27. 9. 2013
Návrat Gorgoneho
4.
Ghaane Gorgone
Gorgone se zastaví. Je zcela nahý, jen kolem boku má tenký pásek. Co tu chce? Měl v plánu si odpočinout. Možná už stárnu, napadne ho. „Dále!“ Dveře se automaticky otevřou. „Děje se něco ghaa?“
Tatiane uhne zrakem, ale pak se na něj zadívá, přičemž si vybaví jejich milování. Chtěl by opět, ale není vhodná doba. Nikdy nebude, pomyslí si. „Volal ghaa Ionaine.“
Gorgone ucítí v těle napětí. Pásek ihned zareaguje a schová tělo do skafandru. Gorgone se zamračí, uvolní se. Oděv se ihned změní v černou uniformu. Posadí se za stůl. Pokyne Tatianemu. Něco se stalo, protože Tatiane ví moc dobře, že nesnáší, když ho někdo vyrušuje. „Co se stalo?“
„Nevím.“ Bledou pokožku pokryje ruměnec. „Jen pocit,“ hlesne.
„Přehraj mi nahrávku poslední zprávy od ghaa Ionaine.“ Uprostřed stolu se objeví nahrávka. Gorgone se čím dál víc mračí. Pak zakleje. „Za jak dlouho je to do shromáždiště?“
„Půl pulsu! Stalo…“
Gorgone ho mávnutím umlčí. „Výsadek 1 až tři k výsadkovým lodím. Ghaa a já vykonáme návštěvu!“
„V hyperprostoru? To nejde! Rozmačká nás to!“ vykřikne Tatiane.
Gorgone se ušklíbne. Navolí si nejvyšší ochranu těla. Ještě než se úplně uzavře do skafandru, tak řekne. „Chceš vidět ostatní mrtvé?“
„Ne!“
„Jdeme! Potom přijď po potrestání!“
Tatiane přikývne. „Omlouvám se.“ V těžkém skafandru, který vydrží i výbuch lodi jde za svým ghaanem. Uvědomuje si, co provedl. Odmluva a pochybnosti v armádě neexistují a pokud ano, pak jen v koutku duše si to může myslet, ale nikdy nedat najevo. Dojdou k výsadku. Gorgone se rozhlédne po postavách ve stejných skafandrech. Jak moc jsou věrní? Byl by raději, kdyby přeběhlictví neexistovalo a nevěra taky.
„Křižník Terru obsadil nepřítel.“
„Cože?!“ unikne Tatianemu. Gorgone ho ignoruje. „Jakmile budeme uvnitř Terry, víte co dělat.“
„Ano, ghaane. Jestli se budou bránit…“ velitel týmu 1 se odmlčí.
„Zabít.“
„Rozkaz.“ Snad to není past. Ne, je to past, do které vletí dobrovolně, tedy pokud hyperprostor je nerozmáčkne. Jen opravdu velké lodě mohou jím bezpečně cestovat. Tatiane si zachmuřeně pomyslí, že si z planety Země přinesl rozhodně neobvyklé bojové postupy.
„Je to na tobě, raa Daido.“
„Ghaane, provedu tě bezpečně.“
„Počítám s tím.“ Tatiane se posadí. Svěřit tolik drahocenných životů…
„Proč jedu?“ Je druhým nejvyšším velitelem armády. Jestli zahynou, pak nikdo nepřevezme velení.
Gorgone se na něj podívá. „Protože pokud pojedeme oba dva, bude dotyčný věřit, že to není past. Naopak uklidní ho to. Přestane být opatrný. Bude si myslet, že zabije dvě mouchy jednou ranou.“
„Co zabije?“ optá se nechápavě.
„To je pozemské zvíře. Je velmi malé. Když člověk má štěstí, zabije jednou ránou dvě. On bude tou plácačkou my mouchou.“ Tatiane si pomyslí, že svému veliteli absolutně nerozumí.
Místnost se rozevře. Daido napojený na letoun ignoruje vše kromě jednoho. Zřetelně vidí druhou loď, která se zdá, že stojí na místě, ale přitom letí nesmírnou rychlostí. Daido počká na potvrzení o otevření hangáru a vyletí. Tohle nikdy nedělal, ale musí nabrat rychlost srovnatelnou s hyperprostorem. Uvnitř vojáci i velitelé cítí, že i přes skafandr je to drtí. Jeden z mužů se sesune.
„Otevírají vrata.“ Vjede do hangáru. Posadí se, potom se roztřese. Rychle se odpojí od řízení. „Jsme tady.“
„Ghaane Gorgone, jsme poctění tvou návštěvou, ale nesmírně jste riskoval,“ spustí na úvod Ionaine.
„Každý zde riskoval, proto chci jim osobně poděkovat.“
„Jistě, ale nejsem připravení na tak vzácnou návštěvu!“
„Nevadí. Vystupujeme.“ Pokyne ostatním, kteří změnili uniformy na stříbrné útočné. V ruce drží zbraně. Postaví se, aby bylo vidět jen Gorgonea, tak jak jim přikázal. Velitel útočných jednotek nebyl rád, ale rozkaz splnil. Gorgone vztyčí před sebe černý lesklý štít, který dokáže po kratší dobu zadržet cokoliv.
Měl jsem pravdu, pomyslí si hořce, když se prohne pod úderem laserové zbraně. Po chvilce padne na zem. Sotva může dýchat a kdyby někdo ho teď trefil, je konec. „Ghaane! Zrada!“ Vojáci hlavním vchodem, ale i oběma nouzovými seskáčou do hangáru. Okamžitě zajistí vedlejší vchody. Ionaine se na to dívá, ale potom chráněn podobně jako Gorgone se odklidí z dosahu střel. V duchu poděkuje, i když není nadšený, že se na jeho lodi tohle stalo, ale i to, že se střílí. Může za to sám. Jen doufá, že se Ghaanovi nic nestalo. Jeho smrt byla by pro armádu katastrofa.
„Ghaane?“ optá se starostlivě Tatiane, i když by ho raději oslovil jinak. „Jsi v pořádku?“
„Jsem, ale byla to pořádná rána. Je už konec?“
„Ano, ghaane.“
„Výborně. Jdeme.“ V černé uniformě sejde dolů na palubu, kde se uklízí po mrtvých. Ostatní v čele s ghaa Ionaiem jsou zabezpečení uprostřed hangáru. Přistoupí k nim. Zadívá se na velitele. Netváří se nijak zkroušeně. Je zrádce nebo není? Najednou Ionaine poklekne.
„Můj život patří tobě, ghaane Gorgone.“ Dalších pět poklekne stejně jako on, ale zbytek zarytě stojí se vztyčenými hlavami. „Můžete s námi naložit, jak si zasloužíme. Není omluvy, proto co se stalo.“
„Ne, to není. Špatný velitel, který si nevšimne, že má na palubě zrádce!“
Ionaine skloní hlavu ještě hloub. Stydí se.
„Jak se to stalo?“ Na zrádce se nepodívá. Nepodléhají jemu, ale stávají se zajatci, které potom vymění. Možná, že na Zemi to mají lepší, pomyslí si. Zastřelit a je to, ale za ta léta bojů se naučili příliš vážit života.
„Netuším,“ přizná hořce.
Gorgone si povzdechne. Co má udělat? „Kde je ghab?“
„Zde, ghane.“ Ve dveřích, které se rozrazí, objeví eradan. Gorgone nadzvedne obočí. Je zvláštní, že druhým nejvyšším velitelem na lodi je právě jejich protivník. Většinou zastávají nízké hodnosti nebo nejsou vůbec vpuštění na lodě, ale zde je to jiné. Proč? „Omlouvám se za své zpoždění, ale vyšetřoval jsem osudnou věc, která se tu stala.“ Kolem těla se mu obtočí ocas. Uši jsou sklopené, jako by byl vzteklý.
„A?“ Musí to zde vyřešit, než se dostanou na shromáždiště.
„Jeden ze zrádců otevřel hangár pro loď, kterou dovedně druhý ukryl.“ Gorgone se podívá na viníky.
„V pořádku.“ Zaváhá, ale potom pevně řekne. „Jméno?“
„Ghab Divine de Lór.“
„Ghaa Divinie de Lór. Tvým zástupcem, než zvítězíme, se stane ghab Ionaine. Pojď za mnou.“
„Ano, pane.“
„Zrádce uvěznit. Dopravte je do vězeňské kolony.“ Ozve se jásot. Gorgone si opět pomyslí, že zastřelení by bylo lepší. Jde lodi a připadá si jako na své Brasil. Vejde do první zasedací místnosti. Tatianemu neznatelně přikáže, aby hlídal. Dveře se hermeticky uzavřou. Jestli jsou oba zrádci, pak teď mají jedinečnou příležitost, pomyslí si, když se usazuje do křesla. „Mohu vědět, jak to, že eradan se stal tvým zástupcem?“
Oba dva na sebe pohlédnou. Ionaine sevře ruce. „Zachránil mi život.“
„To není dostatečné vysvětlení.“
Divine de Lór chce už odpovědět, ale Ionaine zavrtí hlavou. „Stalo se to dost nedávno. Částečně byl to nápad tvého bratra, ale přiklonil jsem se k tomu taky. Chtěli jsme mít na palubě někoho, kdo se vyzná ve zvycích i jazyků eradanů. Mění se, stejně jako se měníme my. Svým způsobem… jsme… všichni eradani.“
Gorgone překvapeně přikývne. Netušil, že ještě někdo takhle smýšlí. Většinou o sobě prostě mysleli jako o eradanech, ale nikdy to nevyslovili a stejně i druhá strana. Přiznat, že oba dva národy jsou eradane bylo kacířské.
„Jsme. Narodili jsme se na stejně planetě, ne?“ zaútočí trochu vyzývavě Divine.
„Ano narodili. Proč jsi přešel na naší stranu?“
„Já jsem nepřešel. Jen jsem vašemu veliteli zachránil život. Nabídl mi to místo.“ Ionaine jemně zrůžoví.
„To jsi vynechal.“
„Je to pravda. Nezradí nás.“
„Jistěže ne. Chci vás poznat trochu lépe.“
„Cože?“
Divine pokrčí rameny. „Co je na tom divného? I mezi námi jsou někteří, kteří si myslí, že válka je hloupost, ovšem co je v pohybu, to se už těžko zastavuje, že? Přijal jsem to, proto myslím, že by bylo nevhodné, kdybych se stal…“
„To nejde!“ zvolá jak Gorgone tak Ionaine. Ionaine sklopí hlavu. „Omlouvám se, že jsem tě přerušil.“
„Ghab Ionaine musí být potrestán. Až vše skončí, bude řádně potrestán, ale do té doby, už nemůže velet své lodi. Jeho místo přebírá jeho zástupce. Tím jsi ty.“ Vstane. Na rtech se objeví úsměv. „Uvidíme, jak si povedeš nestranně v této válce. Ionaine, ty víš, co máš dělat. Hodně štěstí na druhé nejsilnější lodi naší armády.“
Divine chce něco namítnout, ale pod přísným pohledem svého zástupce zmlkne. Zařadí se za Gorogonea a vede ho k hangáru. Kromě bezpečnostní stráže Brasil, zde už nikdo není.
„Jsou zabezpečení?“
„Ano, ghane. Jestli mohu si dovolit. Příliš jsi riskoval. Nelíbí se mi to.“
„V pořádku. Tak na viděnou.“ Opět si prohlédne nového velitele. Jak nezvyklé mít protivníka ve své armádě na jednom z nejvyšších postů, i když v minulosti se to už párkrát stalo a jeho milenec je na druhé straně taky jedním z nejvyšších velitelů. Nastoupí na palubu. Ještě koutkem oka zahlédne jak se Divine naklání k svému zástupci. Mimoděk se usměje.
„Ghane, je vše v pořádku?“ optá se tiše Tatiane.
„Je.“ Na chvilku zaváhá. „Jen si říkám, jestli celá ta válka není prostě zbytečná,“ pronese, čímž Tatianeho úplně konsternuje.
„To ne!“
„Proč? Raa Daido, věřím tvým rukám.“
„Ano, ghaane. Nezklamu tě.“ Loď jemně pronikne do hyperprostoru.“
„No proč? Protože…“ zarazí se. Dřívější věci, které je naučili, se teď zdají trochu v jiném světle. Kdy se to změnilo? Když jel pro velitele nebo když mu zachránil život? Nebo ještě dřív? Netuší.
„V pořádku. Dřív nebo později každý zjistí, že netuší, za co bojuje, ale bude bojovat dál. Důvody se mohou různit, ale nezradíme nebo ano?“
„Ne. Nikdy tě nezradím a vždy budu stát při tvém boku,“ řekne vášnivě.
Gorgone to prohlášení přijme jako samozřejmost. Tak to má být. Loď se jemně zhoupne poryvem v prostoru a za chvilku už bezpečně dosedne do hangáru. Daido si otře bledé čelo. Jednu chvíli měl velký strach, že je to vyhodí z dráhy, ale ustál se. Otočí se na svého velitele. Je v pořádku. Nečeká žádnou pochvalu, ale je pyšný sám na sebe. Gorgone jde na můstek, když se ozve.
„Opouštíme hyperprostor! Opouštíme hyperprostor. Ti, kteří nejsou hibernování, prosím připoutejte se. Ti co nejsou hibernování, připoutejte se.“ Gorgone se zachytí výčnělku a ignoruje pás, který se objevil. Tatiane se zamračí a rychle mu ovine kolem těla pás. „To je předpis,“ zavrčí stejně zamračeně jako Gorgone.
„Dobrá. Předpisy musíme ctít.“
„Ghaane, nezradí nás?“ ozve se po chvilce. Chvění i tlak přestanou. Jsou ve vesmíru. Odpoutají se.
„Kdo ví, ale řekl bych, že ne. Ionaine to pohlídá. Řekl bych, že ho hlídal na tolik, že zapomněl, že zrádce můžeme mít ve vlastních řadách. To ho poučí, že příště nemá věřit nikomu.“
Tatiane se zatváří ohromeně. „Chápu.“
Je to risk, pomyslí si Gorgone, ale může se vyplatit. Teď je bude čekat regulérní boj. Dokážou to? Může mít velitel pochybnosti? O tom ho neučili, ale taky nikdy o tom nečetl. Měl by být plný důvěry v sebe, ve své lidi, v armádu i velitelství, ale není. Právě přijal cizího příslušníka do armády. Vyplatí se jeho odhad, že nic neprovede? Odhadl dobře Ionaina? Tolik by potřeboval slyšet: Ano.
„Zajdu do kajuty.“
„Ano, ghaane.“ Tatiane se za ním dívá. Měl by převzít své povinnosti, ale něco mu říká, že jeho velitel není ve své kůži. I on byl šokován tím, co se stalo, ale nejvíc má v mysli, jak tam stál. Sám jen se štítem a čekal, zda jsou jeho předpoklady správné. Vypadal tak sám… Najednou si uvědomí, že se jeho kroky stočily k velitelově kajutě. Přešlápne, jak váhá, ale pak odhodlaně se dotkne komunikačního přístroje.
„Kdo je to?“
„Ghaa Tatiane.“
Ticho. Napětí skoro nedýchá a bledá pokožka napětím zrůžoví. Úlevně vydechne a vstoupí dovnitř.
„Stalo se něco?“
Tatiane otevře ústa, ale potom to změní a svůj oděv stáhne jen do pásku. Nahý k němu přistoupí. „Napadlo mě, že…“
Gorgone hltá jeho štíhlé šlachovité bledé tělo. Je tak krásné… „Myslel jsi špatně.“
Tatiane se ještě víc narovná. „Omlouvám se.“ Myšlenkou zformuje příkaz, když ho Gorgone chytí za ruku. Silně zmáčkne, až se příkaz ztratí. Sám je najednou nahý. Aniž uvažuje, dotlačí svého zástupce ke stolu a donutí ho na něj lehnout.
Tatiane ho sleduje. Netuší, co chce dělat, ale neodmítl ho nebo ano? Gorgone se vtlačí mezi jeho nohy a pronikne dovnitř. Úlevou vydechne, ale spirála touhy, která ho pronásledovala, ho neopouštěla ani na chvilku a tak aniž by bral ohledy na cokoliv, přiráží do Tatiane, až si ten tiskne rty. Bolí ho, to ale sám to chtěl a tak mlčí. Gorgone z něj vyklouzne, donutí ho mlčky se postavit a vypnout zadek. Prudce dýchá slasti. Zatlačí a opět do něj vstoupí. Pocítí úlevu, když do něj vyvrcholí. Stále v něm ještě je, když si celou situaci uvědomí. Opět to udělal. Žádná rozkoš, nic. Vztekle z něj vystoupí naštvaný na sebe, že s ním ztrácí kontrolu i to, že mu nedokáže poskytnout rozkoš. „Zmiz!“
Tatiane se postaví, zahalí se do oděvu a mlčky odejde v hlavě chaos s jedinou myšlenkou: Je už mu lépe?
Gorgone praští do stolu. To nemůže jednou prostě být jiné? Zahalí se do formální uniformy. Neměl si ho brát, pomyslí si na chodbě. Jenže když se mu tak nabídl, neodolal a touha z něj najednou vyrazila jako pramen vody. Musel ulevit jak tělu, tak svým pochybnostem. Neví, proč k němu přišel, ale úlevu získal i pochybnosti zmizely, ale jedno nezmizelo. On a jeho zástupce. Neřešitelná otázka. Podle jejich zvyku mohl to udělat, ale pobyt na Zemi ho změnil. V ničem víc, než právě v tomhle přístupu. Nebo to taky byli jeho pozemští partneři. Kdo ví. Bude muset jít. Vyjde ven. Mlčky pokyne na pozdrav nějakého technika. Spěchá chodbou dál, až konečně dorazí na můstek. Zarazí se, když tam neuvidí svého zástupce.
„Kde je ghaa Tatiane?“ vyštěkne, aniž na cokoliv čeká.
Alianie napůl vstátý se narovná. „Právě mi oznámil, že je na ošetřovně, ghaane. Mám pro něj dojít?“
Ghaane se zamračí. Poranil ho? „Ne, to bude v pořádku. Spojte mě s Khlays.“ Chvilku čeká, ale pak se ozve udýchaný hlas.
„Ano?“
„Podejte zprávu.“ Vzadu se ozve šum a slova, která nikdo nerozezná.
„Omlouvám se, ghaane, ale veškerá vojska eradanů ustoupila. Planeta je opět svobodná. Nic se nestalo, tedy nestihli nic provést aspoň dle dostupných informací.“
Gorgone se v duchu usměje. V tohle doufal, ale naději měl pramalou.
„Ghaane, velitelství.“
„To počká,“ zabručí. „Dál?“
„Byli velmi nervózní a rychle vyklidili jak město, tak orbitu. Myslím, že na orbitě zůstaly dvě lodě. Ano, teď se to potvrdilo. Dva lehké křižníky. Jinak jsou pryč. My to dokázali!“
Pochybnosti si žádná velitel nemůže dovolit. A když ano, pak jen v hloubi duše. „Výborně. To byl záměr. Znáte už místo, kam se přeskupili?“
„Zatím ne, ghaane, ale pilně na tom pracujeme.“
„V pořádku. Lodě nechce na orbitě.“ O další dvě lodě mají méně. Jen doufá, že nemají někde zálohy, o kterých neví. „Dobrá práce. Pokud se něco dozvíte, okamžitě mi to dejte vědět!“ Cítí vzrušenou atmosféru na lodi. Úspěch je vždy opojný, pád už méně. „Dejte sem velitelství.“
„Ghaane!“
„Spoluvládce Olaine.“
„Co to mělo znamenat? Víš, co tě čeká?“
„Eradane jsou z planety pryč, ne? Byl to taktický krok.“
Ticho. Tmavé oči hledí na něj z obrazovky. „Zacházíš příliš daleko. Měj se pozor. To, že armáda a pár vlivných lidí je s tebou, ještě tě neochrání. Proč ses ihned neozval?“
„Komunikační šum.“
„Cože?“
„Museli jsme nejdřív zkontrolovat, zda naše linky nejsou odposlouchávány,“ vysvětluje mu trpělivě. Už aby zmizel. Příliš se podobá svému bratru. K tomu mají stejné zastaralé názory.
Muž otevře rty, potom je sevře. „Jak říkám, dávej si pozor.“
„Ano, Spoluvládce.“ Obrazovka potemní. Vedle něj mu chybí Tatiane. Chtěl by mu něco peprného říct, ale nechá toho. Nikdy nebyl oblíbený, když nepočítá svou posádku. Ta mu vždy byla věrná. I teď to cítí, že je zde v bezpečí. Ale ani oni se nepostaví proti vládě. Musím toho nechat nebo se zblázním. Zatouží po klidu, který měl. Jedině o čem musel rozhodnout, tak bylo, zdá vezme ty rybářské pruty nebo ne. Zatvrdí se. Teď je tady a musí to dokončit.
„Velitele lodi na obrazovku.“
„Rozkaz!“ Na obrazovce se objeví postupně loď za loď. Někteří chybí, ale není jich moc. Gorgone přikývne. Najednou se ozve šum. Zadívá se, co je tak vzrušilo. Pravda. Nový velitel Terry.
„To je nový velitel lodě Terry Divine de Lór. Nějaké poškození?“
„Ne!“
„Jste připravení?!“
„Ano.“
„Výborně. Jakmile najdeme nepřátelskou flotilu, zaútočíme. Nemůžeme si dopřát čas, dokud nebudou síly vyrovnané.“
„Začíná to připomínat válku.“
„Nevhodná poznámka, ghabe Divine de Lór. Doufám, že byla poslední.“ V duchu si řekne, že má pravdu.
„Omlouvám se.“
„V pořádku. Bereme to na vrub, že jste eradan!“ Srst velitele se jemně načeří a oči se přimhouří, ale nic neřekne. Gorgone ví, že za chvilku bude mít dotazy, proč je velitelem eradan. „To je vše. Udržujte komunikační ticho. Tiberie, vyšli do prostoru sondy.“
„Ano, ghaane. Provedeno.“
„Zbývá jen čekat. Budu na ošetřovně. Ailiane, převezměte velení.“
„Rozkaz, pane.“
„Jakmile dojde jakákoliv zpráva, předejte mi ji.“
„Rozkaz, ghaane.“ Kde může být? Vyrazí směrem k ošetřovně, když se ozve. „Velitel XPO.“
„Spojte mě. Ano, veliteli?“
„Ghaane…“
„Nebudete mé rozkazy zpochybňovat nebo ano?“
„Ne, ghaane. Omlouvám se. Vítězství bude naše.“
„Jistě.“ A tím je to vyřízeno. Dojde k lékařské sekci. Vejde dovnitř. Vyjímá se zvláštně ve veselém prostředí připomínající planetu, proto jde do bílé místnosti doktora Titaneho. Sedí tam a něco studuje.
„Ghaane!“
„Jak je na tom?“
Titane se zamračí. „Ještě jednu dávku a bude moci nastoupit službu.“ Na jazyku má, že kdyby byl trochu mírnější, pak tu nemusel být, ale raději toho nechá.
Gorgone si oddechne. Byl moc surový. Ne, pro ně není východisko, na rozdíl od bitvy. „Dobrá, jakmile se uzdraví, tak ho pošli na Rivii.“
„Cože?“ Proč posílá svého pobočníka na lázeňskou planetu, kam se posílají těžce ranění? Nedává to smysl. Jistě Tatiane je poraněn, ale ne zas natolik, aby nemohl nastoupit službu.
„To je rozkaz. Za nesplnění je trest smrti!“ Titane polkne. Gorgone se rozhlédne po vybavení. „Něco zkoumáš?“
„Ano.“
„Co…“
„Ghaane, Gorgone, máš tu zprávu z planety Khlays.“
„Doufám, že to není…“
„Ghaane Gorgone, máme to!“ ozve se vítězný hlas. „Je to sektor B123 AP s planetkou Uadi uprostřed. Tam se shromáždili nepřátelské síly eradanů.“
„Výborně. Ověřte to!“
„Ano, Ghaane. Vysíláme sondy. Budou to za tři pulsy.“
„Připrav se na bitvu, Titane.“
„Ano.“ Má strach, ale zas na druhou stranu vede je Gorgone. Nic se nestane a loď je to nejlepší, co může jejich společenství nabídnout. Bude to v pořádku. Sotva Gorgone odejde, vstoupí dovnitř Tatiane v černé uniformě s označením.
„Titane, děkuji.“
„V pohodě, ale bylo to dost…“
„Nech toho. Jdu do…“
„Máš odjet na planetu Rivii.“
„Cože?!“
„Rozkaz. Je za to smrt,“ řekne doktor. Nemá cenu se tomu protivit. Zemřít nemá význam. „Mám tu několik těžkých případů. Pojedeš s nimi. Aspoň budou mít dohled.“
Tatiane bouchne do stolu. „Ne!“
„Ale…U Jediného, poslouchej aspoň jednou! Pojedeš. Nechci mít tu mrtvolu! Nebo mám zavolat ochranku?“
„Nikam nepojedu. Tak zemřu!“
„Ty pitomče! Jako mrtvý budeš mu co platný, co?!“ zařve rozčileně Titane. „Hele známe se dost dlouho, ale tohle…“
„Přísahal jsem, že mu budu po boku v každé situaci. Splním to.“
„Blázni! Ty vaše sliby a čest a já nevím co! To raději zemřeš, než bys ho poslechl?“
„Ano.“
Titane na něj udiveně kouká, pak mu to dojde. „Ty ho miluješ.“
Na Tatianově tváři rozkvete ruměnec..
„U Jediného, zamilovaný blázen. Tak jo. Co teď?“ Štíhlými bledými prsty bubnuje do stolu. Tatiane se na něj tázavě zadívá.
„Co…“
„Zmlkni, pitomče!“ Dál si ho prohlíží, až znervózní. „Tak dobrá, máš domácí léčení. Odklidíš se do své kajuty a nevystrčíš ten svůj nos, dokud nebude po všem. Zdržím transport na možnou dobu, takže nebudeš moci do něj nastoupit. Falšuju tu kvůli tobě lékařské zprávy! Chápeš tomu?!“ zařve na něj. „Za to mohu jít na vězeňskou planetu!“
„Díky, Titane.“
„Aspoň to a pokus se ploužit jako napůl mrtvola…“ Snad to slyšel. Tak Tatiane se zamiloval. Každý pobočník je tak trochu do svého velitele zamilovaný, ale tohle přešlo veškeré hranice. Neměl by a Gorgone to jistě ví, proto ho chtěl poslat na lázeňskou planetu, což někdy je, že i voják přestane sloužit aktivní službě. Pro Tatianeho by to byl horší osud než smrt a možná právě tak stojí na tom, že tu zůstane. Možná se plete a Tatiane ke Gorgonemu nic necítí. Kéž by měl pravdu!
„Velitel na palubě!“ zařve Ailiane, který se zvedne a poodejde na své místo. Zeleno šedá uniforma dokonale splývá s jakýmkoliv pozadím.
„Co sondy?“ spustí bez úvodu Gorgone.
„Zatím nic. Ještě se nevrátily.“
„V pořádku.“ Posadí se. Paluba se ponoří do ticha, kdy je jen občas slyšet nějaké zamumlání. Gorgone bez mrknutí se dívá na vesmír. Udělal dobře, že ho poslal na planetu? Mohl by snadno zařídit, aby se nevrátil do aktivní služby. Ochrání ho tím, ale taky získá příštího velitele. Když on zemře, bude tu další. Jindy by tak neuvažoval, ale nemají žádného vhodného kandidáta, to dobře ví.
„Informace o soustavě s planetkou Uadi.“ Natáhne ruku, když si uvědomí, že tam Tatiane není. Okamžitě ji stáhne. Po chvilce k němu přijde Ailiane. Podá mu zprávu. Začte se, prohlíží si dokumentaci. Musí vědět, kde bitva bude… Výhodné pro ně, ale planetka to zřejmě nepřežije. Naštěstí je to těžební prostor, takže tam mnoho obyvatel není. Připraví plán, podá Ailianovi.
„Rozešlete to velitelům. Spojte mě s křižníkem Terra, Aiolo, Bet a Dvojčaty.“
Na obrazovce se objeví šest velitelů, z toho dva jsou identičtí. „Ano, ghaane?“ ozvou se jako jeden muž. Gorgone cítí, že za Divine de Lór stojí jako věrný stín ghab Ionaine.
„Bitva začne. Vy všichni se hned teď odpoutáte a dorazíte k planetce. Schováte se do prostoru. Jakmile se vynoříme, budete čekat. Až bude pozornost nepřítele plně upoutaná na nás, přidáte se.“ Dívá se, jak přebírají jeho rozkazy.
„Ano, ghaane.“
„Ghabe Divine de Lór, počkejte!“
„Ano.“ Všichni zmizí, když Gorgone přepne komunikační kanál na soukromý. „Veliteli, jeden malý dotaz.“ Prohlíží si jeho známou, ale i cizokrajnou tvář, v které neumí číst. Proč udělal, co udělal? „Budete schopný na své krajany, přátele, příbuzné vystřelit? Pokud ne…“ Pečlivě sleduje jeho výraz, ale je to o tolik těžší, než kdyby stál proti němu jeden z nich. Nedůvěřuje mu až za moc? Zákmit zaváhání. Uklidní ho to a pak je tam Ionaine. Udělá, co je potřeba v případě, že ho zradí. I on dostal rozkazy, které splní.
„Ano.“
„Dobrá. Vyrážíme!“ Ví, že ve stejný moment se hnuli i ostatní. Terra i zbytek odletěly před chvilkou. Teď je řada na nich. Poslední lodě flotily jdou do boje. Bude to poslední nebo zvítězí? Ne. Věří, že zvítězí. Podívá se vedle sebe. Chybí mu Tatiane, ale koho místo něj ustanovit jako ghaa? Potřese hlavou. Neměl by teď přemýšlet o hloupostech, ale o tom, jak vyhrát.
Nejzranitelnější jsou v momentě, kdy vycházejí ze skoku. Eradane tam budou čekat, ale nebudou vědět, že zaútočí. Ten okamžik kdy se oni vzpamatují, musí vyvážit jejich neschopnost bojovat. V tu chvílí jen jeho Brasil bude vést válku. Vždy zůstával v pozadí, ale tentokrát to bude jiné.
„Pane, jeden úder a vynoříme se.“
„V pořádku. Brasil ihned zaútočí na křižníky Len z Ów, Han z Uiedy, pak na třetí nejsilnější loď.“
„Rozkaz, ghaane.“ Ghaanovo tělo se napne, když vystupují. Obraz se ihned ustálí a on se zadívá na seskupení nepřátel. Nejsou zformování, ale to se rychle změní, pomyslí si.
„Palte vším, čím máme.“ Zásob střeliva mají dost. Na rtech se mu objeví úsměv, když Len se rozpadne. Zaměří se na další loď nejvyššího ranku Han. Pak se rozhlédne, když úplně vzadu uvidí loď Zrntaine. Má chuť rozkázat, aby zničili loď zrádce, ale ovládne se.
„Han z Uiedy zničená. Vedle je Urie z Uiedy.“
„Dobrá. Co ostatní lodě?“
„Už se rozmístili podle plánu a pálí, ovšem nepřítel se už taky vzpamatoval,“ ozve se chladný hlas Ailiane, který neoficiálně převzal místo po ghaa Tatianemu. Je to pro něj nezvyklé a tak každou chvílí se rozhlédne, zda to dělá dobře.
Gorgone natáhne k němu ruku. Pak pochopí, že to není Tatiane. Sevře rty. „Rozmístění.“
„Zde, ghaane.“
„Naše, ne jejich. „Tatianemu nemusel nic vysvětlovat. Chybí mu. „Iraa Iraine, okamžitě hlaste naše poškozené, ale i zničené lodě.“
„Ano, ghaane. Andie je značně poškozená. Ptá se, zda se může stáhnout.“
„Ano.“ V hlavě si vybaví údaje. Přepravní loď. „Jestli jsou schopní se opravit, ať čekají ve skoku, pokud ne, ať odletí na planetu CGh25 nebo do doku Brasil. Ať rozhodne podle poškození.“
„Ano, pane.“
Gorgone natáhne ruku, když mu do ní vklouzne zpráva. Rychle se začte, když si uvědomí, že je to správná mapa. Ohlédne se po Ailiane, ale ten stojí zase u zdi. Rád, že už nemusí dělat ghaa. Podívá se směrem, kde stál Tatiane. Je tam. Mlčky k němu natáhne ruku, do které vklouznou údaje o nepřátelích, rozmístění lodi o počtech ztrát.
„Zaměřili nás,“ ozve se bez emocí hlas Iraine.
„Zůstáváme.“
„Ghaane, vaše bezpečnost…“
„O bezpečnosti si promluvíme později.“ V lékařské sekci Titane zaúpí. Je to jasné. S Tatianem je konec. Ghaane je rozzuřen doběla.
„Ano, ghaane. Zde.“ Podá mu další zprávu. Gorgone po něm šlehne pohledem, ale dál se věnuje bitvě. Cítí jemné odezvy, jak loď je bombardována. Už zřejmě zjistili, že je vlajkovou lodi. Zvedne oči k obrazovce. „Ať Terra zaútočí!“
Sotva to vysloví, objeví se velká loď následována menšími. Bez zaváhání začne pálit vším čím má. Ostatní lodě, jak se vzpamatovávají z přechodu, začínají pálit taky. Sleduje, jak nepřítel je zatlačován. Už je jich sotva polovina, čímž vyrovnali počet. Gorgone dobře ví, že je to obrovský úspěch a kdyby se teď stáhli, pak by měli později velkou výhodu, ale taky by byli příště připravení. Už by je nezastihli nepřipravené. Musí to dotáhnout do konce. Buď to bude jejich vítězné nebo pohřební pole.
„Impedie je…“
Gorgone sebou trhne. „Přikývne. Doufá, že aspoň někdo se zachránil z jeho bývalé lodě. Popravdě nebýt téhle situace, tak už měla jít na přestavbu. Cítí se trochu bezmocný, protože nemůže nic dělat. Pak zjistí, že loď jeho bývalého Zrtaine je přímo u něj. Už na ní pálí… ustupuje, pak, ale to znamená…
„Vyhráli jsme,“ zašeptá nábožně do ticha iraa Iraine. „My jsme vyhráli!“ Lodě nepřestávají pálit, ale nepřítel ustupuje za svou poškozenou vlajkovou lodí.
„Palte! Co nejvíc!“ přikáže důrazně Gorgone.
„Pane, oni ustupují,“ namítne tiše Iraine.
„Palte nebo…“
„Omlouvám se.“ Loď se opět pohrouží do ticha, ale Gorgone pozoruje, jak se rozpadají před vstupem ještě tři další lodě. Najednou je klid. Palba utichla. Kromě nich, vraků a malých signálů od přeživších zde nikdo není. Otevře oči. „Sesbírejte ty, co přežili, pak mi hlaste škody. Loď Arta, Dinaine a Dendre, je seberou. Těžce raněné na palubu Brasil a Terra. V případě konzultace, kontaktuje doktora Titaneho. Ošetřovací týmy, připravte se. Vyšlete do prostoru sondy. Hlídejte přístupy. Jakmile nebude venku žádný signál, odlétáme. Terra, jak jste na tom?“
„Bez poškození, ghaane.“
„Výborně. Za dva údery chci mít hlášení o stavu lodi a mužstva. Lodě, které potřebují opravu v docích, nahlaste to. Konec komunikace.“
„Co…“
„Zde.“ Gorgone přijme údaje o planetce Uadi. „Hlásí, že jsou v pořádku a děkuji za varování. Přejí, ať zvítězíte.“
„V pořádku. Zvítězíme,“ řekne jistým hlasem. Zprávu odloží k dalším, které se tu nahromadily. Cítí se trochu vyčerpaný, jako by on byl venku a bojoval, ale zatím byl celou dobu zde. „Poškození?“
„Minimální.“
Gorgone přikývne. Je rád. Zadívá se na trosky, mezi kterými se hbitě proplétají sběrné lodě, které zachytávají skafandry, které vysílají zprávy o stavu svých majitelů. Až oni skončí, bojiště ovládnou sběrači dat, trosek a dílů, které by se daly použít a taky jednotky, které budou slídit po informacích. Vsadí se, že byli překvapeni jejich dvěma loďmi, protože až na zbraně už celou jednu dekádu se lodě neměnily. To znamená, že budou slídit po údajích jejich lodí. Musí to oznámit bratrovi, aby byl připraven na vetřelce. Válka hra skončila, nastává skutečný boj, ale kdo si to uvědomí? Vybaví si slova ghaa Divine de Lór. Vstane, protože lodě zmizely a chystají sem jiné. Pak se posadí. Tentokrát tu zůstanou. „Oblast neopouštíme, dokud neskončí sběrné lodě a týmy.“
Všichni se k němu překvapeně otočí, ale mlčí. Přivedl je k velkému vítězství. To vědí všichni. „Jakmile skončí, oznamte mi to. Iraa Iraine, budete mě zastupovat. Ghaa Tatiane, chci s vámi mluvit.“ Zvedne se a odchází. Žena po jejich odchodu se posadí do křesla. Rozhlédne se kolem sebe, ale v srdci má naději, že konečně válka skončí.
Nikdo netuší, že skutečná válka teprve začala.
Konec 1 části.
Ghaane Gorgone - Harnohův-sen - 1.
