Shounen - ai povídky

Zvonek vypráví

Dračí vejce

6.

Dhar zamručí ze spánku a přitiskne se k teplému tělu Taira. Zavrtá se do jeho černých vlasů ještě víc a na pokraji vědomí vdechuje jeho vůní. Nohu nevědomky přehodí přes druhou -  svalnatější a otře se.

Tair si zívne, když si uvědomí, že ho někdo chce, uškrtit. Sundá Dharovy ruce z krku a zívne. Včera byl náročný den a oni usnuli velmi pozdě. Otevře oči a zkoumá strop lodě. Cítí, že se jemně pohupuje. Je zázrak, že přežila setkání s dračicí. Usměje se. Viděl ji, slyšel ji a mohl by svým krajanům vyprávět o dracích, ale on bude mlčet. Rozpomene se na Dharova slova o pomstě. Co by měl chtít? Jakou pomstu má pro svého hnusného bratříčka vymyslet?

Nejraději by ho uvázal jako psa na řetěze do té samé kobky a díval se, jak tam pomalu hnije. Ale to Dhar nedovolí. Ví to. Bude muset vymyslet něco jiného.

„Jsi vzhůru?“ zavrní Dhar a dlouze políbí Taira. „Proč nespíš?“

„Přemýšlím.“

„O pomstě.“ Rukou vklouzne pod pokrývku a pohladí nahou pokožku. Miluje se ho dotýkat laskat a vzrušovat, až ztratí soudnost a sebekontrolu.

„Dnes ne.“

Dhar se zarazí a stáhne ruku. Posadí se. Je to poprvé, co se Tair nechce milovat. „Ty nechceš?“

Tair vstane a obleče se. „Ne, promiň, ale ta pomsta…“ otočí se k Dharovi a vřele ho políbí. „Musím ji vymyslet. Něco tady,“ přiloží si ruku k srdci, „mě popohání. Je to jako jed, který pomalu mi sžírá tělo. Nemohu zapomenout.“

Tair ho obejme. „To je mi líto. Jakou pomstu bys chtěl?“

„Stejnou.“

„Ne.“

„Věděl jsem to. Jakou mám tedy zvolit?“

Dhar odhrne hebké pokrývky a nahý vstane. Obleče se do kalhot, tuniky a připásá si meč k boku. „Nejdřív dojedeme k nám domu. Zjistíme, co je hydra zač. Něco už víme, ale ne všechno. Potom se pomstíme.“ Přijde k němu a sevře mu obličej v dlaních. Zkoumavě se dívá do černých bezedných studní. Proč si nevšiml Tairova trápení? „Počkám na tebe. Chci vidět v tvých očích sebe ne tvého bratra a pomstu.“

Tair sklopí víčka. „Děkuji ti.“

„Já děkuji a jak se tam dostaneme?“

„Koňmi, i když bychom mohli použít magii a dostat se tam dvakrát rychleji.“

„Nayfaa a Tito?“

„Ano.“

„Nechci nechávat koně ve vesnici,“ namítne Dhar. „Pojedeme na koních a Hydra s Titem budou letět nad námi.“

„Budeme se střídat.“

„Dobře a pojď zabalit.“

„Kdybychom vaky nerozbalili…“ nadává Tair, ale spokojeně přemítá, že Dhar je skvělý. Nikdy by neřekl, že někdo takový může na světě existovat. Vytrhl ho ze spáru bratra, dal mu domov, dal mu vše o čem, kdysi snil a možná ještě víc.

Vyjdou na palubu a hledí na stočenou Nayfuu. Přiblíží se k ní a Dhar se ji jemně dotkne.

Nayfaa se zavrtí a líně otevře oko zabarvené do barvy zlata. Zasyčí a se samozřejmostí se dotkne mysli Dhara. Ten ji otevře a ukazuje, kam poletí. Nayfaa se zachvěje. Domov, o kterém ji vyprávěli starší. Konečně ho uvidí. Natáhne hlavu a vděčně se dotkne Dharovy ruku. Ten zrozpačití a dál ji ukazuje, jak se tam dopraví.

Nayfaa se postaví a vztekle zasyčí. Dhar reflexívně uskočí, jak se mu do hlavy zařeže hydřina vzteklá odmítavá odpověď.

Přistoupí ji a snaží se uklidnit. Nakonec Nayfaa milostivě přikývne a vyletí z paluby. Vznese se a letí k ústí jeskyně.

„Kam letí?“ optá se Kryl oblečený v stejném oblečení jako Dhar.

„To kdybych věděl,“ zabručí v odpověď Dhar. „Jsi připravený?“

„Ano. Mohl bych jako koně použít Tita?“

Tito se otočí a vyhodí zadníma. Kryl sotva uskočí a jadrně zakleje. „Máš ho špatně vychovaného,“ řekne Tairovi, který se nepokrytě směje.

Tito ještě jednou vyhodí zadníma, rozeběhne se a letí za svoji přítelkyní.

„Chlapci jdeme.“ Opět krok za krokem jdou za Krylem a dávají pozor, aby nespadli do temné vody. Radost je prostoupí, když zahlédnou slabé světlo. Zajásají a zrychlí tempo.

„Nádhera stát opět nohama na zemi. Kryle, promiň, ale zem má něco do sebe. Tím nechci pohanět Jazz, byla skvělá, ale zůstanu raději na pevné půdě.“ Nakažlivě se usměje a obejme Dhara.

„Jo a teď do vesnice. Určitě na nás z bezpečné vzdálenosti čekají a mimochodem Taire, co je s tím nápojem od Darmoslava?“

„Doporučil bych ho každému. Je tak hnusný, že jsem nakonec ho přestal a pít a zvracet taky.“

Dhar s Krylem se rozesmějí a zamávají vesničanům, kteří se shromáždili nedaleko jeskyně.

„Kapitáne Kryle, jste v pořádku? Viděli jsme velkou potvoru a řev byl takový, že se třásla země. Bylo to strašné a hrůzou jsme se klepali. Modlili jsme se za váš šťastný návrat.“

„Je to v pořádku Darmoslave a děkujeme za starost. Za chvilku odjíždíme.“ Obejme ho kolem ramen a vede ho do vesnice. „Máte se dobře?“ přátelsky se optá.

„Výborně. Ryby berou a všichni se vrátili domu. Možná budeme slavit i veselku. Velká to událost pro takovou malou vesničku, ale těšíme se. Oslavíme to jaksepatří a nezůstanete na slavnost Návratu?“

„Bohužel, musím do svého rodného kraje.“

„To je nám velmi líto, ale uspořádáme pro vás slavnost, až se vrátíte.“

„Budu se těšit. Ten tvůj nápoj mému příteli pomohl.“

Darmoslav se rozesměje. „Mně kdysi taky pomohl. Vyráběl ho už můj děd. Milujeme moře, ale bohužel taky je nám z něj špatně.“

„Nikdy bych to neřekl a jsme ve vesnici. Vidím, že Miloslav je připravený.“ Jemně se zamračí. „Měl by být u své ženy a dcerky.“

„Užije si jich, až odjedete. Ví, co je povinnost a vděčnost.“

„Darmoslave, to jsme si snad ne vyjasnili už před léty.“

„Já… ano,“ usměje se. K Miloslavi přistoupí hezká žena s překrásnými dlouhými černými vlasy. V ruce drží balíčky.

„Miloslave, to je tvoje žena. Závidím ti jí.“

„Prosím, pro vás na cestu. Pevně jsme všichni věřili, že se vrátíte.“ Ukloní se, až se ji vlasy svezou dolu a podává balíčky. „Není toho mnoho, nebyl čas vařit, ale snad vám to bude chutnat.“ Vedle ženy stojí její malá věrná kopie.

Dhar s Tairem sedí na koních a dívají se na Kryla. Vysoko na nebo plachtí bílá a modrá tečka. Dhar zvedne hlavu a jemně vyšle k jedné z nich myšlenku. Dostane obraz zelené, žluté a modré skvrny s malými tečkami. Předá to Tairovi, který na to s úžasem hledí.

„Byl jsem blázen, ale myslel jsem, že je jen obyčejné zvíře a zatím je potomkem draků.“

„Tak jedeme,“ řekne Kryl a pobídne koně. Dhar s Tairem se za něj zařadí a pomalu kráčí písčitými dunami s občasným žlutavým trsem trávy. Čas od času písek ožije zákmitem drobných těl živočichů. Je teplo a oni mlčí. Upírají zrak k nedalekému zelenému horizontu.

„Už jsem si myslel, že se z té žluté barvy zblázním,“ poznamená Dhar a otře si čelo, když vstoupí do pásma zeleně. Keře, květiny a tráva lahodí zraku a uklidňuje mysl. Pobídnou koně, kterým už nic nehrozí od nebezpečných krabů a zmijí. Vesele cválají, potom zmírní tempo. Na oběd se usadí pod velkým stromem a najedí se. Vedle nich přistane Nayfaa s Titem. Nayfaa se postaví a hlídá.

„Mám pocit, že je strážcem. Podívejte se, jak hlídá okolí.“

„Tak se ji zeptej,“ pobídne ho Tair a ukousne kus černého chleba. Je dobrý, ale v Dharově vesnici je lepší.

Dhar se dotkne její myslí a ukáže strážce, který hlídá. Raději s ní komunikuje obrázky. Neví, proč, ale je to zábavnější.

„Ano. Hlídám. Někdo to dělat musí a je to naše jedna z vlastnosti. Chráníme vás. Taková je smlouva, kterou jsme uzavřeli.“

„A my?“

„Nevím,“ smutek mu zaplaví mysl. „Všichni, kteří věděli, zemřeli při velké bitvě s mágy. Je už jen velmi málo starších a ti jen vyprávějí, to co si pamatují. Neumíme psát ani číst…“ ukáže lidské knihy.

Dhar se usměje. „Opravdu nás hlídá, ale říká, že všichni, kteří víc věděli, zemřeli ve válce. Tím myslí Velkou válku. Zdá se, že je to na nás.“

Hydra se k nim otočí a upře na ně zlatistý pohled.

„Jsme rádi a nemohli jsme uvěřit, že nás někdo povolal. Ztráceli jsme naději.“

„Proč?“

Nayfaa váhá. „My potřebujeme někoho, s kým bychom žili. Někoho koho chráníme. Kdysi jste se s námi spojili a osvobodili nás od draků. Od té doby z nás nikdo už nezemřel jako jídlo pro někoho, ale čestně v bitvách nebo stářím. Náš národ je vám velmi zavázán a i když naše pouta s draky trvají, není to už jako dřív.“

„Ty potřebuješ někoho, kdo by s tebou žil?“ neuvědomí si, že to pronese nahlas. Tair s Krylem přestanou jíst. „Ale pořád nechápu proč.“

„Vědomí, sny, budoucnost…“ na něj zmateně doléhají a on zavře oči, aby se lépe soustředil a pochopil. Má pocit, že to skoro má, ale pokaždé mu myšlenka unikne. „Smrt…“ údolí, kam hydry odcházejí umírat. Mladé, nespokojené, nešťastné…“ začíná pomalu chápat. Další obrázek. Ona sama na cestě do údolí, už tam vchází, když zaslechne volání a vyráží za voláním. Nutkání být s někým dalším. Nesmírné štěstí prostupující celým tělem hydry. Radostné syčení se mu ozývá v hlavě a jeho zaplavuje hydřina touha, radost o obavy.

„Dhare! Dhare!“ uvědomí si, že s ním Tair lomcuje a tváří se starostlivě.

„Omlouvám se.“

Dhar zatřepe hlavou, jako by si chtěl pročistit hlavu od toho, co viděl. „Matko…“

„Co se stalo?“ dožaduje se odpovědí Kryl.

„Nevím, jestli to někdy odčiníme a je to i tvoje vina Taire.“

„Cože? V žádném případě.“

„Nech mě domluvit,“ vyjede na něj Dhar. „Pokusím se vypovědět ty kousky, co jsem pochopil. Při velké válce, kde jsme bojovali proti tvému bratrovi Tiarovi zemřely všechny hydry a my ztratili důvod je povolávat. Žili jsme v míru a mysleli jsme, že hydry jsou ztraceny. Nebyli. Žili ve své domovině a čekali, až je povoláme. Oni potřebují nás, a proto kdysi dávno s námi uzavřeli smlouvu. Společně jsme bojovali proti drakům a osvobodili je z jejích područí. Vytvořili s námi úzké spojenecké pouto. Možná víc než pouto. K tomu, aby byli úplní, potřebují partnery, kteří dokážou snít, milovat, kteří dají to, co jim chybí. Byly na nás velmi závislé. To vše válkou ztratili a jejich život spadl do beznaděje. Došlo to tak daleko, že chodili do nějakého údolí a umírali tam, i když mohli žít stejně dlouho jako my. Nayfaa byla na cestě do toho údolí, když jsem zavolal. Ze začátku tomu nevěřila, ale letěla. Sní se mnou sny. Dala vědět ostatním hydrám a ony vyčkávají na volání Ailinů.“

Hydra skloní hlavu a dotkne se Dhara.

„Do postele si ji brát nebudeš, je to jasné?“ řekne Tair, který se po chvilce vzpamatoval.

Dhar se rozesměje. „Neboj, nebudu. Spáchali jsme strašné zlo, omlouvám se.“

Hydra potřese hlavou a opět zaujme strážný postoj.

Tair se zahledí na Tita, který stojí opodál a naslouchá jim. Potom skloní hlavu a zároveň roztáhne křídla. Pozoruje, jak se chvějí ve vzduchu, a usmívá se. Tito po chvilce k němu přistoupí a dotkne se. Tair ho pohladí po hřívě.

„Budeme mít doma dvě zvířátka navíc.“

„My vlastníme další?“ podiví se Dhar.

„Amese přece, nebo jsi na něj zapomněl? Myslíš, že bych mohl si povolat taky hydru?“

„Nevím, ale asi ne,“ rozpačitě řekne Dhar a spočine zrakem na tyrkysové hydře. „Ailini budou nesmírně překvapení.“

„A budou potěšení?“

Dhar se zarazí a pevně odpoví. „Budou. Já vím, že budou, i když jim to připomene dny minulosti.“

„Já jsem zkoušel ji povolat,“ řekne zničehonic Kryl.

„A?“ na Krylovi spočinou dva páry zvědavých očí. Černé a šedé se stříbrnými odlesky.

„Mám snad nějakou? Dhare, optej se, proč to nejde?“

Dhar se obrátí k hydře a optá se ji. Hydra k nim otočí hlavu a pohlédne na Kryla. „není bojovník.“ V mysli se objeví obrázek muže ve zbroji s mečem a kopím v ruce. Na hlavě přilbice s chocholem. Sedí na hydře a vyráží proti šikům nepřátel.

„Kryle, nejsi bojovník.“

„A ty jako jo?“

„Neurážej Dhara,“ vyjede Tair a napřímí se. „Viděl jsem ho bojovat v paláci. Je skvělý.“

„Já byl jim taky. Umím bojovat.“

„Ale nejsi jim. Ne doopravdy.“

Kryl se zamračí a začne balit zbytky jídla.

Nayffa vyšle obrázek bílé hydry s moudrýma očima a nějakou listinu.

„Výjimka?“

Kryl se zastaví se sedlem v ruce. Otočí se k Dharovi.

„Jestliže jsem to správně pochopil, musel bys sis zažádat o výjimku.“ Je mu divný to říkat svému příteli, o kterém ví, že je skvělý bojovník. Kryl mocným pohybem přehodí sedlo přes koně a utáhne podpěnky.

„Požádám,“ řekne pevně a vezme do ruky uzdu. „Nevím, jak se to dělá, ale požádám o to.“

*                           *                                      *

O měsíc později stojí před lesním porostem a napjatě se na něj dívají. Na Dharově rameni sedí bělostný Ames a korálkovitýma očima se rozhlíží kolem sebe.

„Jsme doma.“

„A nikdo nás nevítá.“

„To přece nevadí.“ Popožene koně k lesu, když se zastaví a pozorně se zaposlouchá  do šumění lesa. Jsou tady. Dívají se a váhají. Dhar popožene koně a z lesa vystoupí starší bělovlasý muž.

„Stůj!“

„Cirrsi, to jsem já Dhar a se mnou je Kryl. Nepamatuješ si, jak jsi nás proháněl po knihovně, abychom se učili?“

„Matko, jsou to oni. Promiň, Dhare, zrak už neslouží to co, dřív a předpokládám, že brzy obdržím černou květinu smrtí. Co tu děláš? Tvoje vesnice je daleko od nás.“

„Potřebují vaší knihovnu a tvé znalosti. Někoho vedu.“

„Vím. Tair velký ničitel z velké války a toho druhého darebáka znám. To nejsou hosté, které bychom nečekali.“

„Někoho jiného o kom bychom rádi věděli víc.“

Už od rána Nayfaa slétávala k němu a vyprávěla mu o lese i o tom, jak na ní působí. Mohl by směle říct, že celá ožila a kůže jí jiskří víc, než kdy jindy. „Nayfaa!“ Nic. Opět zakřičí. „Nayfaa!“

„Snad se teď nestydí?“ zauvažuje, když zahlédne modrou letící tečku. Dhar zavře oči a chrání si tvář. Copak najednou neumí přistávat, když skončí ve stromech.

Cirrsi se dívá na modré něco.

Nayfaa se oklepe z listí a stane v celé své kráse. Zasyčí. 

„Hydra!“

Přátelé se po sobě ohlédnout. Neví, co si myslet. Je to výkřik radosti nebo hrůzy?

„Nemohu tomu uvěřit? Mohu se jí dotknout?“

„Jistě. Je velmi přátelská a určitě ti ruku neukousne. Pravda jednou to chtěla udělat, ale to byl vetřelec,“ oznámí vesele.

Cirrsi fascinovaně se dotkne tyrkysové pokožky hydry. Ta mu pod ruku nastaví hřeben na hlavě.

„Musíš ji pohladit hřeben a má strašně rád, když ho mneš,“ poučuje ho Dhar. Je rád, že to takhle dobře dopadlo a les ožije dalšími postavami, které se k hydře přibližují.

„Mladíku, nepoučuj mě. Viděl jsem hydru, když ty jsi ještě byl v břiše Iliany. Nemohu tomu uvěřit. Musím to hned říct v chrámu!“ Chce vyrazit, když Dhar popožene koně a zadrží ho.

„Stůj. Jdeme všichni do chrámu a potřebujeme se dozvědět o hydrách moc věci. Co jedí a další důležité skutečnosti.“

„Samozřejmě, pojďte dál. To je jako sen. Představený bude u vytržení.“

„Nikomu nic neříkejte. Bude to překvapení.“ Chrámoví strážci přikývnou.

„Já to už poslal?“

„Cože?“

„Své snoubence, ale už jsem ji řekl, že to nemá nikde říkat.“

„Lyle, utrhnu ti obě uši a pověsím tě nad hlavní vchod. Chápeš, co jsi spáchal?“

Lyle zavrtí hlavou a začervená se. „Omlouvám se.“

Cirrsi mávne rukou a otočí se k sotva viditelné stezce vedoucí k chrámu. Chrámoví strážci nadšeně pokukující po Nayfee a Titovi je chrání před nebezpečím. Uzounká stezka lemovaná velikány, v kterých se prohání vítr, se za chvilku promění v širší. Kráčí kupředu a Cirrsi vyšle zprávu do chrámu, že vedou hosty.

Stanou na velkém nádvoří a čekají, až vyjde nejvyšší kněz.

„Víte…“ zarazí se a jde k hydře, která klidně předběhla všechny. Stojí před ní se slzami v očích a hledí na nádhernou bytost, kterou naposled viděl ve Velké válce. Natáhne ruku a potom ji spustí. Klesne na kolena a dívá se na ni. Utře si oči a je mu jedno, kdo ho vidí. Vstane a ukloní se hydře.

„Kdo je s ní svázán?“ optá se a přejíždí tváře. „Kdo ji povolal?“

Dhar se ošije, když na něm spočinou oči přítomných.

„Ty, Dhare synu Iliany a Hara, nemám slov, a řekl bych, že jsi prostě pitomec!“

Všichni vytřeští oči a nevěří svým vlastním uším. Vše čekali, kromě tohohle. Nejstarší k němu přistoupí, stáhne ho za nohu dolu a vrazí mu pořádný pohlavek.

„Za co?“

„Za to, že jsi ji povolal, nic neřekl a já ji nemohu řádně přivítat.“

Všem se ulehčí.

„Garie, přece můžeme to oslavit teď,“ řekne tiše Cirrsi.

„A ty taky. Proč jsi to nedal vědět? Mohl jsem se připravit a ne přivítat ji v tak nedůstojném rouše. Já se z vás zblázním a vy strážci k čemu jste? Mám já to zapotřebí? Musíme uspořádat slavnost, musíme… Tolik věcí!“ Ztuhne a jen podle jemných záchvěvů v obličeji dává tušit, že vydává rozkazy. Dhar se zvedne a přistoupí k hydře.

„Ty jsi tedy vzbudila pozornost,“ poznamená k ní a ukáže ji obrázek slavnosti.

„To kvůli mně?“ otáže se hydra nedůvěřivě.

„Ano.“

„Chci, aby tady byli ostatní…“ obrázek mnoha hyder. Bílých, zelených červených…

Dhar se otočí k nejvyššímu knězi Gariemu. „Ctihodný…“

„Neruš ho Dhare,“ přeruší ho Cirrsi.

„Ale Nayfaa by něco chtěla.“

„Může chtít, co bude chtít a dostane to, za podmínky že to bude v naších silách.“

Dhar si pomyslí, že je to jeho zásluha, že tady je, ale nechá to být. Patří ji ta sláva. „Chtěla by mít na slavnosti ostatní hydry.“

„Nevím, jestli je to možné. Ceremoniál Povolávání je velmi složitý a jak o něm vůbec víš?“

„Nevím,“ řekne rozpačitě. „Potřeboval jsem někam odvézt a povolal jsem ji. Přiblíží se k Nayfee a pohladí ji.

„Cože? Ona slouží jako doprava?“

Dhar zrudne a Nayfaa se po něm otočí. „Mně s tebou nevadí létat jen tak,“ klidně řekne a ukáže obrázek jich dvou v povětří. „Miluji to.“

„Má to ráda,“ řekne Dhar. „Proč to nejde? Mohli bychom povolat všechny, i když Krylovi to nejde. Je to pravda, že hydru mohou povolat jen válečnicí?“

„Ano. Existují výjimky, ale v celé historii Ailinů jich mnoho nebylo.“

„Já chci to zkusit,“ vyhrkne Lyle a udělá krok zpět, když zahlédne rozzlobený pohled Cirrsiho. „Proč ne?“

„Nayfaa souhlasí.“

„V pořádku. Pokud bude moci, může ji povolat, aby nebyla sama, ale potom musíme opět vykonávat ceremoniál. Nemohu tomu uvěřit, že opět budu vést ceremoniál Povolávání. Je to jako sen a ona taky. Opět se k nám vrátí a budeme brázdit oblohu. Mimochodem, co o ní víš?“

„Žere ryby a létá a umí se mnou mluvit. Pomocí slov i obrázků…“ ustupuje před rozčileným pohledem nejvyššího. Takhle se vždy zlobil, když něco spáchali anebo neuměli.

„Dhare, synu Iliany a Hara, jsi nezodpovědný pacholek a já bych tě nejraději zabil, ale tím, že jsi dokázal ji povolat, ti ty prohřešky promíjím. Ona stejně by tě bránila a ubránila. Hned jak skončí slavnost přivítání, budeš se učit, až zčernáš, rozumíš?“

„Proto tady jsme,“ řekne Kryl, kterého nebaví hrát druhé housle, „a žádám o výjimku.

Oblohou se ozve zasyčení a Nayffa zvedne hlavu. Všichni se podívají na oblohu, kde je vidět malá žlutavá tečka. Dosedne vedle Nayfyy.

„Já to dokázal!“ vykřikne Lyle a běží k hydře. Obejme ji kolem krku a Garie zaúpí. Tak nedůstojné přivítání. Kam to dnešní mládež spěje?

„Jak se jmenuješ?“ zadumá se Lyle a natáhne ruku k hřebeni. Promne ho a hydra jemně zasyčí. Ohlédne se po Nayfee a přiblíží se k ní. Skloní hlavu a Nayfaa udělá totéž.

„Dhare, jak ses dozvěděl její jméno?“

„Až bude čas, budeš vědět, viď Nayfoo.“ Vzpomene si, jak ji pojmenoval.

Tair zpovzdálí pozoruje mumraj. Zdá se, že jsou konečně spokojeni a Dhar taky. Pohladí Tita po hřívě. „Moc si tě nevšímají.“

„To není pravda,“ řekne Cirrsi. „Okřídlený kůň. Nikdy jsem ho neviděl, ale slyšel jsem o něm vyprávět.“

„Opravdu?“ podiví se Tair.

„Jistě. Myslím, že někde v knihovně je o nich kniha.“

„Kniha?“ vytřeští oči. Tu knihovnu musí vidět. Rozeběhne se a zarazí se. „Cirrsi, kde je knihovna?“

„Tamtím směrem!“ ukáže mu velkou budovou, před kterou stojí fontána. Tair ihned změní směr a běží k fontáně. Tito zvědavě za ním. Zastaví se u fontány a ponoří do ní tlamu. Tair, který letmo zaregistruje Tita, zabrzdí. Pozoruje ho a potom už mnohem důstojněji vkročí do knihovny. Je jiná, než ta, kterou si pamatuje ze vzpomínek Dhara. Není obrovská jako v hlavním městě. Tmavší ozářená modravým světlem krystalů.

„Potřebuješ něco?“ optá se mladý muž s knihou v ruce. Stojí vedle něho a listuje v knize.„Ale rychle. Nemám moc času.“

„Létající kůň. Cirrsi mi o té knize řekl.“

Muž na chvilku zvedne oči, sklouzne po zaprášeném oděvu. Natáhne ruku a chvilku se nic neděje.

„Zde. Nechť ti matka požehná. Posadit se můžeš tam,“ ukáže směrem, kde je nejvíce světla. Jsou vidět pohodlné stoly a křesla. „A buď ticho. Knihy nemiluji hluk.“

Tair jde ke křesu, posadí se a prohlíží si knihu, na jejímž obalu neznámý umělec dovedně nakreslil létajícího koně. Je jako živý, pouze roztáhnou křídla a odletět. Otevře knihu. Není nijak tlustá, spíš útlá a čte se těžko, ale jazyk je asyriánský.

Informace, které zná. Koně se rodí na statku v Barrienských bažinách, jsou to koně Asyriánů, prodlužují život, umí válčit a nést svého pána jak do války, tak na velké vzdálenosti.  Ještě pár stránek a je konec. Otočí stránku a zarazí se. Historie podivuhodných létajících koní. Tady možná něco najde. Začte se a údivem sleduje vývoj koní.

„… dříve se létající koně vykytovali na celém známém světě. Nebyli nijakou vzácnosti…, otočí další stránku.

Zaklapne knihu a dívá se na regály plné knih.

„Dočetl?“

„Ano.“ Podá tomu divnému knihovníkovi knihu a vstane.

„Je jediná. Nemám druhý exemplář, ale tato by se mohla hodit Dharovi a pomstu už máš vymyšlenou?“

„Cože?“

Jemný úsměv a on zjistí, že je mladý a krásný. Jako by Dharovi as Krylovi vypadl z oka. Jen vlasy má bělostné svázané do uzlu.

„Víme vše. Chceš knihu, která je o pomstě?“

„Ne, děkuji. Tohle snad zvládnu sám.“ Průzračný smích¨, v kterém se ozývají pochybnosti. „To vezmi Dharovi. Je o hydrách. Bude se mu hodit. Vsadím se, že starší do něj teď pumpují vědomosti a jeho hlava to nepobírá.“ Vrazí mu knihu do rukou a zmizí. Jen závan příjemné vůně po něm zůstane.

Vyjde ven a k tělu tiskne knihu pro Dhara. Slunce zapadá a on hledí na paprsky, které prosvětlují krajinu a vytváří stíny, které se derou o moc se světlými místy. Úchvatné stejně jako matoucí. Síly, které spolu bojují celou věčnost.

Pohladí Tita, který tu trpělivě stojí a čeká. Byli vybíjení, šlechtění, až se zapomnělo na to, čím jsou a stali se tím, čím jsou. Koňmi, kteří svedou dát nesmrtelnost svým pánům. Stálo se to tak dávno, že zapomnělo se na to, i kde žili. Některý z jeho předků zřejmě magii je zapečetil na svém statku, aby získal moc, a teď už nikde jinde se nedokážou narodit. Povzdechne si.

Tito ustoupí o krok a klesne na jedno koleno. Tair se po něm podívá, když si uvědomí ticho a potom zahlédne bytost světlá a zeleni.

„Matko.“

„Volal jsi mě a já přišla.“

„Já nevolal.“

„Ale on ano a ty jsi potom prahnul. Chceš po mně něco? Co to bude?“

„Tito. Vytrhl jsem ho kvůli pomstě z prostředí, kde žil a jeho klisny mohly porodit mladé.“

„Ano?“

„Jak bych mohl najít krajinu, kde by jim to vyhovovalo stejně? Jak mohu prolomit kletbu?“

„Vrať je do jeho domoviny a je to.“

„Nechci. Pomoz mi.“

„Poraď se s draky. Ony mají to na svědomí.“

„Draci?“

„Nejsi rád, ale nemohu ti nijak v tom poradit.“ Tiše zmizí stejně, jako se objevila. Tair si povzdechne a Tito do něj šťouchne.

„Jsi hodný Tito, ale kde mám sehnat draka? Mohla mi to říct předtím. Víš, co mám na mysli a ty jsi mi to mohl taky říct. Vím, neumíš mluvit.“

„Trpíš samomluvou?“

„Kryle, jak to tam jde?“ naznačí hlavou k hlavní budově.

„Dhar sedí s Nayfou uprostřed místnosti a kolem něj sedí další kněží a hustí do něho, co má dělat. Dokonce někde vyštrachali i sedlo, které tam schovávali. Museli ho trochu očistit, ale Nayfee se moc líbilo a co ty?“

„Já? Cirrsi mi naznačil, že v knihovně je kniha o létajících koních.“

„A? Požádej Matku, aby ti pomohla.“

„Už to udělala.“

„A co ti řekla?“

Tair se ušklíbne. „Mám se optat draků, protože je to jejich práce.“

Kryl vybuchne v smích a obejme Taira kolem ramen. „Co budeš dělat? Povoláš draka?“

„Víš, není to špatný nápad a dám jim hlavní město jako zákusek a doufám, že Tiarovi zničí ten skvostný palác.“

„Pořád plánuješ pomstu?“

„Ano. Váš knihovník mi nabídl knihu o pomstě,“ zavrtí hlavou. „Nemohu přijít na způsob pomsty. Chtěl bych, aby trpěl stejně jako já.“

„Samozřejmě, že se nesmíš pomstit stejným způsobem a u Kyrrových chlupatých nohou!“ zařve a zvedne hlavu.

„U Kyrrových smrdutých palců. To je drak.“

„Malý drak a myslím… že ho matka má plné zuby. Hele, můžeš se ho optat.“

„Ahoj!“ pozdraví vesele zelenomodré dráče. Absolutně ignoruje rozbitou fontánu a hned se žene k Tiovi. Pozdraví ho mohutným zařváním, až Tito ustoupí.

„Nazdar,“ řeknou jednohlasně. „Kdepak je tvoje matka?“

„Ta? Řekla, že se mám proletět. Dohlíží na vylíhnutí mých bratříčků a sester.“

„A kolik jich budeš mít?“

„Dva bratry a jednu sestru. Doufám. Tady je krásně. Líbí se mi tu. Ailini vždy bydleli v krásných lesích.“

„Dráče,“ je mu pitomě, že ho oslovuje takhle, ale nezná jeho jméno a asi dospělý ještě není. „Řekni mi, proč se létající koně nerodí nikde jinde než u nás?“ Pochybuje, že tu informací dostane…

„Protože je tam zakopaný drak.“ Odfrkne si a okolní rostliny se potáhnou jinovatkou.

Kryl s Dharem na něj koukají a koukají. „Mrtvý drak,“ řekne suše.

„Ano. Jediný drak, který není uložen v naší jeskyni.“ Zívne si a rozhlédne se po prostředí. Bedlivým zrakem skenuje okolí. „Musím si najít nějakou potravu. Letím, jo a Taire.“

„Ano?“

„Tohle!“ nakloní se k němu a dívá se mu do očí. Tair se zapotácí a dráče se zvedne. Sledují, jak zapadne do lesa, až se ozve ohlušující zvuk. Na to jen zahlédnou modrobílou tečku.

„Vsadím se, že si něco ulovil. Ty Taire, co ti řekl?“optá se silně bledého Taira.

„Raději ani nechtěj vědět. Tak krutou pomstu bych nevymyslel ani já.“

„On?“

„Jo. Malé dráče. Jdu za Dharem. Už vím, jak se pomstím. Dhar slíbil, že mi pomůže. Je to šílené, ale udělám to.“ Zastaví se a vzpomene si. „A zase nevím, co s tebou Tito. Mrtvého draka neseženu.“

„A co vykopat staré kosti ze statku a přenést je na jiné místo?“ ozve se pobaveně Kryl. „Tvůj bratr by se těžko z toho vzpamatoval.“

„To ano, ale taky už vím, proč nebyli schopni vytvořit stejné podmínky pro zrození koní. Tím, že se tam narodí, žijí a spásají trávu, která roste z draka… Obludné. Zajímalo mě, co musel můj předek obětovat.“

„Hodně a jdeme spát. Dhar ještě bude hodně dlouho poslouchat záležitosti o hydře. Tedy pokud neuteče.“

„Vykopu pár kostí a přemístím je. Kde to bude nejlepší?“

„Na tvé panství, ne. Dhar povídal, že je tam kouzelně.“

„Ano.“ Jsou vedle sebe k ubytovnám. Tam je přivítá mladý kněz, který obdivně sleduje Tita.

„Můžeš se o něj postarat?“

„Samozřejmě. Je nádherný.“

„To ano.“ Kněz jim ukáže pokoje a rozejdou se. Tair se svlékne a zapadne do pokrývek. Nevšímá si krásného nábytku ze dřeva ani nádherných modrých a žlutých kožešin bharů. Když skoro usíná, přetáhne přes sebe cíp pokrývky a usne. Nevnímá otevírané dveře a postavu, která se k němu přitulí. Obejme ji a spí dál. Dhar se usměje a má pocit, že konečně si může od všech těch sáhodlouhých přednášek odpočinout. Od přednášky, co hydry jedí, co mají rádi, až po péči o křídla, zranění a válčení. Copak nežijí v míru? Jeho ani Nayfuu nebo Taira války nezajímají. Bude se živit prodejem luků.

Ptal se jí, jestli ji nevadí, že nebude bojovat. Zavrtěla hlavou, že ne a potom mu ukázala obrázky drobných bitev. Pochopil velmi rychle. Nejsou jen velké bitvy, ale i malé. Zajímalo by ho co, by řekl na hydru Flavian a mistr Lian.

Angela je už doma a čeká svého muže. Kdy se asi vrátí? Pomyslí si a potom usne. Na parapet usedne Ames a zaťuká na sklo. Dhar se zvedne a mátožně otevře okno. Úplně zapomněl, že ho poslal se vzkazem. Přečte si to a jde spát. Ames neklidně pokukuje po jídle. Když pochopí, že nic nedostane, schová hlavičku pod křídlo a usne.  

Ráno se Tair probudí a uvědomí si vedle sebe Dhara. Odhrne mu pramen plavých vlasů a přivoní k nim. Pozoruje jeho tvář a dech. Pootevřené lákavé rty. Neodolá a políbí je. Jemňoučce jako okvětní plátek. Slabě si povzdechne.

„Jsi vzhůru. Nemusíme vstávat.“

„Včera nás navštívilo dráče.“

„Opravdu?“ Dhar otevře oči a zadívá se do Tairovy tváře. Neví, co ho dokonale probudilo. Tón nebo slovo dráče. Co chtěl?“

„Poradil mi ohledně Tita. Nebo spíš mi řekl důvod, proč se rodí jenom tam a poradil mi pomstu.“

„Povídej,“ pobídne ho Dhar.

„V zahradě Barrienského státu je pohřebený drak. Prý jediný na celém světě,“ tichý hvizd ho pobaví. „A za druhé - pomsta je tak strašná, že bych já nevymyslel lepší.“

„Jaká?“

„Chceš to vážně říct?“

Dhar přemýšlí a zavrtí hlavou. „Vezmeme Nayfuu, Tita a poletíme.“

„Tiar se nemusel ještě vrátit.“

„Ames se vrátil od Angely.“

„Tak na co čekáme?“ Tair ožije, odhodí pokrývku a pak si uvědomí, že spal oblečený. Stejně vypadá i Dhar. Učešou se a vyjdou ven.

„Dhare, počkej!“

„Co je Cirrisi?“

„Kam odlétáš?“

„Za pomstou. Myslím, že do týdne jsme tady.“ Tair mezitím osedlá Tita a pozoruje sedlo pro Nayfuu. Jak vidno, Dhar včera nenaslouchal zkušeným dobře, protože za chvilku je v něm zamotaný.

Cirris zavrtí hlavou a rozmotá ho. „Dívej se, ty nekňubo. Jak jsi mohl přivolat hydru? Válečnicí se to učí už od prvního dne.“ Pomůže mu přehodit sedlo přes Nayfuu, obtočit řemeny kolem hrudi a upevnit k sedlu, aby dobře drželo.

„Děkuji ti.“ Vyhoupne se do sedla, které je konstruované tak, aby nespadl, když vzlétá nebo naopak padá. 

„Dávej na ní pozor!“ Cirris pozoruje, jak vzlétnou a pomalu mu mizí z očí.

Nayfaa se zařadí vedle Tita.

„Jaké to je?“

Dhar křikne: „Dobré! Se sedlem lepší!“ Nic neslyší a spojí se s ním.

„Povídej o pomstě.“

„Až budeme nad městem.“

„Bojíš se, že uteču?“

„Ano.“ Tair je vážný a hledí kupředu. Celou bytosti je soustředěný na bratra a pomstu. Konečně budu volný, myslí si a svírá pevně uzdu. Konečně bude moci žít.

Po třech dnech usilovného letu, kdy zastavují pouze na noc si trochu zdřímnout, dorazí nad město. Ve velké výšce krouží nad městem. Tair ukáže na jednu mítinku, která je nedaleko města a snesou se.

„Teď mi už to musíš říct.“

„Já vím. Můj plán je jednoduchý.“

„Ten plán, které ti poradilo malé dráče?“ řekne trochu ironicky Dhar.

„Neposmívej se. Jsou strašní. Navrhlo mi, že by… pošeptá to Dharovi to ucha. Nayffa se k nim natáhne a Tito taky zvědavě naslouchá. Dhar zbledne.

„Myslíš to vážně?“

„Ano.“

„U Kyrrových… On je děsivý. Takové malé roztomilé dráče. Podle matky jemnocitné. Nevím, jaký by byl návrh neútlocitného draka. Víš, co to znamená? Vážně to chceš?“

„Ano a samozřejmě bratrovi neřeknu, jak se toho zbavit. Od tebe potřebuji, kdybys mě dostal na nádvoří. Myslíš, že bys byl schopen odstranit bariéru?“

„Celou ne, ale průrvu ano. Nebude to jednoduché, ale mohu ji otevřít jen pro nás.“

„Výborně.“ Nasedne na Tita a vznese se.

„Nayfoo, víš, co ti řeknu? Chudák Tiar.“ Nasedne na Nayfuu a vznesou se za Tairem. Dorazí nad palác a lehce a klidně kloužou dolu. Nostalgický vzpomíná, jak procházel ulicemi města. Na chvilku se stal jeho domovem. Tam je chrámová čtvrť. Tam je knihovna a cvičiště, ubikace a vzdálený trh. Tamto je možná hospoda U kohouta.

Nayffa se zastaví a čeká. Dhar vidí, že už je zpozorovali a vytvoří kolem Taira bariéru. Soustředí se a vytvoří trhlinu v Tiarově bariéře.

Tair slétne dolu. Mávne rukou a strážní se válí po kamenné podlaze vykládané do různých vzorů.

„Vítej bratříčku,“ ozve se Tair v celé své velkoleposti. Pohlédne nahoru a tvář mu zkřiví poznání. „Ailini! Ty ses spaktoval s našimi nepřáteli! Vzpomínám si. Pohledný strážný, kterého jsem si vzal, a který nebyl nic moc. Tys ho využil, abys utekl!“

„No ano. Porušil jsi u něho pečeť a já toho využil. Nemáš být tak krutý,“ vycení zuby.

„Koukám, že Tito tu je také.“

„Ano. Mám ho rád a bude mít čtyři hříbata.“

„Nedovolím ti, aby se narodily.“

Tair se rozesměje. „Já, nepotřebují tvůj souhlas, bratříčku. Vím totiž, proč se rodí na Barrienském statku a nikde jinde.“

„Cože?“ Horečnatě přemýšlí. Tu informaci nezná nikdo z rodu ani mimo. Ailini? Ale odkud by ti to mohli vědět? Mají snad větší znalostí, než oni – Asyriané?

„No ano. Budu mít nádherná čtyři hříbátka.“

„Tak je budeš mít.“ Musí to zatrhnout, ale ví, že v tomto směru je naprosto bezmocný. „Zničím tě!“

„Nemusíš. Sbohem a pozdravuj dráče!“

„Dráče?!“ Přemýšlí, proč by měl… Natáhne ruku za jezdcem. Vyvolá ničivé kouzlo ohně. „Ohnivý plá…“ nedořekne a přitáhne si nejbližšího muže. Povalí ho a serve z něj všechno oblečení.

„Můj králi,“ zašeptá muž. Nebrání se, ale je v šoku a dívá se na dokonalou tvář, která je nad ním. Tiar si ho zasune do sebe a bezostyšně si ho bere přede všemi na nádvoří. Někteří decentně odvrátí zrak, jiní dychtivě se dívají na polonahého Krále a muže.

Z výšky je pozoruje Dhar s Tairem.

„To bude takhle pořád?“

„Dokud u něj bude jen jediná osoba, bude pořád dokola provozovat sex. Utahá sebe i toho dotyčného, a když všichni uprchnou, na chvilku si vzpomene, kým je a použije kouzla. Nebude mu to moc platné. Bude z něj vysátá ryba a za nedlouho se objeví dráče. Víš jak je náročné dráče?“

„Nevím, ale asi hodně.“

„Za klid, neboli za dny bez sexu bude tvrdě platit.“

„Nechci nic říkat, ale odnesou to lidé.“

„Neboj, on nemá lidi rád. Ne jako jídlo. Asi jsme ho na Jazz pozměnili. Mám pocit, že je nás má rád. Jen si to bude vybírat osobně u Tiara.“

„Co tím myslíš?“

„To bych taky rád viděl, ale nechtěl bych sloužit drakovi.“ Otočí koně a odlétá. Dhar se mrkne na nádvoří. Zdá se, že všichni prahnou mít něco s Tiarem a ten jde z ruky do ruky a nevadí mu to.

„Chudák,“ zamumlá a letí za Titem.

Nedaleko plachtí sotva viditelná modrozelená tečka a pozoruje, co se dole děje. Potom se rozletí za Nayfou a Titem.

Jsou roztomilí a tak jiní než draci, přemýšlí dráče a nadšeně zařve.

Dhar se otočí, ale nic nevidí. V myšlenkách se dotkne Taira, Nayfyy a ukazuje jim dům, kde budou bydlet. On bude vyrábět luky a prodávat je a občas si zaletí na Tairův statek a budou mít hříbata. Usmívají se a Nayfaa sní sen s Dharem o budoucnosti. Sní ho i Tair, který se nemůže dočkat, až sevře Taira v náručí. Je mu lehce, jak se zbavil tíhy pomsty. V duchu poděkuje dráčeti za možnost splnit sen, který snil v dětství.

Konec