Shounen - ai povídky

                                                       Nemocnice

         Je horký srpen a New York se vaří už v dvouměsíčních vedrech. Teploty začínají být nesnesitelné a lidé stejně jako zvířata se chladí kde se dá. Všude je ticho a všichni jsou apatičtí z toho vedra. Jen si přejí déšť a každý den zklamaně hledí na jasnou oblohu bez mráčku.
    I v nemocnici na páté ulici je klid a nic se nehýbe. V jednom z pokojů leží postava, která to dusno absolutně nevnímá. Je v kómatu napojena na hadičky a přístroje, které ji udržuji při životě. Na lůžku leží bledá, jako by bez života tvář s výraznými rysy a havraními vlasy. Postava leží na zádech a ani se nehne. Muž, který u ní sedí a čte, pevně věří, že jednou otevře svoje šedé oči a bude v pořádku. Zvedne oči od knihy a my vidíme dokonalou tvář ze starých obrazů. Modré oči se dívají s láskou na muže v nemocniční posteli. Potom se podívá ven a vzdychne. To vedro opravdu vše zabijí. Toužebně si přeje aspoň trochu vánku. Zaklapne knihu a odloží ji na stolek vedle postele. Je tam kniha a váza s květinami. Možná je hloupé nosit  chlapovi do nemocnice květiny, ale Kai je miluje. Pořád o něm mluví a myslí v přítomnosti. Nevzdává se naděje, že opět budou spolu. Zvedne se a nakloní se nad tou bledou tváři. Dá mu polibek a odejde. Tiše zavře  dveře a sejde dolu do nemocniční kantýny. Dnes si zapomněl vzít jídlo a tak si jde něco koupit. Zamračí se. Jídlo je tady hrozné, ale vůbec nemá chuť něco vařit. Jde chodbami a sestřičky vzdychají nad jeho postavou, nad jeho tváří. Jen nemusí se tvářit tak vážně a smutně, ale všichni vědí, že hodí za svým přítelem, který leží tady už přes měsíc. Raven jde a nevšímá si těch žádostivých pohledů. Nestojí o ně, když má Kaie. Vejde do nemocničního bufetu a dívá se co tam mají. Mohl by sejít do nedaleké restaurace, ale nechce se mu.
   Pohyb. Malý pohyb prstů na lůžku v pokoji odkud před chvílí odešel Raven. Postava na posteli leží a v první chvílí nic nevnímá. Po chvilce k němu dolétnou slabé zvuky z chodby a a nakonec z venku. Potom začne vnímat pachy. Po chvilce si uvědomí, že to je nemocniční aróma. Takže leží v nemocnici. Nechce se mu otevírat oči. Nechce se mu do toho divného světa. Proč jsem se musel vracet? Pomalu je otevře a zamrká jak všude je hodně světla. Dívá se svýma šedýma očima do stropu. Je unaven, nesmírně unaven a tak zavírá oči a usíná. Neslyší, jak se otevírají dveře a do pokoje vstupuje Raven. Zběžně přejede přístroje, potom Kaie a usedne opět na své místo. Chvilku se jen tak dívá na Kaie a nakonec bere knihu do ruky. Má spoustu času. Odmítá jednu zakázku za druhou a jeho zprostředkovatel práce si rve vlasy a vyhrožuje mu, že podá výpověď. Raven vždy flegmaticky pokrčí rameny a telefon zavěsí. Dokud Kai nebude v pořádku tak nic nebude dělat. 
   Začíná číst Dobrodružství Toma Savyera. Čte dlouho a vzpomíná jak mu Kai říkal o té knize. Postava v posteli  zatím poslouchá ten příjemně chraptivý hlas. Nemůže se ho nabažit a tak neotevírá oči. Poslouchá důvěrně jemu známé dobrodružství toho chlapce. Má rád tu knihu. Komu pak asi ten hlas patří, přemýšlí. Najednou hlas umlkne a on odhaduje podle zvuků co asi dělá. Slyší nějaký zvuk a potom cítí jak někdo usedá na jeho postel. Ta osoba ho bere za ruku a on ucítí malé zachvění. Drží ho za ruku a potom si ji k něčemu přitiskne.
   „Je pozdě“ ozve se ten hlas, který mu předčítal.“ Musím tě na chvilku opustit, ale hned jak to bude možné tak se vrátím. Ve městě je stále  horko a zítra má být stejný den jako dnes. Květiny máš v pořádku a o byt se starám dobře. Ne, že by něco takového potřeboval. Autíčko čeká jen na tebe a těší se jak se v něm projedeš. A mně velmi chybíš. Moc se těším.“ Tady hlas přestane a on cítí jak druhou ruku položí na tu první. Oběma rukama svírá jeho ruku a tiskne ji. „Uzdravíš se. Já to vím“ šeptá zoufale ten chraptivý hlas. Postava neodolá, pohne rukou a otevře oči. Uvidí polodlouhé plavé vlasy. Žena. Je to divné. Byl by přísahal, že takový hlas patří muži.
   Raven opožděně zaregistruje pohyb prstů a s naději zvedne hlavu. Jeho zrak se střetne s šedým pohledem muže na lůžku.
  „Kai!“ vykřikne a skloní se k němu. Vlasy mu přepadnou přes ramena.
  „Kdo jste? „ ozve se otázka od muže z postele. Raven ztuhne a Kai sleduje jeho měnící tvář. Radost se mění v nevěřícnost, šok a smutek, když Ravenovi dojde co se stalo. Kai alias Kardinal ztratil paměť. Jeho šok je tak obrovský, že se dívá na Kaie a nemůže té otázce uvěřit. Hořečnatě přemýšlí co dělat.
   „Jmenuji se Chase Wildlife“ řekne. Kai se na něho dívá a nějak to jméno mu k tomu muži nepadne. Ale proč by mi lhal?  Usilovně se mračí jak se snaží si na něco vzpomenout..
  „A jak se jmenuji já?“ zeptá se napjatě. Raven se na něho podívá.
  „Jmenuješ se Kenneth Jakobitz“ řekne jeho poslední krycí jméno a jméno pod kterým leží tady v nemocnici. Kai teď alias Kenneth se zamračí ještě víc. To jméno mu nesedí ještě víc. Ale proč by mi lhal?
  „Co se stalo? Proč jsem tady?“ Raven přemýšlí co říct.
  „Byl jsi postřelen při loupežném přepadení. Byl jsi měsíc v kómatu. A teď odpočívej“ řekne a zvedne se. „Dojdu pro tvého doktora. Operoval tě a ošetřoval tě od začátku. Bude nesmírně rád, že jsi se probral. Určitě ještě tady někde po nemocnici pobíhá.  Hned jsem zpátky“ řekne svým nejlepším úsměvem, ale sotva se otočí tak úsměv zmizí a do očí se vloudí bolest. Otevře dveře a tiše je za sebou zavře. Opře se o ně a skloní hlavu. „Kai proč zrovna tohle?“ nejraději by řval vzteky i štěstím, bolestí i radostí. Pocity se v něm střídají takovým tempem, že neví kým je.
   „Probral se, že“ ozve se hluboký hlas vedle něho. Raven zvedne oči a spatří doktora Daniela Wilcoxe, který zachránil Kaie. Raven přikývne. Jeho tvář je kamenná, ale oči jsou plné bolestí a štěstí zároveň. Doktor ho odvede do své kanceláře.
  „Je vzhůru, ale nic si nepamatuje. Řekl jsem mu naše jména, a že se mu to stalo při loupežném přepadení.“
  „To bylo velmi prozíravé. Pravda by mohla mu uškodit víc než momentální lež. Nejdřív se musí uzdravit tělesně a potom uzdravíme jeho paměť“ říká laskavým tónem. Zvědavě se dívá na toho dokonalého nájemného vraha. Ten jejich vztah je něco co překračuje jeho chápání, ale cit milovat je dán každé bytosti tak proč ne i jim. Možná mluví divně na doktora. On zachraňuje životy a oni je berou. Nemilosrdně a bez emocí. Jenže... je tady to právě jenže.
    Ti dva mu před třemi lety zachránili život. Pamatuje si dodnes, jak se setkal s Ravenem. Běžel jako každý den parkem a najednou se k němu přidal nádherný mladík. Běželi mlčky a z ničeho nic se k němu otočí se slovy „Vaše žena mně najala, abych vás zabil. Normálně bych to udělal, ale tentokrát je pro mně oběť důležitější něž klient.“ Klopýtl jsem pod těmi slovy a zastavil se.
   „Vy, jste se zbláznil. Moje žena mně miluje“ řekl jsem tehdy, jako zamilovaný blázen. Hodil mi pod nohy obálku. Díval jsem se na ní  a bál se ji zvednout.
   „Bojíte se doktore, pravdy?“řekl tehdy tento muž. Rychle jsem ji zvedl a pořád si myslel, že je to jedna velká lež nebo vtípek některého z mých kolegů. Ale váhal jsem. Nakonec jsem ji otevřel. Z obálky se na mně dívaly čtyři velké lesklé fotografie na kterých byla moje tvář. Všechny byly zakroužkovány. Nakonec vypadl papírek a na něm suma 250 000 dolarů.
   „To je cena, na kterou vaše žena ohodnotila váš život. Opravdu hezká sumička. A dala si tu práci, že vyhledala a najala nejlepší muže v branži. Opravdu vás velmi miluje.“ Ironicky dodal. Pamatuji si ten rozhovor jakoby se odehrál dnes. Vtiskl se mi do paměti. V první chvílí jsem nevěděl co dělat. Hlavou mi běžely myšlenky jedna přes druhou. Chtěl jsem se rozeběhnout za ní. Hodit ji tu obálku do obličeje, když mně zastavil a násilím posadil na lavičku. Přemýšlel jsem o své ženě vedle nájemného vraha. Hysterický jsem se rozesmál.
   „To je dobře. Za chvilku budete v pořádku. „ Tady je telefonní číslo. Až se rozhodnete tak zavolejte co máme udělat s naší klientkou?“ a mně došlo, že klidně by ji odrovnal kdybych si to přál. Zvedl jsem hlavu, ale viděl jsem jen vzdalující se postavu. Nezavolal jsem na to číslo, ale za pár dní na to měla moje žena smrtelnou nehodu v místě, kam by se určitě  nevypravila. Po její smrti jsem se dozvěděl o ní hodně věci, které mně otevřely oči, ale to sem už nepatří.
   „Tak pojďme za ním. Určitě to neví, ale hluboko v něm jsou všechny vzpomínky. Nevím jak potom budeme postupovat. Psychologovi bych..“ zarazí se, když spatří děs v Ravenově tváři.
   „Ne jen to ne. Mohlo by dojít, já nevím vše, ale jednou se zmínil o nějakých pokusech, kterým byl podroben. To ne doktore“ a chytne ho pod krkem.
   „Dobře netušil jsem to. Zkusím si něco nastudovat o té problematice. Jsem chirurg ne psycholog“ pronese s úsměvem. Uklidněný Raven ho pustí a uhladí mu plášť.
    „Promiňte mi to, ale některé vzpomínky raději nevytahovat na světlo. Zachránil jste mu život. Jsme oba vašími dlužníky.“
    „Ne. Jsme vyrovnání. Tak to chci. Dokud se neuzdraví tak ho budu ošetřovat. Potom mezi námi bude konec.“ Raven se rozesměje.
    „Víte doktore, nikdo a tím myslím nikdo nezná naše tváře kromě nás dvou a tím kým jsme“ řekne jemně. Doktor Wilcox polkne pod těmi slovy. Dokonale pochopí, že buď budou spojení navěky nebo muže mít při nejlepším divnou nehodu, při nejhorším prostřelenou lebku. Raven se zazubí.
    „Nebojte se. Je možné, že už nás nikdy neuvidíte, ale  víte máme Vás rádi a neradi bychom Vám ubližíli. Zvyknete si. Berte nás jako svoje soukromé pacienty. A ještě něco. Nemusíte se ničeho nikdy bát. Své lidi si chráníme dokud nás nezklamou, ale vy nás ještě oba přežijete.“ Podívá se do jeho hnědých laskavých očí a najednou se zastaví. „Zachránil jste ho. Jestli si budete přát tak až se mu vrátí paměť tak přerušíme veškeré styky. Možná to bude tak lepší. Dneska jsem nějak zmatený. Doktore to je tím, že je vzhůru.“ Otočí s a vyjde ze dveří kanceláře a za ním zmatený doktor. Dobře ví, že to poslední o propuštění nesmí brát vážně.
   „Tak jak se máme?“ řekne laskavě doktor a znova ho napadne přirovnání k démonu a andělu. Zkontroluje ho. „Tak krásně se uzdravujeme a pomalu začneme s rehabilitací. Dlouho jste zůstal na lůžku a i když jsme vás masírovali, tak svaly se musí pomalu přivykat na pohyb.“ A taky na zátěž vaše profese, ale to už neřekne nahlas. Raven se na to vše dívá s úsměvem. Je spokojený, že Raven je v pořádku a paměť se mu taky vrátí. Otočí se k oknu a dívá se ven na ulici. Dole v horku se procházejí lidi. Neznámi, jeden za druhým. Jen jeden stojí a dívá se do oken nemocnice. Raven ho pozoruje a má pocit, že ta osoba pozoruje zrovna jejich okno. Zakroutí hlavou, ale pocit stále víc sílí v jistotu. Ten muž má na sobě slamák a sluneční brýle, ale jak tam stojí...
   „Doktore Wilcoxi, nemyslíte si, že Kennovi prospěje změna pokoje?“ a otočí se k němu. Doktor se zachvěje. Ty oči viděl jen jednou a to v den, kdy mu řekl, že má lístek na jeho život. 
   „Myslím, že bychom ho mohli přestěhovat blíž k rehabilitačnímu oddělení a možná dát k němu sestřičku?“
   „Výborně. Kennovi to prospěje. A myslím, že ten pokoj na chvilku nebudete používat.“ Otočí se ke Kaiovi. „Za chvilku budeš jako rybička a tvé maserati touží potom, jak ho zase provětráš.“
   „Maserati. Pane jo! Tak to se uzdravím tak rychle, jak jen to půjde“ rozesměje se. Doktor úplně roztaje a Raven tomu dokonale rozumí. Kai se často nesměje, ale když už tak, tak si získává srdce okolí.
   „Dojdu pro sestřičku a ještě nějakého zřízence. Vezmeme sebou to zařízení, anebo ho necháme tady.“ když vidí nenápadné zavrtění hlavy Ravena. „Myslím, že tu krátkou projížďku vydržíte.“ Usměje se laskavě na Kaie. Vyjde ze dveří a jde vše zařídit. Raven zatím stojí u okna a dívá se na chodník. Muž zmizel, ale Raven ví, že tam nebyl náhodou. A Kai se nemůže teď bránit. Ne dokud se mu nevrátí síly a paměť. Trpělivě čeká na doktora.
   „Chase! Chase!“ řekne nahlas Kai. Copak neslyší? „Chase!“ zakřičí až se rozkašle. Raven se poplašeně otočí.
   „Co je? Co se děje. Proč kašleš?“ znepokojeně ze sebe sype a rychlým krokem přechází ke Kaiovi.
   „Neslyšel jsi mně“ řekne vyčítavě Kai.
   „Promiň mi to. Zamyslel jsem se. Musím toho tolik zařidít.“ Vezme ho za ruku. „Musíš být v klidu a rychle se uzdravit.“
   „Chase mám nějakou rodinu? Proč jsi tady ty?“
   „Pokud vím tak ne a jsi můj přítel. Nejlepší přítel“ a už nedodá, že i jeho partner a milenec. Bude to chtít čas. A dívá se mu do jeho šedých očí. Kai nakonec stočí zrak k oknu.
   „Je tam krásně. Je červenec nebo už .. ani nevím jaký je měsíc“ řekne žalostným tónem ublíženého dítěte.
   „Je srpen. A je šílené vedro. Dokonce i mouchy  jsou mrtvé vedrem. „Kai se rozesměje. Raven šťastně poslouchá ten smích. Tak dlouho ho neslyšel. Sedí na jeho posteli, má podepřenou bradu a pozorně se na něho dívá. Kai zrudne.
   „Proč si mně tak prohlížíš? Je na mně něco divného? „ a začne se prohlížet a vrtět pod Ravenovým upřeným pohledem.
   „Ne, jen jsem šťastný, že žiješ. Ani nevíš jak.“ Oba se na sebe dívají a doslova se zraky vpíjejí do sebe.
   „Tak jsme tady!“ zahlaholí hlas ode dveří. „A vedu vám tu nejhezčí a nejšikovnější sestřičku z celé nemocnice. „ Raven sebou trhne zlostí, že doktor Wilcox tu intimní chvilku přerušil. Před sebou strká někoho v uniformě sestřičky. Raven se zahledí na její červenající obličej. Je trochu nevýrazná, ale má krásné hnědé oči a nádherný úsměv. Hnědé vlasy a štíhlá drobná postava.
   „Jmenuji se Nicole Ballard a jsem rehabilitační sestrou. A tady doktor to přehání jako vždy.  Tak, který z vás bude můj pacient?“ řekne s širokým úsměvem. Oba dva se chtě nechtě usmívají.
   „Tak to asi budu já. Myslím, vaším pacientem. Budete na mně hodná, že ano. „Kai se culí. Nicole přikývne. Ravena něco napadne a odtáhne nenápadně doktora z doslechu ostatních. Sestřička zatím šikovně Kaie odpojuje od přístrojů a ten s ní flirtuje jedna radost.
   „Doktore ví...“ a kývne směrem k Nicole.
   „Nic neví a jestli myslíte jizvy, tak jsem ji řekl, že je bývalý voják. A jelikož ztratil paměť tak...“ a pokrčí rameny.
   „Díky.“ Oddechne si Raven a zadívá se na Kaie jak zrovna chytá jednu ruku Nicole a dá na ni polibek. Zaskočí mu v krku žárlivosti. To jeho ruka byla naposledy na jeho rtech. Doktor mu položí ruku na paži. Raven se uklidní.
  „Musím si jít něco zařídit“ zamumlá k němu a přejde ke Kaiovi. „Uvidíme se zítra Kenne. Chceš něco přinést z domů?“ Dívá se, jak Kai se věnuje té malé sestřičce.
   „Budu čekat a nic nechci. Mám tady vše co potřebuji“ ale nedívá se na něho, ale na tu malou mršku. Raven nerad, ale musí odejít. Ještě jednou se ohlédne za Kaiem a vyjde ze dveří. Jeho pohled ztvrdne, nasadí si sluneční brýle. Spěchá chodbami nemocnice. Musí kontaktovat pár lidi a zjistit jestli po nich někdo nejde. O deset minut později stojí před jedním chlápkem.
   „Tak vysyp, co víš!“ s rukama pod krkem v zapadlé uličce tiskne chlápka s podivným až obskurním jménem Kristián. „Nechtěj, abys tady skončil“ a klepe sním.
  „Ale opravdu já nic nevím. Kdybych věděl tak to víš jako první!“ Nervózně si olízne rty a jeho krysí očička se stočí stranou.
  „Pro tentokrát tě nechám plavat, ale zavolej mi okamžitě jestli něco budeš vědět. Jestli mi něco zamlčíš...víš jak velké jsou krysy v kanále?“ Pustí ho na zem a kopne do něho. Vyjde ven a zjistí, že hodina dost pokročila. Ještě jedna návštěva a musím zpět do nemocnice. Jestli se něco má stát tak dnes a k večeru. Všechny zkušenosti, celý jeho instinkt říká, že dnes večer. Neví proč, ale bere to jako fakt. Nasedá do svého porsche a rychle, ale podle předpisů ujíždí na návštěvu k jednomu obchodníkovi. Nikde své služby neinzeruje, ale je velmi schopný a jeho informace jsou nejčerstvější v celém New Yorku. Raven a Kai už několikrát jeho služeb využili. Hlavně v jeho oboru zbraní.
   Dojede k jeho bytu v centru a blahořečí, že je pracovní týden. Jednou ho musel shánět o víkendu a musel tehdy jít přes mrtvoly, aby sehnal jeho adresu na venkově. Od té doby na té adrese bydlí nějaká stará paní se svými třemi kočkami. Zazvoní a postaví se před kameru. Dveře se otevřou. Vejde dovnitř a vše je kontrolováno přísným zrakem vrátného. Nasedne do výtahu a ten se sám zavře. Raven stiskne tlačítko s číslem 18. Jede docela rychle a on je opřen o stěnu výtahu a přemýšlí co říct a jak hodně bude muset zaplatit.
   „Vítám tě. Víš jaké jsi mi způsobil starosti tehdy s tou adresou?  Víš jak je těžké se stěhovat. V mé branži to není nic příjemného. Opravdu po tom bych se tady nejméně pět let neukazoval a ty máš drzost si sem přijít a o něco mně žádat. Tvá arogance opravdu nezná mezi.“ Raven je přitisknut dvěma gorilami ke stěně a dívá se chladně na muže stojícího proti němu. Je mu kolem třicítky, dobře vypadající člověk v ležérním oblečení. Džíny a k tomu košile. Může si ji dovolit na svém vypracovaném štíhlém těle. Hnědé střapaté vlasy, hranatý obličej s vystouplou bradou a zelenýma očima, které momentálně na něho srší blesky. „Vezměte ho sebou!“ a Raven je tažen dvěma muži za Shadow. Nikdy se nedozvěděl jeho jméno. Stejně jako nikdo nezná Kaiovo a jeho jméno tak pravděpodobně nikdo nezná jeho. Celé podsvětí mu říká Shadow.
   „Tak co s tebou? Co vlastně tentokrát chceš? Pokud si dobře pamatuji minule jsi chtěl po mně zbraň. Jednu mizernou zbraň a kvůli tomu jsi překopal celý New York, abys mně našel. A já kvůli té mizerné zbrani jsem musel opustit svůj útulný domeček a hledat jiný.“ Vše říká takovým znuděným tónem, ale Raven se nedá oklamat. Shadow je pořád na něho nasraný a Raven přemýšlí jestli se z toho dostane živ. „Tak co chceš tentokrát? A uveď správný důvod. Donatelliho odklízecí služba je velmi spolehlivá a nějaký ten betonový kvádr se v New Yorku pro tebe určitě najde.“ Vyhrožuje a jeho zelené oči jsou tvrdé jak diamanty.
   „Někdo si objednal pušku. Dalekonosnou pušku. Chce ji použít v nemocnici a já chci vědět kdo to je. Ty víš přece vše co se šustne v New Yorku?“ Shadow se na něho nevěřícně dívá.
   „Ty chceš po mně...Ne já stále tomu nemohu uvěřit. Vyhoďte ho nebo si zničím další koberec!“ zařve na ty dva strážce. Ty se usmějí kajmaním úsměvem. Jeden z nich spojí ruce a zalomí je až křupou kosti.
  „ Blbečku, kolikrát ti mám říkat, že to nesnáším“ Shadow vytáhne pistoli a odstřelí ho. Dívá se jak do koberce se vpijí krev. „Bobe, zavolej Donatelliho službu a zeptej se jich jestli ten koberec půjde vyčistit.“ Položí pistolí na desku stolu. „Nějak se mi ulevilo. Vlastně jsem se tak dobře necítil hodně dlouho. A nějak tomu vděčím tobě. Ale ještě jsem nezapomněl na to stěhování. Pušku si koupil nějaký muž od překupníka na sedmé. Víš kdo to prodává. Má prvotřídní zboží a není levné. Dokonce vím kdo to je. Jméno ti neřeknu. Jsem zvědavý jestli na to přijdeš. To bude moje odplata za to stěhování. A teď vypadni nebo dopadneš stejně.“ Raven se zvedne a přejde ke dveřím. Ve dveřích se otočí a podívá se na Shadow jak sedí na pohovce nohu přes nohu, napůl rozepnutou košili a u nohou mrtvolu.
   „Díky. A ten koberec...podle toho co mně říkali tak nejde vyčistit. Pokud to chceš dělat dál tak se poohlédni po dobrém dodavateli koberců. Možná bych o..“
   „Vypadni a nevracej se nějakou dobu“ zařve hlas.“A pošli tu adresu!“ ještě dodá. Opravdu je takový jak se povídá. Dnes je opravdu těžké sehnat dobrého zaměstnance. On se svým zprostředkovatelem měl kliku, ale Kai už jich vystřídal tři nebo čtyři. Ani neví. Kdo by je taky počítal. Vyjde před dům a nasedne do auta. Popravdě nevěděl, jestli odsud odejde naživu. To vlastně nikdo nikdy neví jestli vyjde zdráv nebo v pytli Donatelliho služby. Tak a teď do nemocnice. Vše musí zjistit sám. V autě přemýšlí o tom kdo by chtěl jejich hlavy. No spousta lidi určitě, ale už je méně lidi, kteří je znají. Kteří vědí, že Kai je Kardinal, Raven Mylady a k tomu jak vypadají. V poslední akci nastal únik, ale všechny jsme zlikvidovali. I tu blondýnu Michelle. Otřese se. Vzpomínka jak držel Kaie v náručí a myslel, že je konec. Ta vzpomínka je tak čerstvá, jakoby se to stalo včera.
   Držel ho a hladil jeho tvář. Ani neví co šeptal, když najednou ucítil slabý dech. Rychle ho prohlédl a zjistil, že ještě žije. Nemohl tomu uvěřit. Rána přece šla přímo do srdce. Ucpal tu ránu čím se dalo a zavolal doktora Wilcoxe. Byl deset hodin na operačním sále a skoro jim tam zemřel. Hodil po chodbě sem a tam jako náměsíčný. Rty si rozkousal do krve jak se mu chtělo řvát bezmocí. Nakonec po deseti nekonečných hodinách doktor mu řekl, že kulka prolétla těsně blízko srdce. Škrábla je, ale nějak se udrželo. Příští tři dny budou kritické a jestli to přežije tak se uzdraví. Raven se tehdy tam usídlil a zůstal tři dny vzhůru. Když došlo druhou noc ke krizi tak myslel, že to znova nepřežije. Díval se jak ho resuscitují. Ale Kai to vydržel a on ho hlídal. Když mu doktor Wilcox přišel říct, že je mimo nebezpečí, skoro se před ním rozplakal. Přikývl hlavou a usnul přímo v jeho pracovně.
    Tutu. Za ním houká nějaké auto a Raven zjistí, že je na křižovatce a má zelenou. Zašklebí se a vyrazí. Jede k nemocnici. Nepozorovaně vejde dovnitř a jde k místnosti kde byl uložen Kai. Otevře místnost, která je už prázdna. Podívá se oknem ven. Rychle z pokrývek a ostatních věci na posteli vytváří figurínu. Ještě ji zkontroluje. Uhladí a potom vytáhne z tašky hlavu s parukou. Dá ji na polštář a zkušeným okem přejede scénu. Natáhne hadičky od přístroje k ruce. Vše je v pořádku. Přejde k oknu a okem nájemného vraha a střelce pátrá v dálce, odkud by na postavu tady ležící v posteli střílel. Ano to by mohlo být. A dívá se na budovu vzdálenou asi tak osm set metrů od nemocnice. Vyklouzne z nemocnice a jde k té budově.
   Policejní budova. Sakra v duchu za nadává nad svoji smůlou. Jak se tam dostat? Stačí na střechu. Rozhlédne se kolem a spatří dodávku telekomunikačních služeb. Je jasně žlutá a  svítí na celou ulici. Vkrade se dovnitř a nachází tam typickou žlutou uniformu. Co jen pro tebe musím vytrpět, Kai, a natahuje ji na sebe.
   „Máte na střeše nějakou poruchu“ žvýká a klepe papíry, které vyhrabal z dodávky, na pult v policejní budově. Necítí se tady dobře, ale pečlivě se rozhlíží. Kdyby jen zjistili náznakem, že je Mylady tak.. a dál ani nechce přemýšlet, jak by takové střetnutí dopadlo.
   „Hej, ale tam už jsou dva“ brání se strážník.
   „Tak to ne!“ a mává svýma papíry. „Mám tady objednávku na opravu vašeho zařízení. Kdo jsou ty dva druzí? Jestli je to Johny s Robim tak je přetrhnu. Zase mi vlezli kam neměli. Počkejte. Víte co, já  tam za nimi zajdu, dohodnu se a uvidíme co a jak!“ a lituje, že tady nesedí  ženská. Tu by zpacifikoval hned. Čeká až někam dotelefonuje, opřen o pult pozoruje právě jednoho zatčeného.
    „Právě tady se díváš na dva nejnebezpečnější vrahy v New Yorku a možná na třech kontinentech! Pátrá po nich kde kdo.“ Zaslechne nějaký hlas a koutkem oka spatří staršího poldu jak to říká mladému v nažehleném obleku. Typický nováček z akademie.
   „Ale já tam nevidím nic!“ brání se a dívá se na dva čtverce s obrysy tváři.
   „No právě. Jsou tak dobří, že nemáme jejich popis, fotku, nic. Jen u poručníka je velmi dlouhej seznam jejich činů. Teprve nedávno jsme se dověděli jejich přezdívky. Kardinal a Mylady....“ zbytek přednášky mu unikne v hluku. Tak teprve teď znají jejich přezdívky. Kdo jim to asi tak řekl?
   „Tak tady to máte a najdete je v druhém patře“ dodá a už se zabývá něčím jiným. Lajdáci, pomyslí si Raven a připne si na kombinézu cedulku s nápisem Visitor. Cílevědomě se přesunuje budovou na střechu. Oddechne si, když tam dorazí bez incidentů. Vytáhne dalekohled a ve větru se dívá na nemocnici. Najde Kaiovo okno a dívá se jak tam leží. Teda jen pokrývky a paruka. Slunce pomalu zapadá. Dívá se s mrazením v kostech jak kulka prolétá sklem, deformuje ho a končí v pokrývkách a další dvě na to. Ten někdo musí Kaie opravdu nenávidět. Rozhlédne se a na vedlejší střeše vidí střelce. Není tady na střeše této budovy, ale o něco níž. Odhaduje vzdálenost. Rozeběhne se a skočí. Je to o chlup a jen tak tak dopadne na střechu. Vytahuje z kapsy pistoli a překulí se. Vedle něho se zaryje kulka. Raven vystřelí, zvedne se na nohy, přeběhne k úkrytu větráku. Je to málo, ale lepší něco než nic. Další kulka a je slyšet běh. Raven se vykuli z úkrytu a střelí, ale ne střeše nikdo není a jen vítr si hraje s vlasy Ravena. Zvedne se a stojí. Rozhlíží se, ale po střelci není ani památka. Zůstala jen puška a čepice. Nejdříve jde k pušce. Nic zajímavého nevidí a potom vezme do ruky čepici. Obyčejná kšiltovka a  zklamaně si ji prohlíží. Otočí ji a něco zahlédne. Vytáhne světlý vlas, který se tam zachytil. Malá stopa, ale Raven ví, že i to mu může pomoci. Přejde ke dveřím a po schodech označené jako nouzový východ sejde dolů. Cestou dolů si sundá kombinézu a zabalí do ni zbraň. Zamračeně se dívá co s ní. Po cestě se ji musí zbaví. Dole se rozhlédne a všimne si rozrytého chodníku. Přejde k hromadě materiálu, něco sebere a strčí do kapsy.
   Dole nasedá do auta a jede do nemocnice. Zná ji jako svůj vlastní byt a tak není těžko se tam dostat. Rovnou míří do pokoje kde ještě dnes ráno spal Kai. Vejde dovnitř a dívá se na roztříštěné sklo. Potom přejde k lůžku a dívá se na tři zasáhy. První skončil v hlavě a další v srdci. Tak Kai se podruhé narodil. V tu chvílí tam vejde doktor Wilcox.
   „Myslím si, že budete muset zasklít okno a vyměnit lůžko.“
   „Ani se nebudu ptát Co se tady stalo? Z vaší profese něco takového přímo vyplývá.“
   „Za jak dlouho bude Kai zdravý?“ Doktor Wilcox váhá a přemýšlí. Dívá se jak Raven vytahuje z kapsy dlažební kostku a pohazuje ji do skla.
  „Dlažební kostka ve čtvrtém patře?“ pronese ironicky. Raven se tiše usměje.
  „Někdy je pro lidi ta nejnemožnější situace přijatelnější než ryzí pravda.“ Přejde k posteli a vytáhne z pokrývek tři střely. Sehne se a oknem proletí kulka a zaboří se opět do pokrývek. Raven okamžitě se vrhne po doktorovi a odhodí ho do hluchého místa pokoje. Další střela a tam zrovna kde stál. Takže teď pro změnu někdo stojí o moji hlavu? Další střela dopadá nebezpečně blízko něho. Odplazí se pod okno a mimoděk sevře svoji pistoli do ruky. Tak ta je mi tady mnoho platná. Co teď dělat? Je tam ještě ten střelec nebo není. Jsou v patové situaci. On na ně nemůže vidět a on nemůže střílet. Jestli vyběhne rychle ven tak se to může podařit. Ale co doktor? Odhaduje opět vzdálenost ke dveřím.
   „Zůstaňte tady. Myslím, že vím kde je ten střelec.“ Nadechne se a rozeběhne se ke dveřím Kulka se těsně zaryje za jeho nohou. Za dveřmi si oddechne a běží z nemocnice k autu. Naskočí a rychle jede k té malé budově. Vyběhne po schodech na střechu a opatrně otevře dveře. Rozhlédne se a podívá se na místo, kde byl ještě před hodinou střelec, který střílel po Kaiovi. Vyjde ven. Vše jak opustil tak to zůstalo.
   Najednou něco ucítí a zvedne hlavu k policejní budově. Na střeše někdo je a míří na něho. Je konec. Tomu se nemůže vyhnout. Ruku s pistolí spustí dolu. Dívá se na střelce a čeká, kdy pro něho přijde smrt. A zase nestihl říct to důležité Kaiovi. Nestihl mu říct jak ho miluje. Vzpomene si bez něj na svoji minulost? A co ten vrah, který ho má zabít? Musím tě chránit. Kdo jiný by to měl dělat než já? Myšlenky mu plují jedna přes druhou a on čeká. Na smrtící kulku. Postaví se trochu bokem a čeká. Možná, že přece jen je tady šance  a dívá se na ten větrák. Mizivá, ale musí to zkusit. Už kvůli Kaiovi a jejich budoucnosti. Musel by být tak rychlý tak jako v životě ne. Dívá se přímo na střelce na střeše. Je už šero. Možná to vyjde.
   Vidí záblesk a vrhá se za ten mizerný mrňavý větrák. Kulka letí přesně a zanořuje se do jeho těla. Cítí jak do něho vniká a projíždí svalem. Padá a chrání si hlavu a horní část těla. Není to nic moc, ale.. a cítí další kulku do nohy. Bude jako řešeto. Jenže nastane večer a střelec přestane vidět. Střechy nejsou osvětlené a světlo z pouličního osvětlení tady nedopadá. V těle má dvě kulky a krvácí. Nemůže se hnout. A přece něco musí udělat. Vytáhne z kapsy kšiltovku prvního střelce a vyhodí ji vedle sebe. Nic se neděje. Nadechne se a vystrčí hlavu. Jestli jsem se spletl tak je po mně a z Kaie je vdovec, pomyslí si žertem.
   Na střeše nikdo není. Vytáhne z kapsy mobil a vytočí číslo.
   „Jsem na střeše budovy hned vedle policejní stanice. Mám v těle dvě kulky, takže rychle si pro mně přijeďte, ano. Je mi nějak slabě...“
   „To je ztrátou krve“ už neslyší. Zaklapne mobil a ruka mu s ním klesne. Ještě tady nakonec skončí. O dva dny později se probudí v nemocnici a vedle na kolečkovém křeslu sedí Kai. Mává vesele knihou.
  „Zkoušel jsem ti číst, ale nějak to nezabírá a nemám tak pěkný hlas jako ty“ řekne lítostívě.
  „Pít!“ dostane ze sebe sevřeným hlasem Raven. Kai popojede a těžce z něho vstane. Sedne si na postel. Do ruky vezme připravené pití s brčkem a donese ho k Ravenovým rtům. Dívají se na sebe jako by se viděli poprvé. Raven saje brčkem  vodu a myslí na jiné věci co by zrovna s Kaiem chtěl dělat.
   „Co to děláte? Víte, že máte být na křeslu a nehýbat se dokud vám neřeknu“ ozve se přísný, ale milý hlas Nicole. „Tak vida. Jak jsem říkala na začátku. Skončili jste u mně oba dva. Chase postřelen opět u přepadení. Musíte se vyhýbat nebezpečným situacím a tmavým uličkám. Děláte, jako by jste byl v New Yorku poprvé.“ Hubuje oba dva. Raven se musí usmívat. Kai pro změnu se ji začne hned věnovat.
  „Prosím už ne. Budu hodný pacient a za to bych mohl dostat například polibek.“ Vypadá to, že žertuje, ale Raven pozná, že to myslí vážně. Pod pokrývkou zatne ruce. Ji nebude vadit jeho minulost. Vidí nebezpečí a neví, jak ho odstranit. Co když se Kai do ní zamiluje? Jak to vezme. Mohl by ji zabít, ale jestli Kai se do ní zamiluje..ne nemůže to udělat. Zmítá se svými pocity a neví co udělat.
  „Chase jsi nějak zticha“ řekne váhavě Kai a nevidí jaké působí Ravenovi muka, když drží Nicole za ruku.
  „Jen jsem unavený“ jeho hlas už zní normálně. „Sestřičko Nicole, mohu vědět kde je doktor? Chci se ho zeptat na pár věcí.“
  „Ten bude tady až večer. Vaše operace dala docela zabrat. Jedna kulka v noze a druhá v rameni. Nejhorší byla ztráta krve“ líčí mu „ale podrobnější informace vám podá doktor Wilcox. A my půjdeme na lůžko“ a vezme za křeslo Kaie, který se mezitím na ně přemístil.
  „Řekněte, že spolu?“ řekne tím svým sexy hlasem. Raven se zamračí, když to zaslechne. Tak ještě vedle střelců se bude muset postarat o tu malou sestřičku. Začíná to na něho být trochu moc. Zavře oči. Stejně teď nemůže nic jiného dělat než spát. V noci se probudí cítící i ve spánku, že není sám. Vedle něho stojí doktor Wilcox.
  „Málem jste mi cestou do nemocnice zemřel. Nevím jak jste bez mé pomoci mohli dosud přežít!“ a usedne na okraj jeho lůžka.
  „Divné, že ano. Ale je to tak. Kdy budu zdravý?“
  „Nic jiného vás nezajímá“ zlobí se doktor Wilcox. „Na druhou stranu vás chápu. Kdo po vás jde tentokrát?“
  „To je to. Nevím. Někdo kdo to ví, nechce mi to říct a podle mně všichni jsou mrtví, kdo znají naše tajemství.“
  „Hmm. Tak někdo je silnější než vy dva. Zajímavé, ale nechám to raději být. Nechci skončit s injekční stříkačkou v krku...“ a Ravenovi zakucká, když si vzpomene kolik lidi takhle nechal zemřít. „Ale víte, lidi nejsou většinou sami tak jako jste vy dva. Mají bratry, sestry, příbuzné..Co je?“ když vidí jak Raven na něho hledí jak na zrůdu. „Je něco v nepořádku?“ a prohlíží se. „Ne. Tak jsem snad něco řekl? Já sám mám sestru, ale to víte, takže tím nic nového neřeknu.“
  „Ne to ne. Jen vy laik jste asi na to přišel. Nenapadlo mně...“ a nechá zbytek věty vyznít do pokoje. Soustředěně přemýšlí o slovech doktora. Příbuzní. Jeho ani Kaie by to asi nenapadlo, ale kdo ví jestli někdo z lidi neměl někoho blízkého. Shadow to ví, ale ten nic neřekne. Vzteky bouchne do pokrývky.  Doktor ho zamyšleně pozoruje.
   „Tak týden pokud budeš se řídit mými instrukcemi. Byly to čisté průstřely.“ Tady váhá „Ale i potom žádnou námahu. Ani ty a Kenneth už vůbec ne.“
   „Myslím, že to nebudeme mohli ovlivnit. Díky doktore.“ Ten se zvedne a přejde ke dveřím. Podívá se na zamyšleného Ravena jak se dívá z okna. Vyjde ven a tam vrazí do sestřičky Nicole. Ta zrudne a něco zamumlá. Před sebe přitiskne desky s papíry a se skloněnou hlavou rychle odchází. Daniel Wilcox se za ní dívá se smíšenými pocity. Otočí se a jde k sobě do kanceláře. Na zítří začíná rekonvalescence jak Kaie tak Ravena. Ten přemýšlí jak poslední dobou mají smůlu. Jen tak moci se poradit s Kaiem.
  Ten zatím za pomocí Nicole je v bazénku a učí se pohybovat ve vodě. Jde mu to. Neví sám proč, ale plní příkazy Nicole jako by  šlo o život. Neví proč, ale má pocit, že něco je v nepořádku a snaží se rychle dohnat svoji indispozici. Po bazénku ho čekají masáže a potom zase cvičení v tělocvičně. Supí námahou a žene svoje svaly ke krajnosti.
  „Nemusíš se tak hnát. Nic ti neuteče“ zlobí se Nicole.
  „Já vím, ale mám pocit, že brzy musím být na nohou. A nesnáším jak mně tu musíš obskakovat. Chci být zase fit a sevřít tě v náručí.“ Nicole si odfrkne.
   „Jsi jako každý chlap. Myslíš jen na sebe a na sex. „ Kai se zachechtá.
   „Nicole jestli  sis toho nevšimla tak já jsem chlap, nebo myslíš, že jsem ufoun?“
   „Hmm především jsi můj pacient a potom teprve to se ještě uvidí.“ Směje se na Kaie svým krásným úsměvem. Ten na ní zírá okouzlen zatímco zvedá činky.
   Raven zatím leží v posteli a snaží se rozebrat situaci. Chybí mu náhled Kaie, jeho preciznost a paměť. Musím si poradit sám, zamumlá. Jdu spát a přetáhne si přes hlavu pokrývku.
   „Kai ne prosím co to děláš!“ křičí a zmítá se pod ním. „Nebo to dělej. To je nádhera, prosím nepřestávej“ vzrušeně šeptá. Zvedne hlavu a dívá se na Kaie jak klečí mezi jeho nohama líže ho. Nemůže se nabažit jeho úst, otočí na stranu hlavu a ztuhne. Někdo se na ně dva dívá jak se miluji. Poznává ji. Je to ta blondýna, kterou zastřelil, když postřelila Kaie u dveří jeho domů. Podívá se pozorněji a vidí v její ruce revolver. Míří na ně a Raven vykřikne. Chce varovat Kaie, ale ten tam není.
   Probudí se. Taková divná noční můra. Najednou mu to dojde. Někdo kdo má nějakou spojitost s tou blondýnkou po nich jde. Když tehdy vystřelila po Kaiovi tak měla pistoli. Plochou automatickou pistoli. Teď měla revolver. Revolver si většinou vybírají muži ne ženy. Sáhne po mobilu a chce volat. 4 hodiny ráno. Zakleje. Zítra, ne dnes opraví se, bude žhavit dráty. To by v tom nebylo, abych něco nenašel. Vrátí se ke snu. Ach Kaii. Ani se nemusí dívat pod pokrývku a ví jak je vzrušen. Ne z té blondýny, ano Michelle se jmenovala, ale z toho úryvku jak se miloval s Kaiem. Zavře oči a prožívá každou minutu toho snu. Vynechává Michelle a pokračuje ve své fantazii jak by to pokračovalo. Kai leží na něm a líbá ho. Je vzrušen z toho jak cítí jeho tělo na svém a potom, ano potom do něho vstoupí a za zavřenýma očima si to živě představuje. Pochybuji se proti sobě a on zvedá nohy, aby měl Kai lepší přístup. Jednou rukou zajede pod pokrývku a začne si ho hladit. Pokračuje dál ve své fantazii...
   „Nesu vám léky“ ozve se ode dveří a v nich pěkná sestřička, která tentokrát vyhrála losování. Usmívá se a dívá se na toho nádherného chlapa v posteli. Jen ho mít tak ve své. Jaký je asi milenec? napadne ji. Raven se zamračí a málem se na ni utrhne. Přerušila jeho představu. V duchu opět zakleje, ale poslušně bere léky. Sestřička s jménem Laura raději rychle odchází, když vidí jak je nerudný.
   Tak a teď mohu pokračovat. Zavře oči a vrací se tam kde oba skončili. Kai se v něm pohybuje a on...
   „Visita“ ozve se hluboký hlas doktora Daniela Wilcoxe. Rozzuřený Raven vytáhne polštář a hodí ho po něm. V duchu ječí na celé kolo. Vyděšený doktor zachytí polštář a dívá se na kamenného Ravena. Ještě dobře, že nemá zbraň a potom ho napadne: Ale co když má? A možná ani nepotřebuje pistoli. Opatrně se k němu přiblíží.
   „Doktore, co kdybyste chodil na návštěvu trochu později?“ ptá se studeným hlasem.
   „Tak já přijdu později“ vyhrkne doktor a bere zpátečku. V pokoji je opravdu velmi chladná atmosféra.
   „Zůstaňte a omlouvám se vám. Jen zrovna jste přišel v špatnou dobu. A dejte sem ten polštář! Co sním chcete dělat? Vzít mi ho?“ Raven je silně rozladěný.
   „Vy dva po ránu jste úplně stejný. Před chvilkou jsem byl u Kaie a měl tak mizernou náladu, že po mně hodil sklenici. Docela bych rád věděl proč?“ zadumá se s polštářem v náručí.
  „Polštář! Tak Kai vás taky vyhodil. No víte možná byste mohl pro mně něco udělat“ Doktor zvedne obočí. Právě mu upravuje polštář a dívá se jak má Raven pokrčenou nohu pod pokrývkou. Jestli budu tady jen ležet tak se zblázním touhou. Přece jen dva měsíce, ne dva měsíce, ale skoro osm měsíců co viděl se s Kaiem naposled a mít ho tak blízko sebe.
   „Chtělo by to nějaké prášky na „ a tady zrudne“,na potlačení žádostivosti“ ze sebe vyrazí jak nejrychleji může. Doktor nejdřív uskočí a potom se rozesměje.
  „Nechápu co je tady legračního. Jestli o tom někde řeknete tak můžete si objednat už teď hezký náhrobek.“ Doktor se směje až dostane z toho škytavku. Ani zmínka o náhrobku mu od smíchu nepomůže. Naopak rozesměje se ještě víc.
   „Jak..jak..jsi to...řešil do teď“ dostane to ze sebe. Nájemný vrah - nymfoman, tak to nemohu a skoro se tam hroutí. Raven se mračí.
   „To jsem neležel celé dny v posteli“ dostane ze sebe a doktor se rozesměje ještě víc.
   „Tak dobře jsem se dlouho nepobavil. Díky“ dostane ze sebe a vyjde ze dveří.
  „A co ty prášky?“ ještě zaslechne a rozesměje se ještě víc. Jde za svým kolegou, který dělá na gynekologii. Celou dobu se usmívá a pochechtává se.
   „Zdravím Kene. Potřebuji od tebe něco“ a začne mu vysvětlovat malý problém jednoho pacienta. Samozřejmě neuvede jméno. Ken přikyvuje a přemítá proč Daniel jde tak složitou oklikou a neřekne rovnou, že to potřebuje pro sebe. Nakonec vytáhne jedny prášky a dá mu je.   „Stačí půlka na den. Víc toho neber. Ale víš, že to sice funguje, ale nejlépe je občas to ze sebe dostat. A budu muset jít. Tak zatím a pozdravuj toho svého pacienta. „V duchu si myslí, chudák Daniel. Musím ho s někým temperamentním seznámit a odejde na svoje oddělení.
   „Tady máš. Stačí na den půlka“ a dává Ravenovi ty prášky. Usmívá se od ucha k uchu. „Nemám dát  nějaké i Kaiovi“ napadne ho jestli ranní incident s Kaiem nějak nesouvisí s toutéž věcí.
   „Docela dobrý nápad. Nerad bych ubližíl Nicole.“
   „Nicole?!“ V tváři naprostý úžas.
   „Jste slepý nebo co?“ řekne mrzutě. „Kai po ní jede a když on chce nějakou dostat, tak věřte má pramalou šanci. Sám jsem ho takhle par krát viděl v akci“ a polkne hned prášek.
   „Tak teď nerozumím. On je na ženy? Já myslel..“
   „Tak raději nemyslete a trochu se kolem sebe dívejte. To, že jsme spolu ještě neznamená, že nemáme rádi ženy. A Kaii je má velmi rád.“ Dá na slovo rád velký důraz. Doktor Daniel se zakucká, když mu to dochází.
   „Tak proč jste spolu?“
   „Doktore je mi líto. Jste snad kněz nebo co. Prostě nám to tak vyhovuje“ dodá tiše a nerozvádí jejich důvody. Oba tam sedí a přemýšlí.
   „Tak já jdu dál, ale opravdu. Tak jsem se nenasmál od toho dne co jsem vás potkal. „Zavře tiše za sebou dveře a Raven přemýšlí jak on s Kaiem mění lidem osud. Uběhne týden jejich rekonvalescence. Ravenovy rány jsou zahojeny a vypadají v pořádku. Kai ještě musí chvilku zůstat v nemocnici. Když Kai necvičí je buď s Nicole nebo s Ravenem, kterému pořád vykládá o Nicole. Ten skřípe zuby a poslouchá jak je báječná a hodná a milá. No samé superlativy. Po týdnu superlativ na Nicole je rád, že může vypadnout z nemocnice. Jde pomalu, a rozhýbává svoje tělo. Ještě pár dní a bude v pořádku. Střelci se neozvali a on je rád. Snad jim nějaký čas dají k tomu, aby se aspoň on vzpamatoval. Přemýšlí o rozhovoru, který měl to ráno, když se probudil z toho snu.
  „Chci po tobě zjistit vše o blondýně Michelle od pana Leonarda. Vše rozumíš!“
  „Ale pokud vím tak Leonardo je pod drnem a Michelle zmizela.“
   „Já to vím, že je mrtvý a ona zmizela, ale chci vědět všechno o ní. Od jejího posledního milence až po toho koho měla střední a jaké šatičky nosila v dětství. Je to jasné. Víš, že dobře platím a v případě neúspěchu taky víš, že dobře platím!“ Na druhé straně je ticho a několikeré polknutí.
   „Jo vím jak moc dobře platíš. MNĚ nemusíš vyhrožovat. Pokusím se zjistit co potřebuješ. Ale bude to trvat. Mám mnoho práce.“
   „Týden. Víc ne. Platba by mohla dojít rychleji než bys čekala. Rozumíme si ne!?“ Ještě větší ticho.
   „Týden. Dobře.“
   „Hodná holka.“ Raven zavěsí mobil a přemýšlí kdo to může sakra být. Dnes to  snad zjistí.
   Před nemocnici nasedne do svého porsche a pohladí ho po volantu. Oči mu září. Zase sedí ve svém rychlém autíčku. Až to skončí vyjedeme si někam, kde tě pořádně projedu. Nejlépe tak na pobřeží a s Kaiem. No uvidíme. Opatrně vyjede z parkoviště a s radostí pozoruje, že mu zranění nepřekáží při řízení. Jede do svého bytu. Nebyl tam přes týden. V hale se pozdraví s vrátným a vyjede do svého bytu nahoře. Přejde ke dveřím a najednou se zarazí. Někdo se chtěl do jeho bytu dostat. Jenže elektronicky systém mu to nedovolil. Díky Kai, že jsi mně donutil ho sem dát. Vejde dovnitř. Ticho. Nikdo se přes něj nedostal.
   Pohodí na křeslo sako. Přejde k oknu a prohrábne si vlasy. Dívá se na město pod nim. Vytáhne mobil a vyťuká číslo.
   „Tak co víš. Nejdřív bydliště, potom příbuzní.“
   „Bydliště neznámé. Tedy narodila se v Texasu v Houstnu. V 18 se přestěhovala do New Yorku a začala pracovat ihned pro Leonarda. Příbuzní: matka nežije, otec neznámý. Má dva nevlastní bratry-dvojčata. Dva bratrance, jednu sestřenici a to...“
   „Jak vypadají ti nevlastní bratři?“
   „Hele, fotky jsi nechtěl. Dobře počkej...“ a Raven slyší nějaké šustění papíru a nadávky.
   „Nemusíš tak klít. To ti mamka nevyplachovala ústa louhem?“
   „Žádnou jsem nepoznala tak sklapni. Jsou dvojčata. Chris a Chase. Příjmení to ti neřeknu i kdybys mně krájel. Původní příjmení bylo Brown, proč všichni se jmenuji tak obyčejně. Výška 180 cm, postavy robustnější, modré oči a blond vlasy, ale ty se dají změnit stejně jako oči. No rozhodně to vypadá, že to nejsou žádní svatoušci. Šest let v armádě, speciální jednotky. Potom, ale měli nějaký menší problém a vyhodili je. Momentálně teď jsou vedeni jako nájemní žoldáci. Teda hezká rodinka to ti řeknu. Chceš si snad  Michelle vzít?“ uchechtne se.
  „Ty a tvoje vtípky. Ale máš štěstí. Zjistila jsi co jsem chtěl. Materiály mi pošli jako obvykle. Cena je jako obvykle.“ S těmi slovy zavěsí.
   „Zase zavěsil. Má tak sexy hlas. Ten bych mohla poslouchat celé hodiny.“ Ženská postava se ponoří do práce na počítači. Zrovna se nabourává do místní policejní databáze. Zase další neodbytný úkol. „Jednou bych chtěla mít nějakého klienta, který nepospíchá“ mumlá k počítači.
   Takže ti na střeše jsou dvojčata a určitě od Michelle. Vojáci, námezdní žoldáci. To nebude lehké dostat se jim pod kůži. S mobilem v ruce se dívá přes sklo na New York. Je tak rušné. Tolik obyvatel. Uličky, ulice, avenue bohatých a chudých. Podsvětí i luxusní příbytky. Kde hledat, kdybych se chtěl ztratit. Možná líp je nebude  hledat. Oni si nás najdou. Mají vztek a chtějí se pomstít. Michelle jim o nás musela povědět. Takže naše anonymita je porušena a možná vědí to i ostatní. Shadow nic neřekl, ale mám pocit, že to ví. V tom případě...Kaii musíš se rychle uzdravit a získat paměť zpět.
   Stáhne si tričko a hodí ho na pohovku. Automaticky vezme ovladač a naladí Edith Piaff. Má rád její hudbu a hlavně její hlas. Začne si do rytmu pobrukovat. Jde do koupelny a napouští si vodu. Trochu přidá voňavého olejíčku, sundá si zbytek oblečení. Prohlédne si ve velkém zrcadle dvě další jizvy. Přejede si rukou po těch starých. Jak to, že ty jizvy nevadí Kaiovi, když mně vadí. Odvrátí se od zrcadla a ponoří se do horké vody.
  „Aaaach“ mu unikne slastný vzdech, když voda mu obejme jeho tělo. Tak to mně celou dobu chybělo. Ještě Kai a je to dokonalý. Rány ho trochu zaštípou, ale Raven si toho nevšímá. Zítra pustí Kaie domu. Konečně budou spolu. Rukou rozčeří vodu. Spolu, opravdu tomu věříš? Nechceš si jen něco nalhávat, šeptá mu vnitřní hlásek. Raven zavře oči. Musí věřit. Žít jako dřív? Bez něho? Střídat partnerky nebo teď i partnery jako na běžícím pásu? Myslím, že ne. Zabít Nicole? Zabít v případě jeho lásku. Možná. Mohu to udělat, ale chci to doopravdy? Zjistil by to kdo to udělal a potom...Ne tady cesta není. Musí si vzpomenout. Ponoří se pod vodu a nechá se ji kolébat. Snaží se dostat všechny myšlenky z hlavy pryč. Otevře oči a někoho vidí nad sebou.
   Nemůže dýchat. Něčí ruce ho drží pod krkem a tlačí pod vodu. Raven se snaží dostat z vany pryč, ale ruce jsou silné. Rukama se snaží zapřít, ale vana je kluzká a nejde mu to. Před očima se mu dělají mžitky, když vykopne nohama a snaží se potopit ještě chloub. Záda ujedou víc dopředu a postava nad vanou ztrácí rovnováhu. Krk  nepouští, ale to pro Ravena nic neznamená. Naštěstí je ve vodě a krk je špatně uchopitelný.  V duchu mu nadává od bastardu. Rovnováha je porušena a Raven se s nadlidskou silou dostává z vody pryč. Muž se ho snaží zadržet pod vodu, ale okamžik překvapení minulo a on ztrácí výhodu. Ví to moc dobře, ale stále má výhodu. Zanedbatelnou, ale má. Aspoň si to myslí. Jenže je voják a ne nájemný vrah. Raven bere šampón a s krkem, který je napjatý pod svírajícíma rukama,  háže mu ho do obličeje. Šampón vystříkne mu do obličeje a dostane se do očí. Muž je zavře a dál škrtí.
   Dobrá reakce mimoděk ocení Raven. Jenže teď nic nevidí a pochopí i to ten muž. Pustí jeho krk, obrátí se a klopýtá pryč. Něčeho se chytí a s úlevou vnímá něco měkkého. Přejede si přes obličej a šampón dostane z obličeje. Raven zatím na podlaze lapá po dechu. Opravdu škrcení není zrovna hezká smrt. Hlavně pomalá. On sám škrcení nepoužívá. Kai ano. Ale ten taky spíš jen strunou. Vyskočí na nohy a vyběhne za vetřelcem. Ví kdo to je. Jedno z dvojčata od Michelle. Ale ten už je dávno pryč. Jak se mohl dostat přes tu elektroniku? Na zemi vedle poplašného systému je sešit a vedle toho dekódovací zařízení. Zmetek kleje, když si prohlíží sešit. No aspoň vím, že musím najít ještě lepší hlídací zařízení. Podle poznámek zkoušel to už dekódovat tak týden. Asi od té doby co se ho pokusil zastřelit v nemocnici. Stojí nahý ve dveřích a z vlasů mu kape na zem voda. Výtah se otevře a on zvedne zrak. Z výtahu se vypotácí nějaká žena s chlapem.
   „Walter?“
   „O patro níž“ řekne a zavře dveře. Ta se podívá na svého partnera, potom na dveře a povzdechne si. Tak dokonalost ještě existuje.
   „Musím vypadnout.“ Vysuší si vlasy ručníkem, přejede je hřebenem a přejde k šatníku. Vytáhne první věci jaké ho napadnou. Tmavé oblečení. Potom otevře dveře do malé místnosti. Bere si dva nože, další pistoli a jeden zásobník navíc. Zamyká dveře a přemýšlí jestli to bude stačit. Potom je ještě jednou otevře a bere zařízení, které ruší vysílání štěnic. Je jen na pět metrů, ale snad to bude stačit. Ještě jedno na odhalování a teprve takto vybaven jde dolu. Nasedá do porsche a zapne rušičku. Pár lidi v blízkosti auta oderve si od ucha mobil a protřou si uši. Jede v klidu ulicemi a ví, že ten druhý se musí spolehnout jen na zrak a jak ho neztratit. A dobře ví, že mu stačí ani ne patnáct minut a nebude mít za svým porschem ani kolo. A taky že ano. Pár dupnutí na červenou, pár uliček a hustý provoz vykonal své. Jede ke Kaiovi. Musí zjistit jestli i tam se dostali nebo ne.
   U Kaie je všechno v pořádku. Vejde dovnitř a sundá ze sebe sako. Zatáhne žaluzie a teprve teď rozsvítí. Ví, že oknem není nic vidět. Přejde k zrcadlu a podívá se na krk. Otisky začínají modrat. S tím musí něco udělat. Přejde ke Kaiovým věcem a vytáhne z něho tričko se malým rolákem. Vypadá to divně, ale nemůže si dovolit, aby ostatní viděli ty modřiny. A makeup to nespraví. Odvrátí se od zrcadla a vezme ze stolku ovladač. Pustí si televizi. Chvilku se dívá na starý film Univerzální voják a potom to vypne. Natřese si podušku a v pohodě usne na pohovce. Nechce se mu do postele. To by jen vzpomínal na Kaie. Ještě, že ty tabletky funguji. Kdy pak asi by je měl přestat brát. Kaii až se to dozví tak se nasměje a s myšlenkou na Kaie usíná.
   „Nedostal jsem ho a ještě k tomu jsem tam musel nechat to zařízení!“
   „Chrisi , kolikrát ti mám opakovat, že to nejsou amatéři, ale profesionálové. To nic. Zítra pustí Kardinala z nemocnice. Dostaneme ho přesně na místě, kde zemřela Michelle. Zub za zub, oko za oko tak praví bible a my ji poslechneme na slovo.“
   „Ámen!“ Dořekne Chase a sepne ruce. „Michelle byla naše sestra, i když poloviční. Musíme ji pomstít.“ Chris kývne hlavou.
   „Takže zítra. Tady je plán.“ Začne mu vykládat co a jak se stane. Chase přikývuje hlavou a občas se na něco zeptá. Potom přejdou ke zbraním a čistí je. Chris revolver a Chase pistolí. Na stole jsou ještě dvě pušky, nože a samozřejmě střelivo. Vedle toho leží plastická trhavina.
   Ráno vstane Raven u Kaie a jde udělat jídlo. Vezme nějaké věci na převlečení, kdyby chtěl je Kai a potom zamkne dům. Už večer našel štěnici v autě a okamžitě se přestěhovala do řeky. Nasedne do porsche a najednou zneklidní. Je to vše tak divné, ale potlačí svůj pocit a vyjede z garáže. Vyrazí do nemocnice. Cestou se zastaví v obchodě a jde nakupovat. Uvařím něco dobrého k večeři. Kai má rád sushi takže je rozhodnuto. Nakupuje všechny potraviny k tomu potřebné.  Kai se mu směje jak rád nakupuje, ale on jen potraviny. Rád vaří. Má rád jídlo a je ještě raději, když to chutná Kaiovi. Poslední dobou se vše točí kolem něho. Hází jídlo do košíku a nevšímá si zkoprnatělých výrazu žen. Vidět nakupujícího muže není běžné, ale takový kousek to se nevidí. Co zmrzlina? On ji má rád a Kai taky. Je tam vůbec nějaká? No nic koupím a je to. Ne nekoupím, něco upeču. Ta zmrzlina by se v tom horku roztekla. Nakoupí vše co potřebuje a tlačí košík k pokladně. U pokladny sedí taková mladá holka s piercingem v rtu. Lhostejně bere balíčky a projíždí je čtečkou na kódy.
   „Kartu“ a natáhne automaticky ruku. Raven ji podá. Ta vytřeští oči na zlatu kreditku a teprve teď pohledné na Ravena.
   „Je s ní něco v nepořádku?“ Holčina zavrtí hlavou a dál se dívá na Ravena.
   „Chtěl bych zaplatit „ když už začne být dusno. Někdo vzadu se uchichtne, ale všichni trpělivě čekají. Nakonec projede kreditku přístrojem a vrátí mu ji.
   „To nic slečno. Z toho si nic nedělejte. To se může stát každému“ povídá laskavým tónem babička, která se probojovala za Ravena a teď se dívá na jeho záda.  Raven zatím ukládá nákup dozadu a doufá, že sem nepřibude žádná mrtvola. Jednou se mu to stalo a to stěhování nákupu sem a tam. Nasedne do auta a vyrazí do nemocnice. Auto zaparkuje a vejde do nemocnice a jde rovnou k doktorovi. V ruce nese tašku s věcmi.
  „Potřebuji se, abyste se podíval na rány. „ a stáhne si tričko a kalhoty. „Měl jsem menší incident a jsou v pořádku?“
  „Je to v pořádku, ale říkal jsem, že se nemáte přetěžovat.“ Je trochu rozzloben, ale když vidí otisky prstů na krku a starší jizvy, raději se na nic neptá.. „Pojďte. Vezmu vás za vaším přítelem.“ Raven si natáhne oblečení a vyrazí za nim. Mlčky jdou chodbami. Doktor Daniel Wilcox zaklepe na dveře a oba vejdou. Strnou, když vidí sestřičku Nicole na Kaiovi. Ten ji líbá na ouško, něco šeptá a hladí po zádech. Ta se chichotá. Zavřou dveře a oba se o ně opřou.  „Sakra!“ Unisomo z nich vypadne a Raven k tomu bouchne pěstí na stěnu. V hlavě má pořád tu scénu. Musím zůstat v klidu. To chce klid, opakuje si stále dokola. Doktor zaklepe ještě jednou a důrazněji. Čeká.
   „Dále!“ ozve se a on nakoukne do pokoje.
   „Čistý vzduch“ řekne a oba tam vejdou. Raven s kamenným obličejem, doktor rozpačitý, červenající Nicole a zubící se Kai. Raven by ho teď nejraději něčím přetáhl. Něčím velkým, hodně velkým. Ale nemůže a tak jen hodí po něm věci.
   „Tady máš něco na převlečení“ zahučí a stojí tam dál. Všichni stojí jak v divadle při velké scéně.
   „Myslím, že půjdeme, ne Nicole.“ Ta kývne a Kai za ní zavolá. „Zítra jdeme spolu na tu večeři!“
   „Co je ti? Jsi nějak naštvaný.“ Mluví Kai k Ravenovi, který stojí u okna má založené ruce a dívá se ven.
   „Ty a Nicole.“ řekne naštvaně.
   „Proč ti to vadí? Jsme snad přátele nebo ne?“ Raven se otočí, otevře ústa a zavře je.
   „Ano jsme nejlepší přátele. Promiň.“ Žárlím. Nejraději bych ji v tu chvílí zabil. Pomalu a s rozkoší. Za to, že měla něco, co patří jemu. „Půjdeme ne. Tady máš a automaticky mu podává jeho oblíbenou pistoli.“ Kai automaticky ji vezme a potom se zarazí.
   „Proč mi ji dáváš?“
   „Vždycky ji nosíš. Myslel jsem si, jestli ji nechceš tak...“ a natáhne před sebe ruku.
   „Ne to je v pořádku “ a dá si ji do kapsy. Oba se rozpačitě po sobě dívají. Nakonec Kai zabalí tašku a oba vyjdou ze dveří. Jdou vedle sebe a Kai se loučí s personálem nemocnice. Raven jde vedle něho zamračeně. Je už večer, uvědomí si.
    „To je moje auto“ a ukáže na porsche. V kapse zapne rušičku.
    „Teda to je krásné, ale těším se na své maserati.“ Začne mu líčit přednosti maserati. Raven se usmívá. Aspoň ho dostanu od té Nicole.
    „Dnes jsem nakoupil a udělám ti tvé oblíbené sushi.“
    „Ty vaříš. Těším se. Sushi asi je mám rád. Ani to nevím. Víš toho o mně víc než já.“
    „Vzpomínky se ti vrátí. Víš co říkal doktor.“ Kai přikývne, ale mlčí. Auto jede po ulicích už osvětleného města. V autě je ticho. Je slyšet jen dech Kaie a Ravena.
    „Tak jsme tady.“ Zaparkuje, ale sedí a dívá se před sebe.
    „To je můj dům.“ Řekne klidně. Raven přikývne. Oba vystoupí najednou a s tím noční stíny nepočítali. Kai vidí jak Raven má otevřené rty, dívá se za něho a vytahuje pistoli. Kai se otáčí a v tom jediném okamžiku, záblesku milisekundy se mu vrátí paměť. Tentokrát se neotočí úplně, ale vrhne se stranou a vytahuje svoji zbraň z kapsy. Je tak pomalý. Tak hodně pomalý. Kulka mu trhá kousek saka a on se valí na zemi.
   „Za tebou!“ napřahuje zbraň a střílí na cíl za Ravenem. Stín se kousek pohne a to mu zachrání život. Raven zatím otevře dvířka a vklouzne dovnitř vozu. Kai. Jeho mysl si promítá znovu tu scénu, kdy Kai málem zemřel. Znova ne. Vyklouzne z vozu a namíří zbraň na temný stín. Cítí jak mu kulka vniká do těla. Kai střílí a jako obvykle přesný zásah do hlavy.
   „Au!“ vykřikne Raven a drží se za ruku. Kai se otočí po střelci a střílí. Slyší charakteristický zvuk revolveru. Ravena nechává na místě a jde po tom střelci. Přiskočí k autu a znova střelí. Stín přehodnotí prioritu cílů a začne střílet po Kaiovi. Ten se překulí a pozoruje okolí. Nikde se nedá schovat, až...Vyrazí a mohutným skokem skončí za stromem. Nic moc, ale lepší něco než nic, pomyslí si. Vykoukne a znova se rozeběhne za roh budovy. Poslouchá. Nic se neděje, jen od řeky je slyšet hrozný hluk. Nějací blázni na vodních skútrech se rozhodli asi ukončit svůj život v tom vedru. Kai je už blízko úkrytu stínu.
   „Pomstím se za ně“ křikne hlas a je slyšet rychle běžící postavu.
   „Ravene!“ teprve teď vykřikne Kai a běží k svému milenci. Kleká si k němu a s ulehčením slyší jeho zaúpění. „Jsi v pořádku? Strašně jsi mně vyděsil“
   „Jen škrábnutí. To sushi dnes uvařím. A do háje kašlu na to vše. Raději mně polib!“ přikáže mu. Kai rád poslechne a přímo na ulici před svým domem ho začne líbat.