Jdi na obsah Jdi na menu
 


Spoutané zahrady - 1

30. 4. 2010

Zvonek vypráví

1.

Spoutané zahrady

Čarovný zvonek ze země Symerie se rozezvučí příběhem, který zapadl už dávno v zapomnění. Letí do všech zemí, aby okouzlil i potěšil srdce, které dovedou naslouchat jeho vyprávění. Cink, cink…

 

Červené věže mágů se třpytily v zapadajícím slunci. Vše se zdálo poklidné, až mírumilovné, dokonce někteří žáci, kteří se procházeli, by řekli, že navýsost nudné. I město, které obklopovalo věže pro adepty na magii, tonulo v ospalém duchu. Nic nenarušilo klid města ani školy. Dokonce ani větřík, který se líně dotýkal uliček, květin i oděvů lidi.

Žáci v poklidu rozprávěli. Měšťané obchodovali. Strážní lenivě klimbali nad douškem sladkého vína. Nikde nebylo vidět žádné ozbrojence, kteří by pilně hlídali mír obyvatel města.

 „Leilo, nezdá se ti, že to tady umírá?“

Leila vysoká černovlasá čarodějka zvedne oči do knihy. „Cože?“

„Umírá to tady. Nevidíš to?“

„Nejsem prozřetelná, jako ty,“ odsekne. Ty jeho záchvaty tajemna ji začínají štvát. Jako by neměla dost svých starostí.

„Zapomínám. Co to studuješ?“

„Základy proměny.“

„Proč? Vše už dávno umíš.“

„Sama nevím. Možná to budu potřebovat. Základ je základ i pro mě.“ Zabouchne knihu. „Mám špatný pocit.“

Dart se na ní vítězoslavně zadívá. „Vidíš, neříkal jsem ti to?“

„Nic jsi neřekl. Jen samé bláboly, žádná fakta. Není divu, že nemáš žáky,“ dovolí si rýpnout. Vstane, zelená halena se jí napne přes prsa. Plášť se zavlní.

Dart se na ní chtivě zadívá. „Miláčku, co kdybychom zmizeli někam? Můžeme…“

„Mám hodinu, chlípníku. Dej ty pracky pryč. Vždyť víš, že mám druha, proč pokoušíš osud a dráždíš Keira?“

Dart se zamyslí. Pramen zlatistých vlasů mu sklouzne přes chlapeckou tvář. Modré oči posmutní, aby se vzápětí rozzářily. „Sám nevím. Irituje mě.“

„A to chceš, aby tě zabil?“ Zavrtí hlavou nad jeho hloupostí. Sebere knihu a odchází. Dart se rozhlédne po knihovně. Police plné knih, které sahají až ke stropu. Ztrácejí se, aby se objevovaly. Jsou všem přístupné, kdo mají sílu. Každý sem může zajít, podívat se do nich, ale neznamená to, že knihy to dovolí. Co si vzpomíná knihovna, jako nejstarší budova přežívá celá staletí v poklidu. Nic ji nedokáže zničit. Jako by sami draci ji požehnali. Možná to byli oni, kdo ji vystavěl. Už zažil, že byla bombardována ledem, ohněm, vodou, všemi živly. Útočili na ni i meči, kopími a magickými zbraněmi, ale ona odolávala. Ani prasklinka se neobjevila v jejich zdech. Okna zůstala neporušená. Někdy, když tu pobývá příliš dlouho, se mu zdá o rudých očích, které se dívají zlobně na svět. Vypraví o svém zajetí, ale potom to zmizí.

Zaslechne kroky, otočí se k příchozímu. Žák, když zahlédne modrou tuniku se zlatým označením posledního ročníku. Zaváhá, zda se má objevit.

„Dobrý den, pane.“

„Eamone, dobrý den.“ Zviditelní se. „Výborně.“

„Děkuji, mistře. Jdu si pro knihu.“

Proč žádá o dovolení vzít knihu? Ale Eamon vždy byl velmi zdvořilý. Je zajímavé, že se svou krásnou tváři, pěknou postavou, vybranými způsoby nemá ještě někoho, s kým by žil. Eamon zdvořile čeká, co na to mistr Blesku i prozřetelností udělá. Ví, k čemu se chystá? Prý umí číst i zacloněné myšlenky. Taky vidí do budoucnosti, ale to se jen šušká.

„Eamone, neuděláš žádnou hloupost,“ zazní suše z Dartových slov.

„Ne mistře, ale musím to zkusit.“

Dart ztuhne, když se před ním objeví obraz. Tiše pozoruje démona, který je přikován k vzdálenému poloostrovu. Vztyčuje se, řve, rozhlíží se a chytá lidi, aby se nakrmil. Konec. Proč to viděl? Jak nenávidí svoji schopnost vidět do budoucnosti. Ještě ví, že nemůže nic udělat a nechápe obrazy, které vidí.

„Co chceš dělat?“

Eamon se zamračí. Proč se ptá? Co viděl? Líce mu zčervenají. „Já chci někoho vyvolat.“

„To ne!“

„Proč ne?“ podiví se. „Jak přikazuješ, mistře Darte.“ Skloní uctivě hlavu, ale ruku sevře v pěst. Proč mu nedovolí vyvolat paní Jara? Vsadil se s přáteli, že ji vyvolá.

„Co chceš vyvolat?“

Eamon zaváhá. Ví, že bude pro posměch. Ještě nikomu se nepodařilo ji vyvolat. „Chci vyvolat paní Jara.“

„Óh,“ zabručí. Každý ročník se o to pokouší. Smyslná paní Jara. „A ty nevíš jak, proto ses přišel poradit s knihovnou?“ prohlíží si ho. Nejschopnější mág - učedník ve věži. Nejlepší z adeptů na čarodějné umění. Není žádný obor, v kterém by neexceloval, ale jeho pravá síla se ještě neprojevila. Možná to ho trápí. Ostatní už se specializují, ale on ne. Umí vše, ale ničemu nevládne. Musí to být strašné.

„Ano. Sázka. Nemám je rád!“ prudce řekne a uteče.

Nemá rád sázky a přece do toho jde. Proč asi? Co se to tu děje? Vyjde z knihovny, podívá se na bránu ve tvaru knihy. Jako by říkala čím je, co se tu najde. Někdy vidí, jak brána v sobě listuje. Jako by byla opravdovou knihou. Pozorně se na ni zadívá. Přetře si zrak. Vidí to i ostatní?

„Darte…,“ ozve se výhružně za zlatovlasým chlapcem. Dart okamžitě změní svůj vzhled na staršího. S úsměvem se otočí k světlovlasému muži s bradkou.

„Keira, co si přeješ od Prozřetelnosti?“

„Otravoval jsi moji choť.“

„Ještě ji není!“ odsekne automaticky. Ajaja, když vidí, jak zrudne, ruce se sevřou v pěst. „Nemůžeme tu bojovat!“

„Že ne?“

„Jistěže ne. Jsme u knihovny.“

Keira zbledne. Pokloní se knihovně.

„Nevím, proč to nebereš normálně. Jsi moc prudký.“ Ale to by nebyl mágem rychlosti. Dělá prostě vše dvakrát až třikrát rychleji než ostatní. Někdy se mu to nevyplácí.

„Najdi si někoho jiného na vtípky!“ zabručí nevrle a přemístí se.

Dart si utře čelo a vrátí se do normální podoby. Zářivě se usměje na dvě studentky. Jedna se pousměje. Vida, že by mě ještě neznali? Všimne si plížícího Eamona. Ať to zkusí. Patří to k tradici školy. Je zvědavý, zda se mu to podaří či ne. Rozhodně na to má. S úsměvem jde do ubytovny učitelů. Hodiny mu už skončily, čehož poslední byla právě o knihovně. Mimoděk se protáhne. Potřebuje to šikovné ručky lazebnic z domu Sartra. Otázkou je zda ho přijme. Co ví, má tam narváno, ale potřeboval by odblokovat… Otočí se.

Červené oči zlobně se dívajíc na svět.

Polkne. Opět vize? Poslední dobou je má často. Už mluvil s představeným školy, ale ten nad tím mávnul rukou. I ostatní si dělají posměšky. To, že to neumí ovládnout, neznamená, že se to nemůže stát. Jen vědět, co říkají.

Knihovna!

Něco v něm vykřikne úzkostí. Něco strašného se stalo. Kolem něj proletí Keira. Vzápětí ucítí se vlnit magii. Pousměje se. Nuda, ospalost nezájem je pryč.

Povedlo se mu to?

Zaslechne třeskot. Rozeběhne se za ostatními. Směřují ke knihovně. Co se stalo? Nepovedlo se vyvolávání? Hloupost. Opět ty oči. Pozorují ho už ne vztekle, ale pobaveně. Chechtá se, zatímco z tlamy mu kane na zem krev.

Zastaví se. Údivem hledí na prostranství.

„Je zakázáno…,“ ale gesto představeného školy ho zarazí. Dívají se na démona, o kterém se vypráví legendy. Velký a krásný, jak jen démon může být. Je krásný i v této podobě. Hřívá smolných vlasů mu spadá do půli zad. Delší uši, z čela mu vyráží malý lesklý roh. Směje se, zatímco druhou rukou drží nějakého nebožáka a pochutnává si. Odhodí ho do dálky. Dart stihne jen uzřít záblesk, který se rychle přemisťuje tamtím směrem. Keira. Zahlédne Leilu, Lao a další.

„Jaká to pocta pro ubohého démona. Musím přiznat, že jsem nečekal, že ke mně přijde tolik jídla. Byl jsem zvyklý vás lovit. Tolik nádherné magie, kterou mohu pozřít.“

Všichni zblednou.

„Jak?“ optá se chladnokrevně Lao, mistr v umění ohně. Za ním stojí jeho žáci. Cítí z nich horkost.

„Jak?“ podrbe se na bradě. „Někdo konečně vyvolal paní Jara.“

Mágové nechápavě na sebe pohlédnou. Paní Jara?

„Přesněji řečeno tenhle chlapec.“ Sáhne za sebe. V pazourech drží bezvládné tělo. „Právě uvažuji, zda mu mám poděkovat nebo sníst, že mě osvobodil. Oh vy neznáte moji další podobu. Upustí tělo, obraz se zavlní a před nimi stojí nahá paní Jara. Protahuje se, vlní smyslně boky. „Nějak jsem se musela osvobodit, no ne? Tenhle adept mi k tomu dopomohl. Měl dost sil a byl dost ješitný, aby to zkusil. Stačilo jen mu pošeptat do ucha, co má dělat.“ Opět se zavlní. Někteří toužebně se dívají na krásnou postavu ženy s malým rohem uprostřed čela. Vlasy se obtáčejí kolem její postavy, klín je zve k rozkoši, prsa se dmou v očekávání příštích slastí, v očích se objevuje smyslná záře. Pohladí se po těle.

„Jen pojďte. Tuhle rozkoš vám nenabídne nikdo na světě. Poznáte ráj,“ šeptají ústa. Našeptávají. Některým se zavírají oči.

„Dost! Bum!“ od hole vylítne jiskra, jak ji starší muž praští o zem. „Je to jenom iluze!“

Dart se vzpamatuje. Je rád, že mistr Iluze Airon neodjel, jak měl v úmyslu. Zřejmě by si tady démon seděl, užíval a požíral jednoho za druhým. A oni by se nebránili.

Paní Jara se ztratí a objeví se démon. Zlobně pohlédne na mistra, jak se odvažuje rušit jeho podobu. Netušil, že jsou tak silní, ale on je silnější. „Jsi silný, ale to neznamená, že vyhraješ… Co to…?“ Démon se otočí k vetřelci. Udiveně zamrká na Eamonem, kterému z prstů tryská záře.

Mávne rukou, ale do prázdna, protože se stačil přemístit k Laovi.

„Jsi v pořádku?“ optá se Eamona Lao.

„Ano.“

„Co jsi to proboha vyváděl?! Nemáš stud? Jak ho teď zlikvidujeme?“ ječí na něj jak ženština v přístavu.

„Sázka. Chtěl jsem jenom vyvolat pro přátele paní smyslností.“

„Blbče,“ ohodnotí ho jedním slovem Lao. „Neposloucháš snad knihovnu?“

Dart se ošije, když to zaslechne. Co tím myslí?

„Hej, věnujte mi pozornost. Tenhle!“ luskne a v pazourech se mu objeví tělo jednoho žáka. Zakousne se do něj. Na mágy vystříkne krev. Na pravé straně se rozzáří červená magie.

„Tak vy máte ve svém středu Krvavé mágy. Za mých mladých let, byli štvaní jako my démoni. Nás si víc vážili než jich. Zajímavé,“ mumlá, zatímco vysává morek z kosti. Odhodí zbytek. Odkrkne si. „Další! Mám chuť se pořádně najíst. Dlouho jsem nejedl!“

„Au to bolelo! Vy chcete boj?“ Rozhlédne se po mistrech a jejích žácích. Začne se smát. „Vy stále nevíte, proti komu stojíte, že ne!“

„Ty jsi Dra´llla!“

„Tak ty jsi naslouchal knihovně, ohnivý mágu. Ano já jsem Dra´llla. Démon zkázy. Chci se pomstít! Chci jíst, chci vidět krev na svých rukou! Ale především chci sát magii. Vaší sílu!“

Lao zachmuřeně přikývne. Přemýšlí, proč se to stalo, ale stalo se to, a jestli se jim povede ho přemoci, Eamon musí zůstat pokáraný za svoji nerozvážnost. Přemýšlí, zda má poslat své žáky do města. Ohlédne se. Nemůže. Všichni za ním stojí, stejně jako za Leilou proměnění v různá zvířata. Za Keirem stojí ledoví mágové. Všichni se připravují k bitvě. Tuší, že zahynou, ale přesto budou bojovat. Každý z nich slyšel legendu o Dra´lllovi – požírači čarodějů.

„Já nechtěl,“ zamumlá Eamon. „Mistře…“

„Drž hubu!“ zavrčí zle. Nejraději by ho ztřískal jako malého spratka. Ten boj se může rovnat zániku Červených Astralských věží.

Kolem knihovny vše ztichlo. Dokonce i zpěv ptáků se vytratil. Všichni vyčkávají. Nikomu se nechce začít.

Eamon ztichne. Proč vlastně to udělal? Pro pýchu, že může vyvolat démona? Chtěl jen vyvolat paní Jara, ale našel v knize další odkaz. Cítil, že knihovna není šťastná, ale šel za tím. Vyvolal to. Může za to on. Zemře v boji. Odčiní to, co spáchal!

Dra´lll je pobaveně sleduje. Zívne si. Má toho dost. Zakručí mu v žaludku. Zvuk je slyšet až k lesům, které se táhnou na východ od města. S očima podlitými krví i touhou po jídle, natáhne ruku k mágům. Z úst mu skane slina. Přesto si všichni uvědomují jeho krásu. Nebezpečnou zlou, ale svým způsobem předstihuje vše, co kdy viděli v městských galeriích ze světa umění.

„Led!“ vykřikne Keira, který k tomu přidá svou rychlost. Z rukou, holí, jak který mág používá, vytryskne sloup ledu, který ho obalí. Démon se nadechne. Střípky ledu se rozletí všemi směry. Mágové si chrání obličeje. Některé tváře, ruce se zalijí krví. Led ztrácí modrou barvu. Toho využije malá skupinka krvavých mágů. Seberou veškerou krev a vypustí ji na démona.

Ten překvapeně zůstane stát. Má pocit, že mu kůže shoří. Přece miluje krev, jak to? Ohání se rukama, snaží se ji dostat ze sebe, ale nejde to. Pochopí, že si nemůže dovolit, aby krvaví mágové zasáhli. Omráčeně zírá, jak naříznou svoje vlastní těla.

„To nedovolím!“ vztyčí bariéru. Ohromeně zírá na jemné kotouče dýmu. Kyselina? Co jsou zač? Proč se obětují? Ale zezadu se na něj valí oheň. Zachrochtá blahem, jak mu vypálí tu kyselinu krvavých mágů.

„Nepoužívejte oheň!“ mohutným hlasem se ozve pták, který z výšky sleduje, jak se mu hojí rány. Leila zasykne zlostí.

Dra´lll se ožene, chytí ho. V prackách se mu pták promění v lidské tělo. Uchechtne se pod nenávistným pohledem přítomných i své oběti. Otevře ústa. Přisaje se k ní. Všichni zřetelně vidí, jak se Balla zmenšuje, scvrkává.

Jsou tím otřesení.

Dra´lll hodí ji pod nohy mágů. „Takhle dopadnete všichni. Možná si vás nechám na později, nebo budu vás chovat jako stádo zvířat!“

Eamon, který nezasáhl, se promění v obrovského ptáka. Vznese se a zaútočí. S ním ostatní měnitelé.

Dra´lll se rozesměje. Mávne rukou. Vypustí větrnou smršť, která ničí vše, co je před ním. Zezadu se k pokrouceným tělem blíží léčitelé. Nad některými zakroutí hlavou, zatlačí víčka, ruce složí v klínech.

„Je silnější než my!“ vydechne rudovlasý Lao, který bezmocně se dívá, protože nemůže použít oheň. Podívá se za sebe. Někteří větrnou smršť neustáli. Ostatní na něj hledí se strachem v očích. Chtěl by je povzbudit…

„Dost! Všichni!“

Dart se zahledí na postavu. Zvládnou to? Snaží si vzpomenout, co se stalo před staletími, ale nemůže si to vybavit. Proč? Konečky prstů jiskří blesky. Jeden z žáků mu podá meč. Přikývne hlavou. Musí ho porazit, jinak svět se utopí v krvi. Oni se stanou štvanou zvěři. Nechce to. Meč se obalí jemným vlněním. Pohlédne za sebe.

Všichni se zadívají. Eamon, se zvedne u bran knihovny. Sedí. Proč nemohu nic udělat? Proč? Proč jsem byl tak hloupý? Zvedne se a zezadu zaútočí.

Pobavený Dra´lll sleduje, jak se připravují k bitvě. Neútočí, pouze se přeskupují. Jestliže zaútočí vší sílou, vyčerpají se. Jeho úkol je jenom vydržet jejich zásah. Nejhorší jsou krvaví mágové, kteří s pýchou vlastní útočí na něho celou dobu. Jeho bariéra dostává zabrat. Ale někteří už leží na zemi, kde o ně pečují léčitelé. Dal by si nějakého léčitelé jako zákusek. Mají jemnou skvostnou magii. Slaďounkou.

„Teď!“ zazní mohutný hlas Zaita, vyvolávače, který za sebou má celou armádu poslušných nestvůr.

Všichni se nahrnou na démona, který je pobaveně pozoruje. Zabijí se částečně sami. Jejich bojová taktika je žalostná. Má pravdu, když sleduje, jak nestvůry padají pod útokem ledových mágů. Začne se hromovým hlasem smát.

Lao nenávistně pozoruje démona. Zadržel svoji skupinku, když dá pokyn a najednou ho ožehnou plameny. Nečeká to, ale nedotknou se ho. Lao s ostatními spustí ruce. Vypadá to, že oheň je pro něj živlem.

Zezadu do něj uhodí blesky. Mezi nimi je i Eamon, který je zběsile vypouští. Stále rychleji a rychleji. Dart s pýchou pomyslí, že by byl perfektním mágem pro jeho družinu, kdyby ovládl živel blesku. Vypadá to, že dělají problémy jeho bariéře. Pocítí touhu se smát, zdivočet. Eamon už je takový. Dart cítí, že se mění v démona. Uhodí ho, aby se vzpamatoval. Najednou si uvědomí nebezpečí i pro sebe. I on cítí, jak se jeho ruce proměňují.

Něco za něco. Dar magie za dar života démona nebo jiné bytosti, která ale potom opouští tento svět někam, kam nemají oni přístup. Chce projít Proměnou? Zahlédne některé žáky, kteří nevydrželi nápor úbytku magie a mění se v zvířata, démony i božské bytosti. Rozplývají se ve vzduchu. Zakleje.

„Zaita, zaraz to!“ Vyšle mu Dart v myšlenkách. Doufá, že se to povede.

Zaita se zarazí. Vykřikne a mávne holi představeného. „Dost!“

Darta potěší, že se mu to povedlo. Bude toto umění cvičit víc. Přemístí se k Zaitovi. Ten na něj udiveně hledí.

„Procházejí Odchodem,“ tiše řekne. Zait se rozhlédne. Zbledne, když uvidí prořídle řady. Zůstali jen mistři a nejnadanější žáci. Zahlédne Isoldu se zoufalým výrazem ve tváři. Chce ji zadržet, ale bílý kůň se tiše rozplyne ve vzduchu. Zadívá se na démona, který se vítězoslavně zubí. Ruší bariéru, uvědomí si. Ohromeně sleduje pařát. Už se mu nezdá krásným. Najednou cítí, že ho opouští síla. Nemohu se proměnit, uvědomí si strnule. Můj život nebude pokračovat. Po tváři mu skane slza. Neuvědomí své tělo hozené pod nohy ostatních mágů. Někteří žáci v tu chvílí začnou utíkat. Pryč od té příšery.

„Budeme bojovat!“ pyšně prohlásí Rassert, vůdce krvavých mágů. „Nedovolíme mu, aby nám ukradl náš život!“ Podívá se po svých společnicích. Většina se v bezvědomí regeneruje za pomoci léčitelů, kteří taky prořídli.

„Já, Rassert,budu bojovat. Vyzývám tě!“ Mumlá slova s rukou na své ráně. Ostatní se přidávají. Jsou odhodlaní použít cokoliv, aby ho zastavili. Velmi dlouho bojovali o právo zkoumat tento směr magie, o to aby směli žít v klidu uprostřed země v Červených věžích Alastarů.

Lao a ostatní ustoupí.

„Útočí!“

Keira  i ostatní postaví bariéry kolem krvavých mágů. Netuší, co chtějí udělat. Nechápavě zpozorují Eamona, který k nim přijde. Otevírá si paži, natahuje ji k nim. Se samozřejmostí si ji berou a on jim pomáhá.

Ostatním běhá mráz po zádech. I Dra´lll je neklidný. Cítí velké kouzlo. Nechápe, co chtějí udělat, ale útočí ze všech sil. Potřebuje magii. Chytne někoho pod krkem, saje. Zdrží mě to, uivědomí si. Odhodí tělo na zem, které tam zůstane jak pokroucená hadrová panenka.

Krvaví mágové přestanou mluvit. Kolem nich se svijí něco tmavého, nebezpečného. Eamon na pokraji vědomí se dívá. Porazí ho, on svou chybu zaplatí. Víčka se mu zavírají.

Dra´lll si uvědomí, že ho to může zničit. Vzteky zařve. Jak to, že dovolili jim žít? Měli je zabít. On jejich prohřešek brzy napraví.

Lao se podívá po svých společnicích. Někteří odešli, ne utekli jako zbabělí sardové žijících ve svých domech, protože se všeho bojí. „Přátelé, stále máme ještě svá kouzla. Jdeme do toho.“

„Mám strach,“ zašeptá Dart.

Lao se zadívá na oblohu. Koutkem oka sleduje Krvavé mágy. „Já taky, ale musíme ho porazit. Musíme.“ Mám strach jako nikdy v životě. Ale neuteču. Nejsem Sard! Nejsem! Přesvědčuje se. Nevyšel jsem z domu, kam nesvítilo slunce. Obchází démona. Pohlédne na knihovnu. Zdá se být nedotknutelná, i když dobře ví, že ji několikrát zasáhli.

„Teď!“ vykřikne. Začíná se svými žáky, už přáteli, útočit na Dra´llla. Ten se po nich ožene. Lao si uvědomuje bolest, která mu vystřelí do mozku. Pousměje se, když dopadne na zelený trávník. Zavře oči. Dokázal jsem to mami, tati. Ovládl jsem strach.

Krvaví mágové pohlédli na sebe a hodili nestvůrnost, kterou stvořili z vlastní i Eamonovy krve. Rozprostřela se jako temná plachta nad démonem. Syčící ječící, radující se z toho, že ožila.

„Nemohu dál.“ Rassert se posadí. Nemohou už nic dělat než se dívat na jejich poslední pokus.  Taa´ sleduje dál plachtu, kterou udělali. Kouzlo, které objevil před nedávnem. Kouzlo, které nevylo použito dvě tisíciletí. Snad bude fungovat. Zatouží po klidu. V mysli se mu míhají obrazy, kdy se rozhodl pro krvavou stezku magie, kdy spal v haldách odpadků, protože se bál, že ho najdou. Tajné schůzky ostatních mágů. Ukrytí za temným závojem noci se učili stezce krve.

Vítězoslavně zachroptí. Podívá se na Zara. Usměrňuje tu živoucí masu, která do sebe vtahuje vše, co je živé. Neví, co bude potom, až se ukojí na démonovi.

„NE!“ výkřik ho zarazí. Omráčeně sleduje, jak se démon uhnul. Pobaveně s úšklebkem na rtech sleduje temnou hmotu letící přímo na knihovnu.

„Sbohem!“ zaslechne, otočí se k Zarovi, který vyčerpal své síly na usměrnění kouzla. Ohromeně sleduje bělostného ptáka se zlatým obojkem. V očích se mu objeví slzy. Jsou schopní změnit se, odejít za ostatními. Nejsou vyvrženci.

„Děkuji.“ Vypadá to, že Zara to pochopil. Se slzami se dívá, jak jeho druh na celý život mizí. Od teď už bude sám, pokud to přežije, ale pokud ne, potom se dostane na stejné místo jako Zara. Vstane, zapotácí. Nemohou už kouzlo kontrolovat, ale může zemřít. Ještě stále má drobná kouzla.

„Nevyšlo, nevyšlo!“ zaraduje se Dra´lll. Poskočí, až prasknou bělostné dlaždice s červenými květy uprostřed znaky věží. 

Taa´ napřahuje před sebe ruce s úmyslem mu uškodit, co nejvíc. Zapotácí se, upadne. Zvedne se na čtyři, když zůstane civět na obrázek knihovny.

I Dart přestane házet na démona blesky, které se bez výsledku odrážejí. Celý vesmír se přestane točit, jasná obloha potemní. Zavane vítr. Někteří zarazí své hole do země a drží se jich. Oči z démona spočinou na knihovně. Ohromeně sledují dveře. Listují stránkami. Neuvěřitelně rychle jeden list za druhým. Dart si uvědomí, že listy jdou na konec. Kniha byla otevřena uprostřed na začátku? Neví. Před očima se mu objeví rozzlobený pohled.

Konec!

Poslední stránka brány se přetočila. I Dra´lll na vše zapomene a sleduje s úžasem, co se děje. Na střeše knihovny pulzuje hmota stvořená z krve. Pohlcuje ji.

Co bude?!

Otázka víří v mysli démona, mágů mistrů i adeptů.

Nic. Všichni si oddechnou, ale uvědomí si, kde stojí, kdo je před nimi. Dra´lll vítězoslavně zařve. Cítí vítězství na dosah svých pařátů. Sevře ruku, mlsně si prohlédne svoje jídlo. Tamten, tamten, nemůže se rozhodnout. Už natahuje ruku po Dartovi, když se kniha rozsvítí.

Dra´lll se prudce otočí. Z knihy na ně hledí rozzlobené rudé oči.

„U všech démonů!!“ zašeptá Dart, který ustoupí, potom udělá krok kupředu. Tak tohle nebude jednoduché. Kdo je to? Viděl je ve svých vizích.

„Kdo mi u Dra´llla ničí knihovnu?“

Dart má pocit, že začne se smát, nebo brečet? Jako nadávku použít jméno démona, který před tu stojí? Zaslechne od někoho škytnutí. Zdá se, že i ostatní jsou na tom stejně.

„Nemám rád, když mě někdo budí. U Dra´lllových koulí, řekne mi někdo něco?“

Dra´lll neví, co si má myslet. „Kdo jsi?“

„Já? Strážce knihovny. Omluvte mě, ale trochu mi trvá, než dám dohromady své tělo!“ Z knihy vyletí zelenkavý oblak. Mágové před tou mlhou uhnou. Bělostné dlaždice zešednou, červené květy ztmavnou. „Dlouho jsem to nedělal. U Dra´llla, jak já jsem naštvaný!“

Dart a ostatní si pomyslí, že to na něm není vidět.

„Tak a jsem tu.“ Z knihy vypadne drak sotva metr velký s velkýma červenýma očima. Dra´lll se k němu shýbne. Sahá mu sotva po kolena. Začne se smát. Tohle, že má být obávaný strážce? Je to spíš nechutná svačinka.

„Tohle musí být Dra´lll. Nikdo jiný se tak blbě nesměje,“ suše poznamená Strážce. Rozhlédne se, potom zamračeně sleduje tmavou hmotu. Podívá se na Krvavé mágy. „Takže jste dokázali stvořit Černou apokalypsu.“

„Ano, Strážce,“ řekne uctivě Taa´. Je sám sebou překvapený, že dokázal se ozvat.

„Šikovný. Škoda, že se ten zmetek uhnul. To nevíš, že knihovna je moje a každé poškození se trestá smrtí!?“ Vzlétne, natáhne dlouhý krk s hlavou k hmotě. Z nozder se vyvalí blankytný ohňostroj jiskerek. Obklopí hmotu. Všichni s úžasem se dívají, jak tmavá hmota přestává pulzovat. Místo ní se objevuje čarokrásný modravý svit.

Dra´lll poprvé zapochybuje, že drak je svačinka.

„To oni!“ napřáhne pařát směrem ke krvavým mágům.

„Opravdu? Bohužel vinný jsi ty. Neměl ses uhýbat. Hmota by spadla na tebe ne na knihovnu.“

„Jaká je v tom logika?“ zašeptá Dart.

„Ee?“ zmůže se Dra´lll na nechápavou hlásku.

„Knihovna je poškozená kvůli tobě. Ty jsi uhnul. To se nedělá. Bojovat před knihovnou, to se nedělá,“ zadívá se na mágy. Ti se ošijí. To má pravdu. „Takže je řešení?!“

„Zabijte ho!“

Drak upře na dotyčného své jasné oko. „Nezabíjím, je mi líto. Traalský ostrov. Bude se ti tam líbit. Je to daleko od mé knihovny.“

„Ne!“

„Ale ano. Trest je adekvátní.“ Všichni i démon ustoupí, jak se drak zvětšuje. Z tlamy vyrazí sluneční svit, obklopí démona. Najednou je pryč.

„Tak a na řadě je - Vy!“

„Za nic nemůžeme!“ předstoupí Taa´před draka, teď už velkého jako knihovna.

„Ticho! Kdo je viník?!“ Všichni jako jeden muž pohlédnou na Eamona. Drak k němu schýlí hlavu. 

„Zajímavé,“ zabručí pro sebe. Co má teď dělat? Sežrat? Nějak nemá chuť na lidské maso.

„Pane, Dra´lll je mrtvý?“

„Ale ne, jen zapečetěný, ale osvobodí se.“

„U Dra´lllových koulí!“ vyjekne Dart.

„A že je to pěkná nadávka. Zní dobře ne?“

„Ano pane, ale nejde ho zapečetit navždy?“

„Ale ano, jen nevidím důvod, proč bych to udělal, ale že ctíte knihovnu, můžete určit mu strážce.“

„Eamon!“

Taa ´ zavrtí hlavou. „Ne, je mladý, nadějný.“

„Hloupý je,“ usekne je drak. „Proč ne? Klidně.“

„Pane, co když uteče?!“

Drak se rozesměje. Země se chvěje pod jeho smíchem. Všichni zvážní. Jsou rádi, že je nechal být. Najednou se vzduch začne mihotat.

Mágové strnou. Slyšeli o tom, že z energie lze tvořit předměty, ale nikdy to neviděli. Nikdo neměl tu moc. Teď to vidí na vlastní oči. Shluknou se. Oči jsou upřeny na mihotající vzduch.

Co to bude?

Prokletí nebo spása?

Na zem cinkne řetízek s přívěskem. Drak zařve a zmizí. Mágové se zadívají na dveře. Stránky se pochybují nesmírnou rychlostí. Potom ticho. Zpěv ptáků se obnoví, slunce začne hřát, jasná obloha se jim rozprostře nad hlavami. Knihovna se mihotá. Není na ni nic vidět žádné poškození. I podlaha je pořádku. Jako by tu neproběhl boj. Jen jejich prořídlé řady říkají: Ano, stalo se to. Bojovali proti démonu, prohrávali, když zasáhl legendární drak.

„Kdo to byl?“ na zemi sedí Lao. U něj vyčerpaný léčitel, který včas zachytil jeho proměnu a zvrátil tím jeho odchod.

„Nevím, ale zjistím to.“

Leila přistoupí k Dartovi. „Omlouvám se za svou nedůvěřivost.“

„V pořádku, ani já… U kruhu, tolik nás chybí. Nesmírné ztráty.“ Ostatní přikývnou. Někdo sebere Zaitovu hůl. Začínají si uvědomovat, nic nebude jako dříve.

„Co teď?“ optá se Taa´.

„Soud a vypovězení Eamona. Musíme zablokovat Dra´lllův návrat na tento svět. 

„Zvládne to, Darte? Není příliš mladý na takový úkol?“

Dart zavrtí hlavou. „Nevím, ale je viníkem. Má sílu, i když nevládne živlu, ale nemůžeme se zpěčovat Strážci knihovny. Díky němu ještě žijeme.“ Zesmutní, když si uvědomí, kolik jich odešlo Proměnou, i ti kteří tuto šanci ztratili.

Ostatní skloní hlavu. Zadívají se na Eamona, který v bezvědomí leží na zemi. Mladičká ošetřovatelka se ho snaží zachránit svým uměním, které se ještě nerozvilo. Ruce se jí třesou vyčerpáním, ale nevzdává to. Čelenku – odznak své odborností – už dávno ztratila. V modrých očích únava, ale ve tváři je znát pýcha, že neutekla. Je hrdá na sebe. Pohlédne na ostatní. V očích se objeví odhodlání ho zachránit.

„Dřív než soud, musíme připravit pohřební hranice,“ promluví tiše Taa´. V očích červené barvy, kterou získávají, když dosáhnou mistrovského stupně, se objeví hořkost i lehká nenávist.

„Musíme vymýtit ten nesmysl a víc naslouchat knihovně,“ přidá se Lao. „Bude žít?“

„Ano, pane.“ Ošetřovatelka přikývne. Posadí se vedle svého pacienta. Cítí, že už dál nemůže. Po tváři jí sklouzne slza. Vezme aspoň Eamona za ruku. „Bojoval statečně, ne?“

Všichni se zarazí. Má pravdu. Bojoval, neutekl, postavil se tomu, co spáchal. Jsou si jistí, že přijme svůj úděl. Lao se Zaitovou holi zvedne medailon. Schová ho do měšce.

 

Jindy modré nebe je zataženo, jako by nechtělo se dívat na smutek přítomných. U tmavého jezera stojí lidé v bílém. Někteří mají v rukou hole, jiní nemají nic. Další leží na provizorních lehátkách. Je jich sotva polovina, z těch, kteří obývali Červené věže.

Na hladině vody se pohupují malé nádoby, které jsou postupně vypouštěny do vody. Je slyšet monotónní zpěv, který se rozléhá do dálky. Slyší je i vzdálené loďky, které proplouvají Měnicím jezerem.  Poslední nádoby jsou vypuštěny. Z nebe se senese sprška květů, které doprovázejí na své pouti těla zemřelých. Najednou se mistři i učedníci rozestoupí. Někteří hledí pohrdlivě na přicházejícího.

Eamon, kterého podepírá mladá ošetřovatelka, dojde k jezeru. Vstoupí do něj, až mu vody omyjí kotníky. Není v bílém, jako by pohrdal smutkem. Klesne na kolena. Nevadí mu voda, nic. Rád by byl s nimi. Někdo ho tahá vzhůru, ale neuvědomuje si to. 

V okamžiku se rozhodne, co dál. S napřaženýma rukama k nebesům posílá na zem nejkrásnější bílé květy, které země zná.

„Dost!“ zarazí ho Lao. „Nemůžeš odejít za ostatními, i když bys rád.“

„Proč ne? Proč?! Kvůli mně…“

„Protože to musíš odčinit. Drayeno odveď ho. Zítra bude soud. Budeš tam,“ přikáže mu Rikie, nejvyšší léčitelka.

„Ano.“ Nic jiného mu nezbývá.

„Ano, paní,“ odpoví ošetřovatelka s bílou čelenkou ve vlasech. Podepře ho. „Musíme jít, Eamone.“

Ten sebou trhne. „Vím. Proč to děláš?“ Drayena se na něj podívá laskavýma očima. Nic nevysvětluje, udělá krok ke komnatám.

Mezi lidmi se ozve šumot. Nenávist se vzedme jako tichý příboj. Zaplaví žáky i některé mistry. Eamon ho vnímá. Zvedne hlavu. Nepoddá se. Udělá vše, aby svou chybu napravil. Neuvědomuje si, že život nemůže vrátit. Kráčí k pyšným Červeným věžím zahaleným slabým světlem měsíce.

 

„Zabít!“

„Počkejte, co tak najednou?!“ optá se Dart. Odhrne si dlouhé světlé vlasy z čela. Nechápe, co je to posedlo. „Nemůžeme ho zabít!“

„Proč ne? Je dost kandidátů, kteří se lépe hodí na to místo. Ne, takový budižkničemu!“

„Ještě včera jsi ho, Lote, považoval za svého nejlepšího žáka!“ vybuchne Dart. „Co se to s vámi děje? Strážce si ho vybral…“

„To je jedno. Budeme se střídat v hlídání. Nebo nastoupí někdo jiný!“ skočí mu do řeči Lot. „Máme dost lidí!“

„Lao, řekni něco?!“ poprosí ohnivého mága. Překvapí ho odmítavý výraz. „Musí být potrestán, s tím souhlasím, ale rozhodně odmítám ho zabít nebo provést Proměnou. Nejsem vrah!“

„On jim je!“

„Tím, že chtěl vyvolat paní Jara? Kdo ji nevyvolával? No tak kdo!?“ zahřmí Dart, až se objeví stopy blesků. Ožene se po nich. Je rozčilený. „Všichni. Já taky! Nepovedlo se mi to. Co kdyby to byl někdo jiný?!“

„Je nerozvážný! Do všeho se hrne po hlavě! Tomu chceš svěřit tak důležitý úkol? Co když ho vyvolá opět? Co potom? Co uděláme? Je nás málo! Tolik lidí odešlo, tolik jsme jich ztratili. Kolik jich ještě můžeme ztratit?! Kolik!?“ Lot se rozpřáhne rukama. Je slyšet dunění vody. „Je nás - mágů, kteří vládnou vodě, čtvrtina. Bojovali jsme!“ bouchne se do hrudi. „Ale odmítám svůj život svěřit mladíkovi, ani ne vyučenému! Měl by zaplatit za ty životy, které odplynuly k věčnosti!“

„Nesouhlasím!“ otevřeně se postaví na obranu Eamona Rikia.

„Vy léčitele byste zachránili i Dra´llla! Vaše slovo nemá zde co dělat!“

„Pak jistě souhlasíš, že vás necháme na holičkách. Měli byste si uvědomit, že Eamon je všestranný. No ano, projevují se u něj léčitelské schopnosti.“

„Počkat! Mluvíme o vraždě, potrestání nebo jeho schopnostech?“ přihlásí se ironickým tónem Taa´. „Slyšíte se vůbec?“

„Ty buď ticho! Jsi Krvavý mág!“

„Pravoplatný člen Věže!“ zavrčí. V červených očích mu zahoří. „Bojovali jsme, jak nejlépe umíme!“

„Ano? A padl někdo z vás? Ne! Jen vy jste v plné síle, zatímco my…,“ mávne za sebe, jako by tam bylo vidět chybějící zástupy vodních mágů.

„To není pravda! Lžeš. I nás je o dva méně. Můj partner odešel.“

„Pak jistě souhlasíš se mnou. Zabít!“

„Nesouhlasím!“ mimoděk sevře ruce v pěst. Ostatní překvapeně vydechnou. „Eamon je částečně krvavým mágem. Není mistr, ale…  Nemůžeme zabít někoho z nás! Proto hlasují pro vyhnanství!“

„Smrt!“ Ozve se temnější dunění.

„Dost!“ doprostřed kruhu je hozena hůl. Drnčí na podlaze. Všichni pozorují Zaitovu hůl.  „To, že tu není představený věže, neznamená, že se budeme hádat nebo snad bít?! Má ještě někdo další zemřít?“ Rikia se postaví doprostřed. „Už velmi dlouho nemáme Jedinečnéhoa teď nemáme ani představeného.“

„Jako má být ON?“ V Lotových slovech zazní posměch. „Nedělej ze sebe hlupačku, Rikia! Jedinečný nikdy nebude. Nikdo se nezmocní trůnu.“

„Já neříkám, že to bude on. Nemá na to vlastnosti, ale koho chceš vybrat jako adepta na Strážce. Sebe? Já ten ostrov znám! Není tam nic než pustina. Staletí budou probíhat a on tam bude dřepět a hlídat démona! Lodě tam nezavítají, protože je to daleko. Nezaslechne hlas, snad pouze ze zrcadla. Není ani telepat, který by tak daleko dosáhl. Budeš to ty, Lote, kdo tam půjde strážit pustinu a Dra´llla?“ Odejde od hole k svému místu. Posadí se. Je vyčerpaná, ale nedovolí už žádnou vraždu. Nechce stát u jezera, dívat se jak nádoba opouští jejich břehy a putuje k Věčnosti. Nebude mu dovoleno ani projít Proměnou.

Starobylým sálem, v kterém není nic kromě křesel, se rozhostí ticho. prostorem rezonují vyřčená slova. Všichni mlčí. Nikdo nechce opustit bezpečné věže. Nikdo nechce opustit své přátele, partnery. Uhýbají očima.

Dart, který od začátku nepromluvil, se postaví. Prohlíží si přítomné. Některá křesla jsou prázdná. Bolí ho to. Byli to jeho přátelé. I když mezi nimi vládla řevnivost, hádky, sázky, měli se svým způsobem rádi. Nikdo nechtěl smrt toho druhého, a pokud ano, vše se řešilo tady. Jestliže nebylo zbytí, prošlo se Proměnou.

Lao se taky vztyčí. Vytáhne z kapsy medailon. Položí ho vedle hole, která opuštěná představuje život těch, kteří nenávratně zmizeli. Už nikdo ji nesevře do rukou, nikdo ji nebude vlastnit.

„Byl jsem proti. Chtěl jsem, aby zaplatil za to, co provedl. Já… Vyhnanství!“

Lot se postaví. Sevře ruce, chvilku pozoruje bílou botu z ranního obřadu. „Vyhnanství,“ pronese tiše. Otočí se a dochází. Nikdo ho nenásleduje. Sálem se rozhostí ticho. Je rozhodnuto.

Dart se ztěžka posadí. Vyhnanství.

„Paare, prosím zavolej Eamona,“ přikáže starému shrbenému muži. Dveřník otevře dveře. Do sálu vejde Eamon. Je připravený zaplatit. Před chvílí kolem něj jako rozbouřené vody proběhl Lot s nenávistným pohledem. Nikdo se na něj nedívá zrovna laskavě. Proč jsem to udělal? Proč? Víří mu hlavou a nadává si za svoji hloupost.

Smrt? Děs se mu prokmitne v očích. Sevře v ruce, snaží se ovládnout nohy. Udělat ten osudový krok. Udělá krok, ale spustí se na podlahu. Pláče.

Rikia povstane. „Eamone, jsi odsouzen k vyhnanství. Je mi líto, že to musím ti oznámit právě já. Lao, prosím spoutej ho.“

Lao s medailonem v ruce jde k Eamonovi. Najednou je mu ho líto.

„Budeš bojovat a odčiníš svoji nerozvážnost. Prvním, co se mág učí je trpělivost, obezřetnost a hlavně rozvahu. Musí si uvědomit, jakou vládne sílou.“

Lao mu nadzvedne vlasy, přetáhne medailon, který se zatřpytí na hrudi.

„To první, co ses naučil, nedokázal jsi splnit. Musíš si uvědomit, co jsi udělal. Je mi to líto.“

„Nemohu…“

„Ne!“ odpoví mu Darta přísně. „Rikia má pravdu. Až se naučíš, až se ovládneš, potom můžeš přijít zpět k nám. Dříve ne. Za své činy musíš být odpovědný!“

„Prosím, už to neudělám! Byla to jen hloupost,“ snaží se slzami v očích ospravedlnit. V očích hrůzu z toho, co přijde. Bojím se. Proč?

„Hloupost, která stála životy!“ Eamon se ohlédne za burácející vodou. Medailon se tiše rozzáří. Mágové se dívají, jak světlo pohlcuje Eamona. Rozpijí se.

 

Myšlenka - Zvládne své vyhnanství? – se slije ve všech myslích v jednu.

„Zvládne Dra´llla?“ vysloví jen jedny ústa. Všichni se zadívají na Darta. V očích obavy i smutek.

 

Spoutané  zahrady - 2

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Já se...

(Lex-san, 7. 5. 2010 5:46)

... snad zastřelím!!! * mlátí hlavou o stůl* Chvíli nemám čas navštěvovat stránky mých oblíbených autorů a ty za tak krátkou chvíli sepíšeš něco takovýho!!! Fantasy je prostě moje a už se těším na další pokračování!!!