Jdi na obsah Jdi na menu
 


17. 10. 2020

Z vůle hada

 

Kapitola 15.

 

Královský palác

 

 Královský hlavní archív je druhá největší budova v hlavním městě hned po paláci. Má několik sekci. Tou nejdůležitější je uchovávání Listů o obyvatelích království. Stará se o něj přes sto knihovníků v čele s ředitelem, který je vybíraný Třetím nejvyšším astrologem a potvrzen králem. Archív spadá pod kompetenci Třetího astrologa. Do prostorů má každý přístup dle pověření. Jen velmi málo lidi má povolení z Archívu něco odnést. Všichni mu říkají Archív.

 

Známé pravdy

 

První nejvyšší bába stojí u okna a dívá se dolů do zahrady na dívky. Momentálně si nehrají, ale učí se historii.  Otře si čelo. Je vedro.  Už aby zde byla Lapelis. S ní může klidně mluvit.

„Paní, je zde Druhá nejvyšší bába Lapelis.“

Starší žena se otočí. „Můžeš jít.“ Uleví se jí. Konečně přijela. Musí toho spolu mnoho probrat. Měsíční úplněk, Třetího nejvyššího astrologa a samozřejmě…

„Má paní Vraello, jsem ráda, že vás opět vidím.“

Vraella přikývne. „I já, posaď se. Cesta byla úspěšná?“ Tentokrát sebou neměla žádné opeřené posly, takže zprávy raději neposílaly, lidé nejsou spolehliví.

„Ano, má paní, byla, přestože do cesty se mi připletl Třetí astrolog.“

Vraella se posadí, sevře opěradla křesla. „On je snad všude, naštěstí teď tu není, takže máme volnou ruku. Jsem tak ráda, že tu jsi.“

Lapelis si uhladí sukni, pak se zadívá na svou učitelku i představenou. Ženu, která ji dostala do této vysoké funkce. „A co když je právě on tím nesmrtelným?“

Vraella se zamyslí. „Je to možné, ale tolik let? Pokud by byl nesmrtelný, pak přes tři sta let by pobýval v paláci ve funkci Třetího astrologa. Za tu dobu by mohl vládnout, jenže on se spokojí s ničím. Nedává to smysl.“

„Zjistíme pravdu, paní Vraello, až dorazí další. A co Měsíční úplněk?“

Vraella se zamračí. „Problémy. Jak Athiea zůstala zavražděná, tak nemáme už žádnou šanci. Máme jen ten koberec a nic víc.“

„Nemáme ho.“

„Cože?!“

Lapelis je udivená, pak se bouchne rukou do dlaně druhé ruky. „Ti zmetci! Oni vám to neřekli. Koberec byl ukraden. Nemají v rukou nic. Lhali vám, paní Vraello. Poslední kousek skládanky a šanci něco zjistit je pryč. Dokonce syn pana z Thoru je mrtvý.“

„To vím, přijeli poslové, ale o koberci mi neřekli. Lháři. Tentokrát to bude probíhat pod naším dohledem a ne těch neschopných kašparů, co si nechají ukrást koberec.“

„Máte pravdu, jsou neschopní. Ještě něco?“

„Ano. Neměla bych o tom s nikým mluvit, ale jsi Druhá nejvyšší bába a moje nástupkyně. Doufám, že si ten post uhájíš.“

„Děkuji ti za důvěru, má paní, nehodlám svůj post předat někomu jinému.“

„Neděkuj. Tento rok, velmi brzy zemře král.“

V Lapelisině tváři se objeví šok. „To…“

„Ano. Už z předchozích zkušeností víme, že se tomu nedá zabránit. Ovšem byla bych ráda, kdybychom mohli…“

Lapelis ihned dojde, že by První bába Vraella ráda dosadila tam někoho jiného a taky to… „Je zde Třetí nejvyšší astrolog. On určí, kdo bude dalším panovníkem, tedy pokud dorazí. Smůla je ta, že nevím, kdy a odkud přijede, takže ho nemůžeme zastavit po cestě.“

Vraella bezmocně přikývne. „Ano. Pokaždé se tu objeví jako blesk z jasné oblohy. Tentokrát se s Prvním astrologem shodneme, že bychom raději ho zde neviděli, stejně jako naší předchůdci. Překáží nám, ale je to pevně staveno v zákonech a tento zákon nemůže nikdo změnit kromě panovníka. Pokoušíme se o změnu celé roky, ale vladaři se tomu brání. Žádný z nich ten zákon dosud nezměnil. Bojím se, že to tak bude i nadále.“

„To je špatné, a kdyby Třetí astrolog zde nebyl?“ nadhodí.

Vraella mlčí. Je to jedná z cest a velmi lákavá. „Třetího astrologa se mnoho lidi pokoušelo otrávit, zabít, prostě odstranit a stále tu je. Jako ty kamenné sochy v zahradách. Ne,“ zašeptá. „Ty se na rozdíl od něj dají snadno vyměnit.“

Lapelis se rozhodne. „Zařídím to, až dorazí.“

První přikývne. Zkoumá rozhodnutou Lapelis. Ano, mohla by to dokázat. „Dobře. Pokud se ti to podaří, nebudu ti vděčná nejenom já.“ Neptá se, jak to chce udělat, ale podle toho, jak se dívá, nějaký plán má. Kéž Vůle hvězd jí provází ruku.

Ťukot.

„Dále.“

„Paní, omlouvám se, ale paní Seirana du Pen slehla. Za chvilku bude rodit.“

„Hned jsem tam.“ Rychle se v druhé místnosti převleče. Poslední dítě, které panovník bude mít. Prvnímu, to je syn Damiu, je dvacet pět a je své matce oddaný, stejně jako ona je oddaná porodním babám. Z něj by byl vhodný příští panovník. Pokud se to Lapelis povede, bude hračka ho na trůn dosadit. I když popravdě nevěří tomu, že se Lapelis podaří Třetího zabít. Je sice nejšikovnější ze všech jejích učednic, ale Třetí astrolog je prostě… Hledá slovo, které by bylo výstižné kromě krásného… Třetí astrolog, konečně najde, co vystihuje toho žádoucího nedostupného muže. Až dorazí, bude postupovat nemilosrdně.

 

Elean v teplém plášti, pohodlně usazený v sedle Zafira stane před branami královského města Alacalde Edanu. Vzpomíná si, jak sem přišel poprvé, ale pozdější příjezdy už zapomněl. Tentokrát je to jiné. Má Amadea a svůj luk. Zjistil díky němu spoustu věci. Některé bude muset napravit, některé dokončit a potom odejde navždy. Ztratí se Třetí astrolog Elean, jako by nikdy neexistoval. Nejdřív se nahlásí v Sítu, potom vyšle pátrací větrné psy, aby našly lovce. Bude muset zjistit, zda se něco nedozvěděli.

Upraví si fialový oděv hlásající, že patří k mocnému Sítu. Odznaky svého úřadu, šperky, má v zavazadle. Dokud nebude potvrzen ve svém úřadě, nemá je právo nosit.

 Popožene koně k bráně. Nezastavuje a v klidu projede, i když dobře vnímá upřený pohled strážných. Tentokrát bude muset být velmi obezřetný. Má proti sobě mocné nepřátele, když pomine Síto. Kdyby nebylo Měsíčního úplňku, bylo by to daleko lepší. Byl by s Amadeem a chránil ho. Takto může být kdekoliv. Nesmí myslet na něj a na nebezpečí. Musí věřit, že se mu nic nestane.

Jede cestou, kterou jel tolikrát. Zná ji zpaměti, přesto se dívá, kde co je nového, jako by tu byl poprvé. Za jeho nepřítomnosti, byť krátké, se tolik toho mohlo stát. Stačí nová budova, nový pes, nebo změna majitele. Už je skoro u paláce. Zastaví se. Nechce se mu opět ponořit do intrik, které tam vládnou. Bylo by jednodušší, kdyby byl s Amadeem.  Zafir sám od sebe vykročí.

„Hodný,“ zašeptá pro sebe Elean. Otočí hlavu ke královskému archívu. Je zvědavý, kdo mu teď vládne. Rozhodně ho míní převzít. Rád uvidí Amadeovy sestry. Možná by jednu mohl povýšit. „To není špatný nápad,“ ušklíbne se.

„Stát!“

„Mé jméno je Elean z Jižního království. Jedu za Prvním astrologem království. Zde jsou mé pověřovací listiny. Byl bych rád, kdyby byly ihned doručeny na příslušná místa,“ přikazuje strohým hlasem. Moc dobře ví, že takto to vykonají. Nic jiného na ně neplatí.

„Samozřejmě. Prosím, počkejte zde.“ Ukáže na domek, kde jak Elean ví, může v klidu počkat buď na uvedení, vyhození nebo zatčení. Tentokrát je mu to jedno až na to zatčení. Mezi tím, co čeká, vypustí větrné pátrací psy.

Upije víno, které mu nabídl sluha. Trpělivě čeká. Zdá se mu to dlouho, než přijde posel.

„Omlouvám se, pane Eleane z Jižního království. První nejvyšší astrolog Haimie vás tak brzy nečekal. Prosím, pojďte za mnou.“

„Děkuji.“ Odloží sklenku s vínem. „Jen potřebuji zaopatřit koně a zavazadla. Jsou tam křehké a nebezpečné věci.“ Ví, že tu jsou sami, a přesto se to nějak donese k těm správným uším, proto vaky budou netknuté. „Opravdu byl bych nerad, kdyby je někdo rozbaloval. Mohly by se poškodit a jsou nenahraditelné.“

„Vše už je zařízeno. Nemusíte mít obavy.“

„Výborně.“ Jde za poslem. Takže zatím Haimieho nikdo z pomyslného trůnu království nevystrnadil. Byl vždy odolný. Vsadil by své poslední peníze, že není jeho příjezdem nadšený. Bude se muset smířit. Zná ten palác jak své boty. Žádná změna. Vstoupí do předsíně prosycené vůní květin a sluncem. V předsíni prvního astrologa nečeká tolik lidí jako u krále. Spíš už jsou předem vybrání, že se jim dostane audience. Teď těch pár vyvolených se v šoku dívá na známou postavu. Mezi nimi i kníže de Thény.

Elean sklouzne po něm lhostejně pohledem a postaví se k oknu. Zahrady jsou stejně krásné, jako když odjížděl, i když oděv královniných dam je teplejší než tehdy. Zná je všechny, i když tamta je nová. Světlovlasá s obličejem ve tvaru srdce. Koutky úst jsou roztaženy v úsměvu. Vsadil by se, že buď to bude králova favoritka, nebo brzy bude, protože sedí velmi blízko královny.

„Třetí nejvyšší astrologu Eleane, tak jste se přece jen rozhodl vrátit?“

Elean se otočí. Jak si myslel. Kníže de Thény. Všichni je pozorují s maximální napjatostí. Usměje se. „Omlouvám se, zřejmě jste se spletl. Teprve očekávám, že mi tento úřad bude přidělen.“ Ukloní se. „Elean z Jižního království k vašim službám.“

„To je neuvěřitelné!“

„Co, pane?“

„Ta podoba.“

Elean se usměje. „Naše rodina je proslavená dvojčaty i trojčaty. Má sestra Sisiena je mi tak podobná, že lidé opravdu netuší, kdo je kdo.“

„Chápu.“ Kníže přemýšlí, zda je to on nebo ne, ale tamten Elean by se nechoval tak mile a už vůbec by neřekl jméno někoho z rodiny. Byl to odměřený člověk bez úsměvu.

„Krásný palác a zahrady ještě krásnější. I dámy.“

„Ach ano, to máte pravdu. Někdy si říkám, zda dámy zkrášlují zahradu nebo spíš zahrada je,“ odtuší lehce.

Elean se rozesměje. Všichni se po sobě rozpačitě dívají. Slyšet se smát Třetího astrologa je jako vidět bílého yerva. „Jste na omylu, to dámy svým smíchem zkrášlují už i tak skvostnou zahradu.“

„Pan Elean z Jižního království je zván k audienci k Prvnímu nejvyššímu astrologovi království Alacalde Jeho ctnosti Haimieho Coinnea z Edanu.“

„Omlouvám se, pane.“

„Kníže de Thény.“

Elean se ukloní. Jde ke dveřím. Ví dobře, že předběhl všechny ostatní, ale vsadil by se, že jim to nebude vadit. Všichni budou chtít vyjádřit svůj názor na jeho příchod.

„Vaše Excelence První nejvyšší astrologu Haimie Coinnea z Edanu, Elean z Jižního království se hlásí do služby. Zde jsou mé pověřovací listiny, které mi předal bratranec.“

První astrolog se dívá na muže před sebou. Podoba je neskutečná, i když by řekl, že odstín plavých vlasů je trochu jiný. Tmavší. I tak je to šokující, přizná sám sobě, hlavně to, že se tu objevil v tak nevhodnou chvíli.

„Vítejte v našem království Alacalade, pane Eleane. Vaše listiny jsem prověřil, jsou v pořádku. Až budete moci, nastoupíte do svého úřadu. Co pozítří?“ navrhne.

„Mohu hned.“

První astrolog se usměje. „Jistě, ale nejdřív se seznamte s palácem a se svými povinnostmi. Můj sekretář, než si nějakého najdete, vám je vysvětlí.“

„Potkal jsem svého bratrance, vysvětlil mi je, ale rád je projdu ještě jednou. Jsme na to připravování už od útlého dětství. Jsem nesmírně rád, že budu přímo v centru dění.“

Tak to my ne, pomyslí si mrzutě Haimie, ale nic nedá na sobě znát. Kdyby zůstal tam, kam patří, bylo by lépe. „Samozřejmě. Alacalda je největší království jaké znám. Zde jsou listiny, které vám patří a tyto vás pověřují úřadem. Předpokládám, že odznaky své moci máte?“

„Ano. Jsem rád, že jsem bratránka potkal. Převzal jsem je od něho, včetně pár dalších věcí.“ Vzpomene si na koně a pár drobností, které prostě neměl čas někam odklidit.

„Výborně, Třetí astrologu Eleane.“ Odmlčí se. „Co se týče Porodních bab, chápete své postavení.“

Elean skloní hlavu. „Ano, První astrologu. Chápu.“

„Výborně. Zapamatujte si jedno. Nejste nikomu podřízen než mě a zodpovídáte se jenom mě. Pozítří ke mně přijďte. Je tu povinnost, s kterou ihned začnete.“

Elean je překvapený. Co to může být? Ale ať si láme hlavu, jak chce, netuší, oč by se mohlo jednat. Rozhodně bude to důležité. Jde za sluhou. Opět stejné pokoje, pomyslí si. Zajímalo by ho, zda archív je opět v jeho povinnostech, ale nebude to zkoumat zde na chodbě. Lidi, kteří ho míjejí a zdraví, ignoruje, nebo jen lehce kývne hlavou. Začíná ho z toho bolet hlava a to je tu jenom dvě hodiny. Jak to vydrží déle, neví.

„Můžete jít.“ Na křesle jsou položeny nerozbalené vaky. Mezi nimi vyniká i bílý koberec. Bylo to bláznovství ho vzít sebou, stejně jako si ponechat Zafira, ale koberec je unikátní a kůň rychlý. Najednou ucítí větrné psy. Otevře okno a vykloní se, jako by chtěl vidět, co je dole. Neviditelní větrní psi tvořící jen neznatelné proudění, projdou do pokoje. Protáhne se, otočí se. Komunikuje s nimi, a jak přestane, ihned je přetváří na větrné pečetě, aby sem nikdo nevlezl. Až čtvrtý mu podá informaci o lovcích. Večer hned za nimi půjde. Než najde jiný způsob, jak je vidět, použijí Posla.

„Amadeo,“ povzdechne si. Rychle vybalí zbytek věci. Přemýšlí, zda má jít ven, nebo si na chvilku lehnout. Na konec si lehne. Tak moc touží být se svým protějškem, ležet s ním, jako když cestovali na severu. Chybí mu.

 

V noci se vyplíží z královského paláce. Zná ho do poslední chodby, není to nic těžkého. V tmavém oblečení, v plášti vyjde ven. Rychlým krokem prochází uličkami k náměstí. Před sebou a kolem sebe má větrné hlídače, které ho upozorní na každý pohyb. Je rád, že nikoho nepotká, i když podle něj je to lajdáctví. Zajímalo by ho, kdo vede strážné.

Zaklepe.

Brev zvedne hlavu. Před sebou má astrologické tabulky. Rychle je smete, přes sebe přehodí ledabyle plášť. Lovce nikdo otravovat nebude. Otevře a tvář se mu roztáhne do úsměvu.

„Pane Eleane, vítejte.“

„Breve, zdravím. Něco nového? Bydlím už v paláci. Zřejmě budete slyšet, že do města přibyl nový Třetí astrolog. Doufám…“

„Máte snad nás za drbny, pane? Samozřejmě budeme mlčet.“

„Radil bych,“ podotkne. „Jak mě budete chtít vidět, pošlete Posla. Dělá vám ještě problém?“ Přejde k němu.

„Už tolik ne, pane. Dvojčata zahynula.“

Elean s prstem na Poslově hlavičce strne. „Jak?“ Nemůže tomu uvěřit. Když si vybaví jejich tváře, kudrnaté vlasy a stejný způsob mluvy. Oba byli…

„Sledovali Druhou nejvyšší bábu, dostali se na most. Nina je chtěla varovat, aspoň zabila tu, která je sprovodila ze světa.“

„Druhá nejvyšší? Jsi si jistý?“

„Na sto procent. Teď ověřujeme další možnosti. Děláme to opatrně, nebojte se.“

Elean se otočí od posla. „Je mi to líto.“

„Chybí nám, pane,“ řekne smutně Brev. „Nemůžeme se s tím nějak vyrovnat, hlavně Nina. Dělám si o ní starost.“

„Kde jsou?“

„Nina jako společnice v domě U bílé holubice. Krásně hraje. Armilon rozváží zákazníky v zábavní čtvrti. Získal povolení, tak jsme toho využili. Já jsem se upíchl u doku. Dvojčatům se podařilo dostat do domu pana z Thor.“

„Zvládáte to?“

„Snažíme se, pane. Nedáte si něco?“

Elean zavrtí hlavou. Je mu jasné, že bez Dvojčat jsou nekompletní. Brev je hlavou týmu, ale oni udržovali psychiku týmu v rovnováze a taky oběti. Na nich bylo, aby udělali přehled o zločinci. Všech pět je jako skupina dokonalých, bez nich, je to, jako by jim chyběla jedna ruka. Ptát se, zda vezmou náhradníka, je brzy, i když jistě si to Brev uvědomuje.

„Dobrá. Jak něco budeme vědět, pošleme Posla.“ Křivě se zadívá na spícího ptáka.

„Dobrá. Hlavně buďte opatrní. Porodní báby, i když se to nezdá, má svůj vlastní oddíl, který vykonává špinavou práci. Je stejně možná lepší, než vy a astrologové.“

Brev se ušklíbne. „Kam to spěje, když porodní báby vraždí. Astrologové, to bych se nedivil, ale ony? Mají být u dětí a budoucích matek.“

„Tvoří Síto království. Budu muset jít.“

„Šťastnou cestu, pane.“

Elean už chce vyjít, když si vzpomene. „Peníze máte?“

„Máme, zatím to jde bez problému.“

Elean se usměje. „Až tohle skončíte, budete bohatí. Všichni.“

Brev má chuť říct, že Dvojčata ne, ale je unavený. Nechá to být a jen zavře dveře. Vytáhne tabulky. Vidět to fialoví psi, tak by měl problém. Velký.

Elean se proplíží zpět. Takže v Měsíčním úplňku figurují porodní báby a hned nejvyšší. Nepochybuje o tom, že obě. Jsou nerozlučné a dlouho se mluví o tom, že Druhá nebude chtít vyšachovat První, což je rarita. I astrology to překvapilo. Diskutovali o tom, že nebude ctižádostivá, ale o tom pochybuje. Něco ty dvě spojuje. Láska? Je známo, že Druhá bába dává přednost ženám. Ale První a Druhá bába milenky? To se mu nezdá. Je tu ještě vztah učitel-učednice, jenže v téhle branži? Ne, něco v tom je, ale co?

V pokoji zavře oči, uchopí Nitky a otevře se. Na nebesích přesouvá souhvězdí. Chce vědět něco o Amadeovi. Je to daleko těžší než u obyčejného smrtelníka. Kdyby člověk nevěděl, co hledá, nenašel by ho. Je tam, září se stínem za sebou. Uklidněn pustí Nitky z rukou a souhvězdí pohasnou. Zítra se dostaví k Prvnímu nejvyššímu astrologovi. Zatím si lehne a taky se mrkne na archív.

 

Při obědě si pročítá své povinnosti. Výborně, archív patří mezi ně. Rád se tam podívá i kvůli sestrám Amadea. Po jídle se obleče do dlouhé tuniky s prostřiženými rukávy švestkové barvy. Opásá si ji pásem vyšívaným stříbrem a drobounkými ametysty. Tmavý plášť s kapucí lemovaný stříbrem a nakonec si nasadí odznak svého úřadu, stříbrnou čelenku do vlasů s ametystem uprostřed. Plavé vlasy má volně rozpuštěny. Vybaví si, jak je Amadeo rád hladíval.

Potřese hlavou. Musí se soustředit. Nemůže přemýšlet jenom o něm, i když dá se dýchat bez vzduchu? A Amadeo je pro něj vzduch.

Vyrazí z pokoje. Cestou zdraví lidi stejně. Ví, že nemůže si dovolit udělat chybu. Pomalu směřuje k archívu. Dobře si uvědomuje překvapené pohledy přítomných. Ne kvůli jeho přítomnosti, ale kvůli vzhledu. Velké dveře se mu otevřou a on vejde dovnitř. Nasaje pach svitků, knihu. Nádhera. Královský archív je něco, co vzbuzuje úctu.

„Dobrý den, Třetí nejvyšší astrologu Eleane. Jsme rádi, že jste sem zavítal. Prosím, pojďte. Rád vám ukážu, jak to zde chodí.“

„Můj bratranec mi to už vyprávěl, ale popravdě nečekal jsem něco tak velkolepého.“ Podívá se na stárnoucího muže. Potřebuje vyměnit.

Muž cupitá vedle něj. „Ano, ano. Je to nádhera. Zde uchováváme veškeré záznamy o narozených dětech. Kohokoliv si můžete zde vytáhnout.“ Vytáhne složku. Elean si prohlédne, potom to vrátí na místo. Ano velkolepé a děsivé, jak všechno se vejde na pár listů papíru, ale bez toho by nešlo řídit království. Tímto si udržují moc nad lidmi, a dokud bude fungovat systém porodní bába-astrolog, tak to zůstane.

„A zde…“ Ozve se výkřik, potom zmlkne. Elean se zadívá směrem k výkřiku. Iliye, sestra Amadea. „Omluvte mé písařky. Dovolte mi představit Kassie Astryhze, vedoucí tohoto oddělení a mou pravou ruku.“

Starší žena předstoupí před ně. Vlasy jemně prokvetlé stříbrem stažené do vysokého uzlu, tunika podobná Eleanově sahá až na zem a na opasku má váček s psacími potřebami. „Vítejte v našem království.“

Elean ji vezme za ruku, políbí ji. „Děkuji. Jmenuji se Elean a jsem Třetím nejvyšším astrologem a taky vaším představeným. Je to tu velkolepé. Nebude vám vadit, když mě provede, paní Kassie?“

„Ale jistěže ne. Kassie, prosím, můžete provést Třetího nejvyššího astrologa ostatními odděleními?“

„Samozřejmě.“ Kassie udělá pukrle. „Iliya, dohlédni zde. Kdyby něco, pošli někoho za mnou.“

„Ano, paní Astryhze,“ odpoví formálně její sestra. Na pracovišti jsou familiárností přísně zakázány, aspoň u nich v archívu.

Kassie přikývne, pak vyrazí dozadu, kde se rozhoduje o starých dokumentech. Na dlouhé chodbě se zarazí. „Jste to vy?“

Elean zatím neví, jak má reagovat, proto cukne. „Nechápu.“

„Jste to vy? Jak se má Amadeo?“ naléhá na něj.

„Nerozumím vám. Nespletla jste si mě s bývalým Třetím astrologem?“

Kassie udělá krok vzad. Rty se jí chvějí, pak přikývne. „Omlouvám se. Prosím, zde jsou místa, kde se rozhoduje o dokumentech. Jsou to například záznamy o lidech více než sto let starých. Pak různé rozkazy vojenské, ekonomické nebo stará ustanovení. Breve, prosím pojď sem. To je Brev Arnican, vedoucí tohoto oddělení. On a jeho tým rozhoduje, co spálit, co ne.“

„Vítejte, Třetí nejvyšší astrologu.“

„Zajímavé.“

„A ty co se nespálí?“

„Ukládá se v dalších místnostech. Jsou v podzemí a většina spisů tam hnije,“ řekne upřímně a nakrčí nos.

„Kdo tam má přístup?“

„Všichni, kdo si o to zažádají. Většinou jsou to studenti z Univerzity.“

„Jo a posledně báby s astrology,“ vyhrkne Brev, vzápětí zčervená. „Promiňte, půjdu na místo.“ Eleanovi připomene lovce, ale pak zavrhne. Jsou odlišní. Brev by to nikdy neřekl. Tak báby a astrologové. Něco hledají. Mohl by požádat Kassie o pomoc, ale nechce ji ohrozit a taky netouží nijak, aby věděla, že je to on. Zamračí se. Intriky jsou zpět. Nenávidí je. Není to pro něj žít uprostřed lží. 

„Omlouvám se. Není zvyklý na návštěvy. Žijí tu jako krtci a zvažují každý dokument.“

„Chápu. Nic se neděje. Děkuji za krásnou prohlídku.“ Venku se rozhlédne po monumentálním nádvoří. Udělal dobře, když do jejich záležitosti je nezatáhl. Budou v bezpečí.

Iliya se tiše optá své sestry. „Co Amadeo?“

Kassie se zamračí. „Nevím. Chová se, jako by tu byl první den. Odstín vlasů je jiný, ale na to stačí pár barviček. Nerozumím tomu.“ Iliya přikývne. „Uvidíme. Vše v pořádku?“

„Ano.“

 

Druhý den po návštěvě Královského archívu, Elean stane v předsíni Prvního nejvyššího astrologa. Je zde sám, což ho překvapí, protože tu vždy někdo je. Jako první den, postaví se k oknu. Dívá se do prázdných zahrad. Thény měl pravdu. Zahrada zkrášlovala dámy, ale té zas prospíval lidský smích.

„Třetí nejvyšší astrolog Elean z Jižního království, k Prvnímu nejvyššímu astrologu Haimiu Coinneu.“ Elean vejde dovnitř.

„Vítejte, jak jsem slyšel, už jste stihl převzít povinnosti.“

„Ano, obzvlášť archív mě fascinuje. Snažíme se přemluvit našeho vladaře pro podobný, ale zatím o tom nechce slyšet.“

„Žere peníze,“ řekne na rovinu První astrolog, „ale pro naše povolání je nezbytný a hlavně pro království. Prosím, posaďte se.“ Pokyne ke křeslu u stolku, kde jsou různé pochutiny a víno. Elean si ihned vybaví, neví, který to byl, co se ho pokusil otrávit. Snad Haimie nebude stejný. Posadí se.

„Přišel jste pro nás ve  velmi důležité době. Budeme potřebovat vás a vaše umění.“ Nepochybuje o tom, že je plně připravený. Jeho předchůdci vždy říkali, že Třetí astrolog je nejschopnější mezi všemi.

„Mé umění? Děje se něco?“

„Ano. Je to něco, co se nikomu neříká, kromě Nejvyšší porodní bábě, mně a vám.“ Elean marně pátrá, o čem to mluví. „Náš pán, král, brzy se odebere na Stezky mrtvých.“

Elean zbledne a pak zakleje. Úplně na to zapomněl a to sám dělal horoskop smrti. Teď bude vybírat jeho nástupce. Za ta léta moc dobře ví, že smrt je nevyhnutelná a nejde panovníka zachránit. „Nevěděl jsem, že tento rok…“

„Ano, bude. Velmi brzy. Vaším úkolem je vybrat nového panovníka.“ Zvažuje, zda půjde ovlivnit. „Do vaší pracovny v observatoři jsme donesli veškeré podklady k dětem, které mají nárok na trůn. Tedy ty, co jsou legitimní.“

„S prominutím, ale měli by tam být všichni i nelegitimní.“ První astrolog neznatelně sevře opěrky křesla a tvář mu ztuhne. „Už se stalo, že mezi legitimními nebyl nikdo vhodný. Měli by tam být všichni, komu koluje v žílách královská krev.“ Podívá se do astrologovy tváře. „Ať krále nebo královny.“

„Chápu, pak doneseme i zbývající.“

„Děkuji.“ Skloní hlavu a zvedne ji. Zamrazí ho. Není jim nadšen. To nebyl žádný z jeho předchůdců, ale tenhle se chystá k činu.

„Napijete se?“

Elean ví, že nemůže odmítnout. „Děkuji, rád,“ řekne bezelstně. „Hned se do toho pustím.“

„Ano, ano, to bude nejlepší.“ První astrolog pozoruje Třetího.  U Oka, musel zrovna přijít teď? Ale zákon je zákon a on je dobře informován. Nelegitimní… Přidělává problémy. Buď ho odstraní, nebo budou mít štěstí a na trůn zasedne někdo neškodný, což vlastně… je pokaždé. Bude muset věřit tomu cizákovi.

 Elean se nadále bezelstně usmívá, ale dobře ví, jaký mocenský boj zde právě probíhá a do kterého skočil rovnou po hlavě. Vždyť už vybírá krále několik století. Zvládne to i teď a vybere dobře, protože to bude jeho poslední rozhodnutí.

 

Lapelis se zahledí k observatoři. To rozsvícené okno patří Třetímu nejvyššímu astrologovi. Už třetí týden propočítává budoucího panovníka. Kromě něj to ví jen Vraella a ta fialová krysa. A ona. Dostalo se jí té cti, že může zasáhnout do boje o trůn. Musí zemřít už jen proto, že ji možná viděl na plese ve Fioře. I přestože Vraella mluví něco jiného, ona není si jistá, zda to není stejný člověk. Musí být na pozoru. Udělá to, jak nejlépe bude umět.

Ze stínu se vynoří dívka v šedém plášti. „Paní?“

„Ano, Lili?“

„Tvá osobní strážkyně je mrtvá.“

Lapelis se zastaví. Mrtvá? „Jak?“

„Šňůrou nebo něčím podobným. Nevíme přesně čím.“

„Chápu. Nahraďte ji. Tu nejlepší.“

„Ano, má paní.“ Dívka zmizí jako stín.

Lapelis se zamračí. Byla zkušená, takže to nebyl žádný amatér, který ji dostal. Měla by zjistit, kdo to udělal. V poslední době je to už druhá, která je mrtvá. Je možné, že někdo se ji snaží odstranit? Nebo naopak získat místo jako její strážkyně? Obojí je možné.

 Protře si oči. Daň za to, že nespala. Musí se vyspat, protože příprava jedu je náročná. Athiea ji hodně naučila a má zde její recepty. Jediné, co ji nikdy nesvěřila, je to, jak přivolávala ty zvláštní lidi. Pokud jsou to lidi. Používat něco takového na vraždění kněžen. Takové plýtvání. Ale byla užitečná a je ještě teď.

Dorazí domu, pohodí plášť na podlahu.

„Paní?“

„Otissie, připrav mi koupel a potom půjdeme do postele.“

„Ano, má paní.“ Polonahá dívka se otočí a odkráčí. Lapelis přemýšlí, jak spolu dlouho jsou. Neměla by ji vyměnit za jinou? Kandidátek má dost.

„Vítejte, má paní,“ pronese starší žena. „Mám něco připravit?“

„Něco k jídlu, jinak nic. Zítra ke mně nikoho nepouštějte s výjimkou poslů od naší Nejvyšší paní.“

„Ano, má paní. Vaše strážkyně se neobjevila.“

„Je mrtvá. Zítra se zde objeví jiná. Přiveďte mi ji ukázat.“

„Jistě. Otissie se na vás moc těšila.“

„No ano, jak je u mě dlouho?“

Žena nedá na sobě nic znát, ale paní Lapelis zná dobře. Jak se takto zeptá, Otissie půjde pryč. „Čtyři měsíce, má paní.“

„Chápu. Hm,“ zabručí. To je dost, ale dívka ji zatím baví a v posteli je šikovná. Nemá náladu hledat náhradnici. Ráda si obhlíží dívky a podrobuje je zkouškám. Vlastně je to na tom nejvíc zábavné.

„Paní, koupel je připravená.“

„Jídlo bude v pokoji vedle ložnice.“

„Výborně, můžeš jít.“

Žena pozoruje svou mladou paní. Byla by raději, kdyby si našla trvalejší vztah než tyhle náhodné známosti, ale na druhou stranu je v tak vysokém postavení, že je to lepší. Dojde probudit kuchařku. Za necelých deset plných úderů nese tác s jídlem a pitím. Postaví na stolek. Ze sousedního pokoje se ozve smích a sténání. Snad Otissie zůstane. Je to milá nenáročná dívka. Tiše za sebou zavře dveře.

Druhý den ráno Lapelis vejde do laboratoře. Nejdřív si prohlédne rostliny, které tu má. Většina je halucinogenních nebo jedovatých. Daří se jim, pomyslí s uspokojením. Sedne si a přemýšlí, jak splnit úkol, který na sebe vzala. Je nesmírně důležitý, to chápe. Kdyby se totiž ukázalo, že Třetí astrolog je skutečně nesmrtelný, pak vybírá pro království svého krále stejný člověk. Musí to změnit. Chtějí to všichni. V myšlenkách se opět vrátí k tomu, jak to nejlépe provést. Nic ji nenapadá, proto zavolá svou pomocnici.

„Kdo sleduje Třetího astrologa?“

„Brenda má paní.“

Lapelis přikývne. Zná ji, je dobrá na to, aby zvládla tento úkol. „Přiveď mi ji, hned.“

„Ano, má paní.“

Lapelis pomalu přerovnává věci. Ví, že je to zbytečné, ale přitom přijde snad na nápad, až ji vyruší ťukot.

„Brenda, paní Lapelis.“

„Děkuji. Pojď dál.“

Brenda vejde dovnitř, poklekne na jedno koleno, pak vstane. Uctivě se dívá na druhou nejvyšší osobu v jejich hierarchii. Netuší, co po ní bude žádat, ale nemůže to odmítnout.

„Ty sleduješ Třetího astrologa.“

„Ano, má paní.“

„Dobrá. Řekni mi, co teď dělá Třetí astrolog?“

Brenda se zadívá na stěnu, jako by tam byla napsaná odpověď. „Koupel, má paní.“

„Jistě. Sám?“

„Ano, jen s lazebníkem.“

„Je na muže?“

Brenda se jemně zamračí. „Nemohu sloužit, zatím nezjištěno, ale jeden večer byl v domě U bíle holubice. Zřejmě má rád hudbu. Sám hraje.“

Lapelis znejistí. Předešlý nikam nechodil, neměl ani moc rád hudbu. Dokonce to vypadalo, jako by se na hudebních večírcích nudil. „Jeho denní program,“ vyštěkne. Že by se mýlila?

„Ráno vstane, nasnídá se, dá si koupel. Po snídani se projede na koni. Má sebou luk a někdy přiveze i zvíře, které zanechá v kuchyni. Často jezdí i ven, ale vrací se za hodinu. Potom je v observatoři. Omlouvám se, ale nejsme schopné se tam dostat.“

„Já vím!“ zavrčí. O to se snaží celé generace bab, ale ani jedna neuspěla. „Dál!“

„Potom poobědová. Na hodinku navštíví archív.“ To měli všichni společné, napadne ji. „Poté je opět v observatoři až do pozdní hodiny. Dokonce i tam jí. Poté jde spát.“

„Takže milenec, milenka nic.“

„Ne, paní.“

„Je na zvířata?“

„Myslím, že ne paní. Přitahuji ho evidentně ženy. Dvoří se jim, ale zatím si žádnou nenamluvil, i když spousta dam by si dala říct.“

„Dobrá, můžeš jít.“

Brenda se ukloní a vyjde ven. Lapelis osamí. Jde k rostlině, vezme rukavici a opatrně ji hladí po listech. Přemýšlí, jak Eleana otrávit. Musí to být nenápadné. Nebo snad má na něj poslat vrahy? Mohla by to zkusit.

Rozhodně předešlý Třetí astrolog se od tohoto liší. Tamten spíš byl mrzout, co se stranil společnosti, tenhle naopak. Mohlo by se to využít. Taky loví. Předešlý sice párkrát byl na lovu, ale nijak se do toho nehrnul. Ne, je to někdo jiný, jen je tu neskutečná podoba, ale viděla už dva cizí lidi podobné si jako vejce vejci. Najednou ztuhne, zadívá se na svou ruku a na list, který svírá. Stačilo by málo, pouhý dotek s pokožkou a jed se dostane do těla. Pomalu zevnitř stráví tělo zaživa. Na rtech se objeví krutý úsměv. Nebude to dokonalá smrt pro Třetího astrologa?

Něžně otrhá lístky mladé rostliny. Odloží je do misky s paličkou. Začne je drtit, až na dně zůstane zelená kaše. Nalije čisté vody a potom přefiltruje. Na dně misky zůstane nazelenalá voda. Nasype prášek do vody. Za chvilku zhoustne. Vezme trochu mezi prsty a promne. Perfektní. Setře zbytky z rukavic a přejde ke klecím. Otevře jednu a vezme do ruky myš. Za chvilku už je mrtvá. Přikývne výborně. Stále v rukavicích vyjde ven.

„Dobrý den, mistře.“

„Dobrý den, Druhá nejvyšší bábo, čím mohu sloužit?“

„Jen navštívím nejtěžší hříšníky.“

„Jistě. Line! Zaveď paní dolů.“ Dívá se za ní s nic neříkající tváří. V duchu ale přemýšlí o tom, kdo zemře. Line dovede Lapelis do nejspodnějšího patra. Otevře dveře. Za nimi se objeví dlouhá tmavá chodba. Vezme pochodeň a čeká.

Lapelis prochází kolem menších dveří. Z některých se ozývá sténání. Je ji to jedno. Pak ukáže na jedny dveře. Line je otevře. Lapelis projde dovnitř. Musí sehnout hlavu, tak je maličká. Na podlaze leží tělo. Dřepne si, natáhne ruku v rukavici a přejede mu tvář.

Muž zasténá.

Lapelis čeká. Je ji jedno, jak dlouho, ale chce to vidět. Najednou tělem projede křeč. Přiloží opět ruku ke krku. Cítí zběsilý tep a zvláštní pach. Nasaje ho. Tak voní smrt. Pozorně se dívá, jak pomalu umírá. Když se jí v křeči dotkne, štítivě odhodí ruku. Vstane, viděla dost.

„Skončila jsem.“

„Ano, paní.“ Line nechá otevřené dveře. Jak zná paní, muž bude do zítra mrtvý.

Lapelis odchází spokojená. Teď jen doručit dávku jedu k Eleanovi. V tom je největší potíž. V mysli během cesty do laboratoře si přehrává jeho denní rozvrh. Pořád nenachází jak. Musí to být něco, co nebude kontrolovat, ale co by to mohlo být? Lázně nebo snad něco v Domu U bíle holubice? Může si dávat pozor. Kolik jen astrologů skončilo mrtvých v Domech bílých lampionů. Načež si připomene, že i porodní báby tam skončily svou životní pouť. Zamračí se. Vypadá to, že na to nepřijde. Přitom řešení je vždy jednoduché. V laboratoři se dívá na jed. Vypadá jako mast. Jen jim něco potřít. Ale co?

Nakonec to vzdá. Má i jiné povinnosti, než tu dumat, jak odrovnat tu švestkovou krysu. Schová jed do skříně a zavře. Klíček si pověsí na krk. Nikdo se tam nedostane. Odpoledne probíhá v plnění úkolů, které má. Až k večeru, unavená ve svém domě sedí a nimrá se v jídle. Pořád musí myslet na to, jak ho dostat. Kdyby se jí to povedlo, byla by první, kdo by ho zabil. Ví dobře, že se o to pokoušeli nejen ony, ale astrologové. Teď vybírá nového panovníka země. Kdyby na trůn dosedl někdo, kdo je nakloněný porodním babám, pak by mohli astrology vyšachovat z jejich pozic.

„Jak na to?“

„Paní, přijel jízdní posel.“

„Hned jsem tam,“ povzdechne si. Ani u večeře nemá klid. Zajímalo by ji, co je tak důležitého.

„Lapelis.“

„Zde, Druhá nejvyšší bábo.“

Laplis převezme pergamen. Pozoruje muže. Nesnáší je. Jsou obhroublí, egoističtí a myslí si, že mají vždy pravdu. Otočí se, pak zpět na jezdce. Ruka jí klesne k boku. Má to! Už to má! Je to tak jednoduché, jak si myslela. Z plných plic se začne smát.

 

Druhý den ráno vytáhne ze skříňky jed. Tělem se jí rozlévá triumf. Ona dostane Třetího astrologa. Jako jediná v historii ho zabije. Padne ze svého piedestalu nedotknutelností. Jen trochu upravila jed na mast. Teď už jen zbývá čekat na zprávu o jeho smrti a ona umí čekat.

 

Elean popožene Zafira k vyšší rychlosti. Není to Śivy, ale je velmi rychlý. Přemýšlí o tom, zda svou roli hraje dobře. Snaží se odlišit od toho mrzoutského předešlého Eleana, který se stranil zábav a lovu. Večer navštíví Dům U bílé holubice. Vezme si na pokoj Ninu. Bude ve středu pozornosti, ale je silná a ustojí to. Prostě se bude bavit a po nocích pracovat. Minulý Elean pracoval naopak. Vlastně celé dny a noci.

Tam. Namíří si to k jezeru. Se svým lukem není možné, aby neminul. Nechá Zafira stát a opatrně se plíží k hejnu. Kachny. Má je rád. Napne luk. Cítí ve tvářích vítr. Mohl by ho uklidnit, ale to by nebylo fér. Vypustí šíp, druhý, třetí vzápětí. Lidské oko to sotva stihne, ale na hladině plavou tři mrtvé kachny. Elean se zaposlouchá. Je sám. Vypustí větrné psy. Ty mu úlovek donesou. Namíří ještě jednou luk, tentokrát k nebesům. Nedýchá a vybírá si, kterou zastřelí. Vypustí šíp. Ruka s lukem mu klesne k pasu. Výborně, když ji vidí padat. Jde za svým úlovkem.

Přinese ji k ostatním. Sváže ptáky za nohy dohromady a zavěsí je k sedlu, luk schová do pouzdra, toulec si dá na záda. Dneska s lovem skončil. Vezme Zafira za otěže a vede ho pryč z mokřisek. Cestou se dívá na zem, zda nespatří nějakou vzácnou bylinu nebo stopy kance, který prý terorizuje lovce.

Když je z nich pryč, nasedne. Před branami města se mu udělá zle. Pevně sevře otěže. V hlavě mu hučí a tělem projede křeč. Nechápe, co se děje. Dojede do královských stájí.

„Pane, je vše v pořádku?“ optá se ho stájník.

„Ano je. Ošetři Zafira.“ Zaostři zrak na chlapce. „Kde je Tamin?“

Chlapecká tvář se odvrátí. „Zemřel, pane.“

„Chápu.“ Vyjde ven. Otrávený, ale jak? Neví, ale je mu hrozně. Jídlo? Pití? Napadá ho mnoho možnosti, ale myšlenky na to, jak to provedli, jsou vytěsňovány bolestí. Snaží se nedat nic najevo a usmívá se kolem sebe, ale stojí ho to hodně sil. V pokoji si lehne. Zkoumá své tělo. Smrtelný jed už zachvátil většinu těla. Musí ho dost pryč, ale má tušení, že protivník zvolil jed, proti kterému není léčba. Nakonec ho dostali.

„Amadeo!“ zavolá tiše. Dostane strach. Moc dobře ví, co se stane, když zemře. Takhle to nemá skončit. Musí něco udělat, jen netuší co. Jediný protijed je tak daleko, že nestihne se k němu dostat. Že by tu někdo měl tuhle léčivou rostlinu, pochybuje, ale zkusit to musí. Sebere síly a snaží se vyléčit, tak získá trochu síly. Vstane. Instinktivně zamíří k archívu.

„Zavolejte mi paní Kassie.“ Zavrávorá, ale udrží se. Doufá, že přijde rychle, i když popravdě netuší, proč tu je.

„Třetí…“ Kassie znejistí. „Je…“

„Pojďte se mnou.“ Obrátí se velmi pomalu. Kassie jde za ním. Ještě kousek, ještě kousek říká si Elean. Nakonec stojí v pokoji. „Dojdi na náměstí Zákrutů, v noci, má číslo 8. Najdeš tam Breva, přivedeš mi ho.“

„Ale…“

„Udělej to. Jdi.“

„Pane, tedy, já nemám povolení,“ dostane ze sebe.

„Pravda. Pak mu řekni, že potřebuji květinu z pouště. Je teplá a září. Možná budu mít štěstí.“ Posadí se na postel. Vzhlédne k ženě, která se tolik podobá Amadeovi. „Nikomu nic neříkej, rozumíš?“

„A… Ano a nemám vám přivést Vrchního magistra?“

„Ne, teď běž.“

Kassie vyjde z pokoje. Snaží se nedat na sobě nic najevo, ale dobře ví, že to není žádná herečka. Nechápe, proč tam má jít a vypadal tak divně, ale je to její představený, tak musí splnit jeho příkaz. V noci se vypraví na náměstí Zákrutů. Najde číslo osm. Polkne. Lovci. Nikdy neprahla potom se s nimi setkat. Zabuší. Nic. Uleví se jí. Už chce odejít, když se dveře pootevřou. V nich stojí s pánví hřmotný muž.

„Vy jste?“ optá se hlubokým hlasem.

„Kassie, pane Lovče. Posílá mě Třetí nejvyšší astrolog.“

„Tak pojď, děvče, když už jsi tu!“ řekne hlasitě. „Pěkně si to užijeme.“ Skoro ji vtáhne dovnitř. „Co chce?“ optá se nechápavé Kassie.

„Prý máte najít teplou pouštní rostlinu, která září.“

„A osla z měsíce by nechtěl? Dobrá, zkusíme to. Máš od něj ještě něco víc?“

„Ne. Já, pracují v archívu.“ Nevypadá jako Lovec a nemá plášť. Možná to není on?

Brev studuje ženu. Někoho mu připomíná, ale koho? Zavrtí hlavou. „Něco se stalo? Snad panu Eleanovi?“

Kassie zalapá po dechu. Takhle důvěrně oslovovat jednoho z nejmocnějších mužů v zemi? Buď je to blázen, nebo skutečně Třetího astrologa zná. „Nemám nic říkat,“ špitne.

„U Temného oka, zase jedna se svědomím. Tak to vyklop!“ zavrčí a zatřese s ní.

„To bolí! Říkal nic neříkat,“ řekne tvrdohlavě.

„Ach jo, tak utíkej, ne vlastně ne, musíš tu ještě chvilku zůstat. Kvůli sousedům. Ale proč neposlal Posla?“ zeptá se udiveně. „Zvláštní, že posílá ženu vyřizovat vzkaz. K tomu důležitý zřejmě.“

Kassie sedí a fascinovaně ho pozoruje. Opět je v šoku, když vytáhne astrologické tabulky.

„Budeš držet zobák, je to jasné!“

„Ano.“

„Fajn. Prostě nic jsi neviděla. Kdyby někdo se ptal, jsi moje milenka.“

„Ale já jsem ve vztahu a mám dětí.“

Brev se zachechtá. „To nevadí. To je dokonce lepší. Malý románek. Nekoukej se tak. Hodlám taky vstoupit do svazku. Je to pro sousedy špióny, kdyby tu nějací byli a teď buď zticha.“ Skloní se nad tabulkami. Už dřív zjistil, že se dozvědět něco o panu Eleanovi je těžké, ale tentokrát se neptá přímo. Nakonec zvedne hlavu.

„Něco se mu stalo. Je zraněný nebo ho otrávili.“

„Jak to víte?“

„Z tabulek. Tak jak to je?“

„Vypadá nemocně. Jako by to nebyl on,“ vysype ze sebe, načež si přikryje ústa.

„V pořádku, nic mu neřeknu.“ Zamračí se. Nějak si ho nedovede představit nemocného, spíš by tipoval na jed. Takový Třetí astrolog musí mít nepřátel jako hvězd na obloze. To bude hodně těžké, protože do paláce přístup nemají. „Můžeš jít.“

„Dobře, ale…“

„Jestli ta kytka je v městě, najdeme ji.“

Kassie udělá malé pukrle. „Děkuji.“

Brev si opět řekne, že mu někoho připomíná, ale koho? Když dorazí Armilon, vysvětlí mu, co se stalo. Ten ihned vyrazí do ulic. K ránu přijde uzívaná Nina. Posadí se a automaticky jí.

„Celý den jsem nic nejedla. Stalo se něco?“

„Eleana asi někdo otrávil.“

Nině zůstane sousto v puse, pomalu odloží chleba. „Co musíme sehnat?“

„Kytku. Je teplá a září, pochází z pouště.“

„Tak jdeme.“

Brev se usměje. Nejlepší tým, jaký kdy mohl mít. Vyjdou spolu do ranní šedě. Za chvilku bude svítat a má pocit, že moc času nemají.

 

Kassie netuší, co má dělat. Už druhý den je u Eleana. Sedí a dívá se, jak trpí. Ráda by něco udělala, ale neví co. V noci se vypraví za těmi Lovci. Jedno pochopila. Třetí astrolog umírá. Svou nepřítomnost v archívu vysvětlila, že má něco sepsat pro svého představeného. Nerada lže, ale jak jinak by svou přítomnost vysvětlila v pokoji svého nadřízeného? I tak si budou myslet, že spolu něco mají.

V stejné době Lapelis nervózně prochází se po pracovně. Jak je to možné, že ještě nepřišla zpráva o smrti Třetího astrologa.

„Zavolejte mi Brendu.“ Netrpělivě čeká na zvěda.

„Paní?“

„Třetí astrolog?“

„Momentálně nevychází ze svého pokoje. Je u něj pouze zástupce hlavního archiváře archivářka Kassie Astryhze.“

„Co tam dělá?“

„Hlavnímu archiváři vysvětlila, že Třetí astrolog požaduje její služby coby pisatele. Samozřejmě ji dovolil, aby se vzdálila od svých povinností.“

„Kassie Astryhze? Milenka? Je ve svazku?“

„Ano, už přes patnáct let. Zjistíme.“

„Dobrá, můžeš jít. Jakoukoliv změnu nahlaste.“

„Ano, má paní.“ Brenda zmizne, ráda, že vyvázla tak lehce.

Lapelis přemýšlí, jak to, že ještě žije a pak ji napadne, že byl zdravý. Možná u zdravého to trvá déle. Ten podkoní, co mazal uzdu Eleanova  koně jedem, přece zemřel taky až po určité době. A ten vězeň byl oslaben. Uklidní se. Zemře. Možná už ráno se dozví, že je po něm. Slastné pomyšlení. Uklidněná se vrátí k povinnostem.

Hladová Kassie se zvedne. Nemá odvahu někam jít, ale je noc a v noci by už jen těžko vysvětlovala svou nepřítomnost hlavně doma. Její muž je sice dobrák od kosti, ale má své meze. Nepřítomnost v noci by neomluvil. Povzdechne si, otevře dveře a vyjde ven. Ještě zajde k bráně a optá se Breva, zda našli tu kytku. Popravdě je ráda, že je z pokoje pryč. Ty křeče už začínaly ji hrát na nervy. Neměla by tak myslet, ale bylo ji špatně, když viděla, jak trpí. Nikdo by tak neměl dopadnout. Je ráda, že se na to nemusí déle dívat.

Už z dálky ho vidí u brány a ještě… Amadeo! Skočí mu do náruče a přitiskne se k němu. Ten s ní zatočí. Je nadšená, že ho vidí.

„Tak povídej,“ vyzve ho po cestě k Třetímu astrologovi. Vyrazí ji dech, když řekne, že Eleana miluje a je jeho partnerem. Mluví pravdu, nebo si vymýšlí, přemýšlí po cestě.  Není možné, aby někdo jako oni byli spojení s někým tak mocným.

„Amadeo, lásko,“ ji přesvědčí. Dívá se, jak se k sobě chovají. Tak se dva cizinci nechovají, ale ti, kteří už jsou spolu velmi dlouho a mají za sebou intimní zážitky. Odvrátí se, ale pak se vyděsí. Umírá? Zavolá magistra.

Kassie se vyděsí. „Nemám někoho přivést? Magistr určitě…“

„Ne. Nikdo se to nesmí dozvědět. Amadeo, možná… šance. Tam, kde jsme se potkali. Muselo by to být rychle. Bílá květina. Podivně září. Musíš jí… U Oka, tolik to bolí! Moje síla nestačí… promiň.“

„Donesu ji. Kassie, můžeš u Eleana zůstat?“

„Určitě. Odvedu tě.“ Spěchají a mezitím pokukuje po bratříčkovi. Kdo by to řekl, že bude mířit tak vysoko a k tomu muže.

„Nevěřila jsi mi.“

„Ne,“ přizná Kassie. „Je to jako bych ti řekla, že jsem se stala královnou. Kam chceš jet?“

„Do Sssertanské pouště a neptej se jak. Potom ti všechno, povyprávím.“ Smutně kouká za Lovcem a Amadeem. Musí doufat, že ho uvidí. Zvedne hlavu. Jestli to ten její nepochopí, pak si jí nezaslouží a odstěhuje se k sestře. Nadzvedne si dlouhou tuniku a skoro utíká poloprázdnýma chodbami, až se zastaví u Eleana v pokoji.

„Miluji ho.“

Kassie najednou vše pochopí. Třetí astrolog z dopisů tetičky, ten předchozí i tenhle, je stejná osoba. „Vy jste stejný.“ Elean ji neodpoví, jen sípá. Dál se snaží udržet jed pod kontrolou, ale stále cítí, že ztrácí víc a víc síly. U věčných Dračích pánů, jak ještě dlouho?!

 

Lapelis vstane z lůžka. Tahle noc bude kritická. Ví to. Zadívá se na spící Otissii. Je krásná, i když únavná, ale chce někoho inteligentního? Ještě počká. Cítí, že teď už neusne. Přemýšlí, co má dělat, ale nakonec touha ji zavede do laboratoře. Vytáhne spisky od Athiey. Je jich tak zoufale málo! Všechno podstatné shořelo.

Pohodlně se opře do křesla. Vedle ní je postaven ohřívač. Občas odloží nějaký papír na stolek. Netuší, že venku v tmavém oblečení trpělivě stojí postava, která sleduje dům. Nic ji nezajímá a pevně věří, že dům je nedobytný.

Stráže, pasti, U Oka, čí je to dům, přemýšlí Nina. Dostala tip, že právě zde jsou ty nejvzácnější květiny v království. Ve dne sem přišla, aby zjistila, o koho se jedná, ale byla vyhozena. Nenaštvala se to ne, ale nasrala se. Nikdo ji nebude vyhazovat jen tak. Dostane se tam. Pečlivě naslouchá a potom poklekne. Dotkne se půdy. Ani ona netuší, že za ní je ještě někdo, kdo ji sleduje už delší dobu.

Udělá krok. Past, ale udělala by lepší. Přejíždí rukou po povrchu. Skřip. Zajištěna. Další krok.

Muž udiveně kroutí hlavou. Vážně je tak pitomá, že se tam chce dostat? Neuvěřitelně.

Další past? Kdo tam může bydlet? Stráže. Zalehne. Nedýchá a jen doufá, že tmavý šat vykoná své a stráž ji mine.

Tuhle obejde. Další past, co musí zneškodnit. Nevadí, ona se tam dostane.

„Au!“ vykřikne přidušeně a ztuhne. Uvědomuje si, že prát se nemá cenu.

„Pst!“

Ucítí jak je něčím obalená. Kolem ní projdou kroky, další. Dech jí ovane ucho.

„Nehýbej se.“

Spíš ševel než slova. Nehýbá se. Není ji nepříjemná váha mužského těla, ale zase, že by si to užívala?

„Teď!“ Opět neslyšný příkaz. Váha zmizí, ale ruka je stále držená velkou mužskou. Táhne ji pryč od domu. Najednou je přitisknutá ke zdi a na stehně ji přistane stejná ruka, na krku se přitisknou teplé rty. Zazmítá se. Kroky. Přeslechla je. Je zatlačená do výklenku ještě hlouběji. Je napjatá.

„Pusť mě!“ zasyčí vztekle.

„Nina, Lovec? Ty huso, víš, kam ses to chtěla dostat?!“ Najednou na ní vyštěkne hlas, který dobře zná. Otřese se hnusem. „U Oka!“

„Ardir Iskallin!“

„Ještě krok a byla by z tebe mrtvola.“

„A jak to, že toho tolik víš?“ zaútočí a založí si ruce na prsou. Opět se ji zmocňuje chuť ho zabít za to znásilnění v Cronu.  

„Sleduju ten barák dost dlouho. Patří Druhé nejvyšší bábě.“

„U Temného,“ zabručí. „Nevě…“

„Jak to, že to nevíš?“ řekne rozčileně. „To si říkáš Lovec?“ Nina se narovná. „Jdeš krást a nezjistíš si podmínky? Jdeme!“

„Nech mě! Má tam něco, co chci.“

„Ona to nemá.“

„Jak víš, co nemá? Byl jsi uvnitř?“

„Na rozdíl od tebe ano. Dům je v pořádku, není zajištěný, ale kolem domů chodí strážné, včetně těch, co jsou na střeše, pasti, psů a dva yervové. Těch sis nevšimla co?“

„Yervové? Kde?“

„Nad tebou. Ještě krok a skončila bys pod jejich váhou.“

Nina zbledne. Ty yervy neviděla. Jak je to možné? Stárne? Dřív by je nepřehlédla. „Kam jdeme?“

„K vám. Raději tě doprovodím. Třetí umírá, co? To je za to, že mě nechal jít,“ uchechtne se škodolibě.

„Jak to víš?“

„Jsem tu déle než ty. Poté, co jsem doručil ten výbušný dopis, jsem se ledacos dozvěděl. Sestra mě sem doprovodila. Uzdravoval jsem se dlouho, to si piš.“

Nina poslouchá jeho vyprávění a mimoděk oceňuje jeho lovecké schopnosti. Neví jak, ale…

„Stůj.“ Zastaví se. Před nimi se objeví hlídka. Ani se nepohne, když je mine, aniž by si jich všimla. Nebude říkat, že má povolenku být venku.  Udělá pár kroků, ustoupí do stínu. „Stůj.“ Opět. Nic neslyší, ale najednou se objeví. Dva tišší běžci. Polkne. Podezřívavě se zadívá na Ardira. Fajn, o strážích mohl vědět, přece jen mají pravidelné obhlídky, ale běžci? Ti jsou vysílání náhodně.

„Jak?“ optá se s přimhouřenýma očima. Po zádech ji jemně mrazí.

Ardir ví, na co se ptá, ale on to prostě neví. Jen ví a využívá toho. Sestře odpovídá, že je to šestý smysl, ale sám neví, co to je. „Jdeme.“ Vyrazí k náměstí Zákrutů. Najednou zaskučí, jak je chycen za ruku. Ta bolest je děsná.

„Nepodceňuj ženskou,“ řekne s takovým gustem, že nebýt bolestí, chechtal by se. Tlačí ho ke dveřím. Kopne do nich, ještě jednou. Pokud nechce mít zlomenou ruku, nebude nic dělat.

„Jste tvrdá, paní Nino.“

„Život naučil,“ odsekne. „Pár věcí nám…“

Brev vyjde ven. Je unavený, protože právě se vrátil od černých stromů. Díval se, jak Amadeo se rozplynul do vzduchu. Trochu moc na obyčejného Lovce. Teď to skoro vykopnutí dveří.

„Co… Nino?! Ardir Iskallion!“ Co ten tu dělá a v téhle pozici?

„Zavři, než uteče!“

„To je za záchranu života?“ zaskučí Iskallion. Měl vědět, že její poddajnost je předstíraná, ale to že nebyla oblečená jako Lovec, zmátlo ho. Na okamžik zapomněl na její výcvik a schopnosti.

„Jo. Sedni a svaž ho. Bude to! Ví o Druhé bábě,“ řekne jednoduše.

„Ach tak!“ Brev popadne provaz a přiváže ho ke křeslu. „Tak a teď vyklop, co je s tou záchranou života.“

„Ta kytka. Měla jsem tip na sběratele podivných rostlin. Ukázalo se, že je jím Druhá bába. Trochu jsem probrala mistry jedů mezi společnicemi. Mají neuvěřitelný přehled. Těch, co mají svou vlastní zahradu a skleník, není jich moc. Všechny jsem prověřila, až na tuhle. Byla poslední a narazila jsem tam na tuhle odpornost.“

„Chápu. Jinak Elean se už uzdravil. Amadeo našel kytku.“

„U Oka, jsem ráda. Zkoušela jsem to dál, kdyby se mu to nepovedlo. Je to zázrak.“

„Tak to tedy je,“ řekne Ardir. Zaváhá, ale tohle si snadno zjistí. „Co se mi podařilo zjistit, Druhá bába ráda chodí do královského vězení a zkouší tam různé přípravky. Vypadá to, že přes ni vybraní vězňové jsou odvážení k místnímu pohřebišti.“

„Měla bych být zhnusená, ale nejsem.“

Brev pozoruje Ardira Iskalliona. Zvažuje pro a proti.

Ardir pokrčí rameny, i když to jde těžko. „Když byla tak vychovaná, těžko změníš návyky.“

„Je to porodní bába!“ přeruší ho Nina. „Ne, nějaký mistr jedu. Má pomáhat rodit děti. Dobrá, dobrá, já vím, je to utopie. Co o ní víš? A bylo by lépe po dobrém. Nechci si ničit ruce.“

Brev se rozhodne. „Ardire, co bys řekl, kdybys patřil do mé skupiny?“ Na plášť nutný ke vstupu mezi Lovce se neptá. Žádný Lovec by ho nezničil, jedině, že by si tím zachránil život v divočině.

Ardir i Nina ztuhnou. Oba se nevěřícně dívají na Breva.

„Dvojčata zemřela, ale to určitě víš.“ Ardir přikývne. „Lovci mají čtyři členy, jenže oni nemohli být bez sebe. Starali se o naše duše, přestože jejich povinnosti bylo chytat zločince. Věděli vše, co se jim honí v hlavách. Kdyby Nina zločince nemohla vystopovat po zemi, oni ano a ty to umíš taky. Vidíš jim do hlavy, mám pravdu? Tak jsi nás tehdy našel, i když jsi udělal menší chybu. Vsadím se, že pan Elean byl první, kdo tě napálil. Tak co?“

„Já…“

„Zbláznil ses?! Mě nechal znásilnit svou cháskou, tebe zmlátit a Armilon visel venku na slunci! A Dvojčata? Odmítám.“

„Tak co?“

„Chceš to i přes to, že tvůj člen mě odmítá?“ Nechápavě zavrtí hlavou.

Brev pomalu přikývne. „Ano.“

„Odcházím!“

Brev si Niny nevšímá a rozváže Ardira. Ten zacvičí rukama.

„Žádný svazek nebude!“ zařve Nina, která se vrátila.

Brev ji i nadále ignoruje. Pokyne ke stolu. Ardir se posadí.

„Parchante!“ Plesk! Brevovi přistane na tváři ruka. Nina třískne dveřmi.

„Je naštvaná.“

„To ano,“ řekne smutně Brev, i když naštvaná je dost slabé slovo. „Ale my potřebujeme náhradu za Dvojčata. Chceš to vzít?“

„Být opět Lovcem,“ zašeptá.

„Ano.“

„Je to lákavé.“

„Víc než myslíš.“

„Nevím,“ řekne váhavě Ardir. „Tví členové mě nemusí přijmout.“

„To je můj problém. Máme proti sobě zločince, jaké už nikdy nebudeš lovit.“

Ardirovi zahoří v očích zájmem. Cítí vzrušení, které mu pronikne do žil. Nebezpečí, lov, pátrání, mysl člověka bez skrupulí. Dopadení, zářivý triumf, vzrušení i chladná touha dopadnout svého člověka. „Kdo?“

Brev pocítí uspokojení. Ardir je stále Lovcem. Na chvilku se bál, že ztratil chuť lovit. „Druhý nejvyšší astrolog, První a Druhá nejvyšší bába.“ Ardirovy oči se lehce rozšíří, potom klidně spočinou na Brevovi. Vstane.

„Dojdu si pro plášť.“

 

Z Vůle hada - 16. Čtvrtý lovec

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

***

(Widlicka, 7. 1. 2021 22:14)

Boží nábor, už se těším, co s nimi provedou ;-)
Díky za další díl <3