Shounen - ai povídky

                                         Trojúhelník tří nepřátel

 Vězení

     Z těch pout se tak snadno nedostaneš Sesshoumaru“ řekne hlas ve tmě. K stěně je připoután stříbrovlasý démon s fialovým měsícem na čele. Z očí mu létají blesky a snaží se dostat z pout, které se mu někdo opovážil nasadit. Celou dobu dumá kdo a teď přesně ví kdo.
   „Naraku, ty .. jak ses opovážil. Okamžitě mně pusť nebo tě zabiji.“
   „V  tomhle stavu v jakém jsi, tak těžko“ řekne posměšně Naraku a vstoupí do pruhu jediného světla, kterou vrhá louč na stěně. Vypadá jako člověk, ale přesto jsou z něho cítit démoni. Hodně démonu a něco víc, co teď zrovna Sesshoumaru nedovede rozlišit.
   „Víš je mi to líto, ale co to povídám mně nic není líto, no zkrátka budeš muset přijmout na nějakou dobu moji skvělou pohostinnost. Musím se rozhodnout co udělám s tak skvělým démonem jakým jsi. Tolik síly, které máš. Víš hodila by se mi, ale jak si tě prohlížím, možná..“ a vrhne na něho krutý úsměv. Otočí se a tiše zmizí ve tmě. Je slyšet jen lehký smích. Sesshoumaru zmlkne a přemýšlí do jaké situace se to vlastně dostal a hlavně jak se tady ocitl. Ale paměť má nějakým divným způsobem zastřenou a na nic si nevzpomíná. Doufám, že Rin s Jakenem jsou v pořádku. Nikdy nedává svoje pocity znát, ale tady by nejraději někoho přetrhl jako hada. A tím hadem je Naraku! Znovu zacloumá svými pouty, ale nemůže je vytrhnout. Je připoután opravdu důkladně. Pouta na ruce a nohách a obruč okolo pasu. Co s ním asi chce udělat? Dívá se do tmy a přemýšlí o různých věcech, Rin, Jakenovi, dokonce o svém nenáviděném bratrovi Inuyashovi. Myšlenky se mu pletou jedna přes druhou.
   „Tak jak sis užil své společnosti!“ pronese hlas Kagury. Vstoupí dovnitř a přejde k němu. „Tak náš skvělý neporazitelný Sesshoumaru je tady přikován ke skále Narakem. Jaký to je pocit být tak bezmocný“ přistoupí k němu blíž a svým vějířem přejede přes jeho tvář. Sesshoumaru klidně ten dotek snese, ale vnitřně se před ní otřese odporem. Před jedním z vtělení Naraka. Jeho služebnice, větrné Kagury.
   „Tak ty si z nás nic neděláš. Uvidíme. Víš, ale stejně jsem zvědavá co chce s tebou Narak dělat. Poslední dobou má dost velké potíže s Inuyashou a tou jeho bandou. Myslela jsem, že chce přilákat Inuyashu k tobě a pak ho zabít, ale vy dva se nenávidíte takže tím to není. A kdyby chtěl pohltit tvou moc tak by to už dávno udělal.“
   „Tak to tedy přičítám Inuyashovi bod k dobru...“ nedořekne a zvedne hlavu.
   „To nemusíš. Odstraním ho nakonec stejně snadno jako obtížný hmyz. A co ty tady děláš Kaguro? Neřekl jsem snad, že tady nikdo nemá hodit!“
  „Jen jsem..“
   „Já vím co jsi chtěla a víš jaký je za to trest “ a s úsměškem se dívá jak Kagura se hroutí v křečích. Naraku má ruku jako by položenou okolo něčeho neviditelného a pomalu to tiskne. Kagura bezmocně křičí  bolestí a drží se za krk. Nakonec klesne na kolena a zhroutí se, když Naraku povolí své sevření a Kagura ulehčeně oddechne. Sedí na podlaze, drží se za krk a sípavě oddechuje.
   „Takže pro příště. Nesnáším, když někdo moje rozkazy neplní, je to jasné doufám. Jen se podívej na Kannu, svoji sestru, jak je hodná a poslušná. Jenže s tebou se pořád musím trápit. Zmiz a nechoď mi na oči“ dořekne a dívá se jak Kagura mizí ve tmě. Otočí se k Sesshoumarovi co on na to.
  „Nikdy mně nebavilo mučit slabší“ pronese. „Je to tak vulgární“ dodá.
  „Tak vulgární? a tebe to netěší. Jen počkej. Myslím, že právě jsem se rozhodl co s tebou udělám“ přistoupí k němu blíž, natáhne k němu ruku a svými prsty sevře jeho obličej. Sesshoumaru to bolí, ale vzdorovitě se dívá do černých očí Naraka.„Jsi opravdu moc krásný démon“ a natáčí jeho hlavu všemi směry. „A to že nemáš jednu ruku nevadí. Mně to nevadí“ zasměje se svým hlubokým hlasem. Sesshoumaru strpí jeho dotek, ale taky jen proto, že zrovna nic nemůže dělat. V duchu mu přísahá smrt.
   „Mám pro tebe malý dárek. Dal jsem to udělat u jednoho démona a na někom musím to vyzkoušet, že ano Sesshoumaru. A kdo jiný by tím měl být než můj nový zajatec.“ Něco se mu zableskne v ruku a Sesshoumaru ucítí okolo krku něco chladného.
  „Takový malý obojek. Myslím, že nakonec ho dostanou všichni. Sluší ti, Sesshoumaru“ poodstoupí  a zálibně se na něho podívá. „Ten obojek  se nedá sundat a teď jsi v moji moci. A já ti předvedu co d...“
   „Okamžitě mi to sundej nebo za sebe neručím. Zabiji tě za to Naraku!“ zařve Sesshoumaru a jeho oči se začínají měnit v červené a on v obrovského psa. Obličej se mu začíná protahovat do psí mordy, tělo měnit.
  “ ..co dokáže. Jak vidím jsi neposlušný pejsek a tak tě musím naučit poslouchat“  Naraku se vyžívá v tom slovním spojení. Najednou projede Sesshoumaru strašlivá bolest, která mu všechny orgány, svaly trhá bolestí. Celým tělem mu projíždí modré záblesky nějaké energie. Nevydrží to a proměna na obrovského psa končí a on se mění zpět do lidské podoby. Jeho tělo se napíná, lapá po dechu a rty má rozkousané bolestí jak se snaží nekřičet. Nakonec to nevydrží a vykřikne.
    „Tak co? Je to lepší“ samolibě pronese Naraku. „Teď tě pustím z těch okovů. Nesmíš nikam odejít. Neříkám to jen tak, ale odtud se nedostala zatím žádná živá duše. No popravdě oni se odtud nikdy nedostali ven. Máš tady všechno co potřebuješ a Kagura ti přinese něco k jídlu. Nechci, abys zeslábl. A na co jsem to ještě zapomněl? Aha obojek. Nezkoušej ho sundat. Dotkneš se ho a víš co se stane. A teď mně omluv. Jdu si objednat další takové obojky a možná ještě něco víc“ dořekne a otočí se. Sesshoumaru sebere všechny své síly a vyrhne se na něho. Naraku se otočí s posměšným úsměvem.
  „Málem bych zapomněl. Já tě prostřednictvím něho ovládám“ a jedním pohybem ho odmrští na stěnu až mu zapraskají kosti. Sesshoumaru klesne podél zdi jako hadrová panenka.
  „Naraku. Jednou až se odsud dostanu ZABIJU tě“řekne.
  „Ale ne zlatíčko. S tebou mám úplně jiné úmysly. Těší mně, jak mně budeš nenávidět a milovat.“ Jedinou myšlenkou si ho přitáhne k sobě. Sesshoumaru poslušně jde k němu. Přistoupí k němu a méně otrlý démon, člověk by pod jeho pohledem se rozklepal strachy a zbledl. Ale ne tak Naraku. Démon démonů. Démon bez skurpulí s myslí pokřivenou nenávisti a zlem. Směje se a oči mu jiskří vzrušením. Už dávno mu takovou zábavu nikdo neposkytl jako Sesshoumaru.
  „Tebe si vychutnám až dokonce a až mně přestaneš bavit tak si vezmu tvoji sílu. Staneš se nickou, ničím. Budeš mou, jak jen  bych to řekl, panenkou na hraní. Na denní a na noční hraní. Přeber si to jak chceš!“
  „Nemůžeš být tak zvrácený“ zašeptá s hrůzou Sesshoumaru, když mu dojdou Narakova slova. „To raději zemřu!“
  „Ale Sesshoumaru, já jsem zvrácený. A nevím co ti to udělá. Uvidíš nakonec se ti to bude líbit. Ale teď zlatíčko opravdu musím jít. Nezdržuj taťku“ dodá posměšně a zmizí v temnotě. Sesshoumaru klesne na podlahu a dotkne se obojku. Jeho tělem projede bodavá bolest.
   „Nedotýkej se ho raději“ řekne hlas Kagury, která se tam objevila. Nese nějaký tác a na něm jídlo. „Kvůli tobě jsem se nakonec stala služkou. Nenávidím tě slyšíš, Sesshoumaru!“ vykřikne a mrskne tácem na stůl.
   „Tak to je oboustranné, má paní. A nechtěj, abych se zmínil Narakovi jak zacházíš s mojím jídlem. Myslím, že by se mu to moc nelíbilo.“
   „Ty všivej bastarde“ řekne Kagura s očima jiskřícíma vzteky. Otočí se a za chvilku vleče ještě něco. „Tady je ten zbytek“ a hodí nějaký pytel na zem. Za chvilku zmizí v  tmě. Sesshoumaru s myšlenkou na útěk jde tam, kde zmizela Kagura, ale narazí na bariéru, kterou se svoji teď oslabenou sílou nepřekoná. Zamračí se a nakonec přejde k jídlu. Podívá se na ně a ušklíbne se. Jídlo od Rin bylo lepší než to co mu tady Kagura předložila. Přejde k pytli a tam uvidí více loučí a nějaké další maličkosti. Vše je v pořádku až na to, že ani jedna jedna věc mu nepomůže k útěku.
  „Tady je voda“ vyprskne ještě Kagura a položí těžké vědro na podlahu.“Naraku tě chce mít hezky čistého“ pronese to s posměšným úsměvem a pateticky zavzdychá.
  „Sice nemohu zabít Naraka, ale nic mi nebrání tě zabít  tebe, má paní“ řekne ledově Sesshoumaru a drží Kaguru pod jejím hezkým krčkem.
  „Pusť mně nebo Narak se ti pomstí!“
  „Ale ne teď. Zrovna jsi u něho v nemilosti“ řekne střízlivým tónem Sesshoumaru a stiskne její krk víc.
  „Ale já ne“ a bílý stín vedle něho se dotkne jeho obojku. Sesshoumarem projede bolest a pustí Kaguru z rukou. Kagura přistoupí a taky se dotkne obojku vějířem. A znova. Na rtech ji hraje malý krutý úsměv.
  „Nebudeš si tak hrát s Kagurou.“
  „Kaguro dost! Nebo tě Naraku potrestá. Víš jak nemá rád, když se mu motáš do jeho plánu!“ zabrání Kaguře v dalším mučení Kanna. Kagura sevře svoje rty do úzké čárky. Oči ji svítí prožitým mučením, ale i strachem z Naraka. Musím se dostat z moci Naraka, myslí si. Otočí se a odejde.
  „Neměl bys ji provokovat“ řekne Kanna a rozplyne se jako bílý dým v černé temnotě. Osamocený Sesshoumaru leží v cele  na špinavé podlaze. Všechno ho bolí. Nakonec se zvedne a došourá se na pokrývky pohozené v koutě. Nerad něco využívá od Naraka, ale teď potřebuje sebrat znovu sílu. Za chvilku usíná a zdá se mu o modrých blescích. Ale blesky se nějak mírní a on trochu zasténá. Sen o bolestí se mění v něco jiného. V pomalou až bolestnou rozkoš. Sesshoumaru se probudí s pocitem, že něco je v nepořádku. Otevře oči a nic nevidícíma očima se dívá do stropu. Snaží se upamatovat kdo je a kde je.
   „Tak moje panenka se probudila“ zašeptá vedle něho hlas a on se zvedne do sedu. V mžiku mu dojde co se dělo. Proč sen se tak změnil. Vedle něho leží Narak a on má rozhrnutou košili. Otřese se odporem. On mně hladil a dokonce mně ve snu vzrušil. Znechuceně se otřese  nad sebou samým.
  „Nikdy nebudu tvoje panenka“ pronese pevným hlasem. Ale někde uvnitř něho mu něco říká, že asi nebude mít na výběr.
  „Sesshoumaru“ napřahne ruku a pohladí ho po tváři “kolikrát ti mám říkat, že budeš. A nikdy neříkej nikdy“ dodá. „Ale jsi celý špinavý a opět mám něco jiného na práci než se s tebou zlobit. Přijdu trochu později. A sníš to jídlo a umyješ se!“ Půvabným pohybem vstane z těch hadrů. Podívá se na ně. Sesshoumaru se na něho podívá. Je pravda, že Narak je odporný, ale svým vzhledem by upoutal nejedno ženské srdce. Dlouhé vlnité černé vlasy, černé hluboké oči, pravidelný obličej a postava , které žádné ženské srdce nedokáže odolat.
  „Proč si nenajdeš na ty své hrátky nějakou ženu?“ zeptá se Sesshoumaru. Naraku se na něho se zájmem podívá. Chvilku váhá jestli mu to má říct, ale proč ne a s lehkým úsměškem začne.
  „Jak vidím tvůj bratr Inuyasha“ vyprskne to slovo s nenávisti ještě větší než jakou k němu cítí Sesshoumaru“ ti nic neřekl. Chci je jen jednu ženu a tu nemohu mít. Takže si krátím čas jinými zábavami. A ty se mi tak líbíš s tím  svými aristokratickým vzhledem, arogantním chováním, přezíravosti  a pohrdáním, že jsem si řekl, že tě dokonale zlomím a budeš mi sloužit dokud neřeknu dost. A vůbec proč ti to říkám“ otočí se a odchází.
   „Parvenu“ zabručí Sesshoumaru, ale Naraku to slyší. Ani se neotočí a Sesshoumaru je na zemi a svíjí se v bolestech. Naraku nepřestává a  Sesshoumaru leží na podlaze a jeho tělem probíhají poslední křeče. Naraku  uvolní svoji mysl a odejde.
   Probouzí se a neví jestli je noc nebo den. Opět zírá do stropu.
   „Je pryč a nevíme kdy se vrátí“ řekne vedle něho hlas, který nezná. Podívá se vedle sebe a vidí malého chlapce. Někoho mu připomíná, ale nemůže si vzpomenout koho.
  „Moje jméno je Kohak a budu ti tady  pomáhat“ na slovu pomáhat zaváhá. „Přinesl jsem ti sem nové pokrývky a rozhodně lepší jídlo než to co ti přinesla Kagura. Víš ona neumí vařit“ dodá trochu zlomyslně. „Ale já docela ano. Teď jsme tady jen my, žádní služebníci, takže musíš si vystarat s námi. Ale myslím, že Kanna a Kagura tady dolu nesejdou.“ Vezme hadřík a přiloží mu k čelu. Sesshoumarovi trochu připomíná Rin. „Pořádně tě zřídil. Raději ještě spí dokud tady Narak není. Já musím jít“ a zaposlouchá se.“Ale neboj, vrátím se jen, jak to půjde “ a s těmi slovy tiše zmizí. Sesshoumaru si oddechne a za chvilku opět spí. Spí spánkem beze snů. Jen hluboko uvnitř něho kam nedosáhne, jsou ukryty vzpomínky na něco, na někoho o čem Sesshoumaru nemá vědět a znát pravdu. Snaží se pomalu dostat na povrch, ale bariéra, která  je hlídá, je stále silná tak jako před léty. Nakonec se probudí osvěžen a silnější, ale ví, že jeho celá síla se mu ještě nevrátila. Rozhlédne se a na stole uvidí nějaké přikryté jídlo. Zvedne se a jde k němu. Jako démon nepotřebuje tolik lidskou potravu, ale teď jde o vrácení jeho staré síly a i ten malý příjem z toho mu pomůže.
  Jí a uznale přemýšlí o tom chlapci. Není tak špatný kuchař. Nejraději by nic nejedl a ani se nemyl, ale sám sobě připadá strašně špinavý. Nakonec se umyje. Šaty má v nepořádku a jedině kožešina to přežila a to jen proto, že leží celou dobu v koutě. Přejde k ni a mazlivě do ni zaboří své prsty. Hladí ji a zírá na ni jako by ji viděl poprvé. Má divný pocit jako by si ji měl  s něčím, s někým spojit, ale neví proč. Je to jen pocit hluboko uvnitř něho.
  „Tak jsi vstal“ řekne hlas tak mu dobře známý a tak protivný. V přítmí stojí Narak a oči mu svítí chtivosti nad tím jak Sesshoumaru hladí smyslně kožešinu. Sesshoumaru okamžitě s tím přestane, i když má takový bolestivý pocit ztráty u srdce. Vstane a zadívá se na Naraka.
  „Co zase tady chceš?“ řekne.
  „Dobře se ptáš!“ potěšeně řekne Narak. „Dostal jsem si chuť pohrát se svoji panenkou. Takže svlékni se.“
  „Jenže já nemám chuť“ odsekne Sesshoumaru.
  „Sesshoumaru, kdo se tě ptal na co ty máš chuť. Svlékni se a dělej. Nebo ti mám pomoci?“ řekne Naraku a při té představě se roztřese vzrušením. Tak tohle potěšení ti nedopřeji ani náhodou, řekne si pro sebe Sesshoumaru a klidně odloží postupně vše co má na sobě. Stojí před ním pyšně a klidně, jenom s obojkem na krku. Snaží si ho nevšímat, jak ho studí na  krku, ale uvnitř zuří. Nestydí se za své tělo, i když nemá jednu ruku. Naraku s chtivým úsměvem přistoupí k němu.
  „Tak tohle ti udělal tvůj bratříček Inuyasha. Měl bys ho za to nenávidět ještě víc než já“ a hladí ho po tom pahýlu. Sesshoumaru naskočí z toho doteku husí kůže. Ten dotek je mu tak odporný, že má co dělat, aby se ovládl. Ten pahýl je proti tomu nic. Ztratil ho čestně a v boji. Vůbec to nezazlívá Inuyashovi...no možná trochu, ale rozhodně by raději přišel o druhou ruku s Inuyashou než  to co s ním teď provádí Naraku.
  Naraku pomalým pohybem mu přejede po hrudi. Prohlíží si ho jako koně, kterého si chce  koupit a dívá se na každý kaz, který by mohl mít. Trošku tvrdohlavý a nenávidí mně, ale aspoň to bude vzrušující a ne mdlé a bez fantazie. Už se těší jak ho bude krotit. Vezme do ruky jeho stříbrné vlasy  a nechá je proklouzávat mezi prsty.
   „Pojď!“ a otočí se k východu. „Snad se nestydíš?“ řekne posměšně, když vidí jeho váhání. Sesshoumaru vykročí. Jdou někam do hloubi paláce a Sesshoumaru snaží si zapamatovat cestu.
  „Vykoupej se!“ poručí mu a otevře dveře do lázní. S potěšením se dívá na jeho tělo jak se noří do kádě.“Pamatuj, utéct nemáš kam“ dodá a zavře dveře. Sesshoumaru klidně spočine a přemýšlí o tom. Má špatnou předtuchu. Je sice teprve poledne, ale večer. Musí se připravit a natáhne ruku k obojku. V půlce cesty zaváhá a nechá ho být.
  „Tady je ručník“ slyší ode dveří a v nich vidí Kohaka. Podívá se mu do očí a ve světle vidí, že ten chlapec mu nemůže pomoci. Je plně v zajetí Naraka.
  „Děkuji“ řekne příjemně. „Polož ho tady“ a ukáže na stoličku. „Nechceš mi dělat společnost?“ zeptá se. Kohaku chvilku váhá a jakoby něco, někoho poslouchá. Přikývne a sedne na stoličku s ručníkem v rukou.
  „Dnes se vrátil v dobré náladě. Asi se mu něco podařilo“ odmlčí se. I Sesshoumaru mlčí. Potom mu podá kus mýdla a skloní se. Vlasy si opatrně přehodí na stranu. Kohak vezme mýdlo a drhne mu záda, až se dostane ke krku. Sesshoumaru sebou trhne a zasténá. Kohak pustí mýdlo do vody.
  „Já se o omlouvám, jestli to bolelo“ vyhrkne a uklání se. Sesshoumaru jen přikývne. Nechce říct co se stalo a tak opět mlčí. Vystoupí z kádě a osuší se ručníkem. Jednou rukou si šikovně omotá ručník kolem boku a konec si zastrčí za pás. Kohak otevře dveře a vede ho zpět do cely. Šaty zmizely a je tam nějaké kimono. Sesshoumaru se zamračí, ale s klidem vězně  je přijímá. Taky proč plýtvat energii na takovou nicotnost. Usadí se k nízkému stolku a pohybem vyzve Kohaka, aby si přisedl.
  „Myslím, že ti společnost budu dělat já“ uslyší hlas, který začíná velmi, ale velmi nenávidět. Přitom je tak hříšně mazlivý, ale Sesshoumarovi je spíš z něho špatně. Kohaku zmizí jak pára nad hrncem. Naraku k němu přistoupí a sedne si naproti němu.
  „Nalij“ poručí a Sesshoumaru vezme konvičku a nalije saké do malých šálku. Naraku pozvedne šálek a řekne. „Tak na dnešní noc!“ Sesshoumaru má ruce složené v klíně. Dívá se upřeně na Naraka. Tomu se zachvěje ruka se šálkem. Sesshoumaru zdvihne šálek a vypije ho. Nic neřekne, nepřiťukne si, nic neudělá, mlčí. Naraku přivře oči, ale potom se usměje. Takovým klidným spokojeným úsměvem.
  „To je dobře. Nemám rád povolný bezduchý osoby. Rád krotím divoká zvířata co potřebuji výcvik. Potěšil jsi mně Sesshoumaru“ a pomalu vypije saké. Ten mlčí a taky co by měl říkat dokud má ten obojek na krku. „Kohaku jak vidím tak se snažil. Že by na tebe chtěl udělat dojem?“ zvedne jedno obočí v otázce. Mlčky spolu jedí. Sesshoumaru nechce nic říkat a jen se duševně snaží na vše připravit, ale nemá představu na co vlastně. Mračí se.
  „Možná kdybys byl na mně milejší, tak bych na tebe byl milý i já“ pronese po chvilce Naraku.
  „Na tebe milý? To bych musel být hodně na dně a nebýt při smyslech. To bych raději byl milý na Inuyashu než na tebe, Naraku. Víš o tom, že jakmile se odsud dostanu pryč a budu ŽÍT tak tě zabiji“ prohodí konverzačním tónem.
  „Ty a ta tvoje umíněnost. Bude se ti to líbit a nakonec budeš mně prosit, abych si tě nechal „ zasyčí Naraku. „A zabít. Tvůj bratříček se o to pokouší hodně dlouho a kde je. Opravdu s tímhle mně začínáš štvát“ zvedne se a vyběhne ven. Sesshoumaru si oddechne. Taktika zabrala, ale ví, že Narakovi to dojde a příště to nezabere. Má podezření, že se za chvilku vrátí. V klidu dojí a rozhlédne se po místnosti. Má zůstat vzhůru, anebo jít si lehnout?  Nakonec si jde lehnout. Některé věci je lepší zaspat. Opět se mu zdá sen o blescích a opět se mu do snu vkrádají záblesky vzrušení a potěšení.
  „Nech toho Naraku“ řekne a vstane, ale místnost je prázdna. Copak je tak zvrácený, že se těší na Naraka, na to vzrušení. Něco tady nesouhlasí. Narak je mu přece odporný. Nenávidí ho. Tak proč to vzrušení? Otře si rukávem kimona své čelo a přimhouří oči.
   „Jsi vzhůru“ a on otočí za hlasem svoji hlavu. „Ta tvoje taktika pro tentokrát vyšla, ale jak vidíš jsem zpátky a tentokrát raději mlč nebo sténej, křič, ale nic nezkoušej, nepomůže ti to. Chci tě konečně mít a odkládal jsem to dlouho. Šetřil jsem tě“ a přiklekne k němu. Začne ho hladit a líbat. Pomalu mu stahuje kimono z těla. Sesshoumaru je i přes odpor k Narakovi trochu vzrušen. Už strašně dlouho se s nikým nemiloval a najednou si uvědomí, že ani neví kdy naposledy. Ví, že s někým byl, ale nepamatuje kdy a kde a s kým. Úplně ho to zmrazí. Nikdy téhle věci nevěnoval myšlenku. Nepotřeboval to. Zajíkne se, ale ne tím, že Naraku mu začal líbat prsa, ale spíš tím zjištěním. Naraku potěšeně vnímá ten zvuk a jemným pohybem ho shodí na pokrývky. Sesshoumaru raději zavře oči, aby mu neviděl do obličeje. Snaží se vypnout mozek a nevnímat co se sním děje. Jeho tělo reaguje na laskání tak jak má a jeho jedovaté drápy zatínají se do pokrývky. V paměti mu zůstává myšlenka, že tohle už zažil a přece si nic nepamatuje. Naraku je udiven. Ta nečekána povolnost a najednou mu to dojde.
  „Kdo je tvým milencem?“ zatřese jim. Sesshoumaru se vzpamatuje a rychle si přes sebe přehodí kimono.
  „O čem to mluvíš, nikoho nemám. A i kdyby, do toho ti nic není“ vyštěkne Sesshoumaru a čeká bolest.
  „Nelži. To jak reaguješ, to jak tady ležíš, tvoje tělo ví co .. možná“ a zamyšleně se na něho podívá. „možná o něm nevíš. O tom s kým jsi ležel“ vstane. „Pro tentokrát jsi vyhrál Sesshoumaru. Ale ne na dlouho. Já se vrátím, až zjistím totožnost toho kdo s tebou spí. Nemám rád konkurencí“ dořekne a vyběhne ven.
    Sesshoumaru klesne na pokrývky a tupým pohledem se dívá do stropu. V skrytu duše ví, že Naraku má pravdu. Že někde je někdo s kým spal, spí? Neví. Je zmatený. Neví co si myslet. Jak jsem mohl vůbec spát s mužem? Nikdy ho nepřitahovali, ale na druhé straně poctivě si říká,  ani ženy ho nepřitahovaly. Milovaly ho. Spousta žen, ale on po žádné z nich nezatoužil. Krásné, chytré, jemné, divoké démonky, lidské ženy. Mohl si vybírat, ale on jen procházel kolem nich a nevšímal si jich. Ale i s muži je to stejné. Tak kdo to byl? Trápí svoji mysl. Mučí se a snaží si vzpomenout. Nejde to. A Naraku se vrátí. Nakonec odevzdaně si jde opět lehnout. A stejný sen. Bolest se vzrušením. Probudí se a má toho tak akorát dost. Příště žádný spánek. Leží a přemýšlí co má udělat. Svým způsobem se tady děsně nudí.
  Po chvilce ucítí něčí kroky a vycítí Kohaka. „Pojď. Vezmu tě ven. Mám svolení, ale nedá se nikam utéct“ ještě ho upozorní a jen tak mimochodem vytáhne sesshoumarovo oblečení. Ten si je vděčně obleče. Jde ven a snaží si zapamatovat cestu a nakonec se rozhlíží po nádvoří. Usedne na verandu a dívá se na oblohu. Kolem hradu cítí silnou bariéru. Přes ní se jen tak nedostane. Kohak mu nese oběd a prostírá ho před ním.
  „Já nemusím jíst lidské jídlo“ řekne a vzpomene si na Rin.
  „Já vím, ale nemám co dělat. Byl tak strašně vzteklý. Musel jsi ho něčím rozzuřit. Ani Kanna se svým zrcadlem ho nedovedla uspokojit. Vyhledává pro něho informace. A ON chce vše vědět. Není dobré ho přilíš rozzuřit“ řekne s prázdným pohledem. Sesshoumarovi je ho líto, ale ví, že mu nemůže pomoci. Tak aspoň vezme trochu jídla a pozoruje oblohu. Kohak vedle něho mlčky sedí.
  „V noci se mi zdává o takové hodné paní. Je moc krásná a má velký bumerang. Pláče“ dodá. „Nevíš kdo to je?“ Sesshoumaru přikývne a teprve teď mu dojde, že tohle je asi bratr té démonobijky Sango, která jde s Inuyashou.
  „Jmenuje se Sango.“
  „Krásné jméno.“  Sesshoumaru nevidí žádný záblesk v jeho očích při vzpomínce na jméno svoji sestry. Podívá se na něho pozorněji. Opravdu se ji hodně podobá. Sedí tam tak spolu dlouho.
   „Naraku se vrací“ otřese se Kohaku a dívá se někam do dálky. Sesshoumaru se zvedne a jde do své cely. Vnitřně se bojí toho co Naraku zjistil. Usedne na tanami a čeká na Naraka. Ten tam vrazí rozzuřen jako býk.
  „Nic jsem nezjistil. Nikdo nic neví. Vše je jako v mlze. Nemohu zjistit jedinou informací. Chtěl jsem být na tebe hodný, ale rozčilil  jsi mně. Takže „ a strhne si své oblečení.
  „Tak dělej! Sundej si to oblečení“ a trochu vzteku se vypařilo, když vidí jak si sundává své oblečení. Přistoupí k němu a povalí ho na tanami. „Chci tě „ řekne trochu neurvale a posadí se na něho. „Nejsi vzrušený, ale budeš, budeš prosit, abych nepřestával. Chci vidět v tvých očích vzrušení, chci tě vidět svíjet se pode mnou rozkoši. Žádné zavíraní oči, žádné vzpomínky na někoho koho jsi měl kdysi. Teď jsme tady já a ty. Uvidíš, bude se ti to líbit. Vymažu ti každou vzpomínku na tu osobu, kterou jsi měl přede mnou.“ Naraku se trochu při těch slovech uklidní.
   „Polib mně“!“ Sesshoumaru zavrtí hlavou. „Tak ne“ ale kupodivu Narakovi to nevadí. „To nevadí. Máme dost času. Nakonec mně políbíš. Sám o své vlastní vůli.“ Naraku ví přesně co má dělat. Trpělivě ho hladí a líbá po celém těle. Sesshoumaru přesto, že nechce, je vzrušený a začíná se poddávat dotykům Naraka. Hladí ho a občas jemně kousne. Laská svými rty celé jeho tělo a nakonec vezme jeho úd do svých rtů. Ví jak přesně ho má ještě víc vzrušit. Saje a jemně líže. Sesshoumaru zatíná své ruce do prostěradla a z úst se mu derou steny rozkoše. Je vzrušený. Nechce, ale je. Dívá se na Naraka a jeho černé kadeře na svém těle. Mimoděk natáhne jednu ruku a chce se jich dotknout, ale nakonec položí svoji ruku zpět. Zavře oči, když mu Naraku řekne.
  „Otevři oči“ Sesshoumaru je otevře a vidí nad sebou jeho tvář. Skloní se k němu a dá mu na rty polibek. Na Sesshoumara jak by někdo vylil kbelík studené vody. Jeho vzrušení a touha je pryč. Naraku si toho všimne a zamyslí se. Takže rty ne. Nevadí a vezme zkušeně do ruky opět jeho úd. Dívá se mu do oči a vidí opět jiskřičky vzrušení. Dívá se jak jeho rty se otevírají k  výkřiku, když vyvrcholí pod dotykem Naraka.
   Skloní se a vnikne do jeho úst. Sesshoumaru se z ničeho nic začne bránit a odstrči ho. Naraku je tak vzrušený, že už nepřemýšlí a chce být uvnitř něho. Surově ho přetočí a začne ho hladit po zádech. Chytne ho za vlasy a přitáhne si ho k sobě.
   „Budeš můj a nikdo jiný nikdy nebude tvým milencem“ a aniž by se staral co to s ním udělá do něho vstoupí. Žádné ohledy. Jen hledá svoje vlastní uspokojení.
   Sesshoumaru je v šoku nad tím ponížením a zalyká se pod Narakem vzteky a hanbou. Červená se, ale trpně přijímá jeho tělo ve svém. Jeho vzrušení je dávno pryč a tak trpí jak ponížením tak bolestí. Z jeho úst nic nevychází a jen si přeje, aby to brzy skončilo. Jeho hlava už dávno je prázdna a snaží se nevnímat Naraka. Najednou se před jeho zrakem objeví dvě postavy v těsném objetí. Miluji se a vidí jen stříbrné vlasy. Jenže je to záblesk jeho důkladně schované paměti, která se na chvilku prodrala na povrch. Netuší, že tuhle vzpomínku  mimoděk zachytil také Naraku.
   Naraku zrychluje svoje pochyby a nakonec se zasténaním vystřikne do Sesshoumara a klesne na něho. Oddechuje, ale tak dobře  se necítil už hodně dlouho. Vystoupí z něho a lehne si vedle Sesshoumara. Ten se přetočí na záda a nevidoucím zrakem se dívá  někam mimo tuhle místnost. Pomalu se vrací zpět do té místnosti, kde je on a Naraku.
   „Příště tě donutím“ řekne Naraku. A oba vědí co to znamená co Naraku chce. „Ta tvoje vzpomínka už nikdy ji nechci vidět, když se s tebou miluji, je to jasné“ dořekne a Sesshoumaru pocítí bolest z obojku. Je krátká. Jen takové malé upozornění. Narak se otočí na bok a dívá se na tu nádhernou tvář, která mu teď patří. Rukou mu pomalu přejíždí po tváři až se zastaví na rtech. Lehce se jich dotkne. Sesshoumaru je sevře pevněji. Nechápe proč to mu vadí víc než to znásilnění. Naraku se zamračí“ Neposlušné dítě“řekne a přitlačí na rty víc. Sesshoumaru instinktivně ho kousne. Naraku nevěřícně se podívá. Nebolelo ho to a jednou rukou mu dá facku.
   „Já mohu, ale ty ..“ zalyká se hněvem. „To je moje výsada. Uděláš to ještě jednou a najdu Rin nebo to je jedno koho a zabiji ho. Pomalu a jistě. Budeš se dívat. Ty bys smrt určitě přivítal. Za tohle je trest, ale já mám lepší trest a pro sebe naopak. Otoč se“ dodá. Sesshoumaru se na něho vzdorně podívá. Naraku se usměje. Bolest. Naraku si ho otočí a opět se stará jen o sebe. Sesshoumaru leží pod ním a zatíná zuby do rtů. Za chvilku je po všem a cítí jak do jeho těla proudí Narakovo sémě a on z něho vystupuje. Oddechne si. Kolikrát jen ještě tohle vydrží. Neví. Leží na břichu a ani se neotočí. Nechce ho vidět. Po chvilce ucítí jak Naraku vstává a odchází. Otočí se, ale potom si lehne na bok. Nemůže ani spát na zádech.
  S myšlenkou na smrt Naraka usíná. Opět, ale tentokrát je to delší a Sesshoumaru je vzrušený  z toho jak se dívá, jak se  ty postavy milují. Ví, že ten na vrchu je on, ale kdo je pod ním? Čí nohy jsou okolo jeho pasu? Kdo ho nechal vstoupit do sebe? Samé otázky na které nezná odpověď. Až uteče, zbaví se obojku a zabije Naraka, zjistí pravdu o té osobě, která se s ním miluje. U které cítí takové vzrušení. Netuší, že to jsou pohřbené vzpomínky , které se teď trochu uvolnily. Jakmile pomine krize, vzpomínky se opět  skryji pod bariérou. Ale to co se mu zdálo to už mu zůstane. To je nová vzpomínka. Není stará.
  Ráno ho Kohaku opět vede do lázní a Sesshoumaru zasykne bolestí. Některé svaly jsou namožené z nezvyklé polohy a tak se nechává rozmazlovat horkou vodou.
  „Je pryč. Měl docela dobrou náladu. Myslím, že vyslídil Inuyashu a chce se ho konečně  zbavit. Ale nikdo nevidí do Narakových plánů. Jsou zastřené temnotou“ řekne a opět mu myje záda. Jen krk nechává být. V paměti má uloženo, že tohle se tomu novému vězni nelíbilo. Ale je krásný i bez té jedné ruky. Chtěl bych být taky tak velký a silný jako on. Ne jako Narak, ale jako on. Nebo jako Inuyasha. Sesshoumaru si obleče své šaty a vyjde ven. Cítí se dobře a jeho síla stoupla. Není tak silný jako Naraku teď, ale dost silný. Kohaku mu dělá opět společnost.
   „V noci se mi zdává o takové hodné paní. Je moc krásná a má velký bumerang. Pláče“ dodá. „Nevíš kdo to je?“ Sesshoumaru se s hrůzou na něho podívá.
  „Říkal jsem ti to včera. Její jméno je Sango.“
  „Já vždy přes noc to zapomenu. Jen její hlas a vzhled zůstává pořád.“ dodá a uteče. Sesshoumaru se za ním podívá. Bastard Naraku a najednou něco ucítí. Bariéra se hroutí. Je slabší a místy se duhově rozzařuje. Naraku musí slábnout a tak zmírňuje bariéru. Tak tohle je moje příležitost. Zvedne se a jde dovnitř pro kožešinu a hledá svými smysly svoje meče. Nakonec je nalézá zamčené pod bariérou, ale i ta je slabá a tak snadno se k nim dostává.
   „Ty nemůžeš utéct“ řekne Kagura. „Jsi teď majetkem Naraka“ dodá nevzrušeně Kanna.
   „Milé dámy. Jak jsem řekl. Ten parvenu Narak se cpe tam kam nemá a já ho zabiji klidně jako mouchu. Vyřiďte mu moje pozdravy!“ Kanna a Kagura se dívají jak Sesshoumaru odchází. Přes bariéru se dostane docela lehce až na Kohaka, který mu chce zastoupit cestu. Sesshoumaru ho lehce omráčí a nechá ho tam ležet.
  „Volný!“ všechno v něm křičí. Konečně a dlouho potlačovaná nenávist k Narakovi v něm vybuchne jak sopka.
  „Tak nejdřív obojek, potom zabití Naraka a nakonec zjistit kdo je ten muž, s kterým jsem se miloval!“

  
Svoboda

   Kdesi daleko v táboře za měsíční noci se probudí postava s vytřeštěnýma očima, lapající po dechu. Chytne se za srdce a přemýšlí proč se mu zdálo o Sesshoumarovi. Jeho starším polovičním bratrovi. Nenávidí se přece, tak proč zrovna o něm a k tomu tak špatný sen. Nejdříve ten sen jak se s někým  miluje a není to žena, zrudne jen při té myšlence a to říká v duchu, a teď o Sesshoumarovi. Jen doufám, že mně nikdo neuřkl. Potřebuje snad pomoci? Nemyslí si to. Sedne si opodál pod strom a dívá se na měsíční noc. V ruce drží Tessaigu- svůj meč. Chrání ho a on ho za to má rád. Podívá se na ostatní. Sango, mladá démonobijka, které Naraku zabil všechny milované, Miroku mnich, kterému Naraku dál zlý osud v podobě větrné díry, Shippo, liščí démonek a nakonec Kagome. Ta, která je z budoucnosti, a která mu zachránila život. Tedy spíš sundala z něho kletbu, kterou její minulé já vrhlo na něho a připoutalo na 50 let ke stromu. Sedí a přemýšlí o Narakovi a Kikyo. Ta už je taky definitivně mrtvá. Po tom co ji Narak schodil do kyselinové řeky. Povzdechne si. Moc ji miloval. A teď je tady Kagome. Je jiná než Kikyo. Je jeho budoucnost, jeho světlo. Je s ní šťastný.
   Jeho myšlenky se otočí o 180 stupňů a přemýšlí o Narakovi a Shiko no Tama. Drahokamu, který má moc ho změnit v plnokrevného démona. Mají už skoro všechny střípky, které se kdysi rozprskly po celém Japonsku. Trvalo jim to léta, ale chybí už jen pár a drahokam bude celý. Jenže je tady háček. Většinu z nich má ten mizera Naraku.
  „Nemůžeš spát?“ ozve se rozespalý hlas Kagome. Inuyasha zavrtí hlavou. Nechce ji říct o své noční můře a svém bratrovi.
   „Jen jsem něco slyšel a nějak se mi už nechce spát.“ Kagome se vyhrabe ze svého spacáku. Přejde k Inuyashovi a přisedne si k němu. Hlavu mu položí na rameno.
  „Je krásná noc“ začne bezmyšlenkovitě. „Co myslíš, že teď dělá Naraku?“
  „Jistě to není nic dobrého. Ale poslední dobou ho cítím velmi blízko“ ale to už říká spící Kagome. Vezme ji do náruče a přenese k jejímu spacáku. Pohladí ji po vlasech a trochu se zachvěje. Spojil svůj osud s jejím, ale ...neví to. Má ji rád, ale vzrušení z její blízkosti...nepřemýšlej o tom. Kagome je tvé slunce. Ráno se všichni probudí do krásného jitra a  netuší, že před nimi čeká past a Narak.
  Kagome jede na kole a vedle ní Sango, Miroku, Shippo a Kirara. Smějí se povídání Miroka a nevšímají si lehkého mračeni Inuyashi. Zase má nějakou divnou náladu.
   „Hele vesnice. Zajdeme tam ne?“ řekne Miroku a koukne na Sango.
   „Abys otravoval každou hezkou sukeň v okolí, pffe“ odfrkne si Sango.
   „Tak každou ne“ a pohladí ji po zadečku. Sango zrudne a ubalí mu jednu facku. Mirokovi zůstane pěkný otisk na tváři a připitomělý úsměv. Sango pohodí hlavou a vyrazí do vesnice. Ostatní za ní. Samozřejmě jakmile dorazí na okraj vesnice strhne se pěkný povyk. V čele vesničanů letí dobře vypadající člověk. Asi je to starosta vesnice. Klesne před nimi na kolena a začíná něco koktat o démonu. Ostatní se snaží z toho něco vyluštit. Inuyasha nasadí otravný výraz“ už zase budu muset bojovat a zadarmo“. Miroku přistoupí k starostovi a zvedne ho ze země.
   „Prosím, můžeš nám to pěkně vyložit u jídla co se tady děje, ano“ a tak sebe a ostatní pozval na oběd k starostovi. Ten je pozve do svého domu. Za vraty na ně čekají dvě starostovy dcery. Miroku je omrkne zkušeným okem kupce a řekne si, že to není zase až taková ztráta času jak si zpočátku myslel. Sango zakroutí zoufale očima nad průhlednosti Miroka.
  „No v lese se usídlil příšerný démon. Celý les je vyjeden a bojíme se, že brzy se pustí do našich zvířat a potom do nás. Byl tady jeden mnich, ale ten řekl, že je na něho  přilíš silný.“
  „To je všechno? Toho vyřídím jednou ránou“ vytahuje se Inuyasha.
  „Ehm říká, že chce někoho se jménem Inuyasha, a že ho posílá Narak“ dodá a tvář se mu rozjasní. „Ano je to přesně co nám řekl, když jsme ho uviděli poprvé. Jenže, kde ho hledat a kdo to vůbec je?“ dodá. Nevšimne si, že všichni se na něho dívají jak na zjevení. Dokonce i Miroku se přestane věnovat oběma děvčatům a zvědavě pozoruje Inuyashu.
   „To bude past“ řekne Kagome. Ostatní přikývnou.
   „Já vím, ale musíme tam jít“ řekne Inuyasha. Ostatní pokrčí rameny. Ta jeho posedlost Narakem, ale nediví se mu. I ostatní už ho chtějí mít z krku a zabít ho. Vstanou a a seberou své věci. Starosta na ně zírá s otevřenou pusou. Inuyasha a ostatní vyrazí ven.
  „Starosto a kterým směrem je ten démon“ křikne na něj Inuyasha. Starosta ukáže na západ k temnému lesu. Všichni se tam obrátí jak na povel a zmizí v temném lese. Starosta si zamne ruce. Tak slib je dodržen a on víc nemůže udělat. Naraku bude spokojen, Inuyasha taky a jeho vesnice zůstane ušetřena. Usmívá se spokojeně. Když uslyší dunící zvuk a křik vesničanů. Úsměv mu tuhne a on vidí jak jeho krásná vesnice se boří jak z karet. Klesne na kolena a rozpláče se. To je tak, když se paktuji s démony.
   Zatím nic netušící Inuyasha s ostatníma  se prodírá hustým porostem zeleného lesa.
  „Tolik chlorofylu“ zamumlá Kagome. Ale jde dál. Najednou se před nimi otevře paseka a na ni se vyvaluje nějaká růžová potvora.
  „A návštěva? Čím mohu sloužit?“ a nějaké chapadlo vystřelí směrem k nim. Inuyasha pohotově ho odrazí. Z rány vytryskne něco růžového.
  „Au to bolí!“ a přiloží si chapadélko k něčemu v růžové hroudě. Všichni zkoprní. Tak tohle má být ten strašlivý démon, který terorizuje vesnici a je od Naraka? Inuyasha přehodí Tessaigu přes rameno a prohodí.
  „Já jdu. Tady nic není!“Jenže v tu chvílí se tam objeví Narak. Růžová obludka rychlým tempem zmizí v nejbližším křoví.
  „A já se tak těšil na návštěvu. Kam tak spěcháte! Nestavíte se u starého nepřítele na šálek čaje? Pořád někam utíkáte. To se přece nedělá“ Naraku je v dobré náladě a Inuyasha se zbytkem ho omračeně poslouchá. Je tohle Naraku nebo ne? Inuyasha zavětří a vytáhne Tessaigu. Ostatní to pochopí jako výzvu a postaví se do bojových pozic. Naraku zakroutí hlavou.
  „Je mi tak těžko u srdce. Nevěříte tomu, ale já mám vás opravdu rád“ dodá trochu afektovaně. Sango začne pocukavát jedno obočí a rupnou ji nervy. Vypustí svůj bumerang. Naraku se mu elegantně vyhne. Miroku odhalí ruku, když se objeví Narakovy jedovaté vosy. Zase si ji zamkne a začne je likvidovat svoji holí. Kagome vypustí šíp, ale Naraku, který zná jeho účinky, tak se mu vyhne. Inuyasha si připraví Tessagiu a svůj větrný šrám.
    Větrný šrám, střídají šípy Kagome, hůl Miroka a bumerang Sango. Všichni bojují jako o život a Naraku poznává, že se unáhlil, že nějak zesílili. Přemýšlí už jak utéct, když vycítí svůj obojek. Tak Sesshoumaru utekl. Uvidíme a v duchu se zachechtá.
   Vyšle myšlenku a v dálce, kde pospíchá Sesshoumaru pryč od Naraka, se mu najednou obojek sevře kolem krku. V hlavě má myšlenku, že musí najít Naraka. Brání se tomu, ale je to silnější než cokoliv jiného a on si uvědomí, že k němu musí. V duchu nadává jak může, ale pospíchá k němu. Už z dálky cítí oheň, krev a démona, který je cítit po Narakovi. Dojde k vesnici a vidí jak nějaký podřadný démon likviduje vesnici. Dřív by se o to nestaral, ale démon je cítít po Narakovi a pořád si to jméno opakuje v hlavě. Zaútočí a démona hravě vyřídí. Vesničane shromáždění na návsi u prastarého stromu v duchu děkuji tomu stříbrovlasému démonu.
   Sesshoumaru se otočí a pospíchá za Narakem jak nejrychleji může. V očích má utrpení, ale musí poslouchat toho podřadného polodémona. Je ještě horší než Inuyasha. Naraku, Naraku mu hučí v hlavě. Z dálky slyší hluk boje a a zaraduje se. Dokonce pocítí něco jako pýchu. Tak přece jen Inuyasha není tak úplně k ničemu.
  „Sesshoumaru ke mně!“ křikne Naraku a přitáhne si ho k sobě jedinou myšlenkou. Sesshoumaru vzteky skoro zbrunátní, ale musí jít. Ten zatracený obojek ho k němu táhne.
  „Zrada!“ křikne Miroku a okamžitě se přeskupí. Naraku se zachechtá.
  „Tak ty jsi mi utekl, ale víš dobře, že ne nadlouho!“ přitáhne ho a násilím ho políbí. Sesshoumarovi se zablýskne v očích. Ostatní vidí jen jak se Sesshoumaru a Naraku  líbají. „Posloužíš mi jako zeď k útěku a kdybys náhodou přežil, já si tě najdu. Rozhodně chci pokračovat tam kde jsme skončili. A teď bojuj proti tomu otravnému Inuyashovi.“  Sesshoumaru  poslechne ten příkaz a  postaví se s vytaseným Tokijinem proti Inuyashovi. V očích má bolest a znechucení sebou samým, že ostatní viděli jak ho ten bastard Naraku líbá. Inuyasha je jako z kamene, když vidí svého bratra jak mu Naraku přikazuje a jak se spolu líbají. Je z toho v šoku. To není jeho bratr Sesshoumaru. Nebo je? Je zmatený.
  „Jestli pak Inuyasha pozná, že je něco v nepořádku?“ si pomyslí Sesshoumaru. Jenže pokud ví tak Inuyasha není ten kdo ve skupině přemýšlí. Takže zase další boj a dívá se na něho. Vyrostl nebo se mi to zdá, napadne ho a pevněji sevře meč. Naraku už se odpližíl a vosy s ním. Zůstává jen jedna s pochroumaným křídlem, která nestačí ostatním.
  „Inuyasho já ho vyřídím“ křikne Miroku a sundává si korále z dlaně.
  „Ne počkej ještě“ křikne Inuyasha a ostatní ztuhnou. Je to divné a přemýšlí o té noční můře. Sesshoumaru jako poskok Naraka. Nemožné. Obezřetně přistoupí k Sesshoumarovi a dívá se mu do oči. Registruje znechucení a bolest. Jeho oči sklouznou k neobvyklé části sesshoumarova oděvu. Obojek. Zvedne oči a Sesshoumaru přikývne. Inuyasha zaostří svůj zrak ještě víc a  všimne si modrých krátkých záblesků na jeho krku.
   „Jdeme. Mizíme“ křikne na zbytek.
   „Ale máme možnost si to sním vyřidít navždy. Patří teď k Narakovi“ ozve se Sango, která Sesshoumara nikdy neměla přilíš v lásce. Taky je to démon si připomněla.
  „Ne, jdeme pryč,“ a hlídá ostatní, aby byli pryč. Prudce se otočí až jeho vlasy zavlají. Sesshoumara píchne u srdce, když vidí ty stříbrné vlasy. Tolik podobné těm jeho.
  „Konečně jsou pryč“ ozve se růžová obludka, která vylezá z křoví. Sesshoumaru se otočí a dívá se na to růžové monstrum.
  „Kdo jsi? Sloužíš Narakovi?“
  „Já na rozdíl od tebe nesloužím nikomu. A moje jméno je Tessalia. Já vím, zní divně, ale je to opravdu moje jméno. Ty jsi Sesshoumaru a tamten byl Inuyasha. Co vůbec se  vám dvěma přihodilo, že se nenávidíte. Vy dva byli jste..“ a zarazí se, když vidí nechápavý pohled Sesshoumara. „Nic jako bych nic neřekla“ a lapne něco ve vzduchu.“ Nesnáším tyhle jedovaté věci“ a strčí si vosu někam dovnitř, jak Sesshoumaru předpokládá do úst. Dívá se zamyšleně na Sesshoumara.
  „Znala jsem tvého otce. Máš po něm Tenseigu. Meč, který uzdravuje a Inuyasha zase Tessaigu, meč, který vše ničí. Víš proč otec je odkázal takhle?“
  „Ano vím, ale..“
  „Žádné, ale. Měl bys jeho vůli respektovat. Zachránil mi kdysi život. Neměla jsem tu příležitost oplatit mu to, takže oplatím to Vám dvěma. Dám dohromady to co bylo kdysi násilím rozděleno. Na krku máš obojek. Ten obojek vytvořil démon jménem Rúku. Žije v západních horách. Na tvoje vzpomínky odpoví Shikon no Tama. Jeho se musíš zeptat na to co tě trápí. Řekněme, že ví toho dost. Klenot nesmí být zničen. Vrať ho Midoriko. Ona ti řekne zbytek. Tak myslím, že to je vše a teď mně nech spát“ a růžový démon se tam na té louce rozplácne. Trochu se zavrtí a už je slyšet mohutné funění.
  Sesshoumaru tam stojí  jak solný sloup a dívá se na tu odporně růžovou hmotu. Otec, Midoriko, Shikon no Tama? Co mají sakra s ním společného. Ale rozhodně se musí zbavit nejdřív toho obojku. Takže jde hledat toho démona Rúku. Tak vyrazí do západních hor. Žije ta spoustu bestii a hlavně démonožraví tygři. Ale on ví, že to zvládne. Po cestě přemýšlí o Inuyashovi. Nějak o něm poslední dobou přemýšlím až moc často. Vyrostl a zmužněl. A hlavně, se ušklíbne, začal přemýšlet. Dřív by se do něho pustil sotva by ho viděl, ale tentokrát pochopil až přilíš dobře co se stalo a ostatní odklidil stranou. Je šikovný a Narakovi docela zatopil.
   Po dlouhém týdnu konečně dorazí k západním horám. Stojí na kopci a rozhlíží se divokou krajinou. Doufá, že tak daleko je Narakův vliv na obojek slabší a nezavolá ho. Musím se ho zbavit stůj co stůj. Kde ho jenom najdu? No nic jdu hledat. Taky to růžové monstrum mi mohlo říct přesnější adresu.
   Sejde dolu a stane na rozcestí. Tak kam teď? Udělá neobvyklou věc a utáboří se stranou toho rozcestníku. Po týdnu cestování jde spát. Je unaven. Lehne si a opět ten jeho starý známý sen. Stejný jako ty předešlé, ale nic nového. Netuší, že jeho dávné vzpomínky jsou pohřbené zpět pod bariérou a má jen ty co se náhodou prodraly na povrch. Zase modré blesky bolestí a do toho plížívé chapadélka vzrušení a zase on a ten druhý. Ráno se probudí a vidí u sebe stát vysokou postavu. Je to člověk nebo není? Ale necítí z něho auru démona. Takže člověk, ale velmi zvláštní.
   „Máš na krku jeho obojek. Jdeš za ním? Jdeš za Rúku“ řekne velmi příjemný hlas toho muže a posadí se k ohni. „Kdo ti ho dal a kdy?“
  „Kdo jsi? Až řekneš jméno tak ti řeknu vše já.“ Zakroutí hlavou. To mu není podobné se svěřovat cizím lidem, ale na druhou stranu, nutně se ho potřebuje  zbavit. Chce si na něho sáhnout, ale ruku stáhne zpět. Ten muž se usměje.
  „Moje jméno je Rys a občas, no občas ho navštěvuji a teď ty!“
  „Jmenuji se Sesshoumaru a ten obojek mi dal před dvěma týdny Naraku, když mně uvěznil. Chci se ho za každou cenu zbavit. Můžeš mně k němu zavést?“ dořekne.
  „Rád bych, ale před týdnem po velké zakázce ho někdo zabil. Řekl:“Rysi teď budeme bohatí a můžeme odsud odejít někam jinam“, ale další den, když jsem přišel z vesnice našel jsem ho mrtvého. Kdo to byl ty to určitě víš? Tak řekni!“ a nakloní se k němu.
  „Byl to Naraku. je velmi silný a já ho zabiji. Jen musím se zbavit toho prokletého obojku. Jak se ho zbavím?“
  „Já nevím , Sesshoumaru. Jsem jen člověk a tohle znal Rúku. Opravdu nevím zkus najít kováře Tootsaie. Možná bude vědět. On možná bude něco vědět.“
  „Znám ho a zaklepu tím jeho hubeným krkem jestli nebude to vědět.“ Vstane a rozhlédne se po pustých horách. Je rád, že nemusí se jimi plahočit. „Co když lžeš!“
  Rys zakroutí hlavou a zesmutní. Potom odhalí svoji ruku. Na ruce se skví náramek.“Byl jsem jeho otrok a nakonec jsem se do něho zamiloval. Dneska mi ho měl sundat. Zůstane se mnou navždy, ale pojď je to nedaleko!“ A tak se vydávají na cestu.
  „Ryse, kde je Rúku!“ křičí na něho nějaká malá holčička.“ Není tam a já ho chci. Slíbil, že dneska se mnou půjde na procházku. No tak kde je!“
  „Ona musela odejít na dlouhou procházku. Nevím kdy se vrátí.“
  „Je mrtvá, že ano. Vím to, měla jsem špatný pocit u vodopádu.“
  „Rúku byla démonka a je matkou tady tady Sakury. Vezmu si ji domu!“
  „Je to polodémon“ řekne Sesshoumaru. Rys přikývne.
  „Jejím otcem byl můj bratr. Byli jsme její otroci. Rúku se do něho zamilovala a nakonec aspoň od nich mám tady Sakuru. Je velmi moudrá, ale matčinu schopnost nezdědila. Aspoň nedává to najevo“ a hladí Sakuru po vlasech. Zvědavě se dívá na Sesshoumara. Ten se na ní podívá a připomene si Rin. Je jí podobná. Otočí se a beze slova odchází.
  „Rysi, kdo byl ten démon. Nepřišel pro mně, že ne“ a oči se ji rozzáří modrým plamenem. Rys zakroutí hlavou.
  „Ne jen přišel za tvoji maminkou!“ Ta kývne hlavou.“ Pojď půjdu s tebou“ a světla v očích ji pohasnou. Oba se otočí a vykročí stejným směrem jako Sesshoumaru.
  „Tootsaie, ty starý protivný dědku, jak se ho mám zbavit. Jestli mi to neřekneš tak tě hodím dolu“ a Sesshoumaru jim třese nad propasti.
  „No tak můj lorde. Jsem starý  a opravdu nevím jak se toho obojku zbavit. A kdo vám ho nasadil?“
  „Já se ptám ne ty! Asi opravdu nic nevíš. „
   „Zkuste starého přítele v lese“ radí mu Tootsaie.
  „Že mně to nenapadlo dřív. Měl jsem vědět, že takový starý blázen jako ty, nebude nic vědět“ a pustí Tootsaie nad tou propastí.
  „Tak a teď věř démonům“ si říká nad tou cestou dolu,  když se zjeví jeho býk a Tootsaie se zastaví na jeho hřbetu. Tootsaii se zašklebí, poškrábe se na nose a přihne si z láhve. Tak na tebe Sesshoumaru taky nakonec došlo.
  „Starý příteli víš jak se zbavit toho obojku co mám na krku?“ Tisíciletý strom zašumí.
  „Je mi líto Sesshoumaru, ale opravdu nevím. Vím toho hodně, ale tohle nevím“ Sesshoumaru stojí jak solný sloup a hlavou mu běží myšlenky. Vidí sebe sama jako sexuálního otroka Naraku. Jak ho ponižuje a jak ho má za hračku každý den. Zbledne a klesne na zem. Při té představě se skoro zlomí. A potom ještě ta vzpomínka. Nikdy nejspíš nezjistí kdo je ten druhý.
  „Já tu růžovou po...“ a tady se zarazí. Ta přece vše věděla. Proč mně to nenapadlo hned a vyrazí, aniž se rozloučí.
  „Tak on potkal Tessalii. To je legrace „a Starý strom dostane záchvat smíchu. Směje se ještě dlouho po odchodu Sesshoumaru, a když si na to později kdykoliv vzpomene, dostane  škytavku.
   „Tessalie!“ křičí už z dálky Sesshoumaru a opatrně se přiblíží k růžové hmotě. Ta se jen zavrtí a funí dál. Sesshoumaru rozpačitě u ní stojí a dumá jak ji probudit. Prohlíží si tu růžovou hmotu ze všech stran, kde by mohl píchnout nebo cokoliv udělat, jen aby se vzbudila. Po hodině prohlížení to vzdává. Přece jen ji potřebuje živou a hlavně přátelsky naladěnou. Možná je to jeho poslední záchrana. Nakonec se utáboří blízko ni a dokonce usne beze snu. Ráno se probudí se sevřeným obojkem kolem krku.
   „Ne!“ a klesne na kolena v očích děs, představy další, polkne, soulože s Narakem. Najednou pocítí chapadélko a sevření obojku povolí. Ona to ví vykřikne celou bytostí.
  „Nevím to, ale tvůj bratr tě může toho obojku zbavit.“
  „Ehm špatně jsem slyšel. Můj bratr Inuyasha?“ dodá nevěřícně.
  „Ty jich snad máš více? Nebo špatně slyšíš. Ano, Inuyasha je tě schopen toho obojku zbavit. Na chvilku jsem jeho účinek zneutralizovala, ale nemohu na hodně dlouho. Je přilíš silný. Jo bude tě to bolet. Hodně bolet“ dořekne krákoravým hlasem, něco se v ní zlomí a skřehotavě se rozesměje.
  „Nevím co je tady k smíchu“ řekne důstojně Sesshoumaru.
  „Ty a Inuyasha. Já nemohu. Opravdu..“ a zalyká se smíchem. Sesshoumaru vyrazí od té růžové hmoty natřasající se tam jak  rosol a vyrazí za bratrem. Spěchá, protože cítí jak vliv Tessalie, u jména se v duchu ušklíbne, klesá. Do večera cítí Inuyashu a tu jeho bandu. Postaví se stranou, ale po větru. Nechce, aby o něm věděli.
   Inuyasha v té době, pojídající svoje oblíbené nudle rychlé občerstvení se zarazí a zavětří. Odloží nudle a zamyslí se. Co tady chce? Vstane od ohně a zahučí něco v tom smyslu, že tady bude zpátky co nejdřív. Ostatní s podívají na nedojedené nudle.
  „Nikdo nebude za mnou chodit. Je to jasné“ a všichni užasnou nad tím kategorickým jasným a tvrdým příkazem. Inuyasha se otočí po větru a vyrazí ohromnými skoky vpřed. Za chvilku stojí před Sesshoumarem.
   „Co chceš Sesshoumaru?“ vyrazí ze sebe a ruce schová v rukávech svého červeného kimona. Ten se na něho pátravě podívá.
   „Potřebuji tvoji pomoc“ nakonec ze sebe neochotně dostane. „Já ,Tesallie, to je ta růžová obluda na tom palouku“ dodá, když vidí nechápavý pohled svého bratra.“Ona mi řekla, že dokážeš sundat ten obojek na mém krku.“ 
  „Ale já nevím jak“ a natáhne k obojku ruku. Sesshoumarem projede bolest a Inuyasha odskočí leknutím.
  „Musím se ho zbavit, i kdybych měl zemřít. Tam tehdy jsi uhodl proč.“ Inuyasha přikývne.
  „Naraku tě tím ovládá.“
  „Ano a já raději zemřu než ho poslouchat. „ Klesne pod strom. „Nerad to přiznávám, ale jsem z něho unavený. Jako by ze mně něco vysával. Zapl..“, ale zarazí se nad hněvivým výrazem Inuyashi.
   „Za co mně máš. Bojuji proti němu tak dlouho. Pomohl bych každému, koho Narak ovládá. Jdeme na to!“ Skočí na něho a sevře obojek do rukou. Tělem Sesshoumara projede taková bolest, že to nevydrží  a omdlí. Inuyasha pozoruje modré blesky po celém jeho těle a zdvojnásobí sílu. Slyší tichý praskot a obojek jemně se drobí. Odhodí ho pryč. Natáhne ruku k jeho krku. Vidí spáleninu, ale to se mu brzy zahojí. Položí ruku  na tepnu a oddechne si když ucítí její pravidelný tep. Vstane z něho a podívá se na něho. Vypadá strašně. Musel si u Naraka něco zažít  a vzpomene na ty noční můry, které poslední dobou má. Nechá ho tam ležet a vrací se zpět k táboru. Ví, že Sesshoumaru by nebyl šťastný kdyby ho viděl, když se probudí.
  „Inuyasho!“ a sáhne si na krk, kde necítí chladný kov obojku.
  „Konečně svobodný. Tak a teď zabít Naraka.“
  
 
Poslední boj
  
   „Mám předposlední střípek. Chybí už jen Kohakův a je komplet“ řekne Kagome u ohně a na dlaní ji jiskří kousek  Shikon no Tama. „Teda ještě ten Narakův“ a přitom jménu se zamračí. Ostatní se spíš dívají na Sango, co ona to. Jestli získají z Kohaka střípek pak její malý bratříček zemře.
   „On..“ a polyká slzy“ on už je stejně dávno mrtvý.“ Vstane od táboraku a uteče do lesa. Miroku jde za ní a Inuyasha přemýšlí o celé věcí. Vzpomíná na Rin a na otce. Na jeho meče Tessaigu, ale hlavně na Tenseigu. Musím za ním, rozhodne se.
  „Kagome počkejte tady tak dva dny. Do té doby se snad vrátím. Pokud ne tak běžte k sídlu Naraka a já vás doženu. „
  „Inuyasha, co chceš dělat?“ řekne ustaraně Kagome.
  „Něco co nemusí vyjít“ a zmizí v lese. Běží lesem a volá svého bratra.
  „Křičíš, že málem ohluchnu“ ozve se u něho hlas Sesshoumara.
  „Tak tohle mi nedělej. Málem jsem dostal infarkt“ dořekne a jeho oči automaticky sklouznou k místu spáleniny. Ale vidí jen hladkou kůži. Nic víc. Sesshoumaru se na něho nevyzpytatelně dívá.
   „Chceš přece jen za to zaplatit?“ Inuyasha se pohrdlivě ušklíbne.
   „Máme skoro celý úlomek Shikon no Tama. Teď musíme ho spojit v jediný. Ale..“
  „Ale..“ dotáže se Sesshoumaru.
  „Ale má to jeden háček. Poslední střípek má Kohaku. Jenže on je mrtvý a ten střípek ho udržuje při životě. Já vzpomněl jsem si na tvůj meč..“ nedořekne.
  „Chceš ho použít? Nedám ho z ruky. Znám Kohaka. Teď už vím proč mi na tom hradě připadal tak divný. On byl mrtvý. Pořád si  vzpomíná na Sango, i když neví kdo to je. Pojď.“ A vyrazí  do tmy. Zanedlouho dorazí ke skupince stromu s malým vodopádem a ohníčkem. Sesshoumaru se posadí. Inuyasha stojí a dívá se na Sesshoumara.
  „Já ti to nějak vynahradím“ řekne. „Jestli chceš vezmi si Shikon no Tama. Dám ti ho až skončíme s Narakem“ a posadí se naproti němu. Sesshoumaru chce něco říct, ale potom si vzpomene na růžové monstrum a na jeho slova: „Nesmí být zničen. Vrať ho Midoriko.“ Sesshoumaru přikývne.
  „Já nabídku přijímám. Kohakův život za Shikon no Tama. Jestli chceš tak můžeš odejít, ale můžeš tady zůstat.“ Inuyashovi se nikam nechce a tak zůstane. Jak si dobře vzpomíná poprvé táboří společně s bratrem.
  „Za život Kohaka stojí ta cena“ řekne.
  „Kde je teď Naraku?“ zeptá se Sesshoumaru.
  „Tři dny cesty odtud. Má skoro celý Shikon no Tama. Je velmi silný. Ani ty sám ho neporazíš“ řekne Inuyasha. „Ne, že bych ti nevěřil. Jsi silný, ale Naraku je Naraku“ a pokrčí rameny. Sedí a upřeně se dívá na Sesshoumara. Ten je pohodlně opřený o strom a zírá do plamenu. Hlavou mu procházejí vzpomínky na dobu uvěznění. Na jeho mučení a na ponížení.
  „Musím ho zabít“ řekne zuřivě Sesshoumaru. Inuyasha přikývne.
  „Vzal mně toho moc. Tentokrát to bude definitivní.“ Po tomhle oba tam sedí a přes plameny ohníčku se na sebe dívají. Stejné vlasy, stejné oči. Tak podobní a tak odlišní. Nakonec oba usínají. Ráno se Inuyasha vzbudí, ale Sesshoumaru je pryč a oheň je dávno vyhaslý. Vstane a rozeběhne se za Kagome a ostatníma. Ještě spí a tak se podívá na Kagome a potom na Sango.
  „Nebyl jsi dlouho pryč.“ Inuyasha přikývne.
  „Najíme se a potom vyrazíme. Naše poslední bitva. Možná to s Kohakem dopadne dobře. Nic neslibuji“ dodá a vrhne se na jídlo. Kagome na něho udiveně zírá a nemůže tomu uvěřit. Vrhne se mu kolem krku a obejme ho. Inuyasha ji pohladí po vlasech, ale je dost zaražený, že cítí jen ...zakroutí hlavou. Po bitvě ji vše řekne a poprosí, jestli by mohl sní odejít do jejího světa. Tady by byla pořád v ohrožení života. Sango a Miroku se s úsměvem na ty dva dívají. Přeji to Kagome a  Inuyashovi. Potom všichni zvážní. Rychle se najedí a vyrazí směrem k hradu Naraka. Inuyasha cítí, že je čeká. Silnější než dřív, dobře připravený na poslední bitvu.
  Zastaví před mohutnou černou bránou. Všichni jsou připravení a nad hradem se vznáší temná černá aura. Takové zlo, žádný z nich nikdy nepocítil. Musí být tam stovky démonu. Inuyasha se rozhlíží jestli někde neuvidí Sesshoumaru. Nikde ho necítí. Zvážní. Není tady, nepomůže jim. Musíme to jako vždy zvládnout sami. Otevře bránu a  všichni společně vejdou dovnitř. Tam už je čeká Naraku, Kagura a Kanna. Vedle nich stojí Kohaku se svou zbraní. Sango se skoro zlomí, ale Miroku ji podrží.
  „Kohaka nikdo z vás nezabije“ pronese tiše Inuyasha.“Omračte ho, ale nezabíjet. Kdo si to vezme na starost?“
  „Já si to vezmu na starost“ ozve se za nimi sesshoumarův hlas.
  „Dobře spoléhám se na tebe. Nejdřív asi budeme muset vyřídit démony a potom Kaguru s Kannou. Neboli k Narakovi dojdeme přes mrtvoly. Hromadu mrtvol“ dodá Inuyasha,
   „Tak přece jste přišli na čaj a dokonce jste přivedli sebou moji panenku“ řekne jízlivě Naraku. „Ale myslím, že nemáte náladu na konverzaci u šálku čaje. Ne, vy jste mně přišli zabít“ dořekne a mávne rukou. Je celý ve zbroji a ze zad mu vyrůstají podivné chapadla. Teprve teď je dobře poznat, že Naraku je složen z mnoha démonů.
  „Obyčejný parvenu“ zamumlá Sesshoumaru a Kagome vyprskne smíchy, ale hned na to zvážní a Naraku zbledne vzteky. Inuyasha s potěšením vytáhne Tessaigu a zkusmo ji švihne. Sesshoumaru má v ruce Tokijin. Po meči probíhají modravé záblesky energie. Sango s bumerangem je připravena a Miroku s holí taky. I Shippo ačkoliv se klepe strachy je připraven k akci. Kirara se změnila v strašnou ohnivou kočku a teď cení své zuby na každého démona. A je tu první vlna démonu.
  Je to skoro nudné jak likvidují ty vlny démonu. Kolem nich padají kusy těl a oni se musí přemistít na volné prostranství bez těl a už vidí se připravovat Kaguru.
  „Tu si vezmu na starost já“ řekne Miroku. „Sango kryj mi záda“ křikne na ní. Ta jen přikývne.
  „Já si vezmu na starost Kannu“ řekne Kagome a zablýskne se ji v očích jindy tak dobráckých a veselých.
  „Sesshoumaru Kohaka a chraň ho a já Naraka. Kirara se Shippem nám budou hlídat záda“ Inuyasha je ďábelský klidný. Snad poprvé v životě.
  Miroku vyrazil proti Kaguře a jejím nemrtvým, které probudila ze spánků mrtvých. Miroku vytahuje papíry  se súrami a hází je po mrtvých. Ti tiše vzdychnou a vrací s se zpět tam odkud přišli. Kagura vzteky zasyčí  a pošle na něho vějířové břitvy. Miroku má co dělat, aby je od sebe odrážel, ale i tak jich několik prošlo až k němu. Jeho oděv je potrhán, ale sám je nezraněn. Sango útočí ze zadu a skoro Kaguru zasáhne. Ta v posledním okamžiku uhne  a z vlasu se ji k nohám snese  její květina. Zuří a vysílá jednu vlnu čepelí za druhou. Miroku a Sango zpanikařeně uskakují a Kagura se jim směje.
  Ne tak u Kanny, která čeká se svým zrcadlem a vrhá blesky na Kagome. Ta už tiše zuří a připraví si šíp. Jenže Kanna je připravena šípu uhýbá. Další šíp a zase vedle. Usmívá se a stojí tam jak anděl v bílém.
  Sesshoumaru zatím uhýbá řetězům Kohaka. Jenže Kohak i přes střípek se nemůže vyrovnat démonu tak silnému jako je Sesshoumaru a tak je omráčen. Sesshoumaru ho vezme jednou rukou a jedním skokem ho odnese do lesa daleko od bitvy. Otočí ho na záda a po hmatu najde střípek. Vyndá ho a v tu chvílí Kohak v jeho náručí ohabne. Sesshoumaru se na něho zamyšleně podívá a vzpomene si co udělal Rin. Jenže Rin mu odpustila, dodá a vytáhne Tenseigu.
  V moci meče vidí průhledné postavy démonu ze světa mrtvých. Mávne Tenseigou. Nic se neděje a on si myslí, že se to nepovedlo, že je už moc dlouho mrtvý. Ale nakonec zachytí slabou nitku Kohakova života. Bohužel není v moci Tenseigy ho vrátit zpět. Ale nitku života zachytil. Nechává Tenseigu na jeho těle. Ona bude držet tu nitku života a Shikon no Tama mu vrátí život, pokud má tu moc. Podívá se na něho a potom zpět na hrad. Musím se tam vrátit a svírá v dlani střípek. Je mi líto, když ho přivazuje  ke stromu.
  Musím získat drahokam čtyř duší a zjistit svoji minulost. Už ví, že byla nějak zapomenuta, že jeho vzpomínky jsou falešné. Bojí se těch pravých a zároveň chce to vědět. Chce vědět kdo je ten druhý. Rychle se přenese do hradu, kde bitvy pomalu končí. Miroku otevře větrný tunel a i přes bolest, kterou mu břitvy působí je vtahuje  do sebe . Nakonec i Kaguru, ale ta se brání a Miroku nakonec ji vtáhne taky, ale je na dně. Klesne na zem a drží se za ruku. Hoří mu a Sango k němu přistoupí. Obejme ho. Miroku je udiven a potěšen.
  Kagome už skoro vystřílela všechny šípy. Zbyl ji poslední. Strefila se jen jednou a šíp skončil v zrcadle. Byl pohlcen. Kanna ho musela nejdřív vyprázdnit od všech duší, které zrcadlo spolykalo. Podívá se na šíp a potom na Kannu. Rozeběhne se a svůj šíp naplněný mocí zarazí  do kannina zrcadla. Ta vykřikne a obě se dívají jak na zrcadle se objevují praskliny. Kagome si zacloní oči a jen cítí okolo sebe mizející střípky zrcadla. Otočí se na Inuyashu. Kanna odchází a v ruce drží rám od svého zrcadla.
  Inuyasha zatím proti Narakovi používá Tessaigu. Větrné šrámy se střídají s obyčejnými seky. Bojuje jak nejlépe umí. Musí nějak použít Zpětnou vlnu, ale to mu Narak neumožňuje. Začíná pociťovat únavu. Když najednou ucítí mohutný výboj Tokijinu. Otočí se k Sesshoumarovi a ten mu přikývne. Inuyasha je moc rád a vřele se na svého bratra usměje. Do žil se mu vlije nová síla a on začíná bojovat s novou odvahou, novou sílou. Nakonec se vedle sebe postaví. Naraku proti nim.
   „Dva otravní démoni. Jak já tě Inuyasho nenávidím!“ Sebere veškerou svoji energii a pošle ji ho na něho. Inuyasha se otočí na Sesshoumara a zavrtí hlavou. Miroku je Sango odvlečen do bezpečí a Kagome se taky schová. Inuyasha vyskočí proti té kouli a prodírá se dovnitř koule. Meč rudě září. Oděv ho částečně chrání a Sesshoumaru je velmi zvědavý. Nikdy neviděl tu techniku, o které tolik slyšel. Inuyasha se rozhlíží po čáře předělující víry. Tam je a proniká k ni. Okolo Tessaigi se tvoří vlastní vír a jak Inuyasha ji mávne, víry se střetnou a všechna energie je přesměrovaná zpět na Naraka. K tomu energie Tessaigi a vytváří se tak mohutná energie, kterou nejde jen tak zastavit. Dopadne zpět na nohy vedle Sesshoumara. Ten je připraven z Tokijinem. Inuyasha mu zadrží ruku a až vidí jak energie se zakusuje do Naraka pustí jeho ruku. Sesshoumaru zdvihne meč a vyšle vlnu energie na Naraku.
   „NEEE tak to nemělo být. Vy dva jste  se neměli dát dohromady“ vykřikne Naraku. Všichni  se na něho zadívají. Vidí jeho tisíce proměn. Jedna za druhou až zůstane ta poslední. Ovázané tělo Ogumy.
  „Kikyo“ zakřičí z posledních sil a jeho tělo se rozpadne na prach, který hned na to rozfouká vítr. Kanna vzdychne a rozplyne se společně s Narakem. Černá aura nad hradem zmizí a na místě kde zmizel Naraku se skví na zemi kus Shikon no Tama. Inuyasha přistoupí k němu a vezme ho do ruky. Potom přejde ke Kagome a oba společně spojí ten kousek drahokamu. Ale ještě kousek chybí a Inuyasha přistoupí k Sesshoumarovi. Ten natáhne ruku a poslední kousek střípku se vpije do drahokamu. Je bělostný a skví se na dlani Inuyashi. Všichni k němu přistoupí, ale Inuyasha je zarazí.
  „Shikon no Tama je cena za Kohakův život.“
  „Sango tvůj bratr je živý v lese, ale musíš pronést přání. Snad Shikon no Tama ti ho splní“ dořekne Sesshoumaru a dívá se na ten klenot. Sango ho vezme a sevře ho v dlani. Pohybuje rty a potom drahokam vrátí Inuyashovi. Kagome s podívá na Inuyashu a všichni společně se rozeběhnou do lesa ke Kohakovi. Na opuštěném nádvoří zůstane jen Inuyasha s nataženou rukou a drahokamem. U něho stojí Sesshoumaru a zvědavě se na něho dívá. Vidí ho takhle poprvé. Natáhne ruku a chce vzít drahokam.
  Ale nemůže a tak tam oba stojí. Drahokam na dlani Inuyashi a nad drahokamem ruka Sesshoumara. Oba se na sebe dívají. Drahokam začne jemně pulsovat a pro oba se zastaví čas.
  Dvě postavy se miluji a Sesshoumaru pozorně se dívá kdo to je. Shikon no Tama odbourává dávné mocné přání. Oběma bourá v paměti bariéru bránici vzpomínkám vyplout na povrch.
  Sesshoumaru se soustřeďuje na tu postavu a Inuyasha také. S podivným pocitem vidí sebe sama v objetí toho druhého. Miluji se. Oba zčervenají a polknou. Odvrátí zrak, ale nemůžou se od drahokamu odtrhnout. Vnitřně se začínají vyrovnávat s nepříjemnou nebo příjemnou skutečnosti.
   Dvě postavy, dvoje stříbrné vlasy proplétající se v milostném  rytmu. Stejné oči se na sebe dívající. Už ví kdo byl ten muž, který ho objímal kolem pasu. Už ví s kým se to miloval. Ale proč? vykřikne uvnitř. Jako by drahokam poslechl přání Sesshoumaru, scéna se změní a on vidí sebe a Inuyashu v posteli. Jsou nazí a Inuyasha se k němu naklání. Oba slyší.
  „Chci se stát plnokrevným démonem. Nechci, abys mně pořád bránil a nechci, aby se ti kvůli mně posmívali“
  „Ale já tě miluji takového jaký jsi. Nechci abys ses měnil. A vůbec to není možné.“
  „Je to možné. Kněžka Kikyo má ve své moci drahokam zvaný Shikon no Tama. Jestli ho získám s jeho pomoci s stanu démonem.“
  „Tak to zkus, ale teď si už lehni.“ Inuyasha se k němu přitiskne a Sesshoumaru je oba přikryje.
  „Kdo  to způsobil? To, že nás rozdělil na 60 let. Kdo to byl?“ Drahokam opět poslechl a ukázal kněžku Kikyo.
  „Chci, aby mně Inuyasha miloval. Chci, aby zapomněl na všechno a na vše co bylo přede mnou „ říká před Shikon no Tama a on ji rád plní její přání, aniž by o tom měla tušení. Rozdělil Inuyashu a Sesshoumara bariérou nenávisti a vzpomínky ukryl na dno jejich paměti. Inuyasha zvedne hlavu a Sesshoumaru taky. Vezme si drahokam. Dívají si navzájem do oči a mlčí. Nakonec Inuyasha samými rozpaky se otočí. Všechny vzpomínky se jim vrátily. Jenže jsou tady vzpomínky i na těch 60 let. Na jejich nenávist, souboje.
  „Chci to vědět“ řekne Sesshoumaru a otočí ho k sobě. „Je jen jedna možná cesta jak to zjistit“ Rozhlédne se kolem sebe a potom na zbytky budovy. Chytne Inuyashu za ruku a někam ho táhne. Vede ho do nejbližší budově a tam ho jemně a přesto rezolutně přirazí ke zdi. Skloní k němu hlavu.
  „Teď tě políbím. Nech mně. Jen si něco ověřím“ řekne. Inuyasha bezradně kývne hlavou stále ještě v zajetí prožitků drahokamu. Sesshoumaru skloní se k jeho rtům a dívá se jak jsou pootevřené. Bolestně ho to vzruší. Inuyasha má zavřené oči a čeká. Sesshoumaru se dotkne jeho rtů a čeká stejnou reakci jako u Naraka, že ho to znechutí, zmrazí odporem k sobě samému, ale není tomu tak a on cítí takové vzrušení, že zasténá. Inuyasha otevře oči a kupodivu mu nevadí jeho rty. I on se vzruší. Jejich těla poznávají to co paměť už dávno zapomněla. Poznávají se jako staří milenci, kteří jsou spolu věky. Nemusí nic hledat vše už je objeveno a oba instinktivně vědí co ten druhý má rád. S Kagome to nikdy nezažil. Vzrušené tělo. Tu horečku, která ho nutí k té nejstarší hře na světě. To jen s ním. Se svým bratrem. Mimoděk mu odpoví a Sesshoumaru prohloubí svůj polibek. Oba dva zachvátí horečka a Sesshoumaru mu sundává jeho kimono. Žíznívě se vpíjejí do sebe. Inuyasha automaticky mu zajede rukou pod vlasy a vzadu na krku ho rukou jemně polaská. Sesshoumaru zasténá. Je to jeho nejcitlivější místo a není tak snadné ho najít.
  „Inuyasho!“ dolehne k nim, ale oba jsou sebou tak zaujati, že nevnímají Kagomim hlas. Ta stojí na nádvoří a pátrá po obou bratrech. Zakroutí hlavou. Kam mohli jít? Blízko spadne kus trámu, až se zvedne prach.
   Teprve tahle rána je probudí z milostného roztoužení. Podívají se na sebe. Inuyasha má kimono stažené k pasu a Sesshoumaru taky není zrovna vpořádku. Rychle se upravují. Jen lesk v očích a napuchlé rty nedokážou odstranit.
  „Takže ty a já...“ začne Inuyasha a nemůže to ze sebe dostat.“... jsme byli milenci“ dořekne Sesshoumaru. „Pořád se chceš stát démonem?“ Inuyasha zavrtí hlavou. „To je moc dobře. Musím vrátit Midoriko drahokam. Já..“ závahá. „Nechceš jít se mnou ji ho vrátit?“.
  „Midoriko je mrtvá a proč ho chceš  vrátit?“
  „Tessalia  mi to řekla a zdá se mi to rozumné. Ještě řekla, že dá dohromady to co se násilím rozdělilo, a že Midoriko zodpoví nám další otázky“ a přiloží mu ruku na rty. Ten ji políbí. Je to pro něho tak přirozené. A ještě před pár dny při myšlence se milovat s mužem se ošklíbal a s bratrem už vůbec ne.
  „Půjdu s tebou.“ Přistoupí k Sesshoumarovi a zvedne hlavu, aby ho políbil.
  „Inuyasho, kde jsi?“ to ho zarazí a podívá se bolestným pohledem do Sesshoumarových oči. Ztratí opět to co teď nalezl? Vyjde ven stále ještě pod vlivem toho co se stalo. Na nádvoří jsou všichni shromáždění. Miroku, Shippo, Kirara a v neposlední řadě Kohaku se Sango. Ta má v očích slzy štěstí. Vedle nich stojí Kagome. Všichni se otočí po Sesshoumarovi a Inuyashovi.
   „Musím jít se Sesshoumaru vrátit drahokam Midoriko“ řekne Inuyasha. Všichni užasnou.
   „Tak půjdeme všichni. Ráda opět navštívím tu jeskyni.“ řekne nadšeně Kagome. „Teď, když je Naraku mrtvý tak se nemusíme vůbec ničeho bát.“ Ostatní přikývnou.
  „Mám to cestou do své vesnice. Shippo jde se mnou a Miroku taky“ a samými rozpaky zčervená. Inuyasha se bezmocně ohlédne po Sesshoumaru.
  „Tak půjdeme všichni. A nevím jak vy, ale já rád z toho bojiště odejdu.“ Ostatní mají kyselé obličeje z toho, že je Sesshoumaru doprovází. Jen Inuyasha ví, že dovede být jiný. Všichni s nadšenými obličeji se začnou šourat za Sesshoumarem. Inuyasha dojde k němu a jde vedle něho. Oba začnou pociťovat napětí jen z toho, že jdou vedle sebe. Mlčí a ostatní se jim dívají na záda. Rozpačitě po sobě pokukují.
  Na noc se utáboří a oba trpí blízkosti toho druhého. O půlnoci se nenápadně vytratí. Sesshoumaru ho přitiskne ke stromu a začne ho líbat. Inuyasha mu odpovídá.
  „Takhle to nejde“ nakonec řekne Sesshoumar. „Chci tě pro sebe. Chci se s tebou milovat jako dřív. Tady to nejde. Chci, acho jo už ani nevím co chci.“ Posadí se pod strom a Inuyashu si automaticky přitáhne do náruče. Jednou rukou mu vklouzne pod kimono a bezmyšlenkovitě ho hladí.
   „Vracejí se mi vzpomínky“ řekne Inuyasha. „ Nebyl jsi moc často se mnou. Vzpomínám si na svoji matku a tebe, jak jste seděli na verandě a popíjeli čaj. Celých šedesát let jsem si myslel, že ji nenávidíš a mně taky. Je to takové divné. Zvyknu si na to někdy?“
    „Tvoji matku jsem neměl moc rád, ale plnil jsem otcovo přání. Přece jen odlákala otce od mé matky a ta odešla. Už jsem ji nikdy více neviděl. Ale chápu proč ji otec miloval. Byla moc krásná. Ale ty. To bylo něco jiného. Nešlo ti odolat. Takové malé roztomilé štěně. Nečertí se. Byla to pravda. Víš jak dlouho jsem ti odolával? Proto jsem nebyl s vámi tak často. Myslím, že to věděla.“
  „Souhlasila s tím?“ řekne napjatě Inuyasha.
  „Já myslím, že ne. Ale mně to bylo jedno. Možná jsem tě měl nechat být. Nevím. Potom co jsem byl u Naraka...“ nedořekne.
   „Jenže já se tak rozhodl sám. Nebylo to lehké vyrůstat mezi dvěma světy. Kromě matky jsi byl jediná osoba, která se mně kdy dotkla. Když nepočítám Kagome. Je to matoucí mít dvoje vzpomínky. Na jedné straně vzpomínky na tvoji nenávist a na druhé straně na to jak jsi mně miloval. Pomalu nevím co je pravda a co lež.“
   „U mně je to stejné, ale chci jedno. Znova se s tebou milovat. Když jsem si uvědomil, že celých šedesát let jsem se s nikým nemiloval, tak jsem z toho měl dost velký šok.“ Sesshoumaru se tiše rozesměje. Stále má ruku pod jeho kimonem a jemně ho hladí. Inuyashovi je dobře z jeho blízkosti. Cítí se bezpečně. Sesshoumaru se usmívá. Vyrostl, zmužněl, je tak jiný. Už to není jeho malý bratříček. S myšlenkou na malého Inuyashu usíná. Ráno se probudí Inuyasha se rty Sesshoumara na svých.
  „Dobré ráno“ zamumlá. Oba se zvednou a dojdou do tábora. Každý večer se Inuyasha a Sesshoumaru vytrácí z tábora a usínají si v náručí. Před spánkem si trochu povídají a poznávají se lépe a lépe. Těch šedesát let je změnilo ať chtějí anebo ne.
   A každé ráno Sesshoumaru a Inuyasha protahují svoje tělo v soubojích. Sesshoumaru je překvapen, jak dobře to Inuyashovi jde, ale stejně má tendenci radit a popichovat ho.
  „Jsi moc pomalý. Rychlejší sek a ta otočka. Máš odkrytá záda. Je to okamžik a jsi démon, ale i tak ..“ a hned mu to předvede. Inuysha se čertí, ale pilně si vše zapisuje do paměti. Ostatní to pozoruji s nelibosti jak se Sesshoumaru a Inuyasha sbližili. Když je poprvé probudil hluk Tokijinu a Tessaigi tak vylétli od ohně a postavili se k boji. Když zjistili, že se jen tak kočkuji tak Kagome Inuyashovi vynadala a potom ho odkázala hodně daleko.
   To se opakuje celou cestu až do jeskyně kde odpočívá Midoriko. Dojdou tam k večeru.
  „Vrátíme ho hned teď“ řekne Sesshoumaru a podívá se na Inuyashu. Ten kývne. Chtějí tam vstoupit všichni, ale jen Sesshoumaru a Inuyasha jsou vpuštění dovnitř. Nikdo nechápe proč. Ten vychází ven a Sesshoumaru zůstane uvnitř.
  „Běžte do vesnice. Já dohlédnu na návrat toho drahokamu a přijdeme za vámi“ a vrátí se k Sesshoumarovi. Ostatní zmizí.
  „Konečně sami. Já ..“ a zarazí se. „Chci s tebou tady strávit noc“ řekne Sesshoumaru. Inuyasha zmlkne. Ví co chce po něm Sesshoumaru. I přes to, že se poslední týden hodně sbližilí, má pochybnosti. Zvedne oči a podívá se na něho. Cítí, že pokud řekne NE, bude jeho přání respektovat. Váhá je chvilku. Vzpomínka na Sesshoumarovy ruce a ústa v té polorozbořené budově...chci to, uvědomí si. Pochybnosti a rozpaky jsou pryč odváté vzpomínkou.
  „Dobře!“ a rozeběhne se dovnitř. Sesshoumaru celý šťastný za ním. Usmívá se. Konečně spolu bez té správné, ale otravné bandy. Budou spolu a budou se milovat. Vyskočí k soše a vloží tam kámen. Díra v hrudi Midoriko se okamžitě zaceluje  a ona je tam v celé kráse. Seskočí dolu a dívá se na ni. Potom na Inuyashu a na jeskyni. Poodejde a stáhne si kožešinu. Už ví proč se sní tehdy tak mazlil. Rádi se spolu na ni milovali. Inuyasha si stahuje kimono, když ho zarazí Sesshoumaru. Přistoupí k němu a pomalu ho z něho stahuje. Skloní se k němu a každé odhalené místečko políbí. Inuyasha se položí na kožešinu a protáhne se. Sesshoumarovi se rozsvítí oči. Je bez rozpaků, že on je nahý a Sesshoumaru ne. Přece takhle byli spolu i dřív. Ten si prohlíží jeho tělo a začne ho laskat. Inuyasha mu stáhne kimono a zarazí se nad rukou, která tam není. Zdvihne se a přiloží tam svoji ruku.
  „Promiň mi to, prosím. Odpusť „ a svými rty začne ho líbat. Ten se vzrušeně nadechne, ale nechá Inuyashu ho líbat. Ten mu pomalu stáhne kimono a odhalí tak jeho nádherné tělo. Spolu klesnou na kožešinu a nekonečně dlouho se mazlí. Sesshoumaru ho nakonec vezme do úst a začne jemně sát. Inuyasha začne sténat slasti a svoje ruce má ve vlasech Sesshoumara. Nemůže se nabažit jeho dotyků. Jak mohl tak dlouho  bez něho vydržet? ptá se sám sebe. Ten poslouchá sténání Inuyashy a nesmírně ho to vzruší. Ještě jednou ho olízne a jemně ho začne hladit. Inuyasha zdvihne hlavu. Sesshoumaru ho začne líbat a  vtlačí se mu mezi nohy. Inuyasha pochopí a svoje nohy mu ovine kolem pasu. Ví, že to bude bolet, ale nevadí mu to. Sesshoumaru pomalu do něho vstupuje a dívá se do jeho oči.
  „Dokončí to“ zachraptí vzrušeně Inuyasha. Ten ho poslechne a jedním pohybem do něho vstoupí. Inuyasha se syčivě nadechne a zatne svoje drápy do zad Sesshoumara. Oba čekají až si obě těla na sebe zvyknou. Je to už dlouho co spolu spali a těla si na to odvykla. Sesshoumaru se odtáhne a podívá se na vzrušený úd Inuyashi. Je mu líto, že ho nemůže  hladit. Tak rád to dřív dělával. Inuyasha to pochopí a jemně se pohladí. Dívá se jak na to reaguje  Sesshoumaru. Je vzrušený a líbí se mu jak si ho Inuyasha hladí. Dívá se jak  se  po laskání ruky objevují drobné kapičky. Sesshoumaru si olízne rty. Tak rád by ho teď chtěl mít v ústech. Inuyasha je setře a na prstech mu je donese ke rtům. Sesshoumaru olízne  prst po prstě. Saje je a olizuje jako by to dělal dole. Inuyashovi ztmavnou oči a zavrtí se. Překvapeně si všimne, že zatím co si takhle hráli, bolest pominula. Zavrtí se opět a Sesshoumaru pochopí. Pomalu se odtáhne a opět přirazí. Jemně se začne v něm pochybovat. Inuyasha začne vydávat steny a  i Sesshoumaru začne sténat. Za chvilku už nic nevnímají, jen svoje těla jak se jedno svíjí proti druhému. Pohyby se zrychluji, až Sesshoumaru překročí pomyslnou hranici a vyvrcholí do Inuyashova těla. Inuyasha se zavrtí a on si všimne, že Inuyasha je stále vzrušen. Vystoupí z něho a vezme ho do úst. Stačí pár pohybu v ústech a Inuyasha taktéž vyvrcholí. Stříká všude. Sesshoumaru ho pečlivě olíže.
  Klesne vedle Inuyashi na kožešinu. Nemůže si odpustit, ale podívá se na něho. Má zavřené oči. Otevře je a vidí nad sebou Sesshoumara. Zvedne se a začne ho líbat. Sesshoumaru je ještě stále překvapený jak reaguje na polibky Inuyashi. Je to tak odlišné než tehdy ve vězení. Odpovídá na jeho líbání. Inuyasha není překvapen a tak ho laská a líbá opět po celém těle. Nakonec on vezme Sesshoumara do úst a hraje si s ním. Do hry zapojí svůj jazyk, kterým pečlivě ho líže a saje, svoje ruce, kterýma ho hladí, i svoje zuby a drápky.  Je jemný a zároveň drsný a vše dělá tak, aby ho ještě víc vzrušil. Jemně ho líže po špičce i hluboko si ho zasune do úst. Poslouchá pro změnu sténání Sesshoumara a je mu dobře. Sesshoumaru to nevydrží a přetočí Inuyashu na břicho. Ale ten zavrtí hlavou a vrátí Sesshoumaru tam kde byl. Sesshoumaru leží na zádech zvědavý co chce Inuyasha dělat. Ten si na něho sedne a skloní se k němu. Sesshoumaru pochopí a vzruší ho to stejně jako Inuyashu. Ten vezme jeho úd a zavede si ho do těla. Pomalu si ho zasouvá hloub a hloub. Trochu ho to bolí, ale výraz v Sesshoumarově tváří..líbí se mu to. Nakonec ho má celého v sobě. Je to tak jiné než prvně. Má kontrolu a může si dělat co chce. Nakloní se k Sesshoumaru a vezme jeho rty do svých. Hraje si snimi, tlačí až donutí Sesshoumaru je otevřít. Tomu se líbí ta hra, kterou začal Inuyasha. Ten sedí na něm drží jeho tvář ve svých rukou a líbá ho. Pohybuje jazykem ve stejném rytmu, jako dříve do něho pronikal Sesshoumaru. Ten se přidá k souboji.
   Odtrhne své rty od jeho a Sesshoumaru nespokojeně zavrčí. Inuyasha se usměje a svým prstem mu přejede rty a pomalu níž a níž. Očí mu svítí žádostivosti. Dobře si pamatuje jak se spolu učili, jak toho druhého vzrušit až se přestanou ovládát.
   „Chci to protáhnout jak nejdéle to jde“ zašeptá mu do ucha a sjede trochu níž a jemně Seshoumaru kousne. Vzruší se a jeho tělo se vypne do oblouku. Inuyashovi hoří očí a sotva se ovládá. Oba se sotva ovládají.
   „Jaké to je, řekni mi to, cítít, že jsi uvnitř mně.“ A udělá malý pohyb. Ještě jeden a začne se na něm pohybovat. Sesshoumaru zasténá rozkoši. Natáhne ruku před sebe a začne Inuyashu všude hladit. Nevynechává jediný kousek jeho těla až na jeho úd. Inuyasha vezme jeho ruku a odtáhne ji ze svého těla. Chce ještě víc vzrušit Sesshoumara a přemýšlí jak na to. Položí ruce na jeho hrudník a začne si hrát s jeho bradavkami. Drsně je vezme do prstů a zatahá. Seshoumaru se syčivě nadechne. Inuyasha se potěšeně zasměje chraptivým hlasem. Skloní svou hlavu a vezme jednu do svých rtů. Sevře ji mezi zuby a jemně s ní opět zatáhá. Jazykem ji olizne a opět dokud není napjatá a tvrdá. Přesune se k druhé. Seshoumaru je vzrušen na hranici ovládání. Natáhne ruku a sevře Inuyashovi bok až se do něho zaryji jeho drápy .
   „Konec hrátek.“Inuyasha zvedne hlavu. Oběma ve tváří je vidět touha po ukončení, po uspokojení sebe sama i toho druhého. Inuyasha se začne pohybovat na Sesshoumaru a ruce má položené na jeho hrudníku. Tomu se zableskne v očích, když si vzpomene, že při tom hlazení na něco podstatného zapomněl. Natáhne ruku a sevře jeho úd. Inuysha otevře oči a pohlédne dolu na tu ruku, která ho hladí, hraje si snim a věnuje mu pozornost.. Potom do tváře Sesshoumaru. Je tak krásná, pomyslí si a natáhne k ní ruku. Pohladí ji. A právě to jediné gesto, ani vzrušivé spíš něžné je oba přehoupne přes pomyslnou hranici sebeovládání. Už je nic nemůže zastavit v ukojení jak sebe tak i toho druhého. Už to není záležitost rozkoše, ale obyčejného chtíče, který je teď popohání. Rychleji, prudčeji, hlouběji, nezajímá je jestli se tomu druhému to líbí nebo ne. Jestli ho to vzruší nebo ne, jen chtějí skončit tu bolestnou touhu po naplnění, skončit tu hru a znova ji začít. Oba se pohybuji v tom nejstarším rytmu hry, která je sem přivedla a proč jsou spolu. Nic se tomu nemůže rovnat. Tomu nejprimitivnějšímu instinktu ze všech. Ležet s někým a dělit se o sebe.
   Inuyasha ani Sesshoumaru si nevšímají co ten druhý s ním dělá. Veškerá rafinovanost hry zmizela a nahradila ji skoro brutální síla a chuť ukojit se za každou cenu. Inuyasha se pohybuje stále rychleji a rychleji a Sesshoumaru ho hladí až skoro tvrdě. Oba jsou vzrušení na tu nejzašší hranici. Oba sténají rozkoši a jejich zpocená těla se pohybuji jako jedno. Nic je nemůže přerušit a narušit tuto chvilku. Poslední pochyb ruky a těla, drtivě objetí, výkřik uspokojení do ticha jeskyně. Sesshoumaru vyvrcholí do Inuyashova těla a Inuyashovo sémě se rozlévá mezi jejich těly. Klesne na Sesshoumaru stále s ním  spojen a nic nevidícíma očima leží na něm a mohutně oddechuje. Sesshoumaru zavře oči a ruku položí na vlasy Inuyashy. Leží na sobě a vnímají jen sebe. Jeskyni se vznáší vůně jejich milování. Inuyasha otevře oči a políbí Sasshoumara na rty. Vyklouzne z něho a cítí jak Sesshoumarovo sémě z něho vytéká. Nechá ho stékat a věnuje se Sesshoumaru. Pečlivě ho olíže a přitom závroveň se ním mazlí. Sesshoumaru mu to oplácí a nakonec mu nabídne svoje rty. Inuyasha s radostí je přijme a tak oba se mimoděk ochutnávají z úst toho druhého. Inuyasha se schoulí do jeho náruče a přitiskne se k němu jak nejtěsněji svede. Sesshoumaru je oba přikryje jejich věcma. Nemusí přece jen jsou démoni, ale...pokrčí rameny takto má být. Je uspokojen aspoň na chvilku. Usměje se a něžně pohladí Inuyashu po tváři.
  „Proč se směješ?“
  „Jen si říkám jak mi je teď dobře a jak se nemohu dočkat dalšího milování s tebou. Znám tě tak dlouho a stejně mně něčím překvapíš.“
  „Já taky“ a začervená se. Sesshoumaru to přijde roztomilé, že po tom všem co se tady dělo se ještě Inuyasha červená.
   „Tak skvělé jsem se necítil..“ snaží se vyjádřit své pocity Sesshoumaru.“...asi tak 50 let“ dodá Inuyasha. Sesshoumaru přikývne.
  „Miluji tě Inuyasho“ řekne a vychutnává to spojení slov na jazyku.
  „Já tebe taky miluji. Chci zůstat s tebou, jenže nechi to říct teď, ale musím.“ Inuyasha váhá.“Jak nezranit Kagome? Hodně mně pomohla a je opravdu milá“ řekne smutně a tiskne se k Sesshoumarovi. Jeho nohy se automaticky ovinou kolem sesshoumarových. Ten  mlčí. Neví jak vyřešit Inuyashova dilema. Uvnitř hrudi Midoriko se kámen rozzáří slabým světlem. Oba mlčí až nakonec spolu usnou v náručí. Ráno se první probudí Inuyasha. Vstane a protáhne se. Podívá se na sebe a potom na Sesshoumara. Klekne si k němu a začne ho líbat, když uslyší hlasy. Oba zpanikaří a začnou na sebe vše házet.
  „Takhle to dál nejde“ zafuní Sesshoumaru, když se snaží si připnout pancíř. Inuyasha mu pomáhá.
  „Tak nos něco jednoduššího“ zavrčí a Sesshoumaru se rozesměje. Zmlkne a lehne si. Vedle něho  se položí Inuyasha a předstírají spánek.
  „Co se stalo?“ lomcuje Inuyashou Kagome.
  „Ale nemohli jsme se odtud dostat. A co vy, dobrý?“ Sesshoumaru stojí a i on se zvedne. Opráší si kimono a dívá se jestli je v pořádku a není nic vidět. Přece jen drápy jsou drápy a Sesshoumaru stejně jako on se moc nehlídali. Zrudne pod upřeným pohledem Sesshoumara. Kagome přikývne a tázavě se na oba podívá. Inuyasha se začne v duchu červenat představami co spolu tady se Sesshoumarem prováděli a co by řekla na to Kagome.
  „Dali jsme tam ten kámen a tělo se uzavřelo. Není tam díra nic. Myslím, že ho schovala uvnitř sebe.“ Všichni jako na povel se podívají na nádhernou tvář Midoriko. „Půjdeme ne“a otočí se k východu. Ještě jednou se rozhlédne po jeskyni. Všude vidí sebe a Sesshoumara. Ještě teď cítí vůni po jejich milování. Je jako to nejsladší aróma. Ale nakonec se otočí a vyjde z jeskyně. Přimhouří oči před sluníčkem. Je nádherný den. Všichni spolu dojdou do vesnice.
  „Musím domu a učit se. Nevím jak to vůbec zvládnu. Jdeš se mnou Inuyasho? „ ale Kagome nečeká na odpověď. Sesshoumaru a Inuyasha se po sobě rozpačitě podívají. Nakonec všichni Kagome doprovázejí ke studni.
  Tam se loučí. Sango má v očích slzy a rozeběhne se do lesa. Miroku jde za ní. Kagome  je u studně. Inuyasha řekne.
  „Běž první, hned půjdu za tebou.“ Kagome přikývne a skočí do studně. Letí modravým světlem a je ráda, že konečně to má za sebou. Jen ji bude chybět co vlastně... aha ten čarokrásný svět. Je sice krutý, ale ten Inuyasha je docela sympatický chlapík i přes jeho divné uši. Jeho bratr to je fešák. Hned takový se nevidí.
  Zatím nahoře u studně.
  „Já se za týden vrátím. Čekej tu na mně. Prosím“ a přistoupí k Sesshoumaru. Zvedne k němu oči. Sesshoumaru přikývne. Najednou k němu skloní a z drsnou naléhavostí ho políbí. Inuyasha mu zoufale odpoví.
  Miroku se vrací a kolem ramen drží Sango, když ji strhne na zem. Oba se dívají jak Sesshoumaru a Inuyasha se vášnivě líbají.
  „Myslíš, že takhle se loučí démoni?“ řekne Sango.
  „Určitě ano!“ řekne Miroku. Podívají se na sebe a ani jeden tomu nevěří. Inuyasha se odtrhne od Sesshoumara a skočí do studně. Jenže v půlce cesty je vržen zpět. Dopadne zpět vedle šokovaného Sesshoumara. Běží k nim Miroku a Sango. To, že je spolu viděli ho vůbec netrápí.
  „Paměť byla upravená“ ozve se ze studně. Inuyasha pochopí. “Zase ten zatracený Shikon no Tama. Musel nás poslouchat v té jeskyni, když jsme si povídali. Já ho fakt rozbiji. Ne tak je to lepší. Moje místo je u tebe. Miluji tě Sesshoumaru“ ale nejde k němu, ale ke studni. Je opět přístupná. Bariéra, která ho odhodila je pryč. Ví, že Kagome bude cestovat sem a tam, ale stejně jako on bez vzpomínek na něho. Sango a Miroku jsou v šoku nad Inuyashovým prohlášením Miluji tě Sesshoumaru. A jak je vidět tak ten proti tomu nic nemá. Trochu ironicky se na ně dívá.
   Sesshoumaru chytne Inuyashu a vezme ho k sobě. Vytvoří mrak a Sango s Miroku se na ně dívají s otevřenou pusou.
  „Kam letíme?“ zeptá se Inuyasha.
  „Ke mně. Mám malé sídlo. Myslím, že tam strávíme líbánky“ řekne lišácky a Inuyasha zrudne. Sesshoumaru ho k sobě přitiskne pevněji a usmívá se nad rozpaky Inuyashy.

Konec