Shounen - ai povídky

Bouře

„Podívej se!“ zazní vzrušení v Mattově hlase o několik minut později. Zack se v sedle skloní a prohlíží si stopu a trus. Matt seskočí a zblízka prozkoumá otisky. „Je blízko. Řekl bych, že mu skoro visíme na zádech. Jen nevím, proč ho nevidíme.“

„Jak daleko?“

„Hmm. Řekl bych hodinu a půl, maximálně dvě hodiny.“

„Stáhli jsme jeho náskok.“

„Ano,“ stručně odpoví spokojený Matt s očima upřenýma na stopách. Vyhoupne se do sedla a pobídne Parise. Ten vykročí a za ním London.

Zack jede za Mattem a přemýšlí, že mohli vzít dalekohled, ale vypravili se opravdu na rychlo a obává se, že spoustu věcí zanechali doma, ale zdržet se déle, znamenalo by větší vzdálenost mezi nimi a Lovcem. Nemohou si dovolit ho ztratit z dohledu, a čím delší bude dálku od nich tím delší pátrání. Zažil to už vícekrát. Většinou je dostihli s Wyattem úspěšně, ale například v případě Claye, je to honit jako mouchu. Otravnou neustále se vracející posranou mouchu. Už dávno ho měli zlikvidovat a on se štěstím uniká. Povzdechne si a zahledí se na bílou planinu, když si uvědomí, že už delší dobu cítí vlhko.

„Matte!“

„Zacku, stalo se něco?“

„Ty to necítíš?“

„Ale ano a proč myslíš, že tak spěchám? Myslím, že přijde pěkný blizard a pak tady můžeme si vykopat hrob.“

Zack mlčí a místo toho pobídne Londona. Ten zrychlí krok a stejně tak i Paris.

Matt se otočí na Zacka. Zdá se, že mu nevadí, že by měl skončit uprostřed sněhové bouře. Už jednou ji zažil, ale tehdy byl na ni připravený, ale teď vůbec není a k tomu stíhá toho lumpa.  Doufá, že bouře nebude příliš silná a blizard se jim vyhne a oni ho dostihnou. Pokud vítr s bouří zahladí stopy, mohou ho hledat nekonečně dlouho. Ví moc dobře, jak člověk může se ztratit zde v širém kraji. Člověk by řekl v nekonečnu. Jen když si vezme Zacka. Doc Holliday a teď je obyčejným rančerem. K smíchu.

Nebo Simply, Indiáni a další lidé. Nová totožnost a oni se neptají na minulost, a čím byli. Není to tu zvykem. I on se tu schovává před minulosti.

Pohlédne na bílošedou oblohu se začínajícím mraky. Vydrž ještě pár hodin, prosím, a potom klidně mně můžeš zabít.

„Nechci tu zůstat. Rád bych se vrátil na ranč.“

Matt tomu nemůže věřit. Takže přece jen mu ranč přirostl k srdci. Je vděčný a nebýt stínu mrtvé Víly, byl by na vrcholu blaha. Jak moc chtěl slyšet tyhle slova. Jistě jsou věcí, které by slyšel raději, ale postupně. „Svět nebyl vybudován za jediný den,“ mu říkával dědeček ještě v Memphisu. To byl malý a rád naslouchal dědečkovým historkám. Později už spíš naslouchal kamarádům ze školy.

„Já taky. Modlím se, aby začal padat pozdě.“ Jenže v tu chvílí spadne první vločka a rozpije se na koňském krku. Oba dva jadrně zaklejí a zoufale se na sebe podívají. „Jedeme dál, pokud nemáš námitky.“

„Jedeme dál!“ Matt visící z krku koně, hlídá stopy, které jsou čím dál nezřetelné, a po půlhodině není vidět nic.

Zack se slepenými řasy se zadívá na sedícího Matta. „Co dál?“ Je zvědav, kam až zajde. Půjde po stopě nebo se vrátí domu? Sníh zatím padá jen lehounce, ale vytrvale. Není cítit ani vítr, ale ten může kdykoliv začít a pak budou mít co dělat.

„Jedeme.“ Neptá se, jestli to chce vzdát. Zack se nevzdává. Je tvrdej jako kámen.  Vyrazí kupředu. „Před námi, asi dvacet mil od nás, je malá dávno opuštěná stanice. Pokud se tu Lovec vyzná, zamíří tam a jestli ne… Budu ho hledat dokud nenajdu.“

„Pomohu ti.“

„Nechceš stihat Claye?“

Úsměv a v očích šedý chladný svit. „Nechám ho trochu ještě žít. Zrovna chci vidět bradou vzhůru toho Lovce. Myslím, že mi delší výlet prospěje, co myslíš, Matte?“

„Pak myslím, že můžeme už brát míry na rakev a oblek.“

„Někdo na tom vydělá,“ pochmurně si vzpomene na hrobaře. Ano zabije ho a míry mu vezme Matt osobně. „Houstne.“

„A ubývá světla.“ Není rád. „Doufal jsem, že to stihneme ještě dnes.“

„Neunikne nám.“ Matt přikývne a mlčky jedou stále padajícím houstnoucím sněhem. Když na chvilku přestane, s nadějí na sebe pohlédnou a potom ucítí vlezlou zimu a lehký vítr. Polknou a zahledí se dopředu.

Matt vytřeští oči a ukáže rukou. Stočí koně trochu doleva a sesednou. Matt vezme do ruky tmavou věc. Plášť. Matt k němu přičichne a cukne sebou pod pachem krve a špíny.

„Zbavuje se věcí?“

„Nebo už je unavený anebo byl špatně připevněný.“

„Vezmeme to sebou.“ Nasednou a jedou směrem, kterým ležel plášť.

„Matte,“ promluví o pět minut později Zack. „Co když je to past?“

„Nemyslím, protože podívej se.“ V třmenech se napřímí a ukáže před sebou na pohybující se předmět. Zack kýchne. Kruci oni ho dohonili. Neuvěřitelné. Jenže taky zesílil vítr.

„Vidí nás?“

„Jak to mám vědět? Hlavně, že my ho vidíme.“

„Za takových deset minout už ne.“ Pobídnou koně ke klusu, ale uvědomují si, že moc dlouho nevydrží a vítr sílí a proniká oděvem až na kost. Je jim zima a jen jsou rádi, že fouká z boku a ne přímo do obličeje, ale i tak je to zdržuje. Skoro sklonění ke hřívám koní prodírají se záplavou sněhu, který opět začal sněžit a větrem, který se prohání po planině a zvedá sníh do výšky.

Oba mají v hlavě jedinou myšlenku, a to jestli to koně vydrží.  Skoro netečně minou zasněženého koně a Matt doufá, že to nebyla Venezia, jenže v tomto nečase jsou rádi, když jdou. Měli se zastavit nebo najít úkryt.

Zastaví se a otočí koně.

Zack nechápavě se dívá, co to dělá a potom mu to dojde. Otře si sníh z tváře a otočí koně taky. Jdou k mrtvému koni.

Matt těžce sklouzne z koně a donutí ho lehnout za mrtvého koně, který ještě má na sobě náklad. Zack to zopakuje a vtisknou se mezi těla koní. Je jim trochu tepleji, ale vědí, že je to jen zdání. Odmotají vše, co mají a přikryji sebe i koně. Choulí se k teplým tělům a ani se nesnaží dýchat na ruce. Matt zaváhá a objeme Zacka.

„Promiň,“ sotva slyšitelně řekne.

Zack trochu zavrtí hlavou. Za co a obejme ho taky. Přivřou očí a naslouchají vytí větru. Ani nevědí, jak, ale usnou. Probudí je, až pohyb koně a oni otevřou oči. Matt zrudne, když si i přes situaci uvědomí Zacka a jeho teplo i blízkost obličeje. Jen ani ne centimetr a on by se mohl dotknout rtů a získat odměnu pro, které prahne.

„Tak se konečně odvaž to udělat!“ mu vybuchne v hlavě a on je přitiskne k chladným Zackovým rtům. Roztřese se a neví čím. Jestli zimou, ohněm, který jim projel nebo slabou odezvou. Bože, tolik tě chci. Odtrhne se od nich a snivýma očima je pozoruje.

Zasměje se. Musel přijít blizard, aby se odvážil Zacka opět políbit. Zack nic nedělá. Možná se mi i to začíná líbit, probleskne mu hlavou a potom zvednou hlavy.

„Ustal vítr.“

„Já vím. Teď jen můžeme doufat, že nad námi není tři metry sněhu.“ Zvedne ztuhlé ruce a dotkne se dek nad hlavami. Udiveně sledují, že se lehce zvedá a najednou zavřou oči, když k nim pronikne světlo a sprška sněhu, která zanechá krůpěje vody. Vyhrabou se ze svého úkrytu a rozhlédnou se. Bílo a sníh i vítr lehounce se prohánějí po planině. Pohlédnou na mrtvého koně, u kterého se vytvořila obrovská závěj.

„Koně!“ vykřiknou a hned je kontroluji, ale ti už roztřeseně vstávají s koleny ponořenými do sněhu. Hlavy skloněné skoro u sněhu.

„Tohle nedokážou!“

„Hloupost!“ zavrčí Matt a začne ztuhlými prsty rozvazovat provazy z vaků. Dýchne si na prsty a opět se pokouší je rozehřát, ale jsou chladné. Zack je vezme do dlaní a začne třít a dýchat na ně.

Matt ohromeně hledí na Zacka a cítí, jak se mu rozlévá teplo po těle. Sny se plní a on přivře oči. Zakleje a uvědomí si situací, v které jsou. Neochotně vymaní ruce a přistoupí k vakům. Provaz rozváže snadno.

Zack pozoruje, co to dělá. „Nic z toho nevyvozuj. Jen jsem chtěl pomoci.“

„Jistě.“ odpoví s úsměvem Matt. „Nic to nebylo. Jen zahřátí rukou, které bych zvládl taky. Tření není nic nového pod sluncem, ale bylo to příjemné. Děkuji,“ nahne se k němu se podezřelým svitem v očích a zack ustoupí. Snad nechce zopakovat polibek?

Zack se křivě usměje. Kruci má pravdu. Odtrhne zrak od Matta a zahledí se do dálky. Po Lovci ani památka a on doufá, že zůstal někde pod sněhem. Mrtvý, jenže pokud oni přežili, mohl i on. Začne se věnovat koním a vakům. Vezme Mattův klobouk a opráší ho od sněhu. Narazí mu na hlavu a Matt zaskučí.

„Co je to?“

„Whisky.“

„Dej trochu.“

„To je pro koně.“

„Pro co?“ Zack si na moment pomyslí, že Matt zešílel, ale pak pochopí, když uvidí malý vak, který rozevírá a leje do něho whisky. Bezmocně se po ni napřáhne.

„Ty si myslíš, jako že to budou pít?“

„Ne žrát, ty troubo!“ řekne kupodivu šťastně.

„Hádám, že dědeček.“

„Kdo jiný.“ Nastaví vak Londonu a on do ní ponoří čumák. Zack pochopí, že měl ve vaku trochu ječmene. London odfrkne, ale žere. Potom nabídne Parisovi. „Nevydrží to dlouho a promiň, ale oni to potřebují víc ne my. Vyhodí prázdný vak a dekou, která zůstala suchá, je začne otírat.

Zack pobaveně odváže sněžnice a jedny hodí Mattovi. „Jak myslíš, že je to daleko k té stanici?“

„Deset mil. Víc snad ne, ale za chvilku bude tma a s koňmi to nebude lehké.“

„Tak jdeme.“

Vezmou koně za uzdy a prodírají se planinou. Celou cestu se snaží vyhnout závějím. Za hodinu se setmí a oni se řídí pouze hvězdami a svitem měsíce. Bělostný stín odráží paprsky a je vidět jako ve dne.

Zack skoro vrazí do Matta, který zůstane stát. To snad ne. Co se zase stalo?

„Co je?“ Pustí uzdu a jde k Mattovi. Střídají se ve vedení po půlhodině kvůli koním a teď on je vzadu a Matt vepředu.

„Nechápu to, ale věříš v zázraky?“

„Myslím, že jsem přestal věřit v deseti. Proč?“

„Protože to před námi, pokud se nemýlím, je Lovec.“

Zack jen vyhekne a doslova se natáhne, aby dál dohlédl. „Do pekla!“ zavrčí. To musí být Lovec. Kdo jiný by se v tuto dobu pochyboval po pláních. „Začínám tomu věřit. Ne, je to úplně logické.“ Stojí a dívají se na tmavý stín, který jde před nimi. Pohlédnou na sebe a na koně. V mžiku se rozhodnou a spustí uzdy.

Bez ničeho jen se zbraněmi jdou za tmavým stínem. Pokud se spletli, je konec. S očima upřenýma před sebe na nic nemyslíc, rázují. Jeden krok, druhý, třetí, stále dopředu. Cítí, že síly jim dochází, ale jdou.

Výstřel.

Matt cítí, že ho zasáhl, ale zatne zuby a jde. „Zacku?“ ten vytáhne pušku a zkoumavě se zadívá na stín. Teď je to jasné. Zamíří a vystřelí. Další rána a Matt jde dál.

Postava zalehne do sněhu a se vztekem pozoruje postavy, které za ní jdou. Měl se trefit přece. Zack přestane střílet a bleskurychle nabije pušku. Zamíří, ale potom ji skloní. Uhne se z jejich dosahu a hlavně z dráhy případné kulky.

„Zdravím!“ Matt se třese vzteky i rozhořčením. Uvědomuje si, že to není dobře, ale nedokáže se ovládnout. Před očima má mrtvou Vílu, polehávající koně, kteří těžce dýchají. Simplyho ruku v hubě koně a jak do nich lijí uspávací dryák.

„Ale, ale tak jsi tu a koukám, že máš sebou společnost. Jak vzácné.“

„Myslím, že ne a víš, proč jsem tu? Kdo to byl? Kdo ti zaplatil za tu… hnusnost!?“Vyrazí ze sebe a nedoufá, že by se dozvěděl jméno, ale musí to zkusit.

Smích. „Neřeknu ti a pak dostanu vás oba.“

Matt se nadechne. „I kdybys mně dostal…“ odmlčí se a dotkne se zbraně, kterou si už předem připravil, „pak Doca Hollidaye, nedostaneš!“

Zalapání po dechu a on jen lituje, že nemůže vidět jeho tvář. „Lžeš!“ vykřikne Lovec a zatěká po planině.  „Kdyby to byl Doc Holliday odpráskne mně první střelou.“

„Proč bych se dřel s takovým tchořem!“ Ledový chlad vyvolá v Lovci pochybnosti. „A pak můj partner má větší právo, než já. Matte, ukonči to, ať se můžeme, vrátí na ranč. Je mi trochu zima.“

Matt se usměje a pozoruje Lovce. Nevidí mu do očí, ale to nevadí. Je připravený, a když přišel Zack, je klidný. Ví, že ho zabije. Nebude první a nejspíš ani poslední, ale pro tohohle je souboj až příliš. Nezaslouží si to, ale on by nesvedl ho oběsit.

Plání se prohání lehký větřík, který zvedá sníh do výšky a stále ještě studený vítr proniká oděvem. Zack pozoruje ty dva. Matt je v pohodě. Zvládne to. Nikdy by neřekl, že souboje tak dlouho trvají. Možná proto, že vždy střílel. Začíná být zima. Přešlápne a neuvědomí si, že je to signál.

Výstřely.

Ticho.

„Matte?“

„Jo. V pohodě. Myslím jen, že mám škrábnutí od té předešlé kulky.“

Zack si dál nevšímá Matta a přejde k Lovci. Skloní se k němu, odhrne límec a dotkne se studené pokožky. Zavře víčka. „Mrtvý. Řekl něco?“

„Ne. Buď nic nevěděl, nebo naopak znal toho druhého až moc dobře, ale my to zjistíme.“

Zacka zahřeje slovo - zjistíme. Není to špatné vědět, že člověk někam patří, i když je to zrovna Matt s tou svou podivnou sexuální orientací. „Je ti lépe?“

„Lépe? Zacku tobě bylo lépe po střílení?“

„Moc ne. Jdeme, koně čekají.“ Vstane a přejde k Mattovi. „Vydržíš to?“

„Ne padnu tu potom, co jsme ho dohonili a přežili blizard.“ Začnou se smát a Zack podepře Matta. Vracejí se ke koním.

„Kam jdeme?“

„Vyber si. Ke Grizzlymu nebo do té staré stanice. Grizzly je blíže k ranči.“

„Obojí je daleko.“ Zack se zamyslí a vzdalují se od mrtvého těla, které pomalu zasypává jemný poprašek sněhu zvedaný větrem.