Shounen - ai povídky

Nový den

Zack otevře oči a protáhne se. Uvědomí si, kde je. Konečně je všechno jak má být. Ó není. Oko za oko zub za zub praví bible a co řekne tato svatá kniha, musí se brát doslova. I on umí hrát a začne hned s tím. Jen musí zjistit, zda je v posteli a potom… Oči se mu rozšíří nápadem. Má to. Potěšeně si výskne a zamne rukama.  Bože, proč jsi mi to neřekl dříve? Jsem takový osel? Neuvědomuje si, že se začíná chovat, jako by mu bylo sedmnáct. Touha po odplatě a hře převládla.

Vyhlédne ven. Nejraději by ještě spal, ale pomsta je sladká, pikantní a Matt musí poznat, že ne vše půjde podle něj. On je ten, kdo vede a jinak to nebude, i kdyby kobylky se spustily na zem a sežraly ji dohola. Jestli se rozhodne s ním spát, udělá to, ale zatím ani nápad.

Pohladí si knírek a šedé oči stále září nápadem. Uchechtne se. Ta hra, co vymyslel včera, je skvělá. Poradí ji Wyattovi, pokud ji ještě nehrál. Bude to terno! Nepamatuje si, kdy byl takhle vzrušený. Pohlédne ven. Zima, chladno a sníh stále padá v jemných poryvech větru. Ještě chvilku, pomyslí si. Den začíná až odpoledne, ale na ranči ne. Vstane, zadrkotá zuby, co nejrychleji se obleče. Noc byla skvělá. Zahrál si opravdu dobře a jednou z Matta může být úctyhodný protivník, ovšem… kdyby jeho protivníkem nebyl ON.

Právě to kdyby. S ním vždy prohraje, protože na rozdíl od něj, on dokáže udržet chladnou hlavu a nelítá v oblacích. Podívá se do zrcadla, uhladí si jeden konec knírku a potom druhý. Usměje se, když si vzpomene, jak Matta tím dráždí. No, jemu se líbí a potom nechce, aby na něj volali holobrádek. Mrtvolami by potom mohl vyložit cestu odtud k mexickým hranicím, což Matt vůbec nechápe.

Po špičkách přejde chodbu, tiše otevře Mattovy dveře. Vida – spí, pomyslí si a pozoruje jeho tvář. Je měkčí a raší mu vousy. Je jak zachumlaný andílek. Bohužel jen ve spánku. Kolikrát zdání klame a u žen to platí dvojnásob. Stačí pár šminek a ráno se poněkud diví, ale tady nejsou. Výhoda? Nevýhoda? Je jenom škoda, že je spíš jako bodavá netrpělivá vosa. Ušklíbne se a vzpomene si na sladkou Bessie. Měl docela příjemný zvyk…

„Matte, miláčku, vstávej!“ zašeptá. „Jsou už tři hodiny dopoledne,“ šeptala mu do ucha den co den. Občas to bylo otravné, ale většinou velmi milé. Přiloží rty k tvářím a políbí. Rukou vklouzne pod peřinu. Zatají dech a dotkne se těla. Popravdě nikdy moc provokatér nebyl. Spíš se nechal hýčkat, i když byl džentlmen a i dáma si užila své.

„Hmmm,“ ozve se vzápětí. „Zacku, lásko?“ Matt se obrátí na záda.

Spí nebo nespí?

Spí jak poleno a já jsem v jeho snech. To není špatné. Něžně, ale s rozvahou ho líbá a ruka hladí jeho rozespalé tělo.

Matt neví o ničem, jen, že je to skvělé pokračování snu se Zackem. Moc si z něj nepamatuje, ale najednou je o hodně živější, dokonce i jeho vůně se mu vetřela do snu. Zasténá a neuvědomuje si, že je to skutečnost.

Šeptá mu, provokuje a Matt je na vrcholu blaha. Tenhle sen musí trvat věčně, rozhodne se. Snaží se nevšímat toho, že je stále víc a víc vzhůru.

„Ty jsi, ale lišáčku spáč. Musíš vstát. Je ráno, holoubku.“ Občas nechal tyhle pitomostí šeptat své družky. Když měl náladu…

„Ne!“ řekne docela zřetelně.

Zack se ušklíbne a snaží se ignorovat, že i jeho ta hra dostává. Přivře šedé oči, rty se usmívají trošku i vypočítavosti.

„Zacku?!“ Matt se posadí a zírá na Zacka, který zaúpí, když se bouchne o Mattovo rameno. „Ty… co to děláš?“

„Nechtěl jsi to?“ Zaregistruje místo, kde skončila jeho ruka. Málem zešediví, když zjistí, že je skoro v Mattově klíně. Rychle ji vytáhne. „Je ráno. Probouzím tě. Nic jiného. Copak to taťkové nedělají?“ řekne škodolibě a narovná se.  

Matt na něj zírá a snaží se ještě v omámeném mozku srovnat, co se to s ním děje. Zack opět v jeho pokoji, dotýká se ho, dokonce se usmívá. Zatřese hlavou, aby se vzpamatoval.

„Musím jít. Mám hlad.“

Matt mimoděk otočí hlavou a zírá na tmu. Kolik je? Podívá se na velké hodiny. Sedm. Proč se nevzbudil? Vzpomene si na hru. Byl vzhůru na něj neobvykle dlouho.

„Zacku?“

„Copak?“

„Jsi v pořádku?“

„Proč bych neměl být? Tak vstávej nebo se na ranči flakají?“

„Ne, to ne!“

Zavřel dveře a odešel. Proč? Lehne si a uvědomí si zimu. Ze Zackových doteků byl jak v ohni. Možná je to jenom dobře, že odešel. Zavře oči. Jak rád by takhle probudil Zacka. Vstane a jeho pohled mimoděk sklouzne ke kalendáři. Oči se mu mírně rozšíří a zalapá po dechu. To je už tolikátého? Jak na to mohl zapomenout? To nemůže být pravda. Počítá, ale data se mu míhají v hlavě. Vždyť je to chvilka, co slavili Vánoce. Počítá a na tváři se mu rozlévá úsměv. Je to jedno. Je Valentýn. Zítra bude Valentýna a on to chce oslavit. Je jedno, že Zack ne. On je zamilovaný a tenhle svátek odjakživa slaví zamilovaný. Což on je, zdůrazňuje si to tvrdohlavě. Ano a nenechá se ničím odradit. Tohle pochopí i Zack.

Rychle se obleče. Vejde do kuchyně s káravým pohledem od Mary.

„Dlouho jsme hráli,“ zabručí a usedne na své místo. Zadívá se na Zacka. Odkašle, aby na sebe upoutal pozornost. „Zítra je svatého Valentýna,“ pronese velmi důrazně. Mary se začervená.

„A co má být?“

„Jen, že si zamilovaný dávají dárky,“ zdůrazní to opět. Skoro odsekává slova, aby mu bylo rozumět. Dovnitř vejde Narcissa. Je upravená a klidná.

„Jak se ti spalo?“

„Výborně, děkuji.“ Ostýchavě se posadí vedle Zacka. „Zítra je Valentýna? To je krásný svátek.“

„Ano je.“ Prohlásí tak hlasitě, že se po něm všichni konečně podívají. Dokonce Mary přestane míchat vejce na velké pánvi.

„Špatně jsi vstal?“

„Ale kdepak. Právě naopak. Mary, proč se ptáš?“

„Jen, že to pořád opakuješ.“ Znechuceně se mrkne po Zackovi, který v prstech žmoulá chleba, zatímco se myšlenkami toulá neznámo kudy. Šedé oči se přivírají a na úzkých rtech pohrává sotva znatelný úsměv.

No počkej, zítra se nebudeš tak smát. Zamrazí ho, když na něm spočine Zackův pohled. Má něco za lubem, ale co? Matt se zamračí.

„Kde je Jacob?“ optá se Šedý vlk Narcissy.

„Ještě spí. Myslím, že ho ta cesta unavila. Taky nadšení z nových koní. Miluje je. Matte, za to, že tu budu moci být, odpracuji si to.“

„Kdeže!“ zamítne ihned Matt a usměje se. „Co říkáš sto dolarů za Afroditu?“

„Sto padesát!“

„No tak to je trochu moc, ne?“

Ostatní přestanou myslet na Valentýna a s napětím sledují licitování.

„Za dva prvotřídní koně? Zbláznil ses?“

„Za jednoho. Ten druhý se ještě nenarodil.“

Proč to hraje? Pomyslí si Mary se Zackem současně. Mary stáhne pánev a položí ji doprostřed stolu. Vezme poloprázdný košík a nahradí ho novým, který je plný nakrájeného chleba. Vedle položí talíř s opečenou slaninou. Posadí se vedle Simplyho, který si nenápadně upraví šátek. Vzpomene si na svátek. To bude muset něco Mary dát.

Narcissa neví, co říct. Matt má pravdu. To by kupoval zajíce v pytli. Co jestli budou nějaké komplikace a nenarodí se živé? „Tak dobře,“ řekne rezignovaně. Je to méně, ale dobře ví, že sotva by nanejvýš dostala za kulhající bílou kobylu pět dolarů. Sto dolarů  může dostat jen od koňaře.

„Fajn, a pokud se narodí to hříbě v pořádku, dostaneš zbytek. Platí?“ Široce se usměje.

„Ty… Souhlasím.“

Dakota ji pozoruje. Zajímavá žena. Nabere vajíčka a naloží pořádnou porcí na talíř. Mary najednou vstane a vytáhne sklenici.

„Málem bych zapomněla,“ položí ji doprostřed stolu. Matt ji ihned otevře a naloží si pořádnou porcí zeleniny na talíř. „Mňam,“ řekne pouze.

„Mám raději maso.“

„To já taky, Zacku, ale se zeleninou je to lepší. Narcisso, hlavně si odpočiň, ano.“

Narcissa se zamračí. Copak je mrzák? Pomůže mu. V koních se vyzná. Musí. „Pomohu,“ řekne tvrdohlavě.

„Ale…,“ začne Matt nanovo.

„Matte, nech toho,“ řekne najednou Zack s Mary. Zarazí se. Pohlédnou na sebe. Mary zvedne hrdě hlavu a odvrátí se od něj. „Pomůžeš mi doma. Koňmi se zabývají chlapi a můžeš taky podjit Čertovo kvítko.“

„Čertovo kvítko? To bude kráva. Zajímavé jméno. Proč se tak jmenuje?“

„Protože je to ďábel v kravské kůži,“ odpoví Matt rychle.

„Protože ti sežrala nový klobouk a šlápla na nohu? Matte, odsuzuješ ji tak snadno,“ popíchne ho Zack a vzpomene, kolik zábavy mu přinesla. Pravda, ne vždy to byla zábava, ale nemůže chtít všechno.

„Zvládnu ji.“

„Díky moc,“ řekne úlevně Mary. V očích se jí slabě zablýskne. „Tady Zack musí pít její mléko, takže ráno a večer ji podojíš ano a budeme mít ještě sýr.“

Narcissa se otočí po Zackovi. On ji snad zavraždí, vyděsí se a pohlédne na klidně přežvykující Mary. Proč se nesnáší? Zajímá mě to, uvědomí si. Natáhne ruku, když narazí na jinou. Polekaně ji stáhne a zahledí se do klidných černých očí Dakoty.

„Matte, co dnes budeme dělat?“

„Sněží,“ odpoví mrzutě, načež odlomí kus chleba. „Nemůžeme ven, nemůžeme nic. Podíváme se na koně a chtěl bych s vámi všemi něco probrat.“

„Co?“ Simply poposedne. Dosud mlčel a přemýšlel, co dát Mary. Taky Matt mohl mlčet, ale zas na druhou stranu, bylo by pěkné něco Mary dát.

Matt se zadívá na Narcissu.

„Budu mlčet a nebyla jsem tu,“ uvědomí si, že pán ranče na ni zpytavě hledí a o něčem přemýšlí.

Matt přikývne, jako by si něco potvrdil. „Potřebuji prodebatovat koně. Dobře víte,“ začne klidným tichým hlasem, ale uvnitř něj to vře touhou někoho přizabít pokaždé, když si vzpomene, co se stalo.  „Někdo poranil Modřenku. Už za to bych ho ztrestal, kdybych věděl koho a potom někdo další otrávil koně. Toho dotyčného jsme dostali, ale někdo za ním stál. On to nevymyslel a já se bojím, že se o to pokusí znovu. Teď se nemusíme ničeho bát, ale sotva trochu sleze sníh, ta hrozba je tu opět.“

„Nevím, kdo to může být,“ řekne ustaraně Simply. „Být tady Bannyon, neváhám. Ukážu na něj prstem. On to byl, ale na druhou stranu, on by neotrávil koně. To by neudělal.“

Zack mlčí a naslouchá. Něco si vybavuje, ale neví co.

„Budeme hlídat, Matte?“

„Ano. Vím, že…“

„Běž k čertu, Matte. Tohle je věc nás všech. Budeme se střídat. Dostaneme ty parchanty!“

„Díky moc. Zatím se připravíme.“

„Ale počkat!“ zarazí je Zack. „Slyšel jsem, že na ranči je Bannyon.

„Ale na vozíku!“

„Ne. Někdo jiný. Říkali mu mladej, ale u ma…,“ zarazí se prudce a zmlkne.

„Co?“ podezřívavě začichá Matt. Ma? Co začíná na Ma? Madam Josefine! Má příliš nevinný pohled. Je to on. Měl pravdu!

„Slyšel jsem, že je z východu. Philadelphie nebo jiné město? Nevím.“

„Tak to je jasné!“ třískne do stolu Simply. „Je to hamraď! Pakáž zdegenerovaná! Nemůžeme takovému člověku věřit, ale jak ho dostaneme?“

„Bez důkazu nebudu nikoho odsuzovat. Ani Bannyona.“

„Tak je obstaráme,“ řekne tentokrát kupodivu rázně Dakota. „Budu ho hlídat.“

Matt se na něj udiveně zahledí, ale pak přikývne. „Dobře. Budeš hlídat ranč. Ale proč to dělá?“

„Kdo ví? Možná pomsta?“ Klidným hlasem navrhne Šedý vlk, ale pozoruje Dakotu. Co se to s ním děje?

Dakota upřeně zírá na stěnu. Otce si nevšímá.

„Tak je to vyřešené.“

„A vajíčka jsou studená,“ mrzutě poznamená Mary, která neměla odvahu je přerušit. Přece jen je vyřešení té záhady důležitější.

„Ale Mary…“

„Tohle je důležité,“ pronese z ničeho nic Narcissa. „Je to zločin a k tomu nebezpečný. Co kdyby příště to byli lidé?“

„Neboj, všechno bude v pořádku. Ale i tak měli bychom vzít v úvahu, že může to být někdo jiný.“

„Matt, proč si myslíš, že Dvojité X je nevinné? Jen si vzpomeň, že nás vždy chtělo dostat. Nikdo v celém okolí po nás netouží.“

„Já nevím. Možná se mi příčí myšlenka, že lidé jsou schopní takového podrazu.“

„Jsou. Svedou spáchat i horší věcí,“ řekne hořce Narcissa. „Jsou to divoké zvířata!“

Všichni na ni udiveně zírají.

„Omlouvám se. Půjdu za Jacobem.“ Vstane a bez ohlednutí vyjde ven.

U stolu je ticho. Mary mlaskne. „Chudinka malá. Muselo se ji přihodit něco velmi špatného.“

Dakota se taky zvedne a vyjde ven. Přistoupí k Narcisse, která stojí na verandě. Po tvářích jí stékají slzy. Když za sebou ucítí závan tepla z domu, utře si je a netečně hledí před sebe.

„Všichni nejsou zlí,“ prohodí klidně a jde sněhem k stodole. 

„Já vím!“ zamumlá v odpověď, která zanikne v tichém dni. Otočí se, načež zmizí v domě. Navleče na sebe kabát a vydá se podívat na Jacoba. Měl by už být vzhůru.

„Udělám ten jablkový koláč.“

„Mary, sluníčko moje, co za něj chceš?“

Mary lehce třepne Simplyho, který před ní klečí. „Kytku?“

„Teď? Nejsem kouzelníkem! Něco lehčího?“ snaží se s širokým úsměvem usmlouvat, když se ozve zaštěkání.

„Postarej se raději o své hafany!“ vyndá velkou plechovou mísu a mouku na těsto.

„Rozkaz!“ postaví se do pozoru, což trochu působí směšně, zvláště při jeho menším vzrůstu a trochu křivých nohou. Otočí se a rázně jako voják odpochoduje.

„Mléko!“ Mary postaví se zadostičiněním před Zacka hrnek mléka. Zack se na něj nebezpečně zadívá.

„Mary, ty mě musíš nenávidět.“

„Zacku, za to si můžeš sám. Prostě se mi nelíbí, jak jednáš a ty Matte Darmonte buď ticho.“

Matt zavře pusu a vyjde ven. Má pravdu. Tohle je mezi nimi.

Zack natáhne ruku k hrnku a vypije ho, až mu zůstane mléko na kníru. Vyzývavě jim bouchne o stůl. Uvědomí si, že Mary neví vše. „To je mezi námi dvěma.“

„Já vím, ale je příliš zranitelný. Jestli mu ještě jednou ublížíš, počítej s tím, že odtud nevyjdeš živý.“ Do stolu se vbodne nůž.

Zack nehnutě ho pozoruje. „Netušil jsem, že se koláč dělá nožem.“

„Koláč ne, ale jablka ano. Myslím, že si rozumíme.“ Vytáhne ho a usedne s miskou jablek, které měla od včera připravené.

„Zajdu do knihovny si něco přečíst. Nebo za mulami. Prý kopou skoro jako člověk.“

„Hlavně aby nekoply tam, kde končí nohy.“

Zack vyprskne smíchy a raději se odklidí ke stájím. „Je tu někdo?“

„Ne, jenom duch,“ zavrčí v odpověď Matt a přistoupí k němu. Zack ustoupí. „Nevyhrál jsi sázku nebo porušíš své slovo?“

Matt ustoupí, ale nakloní se k němu. Zpod klobouku září oči. „Zítra tyhle hlouposti nebudou platit. Dnes ráno jsi mě pěkně vzrušil a nechal mě být. Tohle se nedělá!“ obrátí se a jde k Dakotovi.

Zack zrudne, když si vzpomene, že i jemu nebylo fajn. „Sakra!“ zavrčí. Copak bude mít navrch jenom Matt? Venku si uvědomí, že přestal padat sníh. Mohl by odjet, ale zatvrzelost mu nedovoluje opustit hru, kterou vyhraje, i kdyby padl. Nedaleko se ozve zabučení a hlas Narcissy. Další oběť Čertova kvítka.

K večeru, když tma přikryje okolní svět a pouze na verandě září měkké světlo luceren, se krade kolem zdí postava. Opatrně našlapuje a v duchu, kleje, proč sníh musí vrzat. Otevře vrata a zadívá se na bělmo černého zvířete. Zamne rukama a otevře dokořán dveře.

Pomsta!