Shounen - ai povídky

2.

Agentura Prsten a růže

„Jak tvůj bratr  vypadá, Lucindo?“ ozve se mladý muž v narůžovělé košili se sakem přes opěradlo židle. Sedí v kavárně Pod stromem. „Moc se mi ten tvůj nápad nezdá.“ Nakrčí nos a upije brčkem kokosový koktejl s ledem, smetanou a kokosem. Na okraji skleničky  má průsvitnou mořskou pannu jako ozdobu a plátek kiwi.

„No tak Nicholasi, prosím tě. Dostaneš za to zaplaceno a pak udělej to kvůli male co se má narodit, no tak a můj bratříček? Bude se ti líbit. Už jsi někdy viděl dokonalost?“ Nik si povzdechne. Jsou to dva dny co se seznámil se sestrou Christiny a má pocit, že ji zná léta.

„Kromě Georgyho Clooneye tak ne.“ Lucinda ví od Christiny, že je to jeho idol a usrkne si coly light.

„Dobře tak uvidíš. Jen tě jen s ním seznámim, nic víc. Jestli nebudeš souhlasit... nebudu tě k ničemu nutit.“

„No já ...“

„Niku, co takhle desettísic dolarů a pravidelný plat po dobu co budeš s námi?“

„Beru.“ Vyhrkne Nicholas. „Jojo a pak, že žádný nátlak.“

„Jen jsem ti nabídla malou sumu za tvoje herecké schopnosti,“ nevinně prohodí Lucinda. Nicholas je pěkný plavovlasý kluk s modrýma očima a ďolíčky. Má pěknou postavu i když ne tak pěknou jako Brett a stará se o sebe. Ještě, že její Peter ví co má ráda a posledně se začal taky lépe oblékat. Sice říká, že je to kvůli agentuře, ale ona ví své. Žárlí na všechny ty vymoděné panáky co se kolem ni točí. A sluší mu to. Víc než když ho poznala.

„Kecy. Kdy tam půjdeme?“ a upije z koktejlu.

„A nechceš hned teď? Je to nedaleko.“

„Ty lištičko. Tak jdeme. Stejně nemám co dělat.“ Pohledem přivolá číšníka a vřelé se na něho usměje. Ten se ušklíbne.

„Tentokrát žádné dýško?“

„Ne. Byl hezký, ale neusmál se na mně,“ klidně odpoví Nik. Zívne si.

„Těžký večer?“

„Trochu. Ale chlapi se nakonec tam porvali o nějakou sukeň, která tam byla se svými přáteli a tak to skončilo trochu drsněji než obvykle. Ještě stěstí, že tam bylo Zlatíčko a všechny je vymetl na chodník. Co já vím dva skončili v nemocnici.“

„A ta holka?“

„Zdejchla se po anglicku. Naprosto suverénně se vypařila... pane jo. Tady máte agenturu?“

„V třinactém patře. Hezký výhled z kanceláře. Myslím, že se ti bude líbit jak to tam máme zařízeno.“ V přízemí pozdraví ostrahu a výtahem vyjedou do třináctého patra. Koberec, který tlumí kroky, na zdech obrazy a květináče s ohromnými květinami za kterými se dá skrýt. Zajdou do nejzašší kanceláře, odkud se ozývá sytý hlas a pak smích.

Nicholas se zastaví. Lucinda ho vezme za ruku a chce táhnout dál.

„To je tvůj...“

„No ano. Říkala  jsem ti doko...“

„Pšššš,“okouzleně zašeptá.

„No ano zlatíčko. To víš, že ano a jistě přijdu do toho divadla a co dávají...Krále Leara... a nedávají nějakou komedii? Víš broučku jak se rád se tebou bavím....sakra!“ zařve, když telefon zmlkne a dívá se na rozzobenou Lucindu a telefonní drát v rukou.

„Něco jsme si domluvili. Žádné ženy a tohle je.. Nich...Nicholasi?“ ten náboženě přejde k Brettovi a přitiskne se k němu.

„Neřekla jsi, že je tak spanilý.“ Brett se odtáhne, ale má pocit, že od liány by bylo lehčí utéci než od toho muže co se po něm pne k světlu, tedy k jeho rtům.

„Lucindo to je...“

„Přesně tak. Nicholasi dost už.“ Ten se k ni otočí s rozzářenými očima. „Víš jsi hezká, ale...“

„Takhle urazit moji sestru?“ zavrčí Brett a sklepe ho ze sebe jak obtížnou mouchu.

„Je to pravda co chtěl říct,“ zahučí nerada Lucinda. Nicholas si klepe po bradě a pak mu urovná rozčepýřené vlasy, načež je Brett zas vztekle rozcuchá.

„Brett potřebuje skeretáře. Budu jim Lucidno,“ oznámí to v klidu Nik. Sedne si na kraj stolu a obdivně sleduje Bretta. Lucinda pokrčí rameny.

„Klidně domluv se tu s Brettem. Já mám obchodní schůzku. Musím letět.“ Vyjde ven a přemýšlí jak se to vyvine a pak Chris s Kathy čekají raport ze setkání. Bude to v pořádku. Nicholas je fajn kluk, který umí zůstat při zemí a aspoň toho jejich nevycvalaného bratříčka něčemu novému naučí.

„Počkej co to jako děláš?“ Brett se tiskne do židle a na kolenou má Nicholase s rukama na vázance a nechystá se ho zrovna uškrtit.

„Tak a je to hezčí.“ Když kravata letí do kouta a on rozepne dva horní knoflíčky u košile. Zavrtí se mu v klíně. „Nádhera. To je přesně po čem muži šílí. Kousek obnažené pokožky dokonalosti a jde to k tvé vizáži playboye!“

„Playboye?! Za chvilku tu má být klient. Nepotřebuji vypadat jak ze stránek Squere nebo jiného deníku,“ zavrčí Brett a donutí ho aby z něho sesedl. Nicholas vstane a neopomene se o něho otřít. Je krásný až se z toho posezeníčka na něm vzrušil. Možná a klekne si k němu a zajede rukou do klína. Brett vyskočí a převrhne židli. Bože v jeho klíně mužská ruka. To už je moc. O sexu sestry nic neříkaly!

„Já půjdu někam jinam,“ozve se ode dveří nejistý ženský hlas.

„Děkujeme slečno. Právě se pokouším svého miláčka dovést k rozumu, že i v kanceláři se může trochu uvolnit. Znáte to určitě sama.“ Nik vstane a zavře za ni dveře.

„To byl zákáznice...“ ale Nichoals jeho námitky smete do koše.

„Tak to je dobře. Vsadím se, že to volá dalším a o to jde ne? Nebo aspoň mi to tak Lucinda vysvětlila.“

Brett usedne do židle. „Jo, přesně. Plán mých povedených sestřiček a matka s tím souhlasila. Že mi to prospěje nebýt jen se samýma ženskýma. Jako by mi to někdy vadilo. Takže to předtím bylo divadélko?

„Divadlo? Ne, kdepak. Mám jednu teorii a vyzkouším ji na tobě.“ Klesne opět na kolena. „Když se ti to nebude líbit, tak si představ ženu a zavři oči. Hodlám tě utěšit v tvé situaci a něčemu naučit.“

„Počkej to nemusíš... já...“ Jak ho mám zadržet a připadá si jako v panoptikum. Jedná jeho část chce si vyzkoušet něco nového a druhá se tomu zarputile brání. Přece jsi chlap a chlap má mít jen ženské. A nechce se nic učit. Všechno o sexu už dávno ví...

Nicholas s úsměvem položí svoji ruku na Brettovo mužství a začne ho mnout. Zvedne hlavu a málem se zasměje, když vidí, že fakt má zavřené oči a v jeho tváři probíhá boj jestli jo nebo ne. „Bude se ti to líbit. Nám oběma,“ zašeptá a pomaličku rozepne knoflík, stáhne zip a rukou vklouzne dovnitř.

„Achhhh!“ slabě unikne Brettovi ze rtů. Asi všechno nevím, pomyslí si. Je vášnivý, pomyslí si Nicholas. To je moc dobře. Nemá rád lekle sledě. Bretta  je pro nějakou ženu škoda, když mne mu úd přes černé trenýrky a sleduje jak nabývá na mohutnosti. Brett rukama svírá opěradla židle  a s úžasem cítí jak se vzrušuje pod tím hlazením. Nemůže tomu věřit, že nějaký zakrslý... no ne tak úplně, ho donutil postavit jeho přezdívku Casanova na hlavu a slintat tady pod tou zkušenou rukou, nějakého transvestity nebo čert bůhvíčeho.

„Ne počkej! To ne..“ když ucítí vzduch na svém mužství a jeho ruce jak ho svírají. Mimoděk otevře oči, když ho pohltí teplo a on ucítí Nikův jazyk jak obratně si hraje s jeho údem. Dělá to prostě úžasně, po chvilce s očima doširoka upřesní si pocity které v něm viří. Ten jeho jazyk a rytmus a laskání, to jak mu zajel hlouběji do ternýrek a hraje si s jeho varlaty. Jak ho mne a tiskne... to je fantastické. Neskutečné jak ... „Aaaaa!“ vykřikne a vyvrcholí. S rukou, o které ani nevěděl, jak se dostala do Nikových vlasů, sleduje jak pečlivě všechno spolyká a olízne jeho úd a pak ho schová dovnitř kalhot. Upraví ho a vzhlédne k němu s rošťackými ďáblíky v očích..

„Jak se to líbilo?“ spokojeně řekne a položí si mu hlavu do klína.

„No...“ neví co říct. Líbilo se, nelíbilo se mu to a co když řekne líbilo a on bude chtít něco víc? „Nelíbilo se,“ vyhrkne a doufá, že to zní přesvědčivě.

„Lháři!“ Nik vstane a políbí ho na tvář. „Jdu udělat kafe. Jak ho máš rád?“

„Černou a panáka!“ dostane ze sebe roztřeseně. On ho políbíl kluk, muž ne gay proboha on to nechce. Chce kus provazu ne, prášky, bože najde si jiné místo. Jesle, peníze, peníze. Ano nabídne mu peníze. Mnoho peněz .. mnoho.. nemá tolik. Všechno dal za nový dům. Bože musí to snášet dál!

„Šéfe kafe! Černé jak ho máte rád a máme tady zákazníka. Musíte si ho vzít vy. Nikdy bych si nemyslel, že tohle uvidím pohromadě!“ Postaví před něj kafe a Brett upije. „Už kvůli tomu to stojí za to.“

„Zákazník? Ne zákaznice?“

„Kdepak právě k nám přišla dokonalost a sedí tam venku. Je prostě úúúžasný. „Pane prosím pojďte dál!“ Zavolá. Brett si poznamená, že s ním musí mluvit o povinnostech sekretářky.

„Dobrý den,“ melodicky hlas, který v něm něco probudí. „Je to agentura Prsten a růže?“

„Jistě dobrý den. Jmenuji se Brett Calaghan a jsem jedním z partnerů agentury. Co mohu vám nabídnout. Niku...“

„Brette miláčku?“ zavrní Nik a obejme ho kolem krku a hledí do neuvěřitelně zelených oči protějšku Bretta. Bože úplně svoji krásu ignoruje. Vysoká štíhlá postava v kalhotech a ten zadek je tak rozkošný, jak tu látku napíná a laská. Lehká bílá košile přes kalhoty a jeho oči sklouznou dolu. No nedá se moc poznat, ale zřejmě by to byl jediná vada na jeho rozkošnosti. Černé vlasy na krátko ostřihané a hedvábné, no úžasné a nosík a rty smyslné a pevné a líce a obočí a hřísně dlouhé řasy svádějící k horkým vášnivým  nocím. Ramena óóó je k sežrání.

„Niku. Kávu, čaj...“

„Čaj prosím, zelený pokud máte.“

„Výborně jeden zelený čaj  a zatím se tu drahouškové seznamte, a ne že mi ho budete svádět!“ Nik políbí s čertovskými plamínky v očích Bretta. Kein se na to s úžasem dívá. Má pocit, že je někde v divadle a ne v prvotřídní agentuře pro nevěsty. Nik odtančí a zavře za sebou dveře. Opře se o ně. Tak ty dva dá dohromady. Nic není nemožné a po dlouhé době si zahraje na amora. Rozevře paže a zatřepotá jimi. „Lalalalala...“ prozpěvuje si cestou ke kuchyňce.

„Tak co budete potřebovat od nás,“ a odolá setřít ten Nikův polibek.

„Potřebovat? Svatbu. Moje nastávají Caroline Denbery je velmi zaměstananou advokátkou a tak mně vyslala, abych to zařidil. Jelikož je léto a učím na zdejší univerzitě usoudila, že mohu to vyřidít já, když mám volno. Ženy. Jako bych o tom něco věděl.“ Pokrčí rameny, sundá si z očí brýle a zahledí se na toho podivnéhom muže, který je obletován no mužem. Nasadí si brýle a pak si uvědomí a natáhne před sebe ruku. „Kein Vislov.“ Usměje se.

„Těší mně.“ Brett natáhne ruku a sevře ji. Oběma projede elektrický výboj a stáhnou své ruce. „Nejdřív jak to asi cenově vidíte. Máme tu různě katalogy...“ Zvedne se aby zakryl svůj zmatek a otočí se ke skříní. Začne tahat katalogy a dávat na psací stůl.

„Tak Nik je tady.“ Spokojeně přehlédne atmosféru i rozpačitého Bretta. Zpracuje ty milánky až nebudou vědět čí jsou. I když ti dva vedle sebe to bude až skoro hřích. Jenže Christina je jeho nejlepší kamarádka. „Čaj zlato. Chceš Brette pomoci?“ oddaně zavrká.

„Niku pa.., děkuji ne.“ Ten k němu přistoupí a políbí ho na rty. Brett mu mimoděk oplatí a Nik se zasměje.

„Omlouváme se. Zrovna jsme se poznali a Brett ještě neví jaký jsem divoch. Budu vedle, kdybyste něco potřebovali!“ vyrazí ven jako vichřice. Kein se na Bretta dívá jak na pokusné zvířatko svého bratříčka, které rozpitval když mu bylo asi pět.