Shounen - ai povídky

3.

Agentura Prsten a růže

„Tak zde jsou katalogy a víte co, pojďte se usadit tady do křesel a v klidu si to prohlednéme. Mluvili jste s Caroline o tom jak by to mělo vypadat a hlavně kde by se měl obřad konat?“

„Nějakou představu mám a jinak řekla, že naprosto ve všem mi důvěřuje. Jen na obřadu chce trvat aby byl na závodišti.“

„Na závodišti?“

„Nějaký problém? Přítelkyně Caroline ji říkala, že jste ji zařizovali obřad na jezeře.“

„Problém to není a na místním závodišti?“

„Přesně tak. Doslova řekla, že to chce mít v cílové rovince. Ženy,“ pokrčí rameny a napije se výtečného čaje.

„Problém je ten, že je  sezóna vrcholí a závodiště je narváno. Uvidíme co budu mohl dělat a tady jsou svatební šaty ...“

„Vyberu já.“ Brett údivem nadzvedne obočí. Vdává se ta Caroline nebo Kein. Pěkné a zajímavé jméno.

„Víte nechci nic říkat, ale většinou to všechno vybírá žena nebo pár společně, ale to je tak neobvyklé, ale víte co? Uděláme co v našich silách bude, ale některé věci musí rozhodnout slečna Caroline sama. Jako vyzkoušet šaty.To nezvládnete vy rozhodně.“ Přejede jeho tělo pohledem.

„Já vím, že ne. Snad Caroline bude mít čas. To víte má velký případ. Nechápu proč zrovna teď se chce brát. Ženy,“ pokrčí rameny. „Tak co je na pořadu dne?“ zasměje se.

„Místo máme a ostatní zařizuji moje sestry.“

„Víte nemohl bych s vámi to vyřidit? Víte s ženami si nějak nerozumím.“

„Bráš...ach máš návštěvu?“

„Klient, Kathy.“

„Těší mně Katherine Calaghan.“ Usměje se a Kein vstane.

„Kein Vislov, těší mně.“

„Venku je strašné vedro. Omlouvám se, ale mám na starosti smlouvy a podobné věci. Kde bude svatba Brette?“

„Závodiště.“ Ta se zadívá do stropu.

„Půjde to a víš co tentokrát všechno vyřidíš ty.“

„Ale...“ bezmocně po ni natáhne ruku jak ji chce zadržet. Spíš by vítr uchopil než svoji energickou sestru. Kein zatím sedí a dívá se na tu krásnou ženu. Je starší než její bratr, ale stejně okouzlující.

„Paní Kathy! Vítejte!“ zakřičí ode dveří Nik a vrhne se Brettovi kolem krku. Kathy zamrká než ji dojde, že je to ten okouzlující transvestita od Christiny. Bože musí se tak lepit na jejiho bratra?

„Niku ahoj. No budu muset letět. Obchodní schůzka. Nashledanou pane Vislove.“

„Nashledanou,“ stačí zvolat a dál upřeně pozoruje Nika jak drží pod paží Bretta, který se snaží vykroutit ze sevření toho mladého muže.

„Niku mám tady jednání,“ naznačí a ten nic.

„Já tady zůstanu u tebe jak věrný pes u nohou svého páníčka. Nemohu odolat abych se na něho nedíval. Je tak krásný co myslíte, Keine?“ Obrátí svoji pozornost k tomu nádhernému protějšku Bretta. Brett v duchu zaúpí a už se loučí s dalším klientem.

Kein si odkašle. „Obávám se, že to neumím posoudit.“ Vypadají tak podivně. Něco mu tu nehraje, ale pokud by měl přiznat, tak se Brett musí líbit každé ženě. Je jako David. Slabě si povzdechne a čeká jak budou pokračovat. Proč jen sliboval, že si ji vezme. Jenže to dítě a to si dával takový pozor, aby neotěhotněla. Řekla že chce svatbu ihned dokud je štíhlá. Prý nechce mít svatbu s tlustým břichem a taky bude šereda. Co on ví tak ženy naopak těhotenstvím zkrásněji. Vyzařuje z nich něco hezkého. Takže mu dala ultimátum dva měsíce a svatba jinak potrat. Bože je tvrdá, jenže on má rád děti a chce je.

„Tak to je špatné. Jen se podívejte na jeho postavu a vlasy,“sáhne mu do vlasů a počechrá je. „Není rozkošný...“

„Niku!“ Takhle to nepůjde. Musí říct Lucindě, že si raději hodí provaz přes veverku než aby dál snášel tyhle manýry. Ten se od něho odlepí jako by poznal, že toho už  je dost a překročil svoji míru denních výstřelků.

„Dobře. Jdu rozšifrovat ten podivný přístroj, který mi leží na stole.“

„Niku to je počítač.“

„Aha dobře. Tak jdu zjistit jak se to zapíná.“ Vyjde ven a nechá je ohromené o samotě.

„Myslel to vážně?“

„Nevím.“ Pokrčí Brett rameny. „Poznal jsem ho dnes asi tak před třemi hodinami.“ Kein mlčí. Před třemi hodinami a takové důvěrnosti? On než se přibližíl ke Carolině, tak se o ni ucházel tři měsíce. Je trochu staromódní. Jenže maminka ho tak vychovala, aby byl vůči ženám uctivý. „Víte co? Co kdybychom vyšli ven někam si sednout a tak zmizeli z dosahu Nika.“

„Jistě proč ne. Venku je nádherně.“ Zvednou se a vyjdou ven. Nevšimnou si za sebou postavu v narůžověle košili s mobilem v ruce, zápisníkem v kapse, v zubech propisku a jak se navléká do lehkého sáčka, na oči sluneční brýle.

„Miluji procházky po městě a zvlášť parky a kolo.“

„Já taky. To závodiště byl čí nápad? Ženy nemají rády závodiště.“

„Popravdě můj. Chtěl jsem ... to je jedno. Koně jsou moji vášni a mám Serge. To je anglický plnokrevník a je jen můj. Dostal jsem ho od dědy, který má koňskou farmu. Teď skáče, ale dřív byl rovinář.“ Vypráví mu o svém dětství na farmě i o tom jak se stal biologem a učí teď na univerzitě. Překvapeně poslouchá, že Brett je vystudovaný psycholog.

11,00 jezírko v parku, krmí spolu labutě. Brett se něčemu směje. Labutě pomalu mizí.

11,30 v parku s dětmi se zapojuji do lehké hry s míčem. Dav houstne, nebezpečí spatření pominulo. Mohu se narovnat.

12,00 oběd v prvotřídní restauraci U stříbrného dolaru. Nemohou se dohodnout kdo platí. Vyhrává Brett. Nejspíš oběd jde na účet agentury.

  Polévka, hlavní jídlo steak a Kaine je vegetraián. Tofu. Na konci oba sladké. Mají rádi sladké. Káva a malá sklenička červeného. Mají rádi víno. Směji se a baví se. Tohle u Lucindy si vyberu v podobě těch peněz. Doufám, že mi poděkuje za snahu. Mám hlad, ale odolávám.

13,30 prsteny. Jaké nezjištěno. Nejspíš svatební. Kupuji krabičku. Diamant? Na univerzitě asi dobře platí. Poptám se po místě sekretáře. Nevidím tam a nechci jim lézt do cesty. Špehování není nic moc pro mně. Je moc složité a jsem z toho plížení ztuhlý. Jsem rád vidět!

14,30 se loučí a Brett se loudá do kanceláře... ježíš musím být tam před ním. Švihám!

Nik dorazí do kanceláře před Brettem. Sesune se před tou krabici o které Brett tvrdí, že je počítač a klesne vyčerpaně na stůl. V žaludku mu zakručí hlady. Nějak zapomněl se nakrmit v nějakém fastfoodu.

„Ahoj Niku,. Takže tvoje povinnosti...“

„Všechno už mi řekla Lucinda. Nemusíš se opak...“

„Niku. Takže neobtěžovat moje zákazníky. Nelísat se....“ Nik otevře jedno zmožené oko. Co to říká? Zívne si. „Kávu mám rád černoua. Když řeknu, že chci panáka tak mi ho vyhrabeš i kdybys měl pro něj letět na měsíc.“

„Hai, hai...“ mávne rukou. Brett znejistí. Slyšel jeho přednášku nebo ne? „Niku co jsem říkal?“

„Nemám se lísat což odporuje pokynům tvé sestry. Jelikož mně platí...“ zvedne se s průhledným záměrem a došachuje ho do křesla. Posadí se mu do klína. „Jak bylo s panem Keinem. Povídej drahouškovi o tom a prosím pikantnosti nevynechávat. Zbožňuji je.“

„Jak víš, že jsem tady nebyl?“

„Tvůj mazlíček nahlédl do tvé kanceláře a nebyl jsi tam a tak Nik usoudil že jsi s panem Keinem vyrazil na malou procházku po městě. Víš Niku být mi nevěrný hned, co jsme se seznámili to se opravdu nedělá.“

„Niku nechodíme spolu.“

„Ne?!! Ale Lucinda říkala, že ano. Chceš Nika rozbrečet a svoji chudinku nenarozenou neteřinku taky, že ano.“

„Tebe klidně rozbrečím, ale neteř ne. Sestry jsou despotické... proč sedíš mi na klíně?“ Nik mu obejme krk a jeho teplý dech Brettovi polaská ušní lalůček.

„Protože to mám rád, jak mně tlačí tvůj penis do zadku a chtěl bych, abys mi ho tam hluboko zasunul.“ Brett cítí jak rudne. Bože tohle ještě nikdo mu neřekl. Tak bezostyšně. To... přece nejde. Shodí ho z klína a zjistí, jak se tam Nik vrtěl, že je vzrušený. Bože jak má z takovou bouli jít dolu z práce domu? Nik sedí na zemi a tře si jednu půlku.

„Chceš, abych ti pomohl od toho problému?“ lišácky se zeptá a Brett začíná chápat co se myslí sexuální obtěžování na pracovišti. Nikdy by neřekl, že bude oběti, ale když ucítí jeho dlaně na kalhotech, vyvleče se z jeho chapadel a vyběhne ven. Zapadne do kanceláře a horečnatě hledá klíč.

„Kde je doprdele!“ zuřivě zanadává.

„Tady cukroušku!“ ve dveřích se samolibým úsměvem stojí Nik a na prstě se mu houpe klíč od Brettovy kanceláře. Ten po něm chňapne, ale nestihne mu ho sebrat.

„Ty pijavice dej ho sem nebo se neznám.“

„To je ono. Chváš se až moc dokonale. Musíš se uvolnit od stresu a frustrace. Nik je na to odborník. Tak řekni co bys provedl Nikovi?“

„Nařezal mu. Matka ho dobře nevychovala!“ Ohromeně uslyší zavírání dveří a před sebou vidí stáhnuté kalhoty a vystrčené hýždě.

„Nemys....“

„Tss kdo by to řekl, že budeš mít takovou frantazie. Nik je zlobivý chlapeček a zaslouží si výprask. Tak posluž si.“ Brett fascinovaně k němu jde. Jazykem si olízne rty. Má chuť ho praštit za ty všechny věci, které dnes zažil! „No tak Nik čeká a pak klidně si dělej co chceš. Takový sex na stole mně vzrušuje k nepříčetnosti a když ještě k tomu necháš pootevřené dveře...“

„Obleč se,“ řekne chraptivě Brett. Má pocit, že je někde jinde.

„Chytej!“ Brett zachytí klíč a důstojně vyjde ven. Proč mu najednou dal klíč?

15.30 první lekce za námi. Úspěch. Lucinda bude spokojena. 

Nik si navleče kalhoty a schová zápisník do kapsy.

Copak všude dnes jsou jen muži? když vidí dva mladíky se vést za ruku. Nebo jsem si toho nikdy nevšiml? Co tamti dva. Vypadají tak normálně, ale spolu sedí a povídají se a co tamti dva? Má pocit, že se na něho zřití ten panelák co v něm mají kanceláře.

„Cože, Niku! Ty se zbláznil!“

„Lucindo, ale ty jsi to chtěla a vůbec tvůj bratr je stvořený pro Keina.“

„Jakého Keina?“ Lucinda nic nechápe.

„To je ten váš nový klient. Je prostě rozkošný a dokonalý protiklad tvému bratrovi. Plavovlasý a Kein černovlasý. Přitahuji se. Jen se podívej na moje zápisky.“ Usrkne koktejl a podá ji zápisník. Lucinda ho vezme do ruky a listuje v něm.

„Niku můj bratr je Casan...“

„Nevadí. Už na tom pracuji jak...“

Mobil.

„Sandro.. co ano, opravdu? To je skvělé. Kathy bude mít radost.“ Zaklapne mobil

„Niku funguje to. Sandra se vrací.“ Nik  se rozzáří a pyšně se kolem rozhlédne.