17. 11. 2013
Nepřítel
3.
Ghaane Gorgone
Země, Pentagon, 11.12.2012
„Veškeré úsilí zničit vetřelce je k ničemu,“ oznámí jeden z vrchních velitelů.
„Co teď, pánové? Země je v troskách.“
„Nevíme, pane, ale doporučil bych jedno.“
„Generál Raznarok?“
„Ano, pane. Začal bych připravovat schůzku mezi nimi a námi. Podle mých lidi, jeden přistal v Nevadě u výzkumného střediska. Podobal se nám. Jeho stíhačka nebo letoun byl pro naše stroje velmi rychlý. Dostal jsem zprávu před deseti minutami,“ brání se. „Podle mých lidi, budou nás kontaktovat.“
„Nás?“
„Pane, to netušíme, ale spojil bych se s ostatními zeměmi.“
„Bojím se, že podmínky budou klást oni, ne my. Naše zbraně je ani neškrábli.“
„Nic?“
„Nic. Dokonce jsme použili jaderné zbraně.“
„Cože?!“ ozve se Raznarok. „Zbláznili jste se! Vždyť netušíme, co všechno mohou způsobit.“
„Jsou to vetřelci, generále. Bráníme svou planetu a napadli nás jako první.“
„Pane, omlouvám se, ale promiňte mi mé přirovnání, ale oni jsou asi tak o tisíc let dopředu. Je to jako mlátit slona větvičkou. Zřejmě to ani nezaznamenají.“
„Pane, oni…,“ ozve se přiškrcený hlas spojovatele. Najednou se ozve hlas. Ihned poznají, že to není stroj, ale taky ne člověk.
„Zdravím, planetu Zemi. Rádi bychom domluvili schůzku mezi zástupci vaší planety a našimi představiteli. Schůzka proběhne, podle vašeho měření času, za dvanáct hodin na Měsíci. Jelikož chápeme, že na vaší planetě je mnoho různých zemí, pak z každého kontinentů jeden zástupce a samozřejmě zpravodajství. O vysílání do celého světa se postaráme, jakož o místo schůzky i dopravu.“
„Kde nás vyzvednete?“ ozve se Raznarok. Na rozdíl od ostatních byl na to připravený.
Ticho. „Vy jste?“
„Generál Rommery Raznarok.“
„Tebe budeme chtít tam taky. Místo dobře znáte. Nevada výzkumná stanice. Jimmyho Blacka vezměte sebou. Určitě se rád podívá do vesmíru. Končím.“ Hlas se odmlčí.
„Učí se rychle. Vsadím se, že tohle dostaly všechny země.“
Raznarok se dívá na spojovatele. Podívá se na ostatní velení včetně prezidenta.
„Pane, kdo pojede za náš světadíl?“ Všechny hlavy se otočí k prezidentovi. V hlavách se rodí všechny možné scénáře, ale každý se bojí začít jako první.
Velitelský křižník Brasil
„Pane, přípravy na Měsíci začaly. Není to zbytečné tam stavět?“
„Ta planeta přejde pod naši kontrolu. To, že se nachází uprostřed zájmu tří národů, nic neznamená. Já jen doufám, že se dohodneme my.“
„My?“
„Bledí a Srstnatí.“ Zasměje se. „Bude legrace, uvidíš sám. „Myslím, že dokonce na zem pojedu. Mé tělo je přivyklé jejich bakteriím. Ovšem ostatní budou mít ochranný skafandr.“
„To ano, pane, ale prošel jsi očistou. Tebe baví ten svět?“ optá se tiše.
„Velmi. Jsou nepředvídatelní. Jako vichr na planetě Irius. Nikdy nevíš, kam bude vát.“
„Dessi Divine de Lór.“
„Spojte nás.“
„Zdravím.“
„Už přiletěli naši zástupci.“
„U nás budou za tři pulsy. Naše planeta je dál. Jak se rozhodli o téhle planetě?“
„Je naše.“
„U nás též.“ Všichni se střídavě dívají na své velitele. Opět pocítí napětí jako před bitvou.
„Možná se o ni podělíme?“ navrhne tiše Tatiane. Všichni strnou, ale Divine de Lór se rozesměje.
„Výborně, ghaa. Líbí se mi ten tvůj nápad. Na odpočinkovou planetu zatím můžeme zapomenout. Ovšem jako odpočinková planeta pro naše armády… Proč ne? Místa je tam dost. Nikdy jsem neviděl tak různorodou planetu. Jistě, upravit ji budeme muset.“
„To ano, ale máš pravdu. Líbí se mi tam a té vody.“
„Nemám rád vodu.“
Na můstku se podiví, ale usmějí se. Gorgone se pousměje. Sice jim řekl, že jde o příměří, ale jenom oni dva vědí, že mezi nimi válka skončila definitivně.
„Ale jsou tu pěkné hory.“
„Hm, možná. Uvidíme, ale nezáleží to na nás.“
Gorgone se předkloní. „Možná ano, ale mohli bychom jisté osoby ovlivnit, aby se planeta stala vojenskou základnou.“
Divine de Lór se pousměje. „Jsi chytrý, Gorgone. Uvědomuješ si další aspekty kódu?“
„Dokonale.“
„Výborně. Až skončí schůzka s tou podřadnou rasou, potom se sejdeme my dva.“
„Jistě, dessi Divine de Lór.“ Spojení se přeruší.
„Pane, přistává loď se Spoluvládcem.“
„Otevřete hangár. Čestná svita, ať je připravená. Iraa Jirane převezměte velení. Tatiane, se mnou.“ Vyjdou z můstku a jdou přivítat Spoluvládce. Nepochybuje, kdo to bude. Algorians. Spoluvládce, díky kterému měl zemřít, který byl jeho milencem a který je proti armádě. Postaví se do popředí s Tatianem za zády. Dveře lodě se otevřou. Vyjde Spoluvládce a další eradané, kteří mají pravomoc jednat s národy zaostalých planet, ale hlavně rozhodovat. Gorgone zaregistruje Solsiu. Tak tohle bude velmi zajímavé. Tu ženu dobře zná, ale hlavně by ji mohl ovlivnit.
„Vítejte, na palubě Brasil.“
„Pěkná loď, Gorgone. Na kterou je domluvená schůzka?“
„Za šest pulsů na satelitu planety. Nechtěli jsme, aby se to odehrálo na planetě.“
„Jistě. Rozhodně ji převezmeme. Je moc pěkná.“
„Jistě, ale dovolil bych si oponovat. Je velmi blízko oblasti, kterou mají pod kontrolou ti druzí. Jestli s nimi…“
„Tady ne. O tom budeme jednat někde jinde. Mám rozkazy od vládce. Kam jdeme?“
„Kam, poručíš. Chceš ukázat kajutu nebo jít do zasedací místnosti?“
„Zasedací místnost. Chci se vrátit hned na planetu. Co je s těžbou těch prvků?“
„Nevím. Zatím se mi Harnoho neozval.“
„To je dobře, ale pokud by byly velmi důležité, potom rozhodně soustava bude naše.“ Gorgone se zastaví. Přemýšlí nad nedokonalostí překladatelů. Co když by sběr – těžba? Co, když ta věta se týkala Harnoha a jeho těžbě? Co tu vlastně ti cizinci pohledávali? Nebo snad hledali a zkoumali soustavu kvůli využití?
„Tatiane, věnuj se Spoluvládci. Omlouvám se, musím odejít.“ Otočí se a rozeběhne se. Spojí se s můstkem.
„Přehrajete zničení lodě a všímejte si, zda z mateřské lodě neodletěl menší letoun nebo cokoliv podobného. Rychle!“
„Rozkaz, ghaane.“ Chvilku je ticho. Gorgone si nadává. Nemůže uvěřit, že přehlédl něco tak očividného. Netrpělivě čeká na výsledek. Jen doufá, že bude negativní. Nesmí, nesmí…
„Pane, měl jsi pravdu, ale nevím, kam se vydal.“
„Já to vím. Připravte rychlou plně vyzbrojenou stíhačku.“
„Ghaane, kam letíš?! To nesmíš!“
Gorgone se zamračí. Cítí, že pokud nepovolí, je schopen ho zadržet násilím. „Dobrá. Jedna letka se mnou.“
„Jistě, ghaane. Letka Elvie, je připravena.“
„Výborně.“
„Směr?“
„Planeta S222 – 6.“
„Ano, ghaane.“ Gorgone vyletí uprostřed letky směrem šesté planetě s prstencem kolem sebe a několika měsíci. Doufá, že Harnoho bude v pořádku, ale ti neznámí mají před ním velký náskok. Momentálně je mu vše ukradeno. Nadává si, že dřív neodhalil význam slova. Dostihnou tu neznámou loď? Ubrání se do té doby Harnoho? Sice mají skafandry, které je ve vesmíru ochrání, ale stačí, aby se opravdu něco stalo a byl by konec. A taky proč vlastně po nich šli? Jejich loď je pomalý transportér, který není ozbrojen. Je možné, že by bratr přišel na něco důležitého?
„Ghaane, nic neregistrují. Bohužel vysílání je rušeno prstenci. Netušíme proč.“
Kde se mohou skrývat? přemýšlí nervózně Gorgone. Je možné, že je bude hledat i ta druhá loď, ale pokud o Harnohovi vědí, potom se zde skrývali už delší dobu. Mají nějaké štíty nebo něco co odráží paprsky? Budou to muset potom prozkoumat.
„Rozdělíme se. Jakmile je spatříte, ať tu cizí loď nebo Harnoha, zkuste se spojit s ostatními, ale hlavně zničte tu loď nebo pokud je transportér zničen, potom naberte jakýmkoliv možným způsobem Harnoha a odleťte.
„Ano, ghaane a dorozumívání?“
Gorgone stiskne rty, když se ozve z jedné stíhačky. „Ghaane, a co světlo? Máme silné poziční světla. Zde by je mělo vidět.“
„Výborně. Jméno.“
„Kalie, pane. Planetka Odestra.“
„Tam jsem se narodil.“
„Ano, vím, ghaane. Je to pro nás velká pocta, proto jsem se rozhodl jít ve tvých šlépějích.“
Gorgone se usměje, zapne poziční světla. Měl pravdu. Svítí do daleka. Začnou hledat příslovečné cenné zrnko v hromadě šutrů.
Když už hledá čtyři pulsy, dostane strach, že ho nenajde, když ho upoutají blikající poziční světla. Musí se vyhnout pár šutrům, ale dokáže to. Zastaví se mu dech, protože transportér zrovna vybuchne. Zavyje vzteky a pustí se k neznámé lodí. Blikající světla stíhačky stačila přivolat dalšího stíhače. Ozve se krátké silné pípání, vzápětí ještě jedno a další dvě. Harnoho a posádka.
V šoku se dívá, jak stíhačka naráží do neznámého plavidla, které je vzápětí rozmetáno na kusy. „Blázne,“ zašeptá s vděkem v srdci.
„Ghaane, zachycujeme je. Mám Harnoha, je živý.“ Gorgone přiletí k dalšímu signálu. Připevní se a vyletí pro druhé tělo, které zachytí. Rozhlédne se kolem sebe. „Nádhera,“ zašeptá mimoděk, ale potom stáčením lanka se dostává ke stroji. Nacpe tělo do kokpitu. Jsou tam stěsnaní, ale je to lepší, než kdyby byli mrtví. Jen doufá, že mají i Ardura. Další stíhačka, další tělo. Zbývá jedno.
„Ghaane, počkám tu. Najděte další stíhačky.“
Gorgone vylétne z prstence. Uvidí menší ozbrojenou loď. Tatiane. Ihned vletí do hangáru, předá tělo, které je v šoku a vyletí zachránit dalšího. Ještě dvě těla. Blízko ostatních stíhaček komunikace je funkční a tak jim řekne o transportéru. Okamžitě se vydají pryč z prstenců, když přiletí další stíhačka. Chybí už jenom dvě, pomyslí si, když vylétají z nebezpečného prostoru s dalšími dvěma těly.
„Co Harnoho?“
„Je v pořádku, ghaane, i když má menší otřes.“
„Skvěle a Ardura jste našli?“
„Totéž, ghaane. Zřejmě je musela zasáhnout vlna nebo něco podobného. Netušíme. Mám vzkaz od ghaaba Tatianea. Máte se okamžitě vrátit.“
„Ale…“
„Děkujeme, ale počkáme na ně, odkud všechny stíhačky nenajdeme.“
„Děkuji. Nemusíte…“
„Je tu nebezpečno, ghaane, doprovodíme tě,“ ozve se z jedné stíhačky.
„Děkuji.“ Doletí na satelit, kde už stojí masivní polokoule. Sletí a v klidu dosednou na rovnou plochu. Uniforma se změní v skafandr. Vyrazí krátkým skoky k budově. Vejde dovnitř, počká, až zničí všechno, co na něm uvízlo včetně baktérii nebezpečné pro pozemšťany a prachu z vesmíru. Když zaslechne pípnutí, změní skafandr v černou slavnostní uniformu. Otevře dveře. Vypadá to, že představitele Země se už dostavili v nadbytečném počtu. Jako vždy.
Země, 12. 12. 2012.
„Nemohu tomu uvěřit, že budu cestovat do vesmíru!“ řekne napjatě Raznarok. Vedle něj stojí viceprezident Spojených států, Jimmy Black v bílém plášti a dva novináři z největších deníků na světě. O tento post se strhl takový boj, že nevěděli koho vzít. Nakonec vzali jednu ženu a muže. Kašle na to. Vlastně ani nezná jejich jména. Vzhlíží k nebi, když se ozve jemný svist a nedaleko dosedne robustní loď. Dveře se syčivě otevřou. Vyrazí k nim muž zahalený do paty k hlavě do tmavě červeného overalu.Uklidni je lidský tvar.
„Nastupte si, prosím.“
„Mám strach,“ zašeptá viceprezident, ale jde dovnitř. Je překvapen sedačkami ve tvaru lidských těl, které je obejmou. Zahlédne všechny známé zástupce. Zřejmě jsou poslední, kde se stavili. Ušklíbne si, když uvidí premiéra Austrálie. Ty to měli nejlehčí. Londýn, takže vyhrála Velká Británie. Rusko a Čína se tam propašovaly a Japonec, ale za koho? Potom si uvědomí jedno. Chybí Afrika. Že by africké země se vzdaly toho výměnou… A jak tak kouká Střední východ… zde je taky. Ti se asi propašovali jako novináři nebo jak to udělali? Ale možná je to mimozemšťanům jedno.
Ajine vstane a zadívá se na své svěřence. Spočítá je. Má pocit, že jich je víc, než mělo být, ale nebude to problém. Hlavně, že se sem vejdou a pak ghaane povídal, že je možné, že jich bude víc. Možná zde neumějí počítat, napadne ho.
„Vítám vás na palubě,“ zachrčí pár znaků, které se ihned přeloží do angličtiny. „Velmi se omlouvám za nedokonalost našich překladačů. Pokud byste měli jakékoliv dotazy, prosím obraťte se na mě. Schůzka proběhne na vašem satelitu.“ Pohlédne na jednotlivé tváře. Všechny jsou stejné, ale tolik se různí. Zvláštní planeta.
„Kdo jste?“ optá se Raznarok.
„Eradané. Bledí a Srstnatí.“
Lidé přežvykují to, ale moc jim to smyslu nedává.
„Proč jste bojovali v naší soustavě?“
„Nevím. To je věc armády, ne mé. Jsem pouze styčným důstojníkem mezi nově objevenými rasami.“
„Kolik jich je?“ optá se nadšeně Jimmy Black.
„Och to mohu říct přesně, aspoň ty co jsme objevily my. Takže bez vás je to dvacet vyspělých ras s víceméně stejným stádiem, jako jste vy. Potom dvě na rozvojovém stupni a třicet, které nejsme s to pochopit, tak jsou odlišné.“
„Tolik?“ ozve se udiveně.
„Jistě a to jsme zjistili jenom my. Netuším, jak Srstnatí a samozřejmě jsme propátrali jen kousek vesmíru.“
„My jsme rozvojová planeta?“
„Ano. Asi tak na čtvrtém stupni od té naši. Sami nepředpokládáme, že jsme ve vesmíru nejvyspělejší, ale co se týče technologií, tak jsme zatím nejvyspělejší, tedy promiňte, vlastně už narazili.“
„Chápu dobře, že ta loď, co nás bombardovala, není vaše?“ optá se jeden z novinářů. Celou dobu zuřivě píše do notesu, další do různých elektronických i neelektronických poznámkových bloků.
Muž chvilku naslouchá. „Ne, není. Neničíme rozvojové planety, pokud to není nutné.“ Všichni na něj zůstanou hledět. Zničit? Nutnost? Rozumí správně?
„Měsíc, přistáváme. Omlouváme se za nepříliš nevhodné podmínky.“ Pak zamrká a ztuhne. Mají problém. Jak je dopravit, aby je měsíc nezadusil? Dotkne se pokožky a objeví se jiná tvář. Začne s ní mluvit neznámým jazykem.
„Prosím o chvilku strpení, ale zapomněli jsme, že nemáte skafandry.“
„Vzali bychom si je, kdybyste to řekli. Létáme taky do vesmíru,“ odtuší Raznarok.
„Jistě. Už se staví tunel.“ Něco zašramotí a dveře se otevřou. Zírají do osvětleného tunelu. Dovnitř vejde bledý muž v červeném skafandru, za ním v oranžovém overalu. Dlouhé vlasy mu splývají na zádech až skoro k zadku. Něco proměřuje.
„Prosím, můžete jít. Jeden po druhém.“ Najednou přístroj v rukou muže v oranžovém zapípá. Natáhne ruku a zadrží. „Vy ne. Prosím další.“ Nakonec zůstanou tam dva muži a Raznarok se po nich otočí. Co se to děje? Nevypadá to, ale že by jim chtěli nějak ublížit, ale to už kráčí po Měsíci a přidržuje se pevné tyče. Když si to uvědomí, málem dostane infarkt, protože si uvědomí, co je to stálo úsilí se dostat na Měsíca oni vytvoří tunel v několika minutách jen pro ně. Vkročí do haly. Provizorium? Hlesne, když uvidí zvláštní sochu uprostřed a stoly s jídlem i pitím. Vypadá to, že se mohou rozsadit, jak chtějí.
Muž, který zadržel dva z nich, řekne. „Ghaane, nás varoval, že jste bojechtivý národ, že byste mohli dělat problémy. Tohle a toto odstraňujeme. Ještě, že doktor nám dal popis, co máme hledat. Vypadá to, že planetu studoval.“
„Jistě, ale popravdě vyhodili by jen sami sebe do vzduchu,“ prohodí muž v červeném. „Můžete jít. Bomby jsou zneškodněny,“ upozorní je laskavě. Ti zrudnou, ale jdou dál. „Divný národ, co?“
„Velmi. Slyšel jsi, že ghaane šel bojovat? Není dokonalý? Miluji ho!“
„Každý Gorgonea obdivuje,“ ujistí ho druhý. „Je úžasný, i když se mi nechce líbit ta nová rasa. Podle mě je příliš násilnická a to nevěstí nic dobrého.“
„To ne. Už jsme to odvysílali na všechny planety. Víš, co ti řeknu? Líbí se mi jedna kočka z protějšího týmu.“
„Ty myslíš tu co má takové skvrny na hlavě? Je hezká,“ připustí.
„Moc. Nic, teď jsou důležitější věci, než… Podívej se, ghaane,“ když zahlédnou černý vojenský skafandr. „Pojď, pospíšíme si tam taky.“ Vejdou do tunelu a kráčí dovnitř budovy.
„Jmenuji se doktor Titane a mohu všechny zde ujistit, že nikomu nic nehrozí. Vše, co by mohlo ohrozit jak naše, tak vaše zdraví jsme odstranili.“ Ohlédne se, kdo to vstoupil. Slavnostní černá uniforma, ke které se připojí další. Gorgone a Tatiane. Zahlédne, jak sem míří dessi Divine de Lór zřejmě se svým zástupcem. Postaví se ke Gorgonemu. Podívají se po sobě a jdou se posadit ke stolům, které speciálně vytvořili pro tuto příležitost.
„Někdo důležitý,“ řekne Raznarok viceprezidentovi a ukáže směrem ke Gorgonemu a Divinovi.
„Jak to víte?“
„Podle toho, jak se na ně dívají, ale vidíš rozdíl v jejich stavbě těla?“
„Vypadají skoro jako my.“
„Jistě, to je zvláštní, ale zřejmě se narodili na podobné planetě jako my a dýchají stejný vzduch. Nejsou krásní?“
„Jsou úžasní!“ nakloní se k nim redaktorka, která dosud pilně zapisovala své dojmy. „Víte, připomínají mi silně…“
„Co?“
„Až to najdu, řeknu vám to!“ zabručí naštvaně. „Dívejte se. Zřejmě už přicházejí! Jsem zvědavá, co nám budou chtít.“ Do popředí vystoupí bledý muž s ženou porostlou jemnou srstí.
„Jmenuji se Algorians a toto je Iria de Ken. Jsme zástupci našich planet. Od momentu, kdy jste přistáli, se vše vysílá na vaši planetu Zemi. Byl jsem ujištěn od svých podřízených, že preferujete maximální informovanost.“ Představitele zblednou, Raznarok s Jimmym se uchechtnou a novináři jsou v šoku. „Přišli jsme vám oznámit, co se děje, jelikož jste na dostatečné technické úrovni, abyste to pochopili,“ pokračuje Iria de Ken. „Tohle je nejvyšší armádní velitel ghaane Gorgone a dessi Divine de Lór. Vysvětlí vám, co se zde stalo.“
„Chceš mluvit?“
„Znáš je, přenechám ti to.“
Gorgone se zvedne, zahledí se na Jimmyho a zamává mu. Ten v šoku to opětuje, za což se na něj sešle palba otázek i pohledů. „Vítám vás všechny na Měsíci, abych vám vysvětlil, co se zde stalo. Vaše sluneční soustava S222 byla vybrána k bitvě mezi našimi národy. Bylo vypočítáno, že bitva by neměla vliv na vaši planetu. Uprostřed bitvy byla zaznamenaná cizí loď neznámé rasy, která začala vaši planetu bombardovat. Jelikož vaše planeta spadá pod nás a z důvodu, že zde není žádný jiný objekt, který by nárokoval si tuto soustavu, pak jsme zasáhli a loď zničili. Během konverzace, kterou se nám podařilo zachytit, jsme zjistili toto. Napadli vás, protože považovali planetu za jednu z našich domovských. Za druhé v této soustavě se nachází prvky, které chtěli těžit. Je mi velmi líto, ale vaše planeta se nachází na rozmezí tři národů, které si na tuto soustavu dělají nárok.“ Posadí se.
„Mohli bychom to využít,“ prohodí k Londýnu Viceprezident spojených států.
„To ano.“
V tu chvílí se zvedne dessi Divine de Lór. „Můj protějšek už naznačil, že se nacházíte na rozmezí zájmu tří národu. Neexistuje, že byste se stali nějakými prostředníky mezi námi nebo zůstali osamělí. Nejste dost silní na to, proto zabíráme ji pro nás.“
„Tohle není předmětem jednání.“
„Jak zabrat?!“ vykřikne zástupce Číny.
„Jak? Jednoduše buď vás vystěhujeme na jinou planetu, nebo vás necháme těm druhým nebo planetu ponecháme jako odpočinkovou, ale jelikož jste na pomezí zájmu těch druhých, tak zřejmě se stanete armádní základnou.“ Zadívá se na Sosiu. Podle přikývnutí na to myslela taky.
„Nemůžete nás okupovat!“ vyjede viceprezident. „To je protizákonné!“
„Ano? Potom chcete skončit jako desátá a devátá vaše planeta?“
Lidé se po sobě nechápavě podívají.
„Co se stalo?“ ozve se přiškrceně Jimmy.
„Vypařili se, tedy rozpadly se na menší kousky.“
„Rozpadly?“
Gorgone se nad nimi slituje. „Ano. Neexistuji. Navrhoval bych menší přestávku.“ Vstane a usměje se na Algorianse, když se ozve na celé kolo.
„No, kurva práce! On je to upír a vlkodlak!“ Gorgone se pomalu otočí k bledé novinářce a šokovaným lidem. Zřejmě jim ta podoba konečně došla s jejich mýty a příběhy. Jeho osobně to na Zemi docela pobavilo.
„Ano, i tak byste nás na zemi mohli nazvat.“ Široce se usměje. Při úsměvu jsou zřetelně vidět dva vystouplé špičáky. Dessi se k němu nakloní.
„Gorgone, co tím mysleli?“
„V lidských pověstech jsou to zrůdy, které lidem škodí. Upíři jim pijí krev a vlkodlaci je mění ve zvířata. Myslím, Spoluvládce, že potřebují si odpočinout.“
„Ghaane Gorgone, tvůj návrh se přijímá.“
Gorgone se zvedne, zadívá se na Divine. „Titane, Tatiane za mnou.“
Dessi se zvedne taky, upraví si kombinézu, rozhlédne se. „Arsie, Xene, za mnou. Musíme spolu něco projednat.“
„To musíme.“ Jdou pryč, když ho dostihne Jimmy s Raznarokem v patách. Prohlížejí si jeho krásnou tvář, bledou pokožku, uhrančivé oči. I ostatní jsou stejní.
„Ty jsi u nás žil.“
„Jistě, Jimmy, ale omlouvám se, nemám teď čas. Proberte to, ale jedno ti řeknu. Tahle planeta má tři osudy. Buď budete pod naší správou, nebo pod jejich nebo zničení. Půjdeme.“
Raznarok s Jimmy se za nimi dívají. „On žil na Zemi?“
„Ano. Jednou se mi ozval a poradil tehdy s jedním problémem. Považoval jsem ho za geniálního podivína, ne za nejvyššího velitele armády. Upír a vlkodlak. Nebýt toho přirovnání, ale je trefné. Mnoho lidí stihne infarkt, vlastně asi už stihl, když se to vysílalo do všech zemí. Uvědomujete si, že mohou za nás vyřešit některé problémy?“
„Vypadají tak,“ ozve se za nimi reportérka. „Hele, slavní, co chcete dělat?“ optá se jich. Už není bledá a zřejmě se ze svého vzpamatovala. Podle ní nejhůř to nese Střední východ s Čínou. Ovšem otázkou je, zda jejich podobu nebo to, že bude planeta obsazená.
Generál Raznarok pokrčí rameny. „Co by? Přijmeme jejich podmínky a budeme doufat, že to přežijeme. Nechápu, k čemu tady jsme.“
„Za formálním přijetím,“ řekne muž v skafandru, který prošel dveřmi. Všichni tři s údivem zírají, jak jeho oblečení se mění v rozvláté. „Výborně, nemám rád skafandr. Aha, tohle je naše oblečení. Stačí pomyslet a stvoří cokoliv. Vy byste řekli, že je to paměťová látka napojená na myšlenky.“
„Cokoliv?“ řekne nábožně reportérka.
„Jistě cokoliv. Od skafandru přes formální neformální oblečení, až dejme tomu po štít. Ve skutečnosti vypadá to takhle.“ Najednou proti nim stojí nahý muž s proužkem kolem beder. „Tohle řídíme našimi příkazy a například…“ Najednou tu stojí bledý muž ve stejné uniformě jako generál Raznarok. Ten zrudne. Reportérka se dívá omráčeně. V hlavě jen má dokonale tělo s údem jako je u mužů na zemi. „Omlouvám se, ale tam stojí můj partner.“ Otočí se a sleduji, jak jde k druhému muži.
„Tohle se některým lidem líbit nebude,“ pronese reportérka.
Raznarok v šoku přikývne. Dva chlapi spolu? Tak tohle… Bude muset své názory rychle přehodnotit. Vypadá to, že Země už nikdy nebude taková, jaká je. Otázkou bude, zda je to dobře nebo ne. Vrátí se k ostatním, kteří diskutují o tom, co vidí.
Gorgone a Divine se svými lidmi zatím vejdou do menší jednotky. Posadí se a pokynou svým podřízeným, aby se usadili vedle nich.
„Nikdy bych si nemyslel, že ten kód někdy použiju,“ hlesne Divine zamračeně.
„Já taky ne,“ řekne Gorgone. „Myslím, že budeme muset něco vysvětlit.“
Divine pohlédne na své muže, pak přikývne. „Před tři sta dekádami náš dessi vyslal výzvu tehdejšímu ghaanovi. Schůzka se uskutečnila na planetě, která už dnes neexistuje. Tehdy se dohodlo pár věci.“
„Tehdy se málem přestalo bojovat,“ dodá Gorgone. Divine přikývne na souhlas.
„Takže my už tři sta let bojujeme, kvůli rozmaru vrchních velitelů?“
„Ne úplně, Tatiane. Když mi můj dřívější ghaane předal kód a podmínky toho ujednání, bylo mi hrozně. Myslel jsem, že je to velký žert.“ Divine opět přikývne. Ruce má sevřeny. „Nechtěl jsem tomu věřit, že bychom mohli zbytečně bojovat, ale je to tak.“
„To není možné.“
„Je, právě kvůli tomu, co se stalo.“
„Kvůli té cizí rase?“ napadne doktora Xena.
Divine přikývne a vlídně se zadívá na svého podřízeného. „Ano. Tehdejší dessi došel k výsledku, že jestliže přestaneme bojovat a budeme žít v míru, zapomeneme, jak se bojuje a pokud přijde výzva v cizí rase, která bude silnější, podlehneme jí. Nechtěl to, protože razil názor, že jen dvě stejně silné rasy mohou žít v míru a kdyby se válčilo, potom jen stejně silná rasa nepodlehne a nestane se loutkou v jejich rukou. Tehdejší ghaane to uznal.“
„Ale tolik eradanů,“ namítne Tatiane.
„Nikdy tě nezajímalo zvláštnost zrady i výměna zajatců, Tatiane?“
„No, byla taková domluva.“ Potom si povzdechne. „Součást té dohody?“
„Jistě. I když jsme dva světy, mysleli jsme si, že jednou bychom bojovali bok po boku. V tom případě si tolik nebudeme cizí, když aspoň někteří z nás poznají toho druhého. Proto je v osnovách i výuka o životech těch druhých.“
„Tohle je šílené!“ namítne Titane. „Tak dlouhý pakt je nenormální.“
„Teď, právě napadením té planety a objevením cizího plavidla se kód uskutečnil a nastal mír.“
„Nechci nic říkat, ale co vrchní velitelství?“
Dessi s ghaanem se na sebe podívají. „My vládneme armádě. Mohou nám říkat, co chtějí, ale v tuto chvíli i kdyby nás odvolali, potom každý v armádě poslechne toho kódu. Nikdo nepůjde proti nám, když mu to vysvětlíme. Vy dva jako naši zástupci teď už víte. Šli byste proti sobě, když znáte toto nebezpečí a víte, že jen skutečně silná sjednocená armáda tomu může zabránit?“
„Ne.“
„Děkuji ti. Teď už jen zbývá poslední věc.“
„Jaká?“
„Zvolit velitele spojené armády.“ Divine a Gorgone na sebe pohlédnou. Tatiane neklidně poposedne. Kdo bude dál vrchním velitelem? Pro něj osobně by bylo strašně divné, kdyby měl za velitele Srstnatého. Ovšem ti druzí si to musí myslet taky. Najednou vstane.
„Navrhuji ghaane Gorgoneho.“ Posadí se. Cítí se trapně, že tak vyletěl, ale ti dva jen jednoduše řeknou.
„Proč?“
„Věříme mu a víme, že je nejlepší velitelem, kterého jsme kdy měli.“
„To není dostačující.“
„Je,“ řekne dessi Divine de Lór, „protože i já tomu věřím. Gorgone, je to na tobě.“
„Doufal jsem, že velení zůstane tobě. Vy čtyři jste svědky toho ujednání, doktoři jsou svědci, že jsme všichni byli při plném a zdravém rozumu.“ Všichni vstanou, dessi se ukloní svému novému veliteli. Usmívá se. Nakloní se ke Gorgonemu.
„Jsem rád, že nebudu vést spojenou armádu do bitvy. Takže teď jsme eradané?“
„Už dávno jimi jsme.“ Tatianemu začíná mnoho věcí dávat smysl. Jen doufá, že se na něj Gorgone nezlobí. „Dessi Divine de Lór je můj zástupce. Kdyby se něco stalo, on povede naše lodě k vítězství.“
„Budeme muset přijmout hodně opatření.“
„To ano.“ vyjdou z místnosti. „Sosiu, zdravím tě. Jsem rád, že tě vidím.“
„I já příteli, ale řeknu ti upřímně, tu planetu by bylo lépe zničit.“
„Pochybuji, že by to lidé takhle viděli, ale chtěl bych ji převzít a udělat z ní základnu. Je to pěkná planeta.“
„Základnu?“ zadívá se na Divine de Lór. „Tvoje rozhodnutí přerušit jednání o míru, některé z nás šokovalo. Neméně i mě. Ovšem na druhou stranu, nový nepřítel, to není zrovna, po čem bychom toužili. Tyhle známe, ale…“
„Nemyslím, že máš co jednat s naším dessim takhle pohrdavě.“ Ozve se protějšek Sosiu.
Dessi s ghaanem se na sebe podívají. Gorgone se rychle rozhodne. „Podívejte se, tahle planeta není vhodná k rekreaci ani jednoho národa, dokud tu budou ti vetřelci. Do té doby zabavujeme ji pro obě armády coby výchozí základnu. Rozdělíme si ji na půl. Myslím, že příměří bude delší než na pár hodin. Jestli máme uspět proti nepříteli, který bombarduje nevinnou planetu, potom se musíme sjednotit.“
Sosiu i ten druhý na něj zírá, potom se na sebe podívají. „Chápeme. Kdo je vrchním velitelem?“
„Já,“ řekne těžce Gorgone. Nebýt Tatianeho, mohl se tomu vyhnout, ale takhle má na svých ramenou osud všech eredanů. Není tím nadšený. Taky to bude muset vysvětlit všem, ale i Harnohovi, jenže tím objevením se cizí rasy všechno mění. Vstoupí s ostatními do hlavního sálu. Vypadá to, že jsou ještě víc rozrušení. Přistoupí k menší skupince, kde je Jimmy. Ihned zmlknou.
„Máme perfektní sluch,“ řekne klidně Gorgone.
„Proč?“
„Jen tak. Mám rád vesmír. O vašem osudu je rozhodnuto.“
„Co se rozhodlo?“ optá se Raznarok rychle.
Gorgone natočí hlavu. To je ten muž, který se tehdy ozval, ale není nejvyšší. Starý voják, co si ledacos pamatuje. „Stanete se armádní základnou. Výchozím bodem pro boj proti těm druhým.“
„Co když bude mír? Co když to byl jen omyl?“
„Potom budeme jenom rádi, ale naší analytici si to nemyslí. Sosiu?“
„Ghaane Gorgone má pravdu. Ovšem je možnost vás přestěhovat na jinou planetu. To samozřejmě zařídíme. Nechceme rozhodně, abyste vymřeli, ale planeta bude v ohrožení.“
„Přestěhovat?“
„Jistě. Jakoukoliv planetu přizpůsobíme vaším životním podmínkám. Jako tady.“ Mávne kolem sebe. "Promiň, Gorgone, ale volají mě. Spoluvládce nebude tím rozhodnutím nadšený.“
„To je mi jedno. Je rozhodnuto.“
„Gorgone, děkuji za záchranu. Tak to jsou lidé?“
„Harnoho, jsem rád, že jsi v pořádku.“
„Počkat a co my? Možná chceme být s těmi druhými,“ namítne reportérka.
„Není možné,“ ozve se Harnoho. „Musíš mi pak ledacos vysvětlit, bratříčku. V žádném případě tuhle soustavu nemůžeme jim nechat. Bolí mě hlava,“ zaúpí. Gorgone se dotkne spánku, jako když byl malý.
„Ten výzkum?“
„Au!“ zaskučí opět, jak prudce kývne hlavou. „Když jsem se dozvěděl, co se to tu rozhoduje, musel jsem přijet. Ardur je ještě v kómatu, ale uzdraví se. Titane, legrační jméno pro měsíc, má nerost, který potřebujeme. Budeme muset prohledat známé světy, abychom ho našli více. Je příměří?“
„Ano.“
„Ach jo a já se těšil, že použijeme koule a další vymoženosti, co se vlastně stalo? Někdo na lodi říkal o cizí rase.“
„Neboj se, tentokrát budeš mít plnou podporu a dostaneš každého vědce, jakého budeš chtít.“
„Každého?“ Uličnický se usměje. „To beru. A tyhle kočky taky?“
„Jistěže.“
„Skvělý. Jdu. Musím to oznámit Ardurovi. Konečně mohu vynalézat.“ Otočí se a s rukou na paži jiného muže odejde. Gorgone se jeho nadšení musí usmívat, potom ale zvážní. Vůbec nikdo, dokonce ani on, netuší, do čeho lezou.
„Chci bojovat,“ pronese Raznarok. „Zničili naši planetu.“
„Bohužel to není možné. Nejste přizpůsobení. Váš vývoj bude probíhat, jako byste nás nikdy nepotkali. Část planety bude vyhrazena nám, zbytek bude vaše nebo vás vystěhujeme na jinou. Takové jsou zákony o ochraně planet s životem.“
„To byl váš bratr?“
„Ano.“
„Jsem zvědavý na střet jejich a našich vědců, ale ghaane Gorgone má pravdu. I my máme stejnou politiku. Ovšem nejdřív ji budeme muset dát dohromady, že?“ řekne Divine de Lór.
Lidé se po sobě podívají. „Dohromady?“ řeknou naráz.
„Jistě,“ přikývne Gorgone. Jasně vidí, jak se jim v hlavě šrotuje problémy, kterými se potýkají. Střední východ, africké země a další. Ovšem tohle zrovna napravovat nehodlá, ale krásu planety, tu ano. S tím ostatním se budou potýkat sami s výjimkou zbraní hromadného ničení. Nehodlá mít tu z téhle planety druhý Eredan.
„Prosím, usedněte. Sluneční soustava s označením S222,“ Algorians, současný Spoluvládce pohlédne na Gorgoneho, „bude patřit spojeným armádám eradanů.“ Gorgone si pomyslí, že rychle si na to zvykl, že válka nebude. Otázkou je, co řekne veřejnosti o té cizí rase a to že válka bude pokračovat, ale pokud bude moci, potom už žádné boje nebudou probíhat. Pokud ale na ně zaútočí, budou se bránit. Do jejich teritoria zasahovat nebudou. „Vrchním velitelem, tak jako je to vždy, bude jeden eradan, kterého všichni znáte. Ghaane Gorgone.“
Gorgone povstane. Prohlédne si všechny přítomné. „Slibuji, že budu bránit naše území před jakýmkoliv útočníkem. Mým zástupcem se stane Divine de Lór.“ Divine vstane, ukloní se a pronese stejný slib.
„Tak a je to hotovo, co?“ pronese reportérka. Odfoukne si ofinu z očí. „Caroline Black.“
„Proč tolik ironie?“
„Na druhou stranu, prošla jsem se po Měsíci. Tohle jen tak někdo nemůže říct. Víte, že plní lidové pohádky o upírech a vlkodlacích? Budou nám sát krev a měnit nás v podzemích na nestvůry, až nás budou okupovat. Viděla jsem upíra a vlkodlaka na vlastní oči. To hned tak každý nemůže říct.“
„Vidíš to černě. Ovšem, nebylo by špatné, kdybychom pár miliónů lidi vystěhovali na jinou planetu, i když po tom bombardování…“
Generál Raznarok si povzdechne. Vypadá to, že jejich problémy nehodlají řešit, takže se v tom opět budou plácat, ale i tak bude velké plus, že je nezničí a kromě toho, kdo ví, co jsou zač ti druzí. Ještě není všechno rozhodnuto. Jenže netuší, že o osudu lidstva je rozhodnuto.
Čtvrtá planeta neznámé sluneční soustavy.
„Pane, zpráva z pohraničí.“
Muž v stříbrném obleku převezme srolovaný svitek. Velké šikmé oči v našedlé pokožce mrknou. Potom se zadívají na toho, kdo to přinesl.
„Kdo to všechno ví?“
„Nevím, pane.“
„Dobrá. Tu sluneční soustavu potřebujeme. Musíme vyzvědět všechno o těch druhých. Máme něco o nich, Krh?“
„Ne, pane. Nevíme nic. Loď právě sluneční soustavu zkoumala, když našla ten vzácný prvek. Ovšem v tu chvílí se objevily ty dvě flotily, co se do sebe pustily. Chybně usoudila, že jedna z nich brání jednu z planet té soustavy a ukvapeně se rozhodla ji zničit. Ještě před svým zničením, kdy poznala svůj hrubý omyl, vyslala všechna data, která nasbírala během své působnosti.
Muž se zvedne. Tenké ruce spojí na vystouplém břiše. Potom opět po dlouhé době mrkne velkým okem. „Můžeš jít. Svaz rozhodne, co podnikneme.“
„Ano, pane.“ Mužův dlouhý krk se skloní, ruku na předním díle stříbrné uniformy. Oči mrknou a pozpátku odejde. Muž se posadí do křesla a opře velkou hlavu o opěrku. Zavře oči. Ten sektor měl prázdný. Dosud nenarazili na civilizaci se stejnou vyspělou technologií, jakou sami vládnou. Musí být opatrní, ale ten nalezený prvek musí získat pro sebe. Složitá situace, kdy se musí poradit s ostatními vládci ze Svazu. Potom se rozhodne o postupu proti vetřelcům. Buď zahájí se složitá vyjednávání, nebo soustavu dobytou tak jako předtím i jiná.
Křižník Brasil
„Vyšlete sondy.“ Stojí na okraji označeného území. Dívají se tak se sondy noří do neznámého území. Gorgone vstane. Bude rád, když se vrátí aspoň nějaká, ale potřebuji více informací. Po oznámení objevení cizí rasy, eradané byli v šoku. Když viděli důsledky bombardování, najednou všichni chtěli být v armádě. Harnoho mu v poslední relaci říkal, že nemají naprosto žádné problémy a se Srstnatými, stále si říkají Bledí a Srstnatí, se spolupracuje skvěle.
„Vyslány.“
„Iraa Jirani, převezměte velení.“ Vstane. Začíná ho bolet hlava a na tohle zná jediný lék. Zastaví se u kajuty svého podřízeného. Vstoupí bez vyzvání dovnitř. Posadí se, zavře oči. Ucítí na ramenou ruce, které mu masírují svaly. Nakloní hlavu.
„Tatiane, miluji tě.“
„Já vím, Gorgone.“
„Rád bych tě představil své rodině a všem jako svého partnera.“ Ruce zmizí. Tatiane se posadí k jeho nohám. „Nechci,“ odmítne prudce.
„Proč?“ podiví se.
„Protože chci stát po tvém boku, až budeš bojovat a takhle bych nemohl.“
Gorgone se ho dotkne. „Dobře, ale své rodině tě představím.“
Tatiane se usměje. Je pyšný sám na sebe, že to dokázal. „Stačí mi, že to budu vědět já,ale jestli mě skutečně chceš uvést do rodiny, budu poctěn. Bolí tě něco?“
„Hlava.“
„Tak na to znám skvělý lék! Doktor Titane mi to doporučil. Prý to viděl na Zemi ve vysílání.“
„Ano?“
„Tohle!“ odhrne závěs a objeví se pás na hození. Tatiane se rozesměje jeho výrazu. Obejme jeho nohy.
„Ty sis dělal legraci.“
„Maličkou. „
„Je ti lépe?“
„Bude daleko lépe, až se ji zbavím úplně, Tatiane.“ Myšlenkou stáhne ze sebe oblečení, až na pásek. Smyslně se podívá na svého zástupce, vybaví si pozemské pohádky o upírech a vlkodlacích. Eredan by skoro nevěřil, jak to na ně pasuje. Až na tu krev. Tu přestali pít v Temném úsvitu.
Konec
