Grim Manor
Pomsta
7.
Temple se zatetelí. Takže není to úplně beznadějné. Hlavně konečně si sáhne na zmrzlinový nanuk. Touží ho ochutnat. Je to příjemné mít někoho vedle sebe. Opravdu.
„Pane, povinnosti.“
Temple se zaškaredí. „To jsi nemusel. Nejdřív koupel a káva.“ Vida, Idris bez hlavy ho dostal na nohy a nemusel ani kávu, ale vzrušení opadlo a on cítí, že ji potřebuje. Sleduje, jak se obléká. Bože, ty svaly jsou prostě k sežrání. Kam se na něj hrabe nějaký kulturista. Zasněně ho obdivuje. Vybaví si, jak si řekl, že v takovém hotelu by rád strávil dovolenou vedle sympaťáka. Má hotel i úžasného chlapa. Dokonalého, tedy kromě toho padání hlavy, ale bylo by nenormální, kdyby neměl chybu.
„Hned donesu kávu a snídani?“
„Do postele? Jak dekadentní. Nemusíš nosit, jo já vím,“ řekne, když vidí jeho pohled. „Tak to má. Idrisi?“
„Ano, pane.“
„Aspoň mi říkej o samotě Temple a ještě něco. Může vás vidět kdokoliv?“
„Jistě. Ti, co vypadají normálně, jsou mezi lidmi běžně, ale kdyby se ukázala Bertie nebo Lori, Sirény, nebylo by to dobré. V tom případě nás nikdo nevidí.“ Odejde.
To je výborné, pomyslí si nadšeně Temple. Cítí, jak se ho zmocňuje únava, deprese. Zajímalo by ho, zda by mu v tom sex pomohl. Temple vstane. Cítí se dobře, až na touhu po kávě. Posadí se.
„Káva.“
Temple popadne šálek. Silná, dobrá káva, která postaví mrtvého na nohy. Vypije ji skoro na jeden zátah. Oddechne si, jak zapůsobí. „Díky a jdeme se koupat.“ Vejde do koupelny.
„Lori!“
„Pane?“ Z vany vykoukne hlava vodní víly. Tváří se nevinně a jen si nestydatě prohlédne majitele panství. Nejdéle jí ulpí zrak na jeho rozkroku. Sirény ji jasně nakázaly, aby obhlédla jeho vybavení.
„Ráno tu nebude po tobě ani památka.“
„Jistě, pane.“ Šplouch. Určitě bude se šmachlovat s Idrisem, pomyslí na cestě k sirénám.
„Tak do vody, můžeš ne?“ ujistí se ještě. Co kdyby se v ní rozmočil? Prosím, bez hlavy proč ne, ale rozměklého? To by nezvládl.
„Ano, mohu.“ Vůbec nemá tušení, proč to Temple chce. Ten bez rozpaku posadí do vany a přímo na Idrisův klín.
„Boží,“ zavrčí. Vezme jednu ruku a hezky ji položí na břicho, druhou taky, takže Idris ho objímá. „Takhle se budeme koupat.“
„Na koupel to nevypadá,“ podotkne Idris.
„Jistěže ne. Koupel ve dvou není o koupeli, ale o sexu.“ Ucítí ztuhnutí. Najednou ho napadne, zda… „Idrisi, miloval ses s někým?“ Co když je panic? Tohle by tedy vedlo v jeho žebříčku podivností na prvním místě. Bezhlavý rytíř – panic.
„Cože? Ach ano.“
Mimoděk se Templemu uleví. „Dobře, zas jdu moc hrrr, viď.“ Lori měla pravdu, je moc hrr. Najednou zjistí, že ruce na břiše se přesunuly o poznání níž. Zakloní hlavu. Modré oči jsou tak blízko. Nabídne mu rty. Chce se s ním líbat, milovat a je mu fuk jak. Vždy měl navrch, ale teď by klidně Idrisovi dovolil vše.
Idris zprvu váhavě, ale pak s větší jistotou hladí Templemu penis. Ten se rozkošnicky rozvaluje na pevném těle. Když ho uviděl, měl tušení, co by mohl mít za skvělý sex, ale tohle přesahuje všechno. Jak by mu četl myšlenky, co má dělat a co ne. Zná ho lépe, než jeho milenci po měsíci. Vykřikne ve vlně orgasmu. Celý se napne. Chvilku se jen tak tupě dívá před sebe. Ani pořádně si nevychutnal dlouhé mazlení. Obrátí se a posadí se Idrisovi do klína. Ruku natáhne k vzrušenému údu. Pohladí ho. Neví, co čekal, ale je docela teplý. Je to snad vodou? Neví.
„Tohle…“
„Sklapni laskavě,“ doporučí mu rázně Temple. „Po tomhle toužím od chvíle, co jsem ti podepisoval smlouvu. Jen jsem přemýšlel, jak se s tebou milovat a pak jsem si uvědomil, že jsi mrtvý. To byla ledová sprcha, ale teď si nenechám kazit požitek.“
„Ty jsi mi dal smlouvu kvůli sexu?“
„No a? Vadí ti to?“ zamilovaně ho drží za ruce, potom ho políbí. „Zvedni se.“ Idris neohrabaně poslechne. Je docela v šoku, a když ho vezme do pusy, ještě víc. Jak dlouho neměl sex? Začne počítat, ale pak vše pustí z hlavy.
„Chladné,“ zaslechne.
„Cože?“
„Semeno. Byl jsem zvědavý, jak chutná.“ Nadšeně se stará o Idrisovu chloubu. Je moc hezký, tak akorát, aby do něj zajel. V duchu zavrtí hlavou nad svým nápadem, ale přitahuje ho to stále víc. Idris ho nevybíravě přitiskne víc ke klínu a vystříkne. Temple polyká semeno. Je zvláštní a žaludek se ani moc nebouří. Olízne si rty. Konečně zjistil, jak chutná a netrvalo to tak dlouho. Studený dlouhý úd v zadku, zasměje se.
„Co je?“
„Umyjeme se. Už ses rozhodl?“ Chce to, chce zjistit, jaké by to bylo.
„V čem?“ Idris se natáhne pro houbu, nanese gel.
„Zda se mnou budeš chodit.“ Prosím. Nechce spát sám. V duši má prázdnotu z odpovědí. Bojí se odpovědí.
„Chodit?“
„Spát se mnou, být mi partnerem.“ Málem že ho nezačne prosit.
„Už jsme, ne?“ Idris to vzdá. Po tomhle by sotva mohl říct ne. Popravdě, když prvně Templeho viděl, napadlo ho, že je šíleně sexy a unavený. Chtěl ho vzít a zanést do postele, aby si odpočinul. Sex mu na mysl vůbec nepřišel. Vlastně dokud s tím Temple nezačal, tak o tom neuvažoval. Pak měl strach, jak budou fungovat, ale podle dnešní koupele, to vypadá perfektně.
Temple se rozzáří. „Jupí!“ Vstane, až voda vyšplíchne na podlahu. Obejme Idrise, vdechuje jeho i přes vodu chladnější pokožku. Je mu jedno, zda je mrtvý nebo je, patří k němu. „Jsem tak rád, ani nevíš, jak moc.“
„Já taky, ale…“
„Vím povinnosti. Musím vás ochránit a popravdě ten kus země taky. Líbí se mi tu.“
Idris váhá. „Temple,“ čímž přivodí ještě větší záchvat rozzářenosti a zamilovanosti, „ty se nás nebojíš?“
Temple zvážní, otočí se a nastaví záda houbě. „Popravdě byl jsem vyděšený. Maminka mi říkala, že strašidla existují, ale v určitém věku na ně lidi přestanou věřit. Pak upír, co saje krev, divoženka, prostě negativní věci, ale jakmile jsem slyšel Káznice, víš, něco ve mně ruplo. Trochu se bojím, ale zas na druhou stranu se tolik snažíte. I Bertie a liškodlak i hrabě, ač je upír. Nevadí vám, že jsem člověk. Mohli byste mě snadno ovládnout.“
„Všichni jsou skutečně rádi, že majitelem jsi ty.“
„Až uslyšíte můj nápad, nebudete,“ řekne pochmurně.
„Jej, omlouvám se, ale myslela jsem, že jste končili.“ Z vody na ně kouká nevinně Lori. „Voda najednou byla špinavá a…“
„Lori, do dvanácti hodin máš sem zákaz vstupu.“
„Ach ano a tohle…“ dotkne se skvrn. Idris s Templem fascinovaně pozorují, jak usilovně přemýšlí a pak jak se uvolňuje poznáním. „Jistě, och omlouvám se, já…“
„Lori! Nikomu ani slovo! Je to drbna.“ Idris nechápe. „Zas to vykecá. Zas na druhou stranu nemusím to nikomu říkat.“ Teď Idris to pochopí.
Lori skoro napětím vybuchne a každému na potkání říká, že Temple se dal dohromady s Idrisem. Vpadne k sirénám. „Je to potvrzené.“ Sotva popadá dech.
„Óóóó!“ nese se sborově od sester. Lori zuřivě přikyvuje. „Ááách!“ Lori se usměje a posadí se k stolku, aby přesně vylíčila situaci.
„Tak jdeme. Je deset hodin. Mám strach.“
„Nemusíš, ochráníme tě.“
„Já vím, ale i tak.“ Chodbou dojde k pracovně. Nakoukne do ní, jako by byl vetřelec, ale ta je prázdná. Kupodivu ho to nijak nepotěší. Posadí se k stolu. „Není tu, Idrisi. Tak skutečně zabil strýčka. Zrušíme mu smlouvu. Jak se to dělá?“
„Dole v recepci,“ řekne Ervin, který se tu objeví. Po boku má Bertieho. Aamina vyřizuje, že kostihlav zafungoval a sokol je v pořádku.“
„To muselo být víc než kostihlav.“
„Aamina se vyzná v různých nápojích,“ řekne neutrálně Ervin.
„I lásky?“ optá se dychtivě Temple.
Ervin přikývne. „Ale snad nepotřebujete ho?“
„Já? Ani náhodou, Umím si poradit i bez toho,“ řekne pyšně Temple. „Ovšem jen sonduju. Tak do recepce. Bertie, jsi moc šikovný pejsek.“ Pohladí ho po hlavě. Neví, co čekal, ale je to normální psí srst. Trochu hrubá místy jemná. Bertie začne poskakovat. Temple se s ním muchlá s vědomím, že tohle není obyčejný domácí pejsek. Ervin s Idrisem tomu přihlížejí. „Dost! Dost! Později,“ když vidí jeho oddaný psí pohled. Sejde do recepce. Nejdřív si prohlédne normální knihu hostů. Zřejmě tu dlouho nevydrželi, což není divu. Nebýt toho, že je majitelem hotelu, zdrhl by odtud raz dva. Rázně ji zavře, potom přejede po desce stolu. Objeví se kniha. Na tvářích přízraků se objeví uznání.
„Zde je smlouva?“
„Ne, smlouva je jen jedna, zde je zapsaný jako host.“
Temple nalistuje krasopisně nadepsanou stránku vodník Abiel. Podívá se na datum ubytování. Dvě stě a něco let. Kolonka odhlášení je prázdná. Namočí brko do kalamáře, zaváhá, ale pak rázně napíše dnešní datum. Kolem nich se vznáší ticho jak v kostele. Temple by přísahal, že slyší vrzat na papíře pero.
„Hotovo,“ řekne smutně. Zavře knihu. „Nejsem tomu rád,“ řekne udiveně. „Jako bych odepisoval starého přítele.“
„Je to vrah.“
„Vím to. Víte, co máte dělat?“
„Víme, hrabě vše naplánoval.“
„Výborně a teď to oznámíme Dohlížiteli. Jak se to dělá?“
„Stačí zazvonit.“
„Jen to?“ podiví se Temple a mohutně praští do zvonku na recepci. Zámkem se nese zvuk zvonku, že by probudilo i mrtvého. Ervin se mimoděk usměje. „Tak a teď čekat.“
„Je tu ještě druhý zvonek, pane,“ poradí mu Idris. Ervin se na něj zadívá. Tak jak to je? Nebo že by si to Lori vymyslela?
„Aha.“ Přejede opět desku a pomyslí na zvonek. Skutečně se na desce stolu objeví starodávný zvonek. Vezme ho a zazvoní. Nic neslyší a tak si ho prohlíží ze všech stran, zda je funkční.
„Ano, pane McGregore?“ ozve se těsně u Templeho hlas Dohlížitele.
„Fuj, to jsem se lekl. Jako bych vedle sebe měl Darth Vadera. Chtěl jsem oznámit, že vodník Abiel, ztratil zdejší ubytování.“
„Chápu, zaneseme to do papíru. Jsem rád, že s námi spolupracujete. Nechcete se zbavit ostatních? Rádi je u nás přijmeme.“
Temple zírá na nehmotnou postavu v černém. Jedině co snad je reálné, jsou kostnaté zkřížené ruce. „Ne, ale chci knihu.“
„Knihu?“ podiví se Dohlížitel.
„Ano, s pravidly o mých hostech o tom, co mohu.“
„Ta…“
„Nekecejte a navalte mi ji. Neříkejte, že ji nemohu mít nebo do ní nahlédnout. To si vyprávějte své babičce ne mně.“ Ervin s Idrisem nedýchají. Nechápou, že se jich Temple neoptal a hned si to vyřizuje se samotným Dohlížitelem.
„Kniha je lidem nepřístupná. I tak byste ji neuměl přečíst.“
Templemu s zkřiví tvář. Nesnáší úřady a tohohle obzvlášť. „Pane Dohlížiteli, mám zde hotel plný strašidel, chápete mé obavy z nich. Nevím, co si mohu dovolit a co ne, ale to zda přečtu knihu nebo ne, je moje starost. Rád bych ji měl. Je to možné nebo ne? Pokud mi ukážete předpis, že ji nemohu vlastnit, nebudu ji nadále požadovat.“
Dohlížitel si ho prohlíží, pak se ozve přidušený bublavý smích. Idris s Ervinem se po sobě neklidně podívají, ale to se už objevují další a další hosté hotelu. V tvářích je vidět šok, ale i strach, protože je tu Dohlížitel a před Templem zvonek a kniha hostů.
„Dostal jste mě, pane McGregore, ani váš strýček se o Knihu pravidel nezajímal. Nikdo,“ řekne tišším hlasem. Napřáhne kostnaté ruce a vytvoří malý vír. Duchové ustrašeně udělají krok od víru. Kniha se objeví a skončí na stole. Není ani tlustá, ani tenká, tak akorát. Temple se dívá na nápis. Kniha pravidel pro žijící mrtvé. Otevře první stránku. Písmena se vlní. Temple se soustředí a písmena se ustálí.
„ Pravidlo čísla 1, paragraf A1.“
Dohlížitel je překvapený. „Zvládl jste ji.“ Mezi hosty se ozve šepot. Všichni vědí o existenci knihy, ale ještě nikdo ji neviděl.
„Výborně, děkuji moc. Vodníka Abiela vám pošlu, jak budu moci.“
„Pošlete? Zajímavá formulace, ale budeme na něj čekat. Je to kvůli těm třem obětem?“
„Tři?!“
„Ano, když nepočítám vašeho strýčka, ale my se nesmíme plést do lidských záležitostí. Je dobře, že jste na to přišel.“
„Ech, no to byly sirény,“ opraví ho.
„I tak, vy tu velíte, to si pamatujte. Oni jsou na vás závislí,“ vysvětlí mu záležitost Dohlížitel.
„I já,“ řekne klidně Temple. „Děkuji.“
Opět se ozve bublavý zvuk smíchu. „Krásný vyhazov. Uvidíme se ještě mnohokrát, pane McGregore. Hodně úspěchu.“ Dohlížitel se vytratí.
„Temple, ty jsi zešílel!“ vyjede na něj Idris. „Mohl tě zabít!“
Temple znejistí. „Vážně?“
„Jo, příště se s námi poraď.“
„Dobře. Jdu číst, tak mě nerušte. Aamino, snídani a jdu… Betsy je tu nějaký altánek?“
„Ano, pane, prosím za mnou.“ Vede ho k malému jezírku s ostrůvkem, dřevěným mostem a altánkem obrostlým popínavými rostliny, ale pak si vzpomene na vodníka a změní směr. Usadí Templeho pod pergolou obrostlou rudými růžemi, jejím oblíbeným místem. Temple se spokojeně usadí a otevře knihu. Musí se dozvědět spoustu věci. K večeru zavře knihu. Položí ji na stolek a dělá, že si neuvědomuje strašidla, která se občas mihnou.
„Idrisi!“
„Pane?“
Zvládnu to? O strašidla nemá strach, o sebe jo. On je člověk a může ledacos pokazit. „Co kdybychom si vyjeli na projížďku.“
Idris do poslední chvíle doufal, že od toho nápadu upustí, i když je pravou, že všichni zuřivě přemýšleli jak na to, ale žádný z nich na nic lepšího nepřišel. „Dojdu pro koně.“
„Výborně a mohli bychom pokračovat v ranní koupeli.“
„Pramen je malý. Ještě že hrabě, Lori a sirény zajistili, že vodník nemůže šmejdit v domě. Byly by problémy.“
Temple se uculí. „To jsem nemyslel, ale v jednom máš pravdu, hrabě je velmi schopný upír. Ave, Octavie.“
„I toběě, domine. Dovolil jsem si sebou přivést svého kamaráda ve zbraniii Marcuse Sextus Labea. Budee mi stačitt.“
„Zdravímm, domine. Děkujii za smlouvuu. Jsem rád, že jsme mohli zůstat pospoluuu.“
„Chceme se krapet projet. Jsem rád, že máš uzdu, i když třmeny by byly fajn,“ rýpne si do Octavia, když nasedá. Špatný pocit z toho, že jezdí na člověku, se vytratil. Trochu čekal, že si z něj budou dělat legrací kvůli homosexuálnímu vztahu s Idrisem, ale chovají se slušně. Dívá se kolem sebe, ale nejvíc ho zajímá Idris. Je nadšený, že ho přijal. Mohl odmítnout. Kdyby to bral krapet jinak, pak je podřadný. Žádná schopnost, nic.
„Je tu krásně a k tomu se uzdravil Džin.“
„Džin?“
„Sokol, kterého jsem měl sebou. Polámal si křídlo, ale Aamina slíbila, že ho dá dohromady.“ Idris se usmívá. Temple přemýšlí, že ten chlap nejen skvělé vypadá, ale má i měkké srdce. Starat se o nemocného sokola. Líbí se mu. K tomu je sexy, vášnivý, prostě jednička.
„Tak to jsem rád.“
„Vypustím ho, i když se mi bude po něm stýskat.“
„Pak si ho nech.“
„Nene, potřebuje být volný. Bál jsem se, že budu muset do Káznice.“
Temple se zachmuří. Nesnáší to slovo a podle knihy, co četl, to nebude příjemné místo, ovšem pokud bude šikovný, najde skuliny, na které pozapomněli.
„Temple, co chceš udělat?“
„Cože? Nerozumím.“
„Pro záchranu hotelu.“ Oba dva římští vojáci našpicují uši. To by je taky zajímalo.
„Nápad mám,“ připustí Temple, „ale chci si promluvit s vámi. S každým osobně.“
„Týkááá se to i násss, domine?“ optá se Octavius.
„Ano, týká. Navštívím vás ve stájích, i když tak luxusní stáje nemají nikde na světě.“
„To neee, trvalo to je udělat, ale jsme spokojeniii. Jsme zdee. Domine, opatrněěě,“ nabádá ho bývalý voják. „Cítímm, že zde někdo jee.“
„Děkuji, Octavie, ale nikoho nevidím. Můžete přiběhnout, až zapískám?“
„Dobráá, domine.“ Odklušou, ale ještě se zadívají za Templem. Temple se posadí nedaleko pramenu.
„Idrisi, dá se zjistit, zda je Abiel přítomen?“
„Ne, domine, to je pane? Octavius tě tak oslovoval.“
„Ano, latinsky je to pane. Víš, že mě vzrušuješ? Každou součásti.“ Idris se na něj nevěřícně zadívá. Neskutečné, ale vypadá, že je opravdu vzrušený a to v takové situaci. „Dej sem hlavu. Úžasná barva vlasů. Připomíná mi polský jantar.“
„Básníš?
„O tobě? Každou chvílí. Nemohu tomu uvěřit. Jako bys vystoupil z mých snů.“ Pohladí ho po tváři. Zasměje se. „Lori mi radila, abych šel na tebe pomalu. Plánoval jsem si to, ale nějak se to zvrtlo. Neumím být trpělivý, když mi o něco jde.“
„Někdy je to lepší.“
Temple ho políbí. Převalí se, až zůstane dole. Obtočí nohama Idrisovo tělo. Idris se mu dívá do modrých očí. Jsou velmi výrazné, ale řekl by, že mají příměs ještě jiné barvy. Modré oči se zahledí mu za rameno. Pochopí, že tam někdo stojí a připraví se.
„Zabiju tě!“
„Ne!“ zařve Temple. Idris pod úderem vodního kladiva se skácí. Temple se vznese nad louku ve vodním objetí. Voda ho obaluje a on se snaží zadržet dech na co nejdéle. Nemůže se hnout, ale doufá, že záchrana přijde včas. Idris se snaží vzpamatovat, Abiel je překvapil.
„Tak ty sis myslel, že mě můžeš z hotelu vyhodit? To si myslel i tvůj strýc. Dostal jsem ho. Zabil jsem ho dřív, než stačil kváknout. Jako tebe. Jsem mocný, jsem silný a vládnu vodě, i pramenu. Bude se muset spokojit s tebou. Hej! Vypadni, mrcho!“ Kolem něj protancuje divoženka Julie. Začne tančit. Na chvilku se vodní objetí uvolní a Temple se nadechne, ale i nadále je vtahován do pramene, z kterého se stala masívní stěna.
„Idrisi!“ zařve bezmocně. Začíná ho ovládat strach, že skončí stejně jako strýček.
Julie tancuje, seč může, ale vodník se jen divoce šklebí. „Oč se pokoušíš, divá ženo?!“ zařve na ní. „Nepřekážej!“
„Jen tancuji, to je můj živel!“
„Není silnější než voda! Jestli si myslíš, že ho vytancuješ, pleteš se!“
Temple se nadechne životadárného vzduchu a drží. V duchu se modlí ke všem bohům, svatým i nesvatým. Nijak netouží ztratit teď, co pracně našel. Vír ho natočí a on uvidí před sebou vodní stěnu. Zazmítá se, ale výsledek je nulový. Najednou se ozve výkřik a smích. Julie se ztratí v Pramenu a hned za ní do něj míří Temple.
Abiel se divoce směje. „Jsem nejsilnější! Nej… Vyhekne,“protože do vodního sloupu narazí něco tak rychlého, že se voda rozpadne na drobné kapičky a Temple dopadne na zem. Abiel vykřikne, rozeběhne se k svému nepříteli, aniž uvažuje, že Pramen je stále ještě aktivní. Zaječí, jak se ho mimoděk dotkne a je jím pohlcen. Temple leží s rozhozenými údy a přemýšlí, zda žije nebo je mrtvý.
„Pane, domine!“
Temple zavře oči. Žije. To volají jeho přízraky. „Vodník?“
„V Káznici.“
„To je dobře.“ Posadí se. „Jak se to stalo? Myslel jsem, že je po mně. Co se stalo?“
„Zdrželi jsme se. Byl rychlejší, než jsme si mysleli a netušili, že ovládá i vodu pramene. Julie skončila v Pramenu, odešla od nás.“ Temple přikývne. „Pak ten sokol. Objevil se a narazil do tebe. Nic podobného jsem neviděl. Sloup se pod jeho rychlosti rozpadl a zachránil vás, pane. Ne my, sokol. Hluboce se omlouváme, že jsme to nezvládli. Nebýt jeho, nevím, co by se stalo.“
„Idris?“
„Jsem v pořádku. Omráčil mě.“
Templemu se uleví, pak se rozhlédne. Tam je. Po čtyřech dojde k sokolovi, který leží na mýtině. Je mokrý. Se smutkem ho pohladí, když strne. „Žije! Koně! Koně! Musíme za Aaminou.“
Octavius se prodere k Templemu. Ten vezme sokola do rukou a vyhoupne se na pekelného oře. Ten zahrabe přední nohou a vznese se.
„Budee to rychlejšííí, domine.“
Templemu je to fuk zda letí nebo cválá. Chce zachránit sokola. Tiskne ho k sobě a snaží se ho zahřát, ale popravdě víc hřeje Octavius než on. Za chvilku se snesou u zámku.
„Aamino!“
„Co je, pane?“ zaskřehotá hlas.
„Zachraň ho!“
Aamina se dotkne sokola. Zamračí se, potom mávne rukou. Temple s Džinem v rukou jde za čarodějnicí. Ta odemkne tajné dveře v kuchyni a ocitnou se v další místnosti. Temple mimoděk zvolá.
„Fantastické!“ Kolem něj visí na háčcích sušené svazky bylin, uprostřed obrovský železný kotel na ohništi. Dřevěný stůl s různými nasekanými bylinkami, mističkami, flaštičkami. Nemůže se vynadívat, a když zjistí, že na něj ze sklenice kouká ropuší oko, zamrká. „Vy jste skutečná čarodějnice.“
„Mladíku,“ zaskřehotá, zatímco vybírá z poličky správný flakónek, „tou jsem se stala po smrti. Do té doby jsem byla obyčejná bylinkářka a tak trochu čarodějnice.“ Otevře zobák sokolovi, kápne jednou, podruhé. Zavře zobák, zabalí ho a jde k ohni. Položí ho k němu. Vezme sušené byliny a hodí ho do ohně. Červeno zlatý plamen se změní v zelený a ozáří místnost. Temple se roztřese. Sakra, tohle je síla.
„Písk!“ dlouhé a potom pohyb. Temple zamrká, ale z očí se mu derou slzy. Ani je nechce zadržet. Obejme Aaminu.
„Děkuji, děkuji.“
„Nech toho,“ zaskřehotá. „Ještě si ho tu na chvilku nechám. Luci, nech Džina na pokoji.“
Místnosti se ozve dotčené. „Mňauuu!“
Aamina se rozesměje. „Tak a teď běžte.“
„Ještě jednou děkuji. Zachránil mi život.“
„A vodník Abiel?“
„Prošel do Káznice, ale s ním i Julie. Snažila se mi pomoct. Díky ní jsem ještě naživu. Mohl jsem se nadechnout vzduchu. Strýček tu možnost nedostal.“
„Julii je mi líto. Ta holka až moc chtěla tancovat. Povídala mi, že to jeden chlap nesnesl a zabila ho. Odsoudili ji. Zůstala v tomhle světě uvězněná díky tanci.“
„Možná, uvidíme. Musím se přiznat, jsem unaven.“
„Pan McGregore, máte nějaký nápad?“
„Zítra v noci vám to řeknu všem, ale ráno chci mluvit s co nejvíce duchy - přízraky,“ prohrábne si černé vlasy. „Vlastně s hosty. Rád bych hotel zachránil.“
„Rozumím. Vyřídím to ostatním. Kávu?“
Temple se usměje. „Ne, děkuji, dneska budu mít jiné afrodiziakum.“
Aamina se k němu nakloní. „Kdybyste nemohl, víte, jak to myslím, mám šikovný lektvárek,“ zaskřehotá šokovanému Templemu. „Stoprocentní spolehlivost.“
Cyklus Grim manor - 8.Rozhodnutí
