Shounen - ai povídky

Hádes

10.

    Zlato

Daniel se protáhne a spustí nohy zpod pokrývky. Posadí se a zavrtí prsty. Zívne. Vyhlédne ven. Nádherný den. Podrbá se v klíně a ještě jednou zívne. Měl by se objevit na palubě. Nesmí dovolit, aby posádka zlenivěla.

Sice nejdřív plánoval pomstu, ale jsou blízko Port Royal a tak prodá loď a odmění posádku za výbornou práci, trochu je prožene po palubě, protože si včera všiml pár špinavých fleku. Paluba má být, že by z ní žral pes. Vstane a protáhne se.

„Carlosi!“

„Kapitáne, úžasná bitva, skvělé vedení a posádka je prvotřídní.“

„Já vím!“ nadme se pýchou. „Jsem přece perfektní ne.“ Natáhne si kalhoty, košili a svoje vlastní boty těžce získané na posádce Modré laguny. Jo teď se cítí dokonale. S něhou pohlédne na klobouk, který visí hned vedle meče.

„Ano a co jsi chtěl?“

Daniel se ušklíbne. „Jdu zjistit, co dělá posádka, potom se opláchnout a nakonec najíst.“

„Mohu přitom být?“

Daniel přikývne a ze stěny vezme devítiocasou kočku.„Jistě. Nemůžeme nechat posádku zlenivět a hlavně nesmí zpychnout. Jedno vítězství, i když velkolepé, nedělá z nás ještě sehraný tým a postrach všech moří. Ještě tak dvě přepadení a budeme teprve postrachem Karibiku, ale já chci být hrůzostrašným pirátem na všech oceánech!“

Carlos mohutně kýve hlavou. Ano, myšlenky kapitána se shodují dokonale s jeho názory. Jako by byli dvojčaty. Ale copak ho nenosil na rukou, i když jenom pár vteřin?

„Jdeme!“

Dveře na palubu se rozrazí pod rázným vykopnutím kapitána. „Posádko!“ zařve mohutně. Rozhlédne se a obličej se mu protáhne.

„Vidíš to co já?“

„Vidím. Jsem loď.“

„Nikdo není palubě! Ti opičáci vyspávají.“ Chvilku podupává špičkou boty o palubu. Obrátí se a jde do kuchyně.

„La la la… ostrovy vy nejkrásnější…“

„Psss!“ zasyčí na Carlose, otevře dveře a shýbne se. Jednookému Carlosovi projde nůž tělem a skončí v stěně.

„U všech bohů, kapitáne to jste vy!“ Wei ming padne na podlahu. „Tato nízká osoba vás pokorně žádá o prominutí, které ji nemůžete za tuto hrůznou věc dát, a proto prosím buďte k této nízké nehodné osobě, vašeho oslnivého pohledu, shovívavý.“

„V pořádku,“ dostane se ze sebe. Ještě dobře, že se shýbl. Ten nůž by skončil někde, kde má krk. Svoji krev nemá rád mimo tělo. „Jen jsem kontroloval, jestli tu nepobíhá krysa.“

„Krysa, kapitáne?“ ožije Wei ming  a zvedne hlavu. „Pokud ji chytíte, mohla bych vám z ní připravit obzvlášť chutné kotletky s čínskými houbami. Je to laskomina. Jako malá jsem je dost často dělávala rodině.“

Daniel se nejistě usměje a nenápadně si dá ruku na žaludek a snaží se nemyslet na krysu na talíři v podobě lákavých kotletek. Asi by možná měl věnovat víc času z čeho to vlastně Wei ming vaří. „Samozřejmě doneseme.“ Poletí přes palubu, pokud se tu nějaká najde. Zvířata se nemají terorizovat, ale pro tentokrát udělá výjimku.

„Děkuji mnohokrát.“ Zdvořile se ukloní. „Za chvilku bude snídaně.“

„Právě jdu vzbudit posádku.“ Zavře za sebou dveře a vytáhne nůž.

„Danieli, proletěla mi krkem!“ postěžuje si neviditelný Carlos. „Nechci nic říkat, ale naše kuchařka je nebezpečná.“

Daniel se křivě usměje. „Carlosi a kdo není. Jdeme dál. Počkej.“ Vezme kýbl, vyběhne nahoru a spustí dolu po lanu. Vrchovatě nabere vody. „Jen nevím, jak vzbudím Caluma.“ Vytáhne kbelík a s hekáním jde dolu do podpalubí.

„Nebyl by lepší gong?“

„Ne.“

„Co na ně pustit Boo?“

„Ještě je malý. Až trochu vyroste a vycvičím ho.“

„Aha a co například menší ohňostroj?“

„Myslíš střelbu?“

„Ano!“

„Dobrý nápad. Uděláme to zítra. Víš, když nad tím tak uvažuji, mohli bychom si udělat menší ohňostroj s piknikem na zádi. Pozorovat hvězdy, ohňostroj a Wei ming by nás obsluhovala.“

„To je tak romantické!“ vykřikne Carlos a spráskne ruce. Zamilovaně hledí na kapitána. Strašný kapitán je romantikem. To slovo si kdysi našel ve slovníku jedné lodní knihovně. Zabavil ji člověku, který bohužel nepřežil střet s nožem.

„Opravdu?“

„Ano. Líbí se mi ten nápad. Je přímo skvostný. Prosím, uděláme to, uděláme? A mohli bychom k tomu přizvat nějaké dámy, co mají ty krásné spodničky s obručemi a já bych je nadzvedával a díval se pod ně.“ Zahihňá se.

„Carlosi, ty jednou na to zemřeš.“

„Neznám krásnější smrt. Pss chrápou.“

„Tak za chvilku nebudou.“ Ujistí ho Daniel, tichounce jako myška vstoupí do ložnice posádky a rozmáchne se kbelíkem.

„Topím se! Grr aaa – dvojitě. Chrrrr.“ Daniel udělá krok a dívá se, kdo to dál chrní. Alby s dětským úsměvem si hladí břicho.“

„Prosím!“ Carlos mu úslužně podá kus dřeva.

„Děkuji.“ Rozmáchne se a přetáhne Albyho po hlavě. Mávnutí rukou a Chrrchrrr.

Daniel pozoruje kus zmenšeného dřeva. Odhodí ho. Nasupí se a přistoupí k houpací síti.

„Hej rup!“ zařve Carlos a Daniel ho přetočí.

„Auuu!“ zařve Carlos, když Alby s dutým zvukem dopadne na podlahu.

„Alby spát.“

„Alby vstávat.“ Nic. Daniel se k němu nakloní a mírně řekne. „Je čas na snídani.“

„Alby snídat!“

„Nikdy bych neřekl, že dovede vyvinout takovou rychlost,“ poznamená polonahý Jeff Dole Bez. „Kapitáne, tohle byla podpásovka.“

„Ranní ptáče dál doskáče. Utřít vodu a hybaj nahoru. Kde je Zástupce?“

„Zástupce usídlil se na zádi. Prý potřebuje klid. K čemu, jen bůh ví.“

„Spíš potřebuje být co nejdál od naší kuchařky.“ Vyjde ven a postaví se na palubu. V duchu zavýskne a potom mu potemní oči, když si vzpomene na kapitána Modré laguny Vychrtlého Rogera. Ten nedostane žádnou snídani, anebo dostane. Ušklíbne se a sejde opět do kuchyně.

„La la la kousek mrkvičky, kousek papričky, kousek rajčátka…“ Daniel se usmívá a zdvořile zaklepe.

„Dále!“

„Kapitáne, jaká pocta pro tuhle nebohou osobu. Takovou čest si ani nezasloužíme. Potřebujete něco?“

„Jen dvojitou porci snídaně pro mě. Jedna bude pro zajatce.“

„Jistě a málem bych zapomněla.“ Otočí se a sáhne za sebe. „Nechala jsem to trochu uležet. Včera jsem se podívala do knih a krokodýlové milují trochu uleželé maso.“

„Děkuji.“ Pohlédne na maso. Snad to nebude kus Zástupce. V kajutě nakrmí kajmanka, který se udiveně kolem sebe rozhlíží, a zdá se, že mu víc chutná uleželé maso než čerstvé.

Gong.

„Snídaně!“

Daniel nechá spokojeného kajmanka v krabici. Bude mu muset udělat nějaké šikovné akvárium, aby se kde měl rochnit. Až bude větší, nějak se to vyřeší.

„Áaa báječně to voní!“ nadšeně zvolá. Rozhlédne se po posádce, která dychtivě sleduje jídlo, a jeho ignorují. „Jíst!“

Ještě štěstí, že má jídlo zvlášť, jinak by se nenajedl.

„Chceš ochutnat moji kudlu, nebo mně to přenecháš?“ zasyčí Zástupce s kordem u krku Jeffa, který pevně svírá křupavé stehýnko.

„Jestli sneseš tu kulku v břiše klidně.“

„Alby rád stehýnka!“ Oba jen zírají, jak Alby jim sebere stehýnko a pustí se do něho. Zástupce stáhne kord, Jeff, pistoli a oba teskně pozoruji ohromné tělo Albyho.

„Jo kdo dřív přijde, ten dřív mele.“

Alexandr s Pablem nelelkují a konzumují všechno, co jim přijde pod ruku.

„Výborné a můžeš zanést zajatci to druhé jídlo? Dej mu jen lžící.“

„Jistě kapitáne.“

„Jste férovej, kapitáne, a kde je Calum?“

„Tady!“ ujistí ho rozverně Calum, který sedí za nimi a krade jídlo přímo z talířů. Na jeho už trůní několik dobrot včetně pár stehýnek. „Papapa, musím dávat pozor na lodě!“ vyšplhá se nahoru.

Křik „Zloději stůj!“ dokonale ignoruje.

„Pane kapitáne, zajatec nechce jíst.“

„Opravdu?“ podiví se Daniel. „Zřejmě to není pirát a potom moje jídlo je nejlepší. Bude hladovět!“ cinkot lžíci o talíře ho potěší.

„Port Royal!“ zařve ze shora Calum.

„Carlosi?“

„Kotvíme. Mám přikrýt sochu?“

Daniel se zamyslí a posádka s napětím čeká. Daniel si jí prohlédne a pomalu usměje. „Carlosi jen ji nech.“

„Budu zabíjet!“ tiše podotkne Zástupce. Zasněně hledí do dálky. Krev, meč, mrtví. Hromada. Ne kopec. Hora… pohoří… Tvář mu zrudne tou vyhlídkou na moře mrtvol.

„Abys nedostal infarkt?“ ovane ho jemná vůně a tichý šepot.

„Kušuj ženská a nevyrušuj mně.“

„Chceš ještě přidat?“

Zástupce nastaví misku. Plác. Přistane mu do misky voňavé jídlo. „Dobrou chuť.“

„Děkuji,“ odpoví Zástupce a nabere si jídlo. „Áááá!“ zařve, tvář mu zbrunátní, oči se zalesknou slzami. Vyskočí a šátrá kolem sebe, zatímco se snaží utřít tváře.

Ostatní ho udiveně pozorují, co dělá a potom se vrátí k jídlu.

„Alby myslet. Zástupce divný,“ prohodí Alby a nabere si další jídlo.

Carlos ustaraně pozoruje Zástupce, jak se blíží k okraji lodi za přesné navigaci Wei ming. Žbluňk.

„Muž přes palubu!“ zařve Carlos. Daniel zvedne hlavu a chvilku přemýšlí, jestli Zástupce umí plavat nebo ne.

„Pět dva Zástupce!“

„Čtyři dva!“ zařve v odpověď Zástupce s kloboukem vedle sebe. Natáhne ruku a narazí si ji na vlasy. Doplave k lodi.

„Otázka je vyřešena,“ zamumlá Daniel. „Zástupce umí plavat.“

„Šéfe, jdete prodat loď?“

„Jistě.“

„Pak mohl bych vám dělat doprovod?“ Oba se mrknou na Modrou lagunu, kterou mají přivázanou za sebou. „Znám pár výtečníků a mohl bych, pokud se zde samozřejmě nevyznáte, provést po krásách a hospodách Port Royal.“

„Calume nejsi na hospody mladej?“

„Já?“ podiví se. „Kdepak. Já jsem tam jako doma. Pravda, občas hrozilo, že mi nenalili, jelikož mně považovali za nezletilého, ale Alby jim vždy domluvil.“ Obličej se roztáhne do spokojeného výrazu. Prstem bosé nohy zavrtí o podlahu.

„Jedeme a Albyho bereme sebou.“

„Kapitáne, potřebují dokoupit potraviny.“

„Co. Už zase?“

„Kapitáne Boo moc toho sní.“

Daniel si povzdechne. Boo zřejmě nebude oblíbený mazlíček. „Dobře jedeme.“ Otočí se k posádce. „Posádko! Má ještě někdo chuť vysednout na souš?“

Lodi projde mrazivý vítr a provazy se potáhnou jinovatkou. Všichni se otřesou a dokonce Carlos se přikrčí. I led je teplejší než slova kapitána Daniela. „Ne? To jsem velmi zklamán. Právě jsem si říkal, že bychom potřebovali nějakou ozdobu na hlavní stěžeň. Jsem rád, že tou ozdobou nebudete vy. Carlosi, prosím člun.“

Po Albyho zdatném pádlování, člun dorazí k molu.

Postaví se, rozkročí se a zařve. „Mám na prodej loď!“

Calum vytřeští oči. Tak tohle nečekal. Kolem se seběhne dav námořníků.

„Loď je drahá a není to ta s tím chlapem na přídi, chápete. Ta za ním.“

„Hele, to je Modrá laguna! Znám ji dobře. Copak se stalo s kapitánem Rogerem?“ Zdvořilá zbytečná otázka, jen aby se vzpamatovali z šoku obou lodi. Hádes… se nese hloučkem obchodníků, kteří svedou číst.

„Alby doveď Wei ming na trh. Wei ming nakup, co budeš potřebovat.“

„Alby pojď. Budeme nakupovat jídlo.“ Wei ming převezme zlaťáky a vykročí k trhu.

„Alby má rád jídlo,“ zafuní a cupitá za ní jako oddaný pejsek.

„Nikdo nemá zájem o pěknou skoro nepoškozenou loď?“ navrhne Daniel. „Dá se z ní hodně vytěžit. Chápu, že není úplně nová, ale je solidní.“

„Nemá stěžně, díra v boku. Dám ti takových sto zlatých.“

„Musím se zmínit, že sto zlatých je moje útrata v hospodě. Snad přidáte, a pokud ne, mohu ji tu hned na místě potopit.“

Do popředí se protlačí muž v bohatém nijak čistém úboru. Na hlavě mu ční velký klobouk s nádherným peřím. „Tisíc zlatých!“

Daniel zvedne hlavu. „Kolik? Špatně jsem slyšel. Ta skvělá loď si zaslouží lepší cenu.“

Zafunění. „Fajn tři tisíce zlatých. Náhradní díly jsou stále žádaným zbožím,“ podotkne.

„Beru.“

„Jmenuji se Tristan a obchodují s použitým zbožím všeho druhu. Poslední dobou zjišťuji, že jsou žádány náhradní díly k lodím. Mám velkou poptávku. Skoro ji nestačím pokrýt. Lodě se potápějí… Taková marnotratnost.“

„Opravdu?“ podiví se a jde s Calumem, který kroutí nevěřícně hlavou a přitom počítá, kolik dostane. Bůhví proč se pětiset zlatých zasekává. Takovou hromadu peněz neviděl ani si nepamatuje. Vlastně ji neviděl nikdy. Dojdou k třípatrovému bílému domu s květinami a patiem. Z hloubi domu se line temperamentní španělská melodie.

„Tady. Pošlu svoje lidí, aby ji rozebrali.“

Daniel nakoukne do váčku a potěžká ji. Jo to je slušná váha. Možná tam chybí pět zlatých, ale to se v množství ztratí.

„Víte, kdybyste měli nějaké zboží, rád je od vás koupím.“ Škrtnutí sirky a zapálení doutníku. Daniel s Calumem se rozkašlou. „Jsem poctivý obchodník se zbožím. Tak co? Vykupují od lodí, přes šatstvo, klobouky až po lidi.“

„Rozhodně zajímavá nabídka. Budu o ní uvažovat.“

„Tristan jméno mé a stále bydliště je tady. Port Royal číslo dvacet. Doufám, že mně ještě navštívíte.“

„Možná.“ Zabručí Daniel a vypadne ven. „Tak co Calume?“

„Nech mně na pokoji. Počítám.“

Daniel ho poplácá po zádech. Tohle bude patřit jim, ale ten poklad zas jemu. Nechápe, kde ho Vychrtlej Roger sebral. Musí pocházet z prodeje otroků. Nu což, teď je jeho. Dojdou k člunu, u kterého postává stále debatující hlouček obchodníků, námořníků a pochybných individuí.

Nedaleko má rozložený malířský stojan nějaký chlapík v baretu a pečlivě nanáší barvy. Daniel se mu nakloní přes rameno. „Co to bude, mistře?“

„Přístav, chňupe.“ Zavrčí. „Nepoznáš to?“

„Popravdě jsem si myslel, že je to podklad.“

„To je dílo, ty neznalče bez uměleckého citu. „Já Thomas Gainsborough přisahám, že budu slavným malířem.“

„Nevím, ale koupím od tebe obraz až na něm bude poznat, co tam vlastně je. Sbohem pane umělče a měl byste kreslit, co vidíte ve skutečnosti a ne to, co se vám líhne v mozku.“ Odejdou od zkamenělého umělce.

„Calume, ten neprorazí ani náhodou.“

„Cože?“

„Nic.“ Dojdou k člunu, kde je čeká už Wei ming s těžce naloženým člunem. Zářivě se usmívá na rameni papírový deštník se zelenými draky.

„Kapitáne, nakoupeno.“

„Sluší ti ten deštník.“ Posadí Caluma opilého penězi vedle sebe. „Vyrážíme!“ Odváže provaz a hledí na přístav. Ještě hodně bude cest, kdy bude bohatnout a bohatnout.

„Děkuji. Dostala jsem ho za množství koření, které jsem nakoupila. Je rozkošný. Myslím, že v Liho obchodě budu častým zákazníkem a jak se vedlo vám, kapitáne?“

„Utržil jsem dobrou sumu za rozbitou loď od obchodníka s použitým zbožím. Prý potřebuje náhradní díly. Carlosi zvedni nás.“

„Danieli, víš jaká, je to dřina?“

„Neremcej. Posádko, máme peníze!“ Spokojeně vnímá, jak je táhnou nahoru. „Tři tisíce zlatých je vašich!“ Jásot, že dolétne na břeh.

„Já ti dám, že nebudu slavný!“ zamumlá na břehu malíř a hodí plátno do moře. „Pane, mohu vám udělat portrét. Nebudete litovat.“ Donutí piráta sednout. „A budu slavný.“

„Tolik peněz, tolik peněz, tolik peněz…“

„Alby je tvůj bratr v pořádku?“ ustaraně se optá Daniel. Po rozdělení peněz se všichni vypařili, schovat si svoje úlovky.

„Calum v pořádku. On…“ hledá slova a vraští čelo. „On přijde na to, že může mít více peněz. Potom bude opět Calumem.“

„Chápu.“ Poplácá ho po svalnatých zádech. „Co to šiješ?“

„Ruskou vlajku.“ Pyšně ukáže.

Daniel se zarazí. „Krásná.“

„Alby moc děkuje.“

„Co teď Danieli?“

„Pomsta a zakopání pokladu. Víš, začínám přemýšlet, že vyhlásím hru, kdo najde, bude to jeho.“

„Och, myslíš schované zlato?“

„Jistě. Jen se bojím, že by tě přitom Calum rozebral.“ Zamyšleně hledí na vzdalující se přístav. „Carlosi uděláme si ohňostroj.“

„Ano!“

„Wei ming dostala rachejtle od obchodníka, když slíbila, že u něho bude pravidelně nakupovat. Koláček kapitáne?“

„Díky. Zástupce oznamte posádce, že se bude slavit.“

„Lepší by bylo zabíjet.“ Ale poctivě vyrazí informovat posádku. Najednou zaváhá a jeho oči se rozzáří zpod velkého černého klobouku. „Kapitáne.“

„Co je?“

„Myslím, že paluba není moc čistá na takovou slávu.“

Daniel se rozhlédne. Pravda ty fleky od krve jsou trochu rušivé. „Máte mé svolení za pomocí posádky, jí vyčistit.“ Kdyby to přepískl, pak bude hodně víc mrtvol. Buď posádky, nebo jen jedna a to Zástupce.

„Danieli.“

„Hmm.“

„Konečně jsme se zaběhli do pravidelného života piráta.“

„Hmm. Asi ano.“

„Není to krásný život?“

„Je. Jdu nakrmit Boo. Určitě si o mně dělá starost, když jsem byl tak dlouho pryč.“

Kapitán má citlivé srdce a je dobrým kapitánem. Štědrým, laskavým vůči jemu a posádce. Udělal dobře, když si ho zvolil za kapitána.

Svist. „Tak smejčit palubu, jinak si na vás smlsne kočka. Hrome, jste námořnici nebo baby? Do řad, na kolena a čistit! Raz dva! Raz dva!“

Ano kapitán Daniel je dokonalý příklad, jak takový kapitán lodě musí být. Ušlechtilejší než ryzí zlato v truhle. Spokojeně se dívá na pracující posádku. Nohou se podrbá na lýtku a nastaví tvář slunci a větru. Roztáhne se po celé lodi a vnímá vše i to příjemné drbání na zádech. Natočí se, aby ho podrbali na levé lopatce. Slastně zamručí. Kapitán je poklad. Opět zabručí a nastaví pravou lopatku. A k tomu bude v noci krásná oslava s ohňostrojem, potom pomsta a nakonec zakopání pokladu.