Shounen - ai povídky

Hádes

11.

Poklad

Tohle je život piráta, pomyslí si Daniel a pohladí kajmanka po hřbetě. V ruce drží sklenici s vínem a pozoruje noční nebe rozsvěcující se pod zářivými barvami rachejtli, které získala Wei ming. Nebe jiskří a září zlatě, modře, červené a zeleně. Draci střídají hvězdičky a vodopády jisker dopadající na moře je přízračně osvětluje.

Lenivě se natáhne pro další láhev a nalije do poháru. Kolikátý to asi je? Zamyslí se, a pak mávne nad tím rukou. Ohňostroj probíhá perfektně. Všichni jsou na palubě a Alby dětskýma očima a otevřenou pusou sleduje neuvěřitelný rej barev. Občas nad některou vykřikne a zatleská. Calum cynicky obdivuje zlatou barvu a Zástupce má nejraději červenou, která mu připomíná krev. Wei ming nadšeně řídí ohňostroj a jídlo.

Jeff Dole Bez s Hluchým Alexandrem a Němým Pablem se líně rozvalují na palubě a Jeff neustále komentuje obrazce i barvy a samozřejmě jídlo. Daniel začíná uvažovat, že se zřejmě rád poslouchá, když začne přednášet verše, ale kdo ne. Nejlepší myšlenky, jsou ty vlastní. V podpalubí skučí slzící Vychrtlý Roger, kterého hlad donutil sníst kapitánovo jídlo. Po tvářích se mu koulejí slzy a značně osvěžují jídlo soli.

„Kapitáne, povedlo se vám to. Nechcete jít nahoru? Je to jako by se otevřelo nebe a zavalilo vás. Někdy ani nemohu dýchat, jak se bojím, že na mně spadne.“ Ke křeslu přistoupí Calum s nabídkou malého strážného koše.

„Kdepak. Někdy jindy. Myslím, že s tím, co jsem vypil, je neradno lézt po výškách. Nerad bych skončil jako loď.“

„Hoho!“zafuní Carlos, který leží vedle kapitánova křesla a zasněně pozoruje obzor. „Tím chceš jako říct co?“

„Jen, že bych se ještě nerad odebral do říše Háda.“

„Jo tomu chápu. Taky jsem věřil do poslední chvíle, že jsem živý.“

„A co tě přesvědčilo, že nejsi?“ optá se zvědavě Daniel.

„Myslím, že mi chyběly zuby. Víte, měl jsem jich sbírku. Všechny, které kdy mně vypadly. Jenže tyhle jsem v ruce neměl. Takže jsem musel být mrtvý.“

„Ou! Těžké probuzení.“

„Rozhodně. Víš, nikdy jsem ohňostroj neviděl. Jistě viděl jsem dým, střelbu, záblesky, ale něco tak nádherného nikdy.“

„Ano mám je rád. Auu. Kouše mrňousek. Má se čile k světu.“ Posádka se skepticky podívá na nadšeného kapitána.

„Když mu tam strkáte prsty, kapitáne… Být krokodýlem, taky bych do nich kousl.“ „Myslíš, že bych mu je neměl strkat do tlamičky, Jeffe?“

„Pokud nechcete je nechat uležet a krmit jimi Booa, pak rozhodně tu proceduru doporučují vynechat. Já osobně mám se rád.“

„Škoda. Je tak rozkošný, ale budu ho aspoň hladit po hřbetě a bříšku.“

Posádka si pomyslí o té vášní kapitána své. Daniel spokojeně přivírá oči a popijí víno. Život je dokonalý a až zítra dokončí pomstu, pak bude teprve spokojený. Bude moc jet na návštěvu mamka a taťky s klidným svědomím. Za dva měsíce mají výročí a přijede i jeho sestra Glorian. Je zvědav, jak si vedla ona. Ale on může být spokojený.

„Kapitáne, nemohli bychom napřed Vychrtlého Rogera mučit?“ navrhne v euforické náladě Zástupce. Jeff s Pablem mohutně a souhlasně zabručí.

„Mám lepší pomstu.“

„Co může být lepšího než řev ječícího chlapa?“ zadumá se Jeff.

„Co takhle ječící utíkající chlap?“

„Kapitáne, vyhrál jste,“ souhlasně přikývne Zástupce. Podezřívavě pohlédne na Wei ming a talíř, který mu přinesla. Obezřetně pohlédne na ostatní. Zdá se, že jídlo bude v pořádku, ale pro jistotu si k tomu přičichne. V pořádku. Oči mu neslzí od přičichnutí. Musí nad ni nějak vyzrát. Je to liška podšitá. Zarazí se. Co si pamatuje, už jako malé dítě měl jen jeden jediný zájem a to jak někoho zabít, rozsekat a další ohavnosti. Aspoň o tom ho informovala rodina, že to na co myslí jsou ohavností. Proto ho z domu rychle odstranili, ale on utekl z toho šíleného zařízení a dostal se sem. Teď je spokojený.

„Já vím. Jsme nejlepší a vím všechno. Carlosi kdy tam budeme?“ Větřík mu chladí rozehřáté tělo.

„Zítra okolo deváté, pokud vydrží vítr.“

„Parádní.“ Je už unavený a tak vezme krabici s krokodýlkem a odnese ho do kajuty. Chvilku na něho hledí a potom si lehne na důkladnou postel. Rozhlíží se po kajutě, která se za tu krátkou dobu stala jeho domovem. Mapa, kompas, dalekohled, truhly a na stěnách rozličné zbraně. Měkká postel s modrým přehozem. Otevřeným oknem sem doléhá svistot odpalovaných rachejtlí a jejích světlo přízračně zabarvuje kajutu do barevných stínů. Otočí se na druhou stranu, pryč od okna, zavře oči usmívaje se. Má skoro vše a tu poslední věc nezíská.

Svistot na palubě utichne, poslední dozvuky barev uhasínají v očích a srdcích přihlížejících.

„Bylo to krásné. Fňuk,“ a Alby popotáhne.

„To bylo.“ Odpoví v klidu Zástupce. „Jdu spát.“ Pomalu se rozejdou a na palubě zůstane jen Alexandr s Pablem.

„Aiaa.“

„Siii!“ vytáhne karty a začne je míchat. Seshora je tiše pozoruje Calum.

Jeff je chvilku pozoruje a lehne si na stočený provaz. Pozoruje hvězdy a vyjmenovává je. Při sobě kriketovou pálku.

Gong.

„Vyhodím ho a Wei ming s ním.“

„No neříkej, že bys vyhodil kuchařku, Danieli!“ Ozve se z křesla viditelný Carlos. V ruce drží knihu. Rázně ji sklapne. „Pomohu ti ji hodit žralokům.“

„Sakra, zapomněl jsem, že umí vařit.“

„To bys neměl.“ Přitaká Jednooký Carlos. V noci k ní zašel a pozoroval, jak dýchá. Jeho pokusy o nadzvednutí lehké pokrývky končily neúspěchem. Nakonec kopl do ostění, čímž si udělal sám sobě bolest a skončil četbou. Rozhodně méně záživné než pozorování ženských křivek. Momentálně by mu stačily jakékoliv.

„Já vím?“ Daniel se podrbe ve vlasech, pak v klíně a zívne. „Kruci nesnáším vstávat.“

„A nechat si utéci pomstu?“

„Pravda pomsta.“

„Nezní to nadšeně, Danieli.“

„Já vím. Asi nějak mě přešla chuť.“

Potřebuje ženu, jinak zleniví a nakonec z něho bude plesnivý dědek, co bude vzpomínat na svoji první vítěznou bitvu. Nechce mít kapitána lenocha. Chce mít akčního kapitána. Je rozhodnuto a on udělá vše proto, aby mu dohodil nějakou ženskou. A přitom si pomůže i sobě.

„Vysadil tě na pustý ostrov k lidojedkám.“

Daniel nevrle zabručí. „Mám hlad.“

„Aha. Děláš něco jiného kromě toho, že jíš?“ Drze se ho optá, vědom si toho, že mu nemůže nic udělat. Na čem by se asi plavil, než na něm Jednookém Carlosovi?

„Jasně, že dělám!“ vyprskne Daniel. „Copak jsem nevedl své lidí ke dvěma vítězným bitvám? A mám poklad.“

„Který se musí zakopat, a máme zajatce, kterého musíš potrestat.“

„Fajn fajn. Vyhrál jsi. Jsi horší než Wei ming, když terorizuje Zástupce. Kde jsme?“

„Asi tak půlhodinky kotvíme u toho ostrova, kde jsem tě potkal a kde jsem viděl ty úžasné prsa, kmitající se sem a tam a sem a tam…“ Carlos se zasní.

„Opravdu?“ vyletí z postele a bosý vyběhne na palubu.

„Je moc mladý!“ tiše pro sebe podotkne Jednooký Carlos, a aniž vstane, vystrčí hlavu. Popravdě nechce se mu hýbat.

„Zástupce přiveďte zajatce!“ Rozkáže nadšený Daniel jen v kalhotách a bílé košili. Nohou se opírá o lafetu děla.

„Rozkaz kapitáne a budeme ho mučit?“

„Kdepak Zástupce. Vysadíme ho na pustý ostrov a budeme se dívat, jak moc dobře umí běhat.“

„Podle mě moc ne,“ spustí Calum, kterého zvědavost donutila slézt dolu. „Když si vezmeme, že žil především na lodi, kde akorát běhal z kajuty na palubu, bude to fiasko. Moc si neužijeme.“

„Nepodceňuj sílu vůle a hrůzy, Calume.“

„Fakt? Jsem zvědavý. Chce se někdo vsadit, kolik yardu uběhne?“

Jeff ihned napíše na papír. Sázka - kolik uběhne. Dvojité zavrtění hlavy nikoho nenechá na pochybách, že odmítají. „Calume máš smůlu. Nechtějí se s tebou sázet.“

Calum se zakření a vyplázne jazyk. Má sice pár zlatých, ale mohl by je rozmnožit. Po večerech, kdy sluneční paprsky zlatí penízky, se s nimi mazlí a občas i při východu slunce.

„Kapitáne, vzpouzel se a tak jsem si dovolil ho párkrát přetáhnout.“

Hlavně, že Zástupce je spokojený, pomyslí si kapitán Daniel. „Klidně. Nazdar Vychrtlej Rogere! Dočkal ses. “

„Nejsem vychrtlej ty tlouštíku!“ zaprská. „Jmenuji se Roger Alexander Ivan Swindells a po tom hnusném jídle, co tu předkládáš zajatcům, budu rád, až vypadnu i na pustý ostrov!“

Posádka vybuchne v smích.

„Jasně Vychrtlej Rogere. Posádko utvořit místo!“ utvoří se místo a Zástupce ho popostrčí k okraji lodě. „Víš, ten ostrov není až zas tak pustej!“ všichni se nadšeně zašklebí. Jednooký Carlos rejdí očima po březích, jestli nezmerčí určité nádherné zákmity ženských těl.

„Neumím, plav…“ zasekne se a pozoruje před sebou jemu dobře známý ostrov. Písčité pláže, palmy a les. Od modré vody až skoro bolí oči a bělostný písek zve k tomu, aby člověk skončil v jeho objetí. Nad zeleným neproniknutelným lesem létají ptáci.

„Krása. Úchvatná, že.“

Roger klesne na kolena. „Prosím ne.“

„Vysaďte ho na ostrov. Je tam hodně jídla.“ 

„Udělám cokoliv, když mně vysadíte na jiný ostrov. Povím vám o velkém pokladu.“

Daniel se škodolibě k němu nakloní. „O tom pokladu, který jsi měl dovedně schovaný v kajutě a ke kterému jsem se musel prokopat? O tom mluvíš?“

Roger zbledne. „Nechť tě postihne svrab se syfilisem, ty ďáble!“ vykřikne, když mu Alexandr zacpe hubu a hodí ho do člunu. Zahrčí.

„Nemá rád otrokáře. Ptá se, jestli může ho dovézt na ostrov.“

„Ale jistě, Alexandře.“

Jeff nasliní tužku. „Můžeš.“

„Dkyyy!“

„Kapitáne, jste první komu to řekl. Většinou říká, běž doprdele.“

„Uff jsem rád, že tam nemusím.“ Daniel klidně se dívá, jak se od nich vzdaluje člun se zmítajícím vychrtlým Rogerem a Alexandrem, který mu občas nadšeně přiloží.

Daniel se zamyslí. „Alby, hoď na ostrov jeden výstřel. Tedy vystřel!“ Opraví se.

„Alby rád střílet. Alby rád šít.“ Poskočí radosti a vrhne se k dělu. Pečlivě zamíří, klekne a pomodlí se za šťastnou ránu.

„Mohu se zeptat kapitána, proč střílí? Prosím, obložené chleby? Máme výbornou šunku z Port Royal.“ V rukou nese velký tác s chleby. Vedle toho jako zákusek malé okurčičky.

„Wei ming rozmazluješ nás.“

„Kapitáne, pro vás udělám cokoliv. Oceňuji, že máte rád jídlo této nehodné osoby, která toho moc neumí a její vaření je žalostné.“

Posádka se vrhne na chleby. Daniel pokrčí rameny. Nechápe tomu, co říká, ale v konečné fázi, je dobrou kuchařkou. Wei ming září, když vidí, že jim chutná.

„Přinesu ještě.“ Odejde nadšeně do kuchyně, zatímco na lodi skandují.

„Už tam je, ještě kousek, yard… to je ono a přistává!“ zařve Calum nadšeně a poskočí. Alby zatím přesnou ránou do lesa probudil síly, o kterých nikdo neměl tušení, že existují. V temnotách lesa se ihned sešikují šiky, které vyrazí proti nepříteli.

Alexandr zatím přetne provaz a zachechtá se, když Vychrtlej Roger se ho pokusí napadnout. Alexandr ho čapne za špinavý krajkový límec a vyhodí ho ven na písku, až vyryje špičatou bradou brázdu.

Roger zaprská, vyplivne písek z huby a divoce se kolem sebe rozhlédne.

„Prosím zatavte se. To nemůžete udělat!“

„Ale mohu,“ ujistí ho Daniel.

„Kapitáne, už se tam něco hýbe!“ zařve Calum a tak přitáhne pozornost posádky k lesu. Opravdu zdá se, že temný mrak visí nad lesem. Polknou a potom zaslechnou.

„Iaaaiaaaa!“

Otřesou se tím nechutným řevem.

„Je to tu.“

„Chleby. Prosím chleby. Udělala jsem maličko pikantnější omáčku.“

Posádka nepřítomně hrábne na podnos a zakousne.

„Ach bože!“ zašeptá Wei ming.

Posádka s chleby u úst ztuhle pozoruje vynořivší ženské z lesa. Jsou tmavé, pomalované, skrovně oděné a s oštěpy v rukou. Pomalu se přibližují k Rogerovi, kterého zřejmě opustí strach a vyskočí. „Pomoc!“ řve a utíká. „Tak mi sakra pomozte!“

„Umí utíkat.“

„Je moc pomalej,“ Zástupce se zachechtá a olízne omáčku ze rtu.

„Ženské a je tam ta s těmi pětkami!“ řve Carlos se slinou na bradě a pozoruje ženské, natahuje k nim ruce a nevšímá si, že dno lodě drhne o písek. „Já chci na ostrov!“

Polknutí jídla a fascinované pohledy na zdrhajícího Rogera.

„Mají ho! Jupí!!“ řve Calum a šlohne chleba. „A oštěpy… coooo. Jsou odhozeny!“ řve a nestačí se divit.

„Ježíši Maria.“

„Svatý Klementýne.“

„A doprdele.“

„Nemohu to vidět.“ Wei ming se roztřeseně sesune na palubu.

„Zdá se, že nemáš moc zkušenosti,“ zazubí se Zástupce, který zachytí pobledlou Wei ming  a odnáší do kuchyně. „Tři čtyři krásko.“ Ušklíbne se nadšením, že vyrovnal.

„Alby ptát se. Co to tam dělají?“

„Alby sedni si tam do kouta. To není pro tvoje oči! Calume zmiz!“ Přikáže Daniel.

„Ale já to už dělal. Přisahám na naši babičku Inu. Fakt dal jsem za to tři měďáky!“ zavřeští Calum.

Posádka fascinovaně pozoruje, jak domorodky dostihnou Rogera, strhají z něho oblečení a povalí na písek.

„Carlosi, děkuji za záchranu.“

„Já tam chci být. Bože to by byl ráj!“ zavřeští plačící Carlos a natahuje ruce k ostrovu, zatímco všechno ignoruje. „Prosím. Prosím já udělám, co budete chtít.“

„Kde to jenom bylo?“ mumlá si Jeff Dole Bez, kterého scéna souložících domorodek nijak nevzrušila. Daniel na něho se zájmem zadívá.

„Co hledáš?“

„Počkej. Mám to.“ Odkašle si. „Na některých ostrovech Karibiku žijí pouze ženy, které využívají muže ke svým hrátkám a plození dětí, dokud je muže funkční. Poté, když už není funkční, většinou ho snědí. To je vše. Zajímalo by mně, jak velkou výdrž má.“

„Hele, to nemůže vydržet,“ zavřeští Calum pozorně sledujíc scénu na písku. „Hele, už nasedá druhá.“

„Prý znají tajemství povzbuzení, které se předává z hlavní ženy ve vesnici na další. Nikdo jinej ho nezná.“ Odfrkne si. „Pohádka. Většinou muži jsou potom vysátí a neschopní jakéhokoliv činu. Poznámka pod čarou. Drží je uvězněného ve stanu a kdykoliv kterákoliv dostane chuť … Není pro uši dětí.“

Daniel klesne na palubu a zvedne oči k nebi. „Svatý Klmentýne, patrone námořníků. Děkuji ti za záchranu před takovým hrozným údělem.“ Vstane. Opráší si kolena a zahledí se na břeh. Zrovna ho táhnou někam do lesa. Zdá se, že z toho útoku omdlel.

„Máš spoustu informací v tom sešitku.“

Jeff ho pyšně ukáže. „Těsnopis.“ Sklapne sešitek a zívne si. „Docela nuda, že.“

„A co. Jako tohle? Pomsta to je skvělá.“

„To ano.“

Daniel vedle sebe slyší vzlykot Carlose. Snad se brzy vzpamatuje. Bude mu muset obstarat asi ženskou. Nefunkční loď je mu k ničemu. Zvlášť, když tou lodi je duch. Zatleská.

„Tak posádko konec představení. Pokud někdo má zájem si tuhle zkušenost zažít, prosím mohu ho tam vysadit. Upozorňuji, že poté co přestanete být dostatečně funkční, vás snědí.“

Rozpačité odmítání. „Carlosi!“

„Co je?“ Plachty povislé a loď se topí v žalu.

„Musíme jet na další ostrov.“

„Nechce se mi. Já chci ty pětky. Ty velké, špičaté. Větší než moje ruce.“ Popisuje svůj ideál dopodrobna.

Daniel si povzdechne a sedne si kde tuší Carlose doufajíc, že si nesedá na jeho klín. „Musíme zakopat poklad,“ tiše řekne. Nic. Povzdechne si. „Obstarám ti ženskou.“

„Fakt?“ úžas, radost.

„Ano.“

„Ty to pro mě uděláš?“

„Ano, ale chceš živou na dívání nebo dřevěnou na osahání?“

Carlos se podrbe ve vousech a natočí pramínek vlasů. Usměje se bezzubým úsměvem. „Já ti potom řeknu. Škoda, že tě nemohu obejmout.“

„To je v pořádku.“ Velkoryse mávne rukou Daniel a zvedne se. „Tak pryč.“ V dálce se slabě ozývá Iaaaiaaaa!

Nejmenovaný ostrov na mapě vyznačený pouze jako ostrov obklopený mořem a mořskými hady. Na ostrově je velké X. Hluboká noc, kdy svítí pouze měsíc a hvězdy. V dálce se na moři houpe loď.

„Alby počkej tu.“

„Alby čekat.“ Daniel popadne truhlu a s funěním ji táhne po písku. Kdo to kdy viděl zakopávat truhlu? Zajde za palmy a vytáhne z truhly pytel. Nasype tam zlato, stříbro, drahokamy a cetky s hezkými předměty, které hlavně miluji ženy a někteří muži. Nu což. On je taky miluje, hlavně když bude starý a nemocný a proto tímto způsobem musí si zajistit odpovídající péči. Zaváže pytel a nechá otevřenou truhlu na pospas přírodním živlům. Vezme ještě lopatu a místo truhly vleče pytel. Pozorně se rozhlíží ve tmě, aby nezakopl. Už dřív si dalekohledem vybral menší skalku, kterou zblýskl dalekohledem. Je velmi dobrý. Je tady. Konečně. Strom může zmizet. Skála mizí o poznání hůř, a proto bude kopat u ní.

Začne kopat. Jáma musí být hluboká a správně široká. Nesmí ji najít každý pobuda. Zachechtá a zamračí se. Zapomněl vzít lebku a hnáty ne, že by na palubě nějaké měl. Příště musí nějakého zajatce usušit a tak získá použitelnou kostru, kterou položí na poklad jako výstrahu. Shodí pytel do jámy a začne ji zasypávat. Na místě, kde vznikne kopeček zeminy, začne poskakovat a dusat. Dusy dusy, tak se schovává poklad. Nakreslí se mapa, nakreslí se velké X a nedá se žádné vodítka… Jojo tak se zakopává poklad, tiše si brouká písničku, kterou mu zpívala maminka.

Po deseti minutách dusání si sedne na skalku, napije se vody a odpočívá. Lopatu schová do křoví pro příští použití.

Výborné pití a zvedne hlavu k hvězdám. Šramot. Asi nějaké zvíře. Vytasí mačetu, pohlédne směrem k šramotu.

Keře se rozhrnou a on zalapá po dechu. Láhev spadne na zem a skropí zem svoji životodárnou tekutinou. Daniel polkne. Právě k němu sestoupil bůh. Je vysoký, oblečený jen do bot, těsných kalhot, bělostné košile správně rozepnuté, aby byla vidět opálená mužná hruď. Pohlédne výš a tvář se mu roztáhne do úsměvu. Světlé vlasy svázané do culíku, pramínek vlasů spadlý na čelo. Brada s ďolíčkem uprostřed, ostře řezané rysy. Je dokonalý a chybí už jen vidět barvu očí.

„Dobrý večer. Neruším?“

Hlas, který ho vzruší.

Může, co chce a neruší. Samozřejmě, že ne. „Ne, prosím, usedněte. Je tu dost místa.“ Ucítí vedle sebe dokonalost a vůní, kterou vdechne do sebe.

„Víte, že se mi líbíte?“ Daniel otevře ústa. Sní a teď se probudí na palubě s Jednookým Carlosem po boku.

Neznámý toho využije, přitáhne si ho k sobě a políbí ho. Pustí ho a zašeptá. „Není tu krásně?“

„Je tu nádherně. Bydlíte blízko?“

„Já?“ zakloní hlavu a Daniel obdivuje jeho profil, tělo. Bůh a on se právě zamiloval do toho plavovlasého boha. „Možná jsem z hvězd. A ty?“

„Z měsíce?“ zažertuje, ale cítí, jak se v něm všechno svírá v zajetí chaosu jeho těla, hlasu, očí.

„Možná. Budu muset jít. Rád bych tu zůstal okouzlený bohem z měsíce.“

„A já bohem z hvězd.“

Muž vstane a zmizí v křoví. „Počkej, jak se jmenuješ?“ Nic. Ticho. Povzdechne si. Uvidí ho ještě někdy?