Hádes
12.
Bůh z hvězd
Muž v houštinách se usmívá, když pozoruje, jak mladý muž dupe po zemině. Neví, co to dělá, ale je tak bláznivě šťastný. Kdo to může být? Nněkdo z posádky jeho lodě Lady Oscar? Dost nepravděpodobné. Chybí mu uniforma, i když mohl by to být řádový člen posádky. Chtěl by se k němu přidat, ale váhá. Co kdyby ho poznal?
Deset minu podle hodinek. Schovává lopatu? Poklad snad nebo něco jiného? Kdepak poklad. Nevypadá na hrůzostrašného velitele pirátské lodě. Ty mají hák, jsou vousatí a mají hák na ruce a potom chybí tu kostra pro výstrahu. Ne, spíš vypadá jako polobůh. Rozepnutá košile, je vidět krásně opálená bronzová pokožka, až se sliny sbíhají k lákavému jídelníčku. Klidně by se stal kanibalem mít na stříbrném tácu něco tak nádherného.
Usměje se pro sebe. Odpočívá. Copak ho tak sedřelo? Vystoupí. Není to muž z posádky, není to pirát. Je jedno, kdo to je, ale chce ho moc. Aspoň ochutnat ho, podívat se mu zblízka do tváře, zachytit vůní jeho hříšného těla. Je už dlouho v půstu a on by chtěl se ponořit do jeho nitra, chtěl by, aby ho ochutnal, pil z něj jako námořník na pustém ostrově.
Moc bys toho chtěl Ramsesi. Přistoupí k němu s duši rozjitřenou nízkým chtíčem po mladém těle. „Dobrý večer. Neruším?“
Omamná blízkost teplého vlahého letního večera, vůně květin ho vzruší ještě více.
„Ne, prosím, usedněte. Je tu dost místa.“ Daniel mu pokyne vedle sebe. Kdo je ten neznámý?
„Víte, že se mi líbíte?“ Líbí se mu, jak široce otevře oči, v nichž se odráží svit hvězd, otevřená ústa lákající k polibku. Ramses toho využije, přitáhne si ho k sobě a políbí ho. Pustí ho a zašeptá. „Není tu krásně?“
„Je tu nádherně. Bydlíte blízko?“
„Já?“ Zakloní hlavu a Daniel obdivuje jeho profil, tělo. Je to bůh a on se právě zamiloval do toho plavovlasého boha. „Možná jsem z hvězd. A ty?“
„Z měsíce?“ zažertuje, ale cítí, jak se v něm všechno svírá v zajetí chaosu jeho těla, hlasu, očí.
„Možná. Budu muset jít. Rád bych tu zůstal okouzlený bohem z měsíce.“
„A já bohem z hvězd,“ zašeptá Daniel, který na něj udiveně zírá. Kalhoty jsou nacpané k prasknutí. Stačil by malý pochyb a vše vybuchne v oslepujícím záblesku.
Ramses raději zmizí v křovinách nebo by si ho tu vzal, ale musí si odříct krásného boha měsíce. Zaslechne ještě vzdálené volání: „Počkej, jak se jmenuješ?“
Neví, zda ho ještě někdy uvidí nebo ne, ale potom bude vše jiné. Jde kupředu, občas sekne mačetou, aby se snáz prodral na pobřeží, kde ho čeká loď. Vyjde z lesa.
„Kapitáne, skoro naloženo.“
Znechuceně se podívá na svého zástupce. Je šeredný jako ďas a nejednou se budil ze zlého snu, kde vystupoval jako ďábel. Kdyby nebyl dobrý, vyhodil by ho. Jo takový mladík, jehož by mohl využít, nebyl by k zahození. Problémem je, že je…
„Výborně.“
Dívá se, jak řada mužů se pachtí se sudy s vodou. Potom se zahledí do dálky, kde se pohupuje britská válečná loď - jeho pýcha - Lady Oscar.
„Pohněte sebou, chásko líná! Nechci tu strávit den i noc!“ zasviští bič zástupce. Kapitán mu ho sebere a chladnokrevně jednoho muže přetáhne přes záda.
„Za chvilku bude odliv, nebo snad tu chcete nechat do smrti? Hej ty, pojď sem!“ zařve na mladíka, který se prohýbá pod soudkem.
„Ano, kapitáne?“
„Jdeme!“
„Kapitáne Ramsesi, myslím, že byste měl dohlédnout na mužstvo, abyste tu nemusel strávit další noc.“
„Zatraceně.“ Nesnáší toho hlídače a on by si tak chtěl užít. Nejspíš zastaví v prvním přátelském přístavu, kde uspokojí všechny své potřeby.
„Co tu stojíš? Mazej!“ Mladík rychle sebere soudek a jde.
„Jednou se vás zbavím,“ zasyčí na muže.
Muž, jehož podobaná tvář od neštovic nic nevyjadřuje, odpoví. „A já vás kapitáne.“
„Je to normální, to jenom vy jste vyprahlý.“
„Když myslíte, pane kapitáne, nebudu vám to vyvracet. Dělejte!“ Kapitán sebere modrý zlatem zdobený kabát od uniformy. Obleče se a zapne. Nesnáší ty uniformy. Každá ho vždy nějak u krku škrtí.
„Zastavíme v prvním přátelském přístavu. Jsem rád, že je to moje poslední plavba.“
„I já kapitáne. Máte rozkazy?“
„Ano, ale to vás nemusí zajímat. Makejte, bože proč máme takové lenochody?“
„Je pravdou, že vaše sestra lady Caroline přijede?“
„Ano, ale na tu si nechte zajít chuť. Nechápu, proč sem jede. Omrzel ji Londýn? Slyšel jsem, že slaví úspěchy na dvoře.“
„Možná chce být blízko rodiny?“
„Caroline? Do Háda, proč já se tu vám svěřuji?“
Poďobaný zástupce se usměje. „Protože nikoho jiného nemáte, kapitáne.“ Ramses se křivě usměje, vzápětí se zamračí, když se podívá na loď. Miluje lodě, miluje cestování, ale je pravdou, že ho to už zmáhá.
„Co noha?“ optá se zdvořile zástupce.
„Jdu na palubu. Dnes mi výjimečně slouží.“ Poklepe se po svalnaté noze.
Zástupce přikývne. „Dohlédnu na to, jestli si to přejete. Nakládá se jen voda, víc nepotřebujeme.“
Kapitán pochmurně přemýšlí. Měl zůstat ve své kajutě, ale popravdě potřeboval se protáhnout. Omezený pohled i paluba mu začínaly lézt na nervy. Kdo asi byl ten mladík a jeho zástupce mu nedovolí si ulevit. Už od odjezdu z Anglie ho hlídá jako ostříž. Někdy se ptá, kdo je tu kapitán. Cesta byla prostě cestou jako vždy. Jedná šarvátka, jinak docela klidná plavba. Pravda až na tu před deseti dny, kdy jim bouřka zničila vodu. Odpovědného námořníka protáhl pod kýlem. Nepřežil to. Měl prostě smůlu. Vezme bič a rozvine ho do celé dvoumetrové krásy.
Švih!
Libuje si v hvízdotu, který to doprovází. Na palubě lodi si to nemůže dovolit, protože je tam málo místa. Usměje se nad rozkošným poposkočením dvou nejbližších námořníků. To mají za to, že si nemůže ulevit. Jo jsem hnusný zlý kapitán! Libuje si, zatímco jeho bič řádí mezi námořníky, aniž by jim skutečně ublížil. Postrach Atlantiku, Francouzů, Španělů a samozřejmě pirátů. Té chásky, která mu pije krev. Nesnáší je, protože si mohou dělat, co chtějí a šoustat s kým chtějí, zatímco on musí trpět v té zatracené uniformě. Koho napadlo dát na uniformu tvrdou látku a k tomu do Karibiku? Přetáhnou ho devítiocasou kočkou.
„Kapitáne, můžeme jet.“
„Výborně.“ Jde k lodi neznatelně kulhajíc. Za to mohou taky, uvažuje, když si drží stehno. Kulka poškodila svaly, tak, že to občas pobolívá. Zabít je, vyvraždit bez milostí a pověsit na ráhna jako vánoční ozdoby. Možná by to sestru potěšilo, zauvažuje. Je poblouzněná romantickými románky o pirátech a krásných zajatkyních. To by ji tu rozkošnou hlavinku napravilo do nesmyslu. Kdyby věděla, co dělají se zajatkyněmi, nebyl by tak nadšená. Proč sem musí jezdit?
„Dvacet ran, každý.“
Námořníci zblednou.
„Britský námořník, má ponořit vesla tak, aby se loď nehnula a voda nestříkala! Kymácím se tu jak opilá kurva. Tak jedeme!“ Bič se rozvine a někteří se přikrčí. Bič dopadne na vedlejší člun. Ramses se zachechtá.
V druhém člunu, zatím si zástupce sčítá, kolik naložili vody. Do přístavu jim to bude stačit, potom se uvidí. Na námořníky se nepodívá. Stejně kapitán jen tak vyhrožuje. Své námořníky doslova miluje a ještě víc, když jsou do půl těla nahatí. Povzdechne si nad kapitánovou složitou osobnosti. Taky nechápe, proč zrovna musí sloužit na tak malé válečné lodi. Každý by je dostal raz dva. No těžké válčené loďstvo ano, ale oni jsou pouze lehkou přepravní lodi a těch padesát námořníků škoda mluvit. Nejspíš je verbovali buď v sirotčincích, nebo v domovech pro přestárlé. No jo britská vláda je odepsala, ale kapitán to nechce vidět. Pořád tvrdí, že Lady Oscar ještě ukáže, co dovede. Bohužel je to jeho poslední plavba. Ale má nádhernou galion, jež je ji žena s rozevlátými vlasy, odhalenou hrudi s pyšným poprsím. Určitě to byla blondýna, zasní se nad vzpomínkou kapitánovy blond sestry.
„Vesla nahoru! Přirazit!“ zaslechne kapitánův hlas. I s tou nohou obratně šplhá nahoru.
„Kapitán na palubě!“
Námořníci zasalutují.
Kapitán pochvalně přikývne. Jde do kajuty se podívat, kam by mohli plout nejdřív, neboli, kde by se mohl uspokojit. Něčí něžná náruč, nejlépe chlapecká s krásným bronzovým tělem. Chjoo.
Ponoří se do zkoumání map. Kopne do nohy stolu. Na potvoru všechny přístavy jsou nepřátelské. Nejbližší… hm neutrální město. Tam zajede. Nanejvýš by mohl svěsit vlajku. Bylo by to nerozumné, ale čert to vem.
Vytáhne si ho z upnutých kalhot a s pohledem na mapu si ho přejíždí. V duchu vidí ochotný přístav, pěkného mladíka se sladkými ústy a ještě chtivějším zadkem. Úlevně vykřikne
„Opět kapitáne?“
Ramses zbrunátní při tom, když ho vidí svého zástupce naklánět se, aby lépe viděl. „Zatraceně, budu z vás mít jednou infarkt!“
„Opět děláte nepořádek. Kdo to má pořád uklízet.“
„Proč já tě nedal pověsit?“ obrátí se rozzuřený k zástupci.
„Protože levnější sílu na úklid byste těžko našel. Hotovo. Opět je čisto, jak se na kapitánovu kajutu sluší. Nechcete defilé? Nebo by se mohli vykoupat,“ snaživě navrhne zneužití posádky.
Ramses ho chytí pod krkem. „Ne, potřebuji to někomu někam strčit. Vícekrát.“
„Moje by vám nevyhovovala?“
„Zmiz!“
Zástupce se ztratí jako duch a Ramses si dovolí kopnout do nádherné zdobené truhly. Zaskučí. Ten mizera zástupce, bohužel je to pravda, co řekl. Problém je, že je to dlouholetý rodinný sluha a přítel. Dělal zástupce už jeho otci a snad i pradědovi, ale to by nemohl přísahat. Rozhodně ani neví kolik mu je, ale je to jedno. Jednou ho fakt chytí a protáhne pod kýlem. Nebo vymyslí jiné mučeníčko… Jako předhodit ho hladovému krokodýlovi. Na chvilku zauvažuje, že by využil nabídku Bernarda. Ne počká si do přístavu. Usměje se a vyjde na palubu.
„Kapitán na palubě.“
„Můžete s tím přestat. Jak jsme na tom?“
„Můžeme vyrazit.“
Ramses přejde ke kormidlu. „Vytáhnout kovu, spustit plachty, vyplouváme směr - Port Eden.“
Hvízdot a nadšený jásot. Ramses se v duchu uculí. Ano, ten malý neutrální přístav je Mekkou všech námořníků. Neboli je to jeden velký bordel, na který se nikdo nedováží zaútočit.
„Budou vás milovat,“ ozve se vedle něj lakonicky hlas.
„Tím chceš říct, že mě nemilují, Bernarde? Víš, proč končím s námořnictvem?“
„Ano pane, proč? Nevím, pane.“
„Protože nenávidím tuhle uniformu. Je hnusná.“
Zástupce povytáhne obočí. „Kapitáne, to je uniforma Britského námořnictva. Jako taková představuje řád ve všech zemích a mořích na světě. Nemůžete ji hanět.“
„To je fuk. Měli ji udělat příjemnější. Potím se jak skunk.“
Zástupce k němu přičichne. „Nic, necítím, kapitáne.“
Ramses na něj zuřivě pohlédne. „Jednou to přepískneš.“
„Ano, lorde Ramsesi. To už říkal váš otec a stále jsem tady. Cestu při tomhle větru odhaduji tak na dva dny. Pane, mělo by se losovat.“
„To bude problém.“
„Velký kapitáne. Někdo musí tu hlídat.“
„Loď kapitáne, na pravoboku a rychle se vzdaluje. Je to brigantina, kapitáne! Vlajku nevidím!“ Ramses vezme úslužně podaný dalekohled. Hlavou se mu prokmitne myšlenka na nádherného mladíka. Hloupost. Zaostři.
„Piráti.“
„Půjdeme za ni?“ Ramses zvažuje, zda by ji dostihli. Usměje se, že blízkým námořníkům přeběhne mráz po zádech a vezmou si čepice, aby se zahřáli. „Někdy jindy, poručíku Bernarde. Jednou ji dostaneme. Musí to být nějaká nová loď. Jednou zde budou klidné vody, kde budou moci obchodní lodě v klidu plout. Jednou tu bude ráj na zemi, kam budeme jezdit odpočívat a já tomu dopomohu. Pokračujeme!“
„Hurá.“
„Dobré rozhodnutí,“ poznamená neutrálně Bernard. Mít padesát vzbouřenců by nechtěl. Padesát na dva je silné kafe i na něj. Úplně bude stačit to losování. Chápe kapitána, že má jisté potřeby. Přece jenom je to zralý muž, ale mohl by se více ovládat a jet kvůli takové maličkosti až do Port Edenu je totální hloupost.
Ramses počká, až plachty budou napnuté a bude klid. „Seřadit, do pozoru! Bude to, chásko líná! Mám já to zapotřebí? Jak dobře víte, zastavíme se v Port Edenu. Doufám, že každý z vás to místo zná!“
Výkřiky a pískot.
„Výborně, proto bude se losovat, kdo zůstane na palubě.“ Ticho a potom zuřivé pohledy.
„Kapitáne, mohu něco poznamenat?“
„Ano.“
„Měli by tu zůstat staří. Ti už… au!“
Kapitán zvažuje. Jistě je to východisko, kdyby tu nějací takoví byli, ale i Starej Freddy, kterému je pětapadesát a neslyší na jedno ucho, se vzmůže na jedno číslo, a pak snadno se přemůže starší než mladší.
„Ne. Nechci přijít o loď. Bude se losovat. Deset lidi zůstane na lodi. Pět a pět. Na střídačku.“
„To ne!“
Kapitán nadzvedne obočí a pousměje se. „Ne?“ řekne tak ticho, že dalo by se říct, že v té vřavě to zanikne, ale loď zničehonic je ponořená do úplného ticha. Námořnicí tiše sedí jako pěny a nábožně se dívají na strašného kapitána.
„Výborně. Tady je kostka. Kdo hodí…“ odmlčí se a přemýšlí, „jedničku, vypadavá. Tak jdeme, a aby se nešvindlovalo, budete chodit ke mně a já osobně na to dohlédnu.“
Opět, pomyslí si poďobaný muž od neštovic. Zase chce něco provést. Určitě za to nesouhlasné Ne. Kapitán je měkký muž, ale netoleruje slovo Ne. Všichni mají říkat Ano.
První muž hodí kostkou. „Čtyřka!“ zařve vítězně a usměje se.
„Skvělé. Jdeš na pevninu! Bum!“
„Au!“ zařve námořník a odchází s ohnutými zády.
„Další.“
Bernard přemýšlí, kdo se odváží. Kupodivu všichni. Jako by to pro ně byla milost. Nechápe je, ale jsou skvělé vycepovaní. Někteří odcházejí šťastně. Ti druzí vytvoří malé kolečko. Zajímalo ho, jak je možné, že patnácti z nich padne jednička. Statisticky vzato je to nemožné. Čísel je šest…
„Bernarde, chceš taky házet?“
„Ne, pane kapitáne. Zůstanu na lodi.“
„Ale kdeže. Najdeme ti přítulnou kočičku.“
„Můj lorde, zvlčil jste. Takto se o ženách nevyjadřuje.“
„Opravdu?“ podiví se Ramses. „A já si myslel, že jsem už takový od narození. Co je špatného na tom, že ženě řeknu – kočičko? Pravda není to řádné oslovení, ale říkají to všichni. „Hej, házet dál. Potřebuji jen deset. Pět bude šťastných.“
Námořník se přiblíží. Třesoucí rukou vezme kostku a hodí. Kostka mu vyklouzne z rukou a on zírá, jak se kutálí, kutálí, narazí na bok sudu, odskočí a zůstane stát.
„Šest!“ zajásá a ukazuje číslo.
„Změna pravidel. Omlouvám se, zapomněl jsem to říct. Čísla se šestkou tu zůstávají.“
„Kapitáne, ano. Rád sloužím na lady Oscar.“
„Skvělé. Do práce nebo mám vás přetáhnout býkovcem?“
Všichni vyklidí palubu. Ramses uvažuje co teď. On je tu pánem a mohl by si dělat, co chce, ale popravdě musí hlídat kurz. Ti ničemové jsou schopní dorazit do nějakého španělského přístavu.
„Kapitáne, oběd. Chcete jíst s prvním důstojníkem a doktorem?“
Ramses zasténá. „S doktorem? Jestli ho vzbudíš z opice – nebo snad je střízlivý?“
„Ne kapitáne. Od té doby, co jsme vyjeli na moře je v limbu. Nebýt vaší zručnosti v uřezávání nohou, tak je posádka mrtvá.“
„Díky za důvěru. Budu jíst pouze s prvním důstojníkem. Ten jeho smrad prostě nejsem schopen vydržet.“
„Ano, kapitáne.“ Ramses si zajede za límeček. Jednou se vztekne a uniforma poletí z paluby, ale musí to ještě chvilku vydržet. Na břeh samozřejmě vyjde v civilu. Do přístavu vpluje pod americkou vlajku. Loď stejně je původně americká. Jeho otec ji zabavil a ulil si ji pro sebe, načež na to přišlo námořní ministerstvo a bylo zle. Jen díky zásluhám nezabavili celý majetek a nestrhli hodnost. Otec samozřejmě přes přítele, ale dostal povolení, aby se kapitánem stal jeho syn. Prakticky jako by loď v registru britských válečných plavidel nebyla. Proto má na lodi za obrazem v trezoru různé vlajky. Občas se to hodí.
Dva dny cesty za rájem. Najde si někoho přítulného…
„Kapitáne, snění na lodi škodí.“
Ramses sebou trhne. „Opět?“
„Jistě kapitáne. Někdo vás musí táhnout k zemi. Nebožka vaší paní matka zde není. Přenesla tento obtížný úkol na mě. Nevím, čím jsem si její důvěru zasloužil, ale byla to dobrá paní. Snažím se ze všech sil.“
„Abys mě nestáhl příliš hluboko. Jdeme.“ Posadí se v kajutě.
„Někdo by mohl něco zahrát,“ postěžuje si.
„Ano, kapitáne. Ruffusi!“
Z paluby se ozve břeskná hudba. Ramsesovi se zkřiví tvář. Bude to muset zvládnout. Měl vědět, že ten lišák Bernard něco vymyslí. Minule si postěžoval, že mu chybí lahodný zpěv. To co se ozvalo, spíš by přirovnal k potápějící lodi. Přežil to. Přežije to teď.
„Víno, kapitáne?“
„Děkuji. Nalijte i Bernardovi.“ V tichosti jedí. Ramses sebou občas trhne při silnějším zvuku, ale drží se. Bernard snad nemá sluch nebo co. Snaží se odpoutat od jídla, které je uvařeno tak, že se jíst dá a povznést se nad chybami, které v jídle nalézá. Kdyby měl jiného kuchaře, tak toho nejspíš pověsí do klece a hodí rybám, aby nemohl uniknout. Vlastně dá se to jíst, kdyby vše nevypadalo stejně. Má pocit, že to jídlo chuťově i vzhledově je naprosto stejné. Už se těší do Edenu. Zajde si tam na pořádný kus masa. Je tohle maso?
„Ano kapitáne, to je maso,“ odpoví mu na myšlenky Bernard coby první důstojník. V bezvadně upravené uniformě spíš vypadá jako kapitán než lord Ramses.
„Umíš snad číst myšlenky?“
„Ne kapitáne, je to evidentní, jak se v tom šťouráte. Jestli bych mohl poznámku, potom bych doporučil to vše sníst, nebo kuchař bude zlý a nikdy nevíte, co v kuchyni udělá a co předloží. Nerad bych vám na širém moři vypravoval vkusný obřad. Posádka by taky nebyla nadšena, kdybych se stal kapitánem. Nemám proto vůbec žádné předpoklady.“
„Ano? Nemáte?“
„Nemám, můj lorde. Mě nemiluji. Vás ano. Kdyby mohli, jistě by vám nabídli úplně všechno. Samozřejmě popořádku.“
„Zacházíte příliš daleko.“
„Ostatně já taky jsem k dispozici.“
Ramses se rozesměje. „Bernarde, jsi poklad.“
„Kapitáne, nejste nemocný, že ne.“
„Nejsem, Bernarde a rád bych využil tvé nabídky. Zatraceně to ti to nevadí?“
„Kapitáne, už váš otec mě naučil, že na moři je vše možné. Ovšem na zemi…“
„To bude stejné.“
„Ano, kapitáne. To jsem už pochopil s vaším otcem. Taky miloval…“
Ramses čeká, co z něj vypadne.
„Variabilnost a byl k neudržení a neutahání. V tomto směru jste opravdu stejný jako on. Jestli mohu doporučit, potom bych doporučil podnik Nymfin ráj.“
„Bernarde, nepotřebuji nymfu, ale nymfáka.“
„Chápu, kapitáne, oni to taky vědí. Váš otec ten podnik měl opravdu velmi rád. Je trochu luxusnější, ale dovolit si to můžete.“
„A co vy?“
Bernard vytřeští oči a zalapá po dechu. „Já?“
„No ano. Co tě ně tom překvapilo?“
„Nic. Ehm mám ráda ženy. Přítulné s velkými prsy, které se krásně pohupují sem a tam sem a tam…“
„Jsi zvrhlý.“
„To já o vás taky tvrdím.“
„Budeš mě doprovázet.“
Bernard se k němu s šepotem nakloní a Ramses se uhne. „Kapitáne, nechcete jít v čtyřce, že ne? Byla by to pro mě pocta a nejedenkrát mě vás otec přizval k hrátkám, ale chápejte…“ Taktně se odmlčí.
„Ano?“
„Nemám tu výdrž co vy.“
Ramses se rozesměje.
„Jsem rád, že se smějete.“ Odloží ubrousek a vezme křišťálovou sklenici. Zatočí s ní, až víno se pohne a upije. Rozhlédne se po kapitánově kajutě, protože tu jedí. Na stěně je obrovská mapa, na pracovním stole rozsypané pomůcky a menší mapa, velké lůžko, opravdu pro dva. Otec lorda Ramsese si potrpěl na velké postele a luxusní vybavení. Skříň s oděvy, truhla s harampádím, obraz s mořem a Lady Oscar jak bojuje proti živlům. Za ním je trezor. Na podlaze krásný koberec, který sebral z jedné arabské obchodní lodi. Pravda měl ji tehdy nechat být, ale luxusní zboží je drahé. Loď i s námořníky zmizela, ovšem zboží…
„Bernarde, něco ti prozradím.“
„Ano, kapitáne?“ Copak to bude? Je to jeho malý plavovlasý ďáblík a popravdě snesl by mu i hvězdy z oblohy. Bohužel tu jedinou hvězdu ještě pořád nemůže najít. Chce, aby byl spokojený, a když mu nějaký pěkný chlapec na zahřátí nohou udělá radost, pak mu ho obstará.
„Na ostrově byl Bůh měsíce. Byl úžasný a jeho ústa byly jako nektar!“ Zvědavě se podívá na svého zástupce, co on na to. Bernard nemrkne ani okem.
Konečně mu někdo zahřeje nohy a mužství, pomyslí si a zářivě se usměje. „Kdy ho sem přivedete?“
