Hádes
14.
Sex – ne - sex?
Co ten tu dělá? Víří v Danielově hlavě, a kam ho proboha vleče? Je ohromený, bezmocný pevným stiskem jeho ruky. Potom se usměje, protože je rád, že tu je. V břiše cítí, že tohle bude památný den, ale rozhodně on je kapitánem a nebude mu nikdo rozkazovat. Musí poznat, že mu vše nedovolí, i když to jeho pozadí je tak rozkošné, že mu dovolí vše. Ne, on celý je prostě rozkošný.
Ramses otevře dveře, rozhlédne se. Nedostačující. Daniel mu nakoukne přes rameno.
„Co se ti na něm nelíbí? Jak se jmenuješ?“ optá se, když dveře málem vylítnou z pantu.
„Ramses. Moc malé. Zaveď mě do většího.“
„Ehm, malé? Jsem Daniel.“ Je větší než jeho kajuta. Taky moc pěkně zařízená.
„Jsi natvrdlý? Moc malé, větší pokoj, kde tu jsou?“ odsekává své požadavky Ramses.
„Nevím.“ Jak to má vědět? Je tu poprvé.
Ramses se na něj podívá. Zřejmě čerstvý přírůstek do bordelu - to znamená, že ho ještě nikdo neměl. V duchu se blahem zatetelí. Zaučovat nováčky, to miluje. Ještě takové neopeřené kachňátko.
„Nevadí, něco vybereme. Mám rád prostor.“
„To já taky.“
Ramses si ho k sobě přitáhne s pořádným polibkem. Rukou sklouzne na zadek. „Jak vidno, shodneme se perfektně. Zkusíme tenhle pokoj. Už se nemohu dočkat.“
„Já taky ne,“ řekne blaženě Daniel.
Ramses ho i přes ostatní návštěvníky divoce políbí. Nohou kopne do dveří, které se rozrazí. Místnost, do které vejde, ignoruje. Je už fuk, zda je velká či mrňavá kajuta. Hlavně, že budou sami.
„Nemusím to zrovna dělat na chodbě,“ zašeptá Daniel, i když s ním by klidně to dělal na náměstí. Je vzrušený, kalhoty ho pořádně tlačí.
„Zajíček je nadržený. To já taky,“ šeptá mu Ramses. „Už se nemohu, až z tebe ty hadry stáhnu. Králíček má být nahý, připravený mi posloužit.“ Doslova ho vstrčí do místnosti, nohou zabouchne dveře. Mlsně se dívá na Daniela, který sedí na zemi, protože zakopl a spadl. „Přesná poloha. Hezky roztáhni nohy a uvolní ho. Chci ho vidět a taky prdelku. Podle omaku je to přesně to, co potřebují pro svůj meč.“ Rozváže si šerpu. Daniel ohromeně pozoruje jeho penis.
„Doprdele!“ Je obrovský. Přesně takový jako na jeho soše u lodi. Teď už ví, že ten sochař nepřeháněl a to jenom snil o něčem takovém. Jako malý si to představoval, že takového bude mít. Teď je rád, že ho má takový jako má.
„Ale ano, tam ti ho dám taky a hned několikrát.“
Jenže to prohlášení probralo Daniela z omámení. Ten by ho snad rozpáral jako husu. To tedy ne. Pozoruje, jak hedvábná košile plachtí na vysoký koberec.
„Ehm já půjdu.“ Musí si to rozmyslet. S něčím takovým nepočítal.
„Cože? Oh, to ne. Zůstaneme tady.“ Už je jenom v kalhotách a vysokých botách. Posadí se do křesla. Daniel je i proti ledové smršti v těle okouzlený. Trčí mu z houštiny černých chloupků jako skutečný meč nebo spíš mečík. Olízne si rty.
„Provokuješ? Pojď sem a sundej mi boty nebo chceš si ho rovnou ho vzít do pusinky?“
Daniel vstane. Je velký, je okouzlený, ale… „Víš, tak mě napadá, není nějak velký?“
Řechot. „Jasně, že je. Je to znak naší rodiny. I otec měl takový. Děda ještě větší. Chceš se podívat zblízka? Vyplním tě dokonale. Nemusíš se bát, že odejdeš neukojený.“
Tak toho se bojím, že to bude až moc dokonale vyplnění. Nechce se mu chodit s nohama od sebe. Co by na to řekla posádka? Nejspíš by se ptali, zda nechytil nějaký svrab – to při té lepší možnosti. Při té horší možnosti – to si nedokáže představit. „No víš, stejně se mi zdá trochu za velký. Myslím, že si najdu někoho jiného.“
Otočí se ke dveřím, když uslyší svistot, pootočí hlavu k meči ve dveřích. Je stejně velký jako to co má mezi nohama.
Venku se muž s jekotem, že ho vraždí, zhroutí na měkký koberec. Patron se podívá na dveře. V rukou zápisník. Nasliní a připíše: Poškozené dveře do meče. Snad ten váček zlata bude stačit na opravy. Lhostejně mine zákazníka, který už zaplatil a vracel se na loď nebo kam. Pozvedne obličej své děvky. Zkoumá, zda je v pořádku. Nerad by o něj přišel, protože byla to výborná investice a zákaznicí ho miluji.
„Bude dobrý. Jsi v pořádku?“ Pobledlý mladík přikývne.
„Ano patrone, ale nechtěl bych být uvnitř.“
„To je jejich věc. Běž do harému, mazej!“ Plácne ho po prdelce zakryté jen zástěrkou, jak to jednou viděl u indiánů.
„Ehm nebylo nutné vyhrožovat,“ prohodí Daniel.
„Nemám rád, když někdo moje příkazy ignoruje. Pojď sem a vezmi ho pusy. Nechci si to dělat opět sám. Dělej, nebo jsi snad to nikdy nedělal?“
Daniel zauvažuje. Jasně, že dělal, ale když řekne ne, mohl by být mírnějším nebo ho nechat. Sklopí zrak, jak to viděl v přístavu u některých chytřejších nevěstek. „Ano. Nevím jak.“
Řev by vyděsil i krokodýla. „Výborně! Miluji zaučovat. Tak pojď sem, broučku. Vše tě naučím. Hezky krůček po krůčku.“
„Ano.“ Jak z toho ven? Nechce mít tu nestvůrnost v sobě. Možná by mohl vyskočit oknem. Opatrně prochází podél zdi k oknu. Tenké ozdobné mříže. Ty by sotva prorazil.
„Chceš utéci? Ale není kam.“ Vstane, obejme ho. Daniel na pozadí cítí mohutné mužství. Je mohutné! Líbí se mu velké penisy, ale pouze líbí a pak on chtěl toho svého někam strčit taky. Počkat on si myslí, že je děvka. Zbrunátní.
„Myslím, že tu došlo k omylu, pane.“
„Omylu?“ podiví se. „Ty jsi tu, já jsem tu, jen si pořádně užijeme. Nemám rád půst a ten blbý zástupce mi nedovolí mít sex na palubě, že je to pro kapitána nevhodné. Pitomec.“
„Tomu rozumím, dokonale,“ řekne procítěně. On naopak nemá příležitost.
Ramses ho kousne do ucha. „Jsem rád, že mi tak perfektně rozumíš. Proto chápeš, jak je pro mě tahle chvíle důležitá.“
Danielovi na okamžik vynechá srdce pod jasnou výhrůžkou. Zatraceně mohl by použít násilí. Ne, že by mu vadilo, ale nemá je rád, hlavně co se týče jeho osoby. Je krapet větší ve všech ohledech. Co má jako dělat, když si uvědomí, že vestička, košile je pryč. Jak to udělal? Zasténá, pod rukou, které se dotýkají jeho bradavek.
„Podívej se na tu reakci. Neboj se, budu milej.“
„To já taky,“ zabručí s pohledem upřeným na bradavku. Takhle tvrdou a velkou ji měl, když si to dělal a musel se snažit. Tady stačí pár doteků. Ach bože, jde níž. Už ho vytahuje… Vymaní se mu z náruče. Má pocit, jako by běžel maraton.
„Hele, nedělej drahoty! Dal jsem za tebe pořádný sáček zlata. Tak buď hodnej, nebo budu zlej.“
Daniel se ušklíbne. Taky umí být zlý: viz Vychrtlý Roger.
Ramses ho chytí za ruku a táhne ke křeslu. Posadí se, natáhne k němu botu.
„Sundat?“ optá se Daniel. Tak ponižující…
„Jistě. Spadl jsi z višně, i když zvládnu to udělat i v botách. Chceš?“ optá se dychtivě.
„Ehm no, raději ne.“ Jak utéci? Ten jeho penis je stále tak mohutný, tak stále velký a jeho je taky vzrušený. Co s tím? Rád by si užil, ovšem jako děvka? No, na druhou stranu nemusí vědět, že je kapitánem Hádese. Může to být kdokoliv. Chytne ho a táhne. Odhodí botu, vezme druhou. Zamyslí se. Snad to přežije. Chytí holínku nahoře až u kolena, polaská ho, potom sjede rukou až dolu.
„Panečku, tomu se říká změna. Malý provokatér. To se mi líbí. Vezmeš mě takhle do pusinky, že.“
„Ehm, mohl byste přestat ke mně mluvit jako k dítěti?“ Stáhne i druhou botu, odhodí. „Teď můžete to udělat i mě.“ Posadí se do druhého křesla.
„Cože?“
Daniel rozpustile zakývá nohou. „Co myslíte, že mám na nohou? Nechcete se ušpinit nebo jo? Já bych to taky zvládl.“
„Já nikdy…“
„Nashledanou, nudíte mě.“ Sebere svoje věcí, chce odejít, když ucítí velkou ruku na zadku.
„Stůj ty, malý mizero. Sednout!“
„Pane, mohu připomínku?“
„Co je?“ řekne nevrle.
„Nejsem pes, tedy pokud s nimi…“
„Zamkni se. Víš, kolik času marníme kláním, místo abychom tady souložili?“
„To je tím, že se vás bojím,“ řekne Daniel. „Botku, prosím.“ Spokojeně se dívá, jak ji sundává. Když už má chodit s nohama od sebe, užije si to na maximum. Může si s ním dělat, co chce, ale on taky. Jestli si mysli, že to bude jen jedna nula pro něj, mýlí se. Zakroutí bosou nohou.
Ramses se k němu posadí, když Daniel, mu položí nahou nohu do klína. Začne mu ho třít. Ramses se posadí a nechá ho nohou dělat kouzla.
„Mohu to dělat, jak dlouho chci.“
„Vážně?“
„Jistě. Roztomilé. Tohle mě nikdy nenapadlo. Příjemná změna.“ Zasténá slastí, když vystříkne. Daniel jenom hledí na dávku, která mu skončila na kalhotách a noze. Polkne. Mít to v sobě, ehm opravdu by nemusel.
„Musím na záchod.“
„Pod postelí je jistě nočník. Pitomá výmluva. Ještě se bojíš?“ Vezme ho o trochu menší do ruky. Rychlými tahy opět stojí.
„To je trochu moc. Odcházím.“ Zvedne s botou pod paží, když je stržen zpět.
„Ani náhodou. Jsi drzý, víš o tom a mě dochází trpělivost.“
Daniel přemýšlí, jak z toho ven. Ve dveřích je stále zabodnutý meč, na oknech jsou mříže. Tak kam ještě? Ohromeně sleduje jeho svlékání. Je nádhernej, když si všimne jizvy. „Co to je?“ ukáže na jizvu.
„To tě nemusí zajímat. Až to ho tam budu strkat, nebude mi to překážet. Svlékej se. Chci si to užít. Nechápu, že tu s tebou marním čas. Jsi k ničemu.“
Daniel zrudne. On k ničemu? Pomalu si sundává kalhoty. Nemá ho tak velký jako tenhle bůh z hvězd, ale má ho taky pěkného. Může se pyšnit pěknou štíhlou postavou, pěkným údem a zadkem.
„Konečně sis dal říct. To je problém všech paniců. Bojí se, aniž tuší oč přicházejí. Místo, aby hned se na to vrhli, otálejí. Ukaž se.“ Spokojeně mlaskne při pohledu na hezkou postavu a zadek. „Prvotřídní prdelka. Uvažují… nechceš se plavit pod mou vlajkou?“
„Pochybuji, že mě pustí.“
„Stavím se tu pro tebe, uvidíš. Můžeš si být jistý, že budeš mít všechno.“
„Tomu věřím,“ řekne klidně při pohledu na jeho vztyčený úd. Tohohle ďábla nezvládne. Je fakt mohutný. Najednou mu pohled padne na postel. Rychle se smýkne a schová pod ní.
Ramses se dívá, že je najednou tu sám. Podívá se na postel. To nemyslí jako vážně. Naštve se. Tolik úsilí a nic.
„Vylez!“
„Ne!“
„Zatraceně, proč ne?!“ zařve, až venku se lidi přikrčí.
„Máte ho moc velkého,“ odpoví klidně Daniel. Tady se ubrání.
Ramses vytřeští oči. On si stěžuje na jeho chloubu? „Velký? Víš, že nikdo nic neříkal, natož stěžoval? Naopak, byli potěšení.“
„Báli se vás!“ namítne Daniel. Chce to. Tak takhle dopadají všechna jeho milostná dobrodružství. Pod postelí.
„Tak to ne! Já ti ho tam dám, i kdybych měl zbořit tenhle podnik! Vylez!“
„Ne! Roztrhnete mě.“
„A co? Uzdravíš se.“
Daniel zalapá po dechu. „Ne! Je velký!“
„Kvůli tobě si ho neuseknu.“ Skrčí se, natáhne ruku, zachytí nohu. Začne ho tahat.
Daniel se drží postele. Doufá, že nepovolí.„Ne!“
„Je to rodinný poklad!“
„Tak si ho někam schovejte! Dělají prvotřídní trezory!“
Ramses zafuní. Má toho dost, ale chce mu ho tam strčit. Nikdy tak krásný zadek neviděl. Je kulaťoučký, vypnutý a ví, že přesně bude pasovat na jeho meč. Hezky ho tam nabodne. Těch pár kapek krve, co to je. Bude sténat a dožadovat se víc a víc, až nebude moci mu to dělat.
„Hele, vylez a hned.“
„Ne.“
Ramses se posadí. Je unavený z hádky i doprošování. Najde si jiného. Příjemnějšího, rozkošnějšího, hlavně povolnějšího, který se nebude ho děsit, že mu ho tam dá.
„Jdu pryč. O takového ufňukaného klučíka nestojím. Až možná trochu povyrosteš, tak mě možná dokážeš uspokojit. Teď bys neuspokojil ani starou bábu.“
„Tak to tedy ne!“ Daniel se vyškrabá zpod postele. „Už jste se viděl v zrcadle?“ Vleče ho k velkému zrcadlu. Postaví ho bokem. Rukama ukazuje délku jeho penisu, i jak strčí. „Jestli vám to nevadí, zatraceně to bolí, když s tímhle do mě vlezete. Nechci řvát bolestí, chci mít z toho potěšení, ale to vy neumíte dát!“
Stojí proti sobě jako dva boxeři v ringu.
„Jedině vrazit ho tam, natrhnout dírku. Víte, jako potom musí dotyčný chodit? S nohama od sebe. Promiň, ale nechám si na to zajít chuť. A pak, rád bych si taky užil.“
„Cože?“
„No co, mám taky své potřeby. Nebo jste myslel jen na sebe?!“ Bodá ho do hrudě, až si málem zlomí prst. Příjemně se chvěje. „No, jen se koukejte. Hádáme se a vám stojí jako hlavní stěžeň! To není normální!“
„To je normální, protože solidní sex jsem neměl pár měsíců.“
„A já jako mám být ventilací pro vaši neschopnost si někoho najít? Děkuji pěkně za takovou nabídku! Nezájem! Strkejte si do někoho s větší dírou!“
„Tak co chceš?!“
Daniel se zarazí. Co chce? Nahý podupává nohou. „Užít si!“ rozzáří se. „Ovšem ne s takovým nadrženým medvědem, který zřejmě neví, co to slovo znamená. Umí ho jenom tam strkat!“
„Nadržený medvěd? To odvoláš! Kdo jiný by ti tam dal takovou hračku jako já? Myslíš, že kolik je takových na světě? Jen pár, protože ostatní ho dávají ženským. Jsi jen ufňukánec, který nesnese pořádného chlapa.“
„Pořádného chlapa jo, ovšem ne medvěda!“ vrátí mu to bez rozpaků. Přitom je jím stále okouzlený, nebýt té jeho nestvůrnosti. Je krásnej, přesně typ, kterého by měl rád na palubě v posteli.
„Dyť ani nevíš, co je to pořádnej chlap!“ zabručí Ramses. Zatraceně, co tu ještě dělá? Už dávno měl odejít, najít si někoho jiného, komu by jeho pýcha nevadila. Proč se ho vlastně ptá? Je to jen děvka, která má být k dispozici klientům, ale on se chová, jako by mu to tady vše patřilo. Co si vlastně to dovoluje?
„Náhodou vím!“ vztekne se Daniel.
„Houby víš. Tohle je pořádný chlap, ne tak nanicovatý, jako …“
„Jako co? Jako můj penis? To je drzost! Rozhodně jim bych neublížil jako ty a dal větší rozkoš.“ Luskne prsty. „Jenže ty nevíš, co to rozkoš je!“
„Já vím, co je to rozkoš. Tohle ti, až ti ho dám, řekne co je to rozkoš. Nikdo tě tak dokonale nevyplní jako já. To je podstatné. Budeš stříkat, aniž bys ho musela hladit, nebo já.“
„Jo? Tak to bych chtěl vidět, protože spíš mám pocit, že jedině ty budeš mít z toho slast. Rozhodně chci džentlmena,“ odpálí ho Daniel. „Ne nějakou krabici plnou semene co neumí nic jiného než vrz vrz!“
„Cože? Krabici plnou semene? Měl bys být rád, když ti někdo ten ohavný zadek propláchne. Ty ostatní ti jen tam ucvrknou, aniž bys cokoliv poznal! Prostě nevíš, co je to mít v zadku pořádného klacka.“
„Díky, ani nemám zájem být k nepotřebě. Chci odtud odejít, ne být vynesen!“
„A kdo řekl, že budeš?“
„Jako vy?“ zamyslí se Daniel. „Hele, najděte si někoho jiného, já si najdu někoho jiného a budeme oba spokojení.“
„Já budu spokojený, až ti ho tam vrazím až po koule!“ zasyčí Ramses. „Nedělej ciráty. Už jsi to zřejmě dělal, tak víš, jak to chodí. Ten jeden den ti nic neudělá.“
„Jo? A co jako z toho budu mít? Chci si užít, ne potom proležet na lůžku, nebo nedej bože mít ehm další klienty,“ zamumlá, když si vzpomene, že mu neřekl, že je hostem.
„Budu opatrnej!“
„Nevěřím!“
„Máš moje slovo lorda!“
„Cha cha cha!“ směje se Daniel. „Vaše Lordstvo, kašlu na to. Stejně nikdy nic nedodržíte. Odcházím si najít nějakého džentlmena, který mě uspokojí, aniž by ze mě tekla krev jako z prasete a já jeho uspokojím taky!“
„Tak dost!“ Chytí ho a hodí na postele.
Daniel se odsune, i když si uvědomuje, že je vzrušený. Polkne, tak tohle nechtěl.
„Jestli chceš, můžeš mi to taky udělat. Jednou.“
Daniel zvažuje Ramsesovu nabídku. Mít svůj penis v jeho zadku, pěkně ho ojet, to je lákavé. Zatraceně, vyplatí se to nebo ne? „Jednou?“
„Jednou. To stačí.“
„A vy mě?“
Ramses se rozeřve smíchy. Nakloní se nad něj, políbí. „Až do rána, drahoušku. Pořád budeš ho mít v sobě a stříkat budu tak, že budeš to mít až v krku.“
„Ježíš!“ Tohle je až moc, ale nejhorší, je že mu věří, že by ho dokázal šoustat až do rána.
„Ten s tím nemá nic společného. Bude sex nebo nebude?“ ptá se zájmem. Rukou pohladí to hříšné štíhlé tělo. Vzrušuje ho od prvního momentu a jeho jediné přání je mít ho přivázaného v posteli a dělat mu to den co den. Ráno, o svačince, při obědě, o odpolední svačince, o večeři a potom ještě párkrát v noci. Ještě nikdo ho tak nepřitahoval, jako tenhle drzej klučík.
Daniel se na něj podívá. Chce ho. Chce se s ním milovat. Nejraději by ho měl uvězněného na Hádesovi, kde by s ním hrál, dokud by neumřel. Zatraceně, chce ho tam mít, ale taky nechce být nějakým sexuálním otrokem.
„Tam dole je spousta dalších.“
„Jo zrovna jsem to chtěl taky říct. Hezčích, mladších, zkušenějších.“ Dotkne se jeho hrudi.
Chyba.
Uvědomí si, že není cesty zpět, ale…
„Tak co bude sex nebo ne? Až do rána… pořád. Zadeček, pusa, všechno.“ Ramses si olízne rty. „Stačí říct jo.“ Pohladí ho v klíně.
Takže pro vás čtenáře. Sex nebo ne? Celá kapitola nebo ne? Možnost si vybrat. Co odpoví Daniel zvrhlému Ramsesovi?
