Shounen - ai povídky

Hádes

4.

Posádka

„Bílá prasata?!“

„Danieli, ty jsi vzdělanější, je ti známé takové zvíře?“

„Strýčku Carlosi, to jsme my!“ pochmurně odtuší Daniel.

Carlos to přežvykuje v hlavě. „Přes palubu, i když je to ženská!“

„To zas ne. Je to jediný kuchař, kterého máme! Vyhodit ji můžeš až potom!“

„Co budete chtít k večeři?“

„Cokoliv k jídlu. Problémem je, že nemáme potraviny.“

„Potom Wei ming nebude vařit.“

„Vařit se bude. Za chvilku jdeme na nákup. Ty se nebojíš duchů?“

„Wei ming se nebát ničeho. To duch naší lodi a proto mi neublíží.“

Carlos se zarazí. Kruci, kde to vzala, i když má pravdu. On jí nehodlá ublížit. Pouze ji občas omrknout. Daniel je prostě geniální, že přivedl kuchařku. Pravda mohla by být kypřejší a co posádka složena výhradně z žen? Poměli by se oba. Jak kapitán, tak on.

„Danieli, co kdybychom měli posádku z ženských?!“

„Blázníš Carlosi? Ten nápad vypusť z hlavy. Nebo chceš mít na palubě rvačky o hřebeny?“

Carlos uvažuje. „No to ne. Chcete spustit člun?“

„Jo jen, co do něj nastoupíme. Wei ming potom nám ušiješ vlajky.“

„Anooo!! Pirátskou s hnátama a lebkou!“

„Wei ming to neudělá!“

„Cože?!“

„Protože neumí šít!“

„Jsi ženská!“ se nese dvojmo. „Ženské umí šít!“

„A to jako ženská musí umět šít?“ odfrkne si a nastoupí na člun. Oba ji pozorují při nastupování do člunu. Způsobně se usazuje na lavičce s rukama v klíně. Jak mohl být slepý a vidět v ní kluka? Byl prostě praštěný tyči. „Pojedeme, kapitáne?!“

„Carlosi, pohlídej loď a nikam neutíkej.“

„Samozřejmě, kapitáne.“ Spustí na moře člun a jde se podívat na veslujícího kapitána.

„Hele chlapi, mrkněte se!“ zaslechne docela zřetelně. Vítr. Usměje se.

„Halo lodi! Jak se jmenuješ?“

„Hádes, ty idiote!“ Dobře ví, o co se jim jedná!

„No néé, oni mají vepředu chlapa!“

„Asi si neumějí najít ženskou!“ Posádka lodě se oplzle zachechtá z nedalké paluby.

„Možná ani nevědí kam ho dát!“

„Vy chcípací!“ zamručí Carlos a naláduje dělo. Jen počkejte!

„Zřejmě z ní všichni utekli!“

„A ty se divíš?! Já být na takové lodi, tak se voběsím na ráhně a dobrovolně!“

Carlos s jistými potížemi naláduje dělo, namíří a zapálí knot. Vystrčí hlavu nad palubu, aby se podíval, jak přesně mířil. Nikdy moc skvělým dělostřelcem nebyl. „Bum! Šplouch. Áááá!“

„Není to špatná rána!“ pochválí se, když posměvačky skropí pořádná sprška vody.

„Vy idioti, co to děláte!?“ ozve se řev kapitána. „Co vás to, vy tupé hlavy, napadlo? Nemáte náhodu vynášet zboží?!“

„Kapitáne ta loď a příď.“

„Hádes a uch no,“ začnou mu cukat koutky rtů a rozeřve se smíchy. „Pitomá loď s ještě pitomější posádkou a nejpitomější figurou na světě.“ Uklidní se, když mu přistane pestrobarevný papoušek na rameni a klofne ho. „Tak chlapi, potom si to vyřídíme, jasné!“

„Jasňačka kapitáne! Mohu ji servat? K čemu nám bude?“

„Percy. Můžeš. Dostáváš mé svolení.“

„Juhuuu!“

Carlos se nasere. Tak ti prašivci chtějí mu sundat jeho figuru na přídi. Nikdy vy usmolenci! Jedině přes jeho mrtvolu.

„Nazdárek Carlosi. Pěkná rána.“

„Díky!“ nadme se. „Hele, co ty tu mrňousi děláš?“

„Pozoruji svoji lodičku. Má se čile k světu a jak koukám, máte i kuchaře.“

„Kuchařku ty slídile. Právě přemýšlím jak potopit tamtu loď.“

„No klidně můžeš. Není moje.“

„Máš jich na mořích víc?“

Stavitel slavnostně přikývne a zvedne ruku do vzduchu. „Pět.“

„Jenom?“

„Víš, kolik to dá práce ji postavit a ještě horší sehnat kapitána, ty kryso? Ne nevíš, protože jediné, co znáš, je jak někoho podřezat, oloupit nebo šmírovat! Ani se nevzmůžeš na nějakou ženskou!“

„Jo a ty znáš nějakou, která by chtěla ducha? Nechci nic říkat, ale maso a krev jim řekne víc, než když ji projdu tělem a ani si neškrábnu. Je to dost frustrující, kdybys to náhodou nevěděl.“

„To je fakt. Tak promiň.“

„Jo ty taky. Ale mám dobrého kapitána.“

„Jak se to vezme. Zdá se, že půvaby slečny Wei ming na něho moc dojem neudělaly.“

„Protože je plochá jak prkno. Ženská musí mít tady?“ ukáže před sebe. „Taky musí vypadat jako ženská a ne jako dítě.“

„Hmm každý má jiný vkus. No nic. Jedu dál na prohlídku a propo chybí ještě hodně lidi do kompletní posádky. Pěkná rána, fakt.“

„Díky,“ řekne mrzutě. Wei ming by nepřitáhla ani poustevníka. Hned jak bude kompletní posádka, najde kapitánovi ženu. Přesně to udělá. Nezná jeho vkus, ale on ho objeví. Dvě hrdličky na jedné lodi. Budou se k sobě tulit a líbat. Přesně tak. Kapitán musí mít po ruce ženskou, aby byl spokojen. Nejlépe nějakou poslušnou, mladičkou, aby si ji vychoval ku obrazu svému. Když je kapitán spokojený, posádka je spokojena a hlavně, ano málem by zapomněl, nesmí jí vadit krev. Hlavně, když se posádka rve o kořist z cizí lodě a nesmí se bát. Přece jenom ten hluk na lodi je někdy dost drsný. Život není peříčko, ale musí být něžná a půvabná jako květina. Vpluje do kapitánovy kajuty a zezdola vytáhne knížku Ostrovy vášní.

Jo sex je příjemná činnost a je blahodárná pro všechny. Otevře knihu. „Penelope si tiše povzdechla. Ten muž je nádherný. Celý v černém a pirátský klobouk zastiňujíc mužnou tvář.“ Zasměje se. Přesně tak. Musí blahem vzdychat. Ale než spustí svůj plán ´Spokojený kapitán´, musí nalézt posádku. Mrkne se do kalendáře. Zvládnou to. Naprosto a zatím by mohl vymyslet vlajku na stěžeň. Krásnou pirátskou s lebky a hnáty, ale nesmí vypadat stejně jako na jiných lodích. Něco originálního.

Zatím udýchaný a obezřetný Daniel zakotví u mola. Chce pomoci Wei ming a pak se ušklíbne. To zrovna. Místo toho uváže provaz a nenápadně se rozhlédne po Marcele. Oddechne si. Už je pryč.

„Myslím, že musela do služby, kapitáne.“

No aspoň ho neoslovuje prase. Asi by nepřežil slyšet v chumlu cizích lidi, prase. „Asi ano. Vyznáš se tu?“

„Samozřejmě. Potřebujeme dojít trh. Tam najdeme vše.“ Sebejistě vyrazí směr trh, který je nedaleko. Daniel má pocit, že je tu nadbytečný, ale poslušně za ní kráčí. „Musíme toho hodně nakoupit. Kapitáne?“ obrátí se k němu a Daniel do ní vrazí. „Je to neobvyklé plout na duchařské lodi, ale pro mě je to pocta. Budu se snažit vařit, co nejlépe. Doufám, že moje kuchyně vám zachutná. Moje rodina mně vyučila velmi dobře. Znám čínskou a taky thajskou kuchyni a svedu zpracovat jakoukoliv potravinu. Uvidíte, že nebudete toho litovat, přestože na lodi pluji poprvé.“

Začíná toho litovat už teď.

„To je v pořádku!“ poplácá ji po rameni. „Nakoupíme to na sudy. Hlavně rum a další věcí nechám na tobě.“

„Pokud mohu radit, hodně zeleniny.“

„Zrovna ji nemusím, ale ty jsi kuchař.“

Wei ming znovu vykročí a potom se zastaví. „Mohu vědět, pro kolik lidi budu vařit a jestli ten duch jí?“

„Duch nejí a kolik? No asi dvacet hádám.“

„V pořádku.“ Otočí se k prvnímu stánku.

„Dobrý den, vaše výsosti.“ Muž vytřeští oči a rozhlédne se kolem sebe. Odkašle si.

„Potřebujete něco?“

„Ano. Sůl, pepř a další koření. Vím, že u vás je to nejlepší zboží na celém trhu.“ Ukloní se. „Nikde jinde neseženu tak čerstvou kvalitu. Jen u vás. Přisahala bych, že jste jediný kdo má ty poklady u sebe.“

Muž zčervená a nadme se. „Slečno, no nejsem jediný, ale moje zboží je nejlepší na celém tržišti. Prvotřídní kvalita. Račte okusit a ozkoušet si je.“ Wei ming chladnokrevně začne přesouvat váčky na hromadu.

„Je perfektní, ale zdá se mi, že už jsou trochu starší.“

Daniel vyhekne a obchodníkovi se zablýskne v očích.

„Madam vy mně urážíte, ale to ještě naznáte moje ceny a pak moje zboží je vždy čerstvé. Lepší nenajdete v celém Karibiku a už vůbec ne tady na tržišti našeho krásného města.“

Daniel zívne a rozhlédne se. Upoutají ho meče a nádherné dýky, které jsou vyložené nedaleko nich. Oči se mu rozzáří. Otočí se, když najednou ho něco zadrží. Podívá se dolu na jemnou ručku, která ho drží za košili. Škubne a nic. Škubne víc. Kruci jen si chce prohlédnout na výsost zajímavé zboží a ne poslouchat žvanění o prvotřídnosti zboží.

„Doprdele!“ zakleje, když zaslechne trhání švu. Raději přestane a snaží se nacpat cípy košile do černých kalhoty těsně obepínající jeho nohy.

„Jsem ráda, že jsem se vámi dohodla. Kapitáne, prosím zaplatíte tomu muži?“

„Co? Aha a kolik?“ Znepokojeně prohlédne hromadu sáčku. Neví, k čemu slouží, ale voní báječně a pak on uvařit umí tak jedině bitvu s hodně krví a střevy. Pravda výsledek se nedá jíst, ale barevně vypadá taky dobře.

„Dva zlaťáky. Madam, byla velmi milá a umí smlouvat.“

Daniel vysází zlaťáky a Wei ming zatím donese košík. Naskládá tam koření. Otočí se k Danielovi, který zaváže váček a vrazí mu košík do ruky.

„Prrr!“

„Wei ming slabá osoba. Ona musí nakupovat. Ona nesmí nosit těžké věcí. Kapitán bude platit a bude nosič.“

„Ani náhodou!“

„Potom žádné jídlo. Žádné kuře!“

„Sakra!“ zabručí, popadne košík. „Kdo nakonec je na lodi kapitánem?“

„Říkal jste něco, kapitáne?“

„Ne!“ Chci mít večeři.

„Teď zelenina a potom by byla dobrá mouka, rýže a samozřejmě maso. Kuřata a podobně. Nasolené ryby, taky. Hodně věcí.“

„Nakup, co chceš!“

„Děkuji, kapitáne. Vypadáte docela dobře na to, že jste…“

„V pořádku.“ Po druhé to nemusí slyšet.

„Dobrý den. Tahle nízká bytost nehodná spočinutí vašeho zraku na její maličkosti, by u vás ráda nakoupila…“ Daniel si zívne. Jak se z toho vyvléci? Zkusí udělat krok vzad, když ucítí ruku na košili. Je v zajetí.

„Ty zaplatit kamarádovi pití!“

„Ahoj, zrzku!“ rychle zhodnotí situaci. Rušný dav. Wei ming řeční, nakupuje a on je sám. „Nevadí ti, když odložím košík?“

„Jasně, že ne. Chci peníze za to pivo!“

Bože ten je tvrdohlavější, než jeho matka, když chce v pátek prát a sebere bezzubému Janovi jeho jedinou košili. „Hned to bude!“ Rozpřáhne se a vrazí mu pěst do břicha. „Áuuuu!“ zařve a fouká na ni a tře si ji.

„Jestli mohu radit, musíte dát do úderu více energie a na konci vytočit pěstí. Uvolněte se. Já vím, že je to prvotřídní zboží, ale bereme toho hodně, proto doufám, že bych mohla dostat…“

Zrzek s Danielem na ní zírají. Daniel stáhne ruku a pokusí se o další hák. Nic.

„Já chci zaplatit to pivo!“

„Hned to bude!“ Zřejmě není moc rychlý. Udělá krok a popadne tyč. Rozpřáhne se a vítězoslavně se usměje. Tohle určitě zabere. Pomalu se zadívá nahoru. Tyč je ve vzduchu sevřena jednou rukou.

„Šlo by to vyřešit jinak?“

„Alby chce peníze! Alby je nedostal! Alby moc smutný!“ Pustí tyč a rozpřáhne se. Daniel zavrávorá a snaží se uhnout před ránou. Kruci to bylo těsné a vyhekne, jak slízne po zádech ránu. Má pocit, že košile i s kůží se valí v prachu země.

„Kapitánovi, bych neradila se válet v tom svinstvu.“

„Sklapni!“ Zařve Daniel na zemi. „To je taktika!“

„Taktika je válet se na zemi?“

„Jo!“ Uhne se, když vedle něho dopadne noha. On ho chtěl zašlápnout! Zašlapává se přece šváby, hmyz, havěť, brouci ne kapitáni a on je kapitán! Odkulí se před dalším zašlápnutím.

„Válení v zelenině je taky taktika?!“ Daniel vyprskne kus listu připomínající něco z jejich zahrádky u hospody. Vztekle se zahledí do nevinné tváře své kuchařky.

„Když ten druhý je silnější, potom ano!“ zakřičí a vymrští se. Kruci na trhu se prát nemá, když uklouzne na něčem shnilém. S potěšením zjišťuje, že se jeho soupeř válí v bramborech a ignoruje skandující dav lidí se slovy „Do toho!“  Skvělé. Něco popadne a hodí. Kruci hlávka zelí! To je mu platné jako mokrý prach v pušce. Opatrně se zvedne a odsune z dosahu všeho, na čem by mohl přijít k úrazu.

„To je můj kapitán!“ pyšně řekne Wei ming obchodníkovi.

„To je tedy statečnej a blbej, když se postavil proti Albymu.“

„Ano, ale Wei ming to nevadí. Kapitán Daniel se o Wei ming postaral.“

„Vsadím se, že prohraje!“

„To nejde!“ vleje se jí do žil výzva. Její rodina ji prodala, když prohrála v mahjong a ona splácí jejich dluh, ale ji to nevadí. Má co jíst a nemá se špatně. „Můj kapitán vyhraje!“

„O co mladá dámo?“

„O ten náklad!“

„Platí!“ Plác, plác a dvě ruce se spojí. Obchodník zabafá z fajfky a sleduje napjatě boj.

„Kdy myslíš, že začnou?“ optá se po pěti minutách nejistě.

„Začnou. Hned to bude. Nevidíš, že se teprve měří?“

„Výšku?“ přeměří si je. „Já ti nevím, ale ten tvůj kapitán vypadá, že by měl víc jíst, aby dorostl výšce Albyho. Už je to tu!“ když zahlédne posunutí nohy a napnutí svalstva.

„Alby jde do toho!“

„Ale jistě!“ usměje se kapitán a s rykem vyrazí proti Albymu. Skloněnou hlavou přesně míří na solar.

Bum!

„Měďák by stačil!“ zašeptá Alby a sesune se na Daniela. Ten vyhekne, zatřepetá nohama a zamává rukama.

„Wei ming, pomoz!“

„Kapitáne, to bylo nádherné!“

Daniel má před očima mžitky a má pocit, že se udusí pod tělem Albyho.

„Já věděla, že vyhrajete!“

„Hele, děvče, on leží pod ním!“

„To sice ano, ale on mluví a Alby ne. Proto taky vyhrál!“

„Tsss. Nemůže se ani hnout.“

„Pomozte mi!“ zoufalé zašeptání a prsty se zoufale zachytí brambory.

„Pane, vy nás jistě rozsoudíte!“ Obchodník se obrátí k muži v černém obleku s krajkou kolem krku a velkém klobouku.

„Dobře.“

„Prosím, nemohu dýchat!“ Má už bílé ruce nebo se mu to zdá?!

„Když si vezmeme technickou stránku věcí, pak vítězem není nikdo!“

„Ale to nejde!“

„Pomozte mi.“

Nedaleko nich stojí malý človíček a spokojeně se dívá na scénu. Rychle ke kapitánovi přišel, rychle kapitána pozbyl. Nu což, aspoň Jednookému Carlosovi zbude kuchař. Mlaskne a zmizí.

Alby otevře oči a zaúpí. Bože to byla šlupka. Pomalu se zvedne. Je divné, že neleží na tvrdém. Sedne si a otře si z košile svinstvo.

„Bratříčku, kde jsi?“ Zaslechne.

„Tady Colume!“

„To jsem rád!“ do náruče zrzavého obra skočí malý čertík a obejme ho. „Už jsem o tebe měl strach. Na chvilku zmizím a ty se hned pereš.“

„Alby je v pořádku.“ Rozpačitě ho pohladí po ohnivých vláskách. Ten popotáhne.

Vedle nich se posadí Daniel. Lapá po dechu a zuřivě pozoruje Wei ming.

„Wei ming zahlédla mouku. Jdu ji koupit, protože bez mouky se nedá vařit.“ Usměje se, ukloní a odcupitá.

„Počkej!“ zasípe Daniel.

„Já chtít zaplatit kamarádovi pivo!“

„Ježíši!“ zamumlá Daniel. Pozoruje ten pár. Tohle a bratří? Jedině podle vlasů. „Ke které lodi patříte?“

„K žádné,“ hbitě odpoví Colum. „Bylo takhle…“

„Kapitán nás vyhodil.“

„Alby!“ zasténá Colum. „Tohle nemůžeš říkat.“

„Alby hodně jíst!“

Danielovi to začíná docházet. „Ty Colume a nechcete být na mojí lodi?“

„Cože? Vy máte loď?“

„Ano. Nedávno jsem ji získal. Jaké máte zkušenosti?“

„Divoká Mary, Vánek, Bouře, Mořská nymfa a další. Můj bratr Alby je silný. Víte trochu moc jí, ale je nesmírně šikovný. Já dělám plavčíka. Doma nám šlechtic vypálil chalupu, protože měl málo prostoru pro své koně a rodiče nás už neměli jak uživit. No dali jsme se na lodě a zůstali u toho viď, Alby.“

„Ano. Málo jídla.“

„U nás bude dost jídla. Tak plácneme si?“

„Kapitáne jasně a jak se jmenuje vaše loď?“

„Hádes. Má trochu zvláštnosti, ale snad vám to nebude vadit.“

„Vůbec ne. Jsem rád, že mohu s Albym být.“

„Já chci zaplatit to pivo.“

„Tady máš!“ Vytáhne měďák a podá mu ho.

„Colume, Alby hned zpět.“

„Jistě!“ Colum ho starostlivě vyprovodí pohledem a potom se zadívá na Daniela. „Pokud toho zneužijete, zapíchnu vás v noci ve tvé vlastní posteli. Je to jasné.“

„Colume, je to jasné.“

„To jsem rád!“ zářivě se usměje a pohodí hlavou, až se ohnivé kučery rozzáří ve slunci. V drobném obličeji září zelené oči.

„Prvním úkolem… Vidíš tu Číňanku?“

„Jasňačka. Chcete ji do postele nebo mám ji okrást?“

„Ale ne! Je to naše kuchařka,“ zasténá Daniel. Bože, zloděj na palubě. Rychle si nahmatá váček a oddechne si, když se nachází na místě.

„Fajn a co s ní chcete udělat? Mám to! Chcete ji prodat. Rafinovaný plán.“

„Co? Ale ne. Ona nakupuje, my nosíme jídlo na loď!“

„Jídlo? Alby rád nosit jídlo!“

„Colume, co bys řekl odpočinutí u tamtoho stánku?“

„Výborný nápad, kapitáne!“ Oba si sednou pod stříšku a poručí si hlt zlatavého moku. Napijí se a otřou ústa. Mrknou na sebe. „Dobře si rozumí.“

„Ano.“ Konečně se nemusí dřít s těmi košíky.

„Kapitáne, tady jsou lidi, kterým máte zaplatit.“

Daniel s Columem otevřou očí. „Tak do fronty.“

Wei ming kontroluje, jestli nelžou a nechtějí kapitána okrást.

„Jsi spokojený, Alby?“

„Alby moc spokojený, Colume. Alby má rád Wei ming. Ona žena. Divné. Povídala o duchovi.“ Colum se usměje. Je rád.

„Tak jdeme!“ vede je k člunu. Konečně se cítí jako kapitán. Nemusí veslovat a má posádku. Zatím malou ale má.

„Kapitáne!“

„Co je Colume?“

„Neříkejte, že.“ Daniel pohlédne na Columa.

„Ano.“

„Ne!“ zavřeští Colum. Pak se usadí. Pohlédne na Albyho. Bratříček je spokojený. Nic bude předstírat, že loď Hádes neexistuje.

„Strýčku Carlosi vedu ti …“

„Zrzku!“ vykřikne Carlos, rozeběhne se a projde jim. Ani nemůže přivítat kamaráda.

„Kdo je strýček Carlos?“ ozve se nejistě Colum.

„To je můj strýček. Už je mrtvý, ale jako loď slouží dobře.“

„Albymu líbit se tu.“ Colum si povzdechne. Nic. Loď Hádes existuje.