Shounen - ai povídky

Hádes

5.

Bitva a muž v černém

„Vítejte na palubě! Zrzka znám. Krátké seznámení na pobřeží. Vyhrál… A ten druhý? Kdo je to nebo jsi snad přivedl…?“

„Oni tě neslyší, Carlosi.“

„Vážně?!“

„Nebuď smutný,“ konejšivě ho pohladí rukou v místě, kde tuší postavu Carlose.

„Sundej z mého zadku tu pracku!“ zasyčí Carlos a ustoupí.

„Promiň. Wei ming myslím, že máš vše a můžeš vařit.“

„Ano mám všechno a jsem spokojená. Můžete se těšit na chutě východu.“ Odcupitá do kuchyně a za ní s balíky Alby.

„Zní to dobře,“ pronese Calum a pohlédne do plachtoví až na nejvyšší bod lodi – do strážného koše. Miluje vyhlídku, kterou z ní má a miluje házet dolu shnilé rajčata. Když je nemá, spokojí se slinou. Jenže vítr ji občas hodí do plachet. Těžší věcí padají lépe na palubu a hlavně rovně. „Kapitáne, máte nádhernou loď! Když pominu tu jednu věc, je mi ctí na ni sloužit.“

„Kterou, Calume?“ optá se Alby.

„Alby nemusíš to vědět. Líbí se ti tu?“

„Albymu se tu moc líbit, ale něco tomu chybí.“

„Cože?!“ vykřikne Carlos a Daniel.

„T é   l o d i  n i c   n e ch y b í!“ cedí mezi zuby Carlos, ruce sevřené v pěst. „Té lodi něco přebývá!“ znechuceně dodá a mrkne se na příď.

„Carlos má pravdu. Té lodi nic nechybí,“ přikývne Daniel.

Alby mlčí a dívá se dolu na palubu. Velké ruce se pochybuji.

„Alby, bratříčku, proč myslíš, že té lodi něco chybí. Není krásná?“

Alby mlčí.

„Tak kruci, co ji chybí!?“ zařve Daniel a rozzuřeně se rozkročí.

„Alby říká, že chybět vlajka!“

Daniel a ostatní otevřou pusu. Má pravdu. Daniel si prohrábne vlasy. „Jo jenže kde ji sehnat? A potřebujeme taky pirátskou i s návrhem! Nechci mít na ni kozí bradku!“

„Mohu něco navrhnout?“ Otáže se kupodivu nesměle Calum.

„Jestli máš na mysli Wei ming -  zapomeň. Wei ming neumí šít!“ Zapiští a otočí se, jestli neposlouchá.

„To ne, kapitáne. Já,“ nadechne se a mrkne po Albym. „Víte, Alby je v těchhle věcech šikovný.“ Zrudne

Daniel s Carlosem na ně dva zírají. Potom přehlédnou dvoumetrovou postavu Albyho, ruce jako lopaty a rozesmějí se.

Calum ještě víc zrudne a potom zakřičí s pěstmi podél těla. „Neurážej mého bratra, ty nafrfněný panáku. Náhodou umí nádherně šít a svede cokoliv udělat. Jsi jen hlupák! Nic nevidíš jen samé svaly, jenže on je jiný, ty slepý idiote. Alby odejdeme odtud! Ten kapitán má mozek slepice.“

„Calume, proč? Loď je moc hezká.“

„Protože… Protože tu není pro tebe dost jídla. Najdeme si jiného kapitána. Ne takového zabedněnce jakými jsou ostatní a on.“ Ukáže prstem na hruď Daniela.

„Já a zabedněnec?! Tak dobře. Ať se ukáže! Já tomu nevěřím!“

„O co?!“

„O pět zlatých!“ sotva to vypustí z úst, zalituje toho. Měl říct zlaťák.

„Platí!“

„Fajn jdu pro látku!“ Naštvaně, že slíbil pět zlaťáku, odkráčí do kajuty.

„U mořského proudu!“ Zašeptá Carlos. To byl průvan, že to cítil v plachtách.

„Bum!“ Loď se zakymácí.

„Panenko Maria, oni nás napadli!“ zakřičí Carlos a vytáhne se do plachtoví rozhlížejíc, kdo měl tu drzost. „Je to tady.“

„Hele, jak mám vařit?! Ať se nehoupe!“

„Wei ming, lodě se na moři houpají!“ zařve Carlos neuvědomujíc si, že ho neslyší. V tom si uvědomí hrůznou pravdu. „Nemáme posádku!“

„Alby nabít děla!“ Calum nařídí a šplhá nahoru. Alby se hne, vezme kouli do jedné ruky, nadhodí si ji, zazubí se a naláduje do děla. Z kapsy vytáhne tlustý šátek a zaváže si ho přes uši. Poklekne, sepne ruce a potom zamíří.

„Hurá skoro! Přední stěžeň na maděru!“ Zajásá Carlos.

„Kapitáne, útočí!“ zařve Calum a napřáhne ruku před sebe. „Je to Krvavá růže, kapitáne a kapitán Pittorini!“ Carlos s Danielem vyprsknou smíchy. Chudák malej. „Poznávám loď a kapitána! Už se blíží! Pomoc!“

Daniel se vrhne ke kormidlu, když se mu do cesty postaví Jednooký Carlos. Daniel zabrzdí v poslední chvíli. „Bojuj, o loď se postarám. Na tuhle palubu, žádná noha kromě posádky nevkročí, a pokud ano už tu zůstane, ať mrtvý nebo živý!“

„To zní skoro jako přísaha!“ zamává mačetou.

„Chlapci do boje!“ Potom si uvědomí, že je sám. Sakra, kde je posádka, když ji zrovna potřebuji? Loď bez posádky je loď k ničemu.

„Nebojte se, kapitáne, kuchyň ochráním!“ postaví se ke dveřím do podpalubí Wei ming, v rukách nože.

„Kapitáne, já jsem taky připravený!“ zahuláká Calum z ráhna. Směje se a oči mu září nadšením.

Asi jsem jediný, kdo není, pomyslí si a přejde k místu, kde šplhají ti cizáci.

„Kapitáne, ona je obsazená!“ někdo zakřičí ze člunu.

„Idiote, já vím a kdo asi střílel! Bum!“

„Kapitáne Danieli, Alby má potopit loď?“

„Alby má mé svolení! Moji loď nedostanete!“ zařve Daniel a zamává mačetou. Zářivě se usměje na okolí.

„Moji loď nikdo nedostane! Já jsem loď!“ zařve Carlos a napne plachty potřebné k manévrům.

„Moji loď ještě nikdo nikdy neporazil!“ zařve Stavitel, který sedí na přídi a pozoruje bitvu. Zuřivě škube bělostný kapesník. Moc malá posádka. Divná posádka. Nelogická posádka. Malá posádka. Kapitán, co si moc věří, duch, co je na ženský, dělostřelec s mozkem mimina, plavčík, co moc kecá a kuchařka, která neumí šít! Nejhorší posádka, jakou jeho lodička mohla dostat. To je šílené! Zařve a dál nervózně cupuje vzduch. Roztrhaný kapesník leží na palubě.

„Chlapi, to si říkáte piráti? Na ně! Jsou to jen ňoumové, co mají na lodi chlapa a žádnou vlajku! My jsme bukanýři!“

„Jupííí. Jóóó!“ zařvou piráti a z pistolí vypálí do vzduchu.

„Zteč!“

„Zteč!“ zařve Daniel a vytáhne bambitku zpoza pasu. Napřáhne a vystřelí.

„Skvělá rána kapitáne!“ zvolá Calum a připraví zelí, které Carlos uzmul Wei ming a dohodil mu ho nahoru. Napřáhne a hodí. „Trefa!“ když pirát už s nohou na palubě zavrávorá a s jekotem spadne do vody.

„Alby trefit!“ Do ruky vezme kouli a napěchuje do děla. Druhou do další, třetí do další a obíhává děla. Potom se šťastně zazubí. „Alby je dobrej!“ zabubnuje se na prsou a zatáhne. Jedna rána, druhá rána… Rozežene oblak dýmu. Nadme se.

„Alby jsi pašák a teď do trupu lodi. Jednu přesnou!“ Nepřátelská loď, Krvavá růže, je v chaosu spadlých plachet.

„Tady máš, ty posměvačku.“

Carlos zatím manipuluje lodi a kormidlo se zuřivě točí napravo nalevo. „Já vám dám se mé lodi posmívat. Hádes není k posměškům. Hádes je tu vod toho, aby budil hrůzu. Chápano vy bejlovci?“

„Zdrháme!“ zařve jeden z pirátů, momentálně počestných námořníků, co prodali své těžce vydobyté zboží.

„Do útoku! Chlapi rozsekejte je, zastřelte je, pozabíjejte je! Hlavně je zničte!“

„Ňák žhavý do zteče!“ zabručí Carlos. „Hejbněte hnátama, moje posádko. Nandejte je, rozfašírujte je, nakopte jim zadky, přiložte koudel pod prdel. Zabte je, spalte je, utopte je, nepařte se s nimi!“ řve.

„Upečte je, propíchněte je a vystavte je na ráhnoví. Zbičujte!“ řve Stavitel a poskakuje na přídi. „Áááá pomoc, zachraňte mně!“ ale nikdo si ho nevšímá, že muž spadl přes palubu. „Muž přes palubu!“ řve Stavitel. Potom si vzpomene a přenese se do svého sídla. Stojí v místnosti a u nohou se mu tvoří louže. Svleče a ždíme šatstvo. „Kruci, kruci to mám za to, že se starám o své lodě,“ kleje.

„Kapitáne, vytřeme jimi palubu, jasňačka. Nic jiného si voni nezasloužej, ja, kapitán?“

„Carlosi, nemluv na mně!“ zaječí Daniel, zatímco zdatně šavluje s nějakým mužem. „Rozptyluješ mně!“

„Ahoj kočičko,“ pronese pirát a vycení zažloutlé zuby. „Nechceš si s Alfym trochu pohrát?“

„Wei ming sem nikoho nepustit a není kočička. Ona není v bordelu, ale na lodi!“

„Co?! Ale jsi ženská! To je přece fuk, kde!“ zařve smíchy a potom se otočí. „Sakra, ona je tu krev.“ Udělá krok s nožem v boku. „Kdo?!“ Překvapeně se ohlédne na drobnou dívku klidně stojící v blankytně modrém hávu s čepičkou na hlavě. Usmívá se. Wei ming se způsobně ukloní.

„On je posádka? Alby ho tu nevidět.“

„Alby hoď ho přes palubu, chtěl sníst naše jídlo.“

„Aha. Alby říkat on zlý pirát!“

Pirát zaječí, když plachtí do vody. „Neumím plavat! Zachraňte mně!“

„Děkuji Alby.“

„Alby dostat jídlo?“

„Alby dostane trojitou porcí.“ Zářivě ho ujistí.

„Alby rád. Alby muset jít střílet. Jéje, koule pryč. Alby je donést.“ Houpavým krokem sejde do podpalubí.

„Škoda nože,“ zabručí Wei ming a smete smítko z rukávu. Začichá. Ještě se to nepálí, a tak se může v klidu dál dívat. Potom se zamračí, když zjistí, že vzduchem letí něco zeleného. Bude muset přepočítat zeleninu.

„Zásah!“ Něco zaječí šíleným  hlasem, zhoupne se na laně a zavřeští ´jiak jiak´. Daniel se podívá do lanoví. Opice? Ne Calum. Tak to je v pořádku. Uklidní se a dá herdu do zubu námořníkovi, který s nožem v hubě se snaží vyšplhat na palubu.

„Sorry, kamaráde, ale místa jsou obsazené.“ Není to pravda, ale tomu nemytému umaštěnému chlapovi nebude povídat. Rozhodně dává přednost posádce trochu jiného typu. „Ještě někdo má zájem vstoupit na mou palubu?“ zakřičí. „Potom musíte splňovat určité podmínky!“

„Hej a jaké! Rád bych ji vybrakoval!“

„Nejdřív se vykoupej a pak se to dozvíš. Alby kouli.“

„Kapitáne. Tady koule.“

„Alby znič ten člun.“

„Alby to učiní.“ Vykloní se trochu a hodí kouli dolu.

„Já myslel vystřelit!“

„Kapitán to neříct!“

Glo glo glo… bubly bubly… se nese od zdola. Oba se podívají dolu. Daniel se usměje a plácne Albyho po zádech.

„Jsi pašák!“

„Jsi pašák, hochu!“ plácne ho po zádech Carlos a vyhekne, když mu zůstane někde u hrudě.

„Kapitáne, já mám ruku v Albym.“

„Tak ji vytáhni.“

„Ahoj, posádko!“

„Ještě někdo zůstal naživu?“

„Alby dojít pro koule.“

„Alby zůstat na palubě. Daniel … Ježíši!“ zamručí Daniel, když si uvědomí svoji mluvu. „Ahoj člune! Co se děje?“

„Hledáte zástupce?“

„Ano!“ Udiveně si prohlíží muže v černém. Dokonce mu není vidět do obličeje a připadá mu povědomý.

„Hele, kapitáne to je divný chlápek,“ vedle něho zapěje Calum. „Nechci radit, ale já bych dovolil Albymu ho potopit. Co vy víte, kdo to je a může přinést na palubu mor nebo dokonce ji okrást. Nikdy nevíte, na jaké týpky narazíte, když jim dovolíte vstup na palubu. Posledně, zřetelně a živě si pamatuji, že…“

Daniel si zívne. „Nemáš být v koši?“

„Co eh, ach ano. Hned to bude. Je tam docela pohodlně a mám opravdu široký rozhled a dokonce mám tam i sedátko, takže nemusím pořád jen stát a mohu se  v případě bouře připoutat a Alby mi určitě udělá stříšku proti slunečnímu žáru, doufám, že vám to nebude vadit.“

„Mazej!“ podívá se do jeho nevinných zelených očí. Bože, ten by ukecal i velrybu k porodu. „Hej a kdo jste?“

„Vaším zástupcem!“

„Kapitáne vlajka!“

„Alby to je holandská vlajka!“

„Alby nevědět. Alby ušít jinou!“

„Dobře. Utíkáte před něčím?!“

„Ano!“ Ticho. „Ne!“

„A potom, aby si člověk vybral?“ zabručí Carlos a postaví se vedle kapitána. Veslaři v člunu si zívnou. „Hele, ale dobře vypadá a ten meč u pasu vypadá dost děsivě. Já ti nevím. Nevidíš mu do tváře? Co když je to oživlý duch kapitána Davyho Jonese?“

„Ten už dávno práchniví a asi bych ho neslyšel.“

„Tak co?“

„Co jako?“

„Vaše rozhodnutí.“

„Má to jednu výhodu. Moc nekecá,“ podumá Daniel. „Neřekl víc jak dvě slova.“

„A to má být výhoda, Danieli?“

„Strýčku Carlosi, ano. Jak se jmenujete?!“

„Váš zástupce.“

„Není hloupý?“

„Alby ušít vlajku!“

„Alby to je francouzská vlajka.“

„Kapitán neříct. Alby ušít jinou.“

„Je schopnej.“

„Jo a já prohrál pět zlatých.“

„Hej, mořský vokoune a co praxe to nejní?“ zařve Carlos dolu ještě rozrušený z bitvy.

„Dobrý nápad. Co vaše praxe?“

Muž v černém vytasí zbraň. „Aaaaaaaaaaa!“ zařve.

„Řekl jednoslabičné slovo.“

„Ale dlouhé.“

„Rád zabíjím!“

„Pojď na mojí hruď, mořská kryso. Danieli ber ho. Lidí, typu zabij a potom se ptej, jsou moje krev!“

„Pojďte na palubu!“ Člun přirazí a Carlos spustí žebřík.

„Kapitáne, nepočítala jsem s dalším hostem.“

„To je posádka ne host, Wei ming.“

„Aha. No skoro už to bude.“

„Musím vás upozornit… eh?“ odsune špičku meče od krku.

„Mám rád zabíjení a nevadí mi to. Zabiji kohokoliv!“ Tiše zašeptá. Daniel se snaží proniknout pod široký klobouk, ale muž černou rukavici si ji stáhne ještě hlouběji do obličeje. „Kradu, zabíjím a mučím. Vyznám se v lodích a navigací. Dovedu přinutit posádku k práci.“

„Schopný člověk, Carlosi.“

„Alby ušít vlajku!“

„To je ono Chlapče zlatá!“ zavřeští Carlos a hmátne po vlajce. Ztuhne, když ji sevře v ruce.

„Nemám rád anglické vlajky. Mám raději černé s bílým. Alby ušij Jolly Roger.“

„Alby pochopit.“ Odkráčí v duchu spřádajíc nápady na vlajku. „Alby udělat svoji Jolly Roger! Alby ji vyvěsit.“

„Jo Zástupce, nebude vám vadit duch na lodi a galionová figura na přídi?“

„Ne. Zástupce moci více zabíjet!“ v přítmí klobouku se zablesknou zuby a zasvítí černé oči. Postava se rozesměje, až všem přejde mráz po zádech.