Shounen - ai povídky

                                            Tváři v tvář

Hon je věnován Ravenovi bez, kterého by Shane ani Chev neexistovali

  Auto zběsile ujíždí a on se dívá vedle sebe na sedadlo kde je přítel ne holčička...Kdo vlastně?... Špatně ne nemá tam být ...musí je zachránit. Jede stale nebezpečněji. Něco je před ním...napíná svůj zrak  před sebe. Tvář. Chladná neosobní tvář. Zběsile dupe na plyn....Málo času...čas chybí čas...zachránit...koho? Tvář přítele splývá s tváří holčičky. ...jsou tak bledé bez života..obě dvě....už to vidí. Před nim je obrovská šachová figurka....napíná luk. ...míří na ně šípem...nechce je dál pustit...musím stihnout....NEEEee křičí a dupe na brzdu, aby nepřejel figurku. Narazí čelem  na volant a přes krev vidí jak se vedle něho rozplývají dvě tváře, které nedokázal zachránit....chce se jich naposled dotknout ...neeee
   Předkloní se a lapá po dechu. Rozhlédne se po okolí jestli si někdo nevšiml jeho tichého výkřiku. Zdá se, že všichni spí až na muže vedle něho. Zrudne rozpaky pod jeho upřeným pohledem. Odvrátí zrak a otočí hlavu směrem k zavřenému okénku.
   Je na cestě domu do Velké Británie přesněji do Londýna města mlhy a historie. Opře se pohodlně do křesla a rukou nahmatá v kapsičce bundy figurku. Stále ji tam má. Oddechne si. Kdyby ji ztratil tak neví co by si počal. Jel do New Yorku jen kvůli ní. Přesněji řečeno do pobočky Sotheby´s jedné z největších aukčních síní. Jen kvůli figurce a nakonec se cesta ukázala jako zbytečná. Na aukci byla jiná šachovnice než tu kterou hledá on. Hledá ji už přes tři roky a pořád ji nemůže najít. Ale na druhou stranu tam získal informaci po které prahne stejně jako po nalezení té šachovnice. Dověděl se, že v tomto letadle bude Fox.
  Fox nájemný vrah, kterého všichni honí. Od Interpolu až po FBI a CIA a samozřejmě jeho vládní agentura známá přes agenta Bonda MI5. Je jejím agentem už dobrých osm let. Fox vrah, který místo fotografie má bílý otazník. Nikdo neví kdo to je, jak vypadá, nic. Jen jeho práce jsou viditelné. Až moc viditelné a on dostal za úkol ho chytit. Zamračí se. Chytá ho už půl roku a nemá nic. Prázdné ruce, ale musí být trpělivý. A on dovede být trpělivý. Jeho cíl nedostal svou přezdívku Fox pro nic za nic. Mazaný jako liška, nepolapitelný jako liška, ale on ji nakonec uštve. Jen škoda, že nezjistil kdo to mluvil na té aukci. Neviděl je a když odhrnul závěs nikdo tam nestal a byly tamdveře. Zamčené dveře.
   „...Fox v letadle do Londýna? Ne opravdu jsi si jistý? Čím si můžeš být dnes jistý, amigo? Ničím, ale slyšel jsem...“ a víc nic. Možná je to on. Možná někdo jiný, ale pokud mu instinkt napovídá tak v tom letadle mezi  třemisty  pasažéry je slavný nájemný vrah Fox. Slavný. Ušklíbne se. Obyčejný vrah, který zabijí pro peníze. Okamžitě si zařídil pozdější letenku a tak tady sedí v první třídě a snaží se vzpamatovat ze svých nočních můr. Chce se mu pít, ale nikde nevidí letušku. Otočí se do uličky a opět narazí na toho muže. Je k němu otočený a zvědavě ho pozoruje. Kdo to je? Copak neví, že je neslušné tak vejrat na cizí lidi. Nervózne si poposedne. Jak mu říct, že se má dívat někam jinam aniž by byl hrubý? Nadechne se a zase zavře rty. Zamračí se a v duchu zakleje. Zvedne ruku a uvolní si kravatu. Vedle sebe si uvědomuje toho cizího muže. Vůbec nechápe proč zrovna na něho tak reaguje. Není to normální, řekne si a raději se začne dívat ven a snaží se ignorovat ten spodní proud zájmu mezi nima dvěma.
   „Spí jak anděl“ řekne si Chevalier la Varenne. Přišel do letadla pozdě, ale to je výsada bohatých. Je mrzutý, že musí letět v první třídě a ne  svým letadlem, ale mělo poruchu a on se musí dostat do Londýna včas. Ten muž už tady byl a spal. Okamžitě ho upoutal. Nechápe proč. Nikdy moc nedal na to jak kdo vypadá a on i v spánku je takovým drsným andělem. Nic nechce a po vzoru toho vedle sebe se snaží usnout, ale pořád nemůže usnout a jeho oči jsou přitáhovany jeho tváří. Nakonec to vzdá. Co tady dělá? V první třídě. Pochybuje, že je to nějaký obchodník, nebo někdo důležitý. Rozsvítí slabé světýlko a prohlíží si ho....Jaké asi má oči napadne ho z ničeho nic a povzdechne si. Cheve, Cheve už zase? Chceš něco co není možné a ani nevíš co vlastně chceš. Všechny a všichni tě brzy znudili tak toho nech a věnuj se svým zájmům. Natáhne ruku a chce se dotknout jeho tváře. Stáhne ji a zhasne světýlko. Za chvilku uslyší slabé naříkání ze spánku. Nikdo si ho nevšímá a Chev sevře opěradlo křesla. Noční můry. I on je má a ví jak jsou nepříjemné. Ne nic neudělá. Kdyby a najednou se ten muž vymrští, předkloní, vykřine sotva slyšitelné neee  a lapá po dechu. Se zájmem se na něho dívá.
  Přímý úder na solar, když se na něho podívá. Nevidí jakou má barvu oči, ale cítí tu část, kterou on zřejmě dokáže ignorovat. Kdo to je? Nepamatuje si, že by ho někdo tak zaujal jako tento muž. Odvrací se od něho. Zřejmě mu vadí jak se na něho dívá. Ušklíbne se. Jemu to nevadí a dál se na něho dívá. Možná by se mu měl představit. Chce vědět jeho jméno. Mohl by počkat do svého sídla a vytáhnout jeho jméno ze seznamu cestujících, ale kdo ví jestli by se strefil a ...vůbec chce to vědět hned.
  „Jmenuji se Chevalier la  Varenne.“ Klidně oznámí s napřaženou rukou. Shane se k němu otočí a jen vnímá jeho hluboký sametový hlas. Hlas hodící se do temných uliček a tajných dostavníček, hlas šeptající v sametové noci slovíčka rozkoše do ouška milovné. Zaúpí. On se zbláznil. Co ho najednou  napadlo tak jeho hlas přirovnavat? Noc, samet, vlahý vítr, postel...Snaží se vzpamatovat z jeho účinku na své tělo. Nic podobného ještě nezažil.
  „Shane Draven.“Sevře jeho ruku. Oběma projede impuls už nikdy se nepustit. Shane vymaní svoji ruku z jeho. Chev se usměje čistou radostí. Ví jak se jmenuje. A ten jeho hlas. Lehce chraptivý. Vychutnává si ho. Má pocit, že právě vyhrál Velkou národní. Koupe se v záplavě jeho jména. Ostatní bude hračka.
  „Mám pocit, že kromě nás všichni v letadle spí“ jen tak prohodí. Chce slyšet jeho hlas. Chce, aby se mu věnoval. Jen jemu a nikomu jinému.
  „To ano. Mám žízeň a vůbec nikoho nevidím. Letíte do Londýna?“ Odváží se zeptat. Chce slyšet ten noční hlas.
  „Ano. Do Londýna. Bydlím tam. A vy? Pokračujete dál? „ Doufám, že ne. Nechce se mi stěhovat. Co je to za nápad. Proč by se měl stěhovat? Je úplně vykolejený z toho setkání. To je tou situaci, tmou se snaží se přesvědčit. Vždyť ho právě vyslýchám.
  Co to dělám? Shane je mimo a uvědomuje si, že se snaží uplatnit to co se naučil a šikovně ho vyslechnout. Skoro se mu udělá špatně při pomyšlení proč to dělá. Ne na nic se už nezeptá. Matně si uvědomuje, že i Chevalier a převaluje to jméno na jazyku, se snaží o totéž.
  „Ne bydlím taky v Londýně. Jen asi někde jinde než vy!“ dodá. Snaží se ho odradit od dalšího výslechu schovat se za bariérou třídních rozdílů. On bohatý a já chudý. Uvědomuje si, že je to dětinské a směšné, ale neví jak přetrhnout to co mezi nimi je.
   Tak bydlí v Londýně. Vůbec mu nevadí poznámka na třídní rozdíly. Zadívá se na jeho zamračenou tvář. Musím zjistit víc. Kde pracuje, co dělá, jaké má koníčky, jaké má rád jídlo, jaké nosí prádlo prostě vše a co když tady se zahmuří a jazyk svrbí, aby se ho nezeptal jestli někoho má. Cheve brzdí napomene se. Uvědomuješ si vůbec, že je jiný než ty před nim. S ním to nebude lehké. Shane si zatím nadává za tu dětinskou poznámku a snaží se najít nějakou fádní otázku, kterou by zakryl to prohlášení.
  „V New Yorku bylo hezké počasí.“
  „Na podzim dost neobvykle.“ Chev se baví jeho snahou o rozhovor. Shane se zamračí. Cítí doslova jak se Chev baví. Odkdy mu říká tak zdrobněle? Ne je to Chevalier la Varenne, si poručí. Oba kolem sebe tančí a ani jeden nechce začít se ptát a přitom nechtějí nic jiného. Začíná hra nervů kdo vydrží déle tuto bitvu o informace. Chev se dobře baví a Shane začíná být vzteklejší, protože nechápe proč se to děje. Nejraději by ani neví co. No ví zeptal se na všechno.
  V duchu začíná vyjmenovavat: adresa, kde pracuje - to asi padá, ale kdo ví, rodiče, školy, koníčky, sexuální orientace, s kým chodí. Jídlo, pití, dětství ..to s kým chodí by škrtl nebo spíš by škrtl tu druhou polovičku a zalapá po dechu. Sakra Shane snad sním nechceš spát. Zbledne a zrudne. Poposedne. Začíná mu docházet kam to vše směřuje. Sundá si kravatu a nacpe ji do kapsy sedadla před sebou. Rozepne si knoflíčky u krku. Má pocit, že mu nějak dochází vzduch. Nemá nijak předsudky proti komukoliv. No možná pár maličkosti se najde, jako teroristé, Fox a podobná pakáž...
  Chev pozoruje jeho měnící se obličej a reakce. Při sundání kravaty a rozepnutí knoflíčků skoro zasténá. Je šílený, když si chce něco začít s mužem. Od jisté doby na to nepomyslel. Měl jen ženy  a najednou je ochoten, víc než ochoten se do toho nechat zatáhnout. Vzpomene si na jednu noční můru...opravdu se zbláznil, když je ochoten to podstoupit. Dívá se upřeně před sebe a v předstávach mu viří jak se na něho vrhá, líbá ho, hladí jeho tělo, stahuje mu košili, kalhoty. Vnikne do něho a .. z úst mu vyjde sten. Je vzrušen jako nikdy.
  „Je Vám něco?“ zeptá se Shane. Chev se zasměje. Jaká ironie. Skoro se udělal jen představou jak do něho proniká a on se ho zeptá jestli mu něco není. Jasně, že je. Chci se s tebou pomilovat tady na sedadle letadla plného lidi. Taková sexuální touha ho nepřepadla už od dob...zamyslí se...ano to bylo, když tajně okukoval Elis ve sprchách. Stačilo jen vidět kousek jejího těla a...
   „Ne nic mi není.“ Shane se na něho podezřívavě dívá. Lže a on je doslova detektor na lež. Cítí ji jako jiní cítí vůni nebo něco podobného. Proč, ale lže. Raději to nechce vědět. Natáhne se přes něho a podívá se do uličky. Nikde nikdo. Chev zaúpí jak ucítí jeho vlasy a vůní...máta a ještě něco. Později zjistím. Stáhne se.
  „To je divné, že nikdo nejde.“ Chev pokrčí rameny. V tu chvílí je mu to jedno. Klidně by se mohli zřitít a on by vnímal jen jeho. Shane ignoruje ten pocit, který ho tolik vzrušuje. Ani se nesnaží zjistit co to je. Jenom mu to přináší neklid. Musí něco udělat nebo se tady vedle něho zblázní. Možná a sáhne opět na figurku. Vytáhne ji z kapsy a drží. Najednou je klidný a jen vnímá tíhu a strukturu věci v dlani.
  Co to vyndal, že najednou je jiný, napadne Cheva. Něco ...je zvědavý. Je tichý a jen zírá na tu věc. Je smutný uvědomí si a čerpá z toho sílu. Poposedne. Moc mu to neulehčuje. Rozhodne se. Odkašle si.
  „Máš přítelkyni?“ Shane se zarazí a schová figurku do kapsy. Slyšel dobře. Chevalier la Varenne se zeptal a on neví co říct. Jestli řekne, že ne tak dá najevo, že by nebyl proti. Jestli řekne ano bude lhát a on nerad lže.
  „Nemohu si ji dovolit.“ Chev vytřeští oči. Tak divnou odpověď nečekal ani ve snu. Ale je rád, že mu vůbec odpověděl.
  „Tak tomu nerozumím ani zblba.“ Vyhrkne.
  „Nechápu proč bys vůbec měl. A vůbec proč se ptáš? Chceš snad se mnou chodit? Věř raději bys neměl něco takového chtít.“ Ironie a posměch mu  zní v hlase. „Nejsem na muže a mám rád ženy. Nechodím s nikým, ale to hned neznamená, že si něco začnu s tebou.“ Chev vztekle přimhouří oči. Moc si o sobě myslí. Schovává se za tu pitomou bariérou.
  „Lžeš!“ řekne klidně. “Schováváš se za něco a nechceš si nic přiznat. Ve skutečnosti bys rád povolil uzdu té své nepřístupnosti a klidně se  mnou vyspal. A teď mně omluv. Musím si něco zařidít.“ Chev vstane a Shane je naštvaný. Vůbec nechápe jak se dostali k takovému tématu. On a vyspat se s nim. Ani náhodou.
  „To bych se raději  vyspal s krokodýlem.“ Chev se otočí a poprvé se k němu nakloní. Je rozzlobený jeho zatvrzelosti, když on se konečně rozhodl.
  „Opravdu? Mám ti to dokázat?“ Vzájemně se měří očima. Dvoje odhodlané oči ke všemu. Jen ukázat tomu druhému, že se mýlí. Z ničeho nic se Chev usměje.
  „Ne tady ne, ale počítej s tím, že si tě najdu. Nevzdávám se tak lehce. Přijmeš to co je mezi námi tak jako já. Ale teď už musím opravdu.“ Chev vyjde do uličky. Je ještě vzrušený a bohužel ani ta malá rozmíška mu moc nepřidala na klidu. Spíš naopak.
  Shane je rozzuřen. Nic si nebude přiznávat. Nepodlehne mu. Má rád ženy, ale vnitřní hlásek se ho ptá jak moc bude odhodlaný a jak Chev bude vytrvalý. Jak jsem se vůbec mohl dostat do tak prékerní situace? Dívá se za ním jak odstraňuje závěs a jde dozadu.
  Chev je pobaven i rozzuřen tou jeho zatvrzelostí, že si nevšimne, že je něco v nepořádku. Jde dál na toalety. Potřebuje na ně docela nutně.
  „Ale tak tady někdo nespí. To je, ale divné, že Dami“ otočí se na někoho vzadu.
  „Jo a smůla pro něho.“ Chev se zarazí a v jedné sekundě pochopí co se stalo. Letadlo v rukou teroristů. Má se chuť rozesmát. Tak to je gól. Tenhle let je fakt povedený. Najednou vzrušení je pryč a on se zachmuří.
  „Mohu...“
  „Ne! A ruce nahoru.“ řekne ten hlas. „A zpět!“ Hlas zvyklý vydávat rozkazy. Klidný, ale přesto cítí stopu nervozity. Zaregistruje pistoli. Polije ho horko. Jeden jediný výstřel a opravdu nemusí rozhodně se Shanem ztrácet čas. Rozhodně Velitel otipuje si ho.
  „Jasně už jdu zpět.“ Otočí se s rukam nahoře a jde do první třídy. Za ním ten co ho oslovil Dami. Jak to, že si ničeho nevšiml? No popravdě vedle Shana by si nevšiml ničeho.
  „Tak...“ zarazí se, když si všimne Cheva s rukama nahoře. Pohne hlavou a zahlédne matný obrys pistole. Kruci teroristi. Sevře rukama opěrky. Chev se vedle něho posadí. Oba jsou klidní.
  „Zajímalo by mně jak to, že nespíte, ale to vyřešíme později. Jo a o nic se nepokoušejte. Nám nevadí zemřít. Ale co Vám?“ Kruci to je ještě horší pomyslí si Shane. Teroristi co se nebojí zemřít. Podívá se na klidný obličej Cheva. Má pocit, že se na něho může spolehnout. Ale je to obchodník ne agent. Co když je to ...ne odmítá. To je přece blbost. Bohatý nájemný vrah? Mozek mu vrčí jak analyzuje situaci a jak z toho ven. Není to vůbec dobré. Přilíš mnoho otázek a žádná odpověď.
  „Kolik jich je?“ zeptá se tiše.
  „Tři vzadu, ale víc jsme neviděl. Všichni spí.“ Chev nechápe proč mu to povídá a hlavně proč se na to ptá. Kdo to asi je tak ve skutečnosti? Je tak lidný a jeho otázka. I to, že nemá rád kravatu. To by byl fakt povedený let, kdyby to byl nějaký polda. On a polda. Skoro se tiše rozesměje jak mu ta celá situace připadá absurdní.
  „Jsem opravdu rád, že se aspoň někdo tady baví.“Zasyčí tiše Shane.
  „Promiň, ale trochu mně to připadá absurdní. Kdybych letěl svým soukromým letadlem, tak se nic takového by nestalo. Na druhé straně bych nepoznal tebe.“ Soukromé letadlo. To ho přesvědčí, že opravdu Chev žije na měsíci a on na zemi. A má pravdu. Nebýt té poruchy a dalších shod okolností nikdy by se nepoznali. Nemají nic, ale naprosto nic společného. To ho uklidní. Nic nebude. Vše bude při starém. Tak jako před jeho cestou do New Yorku.
  „Ticho psi“ zavrčí na ně hlas. Zlý hlas. Nevyrovnaný hlas. Oba registrujou vše co se dá. Muž s pistoli strčí Chevovi zbraň pod bradu a zvedne ji. Ruská pistole ASP. „Zbohatlický prase“ a plivne na něho. Rozpřáhne se zbraní a praští ho přes tvář. Chevovi zahoří oči a Shane má nutkání ho zabít. Zabít! pomyslí si oba. Muž odkráčí dopředu do pilotní kabiny a oba pozoruji jak letadlo se stáčí do leva. Mění kurs a to by neměli. Kde vůbec chtějí přistát a už odvysílali něco?
    Oba sedí a neodvážuji se nic podniknout. Ani se na sebe nepodívají, ale oba si dobře uvědomují, že něco podniknout musí. Chev se vykloní a nenápadně se podívá jestli tam někdo není.
  „Mám pocit, že tenhle let nepřežijeme.“ Shane se podívá. Začíná si uvědomovat, že ho dost podcenil a zřejmě je to někdo jiný.
  „Já to vím.“ Je mu jasné, že když řekli, že jsou ochotni zemřít tak to udělají. „Zajímalo...“ Herda do boku ho donutila zmlknout. Kolem prošel někdo zepředu. Velitel a Zlý hlas jak ho pojmenoval. Otevře pusu a zase ji zavře.
  „Tak prý nejste ticho mně říkal tady Kásim.“ Shane i Chev pochopí, že když jim řekli jména tak nepočítají, že tenhle let New York - London přežijou. „Nevím co s Váma. Ale možná se budete hodit. Uvidíme.“ Velitel si řekne Shane. Odchází a ještě jednou se na ně  podívá. Ti dva se mu vůbec nelíbí. Chtělo by se to podívat na seznam pasažeru.
  „Kásime mrkni se kdo má sedět na těch sedadlech. Zkusíme něco zjistit. Vůbec se mi nelíbí. Ten jejich klid.“
  „Moc toho dělat nemohou ne.“
  „Ne to ne, ale mrkni se na to.“ Kásim odkluše a ten se rozhledne po třista cestujících. Snad to bude stačit jako výhružka. Teď bychom potřebovali někoho kdo nadiktuje něco srdcervoucího.
  „Nejsou tady jména. Nikdo tam neměl sedět.“
  „Cože?“
  „No podívejte se sám“ a podá mu papíry. Ten se podívá. Ten vezme papíry a vejde do první třídy. Stoupne si k nim a napřáhne pistoli.
  „Kdo jste a radil bych Vám pravdu.“
  „Hrabě Chevalier la Varenne. Měl jsem mezi předky vévody.“
  „Nenávidím šlechtu. A co ty?“
  „Shane Draven. Poručík  Scotland Yardu ve výslužbě.“ řekne klidně.
  „Ono něco takového existuje?“řekne posměšným hlasem. „Nemám rád poldy ještě víc než šlechtu. A jak to že nejste na seznamu.“
  „Moje soukromé letadllo mělo poruchu.“
  „Zmeškal jsem let.“
  „Tak to máte smůlu. Jestli se o něco pokusíš je z tebe mrtvola.“ Řekne Shanovi a Cheva ignoruje.
  „Vím to.“ Ten přikývne.
  „Kásime dej na ně zvýšenou pozornost.“
  „S radosti veliteli.“ Stoupne si k nim a pohrává si s pistoli. Oba klidně sedí. Ten je opravdu nebezpečný. Nekontroluje se říká si Shane. Může udělat cokoliv.
  „Mami?“ ozve se tichý rozespalý hlásek. Velitel se zastaví a zaposlouchá se odkud slyší ten hlásek. „Mami mám žížeň.“ Ozve se a on vystartuje dozadu. Na sedadle 32B sedí holčička a dotýká se maminky. „Mami“ kňourá plačtivým hlásekem, když ji nemůže se vzbudit. Pláč má na krajíčku. Velitel v slabém světle vidí asi tak osmiletou holčičku s dvěma culíky a v šatičkách s kytičkama. Roztomilá holčička si pomyslí a je to přesně to co potřebuje, ale musí Elisse vynadat za to jak je nedůsledna. Nejdříve ti dva manící a teď ta holčička.
  „Ahoj. Jak se jmenuješ?“ Ta si dá prst do pusy a dívá se na něho velkýma modrýma očima.
  „Ahoj. Lessie a ty?“
  „Daniel. Víš tvoje maminka jen usnula. Ale ty jsi velká holčička a nebudeš plakat. Víš co nechceš se podívat do kabiny k pilotovi? Josu tam úžasné věci?“
  „Ne.“
  „A proč ne?“
  „Protože maminka mi říkala, že nemám nikam chodit s cizimi lidmi.“ Ten si povzdechne. Vem čert rodiče.
  „Tak víš co. Ty jsi Lessie a já Daniel. To přece nejsme si už cízi ne. A jsme v letadle a tady se nemůže nic stát.“ Chvilku uvažuje.
  „Tak jo. Ale já tam nechci jít. To je pro kluky a já mám ráda panenky.“ Ztaracená holka. Rozhodne se pro násilí. Nemůže se sní tady vybavovat a přemlouvat hodiny.
  „Víš je mi líto, ale já tě tam potřebuji.“ Chytne ji podpaží a vytáhne ze sedadla. Slyší jak křičí a bouchá do něho pěstičkami.
  „Mami! Mami!“
  „Buď ticho!“ okřikne ji a ona se rozpláče. Ach jo proto nemám děti. Jsou to uřvaní spratci. Nese ji pod paži a je mrzutější z toho řevu než medvěd probuzený uprostřed zimy.
  Shane i Chev zaslechnou pláč skoro řev a podívají se na sebe. Dítě? Tak to je zlé. Je nějak bledý řekne si Chev. Doufám, že nevyvede nějakou hloupost. Je rozrušený. Shane křečově svírá opěradla křesla až mu vystupují žíly na ruku. Ne to se nesmí opakovat  a klid nic se nestane. To bude dobrý. Upřeně zírá dopředu a snaží se ignorovat ten pláč. Přibližuje se. Špatně se mu dýchá.
  „Počkej nepospíchej!“
  „Ale, ale myško musíš být rychlejší. Víš co vezmu tě na koníčka. Tak a hop a poběžíme!“
  „Jupí, rychleji Bayarde, rychleji“ drží se ho za vlasy a popohání patičkama. Slyší ten šťastný smích, vidí její rozesmátou tvář. Výraz v tváři se mění v bledý stažený bolestí.
  „Nee! Proč!“ Hladí ji po vláskách a drží v náručí. Na šatičkách vepředu je velká červená skvrna. „Proč?! Doktora! Sanitku, rychle!“ Zmatek, lidi pobíhají. Nikdo nic nechce s nimi mít. Pláče a drží v náručí dítě. Pláč. Je tak blízko. Proti své vůli stočí oči k postavě která kolem jich prochází. Má pocit že čas se zastavil.
  Modré oči plné slz se střetnou s šedými. Neee a vrhá se vpřed k dítěti. Neuvažuje. To je Suzie všechno v něm křičí.Ne už podruhé nechce. Zvedá se z křesla s jedinou myšlenkou. Už podruhé ne, podruhé nechce vidět jak nějaká malá holčička umírá...
  Chev cítí napětí z těla Shane a jeho sklopenou hlavu. Ne ten pitomec, snad to nechce udělat...
  Tělo v pohybu s napřaženou rukou.
  Kásim se napřahuje zbrani.
  Chev zvedá ruku.
  „Auuu“ Shane se hroutí na křeslo s loktem Cheva pod žebrami. Má mžitky před očima a klesá v předklonu zpět do křesla. Jednou rukou se zachytáva opěradla před sebou. Zbraň Kásima, úder na bradu a propadá se do tmy s myšlenkou na modré oči tak neuvěřitelné podobné jiné holčičce. Co s ní bude? Je tak podobná Suzie...
  „Je to vůl“ pronese Chev. „Už nebude dělat blbosti.“
  „Raději ho svážu“ řekne Kásim a vytahuje  zpoza zad provaz. Rychle mu svazuje ruce dopředu. Chev pokrčí rameny. Co to vyváděl? Řekl by, že on se dokáže ovládnout. Rozhlédne se a potom se dívá  jak Kásim dokončuje práci. Možná teď ne..sám by to nezvládl. Za chvilku až se probudí. Doufám, že se rychle probudí. Kásim se podívá na něho a do jeho oči. Chev se snaží vypadat jako dobromyslný šlechtic a nedat najevo kým je. Kásim si stoupne zase na stejné místo. Chev se opře a čeká na další vývoj.  Poslouchá vedle sebe dech a snaží se zachytit změnu tepu, čehokoliv co by prozrazovalo, že se probouzí.
  „Ne a ne!“ křičí holčička v kabině a dupe u toho nožkama. Nerozumí proč je tady. „Chci k mamince. Já chci maminku!“ Dupe, stojí tam a pláče. Velitel alias Daniel by křičel, ale potom vlastně proč ne. To by taky mhlo fungovat a zapne mikrofona na nahrávání. Ticho. Zvedne hlavu a podívá se na holčičku. Pláč nikde a jen posmrkává. To snad ne! zařve v duchu. Tak nejdříve brečí potom když se rozhodnu, že to je ono tak je ticho jak pěna. Cítí jak se v něm vzmáhá zlost.
  „Kásime!“ otevře dveře a mohutně zařve.
  „Ano veliteli?“ Vezmi ji odsud nebo ji zabiji. Kásim se na něho pozorněji podívá. A kruci už zase. Rychle popadne tu holku do náruče a zavře za sebou dveře. Slyší jak tam řve a do někho mlátí. Podívá se na ni a potoms úšklebkem ji posadí na první sedadlo. Přestane si všímat těch dvou. Stejně jeden je svázáný.  Hezká holčička moc pěkná. Schová dozadu zbraň, aby se nepolekala.
  „Jakpak se jmenuješ?“
  „Leslie.“
  „Já jsem Kásim a mám moc rád takové krásné holčičky jako jsi ty. Pověz máš doma nějaké panenky?“
  „Barbie, Lilu, Kena a Kathy a spoustu jiných..“
  „Kruci to fakt zavázal pevně...“ pozoruje jak se sklání nad tou malou holčičkou. “Sakra!“ zakleje, když se dívá jak se dotýká jejich vlásků. Konečně se trochu probírá. Sáhne do kapsy a vytáhne malou placatici. Otevře mu rty a nalije mu trochu.
  „Chhr“ slyší a zacpe mu ústa. Znepokojeně se podívá na Kásima. Dobrý pořád kecá s tou malou. Zabije ho.
  „Ticho!“ rozkáže. Rychle mu uvolní provazy.
  „Ty parchante to bolelo“ zasyčí šeptem Shane.
  „A hraješ si snimi často viď.“
  „Ó ano. Nejraději na doktora, na školu a na nákupování. Ráda nakupuju.“
  „Víš co a nechceš si se mnou zahrát například na doktora?“
  „Pane!“ uslyší odzadu a pozná hlas toho jednoho chlapa. Zamračí se.
  „Za chvilku jsem zpět a řekneš mi na co chceš si hrát, ano?“ Leslie přikývne. Ten vstane a rozzuřen jde dozadu. Rozpřáhne se a vrazí mu facku. Chevovi se zatmí před očima.
  „Svině! Tak co chceš!“
  „Provaz“zamumlá. Ten se podívá na provaz na rukou Shana. Uvolněný? Jak ho mohl uvolnit? Byl závazán důkladně.  Snad ne ten aristokratický bastard, ale proč by ho potom volal. Chytne Shana za vlasy a zvrátí mu hlavu a pustí. Dobrý když vidí jak samovolně padá dolu. Vůbec nepřemýšlí a chce být zpět u té holčičky. Natáhne se přes Cheva a sáhne na provaz. Shane vymrští ruce přímo do brady a zvrátí mu hlavu dozadu. Chev mu ji chytne a je slyšet křupnutí. Kásim klesne na jejich nohy.
  „Špinavec.“
  „Něco horšího!“ pronese zachmuřeně Chev. Oba se na sebe zvědavě podívají. Chev vykoukne do zadu, ale nikdo to nezaregistroval.
  „Tak kolik jich je?“
  „Tři a možná pilot. Co tě to napadlo?“
  „Jak co?“ řekne dotčeně Shane.“Starý reflex a co je ti potom. Přemýšlej jak dostat ten zbytek.“ Oba cítí na svých nohou Kásima.
  „Zvedej se. Mám nápad.“
  „Ty? Neříkej!“ pronese posměšně. „Oni tě něčemu naučili?“ Shane by ho nejraději praštil. Odvalí spolu Kásima do uličky a zvednou ho. Shane po čtyřech jde do druhé třídy a schová se napravo k nohám cestujích. Podívá se na ně. Starší japonský pár. Zamumlá omluvu a čeká.
  Zase na mně zbylo to nejhorší. Zvedne Kásima a sune ho před sebou, jako by šel. To byl zase nápad!, ale popravdě si přizná, že on žádný neměl. Čeká až uvidí Damiena se bližít k němu.
  „Grrhhh!“ vydá ze sebe chraptivý zvuk a sesune se i s Kásimem na podlahu. Damien se zarazí a obezřele k němu jde.
  Smrdí. To ti nedaruju agente Shane. Zajímalo by ke které organizaci ve skutečnosti patří. Damien se zatím opatrně přibližuje ke Kásimovi.
  „Kásime?“ Ticho znervozí, ale přiblíží se ještě víc. V ruce se mu objeví zbraň. Má s ní větší jistotu. Rozhlíží se kolem. Ale jak by se něco mohlo stát. Přistoupí k němu a teprve teď v matném světle zpozoruje dvě postavy. Shane vrazí ze svého úkrytu a vyrazí zbraň. První zbraň, pak terorista. Nesmí vystřelit. Pohybuje se účelně a úsporně. Ví co má dělat. Chev zatím odvalí ze sebe Kásima dívá se jak Shane tiše a s přesností zabíjí toho Damiena. A pak že já jsem zabiják, si posteskne, když vidí úder na spodní část žeber. Auu pomyslí to bolelo, když slyší vyheknutí a předklon. Zachycení hlavy do rukou a trhnutí. Sotva slyšitelné křupnutí a tělo se hroutí na podlahu letadla. Shane se rozhledne jakoby se díval, kdo je dalším cílem, jestli někdo něco viděl. Odtáhne tělo k nohám cestujících a pak Kásima k nohám druhých cestujích.
  „Nesnáším krev. Opravdu“ zamumlá Shane.
  Jdou si sednou na místo. Shane se opře a přemýšlí o dalším postupu.
  „Musíme dál!“ zamumlá k Chevovi. „Jsi výtečný herec!“ pronese spíš tónem urážky než pochvaleně.
  „Děkuji. Dlouho jsem si to cvičil jen abych udělal dojem na jednoho poldu.“ řekne kousavě. Polda to zrovna. Ti neumí zabít tak profesionálně a bez emocí. Ani se nepodíval, že je mrtvý tak si byl jistý. Cítí, že mezi nimi se rozvine další hra. Jiná, horší než tihle únosci.
  „Máš nápad?“
  „Jo. Vtrhneme tam a je to.“ řekne Chevalier.
  „Dobrý nápad tak se zvedej.“ Oba dva se zvednou zároveň a vykročí uličkou ke kabině. V tu samou chvílí se otevřou dveře pilotní kabiny a pronikne do uličky světlo.
  “Kásime telef...“ nedořekne Velitel. Všichni tři se uhranutě dívají na sebe.
  Chev se rozeběhne, tiše našlapuje jako šalma a za ním Shane stejným pohybem jako stín.
  Velitel udělá dva kroky a přiloží pistoli ke spánku mladé ženě, která spí.
  „Vystřelím.“ V hlase oba slyší jistotu a naprosté odhodlaní. Je mu jedno co udělá. I kdyby vzal sebou všechny sebou. Oba se zarazí co teď. Shane odstrčí Cheva. Cvaknutí pojistky.
  „Ještě krok a za chvilku budeme u věčného Allaha.“
  „Nesnáším Allaha“pronese Shane a Chev kroutí hlavou nad jeho pitomosti. On ho chce fakt vyprovokovat. Uvědomí si, že nechce ještě zemřít. Ne tady a teď. Na co si to hraje blbec jeden.
  „Zastřel ji!“ pronese klidně.
  „Co?!“ pronesou oba dva najednou. On je blázen napadne Cheva. Velitel přimhouří oči. Má špatné tušení a sílící pocit jistoty, že tohle zrovna není polda ve výsužbě. Shane stojí uvolněně, rozkročen a klidně si ho měří. Ruce podél těla a jen vnímá svými pocity toho druhého. Každý jeho záchvěv, snaží se vycítit každy jeho úmysl pocit. Velitel stojí a má pocit, že tohle je jeho poslední akce. Kdo je ten parchant?
  „Zastřel ji. Protože ty vystřelíš, že mám pravdu. Víš jeden člověk za třista dalších to je rozumná výměna ne. Zatímco ty budeš střílet tak tě zabiji. Zamačknu tě jako veš, kterou nikdo, ale nikdo nebude postrádat, rozumíš“ v hlase jistota, že vše bude probíhat tak jak si to naplánoval. Přemýšlí jestli ta zbraň v jeho ruce je vidět a jestli by ho rozptýlila. Nakolik je profesionál. Jak moc je dobře vycvičen?  Uslyší smích. Krutý sebejistý smích. Zatrne mu. Cítí, že není jako ty dva před nim, že je opravdu profesionál a nějaké rozptýlení, by ho nezaskočilo, že by udělal to co je potřeba. Propočítáva dráhu kulky. Ona a  možná i ten muž vedle ní zemře, ale dalších třista bude zachraněno, včetně té malé holčičky.
  „Promiň mi to“ zašeptá a pohne se. V duchu doufá, že letadlo vydrží výstřel. Chev i Velitel jsou v šoku. Žádný z nich i přes profesionalitu ani na chvilku nepomyslel na to, že on opravdu obětuje někoho nevinného.Je přece polda, agent čert ví co a ti přece je mají chránit, ne je obětovat. Shane je rychlý jako nikdy v životě. Nechápe proč ještě nevystřelil. Velitel s úžasem ve tváři otáčí proti novému nepříteli, napřáhne zbraň, Chev si zakryje uši a dívá  se jak Shane pohybem mu vyráží zbraň a ta letí, vrhá se po ní. Stačí i neopatrný dotek něčeho a neodjištěna zbraň vystřelí.  Fascinovaně zírá jak zbraň pluje vzduchem, náraží do něčeho a on ji chytá. Úleva. V životě nezažil tolik strachu jako teď. Podívá se na agenta. Jestli on je polda tak on je papež. Stojí opřený o sedadlo a dívá se jak si s tím parchantem poradí. Občas účastně zasykne. Když teď nemá zbraň tak se může dívat. Ale to jak na něm leží vůbec se mu nelíbí, ale vůbec..
  Shane s velitelem zatím upadli na podlahu, marně se zachytavájíc opěradel křesel,  jak letadlem proběhla malá trubulence. Vůbec se mu nelíbí tahle situace. Musí vstát a rychle. Chev zamrká očima jak nestihne skoro postřehnout co Shane vlastně udělal.
  Shane se okamžitě posadil stiskl ho pevně nohama a dvěma prsty mu zmáčkl krkovici. Cítí jak z těla uniká život. Rychle, bezbolestně.
  Černo...bezvědomí. Velitel si ani neuvědomí jak skončil na podlaze letadla. Shane ještě chvilku prsty podrží  tepnu a potom ji stáhne. Chvilku na něm sedí. Když...
  „Hodláš na něm tak sedět věčně?“
  „A kdyby co je ti potom?“
  „Nic. Jen bych rád věděl jak z této polohy chceš zlikvidovat ten zbytek?“
  „Myslíš, že je jich víc?“ Chev se na něho podívá jak by nevěřil, jestli tohle myslí vážně nebo ne?
  „Ehm mohu se zeptat kde tě školili? Víš ...“
  „Ne, nemůžeš.“ Shane se zvedne plynulým pohybem. Chytne se opěradla, jak letadlem znovu zatřese turbulence. Nedívá se na cestující a rovnou se vydá ke kabině pilotů. Chev zakroutí hlavou. Je tak klidný. To on sice taky...kruci kým je?! řekne si naštvaně, ale vyrazí za ním.
  Postaví se ke kabině každý z jedné strany. Váhají, ale Chev otevře dveře a oba vrazí dovnitř. Shane se trochu zapotácí a zůstane pozadu. V duchu zaskučí jak v té chvílí mu před očima roztančily žlutavé kola. Chytne se za hlavu jak ho pořád bolí po tom úderu pistoli.
  Chev obhlédne situaci. Pilot zakrvacený, zřejmě v bezvědomí nebo mrtvý, druhý má zápisník a něco píše. Třetí v sedí v klidu za kokpitem a pozoruje před sebou oblaka. Tak se nechovají piloti, kteří jsou v uneseném letadle, májí vedle sebe raněného kolegu. Udělá krok a zahledne položenou pistoli ruské výroby APS. Mysli mu proběhne jak divné je složení těchle únoscu. Ale dál si s tím neláme hlavou a přistoupí k jednomu ze zadu, obejme jeho krk a trhne. Druhý pilot, už sáha po zbraní a Chev v duchu zakleje. Má nutkání se otočit  a podívat se kde zůstal Shane, ale ovládne se a rychle pistoli smete z dosahu pilota.
  Pilot se po něm ožene krátkým úderem a Chev ji zablokuje a zároveň chytne. Pevně stojí a druhou rukou vyrazí na krk. Pilot se zachvěje a Shane ho strhne z dosahu přítsrojů. Jak letí pryč trhne rukou, kterou drží a vykloubí ji. Pilotovi se zatmí před očima a klesne na kolena. Snaží se přemoci bolest a uvidí před sebou odhozenou pistoli, sáhne po ní,  když Shane mu přišlápne ruku, skloní se a zláme mu vaz.
  „Tak kdo jsi hrabě Chevliere la Varenne?“ otáže se posměšně Shane.
  „Mohu se Vás na to taky zeptat pane policajte ve výslužbě?“ otáže se Chev a před sebou drží ruskou pistoli APS. Dívá se do ústí pistole Makarov. Kde ji vzal a pak si vzpomněla jak na velitele tak Damiena. Zbraň jednoho  z nich. Spíš Damiena. Oba se pozoruji a teprve teď se ve světle důkladně prohlédnou.
  Chev pozoruje Shana. Je vysoký, hubený, ale ví, že je mrštný jako puma. Ocelový chlapík. Na sobě má kalhoty, košili, polobotky, ale cítí, že  není v nich jistý. Zkušeným okem pozná konfekci. Moc dobře ho asi neplatí. Podívá se na ruku s pistoli. Opálená ruka, která se nechvěje. Zvedne oči. Opět ten úder do solaru. Má pocit, že se zadusí jak ho ten nepřítel přitahuje, protože on je nepřítel, teď už ano. Špinavě blond vlasy nakrátko ostříhané, rysy pravidelné, ale možná až moc ostře řezané, brada rozhodná a rty kdyby nebyl tak v něm vzbouzejí hříšné představy. Takové které se hodí k teplým nocím...v duchu se zaklepe. Na tváři malá jizva. Dost Cheve si přikáže. Nejsou velké, ani úzké jsou tak akorát pro něho. Ušklíbne se. Zachtělo se ti nepřítele? Nadechne se a podívá se do jeho oči. Šedé, ocelově šedé. Mohl by je přirovnávat tisickrát a přece se netrefí. Chtěl by vědět jak jsou normální ne teď, když se na něho dívá ostražitě, podzřívavě a chladně, že by dokázal zmrazit sopku. Není krásný ne to ne a přece on jediný v něm dokázal po dlouhé době vyvolat zájem a touhu. Stojí uvolněně a cítí na sobě jeho zkoumavý pohled. Prohlíží si ho taky. A proč ne. Nemají kam utéct odejít.
  Vysoký o málo víc než já, svalnatější, pohybuje se úsporně a přesně tak jak to má být. Hodně plave? když se dívá na jeho ramena.Opálený od sluníčka nebo solárka? Oděv drahý střižený na míru krejčím a cítí se v něm jako ryby ve vodě. Vnitřně se zachvěje a obrní se před tím jak se musí podívat do tváře svého nepřítele, protože začíná tušit, že před sebou má Foxe. Zvedne pomalu oči. Delší havraní vlasy asi tak na ramena. Jsou rovné a žádná žena by se za ně nemusela stydět. Klasické rysy aristokratů. Pravidelné črty, rovný nos, brada normální, rty...povzdechne si a odsune stranou. Oči zachvěje se. Olivové jeho oblíbená barva. Krásné oči rámované řasy polkne. Jsou studené. Nemá rád tuhle studenou olivovou barvu. Má raději teplou. Nejraději by zavřel svoje oči, ale musí dávat poozor. Je jeho nepřítel a i kdyby nebyl nic to neznamneá. Nic naprosto nic neznamená ten spodní proud, který je mezi nimi. Je dokonalý, povzdechne si. Narozdíl od něho. Má nutkání si sáhnout na jizvu na tváři.
  Sevře pevněji pistoli a rty. Jak dlouho se tady na sebe dívají? Jak dlouho se hodnotí, pozorují? Neví. Mohl by tak stát hodiny dny a stejně by na něm našel něco nového. Myšlenky odcházejí a plynou chaoticky. Otevře rty a chraptivým hlasem se chce na něco zeptat.
  Chev skoro slasti přivře oči. Ten hlas vychutnávat někde kde by byli sami. Slovíčka touhy přání nebo jen tak. Lehce se zamračí. Vzpamatuj se Cheve!
  „Scotland Yard“ nadhodí zkusmo. Nic.“Národní kriminální zpravodajská služba, SAS, MI6, MI5“vypočítáva jedmotlivé agentury Velké Británie a pozoruje jeho oči jestli se neprozradí. Neměl by, ale jsou v situaci a uvidí spíš vycítí lehké zachvění víček. Zakleje MI5. Je v pěkném průseru. Co udělá? Ten po něm půjde jak rybář po štice a zrovna nemyslí tím jiný lov než ten, který by ho přivedl...má ho zabít. Asi ano. A ví vůbec kdo je?
  „Fox“ pronese do ticha Shane. V hlase mu zní jistota. Chev dostal odpověď.
  „Takže víme.“
  „Ano.“ A tím potvrdí i jeho odhad.
  „Co teď? Zabiješ mně?“ Shane v klidu zastrčí pistoli. Podepře si bradu a přemýšlí.
  „Já..nevím. Co si o tom myslíš ty?“
  „Já? Jen to, že to letadlo nikdo neřidí a na tyhle mrtvoly se nemůžeme spolehat. Víš umím hodně věci, agente MI5, ale řídít Boeing 767 neumím.“
  „Já taky ne.“
  „Vážně? A co chcete dělat? Jak to, že v té vaší agentuře vás to nenaučili?“ Shane zaprská. Nejraději by jedovatě odpověděl,a le nemůže.
  „No umím řídit, technicky menší Boeing a k tomu jiný typ. Mylíš, že bys to zvládl lépe ty?“
  „Já. Já jsem cestující první třídy. Znuděný arostokrat. Sice mám licenci na letadlo, ale víš nechce se mi do toho.“ Letadlem otřese turbulence.
  „A v agentuře nás učí jak dát přes zadek někomu takovému jako jsi ty.“ Natočí se. „Móóć hezký zadek!“ v hlase mu zní obdivný tón. „A teď si sedni na něj a budeš mi dělat druhého pilota. A na mně s tou historkou ala znuděný aristokrat nechoď.“ Chev se nepokrytě zubí. Líbí se mu jeho zadek. To je fajn.
  „Rozkaz agente Shane.“
  „Agent Draven. Nepásli jsme spolu krávy!“ Zabručí vzteky. Shane se zašklebí. Tak krásně mu nahrává. Sedne se a připouta.
  „A můžeme pást spolu něco jiného?“ řekne vilným tónem. Shane pevněji sevře rty a zkoumá před sebou číselníky. Opakuje si co se naučil. Všechno vypadá dobře.
  „Už jsi letěl někdy s Boeingem.“
  „Ne“ řekne popravdě Shane.
  „Pane pilote mohu si vystoupit. Je mi nějak špatně.“ Popichuje ho. Neměl by, ale on je tak krásný, když se čertí. Zachmuří se. Jsou nepřátele. Proč tedy pořád myslí, že ne. Dívá se jak nalétavají do bouře. Není moc velká, ale s nezkušenými piloty by to mohlo zatřást.
  „Nechceš zvednou trochu víc, nebo to obletět? „
  „Ne. Nemělo by to vadit. Doufám, ale horší je, že se nemohu spojit s věží a nevím jestli je to bouři nebo něco poškodili.“ Dělá si starosti. Chev se zamračí. V tom uslyší zasténání. Otočí se a zpozoruji, že třetí pilot je naživu.
  „Kdo ho ošetří?“
  „Ty!“
  „Co já? Snad ty ne. Copak mám nějaký kurs..“
  „Padej!“
  „Tak jo.“ Chev se zvedne a odejde dozadu. Vyndá lekarničku a  zadívá se na spící cestující. S lékárničkou pod paží jde do kabiny. Nahne se a profesionálně ho ošetří.
  „No vida jak ti to pěkně jde.“ Pochválí ho. „Kdo by řekl, že to bude umět nějaký znuděný arostokrat!“ Shane se nepokrytě šklebí. Chev si vzdychne. Byli bychom skvělí a nenudil by mně. Sedne si nazpátek.
  „Přežije to.“ Shane přikývne. Je rád.
  „Za chvilku jsme z bouře. Cheve je ti něco?“ Když vidí jeho upřený prázdný pohled na mrak. Ten se dívá na ty oblaka a něco, neví co, tady nehraje. Nevnímá Shana a pořád se snaží zachytit tu myšlenku co ho napadla, když bral lékarničku a díval se na cestující. Co to bylo? V duchu si škube vlasy.
  Teď není čas, řekne si jedna z postav vzadu v letadle, ale potom je zabiji za to co udělali mým druhům a hlavně mému milenci. Prasata, sviňaci...syčí ve všech možných jazycích. Lehne si pohodlněji. Musí vyčkat a ji trpělivosti stejně jako zabíjet naučili dobře. Zavře oči a předstírá spánek.
  Shane pokukuje po Chevovi jak tam zírá před sebe. Je k ničemu, pomyslí si. Ten zrovna otočí k němu hlavu a pohybuje rty jakoby něco mluvil. Z ničeho vytřeští oči a zalapá po dechu.
  „Shane my jsme blbci, idioti, ignoranti, zelenáči prvního stupně.“
  „Mně z toho seznamu vynech.“
  „Počkej. Řekni mi nepřipadá ti na tom letadle něco divného?“
  „Divného? Tak počkej ...hmm tak únosci, divné zbraně a jistě TY.“ Zašklebí se.
  „Nemyslím je.“ Řekne vážně. Shane se zarazí.
  „Opravdu nevím?“ Přemýšlí co tím Chev myslel divný.
  „Cestující přece. Musí tady být ještě nekdo kdo jim podal drogu a jestli ano tak jsme v pyt...“ nedořekne rozepne si pásy, otevře dveře a vyrazí pryč. Dívá se na cestující jak spí. Řekl by letadlo plné mrtvol. Snaží se najít kdo by mohl být ten poslední. Mijí jednu řadu za druhou, ale nic nevidí. Jde tiše a opatrně jako stín, ale stejně neunikne pozornosti jedné z postav, která poklimbáva na sedatku. Chev se rozhlíží a pečlivě zaregistrováva detaily. Je už skoro vzadu, když narazí na letušky. Prohlédne si je, ale nic. Kathy, Roselin, Elisse, čtvrtá Lucy je ve předu vedle té holčičky, která si tam tiše hraje s panenkou a něco si brouká. Dojde dozadu a nic divného nevidí.
  Že bych se spletl? Ale cítí, že ne, že je tady ještě někdo čtvrtý. Instinkt vybroušený v Thajsku a později, když zabíjel mu říká, že tady je ještě ten další zabiják a z nich je možná ten nejnebezpečnější. Otočí se a vrací k Shanovi. Možná nedá znát svoji přítomnost a pak to bude na Shanovi a jemu podobných, aby zjistili kdo byl ten další osudový hráč v této partii. Pomalu se vrací za Shanem, když ucítí závan jemné vůně, tichý pohyb a šátek kolem krku. Stihne si dát mezi krk a šátkem ruku. Takže zřejmě letuška. Otočí se celým tělem, jestli se ji nezbaví nebo nepovolí, ale nic. Šátek ho svírá čím dál víc. Slyší zuřivé oddechování za sebou a na těle přitisknuté ženské tělo. Na zádech cítí plná prsa. Koutkem oka zaregistruje , že útočící musí být ta obarvená blondýna s umělým poprsím a jmenovkou Elisse. Snaží se ji setřást, ale je jak lepidlo, jak štěnice přisáta k němu.
  „To je za Rona ty všiváku!“ a stahuje šátek kolem krku co ji stačí síly. Chev si pomyslí, že to byl asi velitel. Jak se ji zbavit? Možná se s ni překlopit, divoce uvažuje. Zaskučení a cítí jak šátek povoluje. Shane zatím se vydal hledat Cheva a vidí tu blondýnu na něm přitisknutou. Neví proč, ale najednou ji nenávidí. Napřáhne se rovnou ji napálí do ledvin. Vidí jak povoluje, ale ani tahle rána ji nezastaví v škrcení. Chev si strhne  šátek a otočí se. Elisse se už vzpamatovala a opět po něm jde zcela neprofesionálně. V očích ji plá šílenost a odhodlání. Nic nevnímá a před ni je jediný úkol. Zabít toho  člověka, který ji zabil Rona. Chev se snaží její napjaté ruce odrazit, ale ruce napnuté jak pařáty se mu sápou po obličejí a krku. Cítí nehty a zaskučí. Shane přihlíží a jen se dívá jak si s tímhle poradí.
  Vše probíhá v naprostém tichu. Je jenom slyšet supění postav. Chev nakonec ji stiskne krk a začíná škrtit naprosto neprofesionálně, ale dopálila ho těmi nehtami na krku. Nesnáší tyhle obarvené blondýny. Tiskne její krk. Shane přihlíží a mlčí. Chev  vidí její vyvalené oči a její ruce zaryté do předloktí. Cítí jak ochabuje a v rukou má její ohablé tělo. Přesto ji ještě podrží a potom spustí. Skloní se a sáhne na tepnu.
  „Mrtvá. Zajímalo by mně kdo byl Ron?“
  „Pilot. Skončil jsi? Víš neřekl bych do tebe, že si nebudeš umět poradit s jednou ženskou. A ještě k tomu se..“ Chev se zaškaredí. Cítí, že tohle mu ještě připomene několikrát.
  „Jo máme štěstí. Ten  třetí pilot se probral. Je neschopný, ale vnímající. takže jdeme si zahrát na piloty.“
  „Tak že bych potom požádal o pilotní licenci na Boeing 767?“
  „Peněz z mrtvol na to máš dost.“ Chev se zarazí.
  „Nevím kdo z nás je větší vrah. Nestál jsi zrovna v pozadí toho všecho.“ Chev je dotčený. Ví, že to co dělá není správné a nemusel by to dělat, ale ...nebude mu vykládat vše o své minulosti.  „Jsem zrovna takový zabiják jako ty. Jenže ty si myslíš, že stojíš na správné straně.“ Dojdou do kabiny, sedne si na druhé křeslo a nasadí sluchátka.
   „Věž pořád nic?“
   „Ne a nechápu jak to.“
   „Poškodil jsem ho. Omlouvám se “ zaslechnou za sebou hlas třetího pilota. „Netušil jsem, ale ta holčička je tak podobná mé dcerce Karolyn“ šeptá.
  „Já vím. Taky mi připomněla někoho. A teď odpočívejte. Budeme Vás potřebovat při přistávání.“ Pilot přikýne a zavře oči. Oba na sebe podívají. Teď chápou tomu výkřiku velitele o telefon. Oba tiše sledují dál obzor a přemýšlí o všem možném.
  „Ještě půlhodiny a jdeme na přistání. Jen nevím jak zkontaktovat věž. To nebude lehké. Vzbuď ho!“ Chev to udělá.
  „Roberte!“ vubudí ho důrazně. Ten otevře oči. „Jdeme na přistání. Jen nevíme jak se spojit s věží. Jestli se nespojíme tak...“. Robert přikývne. Londýnské letiště Gatwick je jedno z největších letišť a letadla tam odletají a přilétají co pět minut. Zvlášť ve špičce.
  „Zapněte tam to“ a ukazuje na tlačítka. Chev zmačkne „ a ještě tamty, ano a tyhle vypněte.“ To je nouzové. Víte já moc neumím přistávat jsme spíš spojovatel a podobně. Kdyby něco tak mohu, ale bojím se, že to nezvládnu.“ Dodá omluvně. Na rtech se mu objeví krev. Zašeptá „Karol...“ nedořekne.
  „Mrtvý!“ žekne pochmurně Chev a zatlačí mu nevidoucí oči.
  „Sakra. Nesnáším to když umírají dobrý lidi.“ Chev mlčí. Co by na to měl říct. Shane se nadechne.“Gatwick tady let DL 1 z New Yorku do Londýna. Máme problém. Dobrý den“dodá.
  „Tady Gatwick. Rádi Vás slyšíme. Co máte za problém?“
  „Piloti jsou mrtvi. Potřebujeme přistát a to okamžitě!“ Ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík.
  „A vy jste kdo?“ Ten si povzdechne.
  „Poručík Královské policie ve výslužbě Shane Draven a se mnou hrabě Chevalier la Varenne.“ Opět ticho. „Asi si to ověřuji“ pronesek Chevovi.
  „Taky bych to udělal. Ty jsi fakt...“
  „Myslíš, že bych mu lhal? Byl jsem a jsem fakt ve výslužbě ten zbytek tě nemusí zajímat.“ Chev zmlkne a přemýšlí co bude dál až přistanou. Shane -povzdechne si-nemůže to tak nechat. Je opravdu zvědavý a jestli se vykašle na nějaké důkazy tak do čtyřicetiosmý hodin je mrtvý i když je aristokrat a obchodník. Neměl jsem tehdy toho politika zabíjet si zopakuje, ale neviděl na tom nic špatného a najednou - no musí si zvykat, že po něm půjde slavná MI5.
  O čempak přemýšlí? Jak to bude dál? Mohl by na něho agenturu poštvat hned a do dvou dnů by byl mrtvý muž-jenže tentokrát to neudělá. Chce vědět a zjistit důkazy. Stejně poslední dobou má čas a agentura no přece si nebude nalhávat ho poslední dobou trochu odsunula. Nedivil by se kdyby skončil někde ve sklepě nebo v archívu. Agentura se moc nemazli s těmi, kteří přestávají být užiteční. Jen by mohl být rád pokud skončí ve sklepě a ne někde na útulném pochmurném místě.
  „Delta...“
  „Ano „ přeruší je Shane rád, že ho vytrhli z myšlenek.
  „Přistávate za patnáct minut. Navedeme Vás. Ehm jak zvladáte pojmy?“
  „Zvládám, ale raději bych laicky. Když nepůjde nevadí zeptám se.“ Chladně oznámí. Přece jen to je nějaký pátek co probíral jak se řídí. A letadlo neřídí.
  „Budu ti překladat“ řekne smířlívě Chev.
  „Fajn tak můžet normálně. Druhý pilot mi bude překládat. jinak vše v normě. Žádná porucha, rychlost 850km/h, výška 13000 stop.“
  „AFIS:Dráha v používání 21 střední, vítr 180 stupňů 4 m/s, QNH  1022, pravé okruhy.“ Shane snižil rychlost a letovu hladinu na přistání. Pak vysunul podvozek.
  „Gatwick info Delta , dráha v používání 21 střední, pravé  okruhy, QNH 1022.  Pokračujeme přímo na finále dráhy 21 střední.“
  „Gatwick info rozumí.Cesta je volna. Hodně štěstí.“
  „Delta rozumí.“ Shane se podívá na Cheva.
  „Kdyby něco tak no sbohem v pekle.“
  „Aspoň budu mít dobrou společnost a makej. Nechci ještě skončit v kytkách.“ Shane je celý nervózní. Má přistat s Boeingem a s třista lidma na palubě. Vysune podvozek. Chev se na něho podívá s obdivem. Je fakt dobrý. Už vidí dráhu a v dálce tuší připravené policii a hasiče s letovu službou. Nadechne se a
  „Nech otevřené oči!“ rozkaz ze sedadla vpravo. Nechá je otevřené a přesně podle simulátoru dosedne s Boeingem na zem. Zatřese to s nimi a má pocit smyku, ale je to jen pocit. Jede rovně na 21 první ranveji a snaží se stáhnout rychlost. Pořád má pocit, že má vysokou rychlost. Až moc vysokou rychlost. Už je skoro konec ranveje.
  „To nezvládne!“ vykřikne dispečer na věži.
  „Klid zvládne.“ Ozve se vedle něho tichý panovačný hlas staršího miuže v dokonale padnoucím kabatě. Shane stahuje a letadlo brzdi co může. Ještě kousek a skončil by v budově letiště. Rozklepe se. Třese se jak rosol. Opře si hlavu o opěradlo a snaží se uklidnit bušící srdce a uklidnit roztřesené ruce.
  „Vidíte, že to zvládl.“ Na věži jásají. Něco takového tady neměli...no je to jako z holywoodského filmu. Tohle se bude vyprávět hodně dlouho.
 Shane otočí hlavu k Chevovi, ale ten je pryč. Asi šel nazpět a dobře udělal. Vstane a má pocit,  že ho nohy neunesou. Otevře dveře a zakleje. Chev ten aristokratický bastard ho zamkl. To mu nedaruje. Kopne do dveří. Úleva. S rozmyslem kopne ještě jednou a už s rozkoší ještě párkrat . Je mu tak dobře. Ta bolest a vybití si všechno co ho potkalo. Od odletu z NewYorku přes jeho pohled až po únosce a přistání. Myšlenka na přistání mu zvedne žaludek a nejraději ...chytne se za žaludek a klesne na podlahu.
  „To bude dobrý, bude dobrý, dobrý“ si opakuje jako mantru. Někdo chce otevřít dveře. Odsune se od nich a ve dveřích vidi stát svého šéfa. Ten se na něho podívá.
  „Slušná práce. Jdeme.“
  „Ano pane.“ Vstane. Šéf se rozhlédne po kabině a na piloty. Vše se vyšetří později. „Jsou cestující vpořádku, pane.“ Ten přikývne hlavou. Oba bez povšimnuti ostatních odchází. V budově koutkem oka zahlédne Chevaliera la Varenne. Zachytí jeho úšklebek a zdviženou ruku.
 „Zmetek“ zamumlá.
 „Říkal jsi něco Shane?“
 „Ne pane.“
 „Zítra chci mít hlášení. Trojmo.“ Dodá.
 „Ano pane.“ Nenávidí hlášení. Možná kdyby to věděl tak se na vše vykašlal. Místo aby si hezky odpočinul ve vaně tak bude smolit na svém PC hlášení. V duchu skřípe zuby.
  Druhý den odevzdává hlášení. Šéf si ho čte. Obrací jednu stránku za druhou. Občas něco zabručí.
  „Dobře Shane. Takže počkejte kolik bylo mrtvol sedm hádám.“
  „Ano pane, ale ten třetí pilot musel zemřít na to jak ho zmlátili. Máte to tam vše.“
  „Proč jste letěl timhle spojem? Ano a ten Chevalier la Varenne“ podívá se do papíru. „Proč neletěl on? Má pilotní průkaz.“ Shane se zašklebí. Jako vždy je o krok před nim, ale to by jinak nedělal šéfa.
  „Hodně mi pomohl, pane, ale na konci už no bylo toho moc a je to civilista, pane. Chtěl jsem být dřív doma, pane.“ Doufám, že mi to sní. Asi snědl, když se dívá na jeho bezvýraznou tvář.
  „Výborná práce. Toho velitele s Kásimem a Elisse Novak jsme hledali už nějaký pátek. Týden dovolené a zmizte. Jo ještě kdo byl ten druhý kdo Vám pomohl je zabíjet?“ Shane se ode dveří pomalu otočí. Parchant.
 „Nikdo pane. Jen Chevalier la Varenne mi pomohl s tím Kásimem.“ Šéf si ho prohlíží. Dívá se na nehybnou tvář Shana.
  „Dobře.“ Začte se do hlášení vyšetřovatelů, kteří vyslýchali jedinou nespící osobu v letadle. Chevalier la Varenne zastihli na jeho panství a výpověď souhlasí se Shanovou. Ale má pocit, že se tam stálo víc. A ta výpověď...
 Lessie: Moc hodní dva pánové a pak tam byli ti zli a jeden zlej si se mnou moc hezky povídal. A něco tam křičeli. Jsem zrovna takový zabiják jako ty ? povídal. A chtělo se mi spát. Kde je maminka?
Vyšetřovatel: A kdo to povídal? Jsem zrovna takový zabiják jako ty?
 Lessie:Co hodný nebo ten zlí nevím. Dostanu panenku? Co je to zabiják? A on mně nesl a pak bouchnul toho hodného pána. A bylo tam moc červené barvy a nutili mně něco říkat a já nechtěla a já chci maminku!