Shounen - ai povídky

                                                Splněný sen   

  „Ahoj Shane! Vypadáš děsivě!“ pronese Aiko se šanonem v ruce. Ten k ni zvedne oči a Aiko se vyděsí. Bolest, smutek a jsou tak vyhaslé bez života. Projde kolem ni a jde dál. Otřese se. Od Maxe ví, že tělo se ještě nenašlo a musí uplynout určitá doba než...chudák Shane. Dívá se jak se vzdaluje. Ne plouží se chodbou jako stín. Už to není Shane. Už předtím to byl takový málomluvný tichý patron, ale teď ani nepozdravil.

  Shane unaveně otevře dveře od svého  kamrlíku a sesune se do křesla. Chodí nohy na stůl a civí do stropu. 

  Už ho a najednou mu prsty zmizely a on nevěřícně se díval jak padá dolů. Ne ještě teď se mu to zdá jako by to byl sen. Postavil se stál tam díval se na moře a na dlaně a přál si zemřít. Bylo mu jedno....

  Bylo mu jedno jestli ho další kulka zasáhne nebo ne. „Cheve, Cheve, Cheve...“ opakuje pořád do kolečka a pak se rozeběhne k hotelu. Neví o tom, že by bylo něco bližšího a telefon sebou nemá. Po cestě potká auto a zastaví ho.

  „Prosím Vás, přítel spadl ze skál. Mohu volat?“ Řekne úzkostně. Pořád jako by ho se ho to netýkalo, je to vše sen. Vzbudí se a Chev bude vedle něho stát a smát se. Žena s mužem mu podají své telefony a dívají se jak volá pobřežní hlídku a zachránaře. Nepřítomným pohledem jim poděkuje a jde zpět. Pořád nevěří, že je pryč. Seběhne na pláž. Určitě tam je, určitě tam na něho čeká, ale na pláži nikdo není. Jen  křik racků se odráží od skal. Na hladině, která je po bouřce jako sklo se odráží slueční paprsky. Za chvilku uslyší člun pobřežní hlídky a malý člun jak se k němu blíží. Začne divoce mávat.

  „Díky bohu.“

  „Klid a teď nám řekněte co se stalo?“

  „Stáli jsme nahoře na útesu...“ukazuje nahoru „...a zničeho nic někdo vystřelí. Víte jsem poručík ve výslužbě a zahlédl jsem pušku. Vidíte „a ukáže ruku. Je celá od krve. Vidí jim na očích, že teprve teď mu uvěřili. „Odstrčil jsem ho, ale nějak zakopl a najednou se ztratil. Neměl jsem u sebe telefon, ale na silnici jel nějaký pár a poskytl mi telefon. Určitě tam někde je, že.“ Snaží se přesvědčit sebe sama i je, ale vidí jim ve tvářích skepticky výraz, když se podívají na útesy..

  „Ošetřete ho!“ přikazuje ten zachránař. Shane se jim vytrhne a dotkne se rukávu toho zachránaře.

  „Najdete ho. Najděte, ano.“ Ale uplynul den a on pořád s nimi tam čeká. Na skále není a na útesech taky ne. Nechápou kde muže být a tak je vyhlášeno pátrání po pobřeží, ale nikde nic. Tři dny pátrají po hraběti Chevalieru la Varenne, ale nemohou ho najít. Nikdo neví co se stalo. Jako by záhadně zmizel.

  Třetí den mu zazvoní jeho mobil.

  „Shane okamžitě se vraťte.“

  „Nevrátím dokud ho nenajdu, pane.“

  „Mně to nezajímá. Jestli se nevrátíte máte padáka.“ Zavěsí telefon. Šéf se podívá na telefon. Tak Chevalier je mrtvý. A tentokrát to někomu vyšlo.

   Shane sedí v pokoji na posteli, kde se chystal s Chevem  ... a nakonec. Musí zpět do Londýna do agentury. Teď je to jediná možnost jak vypátrat vraha Cheva. Ne on žije. Někde je. Neví proč se neozývá, ale ten pokus o vraždu a tehdy ten Kazachstán. Co to jen říkal Chev: Chtěl mně zabít. Neměl jsem se vrátit. Nebýt tebe... Vstane a přejde do koupelny. Kruhy pod očima a červené oči. Tak nemůže tam jet. Vezme auto ... ťukot. Chev..srdce mu poskočí radosti. Otevře „Maxi pojď dál.“

  „Vypadáš hrozně.“

  „Nápodobně. Nějak nemohu uvěřit, že...“

  „Ten to přežije.“

  „Ano určitě. Myslíš, že si mohu půjčit to auto?“

  „Jistě. Ostatně Chev zanechal nějaké instrukce. Mohu se zeptat na toho střelce.“

  „Zapomněl jsem, ale neboj až vypátram tak bude mrtvý.“ Tomu Max věří. Když se na něho podívá. Je vyčerpaný. Totálně.

  „Měl bys se prospat. Takhle nikoho nechytneš. Jak vůbec ...“

  „To nech na mně. Dostanu ho. Musím a pak...Máš pravdu. Takhle bych se mu vůbec nelíbil. Ten by mi dal, kdyby mně tak uviděl“ zamumlá a jde se osprchovat. Max slyší sprchu a zamračí se. Je v hrozném stavu a to, že si nepřipouští jeho smrt. Kruci Cheve.

  Uvidí ho jak jde do sousedního pokoje a zavře dveře. Taky si lehne. Pak tu musí zaplatit a podobně. Snad bude lepší, když odjede už dnes. Otevře dveře. Má divoké sny, když ho vidí jak se převrací. Zavře dveře a jde dolu zaplatit.

  „Je to nám tak líto. Taková tragédie. Doufám, že pan Draven znovu neonemocněl. Vypadal...“ Recepční se taktně odmlčí.

  „Ne je v pořádku. Zítra odjede.“

  „Cheve Neee.... prosím zůstaň....“ vykřikne a s bušícím srdcem se posadí. Rozhlédne se a pak se podívá vedle sebe. Rychle se zvedne. Nemůže tak dál. Už nemůže tak dál. Anry, Suzie, Chev...kdyby nebylo pomsty tak dávno. Musí najít vrahy jak Suzie tak Cheva a pak... pak co uděláš Shane?

  „Nevím“ řekne do ticha místnosti. „Nevím, ale jestli...ne on žije. Určitě žije.“ Chev je Fox a Fox nemůže zemřít. Nakonec vstane a zabalí si věcí. Rozhlédne se. Byl tady tak šťastný. Vrátí se sem později se Chevem. Určitě.

  Vrátí se autem do Londýna. Je tak pustý tmavý. Sedne si doma a neví co dělat. Zapne televizi a zas vypne. Má pocit jako by jedna jeho polovina zmizela. Ztratila se a on najednou neví co dělat. Kým je. Nakonec se schoulí do klubíčka a jen civí do stěny. Není tady a chybí mu tolik. Tak moc. Proč jen se choval tak jak choval. Takhle nemá skoro žádné vzpomínky. Ne to není pravda. Má a spoustu, ale to jediné nemá... ne bude mít. Bude. Nakonec usne a ve snech vidí Cheva jak se směje  a říká, že je jeho. Jen jeho. Usmívá se a ráno se cítí dobře. Musí do práce a jakmile sedne si do auta znovu to na něho padne. Cítí a vidí ho všude. Má co dělat, aby dojel v pořádku do práce.

  „Hezké auto!“ řekne nenávistně Whintrop Greyard. Nenávidí ho. Ještě, že z toho vyvázl, ale získal daleko víc. Málem se udusí nenávisti, ale přejde kolem něho. Jak se ho zbavit? I přes to všechno je stále miláčkem šéfa a jeho rybiček. K tomu ..Chevalier...zatracení buzíci. Nesnáší je. Nenávidí je.

  Telefon. Shane ho zvedne. Porada. Nesnáší porady, ale zvedne se a jde do zasedačky. Všichni se po něm otočí. Ví, že nikdo netuší o jejich vztahu, ale kdo ví co jim víří hlavou. Letadlo, Kazachstán a teď Hastings.

  „Shane vypádáte hrozně. Kobra to přepískl a vy taky. Víte něco nového?“

  „Ne pane! Bohužel tělo se ztratilo.“

  „Tady Shane měl hlídat hraběte Chevaliera. Bylo nám oznámený na něho atentát. Bohužel dopadlo to špatně. Nikdo tě neobviňuje...“ Co to dělá? Vždyť dobře ví...nechápe slova. Co se to tady proboha děje? Proč ho kryje? Po celou dobu sedí a přemýšlí o slovech svého šéfa. Tuší něco? Ví něco? Hlavou mu divoce víří různé možnosti. Greyard ztuhle sedí. Ví, že to není pravda, že jsou milenci a neměl ho chránit. Šéf ho chrání. Zmetek Shane. Zase vyhrál, ale Chev je mrtvý. Ještě Shane a bude to.  Všichni se zvednou a jen Shane zůstane sedět. Pořád se nemůže dostat z toho proslovu

  „Shane?“

  „Ano pane?“ Ten mu položí ruku na rameno.

  „Poslední dobou to nejste vy. Vaše výkonnost klesá a já ...jak jsem řekl jestli se nevzpamatujete.“ Sedne si vedle něho. Whinthrop Greyard odchází jako poslední a jen vidí ruku na rameni Shana a jak si vedle něho sedá.

  „Mazlíček!“zasyčí.

  „Vím, že je Vám Chevalier velmi blízký, ale ...“

  „Jen známý pane. Budu v pořádku to jen ty dozvuky nemoci. Bude nějaká akce, pane? Rád bych vyrazil do terénu!“ ten se na něho zadívá. Možná právě tohle by mu pomohlo.

  „Zatím nic není. Nic nehoří. Odpočiňte si a trochu se seberte. A co se týče Chevaliera... přemýšlel jste, že by to mohl být útok na Vás?“

  „Nemyslím, pane. Chevalier la Varrenne říkal o tom, že ho v Kazachstánu chtěli zabít. Vůbec nechtěli  výkupné. Byla to jen zástěrka pro jeho smrt. Proto jsem s nim taky jel.“

  „Zajímavé. Tak se do toho pusťte a zjistěte co se dá. Nemusím snad mluvit o zaujatosti? Tak běžte!“ Shane vstane a odejde. Šéf vstane a přistoupí k oknu. Zadívá se na Temži. V tomto Shanovi věří, ale ten zbytek má velké pochybnosti. Zamoc se ho snaží přesvědčit, že je Chevalier jeho náhodný známý. Ti dva mu teď chyběli.

  „Pane volají Vás!“ Jeho sekretářka s napjatou tváři otevře dveře a ukáže ke stropu. Ten zakleje. Když sis to tak přál Shane možná dostaneš konečně další příležitost. Rychle odejde ze zasedačky.

  „Tak co ti chtěl starej?“  Zastaví ho na chodbě s úsměvem Whintrop.

  „Šéf rozhodně není starej a co tě to zajímá.“

  „Jenže já vím ty prase teploušský, že to s tím hrabětem není pravda.“ Shane ho nikdy neměl rád, ale tohle je i na něho dost. Chce se otočit a teprve teď mu to dojde. Udělá krok. Takže on ví, že má něco s Chevalierem...

  „Mluvil jsem s tebou „a chytne ho za rameno.

  „Ale já s tebou domluvil a nesahej na mně!“ Setřese jeho ruku. S nevidoucím zrakem jde do svého kamrlíku. Takže tím vrahem je Greyard. Nikdo jiný nemohl vidět jak  on se Chevem se líbají. Nikdy na veřejnosti. Jedině na těch skálach. Otevře dveře a tiše je za sebou zavře. Zemře, popraví ho, zabije ho, to jedno jak a kdy,  ale bude mrtvý. Je to neskutečné. Jeden z jeho kolegů a je stejně jako Fox profesionální vrah. Nebo je to jinak? Musí zjistit víc. A hlavně jeho smrt nesmí ukázat na něho. Má teď čas a má všechny prostředky k tomu, aby zjistil, kdo vlastně je a kdo chtěl zabít Chevaliera. Jenže to druhé bude horší, protože Greayrd jako takový bude mlčet, když z něho bude chtít dostat informace. Ale vždy jsou...zvedne sluchátko.

  „Ahoj Kobro!“

  „Jeje Shane, kamaráde jak se máš? Stav se u mně. Musím se na tebe podívat jak moje látečky funguji. Víš, že jsi první kdo je přežil? Jsi fakt zázrak. Možná ještě vychytám pár maličko....“

  „Kobro?!!!“ ozve se výhružně Shane. Kobra schlípne.

  „Tak jsem se nechal trochu unést. Ale pomohlo to ne?“

  „Jestli se tak staráš i o ostatní tak se divím, že ti někdo zbyl. Nebo...“

  „Tak jo jsi jediný kdo je ochotný je vyzkoušet. Udělám pro tebe všechno na světě. Něco potřebuješ. Dostaneš vše...“ozve se nadšeně. Shane přivře oči. Malé jedovaté dítě. Jenže co s ním má dělat.

 „Potřebuji...“ uslyší na druhém konci řev. Připomíná mu to paviána, ale jistý si není. „Kobro!“

  „Dobrý už jsem tady. Jen mi něco chtělo utéci. Nevěřil bys jak jsou nevděční...“ Shane poslouchá o nevděčnosti zvířat a o tom jakou dělá nebezpečnou práci. Proslov je prokládán miláčku, zlatíčko, neubližím ti a ňňň popřípadě ťuťu...

  „Kobro už to poslouchám nejméně počtvrté. A komu to říkáš to ňňň...“

  „Jak komu? No přece svému miláčkovi. Konečně jsem si pořídil kobru červenou. Je tak rozkošná. Jenže má tendenci mi někam utíkat. Taky nechápu proč?“ On se už z toho zbláznil. Má vůbec cenu ho o něco žádat?

 „Tak a teď běž. Tak co chceš? Udělám pro tebe opravdu všechno. Mám jeden takový preparát...“

  „Ne dost. Potřebuji něco po čem by někdo zpíval jako ptáček. I ten kdo je imunní, tvrdohlavý, odolný...“

 „Máš to mít. Jsi v té své díře?“

 „Jo ve svém kamrlíku raději tomu říkám.“ Díra - jak odporné slovo pro tak útulnou díru.

 „Že se ptám. Ještě jsi nevyfasoval..takže za hodinku to tam máš. Je úplně nový a vedlejší účinky ..promiň, ale neznám je ještě tak do podrobná. Ale na každého fungují jinak. Počkej mám už zápisník. A teď povídej o průběhu své nem...Shane!“ Zavěsil. Drzoun jeden. Nechápu proč zavěsil. Jen chtěl vědět jak...“tak miláčku pojď k taťkovi vyzkoušíme novou...už zase.“ Klesne na čtyři a jde hledat kobru.

  Shane položí sluchátko a oddechne si. Proč jen agentura zaměstnává takové šílence. Vědec maniak, Whintrop jako nájemný vrah...děs. Měl by říct šéfovi, že by měl vylepšit personál oddělení. Což bude brzy muset stejně udělat.  Tak a teď zjistíme co jsi zač.

  Po hodině. Nic zajímavého. Ale já vím, že něco někde máš. Otevře počítač. Znova něco někde přehlédl. Účty, auto...

  Po dvou hodinách se protáhne. Nic. Buď je tak dobrý nebo ztratil svoje schopnosti. Možná..

  Po třech hodinách se dívá na jeho rozvrh prací co kde udělal a kde byl. Zajímavé hodně zajímavé.

  Čtyři hodiny a Shane se dívá na jeho tajný účet na kajmaních ostrovech. Druhá identita a to jen kvůli takové maličkosti. Zasměje se. Mám tě. Neměl jsi tak často lítat, Greyarde. Ale nemohl jsi předokládat, že někdo po tobě půjde, že. Bohatý muž a nikdo se na ostrovech neptá odkud jsou peníze. Důležité je, že je máš. Ale moc pěkná sumička a podívejme se. Stopadesát tisíc před střelbou na Cheva a stopadesát po. Pěkně si ho někdo cení, ale kdo to je? Vida a dnes dalších sto tisíc. Jsi žádaný, parchante. Takže prácička pro někoho. Bude se  sledovat.

  „Aiko poklade....“ ta udiveně skoro nadskočí. Shane a je tak roztomilý skoro by řekla, že se baví.

 „Shane?“

 „Jistě. Můžeš mně něco zjistit a máš u mně večeři ve dvou.“ Neví proč, ale má tušení, že to nepřijme. Ta odtáhne sluchátko a nevěřícně se dívá na ně. To má být ten zhroucený Shane? Smutný Shane? Truchlící Shane?

  „Je mi líto, ale mám večer schůzku se svým.. pokud bude moc hodný a moc dobrý...“ Smích. Skoro sletí ze židle. Truchlící vůbec ne.

  „Taková škoda, ale můžeš mně zjistit jestli v budově je Greyard?“ Tak tohle je pomstychtivý Shane. Není v pořádku. Ty jeho nálady. Ví o tom Šéf?

  „Počkej! .... Jo je, ale za chvilku myslím vypadne.“
  „Díky máš u mně aspoň kytku.“ Shane zavěsí sluchátko. Konečně. Konečně dostane toho parchanta a pak ho zabije. A pak se Chev k němu vrátí a on ho nepustí. Zvedne se a jde k svému autu. Trochu nápadné auto. Perfektní. Krásná náhoda, když uvidí přijíždět Thomase.

  „Tome ahoj. Mohu si půjčit tvé auto?“

  „Jo, ale zítra...“

  „Jasně budeš ho mít.“ Vytáhne ho z auta a nastartuje. Greyard vyjíždí.

  „Dotankuj...!“ zavolá ještě na něho Thomas. Bezmocně sleduje odjíždějící jeho speciál sledovací auto.

  „Co to jen říkal Thomas?“ snaží si vzpomenout, ale nějak mu nejde. Musí sledovat Greyarda. Sleduje ho velmi opatrně. Zastavuje před nějakým domem a on zastaví o kus dál. Přikrčí se, ale zřejmě si ničeho nevšimne. „Zmetek vrahounský!“ si šeptá Shane. V kapse tiskne ampulku a injekci. Neví jak to dopadne, ale...zapadl do nějakého domu. Shane vystoupí a jde  se podívat na zvonky. Bezejmenný dům. Zvonky nikde nic neoznačeno. Stiskne rty. Dům vhodný pro schůzky kde se prodávají drogy, domlouvají obchody ne zrovna čistého rázu. Rychle přejde k autu a sedne si. Pozoruje ulici. Děti si kopou míčem a sprostě na sebe pokřikujou. Tamhle je nějaká holka a kluk, který se na ni lepí. Kočka choulící se u poplenice. Jak to tady asi vypadá v noci? Jestli tady je vůbec nějaký život. Auta řekl by některé luxusní a některé z vrakovišť. Opírá se o otevřené okénko a hlídá vchod baráku. I když mohl vypadnou zadem, ale nemyslí si to. Neohlížel se, nebyl nervózní. Nic.

  „Nazdar cukrouši? Nechceš společnost“ se ozve vedle něho. Ten se podívá na prsatou ženskou. Lákáva nabídka, ale nechce.

  „Cukroušku na mně je ještě brzy. A neruš.“

  „Na tohle není nikdy brzy!“ Ach jo nesnáší dotěrné ženské. Zašátrá v přihrádce a vystrčí odznak.

  „Ach a co zadarmo?“ ten se podívá na policejní odznak. Copak už ani tohle nefunguje? Povzdechne si. Vytáhne walthera  a vystrčí ho.

  „Nezájem.“

  „Sorry. Měl jsi to říct hned.“ Shane se dívá na její pohupující pozadí  a na černé punčocháče s dírou na stehně. Kam jsme to dospělí, když ani odznak nefun... sakra zakecala mně, když vidí  nasedat Greyarda do auta. Jedou do stále horších uliček a on tu to poznává. Zašklebí se. Tak mají stejného dodavatele. Tak to má čas půlhodiny. Podívá se na palubní desku jestli nenajde něco k snědku. Nic mu tu nenechal, příště...“Doprdele!“...zakleje, když si všimne palivové nádrže. Prázdna. Jede na rezervu. Tak zřejmě tohle za ním křičel. Začne přemýšlet jak sehnat benzín. Pitomý benzín. Podívá se na hodinky. Je tam pět minut. Než se vykecá tak půlhodina, než vezme zbraně dalších pět minut. Takže má k dobru půlhodinu. To není moc, ale on to zvládne, musí. Nastartuje auto až pneumatiky zaskučí, krysa se schová v odpadcích. Na asfaltu zůstane černý rozmazaný otisk. Musí říct Thomasovi ať si pořídí majáček po marném hledání. Podívá se na hodinky pět minut v háji. Musí přidat. Je odpolední špička. Červená...kašle na to. Radar to je toho. Za překročení rychlosti ještě u nich nikdo padáka v agentuře nedostal. Jede jako šílenec. Benzínka a sakra na poslední fous se vecpe a doslova škrábne policejní auto. Vytrhne hadici a začne tankovat.

  „Tak si myslím pane řidiči, že...“ Shane zvedne k němu oči. Policajt. Perfektní. Vytáhne průkaz. Jestli bude muset i tady použít walthera tak...

  „Sledovačka a došel benzín jestli mi zdrhne tak jste přeložen na pochůzku je to jasné!“ ten přikývne, i když se mu to nelíbí. Shane mu strčí peníze. „Zaplať to za mně. Díky“ Všichni se otočí za skřípajícím autem. Patnáct minut si řekne s pýchou. Stihnu to...neeee zaúpí, když vidí dvě auta v sobě to je jako na potvoru. Rozhlédne se kolem. Dozadu nejde do stran nejde dopředu taky ne, ale zahouká a vjede na chodník. Lidi zoufale uskakují. Pes zavyje jak se mu zařízne obojek do krku. Policajti  u nehody se otočí a dívají na auto jak v klidu jede po chodníku. Zírají s otevřenými ústy a mimoděk se podívají na hodinky. Čtyři odpoledne a deset minut. Všichni automaticky načmárají si poznávácí značku. Tak a je volno. Dupne na plyn a jede. Ztratil dobrých pět minut.

  Jedna, dvě, tři, sedm minut. Je tady. Zaparkuje. Přesně, když vidí vycházet Greyarda s taškou přes rameno. Přikrčí se a bojí se i dýchat. Zajímalo by ho jestli jede na práci nebo kam. Ale to je mu jedno. Nejdůležitější je dostat ho někde o samotě a pak bude zpívat jedna báseň. Jede za ním dodržujíc stejně jako auto před ním všechny dopravní předpisy.

  Zvláštní místo. Proč zrovna tady, když se dívá na vysokou rozestavěnou tichou budovu a na nedaleký přístav. Vystoupí a dívá se jak mizí v budově a pak na  přístav. Jachty, krásné jachty. Zvláštní, ale ne zas tak moc. Je večer a lidi jdou z práce a chtějí si užít trochu volna. Tedy ti co si to mohou dovolit. Jestliže bude střílet tam. Tak a jdeme ho hledat. Takové krásné místečko. Jak vymalované pro tajnou schůzku se svým vrahem.

  Vyjde do třetího patra a jde prohlédavat. Plíží se stíny. Nikdo. Další patro. Jak vysoko šel? Nic. Páté a opět nic. Dívá se na Temži a na jachty pomalu odplouvající z  přístavu. Vzpomene si na Bird lady. Koupil ji. Na splátky, ale nemohl ji nechat někomu jinému.  Jedna po druhé odplouvá.. Kdo je jeho obětí? Ale celkem je mu to jedno. Další patro. Je jejich víc, ale být Greyardem nešel by výš. Vystoupí po schodech a dívá se před sebe. Je docela tmavo a jemu to vyhovuje.

  Zvuk výstřelu. Takže je tady. Klidně přechází mezi stíny a sloupy. Ano je to on, když vidí jak v klidu sklada pušku. To není práce pro agenturu.

  Cvak pojistka. Greyard zvedne hlavu. Někdo tu je.

  „Ahoj Greyarde. Pěkná práce bych řekl.“

  „To víš agentura...“

  „Kdyby to byla práce pro agenturu, ale hádám, že není.“ Whintrop se pomalu narovná a nejistě se usměje. Shane kouká za něho, jako by tam někdo stál, ale on ví, že je tam jen pusto jen velká díra, kde bude v budoucnu sklo.

  „Agentura,“ řekne tvrdošíjně.

  „Zabil jsi ho Greyarde. Jestli víš co tě čeká?“

  „Dravene ty ses zbláznil!“ Ale dobře ví o čem mluví.

  „Nedělej ze sebe blbce!“ Vyštěkne zuřivě Shane. „Zabil jsi ho. Jen jeden člověk mohl vědět, že spolu máme vztah a to byl střelec na tom útesu. Nikdo jiný. A pak stopadesát před a po. No ano dostal jsem se k tvému druhému účtu! Tady!“ a hodí mu ampulku s injekcí pod nohy. Greyard zbledne. Je konec. Tentokrát je konec. Dívá se do bezcitných studených oči v kterých svítí zadostiučiněni. „Tak dělej!“ řekne tiše Greyardu. Tomu je nevolno z toho bezbarvého hlasu v kterém nic nezní. Ví co dokáže a ví, že není úniku.

  „Hele Shane možná...“

  „Není tady žádné možná. Aplikuj si to a dělej. Chci vědět kdo ti zaplatil za jeho vraždu. Vím, že bys i mně zabil, kdyby tě něco nevyrušilo. U mně  je to jedno, ale on ...myslím, že si rozumíme.“

  „I kdybych ti řekl co vím, tak stejně to nepřežiji. Mám zas já pravdu?“ Shane přemýšlí. Dívá se ven na řeku.

  „Ano máš pravdu, ale já to chci vědět a je mi jedno jak.“ Greyard se na něho podívá.

  „Hyena. Hyena si poručila a nakázala a já nemohl odmítnout. Nemohl. Sorry Shane, ale byla to práce jako každá jiná. Tomu bys měl rozumět, ale ty ty jeden ... tebe nenávidím a nedostaneš to co chceš parchante. Nedostaneš a já víš, kdy já tak ty taky...“vrhne se k němu a chytne ho za ruku. Shane vystřelí, ale kulka mine a odrazí se od betonu. Shane pustí pistoli a vrazí nohu do břicha. Greyard se předkloní a Shane mu jednu vrazí do brady. Začne ho bezhlavě mlátit. "Ty hajzle! Prodejná děvko!Zrádče!" mumlá skrz stisknuté rty. Greyard je nucený ustupovat. Drží se za břicho a snaží se chránit, ale nejde. Krok a další krok a najednou není ...padá. Chňapne po Shanovi a chytí ho za límec košile. Ne..nechce zemřít sám. Shane ruku odrazí, ale zapotácí se a chvíli sám visí nad propastí kam jeho nepřítel padá. Shane klesne na kolena  a jen se dívá jak jeho nepřítel padá střemhlav dolu. Těžce oddychuje, ale sáhne po zbraní a sevře ji rukama. Pak se podívá na odřené klouby rukou a zatřepe ji. Smutně se usměje. Zas je zraněný. 

  „Cheve dostal co si zasloužil. Jen škoda, že mi tak snadno utekl.“  Podívá se dolu. Tělo ležící na betonu. Zadívá se na Temži. Doslova cítí jak se tam hemží policajtami a všemi těmi lidmi. Kdo byla oběť? Ale to je jedno. Hlavně, že jsi pomstěný i když ne moji rukou. Je mrtvý ten, který po tobě střílel. Zavře oči a vybaví si ho. Jeho úsměv a jeho arogancí, jeho polibek. Dotkne se rtů. Sebere ampulku a injekcí a odejde.

  Nasedne do auta a odjede k agentuře. Tak a co teď, Shane? Vraha jsi dopadl, ale Chev tady není. Je pryč. Ne, sevře volant. Ne, snaží se urputně přesvědčit. Vymění auto za Chevovo a odjede domu. Zaparkuje a vyjde do bytu. Je už pozdě. Možná by měl napsat hlášení pro šéfa, ale nakonec sedne k televizi a dívá se na pořad, který vůbec nevnímá.

  Nakonec přejde kdo kuchyně a začne vařit. Neví proč vlastně vaří, protože ve skutečnosti nemá hlad, ale něco mu říká vař. Dívá se na brambory , které v hrnci pobublávájí, dokonce vytáhne zeleninu a nakrájí ji. Ani si neuvědomuje, že dělá dvě porce. Vytáhne maso a upeče. Stojí a dívá se na jídlo a najednou mu to dojde. Vaří pro dva. Jako by Chev seděl u jeho stolu a čekal, že udělá něco dobrého. Ohlédne se, ale na stole je jen od něho váza se zbytkem květin už notně povadlými. Není tam. Dokončí jídlo, vše přikryje a shýbne se ke dvířkám pod umyvadlem. Už dlouho ji neptřeboval, ale teď je to přesně ono. Vytáhne láhev se zlatavou tekutinou. Nalije si do sklenice a sesune se podél dvířek.

  Jak je to dlouho co je Chev mrtvý? Čtyři dny. Napije se a zašklebí se. Od té doby co vlastně zná Cheva ji nepotřeboval. Dokonale ji nahradil.  Před tím pil dost. Jednu chvili se bál, že na to v agentuře přijdou, ale jako vždy mu to nějakým záhadným způsobem prošlo. Znovu si upije. Zakloní hlavu a dívá se do stropu. Je tam moucha. Leze si a ničeho si nevšímá. Být ji na chvilku a absolutně se o nic nezajímat. Jen  přežívat minutu po minutě, ale co pak to neděláš od té doby co je pryč? Zakrouží skleničkou a dívá se na jantarovou tekutiny whisky. Nikdy by neřekl, že se mu po něm bude stýskat. Dnes se opije a bude to dělat tak dlouho jak vlastně dlouho? Co chceš dělat? Co by žít tak jak jsem žil předtím. Co jiného mu zbývá.

   Jsou to už čtyři dny co Fox alias Chevalier je mrtvý a on neví ani si nepamatuje jak to přežil do dneška. Jediné co ho drželo při smyslech byla pomsta. Ty dny po jeho zmizení si pamatuje jak v mlze. Dny kdy se skoro potácel mezi bytím a nebytím . A nechápe proč. Vždyť ho nesnášel, nenáviděl. Obyčejný vrah, zabiják. Co mají společného? Únos letadla, zřícení v horách, den strávený v chatě, v hotelu. Vzpomínky , které vydají za několik jiných životů. Kdo jsi a kdo je on? On je pair a já patřím někam do spodiny. Znovu si upije.

   Agentura. Slavná MI5 nepotřebuje agenta, který si rád přihne. Jak rychle by asi byl na dlažbě, kdyby to zjistili... ale ta smrt už se nedá zvládnout. Jedna možná, dvě možná, ale Chevova smrt je tak, tak... ne všechny byly zbytečné. Jen proto, že on byl trestuhodně pomalý nešikovný k ničemu. Nedokázal je ochránit. Ani jeho. K čemu je snaha, když to dopadne tak blbě.  Chev by tu láhev pochopil. Možná.  Hořce se usměje. Vlastně nezjistí jestli by ho pochopil. Ví, že má svoje vlastní přízraky stejně těžké jako jsou jeho. Teď už nezjistí nic. Stiskne láhev.

  Nalije si do sklenice další  pořádnou dávku a napije se. K čertu už ani mi to nechutná. Všechny pomalu ztrácí. Smrt. Aspoň ten parchant Greyard je mrtvý, ale kdo je Hyena? Takové jméno nemá jen tak někdo a k tomu žena. Žena Hyena. Vylije whisky a sklenku odloží do dřezu. Posadí se zpět na podlahu a opře se o linku. V ruce má stále láhev levné whisky. Kruci přece to musí jít se opít a na chvilku zapomenout. Copak chci tak moc! Napije se z láhve a pak to vyprskne, kruci proč to nejde? Ani tohle nejde nic nejde.  Jak, jak jen vydrží ten víkend bez něho. Měli odjet domu a on měl naplánovano jeho sledování a nakonec vše tak nějak zmizelo. Pomalu má pocit, že vše mizí. Všechno co chtěl udělat nějak ztrácí důvod. I ta figurka. Jak dlouho něco v té věci udělal, ale je pravda od té doby tolik toho zjistil. Víc než za ty tři roky co je Suzie mrtvá. Čím víc ví, tím má pocit, že nic neví.  Nic o figurce nic o něm. Ví jen základní fakta a ještě ten pitomec v agentuře. Naštěsttí je mrtvý. Nejraději by ho uškrtil vlastníma rukama.. Vzpomene si jak ležel na zemi a kolem něho louže krve. Nebyl to hezký pohled. Chvilku jim asi bude trvat než zjistí kdo to je. Chudák šéf. Přišel o dalšího agenta a ještě k tomu takovým způsobem. Poslední dobu na ně má smůlu. Nakloni láhev. Zkusit ještě jednou? Co by na to řekl Cheve? Ježíši. Proč po něm tady brečí proboha. Skoro se v letadle zabili a v horách taky. Nesnáší  přece tu jeho sebejistotu, nesnáší jeho a přitom má ho rád.  Zasměje se krátkým tvrdým hlasem. A přesto tady sedí lituje sebe lituje jeho a snad nakonec lituje všechny. Zbláznil se. Zvonek.

  Panika. Láhev skončí pod dřezem a rychle si vypláchne ústa. Má pocit, že je nasáklý alkoholem. Postaví se. Dobrý stojí pevně.  Zas tolik toho nevypil jako jiné dny. Jde ke dveřím a otevře je. Sakra zapomněl se podívat kdo tam je. Za takové chyby se platí živ.... Chev. Zabouchne dveře. Dívá se na ten čtverec s klikou. Chev. Má halucinace. Určitě vypil víc než měl. Dýchne do dlaně. Alkohol skoro není cítít. Divné. Že by na něho dolehly ty čtyři dny, kdy vůbec nespal a jen pátral s ostatními po Chevovi?  Protře si oči. Zvonek. Udělá krok vzad. Nakonec opatrně otevře dveře. Chev.

   Natáhne ruku, aby si nedej bože to rozmyslel a zmizel. Vtáhne ho do pokoje a třískne dveřmi. Pověšený obrázek s krajinkou  se nakloní na stranu. Chytne ho za bundu a přitiskne k stěně. Je tady živý. Nějak se moc směje, napadne Shane.  Pro jistotu se dotkne ho druhou rukou a pak mu vrazí jednu do břicha. Chev, který nic takového nečeká se předkloní a chytne za břicho.

  "Au!" zaskřehotá. Je živý, když mluví. Shane ho chytne podruhé a opět přirazí ke zdi. Přitiskne se k němu celým tělem  a zoufale ho políbí. Tak to si nechám líbit více, si řekne Chev a oplatí mu to. Shane ho líbá a nemůže se ho nasytit. Je naživu ! zpívá jeho tělo i srdce. Ten malý mizera to přežil. Mozek zůstáva ticho a on se nechává Chevem unést. Odtrhne se od něho. Pohladí ho po tváři. Kruhy po očima a je tak vyhublý. Vůbec vypadá nějak unaveně. To chce jedno. Péči. Maximální péči. Chytne ho za ruku a vleče ho ke stolu.

  " Jez!" Chev chce namítnou, že jedl, ale ten pohled jak se na něho dívá, jako by ho nikdy neviděl. Zbožňující pohled. Je určitě zase nemocný. Pustí se do jídla. Není špatné. Shane si dá lokty na stůl a podepře hlavu. Dívá se na Cheva jak tam sedí a jí. Perefktní. Jednoduché. Maso, brambory, zelenina. Shane neví proč vařil, ale já rád. Teď je moc rád, že vařil. Možná se chtěl nějak zabavit, přestat myslet na jeho smrt. Už dojedl. Nepočká, až odloží příbor, odebere mu ho a vleče ho do koupelny. Tak a teď vykoupat. Pustí vodu do vany. Nemá sprchový kout nebo něco takového. Jen stařičkou vanu na nožkách. Přidá svoji oblíbenou vůni moře a doufá, že Chevovi se bude líbit. Chev nic neříká a neodporuje. Nepamatuje si, že by se někdo o něho tak staral. Shane se k němu otočí. Natáhne ruku a rozepne mu zip na bundě, knoflíčky košile, stahuje je.

   „Shane víš nemusíš..“ odváží se říct.

   „Promiň, já vím není to tak skvělé jako u tebe. Jestli se nechceš koupat, tak nemusíš. Víš jsem rád...“

  „Ne, ne tak jsem to nemyslel. Já jen nepamatuji, že by se o mně tak někdo staral.“  

  „Opravdu? To ti tak budu věřit. Ale teď jsem tady já a já se o tebe aspoň jednou postarám. Víš, že jsem takový blázen, že jsi mi chyběl a moc.“

  Chyběl? Tak to není Shane ani náhodou. Ale  raději mu vyhovím. Přece to tak nenechám.  Shane je v šoku nad tím jak ho vidí. Pořád ještě nemůže věřit, že ho má tady u sebe, otočí se  a zastaví vodu. Najednou je takové ticho. Je slyšet jen jejich dech. Chev si ho přitáhne do náruče. Musím toho využit dokud je tak povolný. Vůbec mu nevadí, že je jiný než jindy. Touží po něm  k zbláznění. Jedině ta touha ho asi udržela naživu, když spadnul a nemohl se hnout. A pak to bezvědomí v té chtarči u té ženy. Nebýt vzpomínky ne jeho rty těsně před pádem a na jeho zoufalý výraz, tak možná by to vzdal. Vzpomínká na ten polibek a on ho teď drží a objímá. Je v jeho bytě  v jeho koupelně a on o něho pečuje. Někdy se sny a přání přece jen splní a jemu se teď jeho plní.

  „Svlékneš mne?“ Zeptá se už suvereněji Chev.

  „Jistěže, že ano. Přece jsi tady u mně ne a vůbec teď jsem na řadě já.“ Jedna jeho část říká, že je to nepřirozené, nenormální co dělá a druhá část se s nadšením věnuje svlékání a hlazení Cheva. Shane mu sundá boty, kalhoty  a bez rozpaku spodní prádlo. Nezapomene ho pohladit, políbit. Chev  stojí v koupelně nahý a i když je unavený je vzrušený z toho jak se ho dotýká.

  „Do vany!“ řekne chraptivě Shane. Přísně, ale hravě. Popostrčí ho. „Víš je mi líto, ale nevejdu se do ni, ale za to tě umyju! Jednou musíme spolu vyzkoušet tu tvoji velkou vanu.“ Chev nevěří tomu co slyší. On chce se sním koupat. A dokonce u něho. Sám to navrhl. Má pocit, že od té doby co si stoupl  na jeho práh začalo dobrodružství Cheva v říší divů. Začíná pochybovat. Je to Shane nebo ne. A co když a napadne ho absurdní myšlenka je schizofrenik. Rozdvojená osobnost. Zakroutí havou. To by snad agentura zjistila ne? ale kdo ví. Ucítí jeho ruce kolem sebe a jeho rty na svém krku. V tu chvílí zapomene na agenturu a nějakou rozdvojenou osobnost. K čertu je to Shane jen se chová jinak než normálně. Ne upjatě a puritánsky. Aspoň ví co může čekat do budoucna. Usměje se. Vášnivé noci a dny plné  milování.

  Dívá se na ruce s houbou plnou pěny jak mu mydlí hrudník, záda a jak sjiždí dolu. „Tady taky musíme umýt.“ Chev položí jednu nohu na okraj vany a nechává Shane, aby si dělal co chce. Je mu skvělé. Nádherně. Prostě božsky. Když sem šel tak tenhle scénář by si nepředstavil ani v nejdivočejším snu. Cítí jeho ruce jak se ho dotýkají, hladí po celé jeho délce. Dotýká se špičky jeho údu. Je mu z toho tak rozkošně. Zasténá.

 „Je ti něco? Já ..víš no je to poprvé co...“ Shane se červená.

 „Ne jen pokračuj. Je to dokonalé.“ A Shane pokračuje. Chev si stoupne a Shane setře pěnu z penisu a pak se ho dotkne rty. Líbí se mu jak je mokrý a dotýká se ho. Jazykem olízne špičku jeho žaludu a potom ho líže po celé délce. Zapojí zuby a dělá jako by ho chtěl sníst.  Něco dobrého. Zmrzlina. Olízne ji. Chvilku si hraje s představami  a pak ho pomaličku vsaje do úst Celého. Pochybuje rty po celé jeho délce a pevně ho svírá. Jazykem vždy olízne špičku jeho penisu a snaží se ho vysát a  pořád dokola. Chev z toho jeho hraní šílí a sténá. Podobně si s ním hrál tehdy v hotelu a Shane zřejmě si vše zapamatoval.

   Chev zasténa a  položí ruku  do vlasu. Hladí ho, čechrá mu je. Bokama se pohybuje proti němu. Shane ho obejme rukama a položí mu ruce na zadek. Hněte ho a sklouzne mezi jeho půlky. Draždí ho u otvoru a prstem maličko vnikne dovnitř. Chev sténá rozkoší. Má zavřené oči a jen si vychutnává jeho hru jazyka a prstů. Po chvilce nevydrží to sladké mučení  a vyvrcholí do úst. Shane snaží se vše zachytit a jazykem olizuje jeho úd. Líže ho ještě chvilku, ale Chev klesne do vany naprosto vyčerpaný. Nepřítomně se dívá do stropu. Věděl, věděl, že to to takové bude. Dokonalé. Podívá se  jak si Shane olízne rty a pak přitiskne je na jeho. Polibek. Dlouhý polibek. Je to ďábel, když cítí svoji chuť a jeho touhu. Mohli by pak se milovat a milovat a on konečně ukojí svůj chtíč po něm. Ne opraví se. Nikdy neukojí.

  „Promiň zapomněl jsem se trochu.“

 „Mohl bys častěji.“ Shane zrudne, ale dokončí mytí. Je šťastný, že Chev je spokojený. Osuší ho a Chev je zvědavý co chce ještě dělat. Chytne ho za ruku a vleče do ložnice.

  „Je trochu malá víš.“ Chev  se zaraduje. Konečně. Povalí ho na postel a najednou Chev cítí kolem ruky  pouta a jak je přivázán za čelo postele.

  „A sakra!“ zakleje, ale Shane ho vůbec neposlouchá. Stojí nad ním se šťastným úsměvem.

 „Už znovu to trápení  nechci zažít, Cheve. Budeš tady kam patříš a je to" řekne spokojeně Shane. Sundá si oblečení a pozoruje jak ho Chev pozoruje, když se svléká. Trochu se předvádí a Chev jen dychtivě pozoruje jeho tělo. Škoda, si vzdychne, když zmizí pod tým jedním hnusným pyžamem. Později s tím bude muset něco udělat. Malý ohýnek to spraví nebo stačí obyčejná popelnice.

   Shane odhrne pokrývku a lehne si k němu. „Tak to má být. Hmm je mi teploučko. Jsem nějak unavený. Dobrou noc. Konečně je vše tak jak má být.“  Políbí ho a Chev za chvilku slyší spokojené oddechování.

  Copak není vzrušený? Snaží se najít lepší polohu, ale kvůli těm poutům to nejde. „Promiň mi to Shane“ a šikovně si vyvlékne ruku. Nejdřív jednu pak druhou. Zamne si rukama a potom se otočí k tomu malému tyranovi. Obejme ho a potěšeně vnímá jak se k němu přitiskne. Něco zamumlá ze spánku. Chev je vzhůru a přemýšlí co dělat. Je vzrušený už podruhé, ale kdo by nebyl, kdyby ho hýčkal někdo takový jako Shane. Možná by mohl. Poprvé, ale nakonec svůj boj vzdá. Možná mu to nebude tak vadit, řekne si nadějně. Skoní se a dá mu polibek na krk. Uslyší slabý vzdech. Stahuje mu to pyžamo a říká si, že není tak hrozné. To jak ho svléká a každý objevený kousek těla políbí a hned ho nahradí svým tělem, aby mu nebylo zima. Přejede mu křivku páteře až dolu ke kříží. Polkne. Už chce, ale nejdřív chci o něm vědět vše. Každé jeho citlivé místečko a jeho tělo mu to řekne.

   To je krásné a je mi tak teploučko si říká Shane. Zasténá po těmi horkými rty na svém těle. Stejné jsou i ty ruce. Nechci se vzbudit. Tak krásný sen už neměl celé věky. Hmm když ucítí ruku na svém penisu jak ho laská. To se mi líbí, chce něco říct a otočí se, ale to už cítí jak otevírá rty a ucítí uvnitř jazyk. I to je příjemné. Božské. Oplatí mu polibek. Vykřikne do jeho rtů a tělo se mu rozechvěje po tou rukou. Krásný sen a přetočí se zpět.

 „Otoč se ještě ano. Trošičku „ někdo mu  jemně naznačuje jak to chce, co má dělat. Proč ne. Je to tak krásný smyslný has a jeho tak omamuje. Miluje ho. Přetočí se na břicho celý blažený, že může vyhovět tomu hlasu a těm rukám, které ho tak hýčkají. Cítí je všude. Zavrní rozkoší. Chev poslouchá to vrnění a je neuvěřitelně vzrušený z toho jak je podajný a vše udělá co mu řekne. Uvědomuje si jak s nim manipuluje, ale je  mu to jedno. Vezme polštář a naznačí mu aby se trochu nadzdvihl. Chev mu dá polštář a dívá se na jeho pozadí. Pohladí a pak začne líbat záda klouže níž a níž. Občas jazykem olízne jeho pokožku. Shanovi je tak neskutečně dobře, že je mu jedno co s ním Chev dělá. Nechce se mu otevřít oči do drsné reality a zjistit, že to všechno je jen sen. Jenže při snu by mu nebylo tak... nemá slov. Takhle je to lepší si pochvaluje. Jak pro mně tak pro něho.

  Stále ho hladí  po zádech a konečky prstů mu přejíždí záda až sklouzne na zadek. Políbí ho  prstem sjede níž. Tam dnes chce být uvitř něho. Nejdřív ho jemně dráždí konečkem prstu a dívá se jak jeho tělo pod jeho rukou chvěje. Už by chtěl být uvnitř něho. Cítít jeho touhu, jeho teplo. Jak ho sevře obejme. Zasténá. Ještě víc, když slyší tiché sténaní a vrnění Shana. Začne ji dráždit víc a nakonec jazykem začne ji lízat. Poslouchá temné zvuky vycházející od Shana. Ještě chvilku a vyvrcholí na jeho tělo. Snaží se ovládnout, ale když je to tak krásné. Odtrhne se od něho a záváha. Jestli se probudí a on se probudí. Je to pro něho poprvé. Co udělá? Jenže déle čekat nemůže. Nejde to. Zasténá. Shane poslouchá jeho hlas a jeho ruce. Ví co teď přijde a je trochu napjatý. Jaké to bude, Bude to bolet nebo...Ne Chev by mu neubližíl.

   Nakonec do něho začne pomalu pronikat. Poslouchá jestli je vzhůru, ale Shane si už nějakou dobu uědomuje, že se sním Chev miluje a neví jak reagovat. i pro něho je příjemnější předstírat sen. Unikne mu bolestivé zasténaní. Trochu to bolí jak cítí jeho velikost, jeho plnost a přitom nikdy se tak dobře necítil. 

  „ Shane?“ otázka. Uhodl.

  „Pokračuj nebo tě zabiji. Jestli přestaneš skončíš u  nás v kanále.“ Chev neví co tím myslel a raději nechce vědět.  Jen se zasměje a pokračuje. Shane  poslouchá jeho smích a je mu dobře. Už to tolik nebolí a docela si zvykl.

   Teď už to ví. Nemá dál smysl předstírat, že se nic neděje. Nemá smysl předstírat, že se mu to nelíbí. Stejně pozná jak se mu to líbí, že je spokojený. Cítí jak je celý uvnitř něho. Chvilku jen tak na něm leží, aby si zvykl a potom ho skoro celého vytáhne a zase opět do něho vnikne. Nejpomaleji jak to jde. Stojí ho to úsili, ale ta rozkoš z toho plynoucí se nedá skoro vydržet. Hladí ho po zádech a  líbá ho na kříž. Pohybuje se pomaličku a Shane poslouchá jeho i svoje tiché výkřiky ztlumené polštářem. Cítí jak se v něm pohybuje a cítí jak v něm narůstá vzrušení. Chce aby to skončilo a zároveň, aby pokračoval donekonečna. Chev cítí, že za chvilku bude, ale ještě se mu nechce skončit.

  „Klekni si“ řekne chraptivě  a vystoupí z něho. Shane se podívá na něho a jeho vzrušenou tvář. Klekne si na čtyři. Chev se dívá na jeho zadek jak ho do sebe zve a vstoupí do něho. Shane se nadechne tou náhlou prudkostí, když do něho pronikne, ale vůbec ho to nebolí. Nemohu už víc, chci to skončit. Ale natáhne ruku a sevře úd Shana. Pochybuje se v stejném rytmu jako jeho tělo. Možná trochu tvrdé, ale oběma nejde o nic jiného než se uspokojit. Aspoň na nějakou chvillku. Přiráží rychleji a rychleji až nakonec když cítí jak stříká. Vytáhne svůj penis a dívá se jak jeho semeno dopadá na tělo Shana. Zárověň cítí jak do jeho ruky proudí semeno Shana. Byli spolu. Tak to má být.  Je mu tak dobře, je tak uvolněný jako už snad léta ne. Konečně a nejlepší je, že chce znovu do něho proniknout, znovu se s ním milovat. Je tak nádherný. Skloní a vtiskne mu na krk polibek. Shane cítí  jeho semeno na svém těle. Líbílo se mu to tak moc. Je neví  co má dělat. Ucítí ruku s něčím jak mu utírá záda a pak polibek na krk a drobné polibky a hlazení. Cítí jeho tělo a ví, že za chvilku se sním bude opět milovat.

   Raději rychle vezme pokrývku a zachumlá se do ní. Nechce vidět jeho sebejistý obličej, že zase měl pravdu. Chev si lehne k němu a vezme ho do náruče. Přikryje ho i sebe.

  „Spí!“

 „Vím sám co mám dělat.“

 „Opravdu? nezdálo se mi to.  Bylo to nádherné Shane. Úplně jsi mně vyčerpal. Asi budu mrtvý častěji.“

 „Zkus to ty zmetku a neručím za sebe!“ otočí se k němu. Chev ho s úsměvem políbí. Chápe, že se o něho asi bál a ví, že to nikdy nepřizná. Tak tvrdohlavý. Proč si nechce přiznat, že jsou pro sebe jako stvořený. Ale teď je Muj. Zívne a usne se Shanem v náručí a myšlenkou jak ho ráno překvapí a bude se snim milovat. Znovu a znovu. Jen zavolá Maxovi a celý víkend bude jejich.

  „Byl to krásný sen nebo ne?“ Řekne si tichounce Shane. Ne nebyl, když cítí Chevovo vzrušené tělo jak do něho pomalu proniká. Chce říct, že ještě spí, ale zjistí, že spíš než spí je vzrušený z toho jak ho v sobě znovu cítí a jeho ruce, rty na krku. Chev se s nim lenivě miluje na boku. Je tak roztomilý a když je v polospánku může si snim dělat co chce. Vykřikne do jeho vlasů a jen cítí jak jeho napjaté tělo se uvolní. Přetočí Shana a odhrne pokrývku. Než se vzpamatuje tak je v jeho ústech a dřív než si to vychutná, tak vyvrcholí. Je vzteklý. Odstrčí Cheva.

  „Co je?“ Shane nevěří. On se ho ptá co je?

  „Cheve buď jsi neschopný nebo natvrdlý osel.“

  „Tak počkej vždyť jsi se...“

  „Udělal. Jo jenže nic z toho jsem si nevychutnal. Nejdřív jsem byl omámený spánkem a pak než jsem se vzpamatoval z tvého hrubého jednání vůči mně, tak jsem byl...“ Chev se rozesměje. Shane vezme polštář a praští ho.

  „Koupím větší postel. Tahle je naprosto nevyhovující.“ Shane otevře ústa a zase zavře. On to myslí vážně snad.

  „Na čem já spím to je moje věc a ty mi nic kupovat nebudeš!“

  „Teď už to není jen tvoje věc, Shane, ale i moje. Obleč se a jdeme koupit postel!“

  „Ne!“

  „Jak to myslíš ne? Rozhodně nechci si tady zničit páteř, přeležet svaly a provádět akrobatické kousky jen abych nespadl z postele. A ty taky. Takže zvedni svůj krásný zadek a mazej.“

  „Jestli se objeví jiná postel než tu kterou koupím JÁ, tak ji rozsekám na kousky. Sekeru si pořídím“ řekně výhružně s rukama v bok. Chev se na něho zálibně podívá. Je můj a když se tak zlobí je ještě roztomilejší. Naštěstí po dnešku už si nemusí dělat starosti komu bude patřit, ale přece jen si ze začátku musí dát pozor. O hádky nestojí. Když nemůžeš jít dveřmi vlez oknem.

  „Dobře koupíš si ji ty,  ale brzy.“ Má pocit, že ji koupí někdy v příštím století. Zamyslí se.

  „Ty Shane já jen někam skočím a ty udělej něco k jídlu“ vyskočí naháže na sebe věci a už je venku. Shane stále nahý se jen dívá jak za sebou práskne dveřmi. Tak tohle opravdu byl super začátek dne. Ale před nimi je víkend a on jak zná Cheva něco vymyslí jak ho zaměstnat. Jde do koupelny a dá si horkou koupel. Některé svaly zřejmě doteď nepotřeboval. Pomyslí si na tu velkou v Chevově bytě a na své včerejší jednání. Choval se jako blázen.

  Ještě tady není? Podiví se, ale jde prohlédnout lednici co by tam našel. Možná stihne skočit do místního pekařství. Zvonek.

  „Cheve?“ Zase se nepodíval. Tímhle tempem bude do neděle mrtvý. Podívá se dolu.

  „Něco vám nesu. Berte je to těžké. Můžete mu říct, aby příště Vám posílal něco lehčího. Například kytky: Ty byly super...“

  „Robine co to neseš?“

  „Ježíší. Berte to. Víte co já mizím. Jo máte hodné sousedy!“ zavolá a zmizí schodištěm. Teprve teď si Shane uvědomí, že celá chodba je zase venku. Cheve ty zatracený..sebere balík a zavře dveře. Podívá se co to přinesl. Zírá na obálku a nevěří svým očím. Katalog. Celý balík katalogů nábytků, posteli. On ne to nemyslí vážně určitě ne. Do koše. Vezme je a vysype.

  „Sakra!“ když se rozsypou. Horečnatě je sbírá. Hmm tahle není špatná. Podívá se blíž. Cena je dost vysoká, ale zase je bytelná docela se mu líbí. Tmavá. Na to co chce určitě Chev všechno dělat potřebuje solidní. Přece jen dva chlapi to už je nějaká váha.

  „Líbí?“ Obejmou ho čísí ruce a ucítí polibek na tváři.

  „Jo“ odpoví automaticky. „Cheve ty...“

  „Miláčku. Zlatíčko.“ Napoví mu s jemným úsměvem.

  „Ne ty hade. Jak tě napadlo...“

  „Jak? No tvoje rozhodnost vůči mně se určitě projeví i vůči vybírání postele tak jsem ti trochu pomohl. Ale tahle je solidní. Co kdybychom si vyjeli do toho obchodu?“

  „Ale zaplatím si ji sám.“ Bude muset sáhnout na rezervy, ale zvládne to. Poslední dobou rozhazuje za sentimentálnosti. Šalupa a teď postel.

  „Dobře. Zaplatíš si ji sám a potřebuješ taky ložní prádlo a podobné věci.“ Shanovi se zatočí hlava. Sbohem volnosti, sbohem svobodo. Na druhé straně ... zas to není tak špatné. „A můžeme se někde stavit na snídani.“

  „Tak to beru. Jen si vezmu bundu a jedeme.“ Chev se dívá jak mizí v ložnici. Podívá se na katalogy. Bude to fuška, ale ... to čekání se vyplatilo. Dnešní ráno i ta noc byla krásná.

  „Cheve! Už zase máš ty svoje stavy!“ houkne mu někdo do ucha. Shane. Teď už je bude mít pořád. Uculí se. Shane nad ním zoufale zakroutí  hlavou.

  Oba za půlhodiny skončí v malé útulné kavárně na snídani. Shane i Chev  po sobě pokukují a absolutně ignorují zvědavé oči. Káva, čaj, omelety a rohlíky. Sedí a zapomínají, že někam chtěli jít. Nakonec si kupodivu vzpomene Shane,  když si vzpomene na večer. Zvedne se a vyjde ven. Londýn dnes je Londýnem.  Zasměje se. Je tak rád. Je šťastný.

  „Na co myslíš?“ zašeptá mu do ucha Chev.

  „Jen se raduji z krásného dne. Nic víc nic míň. Pojedeme ne.“ Chev přikývne. Shane má pravdu. Je nádherný den a čekají ho další stejné krásné dny.

  „Opravdu to dřív nejde?“ slyší Shana.

  „Je mi líto, ale tahle je zamluvena  jedním párem. Tak za měsíc...je nám líto, ale dodavatel má přeplněno.“ Omluvně řekne prodavač. Podívá se po tom zvláštním páru.

  „Tak dobře. Vezmu si ji. Až bude můžete mi zavolat?“

  „Jistě můžete...“ Chev se zamyslí. Tak to ne. Tak dlouho rozhodně nevydrží spát na té úzké posteli. Pochybuje, že by teď Shana dostal k sobě natrvalo do bytu. Možná na pár nocí, ale ne na pořád.

  „Slečno je tady nějaký vedoucí?“

  „Jistě pojďte.“ Zkušeným okem projde jeho postavu, drahý oblek. Chev jde za ní. Za chvilku stojí před vedoucím provozovny. Po desetiminutovém rozhovoru Chev zanechá na stole šek a stiskne jeho ruku. Zaklapne knížku a vyjde ven.

  „Kde jsi byl, Cheve?“

  „Jen jsem se díval po nějakém nábytku.“

  „Nic nepotřebuji.“ Vyjede prudce.

  „Shane, domýšlivče proč myslíš, že to bylo pro tebe? Ale když jsi tak vzpomněl tak bychom mohli...“ Shane ho chytne za ruku a zamračeně ho táhne pryč.

  „Tak a hele tady je obchod s ložním prádlem.“

  „Drahé!“ sjede pohledem Shane ceny. Chev už chce něco říct, ale nakonec mlčí. „Tady je to lepší.“ Teď se pro změnu zamračí Chev. Má šílený vkus. Bavlna. Tak to ne. Přemýšlí jak zasáhnout do jeho nákupu, když zazvoní shanův mobil. Ten ho s úsměvem vytáhne a Chev s mrazením pozoruje jak jeho úsměv mizí a místo Shana je tady agent Draven. Zvedne oči. Zase je v nich chlad.

  „Cheve je mi líto musím jít.“ Schová mobil a vyjde na ulici. Mávne a chytne taxík. Chev vyběhne na ulici.

 „Shane co se stalo?“ Ten se neotočí.

 „Promiň povinnost.“ Nasedne a Chev vidí jak taxík se Shanem mizí v ruchu londýnské dopravy.

  „Pane co to prádlo?“ Prodavačka kulí na oba oči. „Ne je mi líto nevezmu je. Děkuji moc.“ Co se stalo? Opět agentura?