Shounen - ai povídky

                                                 Ohnivé objetí

   Chvilku jde Shane naštvaně k lesu a pak zmírni krok. Otočí se k Chevovi, který, přece jen nemůže jít tak rychle. Neví co ho to popadlo, vždyť mu na něm moc záleží. Kdyby ne už byl by dávno mrtev. Jenže jakmile skončí zdravotní dovolená, tak začne opět pátraní. Po jeho minulosti, která se pomalu objevuje, po figurce, která možná objasní záhadu století a možná nakonec vše dobře dopadne, ale nevěří tomu. A mezi tím? Měl by si užívat krásného dne a...

  „Na co myslíš, Shane? Vypadáš tak za zadumaně?“

  „Jen přemýšlím o tom co bude až skončí moje zdravotní dovolená, Cheve. Uvědomuješ si, že se pořád nic nevyřešilo? Že jsme tam kde jsme začali?“

  „Myslím, že se mýlíš. Nejsme tam kde jsme začali. Poznal jsem tvoji rodinu, poznali jsme se blíž a stali se milenci“ pátravě se na něho zadívá. Všimne si drobného trhnutí a nejraději by něco rozflákal. Jak to z něho dostat co se stalo a proč ho odmítá.

  „Milenci. To přestane. Nemohu...“

  „K čertu nemůžeš. Kdybys chtěl tak můžeš, ale ta tvoje obludná povinnost a já nevím co ti ...“

  „Dost, Cheve! Nemáš právo to říkat, nemáš právo na nic!“

  „A já to vím. Kdybych to nevěděl, kruci Shane proč jsi tak tvrdohlavý? A ne že mi utečeš a já se tady ztratím. Nevím co pořád chceš? Řekni mi a pomohu ti jak jen budu moci. Jenže ty si pořád vymýšlíš nemohu to a tamto a taky nechci to a tamto a to škodí a nemám peníze a on je bohatý a já chudý, ošklivý a on hezký.. tady se pleteš a on mně nepřitahuje a je arogantní... myslíš že nevím co si myslíš? Opravdu začínáš mně důkladně štvát.“ Prská to na něho jako kulomet. „Nejsi jediný na světe, víš o tom...“

  „Přestaň žvanit o čem nemáš ani páru!“

  „Tak mi to řekni sakra. Jak asi to mohu použít proti tobě? Někomu říct? Zabít tě? Věř mi, že to není tak jednoduché a kdybych se tím mohl zbavit takového paličáka udělám to. Mám jen s tebou problé...“

  „Tak si najdi...“

  „Už jsem ti řekl, že patříme k sobě. Pokud to nevidíš zajdi si k očnímu a pořiď brýle a taky nezapomeň papíry na blbost!“ Dodá vztekle. Shane mlčí a Chev se posadí na pařez.

  „Jsem už unavený z toho jak tě pořád o něčem přesvědčuji. Když jsme se milovali bylo to dokonale. Nikdy jsem nic takového nazažil a vím, že ty taky ne. Jenže se pořád bojíš. Máš strach.“

  „Cheve přestaň mluvit o něčem o čem nemáš ani ponětí. Nemám moc věci a práce .. nemám nic jiného.“

  „Shane uvědomuješ si, že máš mně? Nebo jsem jen něco co je tady něco jako jen .. něco mi je přijď nebo něco takového ... já dostanu chuť tak ke mně zaskoč?“ Shane se začervená. Svým způsobem má pravdu.

  „Neprosil jsem tě o to“ řekne škrobeně.

  „Já vím. Chceš se rozejít?“ řekne váhávě Chev. Shane v duchu vykřikne NE.

  „Ano“ řekne opak. Chev se zvedne. Sakra on to opravdu chce a on to musí splnit nebo ... přistoupí k němu.

  „Na rozloučenou ne.“ Obejme ho rychle a přitiskne se k němu. Cítí odpor, ale najednou se poddá a a on ho začne líbat. Zoufale, ale s touhou. Cítí jak mu odpovídá. Polibek se prohlubuje a Chev ho pustí z obejtí. Vezme mu tváře do rukou. Dívá se do jeho šedých oči a pátrá v nich. Políbi ho něžně a zašeptá.

  „Ne. Myslím, že to budu tentokrát ignorovat. Splním ti cokoliv, ale tohle ne. Budu s tebou dokud mně nezabiješ... protože takhle to skončí ne? Dnes ne zítra ne, ale jednoho dne ano a já budu u toho. Nedovolím ti udělat tu chybu.“ Trochu křivě se usměje. „Jsme pro sebe jak stvořeni. Ať v nebi nebo v pekle, ale jsme. Jsem pro tebe to nejlepší co tě mohlo potkat, víš“ dodá suverenně.

  Shane by ho v tu chvílí nejraději něčím přetáhl. Neví jestli má pravdu nebo ne, ale to jak ho drží je mu dobře. Zavře oči a vzpomene si na to co se stalo před těmi týdny v Kolumbii. Na tu chatrč a na toho muže v noci, na ty stráže, které se dívaly. Vymaní se mu z náruče.

  „Pojď je to nedaleko“ řekne podivným tónem. Otočí se a jde. Chev si povzdechne a jde za ním. Jdou mlčky za sebou. Z ničeho nic uvědomí si, že nese sáček s pěčivem. Maminka. Vyndá něco co je podobné croissantu a jeden vrazí do ruky Chevovi a druhý začne jíst. Chev si k němu přivoní a pak zakousne.

  „Není to špatné. Ještě daleko?“

  „Už tam budeme“ řekne napjatě Shane. Je zvědavý jak se tam Chevovi bude libít. Odhrne křoví a Chev s Shanem uvidí palouk a jezírko s potůčkem.

  „Našel jsem to jako malý kluk a stalo se mým oblíbeným místem. Byl jsem tady víc než doma. Možná.“

  „Je tady nádherně.“Posadí se k jednomu ze stromu. Shane se posadí vedle něho. Ne tak to nechci, pomyslí si Chev. Jako bychom byli cizí lidé a tady nás nikdo nemůže vidět. Nakloní a přítáhne ho k sobě. Najednou Shane na něm leží na zádech. Rychle vyskočí. Chev se zděsí jak se dívá na něho nenávistně. Copak ho opravdu tak nesnáší? Shane zavře oči a posadí se vedle něho. Chev mlčí. Nechce se pohádat znovu, ale ta reakce je přehnaná. Nemůže pochopit jak se najednou tak změnil do té Kolumbie.

  Úplně a zbytečně jsem vylétl. Nic mi neudělal. Začíná mně to ovládat. Nesnáším, když mně něco ovládá, ale nemohu to ovládnout si mysli Shane. Je to tak reflexivní.

  „Shane co se stalo v tém Kolumbii?“

  „Už jsem ti řekl, že nic.“

  „Mám si vyžádat zprávu a prozkoumat ji?“ Nic nenajde to ví. Neubližíl mi fyzicky, tak aby ti hnidopiši něco poznali, ale spíš se děsí toho jak k němu byl zezadu a ty tváře jak se dívali. Lačně a chtivě. A ten hlas co mu šeptal, jeho oči, ruce...

  „Nechápu proč. Měl jsem jen úkol a splnil ho.“

  „V takovém stavu? Bylo to horší než v Kazachstánu. Je div, že jsi přežil.“

  „To nevíš, že mám devět životů jako kočka?“

  „Jednou ti dojdou a já nechci to zažít. Nechci...“

  „Své práce se nevzdám.“ Usekne řeč Cheva. Ten si povzdechne. Jak to jenom z něho vymámit? Mlčí a dívá se na překrásné jezírko s malým potůčkem. Proč se tak chová. Jako bych mu ubližoval...přemílá to slovo a zbledne. Ne snad to nemohlo být... jestli ano. Polkne.

  „Shane přisuň se ke mně. Je mi nějak zima“ řekne. Shane nadzvedne obočí. Zima? Sice není léto, ale je ještě teplo a on... přisune se k němu. Chev přimhuří oči. Pravda teď nic nepomůže... rychle si ho přitáhne do náruče a obejme. Silně. Shane se zazmítá jak to nečekal.

  „Zabil jsi ho aspoň pomalu?“ Ticho. Chev vnímá jeho tělo. Ztuhlé, v šoku.

  „Tak zabil nebo ne!“ řekne drsně a silněji ho k sobě přimáčkne. Shane cítí jeho tělo tak jako toho muže... Uvědomí se, že Chev na to nějak přišel. Přišel na to, že byl znásilněn, ale v tom připadě jak to ví?

  „A ty jsi ho zabil pomalu?“ Čeká. Hádá. Neví co čeká. Tentokrát cíti jak jeho objetí povoli.

  „Ne. Zabil jsem ho rychle.“ Shane ztuhne. Ne to není možné. Tohle není to co čekal. Nehce to vědět nechce. Zatřepe hlavou. Je to prakticky první informace, kterou získal, ale víc nepotřebuje. Byl v Thajsku, zjizvená záda a k tomu znásilnění. Ví jak dopadají lidé, kteří jsou chycení tamnější guerillou. Možná špatné vyjádření, ale je .. jenže on byl jednu noc a Chev zřejmě...

  „Já taky. Promiň.“ Neví za co se omlouvá. Jestli za to jak se k němu choval, nebo za to co musel prožít.

  „Kdyby ne zabil bych ho pomalu. Hledal bych ho i kdyby se schoval ve Vatikáně, rozumíš. Dám ti čas kolik chceš, ale popravdě... nedal bych ti žádný. Rovnou bych si tě tady vzal. Čím déle...“

  „Tvoje zkušenost?“

  „Ne. Mně to bylo odmítnuto.“ Začne mu rozepínat knoflíčky u košile. „Neudělám nic co nechceš. Pokud nechceš... ne ty to chceš, když se dívá na jeho polobnažené tělo. Laská ho. Ví co dělá. Chce, aby zapomněl na toho neznámého. Měl ho.. nejraději... chce někoho zabít. Nejraději toho parchanta, sevře silněji bradavku, uslyší zasyknutí.

  „Promiň. Já pořád jsem to já ne on.“

  „To vím, že jsi to ty. Umíš to tak dokonale. Tak dokonale mně vzrušit.“ Chev si přestane všímat bradavek a sjede na rukou na jeho kalhoty. Shane má pravdu, když si všimne jeho vzrušení. Položí ruku na jeho vzrušení a začne mnout. Shne nemůže se nedívat na to jak je tam položena, chce odvrátit zrak, ale nemůže. Zavrtí se jak jsou mu kalhoty nepohodlné. Chev mu rozepne knoflík a zip a vklouzne dovnitř. Shane se kouše do rtů. Nechce sténat, jsou rozhlédne se. Nejde to a zasténá hlasitě. Na krku ucítí kousnutí a jazyk jak ho šimrá. Už dávno ho neobjímá a on nechce ani nemá chuť vstát a jít pryč. Nějak snad to ovládne. Ty jeho ruce. Pořád se dívá dolu a nakonec vytočí hlavu. Chev si vezme jeho rty a líbá je. Ani neví jak a ucítí na penisu vzduch. Odtrhne se a podívá na svoje už skoro obnažené tělo. Jestli někdo přijde.

  „Jestli nás někdo uvidí...“ smích.

  „Mně je to jedno. Nepřemýšlej. Chci se s tebou milovat a pokud to nebudeš chtít taky dobře. Jen se budeš mít hezky“ šeptá mu do ucha. Dívá se na jeho ruku na svém údu. Nikdy neviděl. Zavře oči. Nechce vidět jak ho laská.

  „Otevři a dívej se!“ Šeptá Chev. Sám se dívá na svoje ruce jak ho laskají. Shane otevře oči. „Nic na tom přece není. Jen tě laskám.“ Sám by nejraději by si rozepnul kalhoty jak je vzrušený, ale odsune svoji potřebu. Možná pak. Shane je důležitější. Po tom co se stalo. Políbí ho. Hladí ho, už teď prudčeji. Podívá se do jeho tváře.

  „Postav se!“řekne chraptivým hlasem. Jen doufá, že mu ta pitomá sádra nebude moc překážet. Ne je to vpořádku a klekne si před něj. Vezme ho do úst. Shane stojí a dívá se dolů na jeho havu. Natáhne ruku a zajede mu do jeho hebkých vlasů. Cítí se tak příjemně. Pochybuje bokama proti němu. Chevovi se vynořujou vzpomínky a znalosti jak ho učil tehdy ten muž v Thajsku. Využívá vše co se naučil a za chvilku polyká jeho semeno. I to umí perfektně. Slízne poslední kapku

  Shane vykřikne slasti a dívá se s ruměncem jak ho polyká. Chev mu zapne kalhoty a usedne zpět ke stromů. Nejraději by si teď rozepl svoje a...

  „Nestůj tak. Nesním tě.“ Shane si lehne do jeho náruče jako předtím. Má divný pocit z toho všeho. Cítí jeho vzrušené tělo na svém a ví co chce a váhá. Mlčí. Chtěl by se ho zeptat na tolik věcí. Chev se usmívá. Hladí ho nevzrušivě. Jemně, jen  aby cítil jeho přítomnost. Shane polkne a pak neodolá.

  „To Thajsko....“ začne. Chev mlčí. „Zajali tě tam. Mám pravdu, že. Viděl jsem taková záda u jednoho muže od nás. Zachraňoval jsem ho. Byl tam týden. Přežil to, ale od té doby je jiný.“

  „Takže už moji minulost znáš. Máš pravdu změní to každého i mně. Ale na zbytek si musíš přijít sám. Nebudu ti to říkat, protože já taky musím na to přijít.“ Začne mu posévat drobnými polibky krk. „Nevím proč jsem ti tu košili zapínal. Rozepni ji!“ Shane zvedne hypnoticky ruce a sám si ji rozepne. Má pocit, že to nejsou jeho ruce, že je má nějak zdřevěnělé. Dívá se na svoje ruce jak ji rozepínají a na Chevovy štíhlé jak ji rozhrnují. Ruce zabijáků. Jsou oboje tak podobné. Je hlupák. Velký hlupák, když dovolí, aby ho někdo takový jako ten neznámý muž ovlivnil. Vezme ruku Cheva a prohlíží ji. Hladí ji a nakonec si ji přitiskne ke rtům.

  „Shane?“ Chev neví co Shane dělá. Nevidí mu do obličeje, ale to drobné gesto ho tak vzrušilo. Ještě chvilku a snad exploduje. Je to tak těžké cítí jeho tělo na svém a nic nedělat.

  Shane váhá stále neví jak bude...“Já Cheve“ polkne „ chci to zkusit.“ Chevovy ruce se automaticky kolem něho sevřou.

  „Nemusíš. Přece víš...“

  „Sakra mlč jednou ano a udělej co ti říkám! Sakra!“ zakleje. Uslyší smích. Směje se. Ten zmetek se směje. Otočí se k němu. Jiskřičky v jeho olivových očích mu učaruji. Jsou tak Klekne si a políbí ho zatímco rukama mu rozepíná kalhoty až ho dostane ven. Dívá se jak je velký a vzrušený. Už zapomněl .. podívá se do jeho olivových oči teď tak temných a vážné tváře.

  „Obrať se a sedni si tak jak jsi seděl.“ Shane poslechne. Je zvědavý co se bude dít dál. Chev rychle mu rozepne a stáhne kalhoty. Hladí ho a mazli se s ním zatímco zatíná zuby a na čele se mu začíná perlit pot jak se ovládá. Poslouchá jak Shane jemně vrní. Miluje ten jeho zvuk a přitom ho tak vzrušuje.

  „Nic nemám sebou. Bude tě to bolet“ šeptá mu a jen se modlí, aby neřekl DOST. Asi v tu chvílí by to nepřežil.

  „Jak moc?“ Chev cítí jak mu hoří tváře. Ještě že to nevidí Shane.

  „Dost!“ Možná ho chce tak trochu odradit. Shane přemýšlí a Chev v duchu kleje jako pohan. Jak ještě dlouho. Začne mu stahovat kalhoty. Shane ucítí na zadku jeho vzrušení. Trochu ztuhne, ale nakonec se uvolní. Rychle si je stáhne, kruci už zase je nahý a Chev oblečený. Jak to jen dělá? Ale to už cítí jeho prsty v rýze a jak ho dráždí a pronikají do něho.

  Ještě chvilku a ne nejde to už protahovat. Sevře rty. Bude ho bolet a neví jak se zachová. Kruci je to tak těžké. Navede ho a Shane pomalu doseda.

  Měl pravdu bolí to, ale jinak nemá stejný pocit jako tehdy. Dosedne na něho. Chvilku jen tak sedí a dívá se na jeho ruce jak ho hladí.

  „Shane promiň“ zašeptá a nadzvedne ho rukama. Za chvilku se Shane sám pochybuje a sám si určuje rytmus. Když se to tak vezme tak to se mu líbí. Chev se ho vůbec nedotýká a zatne ruce do země. Nechává ho dělat co si chce. Jen by to nemusel tak protahovat. Shane slyší jeho sténání. Je to Chev... matně si vzpomene na tehdejší, ale spíš chce aby i Chev se měl hezky. Pochybuje se rychleji a najednou uslyší jak Chev vykřikne. Prudce dosedne a jen sedí. Je unavený a na těle cítí pot jak se pochyboval. Chev se zvedne přitiskne se k němu a obejme.

  „Dokonale. Nemusíme se nic učit“ šeptá mu do ucha a lehce ho kousne do krku.

  „Nemusíš mně kousat.“

  „Když mně to tak vzrušuje. No tak taková maličkost. A taky tohle a tohle! A ukazuje mu na jeho těle co ho vzrušuje.

  „Ukaž spíš co tě nevzrušuje!“ Shane se zvedne a ucítí na stehnech jeho semeno. Dojde k jezírku a umyje se a pak najednou zpozorní. Musel být toální vůl. Otočí se na polosvlečeného Cheva.

  „Okamžitě se obleč a dělej!“ Sám přeběhne k věcem a začne je na sebe házet. Ten na něho udiveně zírá.

  „Necitíš to?“ Chev se zvedne má pravdu slabý pach, ale. Zbledne a rychle se zapíná.

  „Odkud?“

  „Skoro odevšad. Museli jsme být mimo... příště žádná příroda, Cheve!“

  „Ale to snad ne. Přece nebudeš tak krutý.“

  „Cheve hoří a ty se bavíš o sexu?“

  „Lepší téma nemám. O něm se mohu bavit kdykoliv a s tebou obvzlášť.“ Shane si povzdechne.

  „Jestli ti to nevadí tak tvoje noha je zraněná a já ještě nejsem fit. Od té doby co jsem tě poznal se řítím z jednoho maléru do druhého. Až jednou nebude tak určitě budeš pryč nebo mrtvý!“ suše dořekne a zastrká si košili do kalhot. „Doufám, že dům s rodinou je v pořádku, ale myslím, že jo. Jdeme!“

  „Pořád si stěžuješ. Jenže když jsi mně neměl, žil jsii jako poustevník na hoře Olivet. Neboli jsi byl na půl mrtvý.“

  „Nechci to říkat, ale s tebou jsem pernamentně napůl mrtvý.“ Sehne se k jezírku a namočí bundu. Chev to udělá taky. Oba vykročí přes jezírko hlouběji do lesa. Shane se snaží rozpomenout jak ten les vypadá. Za nimi a vedle nich je oheň. Nevidí ho, ale cítí dokonale. Nad sebou uslyší vrtulníky. Podívají se na sebe. Začínají hasit.

  „Jak jsi na tom s nohou.“

  „Dobře, ale maraton běžet nemohu. A co ty?“

  „Asi tak jako ty. Budeme raději šetřit dechem. Vůbec nevím jak daleko budeme muset jít a jak je velký oheň.“ Chev přikývne a jde. Noha trochu bolí, ale jak si přivyká tomu tempu je to čím dál lepší a lepší. Později s ni nebude moci hnout, ale podívá se na Shana. Občas zastaví a změní směr. Chev se otočí.

  „Neotáčej se. Zdrží tě to. Je to za náma!“

  „Jak to víš?“ale jde.

  „Já nevím. Prostě mne tak naučili.“ Chev mlčí. Zajímalo by ho co všechno Shane umí. Jde za ním a doslova cítí plameny v zádech. Začíná mu být horko. Hodně horko. Vrazí do Shana. Stojí a něco zkoumá. Otočí se a jde zpět. Chev vytřeští oči. Co blázní?

  „Za chvilku se změní vítr.“ Jdou k ohni a má pravdu. Plameny změnili směr. Dívají se jak užírají jiný kus lesa. Shane se zkoumavě podívá na Cheva. Zvládne to než se to otočí? Těmi plameny se vítr bude měnit jak korouhvičkou. Ne chyba. Popadne ho a začne utíkat zpět. Včas, když uslyší jak plameny se vrátily nazpět.

  „Shane víš co děláš?“

  „Momentálně se snažím dostat z plamenů, které jsou skoro všude. Musíme najít místo, kde už byly plameny a dostat se přes spáleniště jinak to nevidím. Nebo vodu cokoliv. Promiň Cheve, ale nenapadalo mně, že se...“

  „Nemlouvej se. Musíme se odsud dostat.“ Podívají se nahoru, kde slyší vrtulník. Vykročí vpřed, kde necítí tolik oheň. Začíná jim být šíleně horko, ale nic se neodváží stáhnout. Vzduchem se nese popílek a stěžuje jim dýchaní. Vědí jak vypadají. Naprosto šedivě. Jdou dál a jen bundy nasaklé vodou je trochu chrání, ale i ty pomalu usychají. Podívají se na sebe. Šedé obličeje a jen bělmo oči v nich svítí.

  „Je konec Shane!“ Ten vidí, že má pravdu. Kolem nich plameny. Zdá se, že oheň byl rychlejší. Kde to jen můžou být a pak zahlédne kámen. Ještě dobře že nehoří.

  „Musíme přes plameny, Cheve a dobře poslouchej. Vidíš tem kámen.“ Chev přikývne. Ten popílek stěžuje, ale vidí. „ Je tam potok“ pokračuje Shane. „Jen doufám, že není suchý, ale riskl bych to.“ Uslyší praskot dřeva. Kruci budou si muset pospišít.

  „Můžeš?“ Chev přikývne. Je už unavený, ale zvládne to. Oba se rozeběhnou. Chev klopýtne, ale dostane se přes oheň. Vybrali místo, kde plameny jsou nejslabší, ale i tak mají pocit, že jsou v pekle. Zavřou oči a otevřou po několika krocích. Kolem nich plaménky ohně a doutnající pařezy. Zaboří se do horkého popela, ale drží. Shane se otočí po Chevovi. Zpozdil se. Otočí se a vezme ho do náruče. Chev ho obejme a Shane běží ke kamenu a pak. Je tam málo vody, ale je tam. Skočí do potoka. Podívá se na boty. Rozžhavené. Uslyší sykot a páru. Zašklebí se a pustí do potoka Cheva. Začne na něho cakát vodu a ohořelou s dírama bundu hodí do potoka. Nakonec pocaká i sebe. Nevšímá co to s nim dělá. Pak si prohlédne boty a dívá se na okolí. Asi v tom potoce trochu déle zůstanou.

  „Zůstaneme nebo jdeme dál?“

  „Nejraději bych zůstal, jenže nevím co ta noha. Teď ji mám trochu rozhýbanou.. sice pak to bude utrpení svatého Krištofa, ale budu doma a budu moci někomu nadávat a lkát do polštáře nebo na tvé rameno?“ Dodá nadějně. Shane si odfrkne. Je v pořádku. Podívá se na boty. Nevydržely by jít rozžhaveným popelem, ale jestli se vítr obrátí. Ještě pořád je tady dost materiálů co může hořet. Dívá se po pahýlech stromů, které doutnají a na menší ohníčky. Takhle asi vypadá peklo. A oni dva jsou v pekle. Bude ho muset nést. Dívá se jak si masíruje nohu. Za chviku vyrazí oheň ne oheň. Podívá se na šedivého Cheva. Jak moc ty boty vydrží?

  „Jdeme potokem, Cheve. Nevím jak dlouho, ale naše boty to nevydrží. Už teď po tom krátkém kousku mám pocit, že je mám rozžhavené jako plotna. Jak se ti dýchá?“

  „Blbě. Bylo lepší.“

  „Jsme na tom stejně. Musíme jít.“ Natáhne ruku a zvedne ho. Chev se dotkne nohou země a zatmí se mu před očima. Jen chvilka a je ztuhla. Zatne zuby a jde. Jenže rychlost je ta tam a za chvilku je Shane hodný kus před ním.

  „Shane!“ Shane se otočí. Zakleje. Rychle k němu dojde a vezme ho do náruče. Zpomalí je to, ale jestliže ho Chev zavolal, tak víc nemůže. No tak mu aspoň oplatí Skalnaté hory.

  „Shane to nevydržíš!“

  „Sklapni nebo tě opravdu pustím. Když ty jsi to dokázal, tak...“

  „Byl jsem fit, jen trochu otřesený!“

  „Otřesen?? A jako kde jsi to sebral?“ Chev se usměje až mu v obličejí zasvítí bílé zuby. Je to příjemná změna. Takhle se nosit. Hmmm má to svoje rozhodně výhody. Nebýt toho, že jsou uprostřed požáru, tak by se asi bavil. Rozhlédne se po okolí. Bylo tady tak krásně. Všechno zelené a najednou je černo prázdno pusto. Jen popel a hustý kouř. Nutí je to kašlat. Jdou potokem, který je prakticky pryč, ale pořád je trochu bláta a místy kaluž. Shane se zastaví. Docela se pronese. Bude lehčí ...

  „Na záda Cheve. Jestli jsem správně za chvilku bychom měli být z toho venku.“ Položí ho a Chev se mu vyšplhá na záda.

  „Zvládneš to?“

  „Jistě, že zvládnu. Musím chráni...“ zbytek spolkne. Chev se zarazí, ale mlčí. Koho chránit? Ví, že něco se mu stalo v minulosti. Ta jeho fobie povinnosti a zároveň chránit. I jeho chrání a přitom ví, že určitě rozkazy zněly jinak. Je to tak zvláštní se dovídat o minulosti, která ho ovlivňuje i dnes. Možná kvůli minulsoti žije tak jak žije a pořád někam cestuje, jako k tomu profesorovi. Možná shání informace?

  Je tam nějak ticho. Má pokušení se ho zeptat na Thajsko nebo jen jestli na jeho zádech ... z nebe se snese voda a oni se začnou dávit jak výpary a vše jim jde do krku. Shane pustí Cheva a dá si ruku před ústa. Takhle v těch výparech nedojdou daleko. Už teď má pocit, že má krk v jednom ohni. Vezme svoji košili a roztrhá ji. Namočí do kaluže a jeden díl dá Chevovi. Druhý si ováže kolem úst a nosu. Škoda, že ho to nenapadlo dřív, ale netušil, že to bude tak šílené. Dívá se jak Chev si ovazuje ústa.

  „Lepší?“ zamumlá. Chev přikývne a Shane ho vezme na záda. Cítí jak podrážky se sypou. Ještě kousek potokem a budu tam. Po tomhle ho nikdo do lesa nedostane.

  Ještě kousek a kousek si říká a dává jednu nohu přes druhou. Dým, horko začíná si vybírat daň. Nic neříká jen upřeně zírá před sebe a jde. Občas na ně spadne voda a on má chuť ty vrtulníky poslat někam, ale raději se snaží dýchat mělce. Ještě kousek, přece ten potok musí skončit. Zastaví se a položí Cheva na zem. Starostlivě se podívá po Shanovi. Ten se rozhlédne a uvidí maličkou kaluž. Vezme košili a vymáhá ji tam. Je celá černá a moc nepomůže, ale aspoň trochu. Chev si odváže svoji a podá mu ji. Cítí jak mu kotník tepe a je napuchlý. Shane mu košili zaváže. Chev se dotkne a setře popílek. Kůže je trochu červená, ale jinak nevypadá to na puchýře. Shane se zamračí a lépe se zabalí do zbytků bundy.

  Vyleze z potoka a rozhlédne se. Už tam budou. Ještě kousek, ale musí jít přes to spáleniště, které zrovna jako ledová plocha nevypadá. Sedne si do potoka a jen sedí se zavřenýma očima. Bude muset to se Chevem přeběhnout. Lepší na zádech nebo v náručí. Ne záda. Kdyby upadl... pohlédne do jeho oči. Byli by dobrá dvojka. Sice v soukromí se pořád hádají, ale v práci... byl by skvělý partner.

  Nahne se a Chev mu vyleze na záda.

  „Pořádně se chyť a nepouštěj! Poběžíme!“ mumlá přes košili. Chev se ho chytne, Shane se nadechne a začne běžet. Musí dýchat hodně a cítí jak mu dochází vzduch. Ale musí musí ho chránit. Zvládne to. Cítí jak podrážky jsou napadrť. Ještě pár kroku a jsme na louce. Zakopne o pařez a zatmí se mu před očima, ustojí to a vyrazí znovu. Musí rychle a jak to dělají. Není horko, prostě jde po trávě snaží si vsugerovat. Přece chodí po žhavých uhlících a nic jim není. Stačí si jen vsugerovat. Ještě pár, jeden krok... slyší křik a někdo k nim běží.

  „Ježíší kriste! Kdo to je?“

  „Sanitku! Doktora!“ řve další hlas a on se válí po louce a snaží se nadechnout. Někdo podá kyslíkový přístroj a on se nadechne čerstvého vzduchu. Stihne se podívat po Chevovi a omdlí.

   Otevře oči v sanitce. Vedle něho sedí Chev. Je v pořádku oddechne si. Už zase nemocnice. V žádném případě. Sundá si kyslíkovou masku.

  „Cheve ošetří nás a vypadneme. Nějakou dobu nechci nemocnici ani vidět. Za chvilku by se mně začalo říkat Pan skončí akci v nemocnici, dovedeš si to představit! Ne to raději přežiji výčitky maminky. Tu...“

  „Jo taky nemám záměr tam zůstat. Víš, díky...“ dodá rozpačitě.

  „Jako za co?“ podiví se Shane.

  „No mohl jsi mně tam nechat a měl bys po starostech.“ Shane zavře oči. Ne opravdu někdy by ho... kašle na to.

  „A poslouchat výčitky mamky? Zbláznil ses?! Nějak moc si tě rychle oblíbila a .. necháme to.“ Chev si povzdechne. Zajímalo by ho co bude dál.

  Sanitka zastavuje a oni jsou vyneseni do nemocnice. Tam už je čeká mamka se Samanthou.

  „Shane...!“ nadechne se a pak mávne rukou. Tady je úplně zbytečné něco říkat. Otočí se k doktorovi. „Brette. Pokud jim nic nebude tak mi je odvézte domu. Vypadají hrozně. Potřebují umýt a zmeškali můj oběd.“ Dodá nesmyslně.

  „Cheve...!“ zarazí se, když vidí jeho šedý obličej a v jakém stavu je. Shane se Chevem se podívají na bezradnou maminku. Že by ji došla pára? Asi ne...

  „Takže až vy dva budete v pořádku vysvětlíte mně co jste tam dělali. Takhle mně vyděsit. Opravdu asi zavolám Vašemu šéfovi... chci ho poznat. Nejdřív kulka, teď záda, oheň... Shane Chceš mi něco říct?“

  „Ne mami. Jen víš náš šéf je tak strašně zaneprázdněný, že jo Cheve..“bezmocně se na něho obrátí. Chev vidí jeho sinnost i přes tu šeď popela. Chudák malý.

  „Ano Annie. A k tomu ...“ zmlkne neví jak dál. Annie se na ně podezřívavě podívá. Ti dva něco tají. Jistě to bude... oddechne si. Shane s Chevem vytřeští oči, když se usměje.

  „No já vím... neboj se. Ale jednou mně s ním budeš muset seznámit. Udělám Vám něco dobrého. Alane a ne že je tady dlouho necháte. Jestli je nebudu mít na večer doma, tak to řeknu tvoji matce.“ Alan zesiná. Rychle přikývne. Cheva s Shanem by to docela pobavilo, kdyby jim ho tak trochu nebylo líto.

  „Sam ty tu zůstaneš a dohlédneš na ty dva, aby se nedostali do maléru a dohlédneš na Alana. A já se svezu domu s Bessie. Musím tam vše přichystat.“ Ve dveřích se otočí prohlédne je a zakroutí hlavou.

  „Sam nechceš nám skočit pro oblečení?“

  „Ani náhodou Shane. Máte nadání se dostat do maléru a stejné nadání zase z nich vylézt, jenže v trochu pošramoceném stavu.“ Dívá se jak doktor je kontroluje pokožku, nohy a dýchací aparát hlavně krk.

  „Měli byste být v horším stavu. Někdo nechal asi láhev v lese a sluníčko i když pozdní...no les vzplál jak seník. Velmi rychle.“ Povídá doktor. Předepisuje masti a nějaké prášky. Oči v pořádku.

  „Nebýt toho potoka, nevím jak bychom se odsamtud dostali.“ Shane se obleče do chatrné bundy. Dívá se jak vyšetřujou Cheva. Nakonec noha.

  „Tak to budeme muset dát pod rentgen a pak novou sádru.“ Někam ho odvezou a za chvilku se vrátí i s doktorem. Zřejmě si vzal hrozbu jeho matky k srdci.

  „Je to dobrý. Není zlomena. Jen napuchlá a tady doktor povídal, že jen ji zafixujou a nebudou dávat už sádru. Ale prý mám se šetřit.“ Nakonec doktor je hodí do sanitky. Sam není šťastná, ale jede zachmuřeně za nima. Těšila se na důkladný výslech a nakonec nic z toho nebude.  No pořád je doma může překvapit a odchytnout a to tak aby se moc nekroutili. Hned se ji zlepší nálada. Stejně je dobře, že se jim nic nestalo. Vypadá to tam dost ošklivě a je zázrak, že se požár nedotkl městečka. I když ten les... rádi tam všichni chodili. Houby, borůvky a ostružiny nebo jen se psy a na procházku.

  Sanitka dojede před dům a tam ve dveřích Shanova matka.

  „Stát!“ řekne matka.

  „Léky!“ Sam stojí ve vrátkach a dívá se jak ti dva dospělí podávají ji léky. Ta si je prohlíží a něco mumlá.

  „Koupelna. Nejdřív Chev a pak ty Shane. Cheve potřebuješ nějak pomoci s nohou?“

  „Kdepak dostal jsem provizorní dlahu a...“

  „Skvělé. Vše už je připravené a potom si asi rádi lehnete ne?“ Oba přikývnou. Shane se otočí po Samanthě, která vyplázne jazyk. Máš co chceš mu naznačí. Bezmocně jde za matkou. Chev jde do koupelny. Opravdu má tam všechno a roztáhne pyžamo... tak to je určitě Shanovo, zadumá se. Jeho matka je malá tyranka.

  „Mami. Za nic nemohu“ když si protrpí její výčitky.

  „Promiň jen si dělám starosti. Nejdřív ty a teď i Chev.“ Annie stojí v kuchyni.  Shane se zarazí. Proč by ji dělal starosti Chev?

  „Víš co upeču dort. Dobrý dort s ostružinami nebo něčím podobným. Přece jen... povídej jaké to bylo.“

  „Hrozné. Nebýt toho co mně říkali na škole a pak v práci a nebýt toho, že jsme narazili na potok, tak nevím. Zavedl jsem ho k takovému jezírku. Víš nechtěl do městečka a tak jsem mu chtěl ukázat les a jak tam sedíme ucítili jsme kouř a zrovna ze směru, odkud jsme přišli. Šli jsme dopředu a ještě štěstí, že jsme měli mokré bundy, jenže nějak se změnil vítr a řeknu ti bylo to peklo. Nakonec jsem musel nést Cheva. Víš jeho noha. Jsem rád, že jsem tady. Ani nevíš jak.“

  „Co myslíš, přijal by Chev pozvání na Vánoce?“

  „Na Vánoce? Opravdu nevím mami, ale...“ Chev tady na Vánoce?

  „Já vím, že je to rodinná oslava, ale o jednoho člověka víc... jen jsem si říkala, že by to bylo hezké kdybys tentokrát mohl přijet i ty.“

  „Jezdím každý rok.“

  „Já vím. Zeptej se ho, ano. Nechci vypadat, že ...“

  „Shane můžeš. Děkuji za pyžamo!“

  „To nic není. Patří Shanovi. No nekoukej tak Shane. Mám tady tvoje věci. Nechce se mi je vyhazovat a nikdy nevíš k čemu se ty věci hodí. Sluší ti, Cheve.“ Shane překvepaně se dívá jak Chev zrudnul.

  „Máte hlad?“ ptá se v klidu, jako by to bylo každý den co vidí u sebe v kuchyni cizího chlápka v pyžamu syna.

  „Ne děkuji. Jen jsem chtěl poděkovat.“

  „Ale to nic. A ty Shane do koupelny. Vypadáš strašně.“ Shane chce něco říct, ale nakonec odtáhne Cheva z dohledu.

  „Hele netuší tvoje mamka něco?“ Shane se podrbe až se zvedne slabý prach.

  „Ještě před hodinou bych řekl, že ne, ale chce, abych ti tlumočila pozvání na Vánoce. Prrr.. „ když vidí jeho nadšený výraz. „Do Vánoc je daleko a já nerad bych ... i tak si tě moc oblíbíla. Hele to pyžamo vrátíš vpořádku. Jasné! Ne že skončí někde v koši. Když tak uvažuji...počkej co to děláš?“

  „Vypadáš hůř než bezdomovec. Neboj vrátím  ti ho.“ Zašklebí se a zabouchne za Shanem dveře. Tak to bychom měli. Vánoce tady. To zní báječně. Raději si půjde lehnout. Zatahá se za pyžamo. Naposled v něm spal... jo mělo medvídky a bylo mu moc málo. Pak nenosil nic, jen občas trenýrky. Jde do svého pokoje a lehne si. Ani neví a už spí jak zabitý.

  „Bezdomovec... já mu dám bezdomovec. Co si o sobě msylí. Vypadal stejně jako já nebo ještě hůř. Dívá se jak se kupí z něho špína. Vlasy si musí mýt několikrát. Nakonec vyleze ven a podívá se do zrcadla. Trochu červená pokožka, hlas není zrovna v pořádku a je strašně unavený. Oči dobré a vlasy kupodivu to taky přežili a nohy taky. Vše dobrý až na jeho oblečení a boty. To už není. Bude nmuset to nahradit a on ta nerad nakupuje. Mohl bych poslat nakoupit Cheva. Rád nakupuje... jenže koupil by mu nevím co a dal za to nevímco, takže budu muset jeden den obětovat a jít do obchodu. Navleče na sebe pyžamo a je tak unavený. Vyjde z koupelny a rovnou jde do pokoje. Na klice pokoje zaváhá a jde se mrknout k Chevovi. Spí, když nahlédne do pokoje. Zavře tiše dveře a narazí na mamku.

  „Jen jsem chtěl vědět jestli je v pořádku.“ Nezřetelně zamumlá. Ta přikývne.

  „Tiše ať ho nevzbudíme. Tady máš léky a večer dostaneš další.“Shane spolkne tablety a vystříká si krk něčím odporným. Jde do pokoje a praští sebou na pokrývku. Je tak un...

  „No jo mohla jsem to tušit. Nezodpovědní oba dva.“ Dá na stolek tablety a sklenku vody a pak vezme přikrývku a přikryje ho. Pak přejde do pokoje k Shanovi a udělá to stejné.

  Stejně je to škoda, že...

  „Mami co to děláš?“ ozve se u dveří.

  „Sam, Heather. Ukaž mi moji holčičku.“ Mamku poslední dobou nějak přepadají mateřské pudy, když ji podá Heather a ona ji vezme do náruče. „Tak řekni baba“ Heather má otevřené oči a mává ručičkama. Bum dá ránu do tváře. Annie se zasměje.

  „Tak co to děláš?“

  „Dort?“

  „My něco slavíme?“

  „No nic, ale řekla, jsem si, že když se dostali z toho ohně tak to oslavíme. A Chev je skoro už jako v rodině...na tady malička...“ houpe. Že by něco tušila? Napadne Samanthu. Ne hloupost. „Proč jsi tady?“

  „Ale jen jsem se chtěla přesvědčit jestli uděláš ty kytice na svatbu.“

  „Jistě že ano. Má být kdy přiští týden?“

  „No ano.“

  „Tak myslím, že tam půjdeme všichni pokud tady ještě bude Shane se Chevem a pokud ne, půjdeme my dvě s Heather. Chlapy necháme doma. Stejně tam bude víc chlapů než nás. Musíme to nějak vyrovnat.“

  „To jsem ráda a krásně to voní. Myslím, že dneska se stavím na večeři.“ Annie se dívá s úsměvem na Sam.

  „To víš, že jo a vezmi Patricka.“

  „Už opět jdete a večeři, Sam?“ John ji dá pusu na tvář a dotkne se Heather. „měla bys taky Patrickovi někdy uvařit sama něco.“

  „Snad se ti tati nestěžoval?“

  „Ne, ne jen tak žertuji a kde je Shane s Chevem? Snad nevyspávají. Dneska to bylo hrozné a hádám, že noc bude krušná.“

  „Jo spí a nebuď je. Byli v tom ohni. Poslala jsem je na procházku a oni vlezli do toho ohně.“

  „Cože?! A jak to, že to vím až teď! Copak nemáte telefony? Ženské pitomé! Je mu něco?“ Annie se Sam s enaježí, ale když vidí jak je vytočený mávnou nad tím rukou. Zvedne se a chce jít nahoru po schodech.

  „Nikam nechoď!“ odhadla Samanthaco chce udělat. John se zastaví. „Ne jen jsou očmoudli, říkal Alan. Museli sundat Chevovi sádru, ale jinak dobrý. Jen byli pořádně vyčerpaní a dostali léky.“

  „To jsem rád. Tak tohle je na infarkt. Annie whisky... maličko!“ Ta zavrtí hlavou a odejde. „Fakt mu nic není?“ zeptá se tiše Sam.

  „Jo, ale vypadali jako by se vrátili z bahna. Bylo vidět jen bělmo oči, zuby a nic víc. Trochu pokožka a...“

  „Copak si tu špitáte??“ Annie podá skleničku a John ji vypije. Zašklebí se. Ještě dobře si pamatuje tu pitku se Chevem. Odloží skleničku a dívá se jak vytahuje dort.

  „Slavíme něco?“

  „Copak musíme něco slavit, proto abych udělala dort?“

  „No ne jenže vždy...“ začali John se Samanthou společně.

  „Myslím to, že se z toho dostali je už nějaký důvod ne? Zajímalo by mně, jestli už vědí kdo to udělal. Doufám, ře ho zavřou až zčerná! Ohrozit moje děťátko a ...“zarazí se.

  „To bude chvilku trvat, odhadoval bych.“

  „To ano. Dobrý den otče, mami. Báječně to voní. Už se těším. Jak bylo v práci?“

  „Špatně a bude ještě hůř v noci a zítra. Hodně popálených zvířat a no budu vzhůru. Určitě bude hodně práce.“

  „Nechceš pomoci? Nevypadá to na to, ale se Chevem jsme šikovní.“

  „Ne kdepak. Zvládnu to sám. Jdeme jíst nebo padnu. Kde je ten druhý, Chev?“ řekne potěšeně. „Příště ho vezmi do města.“ Shane s mrazením pozoruje jak Chev si získal celou rodinu jako by se nechumelilo.

  „A tam je porazí Bessie!“ řekne s úsměvem Sam. „Dojdu pro něho.“

  „Ty zůstaň tady s Heather a pomoz mamce. Cheva zvládnu sám.“ Vyjde spěšně nahoru k pokoji Cheva. Otevře je.

  „Fuj to jsem se lekl. Co tak zaklepat?“ Stojí k němu v kalhotech od pyžama a jsou vidět na zádech jizvy.

  „Večeře, Sherlocku. Je dort.“ Dodá a dívá se jak se svléká. Chev si dobře uvědomuje, že si ho Shane  prohlíží a tak se trochu předvádí.

  „Nepůsobí to na mně.“

  „Fakt?“ Chev k němu přistoupí a pohladí ho po kalhotech.

  „Tak jo a jdeme. Dnes pomůžeme otci se zvířaty. Sice říkal, že ne, ale je to typická jeho tvrdohlavost.“

  „Kdopak asi to po něm má? Otázka za deset tisíc euro. Za A...auu! Mlčím.“

  Večeře proběhne dobře a Chev s Shanem vyprávěji odlehčenou verzi útěku před ohnivým objetím požáru. Jistě vynechají jak se pohádali, pak milovali a pak jak to bylo špatné s ohněm. U dortu, který jim servíruje Annie zazvoní zvonek.

  „Musím jít. Nějaká ovce a za ní další.“

  „Jdeme ti pomoci. To bude chtít a já si ještě něco pamatuji. Cheve jdeš taky?“

  „Jistěže jdu.“ Všichni se seberou a jdou do stodoly, kde je ordinace Johna. Tam vyfasujou bílé pláště.

  „Vždy jsem chtěl zkusit být doktorem.“

  „Nech toho. Stejně to asi bude vše stejné, že ano tati.“

  „Přesně. Poláleniny a popáleniny. Vydezinfikovat vyčistit a namazat a přikrýt podle rozsahu škod.“ Celou noc jde jedno zvíře za druhým. Vážnější případy jdou k Johnu a oni jen ošetřují menší případy.

  „Tak to bychom měli. Všechno snad. Za chvilku začne druhé kolo, ale chci si aspoň hodinku odpočinout. Díky za pomoc Chevaliere.“

  „Je to dřina Johne“ odváží se říct.

  „Jo to je, ale dělám ji rád. Tak jdeme na ten dort. Určitě nás tam čeká s horkou kávou.“

  „Tak nic jen čaj!“ když vidí Annie v košili s velkým šátkem přes ramena. Někdy v jednu hodinu jim přinesla svačinu a oni ji zbaštili jako hladoví psi.

  „Shane měl jsi telefon.“ Ten vyběhne nahoru. Vytočí číslo.

  „Shane zítra přijeďte.“

  „Jistě“a ticho.

  „Mami zítra musíme do práce“ Chev polkne. Nechce se mu odtud. Annie mu vytrhne mobil a nasadí na oči  brýle. Přece jen ty malé čísilka jsou... najde a vytočí číslo jejich šéfa. Shane se Chevem se dívají co bude. Chev s nejistým úsměvem a Shane dost bledý. Jestli se začne vyprávět, že šéfovi volala maminka... nebo jestli praskne ten zbytek...

  „Vy jste šéf Shana Dravena a Chevaliera Varenna?“ Chev zbledne a málem zakucká. Zoufale se po sobě podívají s lžičkami v dortu, který mění podobu.

  „Kdo volá?“

  „Jsem matka Shana. Takže zítra rozhodně je odsud nepustím. Právě přežili požár a rozhodně do Londýna nepojedou. Určitě máte víc mužů, tak to nemusí být zrovna oni dva. Děkuji.“ Přiloží ho k očim a pečlivě zmáčkne tačítko s červeným telefonem.

  „Tak a je to. Jedete až za týden. Nejdřív se musíte uzdravit. Nechutná Vám ten dort?“ John už dávno odešel spát. Shane s Chevem se podívají na neidentifikovatelnou hmotu, která byla dřív dortem.

  „Já to tak rád!“ vyhrknou oba a rychle se do něho pustí.