Shounen - ai povídky

  „Agente Shane Dravene. Můžete mně vysvětlit ten podivný telefonát od Vaší matky?“ Shane stojí v pozoru a dívá se oknem na Temži. Rozhodně nechce se podívat do rozčileného šéfova obličeje. „A k tomu ten vtip se Chevalierem. Moc s ním trávíte času. Už ho sledujete?“

  „Ano pane. Celé dny“ Shane celý šťastný, že nějak se ten telefonát přešel a šéf už o něm nepovídá.

  „Aha a co víte?“ odoží mobil a zvědavě se podívá na agenta. Shane to neví, ale v šuplíku má složky jich obou a ty Chevalierovy vypadají extrémně zajímavě. Možná, že ten telefonát od jeho matky přece jen nebyl tak úplně k ničemu, ale nechá ho ještě podusit ve vlastním tuku za to vzbuzení.

  „No je velmi chytrý, lstivý a...“

  „Shane? Podívejte se na mně.“ Shane ztuhle otočí hlavu k svému šéfovi. Výborně nezlobí se. „Máte mně za hlupáka, idiota, blbce... to je jako vaše sledování? Za co mně máte!“ řve tak silně, že jeho sekretářka přestane pilně opisovat a začne zvědavě poslouchat. „Vaše výsledky jsou .. nulové!“ zařve až se i rybičky začnou živěji prohánět. Uklidněný se vrátí do svého pohodlného křesla.

  „Ne pane rozhodně ne.“

  „To jsem moc rád a teď to vysvětlení.“ Začne opět. Dnešní den začal hnusně a Shane zrovna přišel jak na zavolanou.

  „Vysvětlení pane. Čeho pane?“ Shane studuje vzorec stolu.

  Šéf si povzdechne. Dělá to jen tak nebo co se to sním děje? „To co se stalo a“ zvedne telefon mu před obličej.“Jak se Vaše matka dostala k mému číslu. Víte, že není pro každého.“ Shane má pocit, že na skřipci v mučírně mistra kata by mu bylo lépe. Ano rozhodně to vypadá na úplnou degradaci k psacímu stolu. Nesnáší psát.

  „Jak jste mně volal pane. Maminka si našla Vaše číslo a zavolala zpět.“ Taky na to mohl přijít sám, pomyslí otráveně, ale na tváři není vidět ani záchvěv myšlenky. Copak dělá Chev? Mu do toho vlítne myšlenka. „Povídala, že by s Váma chtěla mluvit o přetěžování Vašich zaměstnanců“ šéf zaprská.

  „Ne.“ rozhodně pronese.

  „...a zve Vás na Vánoce k nám.“ Maminka je maminka a on vše vyřidí co mu pečlivě uložila.

  „Víte Shane“ po chvilce pečlivého uvažování řekne šéf“ kdo je Vaším  šéfem? Vaše matka  nebo já?“ Shane nešťastně se na něho podívá.

  „Ale pane je to ... vy byste dokázal něco odříct svoji matce?“ Šéf se zaškaredí. To tedy ne. Jeho matka je malá despotická dáma, která neustále mu mlátí o hlavu jak to, že se ještě neoženil a očekává vnoučata. Mezi Shanem a šéfem se vznáší pochopení.

  „Dobře“ přeruší ticho šéf. „Dnes se pustíte do sledování a Shane chci výsledky. Ne to co jste mně předhodil dnes, ano. A jsem rád, že se Vám nic nestalo.“

  „Děkuji pane. Bylo to peklo a bez hraběte Chevaliera de Varrena“ pečlivě to vysloví „bych to nedokázal. Byla to rozhodně zajímavá zkušenost.“ Odmlčí se. Přece jen neřekl toho nějak moc?

  „Dobře a ty Vánoce. Víte moje  matka“ snaží se vybruslit. „Vy mně nějak omluvíte u Vaší, ano.“ V tom telefonátu jako by slyšel svoji matku. Ne rozhodně ne. Shane se v duchu zazubí. Zdá se, že šéfova matka je pěkná semetrika.

  „Jistě pane. Jdu na to sledování. A pane...“

  „Co zase?“ mrzutě řekne. Ty rozhovory o matce mu něco připomněly.

  „Mohu použít všech prostředků?“

  „Co je to za blbou otázku? Copak jsme nějací Bobicí? Vypadněte nebo moje rybičky Vás vynesou v zubech!“ už vybuchne. Shane rychlým krokem vypadne a teprve za dveřmi si dovolí zaculit.

  „Tak Cheve Konečně. Jen počkej. Zjistím i to co nevíš sám o sobě!“ zachechtá se a kolemjdoucí agentka se po něm zvědavě otočí. Má dobrou náladu, když odchází do šéfa. Zajímavé a za chvilku už se nese agenturou zpráva, že Shane Draven je zřejmě povýšený. Co jiného může přinést dobrou náladu v pondělí ráno a to ještě když je to u dveří kanceláře šéfa?

  Shane zatím jse chodbou a skoro si pohvizduje. Přemýšlí kde začít. Nasadí agenty na sledování. Zřejmě Thomase a pak odposlouchování. To bude on sám. V noci rozhodně to se dějí všechny nekalé věci a pak  ve dne nechá asi Bretta s Martinem. Jo ti dva budou jen rádi, že je vytrhne od odposlouchávání nějakého znuděných bohatých párků a politiků. Zvlášť Martin.. otevře dveře do svého kamrlíku a usedne na židli.

  Dívá se po své útulné dači a pak vytáhne tajnou zásuvku. Měl by konečně s minulosti nejen pohnout, ale i možná zapomenout. Ne zapomenout ne, ale rozhodně ji neschovávat. Vytáhne fotografii Suzie a dá ji na viditelné místo. Vedle položí pero. Tak a je to a teď zavolá Thomasovi. Zvedne sluchátko a chce vytočit číslo, když  se dveře od kamrlíku rozrazí a  vnich stojí rozzuřený Thomas.

  „Shane ty psí bastarde. Podívej se na to?“ Shane zvrátí hlavu a a podívá se na Thomase. Vida nemusí mu volat a aspoň ušetří agentuře peníze.

  „Ahoj Tome. Rád tě vidím mám pro tebe menší prácičku.“

  „V životě už s tebou nechci dělat!“ vykřikne a na stůl se snesou papírky. Shane lhostejně jeden zvedne.

  Pokuty.

  Odloží ji. „Proč? Jsme skvělým týmem a děkuji za půjčení auta.“

  „Ty ty se odvážíš...“ obdivně a vztekle pronese Thomas. Otočí ho i se židli k sobě a chytne ho pod krkem. „V životě mi nepřišla jedna jediná pokuta rozumíš a teď teď moje autíčko je v servisu a aaa ty pokuty.“ Skoro brečí a pustí ho.

  „To nic Thomasi. Já tam svoje mám pořád. Podívej se“ sebere papírky na jednu hromadu a chce je šoupnout k těm ostatním v šuplíku nasbíraným za poslední rok.

  „Zkus to a nikdy ti nepomohu.“Vyhrožuje úplně ztuhlý Thomas.

  „To jako je mám zaplatit?“ Shane se nevěřícně podívá na pokuty. Je jich tam... hodně.

  „Ty svoje si klidně strč do zadnice, ale tyto zaplatíš! Rozumíš tomu nebo ne?!“ zařve a vzápětí se uklidní. Posune si na obličeji brýle.“ Jsou dost bizarní. Ty pokuty samozřejmě“ rozčilí se opět. „Někde zřejmě nevěděli ani jaké předpisy jsi to vlastně porušil.“ Shane se podívá asi na dvacet pokut. Zřejmě jsou z toho dne co si půjčil thomasovo auto a jel po tom chodníku. Jo to bude ono. Tehdy zabil toho otrapu Greyarda.

  „Dobře zaplatím.“ Thomas se uklidní pod Shanovým prohlášením.

  „Slibuješ?“

  „Jistě Thomasi.“ Pošle je Chevalierovi. Ten si je může dovolit zaplatit. On se vyčerpal nákupem té roztomilé jachty. „Víš, že co slibím to dodržím“ ještě ho ujistí.

  „Jo vím a jakou máš práci? To bude něco vzrušujícího.“ Thomas se otáže  a přemýšlí kde by si mohl sednout. Nakonec smete nějaké papíry z okraje stolu a sedne si na něj. Shane zabouchne dveře.

  „Budeme sledovat hraběte Chevaliera de Varenne“ oznámí se zadoústičiněním a strká Chevovi své pokuty do obálky. Dnes mu to osobně předá.

  „Co náš Limonádový playboy provedl? Mně to můžeš prozradit“ Thomas se k němu nakloní se  šepotem. Shane stejným způsobem odpoví.

  „Šéf se bojí, aby ho někdo nezabil. Už nějakou dobu ho hlídám.“ Olízne obálku a zalepí. S uspokojením se na ni zadívá. Doufá, že Chev pokuty platí. „Tak co bereš? Chci ještě pozvat Bretta a Martina na odposlech.“ Už normálním hlasem dokončí nabídku.

  „Jestli beru? Že váháš. Už se mně zajídá  sledovat lidi v temných uličkách za nocí. Ale slyšel jsem, že se s ním docela znáš.“

  „No jo. Setkali jsme se párkrát. Bude to tak lehčí, ne.“

  „Tak jo mizím. Musím dát autíčko do gala. Vsadím se, že rozhodně do nějakých zapadlých míst nepůjde a měl bych možná si vzít něco lepšího na sebe. Moje ženuška se o to postará. Jo díky Shane“ Thomas už zahučí ve dveřích. Shane se úsměvem podívá na obálku a na dveře. Musí být opatrný. Nechce, aby začaly kolovat historky, že pan Ledovec a Limonádový, uchechtne se playboy něco spolu mají.

  Zvedne sluchátko a domluví se s Brettem a Martinem na odposlechu. V pozadí hovoru ještě zaslechne jaký vůz mají na to vzít. Shane si pomyslí, že to určitě zvládnou. Teď by mohl elegantně zmizet a podívat se do svého bytečku. Ještě dobře, že nemá žádné zvíře. Nejspíš by tam dávno byla jeho mrtvola. No jo a dívá se na fotografii Suzie.

  „Tak co, Suzie, Arny jak se Vám Chev líbí? Je hrozný, že jo. Despotický žárlivý.. vše co nemám rád. Raději půjdu. Kdo ví co vyvedl s mým bytečkem, když jsem tu nebyl. Ale víte“ přehodí přes sebe kabát „budoucnost tu nevidím.“ Zavře dveře a vyjde z budovy. Nasedne do auta, které má od Cheva  a přemýšlí, že by měl vyzvednout svoje volvo. Dojede domu a nenápadně se přemístí k do svého bytu.

  V pořádku. Žádné kytky, žádné věci tu nejsou nové až na ... ten mizera s úsměvem pomyslí. Přejde ke stolku a vytáhne fakturu. Hmm postel měla být až za tři týdny a ona pokud se neplete je už tady. Zařizovat umí. Sedne si na ni a pak lehne. Je parádní. Dost mu ukrojila místa z pokoje, ale spaní bude skvělé. Přetočí se na břicho. Ještě voní továrnou. Zasní se na jejich společnou noc. Byl blázen jinak si to neumí vysvětlit co tehdy udělal. Vstane,  chce si sundat věci a převléknout do něčeho pohodlnějšího. Otevře šatník a strne.

  Tak to už přehání. To opravdu přehání. Dívá se na nové deky, heboučké jak pro mimina, přikrývky a to povlečení. Rozhodně to není jeho staré.. kde vlastně je? Začne se přehrabovat ve skříní. Není. Odpad. Vběhne do kuchyně. Taky ne. Vytáhne hrnce z polic a nechá je venku. Přemístí  se do skříně na chodbě. Nic . Koupelna ano tam budou. Otevře malý koš na prádlo. Nic. Pak je jediná možnost. Přejde k oknu a zahledí se na nedaleké popelnice.

  „Sbohem“ a vzpomene si na kytičkované povlečení po jeho babičce. Dala mu je když se stěhoval do Londýna. Ten co si vlastně myslí? Vrátí se do ložnice a vytáhne povlečení, které koupil. Nic mu jiného nezbývá, když se dotkne luxusního teplého saténu v barvě čokolády. Hodí je na postel a jen uvažuje jak moc do jeho života zasahuje Chev. Zvonek.

  To je on.. ten chlap mizerná, který ho nenechá žít a ani jeho povlečení ne. Letí ke dveřím a prudce otevře. Už zas zaúpí. Takhle bude z něho brzy mrtvý muž a dívá se do tváří sousedů, zvědavých jako krysy. Už zas, když do nosu mu udeří ohromná kytice a za Chevem zahlédne pár dalších lidi v uniformách. Co zas to vyvedl, zaúpí? Uhne a dovnitř napochoduje Chev se svou svitou. Začne je dirigovat s kytkou v ruce. Shane bezmocně přihlíží jak jeho malý byt se plní různými dobrotami z nějaké restaurace. Začichá nad vůní  a málem sebou sekne. To je báječná vůně a uvědomí si jaký má hlad. To je to co je v těch mísách moc dobré. Počká až vypadne poslední kuchař nebo co to je a přejde k Chevovi.

  „Cheve“ řekne studeným hlasem jak nejvíc to jde a snaží se ignorovat nádhernou kytici a vůní jídla „kde je moje povlečení po babičce?“ Chev vykoukne zpoza kytky a odkašle.

  „Já myslel, že je z Armády spásy. Promiň, ale jak jsem se díval byly tam nějaké dírky...“

  „Protože tam měly být“ zahučí Shane.

  „Tak jsem je vyhodil. A to nové je bez dírek.“ Radostně se usměje.“Já líbí se ti, že?“ dychtivě se k němu nakloní. Shane ucítí jeho vůní a v duchu zaúpí. Už ani mu nemůže vynadat. Povlečení je stejně ztraceno. „Kde je ta váza? Musí do vody. Cos tadyproboha vyváděl?“ zděsí se Chev, když spatří hrnky venku a v ložnici zahlédne vyházené povlečení.

  „Co asi? Hledal jsem svoje povlečení!“ klidně oznámí.

  „Aha.“ Chev se otřepe. Však si zvykne. Kdo mohl tušit, že to zatracené povlečení s dírkama a kytičkama bude po babičce. Položí květiny na stůl a začne uklízet hrnky. Shane k němu přistoupí.

  „Co ta postel?“

  „Jaká postel a ty ji chceš vyzkoušet? Tak k tomu jsem ochotný“ vezme ho za ruku a táhne do ložnice.

 „Jsi sexuální maniak!“ Chev se radostně usměje a obejme ho kolem krku. Taková pochvala.

  „Jen s tebou.“ Začne ho líbat. Shane se snaží to ignorovat, ale za chvilku ho taky obejme a polibky oplácí. „Vyzkoušíme ji ne. Je tak jiná, velká...“

  „Jdeme jíst.“ Vzpamatuje se Shane.Vidí protáhlý obličej Cheva. Zašklebí se. Na vyzkoušení jeho brzy došle postele potřebují být dva. Jde do kuchyně, vytáhne křišťálovou vázu a dá do ni růže. Přivoní.

  „Zahltím tě květinama, pokud  ji hned vyzkoušíme.“ Chraptivým hlasem mu do ucha zašeptá Chev a tiskne se k němu zezadu.

  „Zahltil bys i bez toho. A něco pro tebe mám.“ Vytáhne obálku a podá mu ji. Vidí jak se mu rozšíři oči.

  „Pro mně? Milostný dopis? To jsi nemusel.“Otevře obálku a dívá se na pokuty. „A s tím mám dělat jako co?“

  „Zaplatit!“ křikne radostně  z kuchyně Shane. „Platíš pokuty ne?“

  „To ano, ale svoje. Rozhodně ne na nějakého Thomase... ani to nepřečtu.“ Zabrumlá. Shane k němu přistoupí. Dá mu polibek na tvář.

  „Taková maličkost pro tebe.“

  „Ne.“

  „Proč ne?“ otáže se zvědavě Shane.

  „Prostě ne. Proč mi je dáváš?“ podezřívavě se optá Chev.

  „Ne? Prostě půjčil jsem si auto od kolegy a sedni si a jez nebo ta polévka vystydne“ Shane se posadí a schutí ponoří lžící do jídla. „prostě jak jsi byl mrtvý“ zachmuří se a Chev se rozjasní“ jsem zjistil kdo po tobě střílel a ty pokuty jsou malým výsledkem toho pátrání.“Zakončí neutrálně. Výborná polévka.

  „Dobře. Mohl jsi to hned říct.“ Strčí si je do kapsy a přitáhne k němu blíž židli. Podepře si hlavu a dívá se jak Shane jí.

  „Ty nebudeš?“

  „Ne. Už jsem jedl. Povinný oběd. To je pro tebe.“ Shane se podívá po jídle jak pro rotu vychrtlých skautu.

  „To nesním.“ Zděsí se Shane. „Zaplatíš ty pokuty, že. Jinak se mnou nebude dál pracovat.“

  „Jistě že zaplatím. Máš nějakého teď partnera v práci?“ Ví, že ne, ale bylo by divné, kdyby se nezeptal na nějaké ty maličkosti z práce.

  „Nemám. Jsem degradován do kumbálu.“

  „Chybí ti akce?“Shane se zastaví s vidličkou u úst a neklidně se na něho podívá.

  „Cheve je ti něco? Jako bys to nebyl ty.“ Chev se zarazí.

  „Proč myslíš? Jen chci vědět něco o práci svého  partnera a milence“  šeptá. „Vyzkoušíme ji.“ Shane vyprskne. Je to on. Vše směřuje k posteli. Ten by ho sváděl i na poušti nebo na polárním kruhu. Popravdě i on by chtěl se s nim milovat, ale nebude dělat co si zamane. Ne.

   Zvedne se a líbezným hlasem řekne. „Cheve pojď ke mně.“ Chev se nadšeně zvedne. Co tak najednou. Přistoupí k němu a Shane ho obejme kolem krku. Přitiskne se k němu celým tělem, až cítí každou křivku Chevova těla. „Víš šeptá. To povlečení měl jsem je rád. Moc a pak nemohu se najíst, když jsi tady. Promiň, ale nejdřív si ji vyzkouším já. Co kdyby se ti něco na ni stalo. Nikdy bych si to neodpustil, kdyby ses zranil.“ Otevře dveře a zavře za sebou. Chev omámeně stojí na chodbě a dívá se na zavřene dveře.

  „Tak počkej! To tedy ne“ rozčileně vyhrkne a chce rozkopnout dveře, když uslyší otevírané dveře a nejsou to zrovna Shanovy. Zakleje. On ho vyhodil jak malého kluka. Začne nadávat. Vyjde ven a pohlédne k osvětleným oknům shanova bytu. No nic věděl, že za to povlečení zaplatí. Jen netušil, že to bude tak frustrující platba. Dupne na brzdu a pak zastaví. Vytáhne obálku a začne si je prohlížet. „Červená, červená, rychlost, chodník??.. „ podívá se kdy to bylo. V pravé poledne. „Tak to musí zaplatit. Tady ani nenapsali za co to je, ale dali mu ji taky.“ Začne se smát jak se mu zlepší nálada. Shane. Výraz v tváří  mi zněžní. Miluje ho a vše se vyřeší. Jemně nastartuje svoje autíčko a pobrukujíc jede k domu.

  „Tak se najím. Konečně“ sedne a vezme vidličku a  pak ji odloží. Je to tu bez něho prázdné a nějak i to jídlo ztratilo chuť. Ne nemůže být na něm závislý. Vezme ji zpět do ruky a podívá se na kytku. I přes ty vyhozené věci měl radost, když se objevil. Zítra začne sledování. On k němu zajde odpoledne a pak bude ho odposlouchavát večer a v noci s Brettem a Martinem. Musí něco zjistit. Není to duch, ale z masa a kosti to ví nejlépe. Dojí a zbytek  jídla uloží do lednice. Uklidí hrnce a pustí si televizi. Za chvilku se od ní zvedne a jde do ožnice. Velká postel. Určitě se hned tak nerozbije. Vezme to čokoládové povlečení a povleče postel. Vypadá fakt lákavě. Je sice ještě brzy, ani ne jedenáct hodin, ale měl by  ji vyzkoušet. Vypne televizi a vyndá pyžamo. Ještě, že ty aspoň zbyly. Vezme jedno do sprchy, osprchuje se a vzpomene si jak byl tady Chev. Vůbec ho všude vidí. Jak se koupe, jak čistí zuby, nebo jak šmejdí po kuchyni i jak je v ložnici. Všude jeho úsměv. Vida ani ho nepotřebují. Obleče se a jde si lehnout.

  „Dobrou noc, Cheve“ a zaculí se do tmy. Zítřek a další dny budou zajímavé. Natřese si polštář a mrkne na druhý vedle sebe. Má Chev rád jeden polštář nebo dva? Za chvilku už spí.

   „Takže je to jasné.“ Druhý den ráno dává instrukce Brettovi a Martinovi. Jsou to jejich dva nejlepší odposlouchaváči jaké mají.

  „Shane nejsme tu první den“ odpoví Brett. Je malý a tlustý a v agentuře se jim říká Sherlock a Watson, protože Martin je vychrtlý i přes to co sní. „Koukám, že ti na tom záleží“ Brett podezřívavě vyfoukne z doutníku hustý dým. Shane má co dělat, aby se nerozkašlal. Jak to jen Martin s ním vydrží?

  „Záleží a moc. Víte ten kumbál dole a no chtěl bych být nazpátek v akci.“ Oba vytřeští oči. Přece byl povýšen.

  „Vždyť jsi byl povýšený“ suchým hlasem zaškrhne Martin. Koukne udiveně stejně jako Brett po Shanovi.

  „Povýšený? To ani náhodou. Jsem rád, že mně šéf nedegradoval k mravencům do Nigérie.“

  „Aha“ zahučí dvojmo. „No je to rozhodně zajímavější než to co děláme teď že jo.“ Šťouchne do Bretta Martin.

  „Když myslíš Martine.“

  „Pěkná dodávka.“ Podívá se na napis Brett a Martin s šaškem a pod tím Party vždy a všude.

  „A že jo“ oba zálibně zvolají a něžně na ni mrknou. Tráví tam víc času než doma. „No pojedeme. Kdy se u nás stavíš?“

  „Večer. Chci slyšet co si povídá. Možná nic z toho nebude, ale čověk nikdy neví, že.“ Oba něco zahučí a už jsou v dodávce. Martin se usadí za volant a Brett se schová za nim. Oba vyjedou.

  „Tak co jak mi to sluší, Shane“ ozve se za ním hlas Thomase. „Pokuty ještě nejsou  zaplacené.“Připomene včerejšek.

  „Pane jo! Vyfikla tě Annie. Vypadáš jinak.“ A má pravdu. Vypadá úplně jinak. Oblek, učesané vlasy.

  „Jo. Je to pro mně nezvyklé. Většinou mám džíny košili, svetr, staré boty a ona mně tak vyparádí. Nevypadám hloupě?“ otáže se nejistě. Shane s úměvem pozoruje jak tam stojí celý rozpačitý.

  „Vypadáš tak jak máš. Perfektně Thomasi.“ Ten se celý rozzáří. Stiskne mu ruku a nasedne do svého nablýskaného auta. Shane s mrazením se na něho dívá. Vypadá dobře a vzpomene si na ten oblek, který ještě nevrátil do úschovny. Jenže, nasedne do svého starého volva, jestli spolu zůstanou bude ho stejně potřebovat. Když říkal, že je mu jedno kdo to bude vědět, mluvil pravdu. Jenže budoucnnost není tak prostá.

  Musí to nějak skončit. Prostě musí. Neví jak by zvládl, kdyby si přečetl oznámení o jeho smrti. Otočí klíčkem a nastartuje. Musí jet a dnes večer, usměje se  pro sebe nebude žádné zkoušení jeho nové báječné postele. Celý den přijímá zprávy o pohybu Cheva a o tom kam telefonuje a podobně. Jsou to šikovní kluci k večeru už značně unavený. Zjistil docela pár zajímavých skutečnosti od jeho oblíbené restaurace až po obchody a podobné věci.

  Musí mít taky někoho kdo ho sleduje, protože některé věci ví nebo se neptá a měl by. Kdo ví, možná je to dokonce  někdo z agentury, si myslí, když kupuje kávu pro kluky a pro sebe cappuccino. Už předem jim zavolal co chtějí koupit. Nese opatrně tácek s pitím a dívá se na ztemnělý Londýn.  Bravurně zaťuká na dodávku. Dveře se otevřou.

  „Tak co? Už něco máte?“ zeptá se Shane ve dveřích a v ruce drží tácek na kterém jsou pohárky s kávou. Brett zavrtí hlavou a přitiskne si na rty prst.

   Martin ji chňapne a napije se. „Boooožský!“

  „Pssst“ zasyčí opět vztekle Brett. Nechápe proč musí sledovat tedy odposlouchávat tak mocného, bohatého a podle něho tedy nebezpečného muže. Shane se prostě zbláznil. Prý ten Chevalier ví něco o Foxovi cha cha. Ten ví akorát komu vlézt do postele a jak utrácet prachy. Klasický vymydlený šlechtický playboy.

 „Volal obchodnímu partnerovi, potom květinářství a pak dlouho nic a teď volá nějaké ženské..." Shana bodne u srdce. Ženské?

  „Jméno“ jemně naznačí .

  „Sylvie de Navarre“ odhláskuje Martin a pofouká kávu. Shane přimhouří oči. To je ta krásná bruneta co s nim tančila tango na tom večírku a pak ta knihovna a Chev s tou svou neodolatelnou povahou.

  „Položil.“Řekne hlasitě Brett a konečně si vezme kávu. „Ne počkej!“ a přitiskne si sluchátka k uším. Už trčí 5 hodin v dodávce s nápisem Párty vždy a všude a má pocit, že to bude na dlouho. Jsou unavení a zatím nic. Ale jejich práce vyžaduej velkou dávku trpěllivosti. Co má Chev společného s tou brunetkou? Zamyslí se Shane. Ráda se sází, má ráda muže, ale manželovi není nevěrná, opravdu neví co s ní. Možná by se u ni mohl stavit. A jak asi vyvětlí svoji přítomnost. „Sylvi ahojky pamatujete si, ale šíleně na Vás žárlím a co máte se Chevem?“

No fuj raději bude tady sedět a poslouchat.

  „Tady je číslo“ Podává mu papírek Brett.

  Je nějaké divné a vytřeští oči. Jeho číslo je do jeho  kanceláře. „Zvedl to někdo?“ Brett překvapeně kývne hlavou. „A ven! To je moje číslo telefonu do práce. Fofrem.“

  „Ale...“ oba chtějí namítnout, že to je tak daleko, že se tam nedostanou v tomto nočním provozu, ale pohled na nevěřícnou rozzlobenou tvář Shana je přiměje aby strhli sluchátka z uší a vyběhli ven. Nastartuji auto a vyjedou.

  „Poslední dobou je divný“ prohodí ke svému parťákovi Brett.

  „Jo kolujou zvěsti, že moc dlouho v agentuře nevydrží, i když kdo ví. Šéf ho má rád. A od té doby co zachránil to letadlo a všichni únosci byli mrtvi..“nechá odeznít spekulace Martin.

 „Netušil jsem, že ma dovoleno zabíjet. No rozhodně všichni byli rádi, že to dopadlo tak jak dopadlo. Ale povídá se něco o druhém muži, který pilotoval.“

  „Hloupost“ jen zahučí Brett a zavře oči jak Martin smykne autem.

  „Vsaď se, že až tam dojedem tak tam nikdo nebude.“ Navrhne Brett

  „O co?“

  „O pět liber.“ Navrhne Brett

  „Platí“ odpoví Martin a přejede na červenou.

   Shane zatím osamí v prázdné dodávce a dívá se na sluchátka jak na nepřítele. Má nebo ne? Po tom co zažil v  knihovně na tom večírku a ty různé příhody... Co má udělat? Cíti jak mu srdce rychleji bije. Je jak splašený kůň na dlouhé trati. Rychle chňapne po sluchátkách a nasadí si je než si to rozmyslí. Zachvěje se když uslyší ten  hluboký sametový hlas. Zdá se mu o něm, slýchává ho všude možně.  Posadí se na židli. Chce slyšet co mu vlastně volá.

   „Shane. Rád vyslovuji tvoje jméno.“ Chev sedí u telefonu a  neví proč si je jistý, že ho Shane poslouchá. Bude to trošku jednostranný monolog, ale ... zasměje se. Shane sevře opěradla židle. Smích jeho smích. Sametový půlnoční smyslný smích.

   „Pamatuji si jak jsi mi je řekl poprvé. Koupal jsem se radosti z toho, že je vím, že je znám. A pak ten první polibek“ opět smích. Hluboký sexy smích. „Nevíš o něm viď, tam v horách , ukradl jsem ti ho. Sladký malý polibek. Rád bych byl kdybys mi odpověděl, ale ty ne jen jsi sténal v horečce a tížily tě můry zatímco jsem si ho bral.  Nerozumím jim, ale chci všechno o tobě vědět. Všechno a já to zjistím. Víš kým jsem. Víš to a stejně nic nepodnikáš.“ Chev cítí jak mezi nimi probíhá proud. Ví, že neuslyší odezvu od Shana a tak jen sedí a představuje si jak sedí ve sluchátkach v nějaké dodávce a poslouchá.

  „Mám sen drobný sen podle mně. Víš jaký? Chceš ho slyšet? Já vím že ano. Řekneš mi, že ne, ale tvoje ta druhá vášnivá část v tobě to chce slyšet. Budeš se mnou ten sen sdílet. Víš jak to vím? Ne asi ne. Ten tanec, ten tanec tě prozradil. Hodně toho o tobě řekl. Možná víc než ty informace co mám ve své složce. Tak poslouchej. Usedni pohodlně, rozepni si knoflíčky a poslouchej.“ Shane udělá co chce. Zrychleně dýchá s přivřenýma očima.

   „Jsi na zastávce. Kde jaké? Jsi na vlakové zastávce. Je mlha a to je poslední vlak, kterým můžeš se dostat z Chelsea do Londýna. Jsi nervózní a vzrušený. Chceš zařídit něco nebezpečného, ale vzrušujícího. Pozoruji tě v skrytý v stínu lamp a jejich mdlého světla a už slyším vlak. Nastupuješ. Chvilku váhám, ale chci tě tak silně. Chceš mně taky Shane? Shane vzrušuješ mně. Už dlouho jsem necítil po někom takový hlad jako po tobě. Touha, chtíč, ale i něžnost mnou proudí jako dravá voda. Pozoruji tě už dlouhé měsíce aniž máš tušení a teď jsem tak blízko tebe. Dnes jsem se rozhodl. Jaké to bude? Vím jaké. Vzrušující. Těším se tak se těším. Je to nerozumné, ale touha po tobě mně žene vpřed. Dostanu se do bezpečí vagónu a jdu tě hledat. Musím otevírat jedno kupe za druhým, ale nikde nejsi. Začínám se přestávat ovládat...otevřu poslední kupé. Jsi tam. Stojíš u okna a díváš se na  krajinu. Neslyšel jsi otevírání dveří nebo to ignoruješ?“ Shane to vidí před sebou jak tam je v tom kupe. I on rád pozoruje krajinu. Polkne. Kalhoty jsou mu tak těsné. Chce, chce, neví co, chce dál poslouchat.

  „Potichu zavřu dveře a zatáhnu záclonky.“ Pokračuje smyslný hlas. „ Je dobře, že tady jsou. Nechci, aby někdo něco viděl a stejně tak toužím potom, aby nás každý viděl. Viděl co cítím k tobě a jak tě moc chci. Pořád se neotáčíš. Ale já vím, že víš, že ze za tebou stojím. Přece jen se chceš otočit“

  „Zůstaň tak jak jsi nebo odejdu. Chvěji se co když se otočíš. Ztracím odvahu. Ne jen chci si splnit jeden sen. Přistoupím k tobě. Nechávám rozsvícené světlo chci na tebe vidět, chci vidět každý výraz v tvé tváři, když se tě dotknu. Položím ruce na tvá ramena. Cítím napětí a vím, že jsi z toho vzrušený, ale i bojíš se. Nevíš co máš čekat. Je to můj sen a já chci, abys zůstal tak jak jsi. Přitisknu rty na tvůj krk. Zdá se mi to nebo se můj sen přece jen vyplní? Nic neříkáš a já bycc chtěl, abys něco řekl nebo ne raději ne. Jen slyším tvůj zrychlený dech a odraz tvého obličeje v okně vlaku. Chci slyšet tvoje sténaní a výkřiky rozkoše až tě budu hladit a laskat. Líbat na rty, na tělo a pak až tě vezmu do rtů ..ne ještě ne zatím ti jenom rozepnu košili. Neobracej se prosím a nic nedělej. Nech to a mně. Chci tě rozmazlovat. Nic nemusíš jen mně přijmi. Víš Shane to je můj malý sen a možná se splní, nevím. Je tohle ta chvíle nebo ne?

Obejmu tě a moje ruce cítí tvůj zběsilý strach. Neboj se nemusíš. Víš, že ti neubližím . Skloníš hlavu. Máš rád můj hlas. Říkají, že je sexy. Nevím. Chci jen vědět, že tobě se libi. Nezáleží na ostatních. Záleží jen na tom jak tobě se líbí. Ty jsi důležitý. Rozepínám ti jeden knoflíček za druhým. Už jenom z toho jsem vzrušený.“

   Shane začíná rychleji oddechovat je to blázen je to cvok, ale miluje hlas, miluje to vzrušení, které mu dává. Nejraději by tady nebyl, chce být v tom vlaku. Jak je na tom Chev? Nejraději by se zapojil, ale ne.. to nemůže. Už ví, že je tady, že ho poslouchá. Láká ho  svůdný hlas sirén a on mu nechce nemůže odolat. Nejraději by si dal vatu do uši a neposlouchal a zatím očarovaně poslouchá jeho půnoční hlas. Podívá se na ruku jak už dávno rozepnula knoflík u kalhot. Ví, že na to dojde i ve vlaku.

  „Vytahuji ti košli z kalhot. Sundám ti ji. Nechceš ji ztratit, ale trpělivě tě přesvědčím, že ji vlastně nepotřebuješ. Zahřeji tě svým tělem, svými polibky, horkýma rukama. Je ti zima. Počkej a položím ruce na tvé tělo. Hladím a líbám. Máš jizvu na rameni od čeho asi? Vím, že jich máš víc. Už jsem je viděl a chtěl bych vědět vše. Shane cítíš totéž co já? Cítíš to vzrušení řekni, ale já teď přitvrdím. Nebudu už ten hodný Chev za jakého mně považuješ. Víš lhal jsem ti. Chci tě teď ryche a divoce, ale přece jen ještě se bojíš. Pss snažím se tě konejšit a tím i svoji touhu po tobě.

   Dám ruku níž. Jsi vzrušen, že ano. Stejně jako já. Taky jsem z té představy vzrušený, jak za chvilku do tebe vniknu. V tu chvilí je mi jedno. Vše je jedno. Promiň říkám nemohu déle čekat. Stahuji z tebe kalhoty. Poslouchám tvoje sténámí. Opíráš se o okno jako by ti mělo poskytnout nějakou záchranu. Před čím? Přede mnou? Shane jsi blázínek. Bude se ti to libit. Mám rád tvůj hlas a jak sténáš pod mýma rukama. Jsi nahý a vůbec ti nevadí kde jsi. Tisknu se k tobě a narozdíl od tebe jsem oblečený. Vadí ti to? ptám se. Trochu  řekneš,  ale to je sen a nic takového se nestane, že ne Shane, ale já to dokončím kvůli sobě a kvůli tobě. Posloucháš můj svůj zrychlený dech a touhu po ukojení. Chceš ji a neřekneš to. Nikdy nebudeš prosit vím to, ale dáš mi to najevo, že ano. Už dávno tě dráždím rukou. Máš to rád, myslím, že ano, líbám tě na záda. Nech tak ruce , předkloň  úsečně vydávám rozkazy a ty je plníš. Jsi v zajetí vášně jako já.“ Shane se zavřenýma očima se hladí. Zasténá pod představou.

  „Vstoupím do tebe skoro hrubě. Nic pomalého nechceš stejně jako já a nechce se nám čekat. Chci se jen ukojit, vylít svoje semeno do tvého těla, vlastnit tě. Proč nevím, jen chci tě. Jednoduše tě chci. Nic víc nic méně. Jsi můj můj, šeptám divoce do tvých vlasů. Protestuješ já vím, ale v tu chvílí je to tak. Cítím jak slabě vykřikneš bolestí. Přece jen počkám chvilku než začnu se v tobě pohybovat. Hladím tě rukou všude kam dosáhnu. Zasténáš hlasem v kterém zní chtíč a touha a já začnu se pohybovat. V tu chvílí mně skoro nezajímáš. Popravdě jen se zajímám o sebe promiň mi to. Víš nedokážu na nic jiného myslet. Držím tě za boky a přirážím. Je to taková nádehra a já tě obejmu. Pronikám do tebe pomalu. Moc pomalu, ale nakonec zrychlím. Slyším tvoje sténaní pod mým tělem jak do tebe pronikám. Nemáš možnost se pohybovat jsi jak v zajetí a já do tebe vstupuji rychleji a rychleji až vykřiknu slasti a uvolněním a je mi jedno jestli mně někdo uslyší. Cítíš jak do tebe proudí moje semeno?  Obejmu tě. Slyším jak rychle oddechuješ. Jsi nahý a já se těším z odlesku tvé vášně v okně vlaku.“Shane  se kousne do rtů, když jeho ruka zrychlí.

  „Ale já zapomínám na tebe.“ Pokračuje vzrušený sametový hlas.“ Ty jsi přece nejdůležitější.  Já ne. Tolik jsi mi poskytl rozkoše a já si ji bral a nic nedal, ale to se změní. Víš co mám v plánu? Nevíš, že ne. Co bys chtěl, abych udělal, Shane? Jak by sis to dal představoval? Popišu ti jak já si to představuji já ano. Jen naslouchej mému hlasu. Jak je ti je?  Otočím si tě a políbím. Odpovíš mi. Nedám ti na vybranou musíš. Líbám tě na rty, po tvářích. Miluji tvoje rysy. Máš trochu strniště. Škrábeš, ale mně to nevadí. Miluji tvoje rty, víš a nejraději je mám na svém těle, ale  teď nechci. Teď to budu já. Moje rty budou na tvém těle. Líbáš dobře víš o tom? Zdává se mi o tvojim polibku a vzpomínám na ten první nic netušící. Zlobíš se  za něj hodně? Asi ano a přece jen Nezlob se chci ti říct. Slyšíš to ne, ale teď necháme toho a já se ti budu věnovat.“

  Posaď se udiveně se rozhledneš  a chceš si sednou na sedadlo, ale já tě zadržím. Tady na to a ukážu na stolek u okna. Zvedneš obočí. Neunese mě to namítneš. Usměji se a vtisknu ti na ty sladké plné rty polibek.

  Uvidíme ne první tvoje slova kromě tvých rozkošných výkřiku. Donutím tě, abys sis na to sedl. Jsi rudý až za ušima. Vidím tě přesně jak na něm sedíš a přesně tě tak chci vidět. Stolek zaprotestuje a já ti jen řeknu roztáhni nohy a dej je na sedadla. Zrudneš ještě víc, ale uděláš to a raději zavřeš oči. Do zad tě studí okno a opíráš se mi o ramena. Líbí se mi jak jsi v téhle pozici. Prohlížím si tě.

  „Začínám být znovu vzrušený. Ale nejdřív  skloním svoji hlavu k tvému penisu. Olíznu špičku a obkroužím hlavičku, když uslyším tvoje zasténání. Uvědomuješ si, že už jsme skoro v Londýně?  a já jsem teprve začal. Nejraději bych, aby vlak nikdy nezastavil. Vezmu  tě hluboko do úst. Přidám ruku a sevřu tě. Hladím, laskám jazykem i rukou. Zkouším vše co jsem se naučil a víš jak to dobře umím. Líbí se ti to, cítím to. Chvěješ se pod mými rty jak list ve větrů a přece se nepodíváš. Ucítím tvoji ruku ve svých vlasech a rozechvěje mně to. Dotýkáš se mně. Stenáš touhou a přestal jsi vnímat tuhle nepohodlnou pozici.“Shane už dávno jen vnímá jeho hlas a slova jdou mimo něj.

  „Hraju si s tebou. Víš, že mám to rád. Rád si s tebou hraji, rád tě mám v ústech a rád poslouchám tvoje tiché stenaní. Něco řekneš, ale já neposlouchám. Kleknu si před tebe a teprve teď se začnu ti důkladně věnovat. Miluji tvoji chuť. Ale cítím, že za chvilku budeš. Zrychlím svoje pohyby a na jazyku pocítím první kapičky tvého semene. Oliznu je a ty se na to díváš. Nic nevnímám kromě tebe a tvoje chuti. Vykřikneš a tvoje tělo ohabne. Polykám je a mám ho plné rty. Vysáji tě až nezůstane v tobě nic, ale pořád ještě tě jemně olizuji. Zvednu hlavu a podívám do tvých ukojených oči. Jsou takové Shane. Já doufám, že ano stejně jako moje.“  

  Smích sametový, svůdný smích. „Pamatuješ Shane miluji to jméno jak hladce kouže na jazyku stejně jako tvoje semeno. Jsme v půlnočním vlaku. Dívám se do tvých  očí a chtěl bych pokračovat, ale není čas. Vlak zastaví a my se rozloučíme. Nechce se mi. Nejraději bych takhle zůstal pořád. Ale některé věci nejsou možné, že ano Shane nebo ano? Uvidíme ne? Půlnoční vlak!“ zopakuje ještě jednou  hlas Cheva. Shane se podívá na svoji ruku plného semene a vzdychne si. Ani neví jak se udělal. Ten svůdný hlas a nabídka noční schůzky. Jen si užít a nic víc. Líbilo se mu to. Je to sice na něho trochu odvážné a to jak si ho bere. Zatřepe hlavou. rychle si utře ruku a zapne zip. Včas, když se otevřou dveře a v nich je Martin a Brett.

   „Nikdo tam nebyl“ ozvou se. Shane mrkne na hodinky. Jedenáct večer.

   „Já si to myslel“ zabručí. „Díky moc.“  Představa nočního dostaveníčka se mu vtírá do myslí a stává se lákavější. „Myslím, že si dáme padla.“  Brett s Martinem se na sebe podívají.

  „Co když ještě bude volat?“namítnou.

  „Ne dnes už nebude nikam volat.“ Pokud má pravdu a neví jestli ano nebo ne bude čekat na jedné zastávce. A on tam bude taky. Zavře oči. Zvedne se ze židle a zavře za sebou dveře.

   „Je fakt poslední dobou divnej.“ Oba se na sebe s pochopením zadívají a začínají balit věci. Nevšimnou si zastavené pásky na kterém jsou natačené rozhovory. Shane zatím s očima přilepenýma k hodinkám spěchá nočním Londýnem na ne zrovna obvyklou schůzku. Oči mu září a ona už plánuje odvetu. Ano stihne to, když zastaví na zastávce. Slyší vlak a na poslední chvili vběhne do vagonu. Najde poslední kupe a postaví se k okénku. „Zůstaň tak jak jsi nebo odejdu“ zaslechne hlas s otevřením dveří. Zůstane otočený ke krajině. V okně za sebou vidí  udýchaného Cheva. Neotočí se a čeká.

  Druhý den ráno s kruhama pod očima popijí kávu ve svém kumbálu a přemýšlí co na něho vymyslet. Musí to být něco extra. To jak v tom... zakucká se jak upije přilíš rychle horkou kávu .. vlaku bylo to lepší než telefonát. Dnes odpoledne k němu zajde do bytu. Musí se zeptat na pár věcí a mimoto musí přijít ještě na pár dalších věcí, ale teď se pustí do hlášení šéfovi. Nechápe proč chce každý den hlášení. Odloží kávu a zadívá se na fotografii Suzie. Zalomí si prsty a začne vyťukávat hlášení.

  „Tak a je to po“dvou hodinách si řekne. Nedá mu to tam osobně, ale pošle a on mezi tim uteče k Chevovi. Dá papíry do obálky a spokojeně ji zalepí. Vezme kabát a zamkne za sebou svoji jeskyni. Po cestě dá papíry do kanceláře sekretářky a vypaří se se do kanceláře jedné sekretářky o které ví, že píše. Pošeptá ji co potřebuje. Ta vytřeští oči, ale pak se ji rozsvití. Odsune papíry a už je ponořena do psaní.

  „Ale pak chci vědět výsledek!“ zvolá za ním a dál píše s ohníčkama v očích.  Shane se usměje a zamne si ruce. Jen počkej ďáble! Vyjde  z budovy agentury  a nasedne do Volva. Potřeboval by spát a to docela nutně. Zívne a mrkne do zrcátka. Vypadá příšerně a raději ho odsune. Nastartuje a za dvacet minutek parkuje před jeho bytem. Vyjede nahoru a ještě se nestihne upravit a už Chev mu otevírá.

  To není spravedlivé, že vypadá jako by celou noc prospalzatímco on vypadá , že kutal v úhelném dole! pomyslí si naštvaně načež je vtáhnut dovnitř, přiražen na zeď a políben.

  „Chyběl jsi mně Shane. Můj byt znáš a postel taky narozdíl od tvoji, ale ještě jsme ji nevyzkoušeli“ šeptá a Shane zavře oči. Mamamia on s tím nepřestane. Chev na něho hledí s touhou a popadne ho do náruče a chce odnést do ložnice, když zazvoní telefon. „Kašlu na to. Ať zazvoní později“ zašeptá mu do ucha, ale telefon ne a ne přestat. V tom rámusu se nedá nic dělat, pomyslí si vztekle Chev a pustí Shana z náručí. Popadne sluchátko a vyštěkne. „Co je!“

  „Tak se volá s matkou nezdárný synu?! Tak jsem tě nevychovala!“ se ozve ze sluchátka, že to slyší i Shane.

  „Ahoj mami. Nevychovala jsi mně vůbec. Takže co potřebuješ?“ Chev rezignovaně pokrčí rameny a dívá se na Shana , který se usadil na pohovku. Přijde k němu a dá mu polibek na krk. Absolutně si nevšímá řeči své matky. Shane si připadá divně a odstrkuje jeho ruce.

  „Co??“ zastaví se Chev a zamračí. „Odkud to víš?“

  „Takže je to pravda. Panebože čeho jsem se to dočkala? Aspoň tvoje sestra je normální. Okamžitě se sním rozejdeš. Proč si nemůžeš vybrat někoho jiného a ne takového darmošlapa.“ Chev polkne. No ne ono ji nevadí muž, ale postavení. „Když chceš tak si spí s kýmkoliv chceš a ne sním a vůbec kdo to je? Jak tě znám je to někdo chudý, že mám pravdu.“ Celá matka. První zájem společenské postavení a druhý peníze.

  „Jistě že mám pravdu“ nestačí  ji Chev ani odpovědět. „Dej mi jeho adresu nebo je u tebe?“

  „Je tady“ zaškaredí se do telefonu.

  „Dej mi ho.“ Poručí mu. Chev natáhne telefon k Shanovi. Ten si ho vezme a Chev  mu začne rozepínat košili.

  „Ano madam.“

  „Tak kolik?“

  „Promiňte nerozumím“ udiveně se zeptá Shane.

  „Kolik chceš, abys pustil ze spáru mého syna. Kolik peněz?“ Shane se odmlčí.

  „Promiňte asi jste to nepochopila já nic nechci.“

  „Tak tomu neuvěřím. Jaké máte záměry?“ Chudák Chev ho polituje Shane.

  „Jen s nim spím, madam“ chladně odpoví už naštvaný Shane. „Má!“ a vrazí telefon do ruky Chevovi. Ten na něho udiveně zírá.

  „Mami je vše v pořádku?“ Nejistě se optá.

  „Je to hulvát a pošli mi nějaké peníze“ a přeruší spojení.

  „Chtěla mně podplatit, abych tě nechal.“ Klidně oznámí Shane Chevovi. Chev se rozesměje.

  „Chtěla podplatit. Dobrý fór. Vždyť nemá čím.“ Směje se jako blázen. „Vše.. všechny peníze má oode mně. Chtěla tě tě pod.. podplatit mýma penězi“ směje se a slzy mu tečou z oči. Posadí se na pohovku a Shana stáhne k sobě. Ztichne. „Opovaž se mně opustit!“ Shane vyskočí.

  „Jdu domu! Nemám zapotřebí poslouchat takového despotického .. starce!“ vyprskne a zabouchne dveře dřív než Chev stihne cokoliv udělat. Ten si jen zívne a přejde k počítačům. Kdo ví možná dnes zas bude tam, ale pochybuje to a vykládat své erotické sny nějakým agentům zalezlým v dodávce se mu nechce.

   Shane vzteklý, rozzuřený a znechucený telefonátem i přístupem Cheva a jeho matky napochoduje vztekle do dodávky. Pročítá všechny materiály od Thomase a rozhovory po telefonu Cheva s klienty, obchodníky i známými. Všechno ví, všechno zná.

  „Jdu domu. Hlídejte ho. Někde něco musí být!“ Brett a Martin stačí jen ohromeně přikývnout a dívají se už jen na zavřené dveře od dodávky. Pokrčí rameny a opět se přisají k sluchátkám.

  Shane zatím dojede k domu netušíc o dalších dvou pokutách, které dostal za svoji jízdu po londýnských ulicích. Vpochoduje do bytu a praští sebou na širokou postel. Přetáhne si polštář přes obličej a přemýšlí o tom všem. Měl by ho nechat, ale je tak plně v zajetí jeho i svoji touhy nemůže přestat. Je jako nejlepší droga. Zavře oči. Měl to už dávno říct šéfovi a ne se trápit, ale pak by nebylo vše co poznal. Zasténá a shoulí se do klubíčka.

  Nají se, rozhodne a vstane z postele. Jde do kuchyně a jak mijí dveře všimne si obálky na stole. Zvedne ji a otáčí co to je. Dveřmi ji nejde prostrčit. Opatrně přivoní. Fialky a pak si vzpomene. Rychle ji roztrhne a vytáhne je. Je šikovn,  uznale pomyslí. Nejen otevřela dveře a zanechala mu obálku, ale i krásně to napsala. Přesně to chtěl. Vezme tužku a něco proškrtá něco upraví.

  „Těš se Chevaliere de Varenne!“ zvolá a s lepší náladou vytáhne zbytky kuřete stroganoff nebo co to je a ohřeje v mikrovlnce. Nají se pak si vzpomene, že musí zavolat Lily - té sekretářce co pro něho udělala tu maličkost. Vytočí číslo a poděkuje ji. Se sluchátkem v ruce chvilu přemýšlí nad tím jak dostat z dodávky pryč Martina s Brettem, aby tam mohl být sám se sluchátky a mikrofonem. No snad v autě na něco přijde.

    Shane položí slucháto a stále zamyšlený si  pak  všimne něčeho podivného. Musel být hodně rozrušený když si toho nevšiml. Někdo ho odposlouchává a vsadil by se, že IM5 to nebude. Na chvilku záváha. Přece jen pozvat někoho na schůzku tímto způsobem  to je odvaha, ale po tom vlaku se mu zdá, že ho neviděl celé věky a to byl u něho před chvilkou a taky si zaslouží vědět, že nejen on si může s ním hrát. Že na to musí být dva. Lstivě se usměje. Ano dva. Chce se s nim setkat. Líbilo se mu to v tom vlaku až moc. Nikdy by neřekl, že zrovna on bude něco takového dělat, chtít. A jak ho ovládl. Dívá se hypnotizovaně na sluchátko a váhá. Nastavil svůj telefon velmi speciálně a pokud ho vytočí z tohoto čísla zapne se a bude nahrávat vlastně neexistující a on potom to vymaže. A oni v dodávce nic nezaregistrujou. To se vsadí o cokoliv. Vytáhne složený papír, ale potom si to schová. Zná to skoro nazpamět.

   Zvedne sluchátko a chvějícími prsty vytočí číslo. Chybí mu sebejistota Cheva. Ten je zas moc sebejistý. Slyší jak se zapne telefon v jeho pracovně. Co když tam není? Chev je skoro u dveří, když zaslechne cvaknutí. Shane ještě někam volá? Nešel spát? To je divné. Rychle přejde ke stolu a nasadí sluchátka.

   „Knihovna ano budu tam.“ Komu to volá? Rozčarovaně si pomyslí. Rozhlédne se kolem jako by tam měl být ještě někdo jiný. Přece přítelkyni nemá, ale co když si nějakou našel? Sevře rty až zbělají. Je velmi smyslný a... „Miluješ historii, historické romány já ano.“ Chev se zakucká když syší jeho chraptivý hlas a dojde mu komu ten telefonát patří. Miluje ten hlas a zřejmě si připravil nějaké erotické dostaveníčko. S kým ale? Snad s.. neodváží se domyslet dál. Jeho agent přece jen je odvážný.  Dívá se na počítač který mu má říct číslo telefonu a pak adresu.  Neposlouchá ten hlas. Ústředna MI5: Co to k čertu znamená...ne to není možné.   

   Přitiskne si sluchátka pevněji k uším a poslouchá ten chraptivý hlas v té chvílí tak něžný a smyslný...

  „Je dost pozdě, že ano, ale já jsem noční zvíře a miluji tmu. Ty snad ne?“ položí otázku a zasměje  se. Chevovi proběhnou po těle vlnky slati. „Tma skryje všechny hříchy, skryje všechno.  Jdu slabounce osvětlenými chodbami k těm regálům. Dýchají na mně vědomosti dýchá tu na mně minulost. Pro mně je důležitá i pro tebe, že Cheve?“ Chev se pod oslovení zachvěje. Takže to je pro něho. Ví že ho odposlouchává a stejně jako on chce ho vydráždit. A vede se mu to. Knihovna divné místo na schúzku erotického rázu, ale jemu nevadí. Je už napjatý co chce mu říct, co chce navrhnout, jaký je shanův sen. Pohodlně se usadí a bez rozpaků si rozepne kalhoty.

   „Cheve, Cheve jsi jiný ne a hádám, že uděláš to co já bych neudělal. Jdu tam a čekám. Vím že přijdeš. Chceš to stejně jako já, čekám a přemýšlím jaké to bude. Stejně neopakovatelné jako předtím? Dřív bych řekl, že se nezlobím pro ten první polibek, ale teď chtěl bych ho cítit jak mně líbáš. První polibek a já si ho nepamatuji. Jsem tak strašně rozzlobený tím, že jsem nic nevěděl, že si nepamatuji náš první polibek. Zlobil bych se stejně teď jako tehdy pro něj a zároveň lituji, že tu vzpomínku nemám. Jsi zlý, že jsi mně ho odmítl, zatímco ty ho máš, ale ty mně dáš jiné vzpomínky, že mám pravdu Cheve  a už cítím jak se ke mně bližíš. Znám knihovnu podrobně a vím přesně kudy přijdeš. Obrys postavy. Jsi to ty. Kdo jiný v tu dobu tady bude. STUJ! a ty se zastavíš. Nechápeš proč, ale já víš to je můj sen stejně jako ten předtím tvůj a já jsem pánem v knihovně. Já ji ovládám a ty jsi tady host. Vítaný host, ale stejně jsi tady cizinec. Chvilku tě pozoruji jak tam stojíš a snažiš se mně zahlédnout, ale já jsem neviditelný a přesto tě vidím dobře z přítmí regálu. Položím ruku na knihu a přemýšlím co s vetřelcem, který vnikl na mé území.“ Chev slyší oddechování a tichý chraptivý smích. Je mu dobře a je napjatý do krajnosti. Jeho malý agent ukazuje ostré zoubky pomyslí si potěšeně. Nejraději by se zvedl, ale ještě neví vše. Musí poslouchat.

  „Stojíš tam jak temný přízrak. Pojď blíž! víš mně příkazy jdou moc dobře. Rád rozkazuji a ty v tu chvílí jsi můj. Přistoupíš tak abych tě dobře viděl. Přijdu k tobě a přejedu ti tvář, natáhneš ruku, ale zavelím Ne! Jestli se pohneš odejdu, Cheve rozumíš tomu.  Jen přikývni. Přejedu ti rukou tělo. Jsi moc oblečený. Už víš co udělám? Sundám ti kabát. Rukama ti přejíždím tělo, šeptám ti co budu dělat za chvilku. Nesmíš se hnout, přikazuji ti a teď přijde na řadu košile. Patříš mi a tvoje tělo je tu jen pro mně. A já si mohu s nim dělat co chci. Plně tě ovládám a patříš, mi Cheve. Pomalu rozepínám jeden knoflíček košile za druhým. Pomalu ji rozhrnu, ale nedotýkám se tě. Slyším tvůj rychlý dech a tvoji touhu po mých rukách, ale proč spěchat?

   Nakonec tvé touze podlehnu a vezmu jednu z tvých tmavých bradavek do ruky a stisknu až zasykneš. Chceš se  pohnout, ale pak si vzpomeneš kdo tady vládne a dál nehnutě stojíš. Stáhnu ti úplně  košili. Líbám tě. Ale ty stojíš a nehneš se i přesto, že jsi vzrušený. Jak se ti to líbí Cheve? Jsi už vzrušený, hoříš tak jako já před tím. Já ano.“ Chev je opřený o židli rozepnutou košili a rukou se hladí. Snaží se vše oddálit, ale ten jeho hříšný hlas v něm vzbuzuje takovou touhu. Až ho uvidí roztrhne ho za to jak hada.

  „Zatím jsem tě nepolíbíl, ale to ti nevadí nebo ano? Vím jak rád mně líbáš. Ale bude ještě dost času. Nemusíme spěchat. Máme celou noc než se otevřou dveře a dovnitř někdo vejde.  Sundám ti kalhoty, které pomaličku rozepnu. Stojíš přede mnou nahý jak sis ve spěchu nestihl vzít nic víc než kalhoty, košili a obout se. Spěcháš za mnou a nic není důležité než tvůj spěch po mém těle. Miluji to jak tady stojíš a vše na tobě je v pozoru. Hladím tě a přemýšlím co s tebou dál. Je ti zima a proto se chvěješ?  Nebo je to touhou po uvolnění? Ne nic neříkej. Nevíš co budu chtít. Možná jsem krutý nebo tě svážu? Ne vidím, že se mně nebojíš. Jen chci tě cítit obejmout tě. Držím tě rád v náručí. Věděl jsi to, Cheve? Cheve. Mazlím se s tim jménem v noci a přemýšlím o tobě co děláš zrovna jak vypadáš. Zbožňuji tvoji náruč  stejně jako ty mou. Mám pravdu ne? Cheve i jméno mám rád a najednou chci tě citit na své nahé pokožce. Mám se svléknout sám nebo mně svlékneš?“ Chev se zarazí, když uslyší odmlku, ale skoro ji nevnímá.

  „Dráždí mně představa obojího. Dráždí mně, že bych odkládal jeden kousek za druhým a ty by ses na mně díval tým svým zelenkavým pohledem a na druhou stranu představa jak mně svlékáš jak se mně dotýkáš svýma štíhlýma prsty. Jak mně hladíš až šílím. Najednou nevím co bys chtěl ty?“

  „Vím to!“ vykřikne Chev. Ponořit se do tebe, strhat oblečení a jen tě vnímat, ale hlas pokračuje dál.

  „Možná já nevím stoupnu si před tebe. Jsi zvědavý? Já taky. Pozoruješ mně s touhou ve tváří. Se stejnou touhou a chtíčem jako já tebe, protože to nás spojuje, proto ti volám ty mně voláš. Naše setkání není ničím jiným  a já chci ukojit ten hlad po tobě. Po tvém laskání po tvých polibcích. Sundám si kabát a pak si rozepinám jeden knoflíček za druhým stejně jako tobě. Dnes se směji té příhodě v letadle kdy jsem si rozepl knoflíčky a ty jsi se vzrušil  a já nevinně se zeptal Co je ti? Pamatuješ si to? Hladím si pokožku místo tebe a vidím jak chceš to udělat místo mně. Hladím si bradavky a pak sklouznu ke kalhotům. Usměji se a vyhovím tvému toužebnému pohledu. Můžeš mně je sundat. Přijdeš ke mně  s půvabem dravce kterým jsi. Tak nevinně se tváříš a ve skutečnosti jsi chtivá, lačná šelma. Přejedeš mi prstem přes hruď a ve mně se všechno stáhne touhou po tobě. Mám sucho v krku a rychleji dýchám. Cítíš pod svou rukou tlukot mého srdce jak splašeně utíká? Takové je od té chvíle co jsme se potkali. Hladíš mně a já tě pozoruji jak nevíš co máš dřív udělat. Je to pro tebe jako hostina a ty nevíš co je lepší. Ale mně tvoje doytyky tak moc vzrušuji. Udělej to co jsem ti řekl! chraptivě ti přikážu a ty poslechneš.“

  „Klekneš si přede mně a rozepínáš mi knoflík, pomaloučku až z toho šílím, ale nechám tě. Proč? Proč nechávám? Protože zbožňuji jak to děláš. Pak mi stejně pomaloučku rozepínáš zip. Mučivě pomalu. Stáhneš mi je a dáš svou teplou ruku na můj ztopořený penis. Pohybuješ ji a já sténám slasti. Máš čarovné ruce a víš jak mi to udělat, abych se vzrušil ještě víc. Jenže já chci víc. Chci abys mně vzal do svých úst a laskal mně. Ale ty ne. Teď ty mně mučíš a já přestal být pánem, ale nevzdávám se tak lehce. Ne ještě se nevzdám úlohy Pána knihovny. Vím, že chceš, ale já nedovolím ještě ne. Odstrčím tě od sebe a ty máš zraněný pohled. Proč?“

 „Sundej mi všechno a pak jen mně pohlaď po těle. Jednou, víc ne a přejdi ke stolu. K tomu napravo. Zvedneš hlavu a přimhouříš oči. Nelíbí se ti, že ti rozkazuji? Ale splníš to vše, že ano Cheve. Nechceš, abych odešel. Ani já nechci, ale je to můj sen moje pravidla a já jsem tu Pánem a ty mně poslechneš, viď. Stojíme tu nazí uprostřed knih a já se dívám lačně na tvoje tělo stejně jako ty na mně. Vidím ti to na očích. Kousek po kousku. Sedni si! a ty to uděláš.“ 

  „Poslechneš mně, i když nevíš co chci dělat, ale já přistoupím a roztáhnu ti nohy. Opřeš se dozadu a zavadíš rukou o počítač. Nevšímaš si toho stejně jako já. Pohladím tě po vnější straně stehen a pomalu se bližím k tvému vzrušenému penisu. Nezajímá mně momentálně nic jiného. Pomalu tě hladím všude a jen se mu vyhýbám . Vzrušeně oddechuješ“

 „Shane nenech se prosit.“ Porušíš mlčení, které jsem ti nařidíl.

 „Řekni to, zopakuj to" přikážu a nic nedělám.

 „Co? Tak ano prosím?“

 „Ne jméno. Chci slyšet svoje jméno!“

 „Shane, Shane...“ vyslovíš. Miluji tvůj hlas když vyslovuješ moje jméno. Zní to mazlivě a hříšně. Teprve teď tě vezmu do ruky. Zasténáš slasti. Přejedu prstem špičku žaludu a pak  začnu po něm dlouze pohybovat rukou. Druhou si hraji s tvými varlaty. Jemně a jen tak aby ses vzrušil ještě víc. Pozoruji jak mohutníš nabýváš na síle. Cítím jak skoro vyvrcholíš a přestanu. Ne nechci ještě vše ukončit. Stáhnu tě ze stolu. Nejsi rád, že jsem přestal, ale oči ti hladově zasvítí, když pozoruješ jak zaujímám tvoje místo.

   Zasténám když ucítím tvoje ruce a potom tvoje rty na svém údu. Je to krásné. Víš moc dobře jak mně přivést k šílenství a já se tomu poddávám s rozkoší. Lížeš mně a laskáš po celé  jeho délce. Ležím na tom stole a ty mně dráždíš prstem mezi půlkami. Vím, že to tak skončí, ale na chvilku já jsem tě měl v rukou a ovládal tě. Vzlyknu, když ucítím jak do mně zajedeš jazykem a pak prsty. Už dávno jsem přestal vnímat nepohodlí stolu a pozice. Vnímám jen tebe. Tak jsem to chtěl od začátku. Cítít tě, milovat se s tebou. Vstupuješ do mně a já tě obejmu nohama jak se snažím tě vtáhnout do sebe hloub přivlastnit si tě. Pohybuješ se pomalu a skoro lenivě. Sténám, jak se ve mně pohybuješ, a pod tvýma hříšně laskajícima rukama. Hladíš mně až se dostaneš ke rtům a já ti oliznu tvůj prst. Necháš ho tam  a já jazykem a rty napodobuji tvoje pohyby a  hraju si snim. Je to skoro k nevydržení a najednou cítím tvoji ruku na svém údu. začínáš ho opět hladit a laskat. Ale tentokrát mně přivedeš k vrcholu a já cítím na svém těle svoje semeno. Ochutnáváš je a trochu i dáš mně. Je to tak divné, ale v tu chvílí je mi jedno. Můžeš si se mnou dělat co chceš. Stále se pochybuješ tak lenivě. Skonči to! Přikážu ti, ale ty mně už dávno neposloucháš. Prosím, vydechnu a ty se  zarazíš. Přitáhneš si mně k sobě a políbíš. Vystoupíš ze mně a stáhneš mně dolu  a já se opřu o desku stolu. Znova do mně vstoupíš.

  Hladíš mně po zádech a já sténám tvoje jméno. Zrychlíš a já cítím jak jsi blízko vyvrcholení. Nepřestávej  vykřiknu v duchu, ale jen řeknu Cheve. Poslední přiraz a já cítím jak do mně proudí tvoje semeno.

Promiň neovládl jsem se. Obejmeš mně. Cítím vůni našeho milování a naše nahá těla. Trochu mně tlačí stůl, ale nevadí mi to.

  Zůstaň ještě tak chvilku“ říkám a  už opět jsem Pánem a mohu přikazovat co chci a ty mi to splníš. Zůstaneš ještě chvilku ve mně a hladíš mně, líbáš mně.  Nic neříkáš, ale na zádech cítím tvoji ruku a drobné polibky. Vystoupíš ze mně a já tě políbím. Miluji tvoje polibky. Jem tak unavený jako tehdy, v tom vlaku, víš tehdy jsem seděl a jen jsme se díval na svoji ruku jak je plná mého semene. Udělal jsem se tehdy a víš váhal jsem jestli tam mám přijít, ale skutečnost je kouzelnější než jakákoliv fantazie. Cheve jsi tam nebo ne? Pomalu nevím co je skutečnost a co realita.“

 Realita je toto, pomyslí si Chev  a podívá se na svoji ruku. Ušklíbne se. Nejsi jediný kdo miluje tyhle pozvánky a já budu dnes v knihovně.

   „Budeš tam taky? Odvážíš se uskutečnit můj sen?“

   Ticho. Zavěsil. Podívá se na hodinky. Nemá moc času, ale on to stihne. Sundá si prádlo, protože tak to chce Shane a rychle si obleče jen džíny, vyběhne ze dveří. Dnes pojede jako ďábel jen aby stihl tu schůzku s Pánem knihovny.. Koutkem hlavy mu bleskne: Nejdřív si svlékne vše a potom se ho dotknu.

  „Tady pane!“ Shane s nevyspalým obličejem podává svému šéfovi složku o pátrání.

  „Vypadáte hrozně Shane. Nepotřebujete dovo..“ nadhodí.

  „Kdepak pane. Jsme teprve na začátku a já vše zjistím. I tu nejmenší podrobnost.“ Rozhorlí se.

  „Dobře. Vidím, že jste to zase Vy Shane a teď běžte.“ Vezme do ruky složky. Ano rozhodně zjistí co se dá. V tom je na něho spolehnutí. Otázka je kde to všechno skončí? Dívá se na zavřené dveře a pak jedním pohybem desky smete do šuplíku. Stejně tam není nic důležitého. Shane, Shane co mi to děláš? pomyslí si šéf a přejde k rybičkám. Chvilku je pozoruje jak si klidně plavou a pak vezme sáček s krmením. Ťukot a šéf od krmení ani nezvedne hlavu.

  „Dále!“ je řekne a dveře se otevře. Do pracovny vklouzne starší muž se silně prošedivělými vlasy a brýlemi s černou obroučkou.

  „Tak co?“ a dál krmí rybičky. Uslyší plesknutí a na stůl přistanou modré složky.

  „Pozdravuje Vás bratr. Jak se daří šéfe?“ Muž v obleku a s hlasem bez přízvuku se pohodlně usadí o křesla.

  „Dobře. Že taky pozdravuji. Tak co máte?“ teprve teď otrhne oči od modré rybičky.

  „Ty Vás jednou dostanou šéfe“ odpoví uhlazeně muž. Šéf se začertí.

  „Stanislave vy mně chcete naštvat.“ Přejde ke stolu a zdvihne složku. Stanislav si s úsměvem odkašle.

  „Nezměnil ses Johne.“ Šéf se zaškaredí, ale mlčí.“Ti dva jsou spolu jak jednovaječná dvojčata. Drobnosti máte všechny tam. Včera a předevčírem nám Chevalier de Varenne zmizel a Shane taky. Víme jen Knihovna a Shana jsme vypátrali k vlakové stanici. Toho chlapce je škoda.“ Podotkne Stanislav.

 „Já vím a co Chevalier.“

  „Chceš shrnutí? Až moc nebezpečný na to , že je hrabě. Má spoustu koníčku, které jsou velmi zajjímavé. A výborně střílí. Ne tak dobře jako Shane, ale na dlouhou vzádlenost možná lépe. Je to celé divné. Nevím vše, ale možná to co má dělat s Thajskem.“ Odmlčí se. „Co chceš Johne dělat?“ důvěrně se k němu nakloní.

  „To je moje věc Stanislave. Prostě přemýšlím a zatím nemám dost faktů a ty co mně poskytuje Shane jsou nedostatečné. Dobrá práce. Platba jako obvykle. Sledujte je oba dva dále. Je možné, že ..“ odmlčí se. „Co soukromý život jich obou?“ Stanislav zrozpačiti.

   „Na to, že je to playboy má až moc málo aférek, moc málo milenek a moc málo vyvádí. Nejde nic zjistit konkrétního. Samé fámy. Shane už tři roky nemá nikoho, ale poslední dobou jsou jeho nákupy podivné. Jachta.. malá“ upřesní, když šéf zvedne nevěřícně hlavu“ no jo Bird lady se jmenuje a závidím mu ji Johne. Dále velká postel a květiny, růže, orchideje...“ tady už se šéf začne smát. Konečně to ví.

  „Stanislave jsi prostě dokonalý. Už skoro vím vše co chci. Teď zbývá zjistit jedno a mohu konečně já rozehrát hru do které se lapí možná velmi velmi pěkné zvířatko s hustou srsti.“ Spokojeně se rozvalí v křesle. „Dáš si?“ a vytahuje ze zásuvky láhev bourbounu se skleničkama. Stanislav přikývne a vezme ji. Zatočí skleničkou a přičichne. John vždy měl dobré pití a mozek břitký jako skalpel. Proto taky on je šéfem oddělení a on je v důchodu a musí si vypomáhat drobnými službami pro různé organizace. Usrkne a přivře oči. Vynikající jako vždy a jeho by zrovna zajímalo co se v johnově  skvělém mozku zrodilo. Jaký další plán. Počká a jednou se to snad dozví. 

  Šéf se usmívá a v jeho mozku se začíná rýsovat velmi, ale velmi jednoduchý plán jak dostat své oddělení z krize, Shana z bryndy do které se dostal a přitom splnit úkol, který dostal. Spokojeně se zadívá na Stanislava a v klidu dál upiji ze skleničky.