Shounen - ai povídky

                                                     Hrůzný objev 

  „Tak a opět víkend“ zamumlá si Shane u rychlé snídaně v autě. Kde jsou ty časy kdy mu Chev nebo maminka nesli snídaní přímo do postele. „Dávej pitomče pozor!“ zařve z okénka. Ještě dobře, že tu koblihu už snědl, nebo by si jinak poprskal zrcátko. Jezdí jak šílenci a to jen proto, že podzimní počasí se v Londýně změnilo a je stejně nádherně jako uprostřed léta. Je pravda, že je nádherně a zítra je víkend, což snad každého kdo si to jen může dovolit donutilo vypadnout z města. I kdyby to bylo jen pár kilometrů za městem. Povzdechne si a on bude muset hlídat Cheva a k tomu vůbec neví co na jeho výsledky šéf.

  Už i tak se někdy tváří tajemněji než hrad va Karpatech, a když dnes ráno mu povídal, že o víkendu zajede na jeho panství se porozhlédnout jen přikyvoval jak sluníčko. Představa šéfa coby sluníčka v něm vždy vyvolá představy něco hrůzného. Je to jako najít staré špinavé ponožky za skříní a vzpomenout si že je člověk měl před rokem v džungli. Rozhodně to je nezapomenutelný zážitek. Vztekle zatroubí a pak se uklidní. Proč to dělá? Vždyť doteď byl tak opatrným řidičem a řidil klidně a najednou je nervózní a pak si vzpomene.

  To ten víkend na jeho panství. Staletá tradice, ušlechtilí koně a on skoro zapomněl kým je. Že je hrabětem  la Varenne. Znervózňuje ho to natolik, že dnes málem pokousal Akiko, když se ho zeptala, kde hodla trávit víkend. A Chev zmizel bůhvíkam a on jen doufá, že není v nějakém městě  s puškou v ruce. No na druhou stranu co vlastně očekává.

  Rozjede se na zelenou a přemýšlí co vše musí udělat a pak si vzpomene na Suzie a pořád nevyřešené tajemství jantarové šachovnice.

  „Čert tě vem, Cheve“ klidně řekne a stiskne volant. Od té doby co ho zná vše jde stranou kromě něho. Pořád jen Chev a Chev, i když s ním objevil, že pořád ještě žije. Vzpomene si na vlak, na knihovnu a má pocit, že celý hoří. Je sním tak úplný, ale k čemu to je, když každým momentem může být on zabit nebo Chev. Když si vzpomene jak byl na tom, když skoro umřel, chce se mu výt. Nějak nějakým způsobem musí zajistit, aby se to nestalo.

  Zaparkuje před domem a vejde dovnitř. Už dávno tady nebyl. Růže pomalu vadnou a postel? Nechce se mu spát v té velké posteli bez něho. Zapne televizi a vezme si k tomu skleničku whisky. Co je na tom špatného, když si trochu dopřeje. Šéf stejně s ním už nepočítá, tak proč ne. Dá si loka a přivře oči jak jim tekutina projede ohnivě. Zavře oči a zasténá „Cheve, co jsi se mnou udělal?“ Dá si druhého loka a jen si přeje, aby usnul. Nakonec si lehne na pohovku, dívá se oknem na Londýn, poslouchá jedním uchem televizi a pije. Dávají nějaký pitomý zamilovaný seriál.  Ani neví jak a sklenička mu vypadne z ruky na podlahu a on usne hlubokým spánkem.

  Řev pneumatik zasviští na silnici a Chev zakleje. Snad to není Shane, kdo ho chce dostat. Ne není tomu nevěří. Urputně se té myšlence brání a stočí volant stranou. Dostal vzkaz, že se sním chce setkat Sylvie de Navarre a on přijel. Vzkaz byl nálehavý a poslední dobou se říkalo, ale to je jedno, zakleje jak jeho lotus se otočil kolem vlastní osy. Už se tady projíždějí několik minut a on je zoufalý, že toho řidiče nemůže setřást. Smrt nehodou. To by odpovídalo MI5. Jsou to její metody, ale Shane to není. Ne ten to nebude. Může ho dostat tisíckrát jinak. Přece po tom jak se spolu milovali nemůže ho tak zradit. Musí se k němu dostat. Musí. Je blízko. Ještě pár ulic. Červená. „Seru na pokuty“ zavrčí a přejede, ale to druhé auto se za ním úporně drží. Je dobrý. Je velmi dobrý, obdivně si pomyslí Chev. Málokdo dokáže s nim držet krok. Jediný kdo je lepší řidič je Shane. Sice to neví přesně, ale podle těch pokut, které zaplatil musí být skvělý. Jel se tam mrknout. Na tu křižovatku. Podle známého toho dne tam byla nehoda.. Vše tam bylo zataraseno a on bez nehody a rychle ji projel. On by to nedokázal.

  Prudce zabrzdí, nechá otevřené auto, kašle na to a vyběhne po schodech nahoru. Slyší za sebou dupot nohou. Dva?

  Zazvoní a nic. Spí? Rychle vytáhne klíče, které si nechal udělat.

  Zvonek? Kdo to je? Chev? Pak zaslechne zámek. Rychle vyskočí na nohy a vše co vypil je najednou pryč. Rychle vytáhne pistoli z úkrytu a postaví se za dveře.

  „Shane?“ vykřikne Chev. Shane zastrčí pistolí, když si všimne jak zavírá dveře.

  „Někdo po mně jde. Nevím kdo? Pomůžeš?“ Shane mlčky otevře dveře. Zaposlouchá se. Ticho. Musí odtud pryč nebo.. podívá se na pistoli. Bez tlumiče.  Rychle přeběhne k televizi a pustí ji na plné pecky. Sousedi jsou na to zvykli od jeho vedlejšího souseda a do desáte mu toleruji a pak.. vykoukne ven. Nikdo. Ukáže za dveře, Chevovi a sám se postaví do prostřed místnosti. Kdokoliv se ukáže bude střílet. Nebudou čekat střelce uprostřed místnosti. Jednoho by měl postřelit.

  Chev obdivuje jeho ledový klid a pak si všimne skleničky na chatrném koberci. Zamračí se. Proč pije? Už se chce zeptat, když Shane vystřelí a přeběhne ke dveřím. Musí změnit pozici. „Kolik ještě?“

  „Asi jeden. Honili mně v autě. Nechápu co chtějí?“

  „Konkurenti? Nějaká oběť... tedy víš co myslím.“ Pozoruje jak Chev přemýšlí. Pak zavrtí hlavou.

  „Kdepak. Všichni to byli parchanti. No možná...“

  „Raději nechci nic vědět“ zašeptá Shane a snaží se poslouchat, ale přes ten řev televize sotva slyší Cheva. Snaží se je vycitit kde je ten druhý, ale přítomnost Cheva ho teď moc rozptyluje. Nebude tady čekat půjde za ním. Vyběhne zpoza dveří a rozplácne se na chodbě. Rychle klekne do střelecké pozice, ale nikdo nikde. Zaposlouchá se. Je tam někde. Číhá. Zná ten dům jako sebe sama. Sune se podél zdi s připravenou pistoli. Je tam vepředu. Cítí ho jako by ho viděl. Sice přesně neví kde, ale dům žije jinak. Zákmit světel, ne jen světlo z ulice. Sune se dál. Schodiště. Výtah. Ne to není on. To je někdo jiný. Ne nikdo v domě nejde dovnitř.. neví kde sebral tu jistotu. Napřáhne zbraň a opatrně se zaposlouchá. Ten druhý není profesionál. Ne jako on. Dělá moc chyb, když zachytí kolínskou. Čerstvá vůně. Všechny smysly má napnuté ke krajnosti. U dveří někdo je. „Cheve ty pitomče,“ ale nedá se rozptýlit a vykročí z úkrytu. Střelí do postavy.

  „Sakra.“ Smrtelný zásah. Přiběhne k němu.

  „Kdo?“ vyštěkne.

  „Hyena“ zasupí a jeho tělo ohabne. V koutku se mu objeví pramínek krve a oči netečně se dívají na oprýskanou stěnu domu.  Pustí jeho tělo a vynadá si od pitmců. Co když tady je další? Chev se mohl splést. Postaví se a děkuje bohu za dům kde bydlí a kde je slyšet rámus, bití a další skřeky. Některé jsou na denním pořádku. Ne nikdo tady není, když nic výjimečného v domě neslyší.

  Musí zavolat ať je někam odklidi.

  „Měl jsi tam zůstat.“

  „Omlouvám se Shane“ kajícným hlasem řekne Chev, který stojí u schodiště.

  „Kajícnost ti nesluší.“

  „A tobě flaška.“ Opáčí Chev.

  „Moje věc.“

  „Ne jen tvoje. Teď už moje.“

  „Myslíš? Zavolám někoho kdo to uklidí.“ Jde k bytu.

  „Postarám se o to. Mám dole otevřeného Lotusa.“ Vzpomene si.

  „Tak to se ním můžeš rozloučit. Cheve.“

  „Ano, Shane?“

  „Co tak poděkování?“

  „Ach toto. Dobře. Zasloužíš si to.“ Zavře dveře a odstrčí nohou mrtvolu, která mu překáží. Přitáhne ho a velmi důkladně ho políbí. „Stačí?“řekne udýchaným hlasem.

  „Pro teď ano.“Chev se uličnicky zašklebí. Nechci tady mít mrtvolu, Shane. Víš co odkliď ji.“ Přikáže mu Chev.

  Shane se zašklebí. „Nejsem uklízeč, pane hrabě. Jsem vaším milencem“ odvětí už nespokojeně, když nevidí žádnou reakci na uklízeče a vytočí číslo.

  „Ano dva. Zjistěte o nich vše co se dá. Jistě asi lupiči. Nevím co tady dělali. Pošlete pak zprávu.“ Vypne mobil. „Protokoly a ty raději zmiz.“

  „Jasně. Co děláš o víkendu?“

  „Práce Cheve. Tvrdá práce. To je, že někteří lidi chodí do práce. Špatně placené práce a musí si vydělávat na živobytí.“

  „Víš, že bys nemusel?“ nabídne jemně. Shane popadne do ruky skleničku a mrští ji po něm. Chev obratně uhne. Sklenička se roztříští.

  „Kolik dáš za jednu noc? Možná bych si pak mohl dovolit manželku.“ Chev se rozesměje.

  „Druhou nepotřebuješ, Shane. Jen jsem tě chtěl pozvat na jachtu.“

  „Díky ještě bych od nich dostal kopřivku a necítím se v jejich společnosti dobře.“

  „Počkej kdo říkal jako host? Dělal bys mi tam osobního strážce. Platím dobře!“ zakřičí ve dveřích, když slyší něco se rozbít. Brzy mu bude muset nejspíš koupit skleničky. Potřeboval by nějaké pěkné. Broušené a k tomu... překročí mrtvolu a zachmuří se. Hyena. Kdo to do pekla je? A Shane to jméno zná nebo mu aspoň něco říká. Vyjde ven a zrovna uvidí jak někdo je uvnitř jeho vozu. Přistoupí a prudkým úderem do hlavy ho omračí.

  „Blbec.“ Lakonicky pronese, tělo pohodí na chodník a chce vlézt dovnitř, když uvidí stín jak k němu běží, otáčí se, zaslechne třesk a vidí jak se za ním postava v černém hroutí na zem. Někdo se k ní sklání a ohmátává. V slabém pouličním světle poznává Shana. Ten se postaví  s pistoli v ruce a napjatě se rozhlédne po ulici. Přejde k autu a zkontroluje ho. Boční ulličku jednu a pak druhou. Chev ho pozoruje. Co to dělá?

  „Podruhé ti tak uvěřím. Dva to zrovna“ zamračeně k němu přejde Shane. Chev, kterému dojde co udělal jen na sucho polkne.

  „Díky.“

  „Rádo se stalo. Jak jsi beze mně to mohl dosud přežít?“ nadhodí s neveselým úsměvem a pak zvedne hlavu. „Za chvilku tady bude úklid. Nebudou mít radost ze tří mrtvol. Raději jeď!“ Odstoupí od auta  a mlaskne, když vídi v jakém stavu je vnitřek. Dívá se jak Chev odjíždí pomaleji než obvykle. Pak se podívá na mrtvolu a zvedne hlavu k oknům baráků. Výstřel. Pro lidi znamení tady se nedívat, nic nevidět a pro některé je to jen výfuk. Ušklíbné se, když vidí přijíždět nenápadnou šedou dodávku. Bude muset dost vysvětlovat. Přece jen tři lidi s pistolemi neloupí. Ne tady v této čtvrti. Ještě dva. Nějak to zakamafluje anebo výjimečně řekne pravdu.

   Chev roztřeseně nastartuje auto. Chybělo tak málo a nebýt Shana je z něho mrtvola, protože do poslední chvíle by ho neviděl. Po pěti minutách jízdy se uklidní a prohlédne si škody na autě. Vše zmizelo, ale zámek je nepoškozený. Zřejmě se k němu nestihl dostat odborník. No dá ho do opravy nebo by si mohl koupit něco lepšího. Nějaké nové hezčí autíčko, ale nakonec to vzdá. Do svého lotuse se opravdu zamiloval. Bezpečně řídí k sobě do bytu a přemýšlí co bude dělat dnes večer a potom je tady víkend. Jasně, že si dělal legraci a hodlal strávit s Shanem sám. Víc ho poznat a víc ho k sobě připoutat. Tak, aby mu neunikl a teď místo toho, aby si vymýšlel nějaký program. Po těch dvou telefonátech nemůže být jinak než s nim žít. Zaparkuje svou vybrakované autíčko a vystoupí. Mrkne se nahoru k oknům svého bytu. Je tak jiný než Shanův a pak mu dojde, že zas nevyzkouší jeho postel a potom se zamračí ještě víc. Ta sklenička u pohovky, zapnutá televize. Jak vyzvědět co ho trápí?

  Ve výtahu se opře o stěnu. Musí být nějaká cesta, ale teď ho čeká víkend. Jeho tvář proteplí vzpomínka. Ano pojede na panství k ke koním, ke svým psům. Užije si to a možná na něco přijde jak zjisti t co jeho miláčkovi je. Cink. Je tady vyjde do posledního patra a otevře dveře. Jeho nedobytná pevnost. Kdo sakra je Hyena?

   Shane drží v ruce Průvodce po Anglii a studuje příslušnou kapitolu. Je na venkově ve věci sledování Cheva. Čte:  Panství la Varenne, bylo přejmenováno až v 18 století, když panství koupil francouzský rod Varennu. Stavba se vyznačuje klasickými rysy tehdejší architektury, kterou ...

  „Ale, ale agent Shane. Copak tady slídime?“ řekne za nim povědomý hlas. Shane v něm zaslechne radost. Nespokojeně se zamračí jak si vzpomene na včerejší večer. Kdyby tehdy, když táhl toho mrtvého do svého bytu si nevzpomněl co mu pořád neklidně letělo mysli a kdyby si nevzpomněl na to jak ho jednou honili.. pustil mrtvolu ve dveřích a letěl zběsile dolu. Viděl jak Chev skládá tělo vedle auta a už si oddechl, když uviděl ten stín s napřaženou  zbraní, dva kroky zvednutí pistole nádech, klid a výstřel. Ještě teď cítí jak ho zaplavila úzkost, úleva i vztek an Chevaliera. Být tak neopatrný, ale ovládl se. A vůbec jak jim jen ten rošťák dokázal uniknout? Vytáhne mobilní telefon a mrkne se na něj. A jejej byl tak zaujatý průvodcem po Anglii, že si nevšiml dvou SMS zpráv a tří volání.

  Shane zvedne naštvaně hlavu a zadívá se na postavu sedící na plnokrevníku. Nádherné zvíře, ale nějak divoké mu bleskne hlavou.

  „Jen jsem si vyrazil na nedělní prohlídku po krásách anglického venkova. Nikdy nevíš jaké skvosty zde objevíš. Cheve?“

  „Opravdu možná bych měl udělat to stejné v Londýně? Myslíš, že i tam najdu stejné skvosty? Taková náhoda tě tady potkat. Myslel jsem, že pracuješ jak jsi mi říkal.“ Shane zrudne a raději přistoupí ke koni. Natáhne ruku. „Ne..“ ale výkřik Chevovi  zmrzne v krku. Chce říct, že Ďábel  rád kouše, ale s údivem pozoruje jak ten prokletý kůň natáhne hlavu k ruce a jemně ji očichá. Najednou je jako beránek. Co s tím houpacím koněm udělal, zaúpí?

  „Zvířata mně mají rádi. Psi, kočky a hlavně koně“ povídá s úsměvem Shane. Další informace zapadne Chevovi do soukolí mozkových závitů. „Možná je to mou irsku krví?“ Poplácá koně po krku. Ten slastně zafuní. Jaký pán takový kůň, mrzutě si pomyslí Chev, když vidí jak Ďábel taje pod shanovýma rukama. „Jak se jmenuje? Je opravdu nádherný!“ a odvede řeč od své práce.

  „Ďábel“ zamumlá a přemýšlí, že by ho měl přejmenovat na Beránek. Ďábel našpicuje svoje uši a otočí hlavu po hlase. Vycení zuby a Chev se na něho škaredě zadívá.

  „Tak ošklivé jméno, pro takového krasavce“ řekne Shane.

  „Tak tebe mají zvířata rádi?“  Chevalier neví co říct.

  „No ano až na lišky. Ty opravdu nedokážu zkrotit. Nemám je rád. Jsou divoké.“ Shane se vyzývavě podívá do oči Cheva.

  „Ale na lišky musíš jemně a opatrně a uvidíš jak budou přítulné.“ Chev se k němu nakloní s jiskřičkami v očích.

  „Nevím nevím.“Zavrtí Shane hlavou. „Jen vím, že některé vzteklé lišky je potřeba zabít.  No myslím, že půjdu dál po krásách našeho anglického venkova. Máš opravdu nádherné sídlo. To průčelí je od bratrů Adamových?"

  „No ano. Máš dobré oko. Studoval jsi?“

  „Jen průvodce!“ zasměje se a zamává knížkou.  Chevalier se křivě usměje. Možná by se konečně naskytla přiležitost...

  „Shane co kdybys řekl na velmi soukromou prohlídku panství? Můžeš to brát jako další objevování historických krás.  Mám možná pár věci, které by Tě zajímaly.“ Shane se zastaví. Copak  zase má za lubem? Určitě důkladnou prohlídku jeho ložnice se vsadí o svůj krk. Lišky jsou mazané a dokáži využít vše ve svůj prospěch, ale vlastně proč ne.

  „Jistě rád se podívám po tvém domě.“ Zaklapne průvodce,  Chev sesedne a vezme Ďábla za uzdu. „Dům je starý z 16 století kdy vyhořel a byl kompletně přestavěn pak mým pradědečkem. Dnes je to plně zmodernizováne sídlo včetně elektřiny a teplé vody. Mám nádherné koupelny z minulého století.“

  „Je příjemně být bohatým.“

  „Máš něco proti tomu?“

  „Ani ne.“ Ale má. Ve skutečnosti to vidí jako jednu z největších překážek. Zesmutní trochu a Chev se to snaží zamluvit. Moc dobře ví co má proti němu. „Je to tady velké.“

  „Mám rád prostor Shane, ale to už víš ne.“ 

  „Ano to vím.“ Oba se bliží k domu a Chev zapíská. Zpoza domu vyběhne kluk a Chev mu podá uzdu. „Ať ho vykartačuji a trochu ještě vodit, ať vychládne. Půjdeme ne. Musím ti toho tolik ukázat.“ Shane vykročí a najednou se zarazí. To je něco jiného. Poprvé je tady na jeho panství a zatrne mu. Jak ho sídlo asi přijme a zadruhé i když se to nezdá je to nepřítelovo území. Území Foxe. V průběhu týdne si uvědomuje jaké má povinnosti vůči agentuře. Na chvilku se zasnil, ale teď opět stojí pevně na obou nohách.

  „Bojíš se?“ ozve se u jeho ucha hluboký sametový hlas o kterém se mu zdává. Na ramena mu dopadnou dvě ruce a popostrčí ho dopředu. Shane vykročí a oevře dveře. Chev se za ním dívá s láskyplným pohledem. Už dávno si přiznal, že ho chce, že bude jeho partnerem. Chybělo už jen, aby tady byl. Hlavní, ale je co chce Shane? Nemá žádně odpovědí a stále ho trápí jedno. Opravdu ho chce po tom všem co spolu zažili ještě zabít nebo jen oddaluje nevyhnutelné. Trápí ho to.

   Je v jeho domě. Zde se narodil a patří mu to. Nemůže mít syna a tak pak to přejde na sestru nebo jejího syna, ale miluje to tady. Je to pro něho divný pocit ho mít tady. Připadá mu teď to tady tak jinak než vždy. Jako by Shane sem patřil odjakživa.

  „Jste doma, pane. Jaká byla projížďka? Mohu něco pro Vás udělat?“ Tiše k nim přijde muž v černém obleku. Majordom? Shane zná to jen z knížek a tak se zvědavě dívá.

 „Byla skvělá a Ďábel se tentokrát choval slušně. Trochu vína do knihovny. Mám tady pana Shana Dravena na prohlídku domu. Tak ho fascinoval, že mně umluvil na prohlídku.“

  „To je dobře pane. Moc návštěv tady nemáte.“ V tu chvílí by ho Chevalier nejraději zaškrtil. Křivě se usměje na Shana, který si nenápadně prohlíží halu, ale loví každé slovo.

  „Tak a teď doprava“ směruje ho. Shane poslušně vykročí. „Jídelna, hudební salon, přijímací pokoj, pokoj pro malé posezení, malá knihovna.“ Vypočítáva a táhne ho dál. Shane chce říct, že je to moc ryche, ale nakonc mlčí. Sotva stačí vnímat dveře místnosti natož interiér nebo ty historické krásy jak to nazval Chev. Tady dole ne. Musí ho dostat nahoru a konečně, horečnatě viří Chevovi v hlavě. „Po schodech nahoru.“ Shane si v duchu říká, že tak krátkou prohlídku nezažil ani po agentuře, když ho přijali. Tehdy viděl jen dveře svého šéfa, pak chodbu a svůj kamrlík. Od té doby je v něm neustále.

  „A tady je královnin pokoj.“ Chev otevře dveře do široka.

  „Spala tady...“ začne Shane.

  „Ne, ale všimni si té nádherné postele. Vešli by se tam tři“ zdůrazní jak je obrovská.

   „Krásné benátské zrcadlo. 15 století?“ Chev se zachmuří. Vždyť ho neposlouchá.

   „Ne 16 a postel pochází ze 17 století.“ Zahučí už nervózně Chev.

   „Dynastie Ming jestli se nepletu. Mohu si ji prohlédnout. A tato miska také??“

   „Ano dynastie Ming. Je tady útulně dokonce i v zimě.“ Znovu upozorní Chev.

    „Kachlový krb 17 století“ hádá. Shane obchází pokoj a úmyslně se vyhýba té nádherné posteli, která tam vévodí. 

   Chevalierovi dochází trpělivost. „A tady“ a otevře dveře „nová moderní koupelna. Je velká a dělaná na zákazku. Klidně se tam vejdou dva.“ Nabízí mi  ji jak na stříbrném podnose, který zahlédl koutkem oka v jedné z místnosti. Shane nakoukne dovnitř a je jasné kam Chev směřuje. Přece mu neřekne jak ho ta vysoká postel a ta obrovská vanna fascinuje. „Karerský mramor?“ místo toho se optá.  Chev zafuní a vypustí páru. Dupne si nohou do koberce s nádherným vysokým vlasem a v burgudnských barvách. Chytne ho za ruku.

  „Knihovna!“ Vykřikne triumfálně. Zavře dveře a vleče ho do dalších dveří. Shane doufá, že to není další ložnice jinak se už přestane ovládat a opravdu ho do ní zatáhne. Chev otevře dveře a strčí Shana dovnitř.

   „Tak to je nádhera“ řekne  pochvalně Shane a Chev se radosti zatetelí. Konečně. Konečně ho má. Je jen jeho. Líbí se mu tu. Dívá se jak  přechází od jedné věci k druhé. Přejede pohybem ruky knihy v kůži, některé z nich zřejmě  první vydání. Chev závidí knihám to pohlazení. Rozhlédne se a uvidí víno. Přejde ke stolku a nalije je do dvou sklenek. Možná se trochu uvolní po pár skleničkách. Ale ne zas opít. To by zas nic nevnímal. Tak akorát.

  Přistoupí k němu a podá mu skleničku. Shane rád přijme a jde se podívat na širokou pohovku. Potom si stoupne ke krbu a prohlíží obrázky krajin na římse Rembrandt, polkne a Gainsborough, ty pozná, ale ten zbytek no rozhodně to nebudou levné obrazy.  Chev k němu přikročí.

  „Líbí se ti tady?“

   „Jo. Nádherný pokoj.“ Dýchá z toho minulost a knihy. Má je moc rád.

   „To jsem moc rád. Proč nepiješ?“ Shane nechce říct, že má obavy před následky. Posledně se uvolnil až moc a některé úryvky... prudká touha mu projede podbřiškem a rychle se napije vína. Zatracený Chev. Proč zrovna on na něho má takový účinek. Vtěší než cokoliv jiného.

  „Pšt opatrně. Tentokrát nechci, abys nic nevěděl.“

  „Jak to myslíš, že si nic nepamatuji?“ Shane se rozčertí.

  „A pamatuješ? Jsem moc rád“ přitiskne se k němu. Shane je v zajetí jeho těla, jeho smlsného hlasu a těch měnicích se oči. Je tak neví jak to říct, když ucítí na krku jeho rty a vzápětí lehké kousnutí. Chce nebo ne neví jak se rozhodnout, ale než se vůbec rozhodne co chce tak ucítí jeho rty na svých.

   Chevalier odloží skleničku na římsu. Konečně ho má tam kde celou dobu chtěl. U sebe doma, sice ne v posteli, ale před očima  se mu rozviji jak to bude vypadat za chvilku. Shane nahý pod jeho rukama v ložnici. Ne do té pompezní, ale v jiné, kde on spí. V jeho široké posteli. Nahý, vstřícný, chvějící se pod nim a pak.. zasténá. Donutí ho otevřít rty. Líbá ho a tiskne ho ke krbu. Shane zasténá pod jeho polibky. Vůbec v tu chvílí mu nevadí římsa, ani nepohodlí. Vnímá jen jeho ústa a chuť vína.

  „Konečně“ mu zašeptá a opět přitiskne rty ke krku. Zvdne ruce a rozepne mu knoflíček.

Shane stočí pohled od něho. Nechce jim být úplně pohlcen. Jeho vůně už tak si ji pamatuje a kdykoliv ji ucítí tak se otočí jestli to není Chev. Ne musí si udržet odstup a chladnou hlavu. Zasténá. Jedna jeho polovina si plně uvědomuje co dělá a druhá se poddává  těm kouzelným rukám a rtům.

  Dívá se někam pryč a ochotně nastaví mu krk. Jeho ruce ho obejmou. Pohovka, stolek, šachy. Vnímá jednou svoji části myslí. Šachy šachovnice. Červené a žluté figurky. Jedna chybí. Jeho mozek anylyzuje to co vidí a druhá se poddává smyslnému šepotu Cheva.

  „Chci tě a víš jsi tady. Budu tě držet v náručí, líbat tě. Neboj neudělám nic co ..“

  „Jantarová šachovnice!“ zakřičí Shane s otevřenýma očiam plnýma pochopení a praští Cheva do brady. „Ty bastarde, vrahu, zmetku, tak ty jsi to udělal. Zabil jsi je, ji“ a bezhlavě ho tlluče. Chevalier je tak překvapen, že nic nevnímá. Leží na zemi a Shane na něm sedí a dává mu jeden úder za druhý. „Všiváku, parchante, zmetku, hajzle!“ Necítí jak mu po tvářích tečou slzy. První pro ní. Snad od té doby co dostal ten upletný věneček od Suzie, neví. Chytne ho pod krkem a škrtí. Pustí ho a šeptá: „Omlouvám, omlouvám se, já nechtěl.“ Zvedne se a jde náměsíčně k šachovnici. Proboha ať to není ona!  Zvedne figurku červeného střelce a dá si ji do kapsy. Bez ohlédnutí vyjde ven. Jde jak bez duše a nic nevidí. Neví kam jde. Jen dál od toho domu, kde byl štastný a kde objevil  to co hledal celé tři roky. Tři roky od smrti Suzie.  Pryč. Jen pryč a dál. Neví, že ještě stále mu tečou slzy. Neutírá si je. Jen jde automaticky dál s prázdnou duši jak nepopsaný bílý list papíru.

  V hlavě mu pořád jen zní údery, jak  mlátil Cheva. Tu tvář, kteoru miluje a on do ní bil a jeho tělo, které tak rád laskal a on do něho.. zavrtí hlavou a jde. Dál od toho domu. Dál od Cheva a kruté pravdy. Pravdy, že Chevalier la Varenne zabil Suzie a její rodiče kvůli záhadě století. „Prokletá komnata!“ zakřičí a klesne na kolena. Svine se do klubíčka a nevnímá kde je. Je mu to jedno. Před očima vidí jeho tvář a šachovnici. Cítí jeho vůní... „Bolí to Cheve!“ Chvilku leží pod stromy na listí, které opustilo rodný strom a třese se bolestí i tím co udělal. Nakonec vstane a těžce jako stařec jde k hostinci, kde se ubytoval.

  Nesmí, nesmí být stejná, se mu opakuje dokola v hlavě. Nesmí, nesmí..smí...í 

   Dojde do hostince a do svého pokoje ani neví jak. Vytáhne třesoucí rukou z kapsy figurku. Postaví ji na stolek kam dopadá odpolední světlo. Prohlíží si její nádheru. Je mu tak důvěrně známa a přece...poodejde a z kufru vytáhne pouzdro. Otevře ji a rozbalí hadřík. Vytáhne identickou kopii figurky,  která stojí  na stole. Ještě si namlouval, že je jiná, že se mu to zdá, ale ...postaví je vedle sebe. Klekne si, opře si bradu na stůl a zírá na dvě jantarové figurky střelce červené barvy. Takže Chev je vrah. Věděl to vždycky, ale nějak tomu nemohl uvěřit. Celou bytosti to odmítal. A teď, když vidí ty dvě figurky. Je vrah Suzie. On ji zabil. Jeho sladkou Suzie, která ho naučila smát se.

   Zakleje, opustí figurky popadne vztekle kabát a seběhne dolu. Rozhlédne se a vyrazí do nejbližší hospody. Tolik jsem mu dovolil a  dnes jsme se opět málem milovali tam v té knihovně u krbu...v duchu vyje a tvář Suzie se mu plete s tváří Cheva a s tváří střelce. Třes přejde a jen v něm zůstává pachuť vzteku. Chce jedno. Musí zapomenout a on ví jak. Aspoň na pět, deset minut na celou noc. Zapomenout, že vzlykal slasti v náručí vraha holčičky, kterou měl rád jako vlastní.

 Prudce otevře dveře a vejde do vesnické hospody. Pár hlav se otočí, ale všichni se skloní ke svým sklenicím. Někdo vzadu hraje domino. Sedne si k nejbližšímu stolu.

  „Přejete si?“

   „Láhev whisky!“Hospodský se na něho podívá a vidí temné stíny v jeho očích. Kolikrát je viděl v očích s vých zákazníků? Nespočekrát. Mlčky vyndá láhev, otevře a položí ji před Shana a skleničku k tomu.

   Shane si nalije a jedním lokem ji vypije. Je zvyklý pít a tak jedna sklenička stihá za druhou. Jen co nejrychleji se opít a zapomenout na tu jeho proradnou tvář. Teprve v půlce láhvi se mu smysly trochu otupí. Pořád musí myslet na Cheva a jak ho mlátil. Skoro ho zabil. A měl to udělat. Vždyť si zaslouží zemřít. Parchant. Uleví si a nalije další skleničku. Sladké řečičky pořád, ale ve sktečnosti je to mazaná divoká liška.

   Jsi můj, mám rád tvoji vůni, a chvějící tělo, cha nalije si další skleničku. Hořce se směje a celou dobu civí na skleničku, na vydrhnutou desku dřevěného stolu s kostkovaným malým obrouskem a pivními tácky. Neví co dělat. Proč jen to je Chev, proč ji zabil? Kvůli šachovnici? Kouká tupě do skleničky a snaží se zapomenout na polibky u krbové římsy, na Suzie, kterou vidí se smát  a hlavně na tu prokletou figurku střelce. Proč jenom? Proč zrovna on? Nemohl to být kdokolliv jiný? Zítra pojede do Londýna a vše řekne šéfovi. Skončí to. Skončí a pak ho zabije. Rychle. Do oči se mu derou slzy.

  Neslyší otevírat dveře a nevímá ránu do týlu. Skleničku nedonese ke rtům, hlava mu spadne na stůl a sklenička s whisky se mu vykutalí z ruky. 

  „Co je to!“ Permoničcí parchanti malí mu buší do hlavy a ne ane přestat. “Zastavte!“ na ně zařve, ale pořád tam jsou. „Proklatci mizerní. Copak musí pracovat i v neděli?“ dutě si připomene jaký je asi den. Kdo proboha tak řve? “Zavři hubu“ křikne hrubě a zavře oči. Pálí ho  a má pocit, že hůř mu nemůže být a nikdy nebylo. Ani tehdy, v té džunglii v Kolumbii, kde ho bičoval ten muž v holínkách. Snaží se pohnout, ale zjišťuje, že má svázané ruce a nohy. Zazmítá se a zaúpí jak ho hlava přesvědčí o tom, že whisky není zrovna nejlepší východisko zapomnění. Jako by to nezjistil tolikrát předtím a stejně se pokouší v něm utopit vztek. Jen proč ten dotyčný dělá takový rámus?

   Otevře jedno oko. Ten všivej bastard Chev. Trhne sebou a chce vstát. „Auuuu“ zaúpí. Chce se schoulit do klubíčka, ale je natažený jak na skřipci.

  „Chci vědět co to je?“ ozve se Chevův hlas.

   „Jako co? A mluv tiše. Bolí mně hlava!“

   „To je mi fuk. Skoro jsi mně zabil bez důvodu. Nebo ne?!“ Chev se dožaduje odpovědí. Chytne ho pod bradu a sevře mu čelist. „Chci odpovědi a chci ty odpovědi hned teď. Jen se podívej jak si mně zřídil.“ Shane otevře oči a vyprskne smíchy nad fialovou modřinou a žlutou modřinou. Pěkně mu nadal. Má takový hezký pocit zadoústičinění.

  „Jsi hezky nalíčen!To ti dělal tvůj osobní poradce pro líčení na veřejnosti?“ a zúpí jak hlavou mu projedou dýky.

  „Smát se no počkej“ zamumlá Chev. On se mu směje. Bolí ho to jako nikdy. Jedno oko má přivřené jako ho Shane bez smyslu mlátil. Krutě se usměje no počkej. Začne jemně klepat na kovový přemět. Shane vypoulí oči jak se ty jehličky zabodávaji do jeho hlavy. On ho mučí. Přece jako zajatec má své práva.

  „Jako válečný zajatec mám svá práva podle Ženevském zákoně  o zacházení s vězni a zajatci.“ Zoufale si vzpomene na správnou formulaci. Jen kdyby si přes ty jehličky vzpomněl i na to co se tam říká.

  „Tak co už mi to řekneš nebo ne. A hned s tím přestnu a nechám tě o samotě, miláčku. Ty figurky. Co je to?  Kde jsi je vzal? Proč jsi  mně skoro zabil!“ Jedna otázka za druhou se mu vraží do hlavy.

  „Ty si myslíš, ty zrovna, ty si myslíš, že ti něco řeknu? Ty vrahu!" vyplivne to slovo s nenávisti tří let pátraní po vrazích Suzie. Od té doby kdy ji zabili. Otočí hlavu a mlčí. Vydrží vše. Nic mu neřekne.

   Chev pochopí, že teď mu nic neřekne. Že nedostane z něho ani jedinou informaci. Nikdy by netušil, že ho to slovo bude tak bolet. Vrahu a přece má pravdu. Je vrah. Bere životy jen tak a nemůže s tím přestat. Odejde a zabouchne za sebu dveře.

  „Parchante“ zařve bez rozmýšlení  Shane a zaúpí.

  Chev zatím s obkladem ze syrového masa na očích přemýšlí jak to z něho dostat. Násilím nic nezmůže a drogy na to je odolný určitě a jestliže to tajemství chrání tolik let tak to nebude snadné. Nenávidí mně teď silněji než tehdy v letadle. Co se stalo? Obyčejná jantarová figurka. Musím to vyřešit. I když mně teď nenávidí pořád ho chci. Cítí jak je sním svázaný. Proč on to neví? Nebo ví a proto tak zuří? Sundá si na chvilku maso z oka a mrkne se do zrcadla co tam má u dveří kuchařka. Aby se nějakou dobu nikde neukazoval anebo jen s velkými brýlemi. Černými slunečnými brýlemi jako pitomeček.  

  Určitě to ví a nechce si to připustit. Ale to vše je teď nepodstatné. Nechá ho teď být. Ví jak se cítí. V hlavě má permoníky a větší hluk i dech je pro něho utrpením. Jenže nechce,  aby trpěl. Chci s ním být, držet ho v náručí, hýčkat a všechnu bolest smazat. Kruci chci toho tak moc? Odejde z kuchyně a jde nahoru do svých pokojů. Kolik asi mohu dostat za únos agenta MI5? pomyslí si s humorem. Pět nebo deset let?  Nebo rovnou kulku? Stejně na ni čeká. Sakra ta čelist ale bolí.

  Shane se dívá do tmy a bojí se. Poprvé se bojí, že vše řekne a nakonec se ukáže, že Chev je opravdu vrahem Suzie a jejich rodičů. Proč se pořád klameš a schováváš za tu naději? On je vrahem. Tady není co řešit. Má šachovnici. A šachovnici si odnesli vrazi. Jednoduché jako 1+1=2. Shane zavře oči. Nechce přemýšlet chce spát, ale myšlenky na něho útočí jak včelí roj. Je tak těžké je odehnat.  Nakonec vyčerpaně usne. V hlavě se mu promítá Chev, Suzie a jantarové figurky střelců. Jeho noční nůra se změnila. Vzbudí se s vyschlým krkem a výkřikem do pokoje. Hlava už tolik nebolí. Někdo ho hladí. Nevidí v té tmě kdo, ale poznává tu vůni santalu a cedru. Chev. Už zase.

   Proč ho nemůže nechat na pokoji! Po tom všem co mu udělal. Cítí jeho ruce na svých rtech a i přes to všeho jeho tělo ho zrazuje a podává se jeho rukám, sladkým dotykům rtu. Cítí, že je svlečený. Snad se ním nechce milovat? Vyděsí se. Ne to nemůže a zazmítá se v poutech. Bojuje s chtíčem těla, ale ví, že prohraje. „Nechci, prosím nedělej to.“

  Chev se zarazí. Nechce ho tak mučit, ale musí vědět. Musí poznat pravdu o jantarových  figurkách. Musí odolat jeho prosbám a jeho hlasu. Udělá pro něho vše, ale teď zrovna nesmí se mu poddat. Zavře oči, aby se před Shanem obrnil.

  „Jedině, když mi řekneš o těch figurkách. Nemohu tě políbit jak bych chtěl, protože mně tvář bolí ještě od tvých pěstí, ale mohu tě hladit, mohu si stebou dělat co chci. Jsi v mých rukách agente Shane. Bezbranný a já toho využiji. Jsem přece vrah ne, ale tvoje tělo říká něco jiného.“ Položí mu ruku na bradavku a jemně si s ní začne hrát. „Líbí se ti to stejně jako mně. Řekni to a já přestanu, přestanu tě trápit. Zmizím  a nikdy se neobjevím. Jenže asi to nedodržím. Zůstaneš tady jako můj sexuální otrok a já tě budu využívat dokud tě nebudu mít dost. Co jsou ty figurky zač? Chci odpovědi Shane.“

  „Lžes Cheve. Proč lžeš? Znán tě až moc dobře.“ Shane se pod jeho rukou  svijí. Chev se zamyslí.

  „Máš pravdu. Lžu, ale ta myšlenka mít tady tebe a nikam tě nepustit je hrozně lákává. Tak nesmírně mně to láká. Místní budou mlčet. Jsou na panství generace  a nejspíš si řeknou, že moje krev prapředků se konečně projevila. Řeknu ti svoji pravdu. Myslím si, že vše se točí kolem té šachovnice.“ Odmlčí se a stáhne mu dolu kalhoty. Je tma a on je jako slepec, který znovu objevuje to co už viděl. Zná shanovo tělo dopodrobna a přece tma dává tomu všemu jiný rozměr.

  Tma hříšná tma dovoluje poznat to co je světlu utajené. Může si říct dovolit co na světle ne. Vše skryje. Každou myšlenku, každý výraz. Jen pocity neskrývá. Dovoluje toho moc a dává tak málo. A Cheve toho využívá naplno. Chce ho dnes ach kdyby nebylo té figurky leželi by spolu v té obrovské posteli a on by Shana krmil hroznovým  vínem a miloval by ho a takhle musí pod rouškou  tmy jako zloděj ho hladit a mít z něho rozkoš. Nadává v duchu.

  „Shane chci to vědět. Chci prosím!“ Shane se zarazí. Ví, že ještě chvilku a řekne mu to a ví, že není vrahem Suzie, ale i nadálem jim je.

   „Jiní lidé. Ty jsi taky zabíjel.“ Dostane ze sebe.

   „Jaký je rozdíl mezi nájemným vrahem a agentem který zabiji pro královnu?“ šeptá mu protiargument Cev a hladí jeho vzrušené tělo. On sám je oblečený a ví to, že Shane nemá rád, ale musí to udělat. Pokud chce, aby spolu někdy byli, tak minulost musí zůstat minulosti a on tu svoji skoro pohřbil.

  Cítí jeho ruce na svém penisu a jak ho hladí. Snaží se dostat z pout, ale jsou pevné. „Já ti to řeknu Cheve.“ Ten se zarazí. Oslovil ho tak mazlivě. Kapituluje. „Pokračuj a já ti řeknu co se stalo před třemi lety.“ Chev se zarazí. Tři roky. Tehdy byl v Shane v  nemocnici s postřeleným ramenem. To ví. Ví o jeho jizvě i o tom, že ho občas pobolívá, když se mění počasí. Ale pokračuje dál a hladí ho po celém těle. Shane cítí jak je vzrušený. Sténá po těmi zkušenýma rukama a nakonec vyvrcholí. Slyší dech Cheva a  rozepinání zipu a jeho vzrušený dech. „Promiň “ slyší, „ale nemohu jinak“ a cítí jak na jeho tělo proudí něco teplého. Začervená se a a je rád, že milosrdná tma všechno skryje. Pro tuto chvílí jsou jsi tak blízcí jako nikdy jindy. Cítí jak mu Chev utírá tělo a pak si lehne vedle něho.

  „Vyprávěj!“ a Shane vypráví příběh šachovnice, červeného střelce, vraždy rodičů Suzie a její zabiti. Řekne vše až na to co pro něho znamenala. Možná někdy a možná nikdy se nedozví. Když uslyší ticho. „Pořád si vyčítám, že tehdy jsem nebyl dost rychlý, dost pohotový, abych ji ochránil. Bude to se mnou dokonce života.“ Dořekne hořce. Chev se skloní a dotkne se jeho úst.

  „Dostal jsem ji od jedněch lidi jako platbu za své sužby.“ Shane ucíti šustění a  jak vedle něho je najednou prázdno. Dveře se otevřou a zavřou a on je sám.

   Jen slyší jako ozvěnu jeho hlasu. „Ano jsem vrah“ Zakleje a teprve teď si dovolí uvolnit. Je to za ním. Konečně to někomu řekl. Ne všechno, ale aspoň něco. Tma skrývá všechno a on konečně usne. Zdá se mu sen o smějící se holčice jak trhá květiny a vine z něho věneček. „To je pro tebe“ říká a podává mu s hřejivým úsměvem.

   To bylo dost potupne si pomyslí vztekle Shane  po tom co se vzbudí. Pořád  přivázaný na posteli. Aspoň, že je světlo. Když si vzpomene na noc tak skřípe zuby. Nikdy by si nepomyslel, že tak snadno to z něho dostane. Manipulátor, chladnokrevnej vrah a přesto mu je nějak tak divně. Poznali se kdy?  Asi tak dva měsíce a za ty dva měsíce byl tak šťastný a teď  ta šachovnice ta mizerná věc vše pokazí. Jenže jak dlouho chtěl vést tenhle život?   

  Donekonečna to nejde a jednou ho někdo chytne. MI5, CIA, FBI, Interpol, někdo ho zabije a vše bude pryč. U něho je to stejné, ale je to jeho práce, i když poslední dny přemýšlí o změně.

Nevyzná se sám v sobě. Přece vstal tehdy z lůžka v nemocnici a žil jen proto, aby se pomstil. Aby dostal vrahy Suzie, která přinesla do jeho života to co mu chybělo. Málem tehdy přestal žít. Kruci a zacloumá pouty.

  „Jsou pevně přivázany Shane“ ozve se hlas Cheva. Jak miluje ten hlas  i nenávidi. Pořád ho pokouší. Mohl si klidně žít tak jak žil. Prokleté letadlo, prokletá  aukční síň.

  „Pusť mně. Okamžitě!“

  „Ne!“

  No tak Cheve!“ Chev se otřese. Rád by ho pustil, ale nejdřív musí mu to ukázat. Přistoupí k němu a teprve ted si Shane všimne desek. Chev je otevře a Shane začíná mít špatné tušení. Jedna fotografie. Mlčky mu ukáže a Chev pozoruje jeho výraz. Druhá fotografie a mlčení se prohlubuje. Třetí fotografie a desky jsou prázdné. Chev přistoupí a odepne mu pouta. Čeká až si je vezme.

  „Nech mně být. Odejdi“ poprosí tiše Shane a otočí se od něho. Chev natáhne ruku a chce se ho dotknout. Ale něco mu napoví, aby to nedělal. Stáhne ruku a tiše odejde. Dveře nechá otevřené dokořán. Shane se schoulí a neví jak dál. Poznal je .

   Jsou to tři z náměstí kde zabili tu holčičku a možná její rodiče taky. I přes to, že tehdy měli kukly, tak je poznává podle maličkosti. Takže Chev mluvil pravdu a on vše zahodil, vše promarnil jen tím jak ho zaslepila nenávist a nedůvěra k Chevovi. Vždyť ví, že sice zabíjel ale neví jak dál. Je mu tak smutno z toho, když si vzpomene jak ho bil. To si nezasloužil. To ne. Co má dělat? Vezme opatrně fotografie a má je chuť zničit. Pitomá pomsta. Měl dávno se ji vzdát. Jenže jen kvůli ni žil. Musí mu to vysvětlit, ale jak? Nechá spadnout fotografie na zem a dívá se jak ty velké lesklé papíry leží na podlaze.

  Nechce je vidět a otočí se. Zavadí o pouta a vzpomene si na jeho ruce vůči němu tak laskavé. Nic mu neudělal a přitom mohl. Chce nadávat a přitom je mu tak těžko. Má pocit, že má nejméně kamen na duši a neví jak se ho zbavit. Nejraději by brečel, ale i to se někde cestou ztratilo. Vstane a posadí se. Shrbeně unaveně. Je tak unaven. Pomstou, honičku vším. Pořád jen práce a jen práce i to se Chevem pořád jen proti sobě, pořád jen bojují. Ne to on pořád bojuje. Je tady, ale ten úkol chytit Foxe. Ví, že Chev je Fox. Má se zpronevěřit úkolu, přísaze? Pořád jen pomsta a pomsta. Musí se ji zbavit jinak už nikdy nebude nic. Zvedne se a pomalu se obléká. Udělá krok. Otočí se a zvedne fotografie. Vysvětlení aspoň to si zaslouží. Zvedne hlavu a ve dveřích stojí Chev.

  „Měl jsem ji moc rád. Byla jako moje vlastní dcera. Jmenuje se Suzie a naučila mně smát se. Když jsem byl v nemocnici a uslyšel, že nebudou pátrat po vrazích, tak jen pomsta mně udržela naživu. Celé ty tři roky jsem ji žil. Její fotografii jsi viděl u mně doma.“ Vypráví. Není to omluva. Neví proč to říká, neví nic.

  Dívá se na něho jako by nikdy ho neviděl a najednou Shane zatouží po chvilce klidu v jeho náručí, ale bojí se to říct bojí se toho co chce. Najednou se bojí. Upustí fotografie a jen tam stojí. Chev se odlepí ode dveří a zavře je za sebou. Shodí si sako a rozepne knoflíčky. Zhasne světlo. Neví proč to dělá, ale má pocit, že to je teď přesně co oba potřebuji.

  „Lehni si. Tak jak jsi“ řekne a Shane to udělá. „Posuň se. Copak ti vše musím vysvětlovat“ řekne se smíchem, ale Shanea zarazí  smutný tón v chevově hlase. Lehne si k němu a přitáhne si ho do náruče. Jemně ho políbí. Bolí ho to napadne Shane a jemně ho pohladí po tváři. Je tma a jemně se navzájem dotýkají. „Vyprávěj“ a Shane pod rouškou temnoty mu vypráví krátký život jedné holčičky Suzie a jantarové šachovnice.

  „Promiň mi to nevěděl jsem“ řekne Chev když mu vypráví o dnech strávených v chatě a jejím úsměvu i jak se učil plést copy. Shane poslouchá jeho hlas a rytmus a najednou zjišťuje, že ten velký balvan je pryč, že ho to tolik netíží a pocítí vzrušení z jeho náruče. Už se spolu několikrát milovali a vždy byl svůdce Chev dalo by se říct, že nakonec se poddal, ale teď ...zajede mu rukou ke košili a začne ji rozepínat. Chev se zarazí. Nikdy ještě nevyšla iniciativa od Shana kromě toho telefonátu a knihovny, ale to byl jejich malý souboj, ale neváhá a využívá toho. Něco cinkne a Shane zjisti, že mu právě urval knoflík. Zakleje.

  „Psss. Nikam nespěcháme nebo Můj tajný agent Shane Draven spěchá?“ Shane se nadechne, ale tentokrát Můj mu nevadí.

  „Ne tentokrát ne, jen nevím.... asi to nechám jako vždy na tobě.“ Chev se usměje. Je to tady nepohodlné, ale to bylo většinou když se milovali. Jednou by ho chtěl mít ve své široké posteli nebo v jeho a nemuset se omezovat místem, i když ani to není k zahození. Chybí mu světlo, ale musí si nějak poradit. Natáhne ruku a jako slepec mu přejíždí tvář a dolu na krk. Chce ho políbit, ale nejde jak ho bolí ještě ta čelist po úderu Shanovy ruky. Má páru pomyslí si pyšně i  pochmurně. Když konečně k tomu dojde z jeho vůle tak on nemůže. Shane pochopí.

  „Tak asi dneska to bude na mně Vaše milosti.“

  „Shane jen hrabě. Prostě hrabě. Nejsem vévoda.“ V hlase náznak smíchu.

   „A kdo říkal, že měl v rodině vévody?“  Shane nahmatá mu knoflíčky a soustředěně je pomalu rozepíná. Smutek jako by se rozplynul a on má jen chuť ho potěšit, slíbat a smazat ty včerejší rány.

  „Musím tě seznámit s naší rodinou historii“ řekne Chev a dá si ruce za hlavu. jen ať si dělá s ním co chce. Stejně si zaslouží trochu rozmazlit po tom bití. Ale jak byl tady připoután. Docelo se mu to libilo jakou měl moc nad ním, ale stejně tohle je lepší. Zasténá když ucítí jeho rty na svých bradavkach jak si s nima hraji. Je dobře, že je vášnivý a rád se miluje na různých místech. Vzpomene si na ten tanec jak ho překvapil a potěšil.  Ta knihovna, vlak a první pollibek a teď konečně tady. Už ho nebude muset nutit, aby mu byl po vůli. Bude to tak jasné a přirozené. V tu chvilí si Chev nechce připustit, že jsou tady další a další nevyřešené otázky včetně jeho minulosti a jeho druhé identity.

   Pomalu ale už nic jiného nevnímá než jeho ruce a rty na svém těle. Jak jedou po jeho pokožce níž a níž až se dotknou břicha a cítí jak se mu svaly stáhly touhou. Je vzrušený a chce se ho dotknout. Cítí jak rozepne knoflík, zip a najednou je volný v teplých rukách Shana. Zaúpí a snaží se ovládnout, aby nevyvrcholil hned teď. Je jak nadržený sedmnáctiletý zajíc. Jde to s tebou z kopce, ale to už má kalhoty a spodní prádlo dole a zbývá jen košile. Cítí ruce na svých nohou jak se sunou výš a výš a dech Shana.

  Olíznutí špičkou jazyka po špičce penisu a potom po celé délce. Skoro vyletí z postele. Chce být v něm a už se zvedá, když ucítí jak ho Shane bere hluboko do rtú. Klesne na polštář. To může počkat a neví co má dělat. Chce to protáhnout, ale ještě chvilku a bude po všem. Zvedne se do sedu a řekne „Dost!“

   Shane zklamaně zvedne hlavu. „Tobě se to nelíbí?“ Chev ho políbí a začne svlékat. Košili a potom i kalhoty. Posadí si ho na stehna a Shane si ovine nohy kolem jeho pasu. Líbí se mu jak se dotýkají svými těly. Shane ho líbá na krk a začne se pohybovat zatímco Chev ho hladí po hýždích a prstem ho dráždí.. Cítí jak se oba údy o sebe třou. „Mohu dovnitř?“ Shane  ví co chce a vzruší ho to. Nadzvedne se. Chev vezme svůj úd do ruky a pomalu ho zavadí do shaneova těla. Shane pomalu dosedá až ucítí jak je v něm celý. Zhluboka oddechuje a objímá Cheva. Je to trošku nepříjemné, ale ví, že za chvilku to přestane. Hladí Cheva po zádech. Něco mu šeptá do ucha, ale Shane nevnímá.

  „Vůbec mně neposloucháš“ postěžuje si Chev“ A to ti říkám tak důležité věci.“

  „Ne neposlouchám. Můžeš mi to říct později. Moc mně rozptyluješ“Pohne se. „Nebolí tě moc ta žebra?“

  „Uéé aa“ vykoktá nechápavě Cheve. Shane se zasměje hlubokým chraptivým hlasem. Sexy hlasem. Začne se na něm pohybovat. Chev zakloní hlavu a jen vnímá jak se na něm pohybuje. Taková nádehra být v něm. Natáhne ruku a uchopí jeho úd do své ruky. Začne mu přejíždět po celé délce. Shane zasténá. Má šikovnou ruku jak ho hladí a laská. Miluje to takhle. Jednou mu to možná řekne jak má rád jeho ruce rty na svém penisu. Chev přestane ho laskat  a jen cítí, že už bude ještě jeden dva pohyby, vykřikne. Konečně uvolnění. Shane cítí jak do něho proudí jeho semeno. Ještě tak zůstane. Nechce se mu vůbec pryč. Nejraději by si teď lehl a nic nedělal jenže a podívá se na sebe. Už byl v horších situacích. Vezme ho do ruky a rychle se udělá. Ještě dobře že je tma. Opravdu neví jak by tohle udělal za světla.

  Snaží se zachytit sperma do ruky, ale nakonec vše postříká. „Promiň. Já..“ Uslyší smích Cheva a má pocit, že klidně by si dal další kolo. Teprve teď je opravdu spokojený. Chev si sundá košili a otře sebe i jeho. „Víš miluji tvoje tělo na svém a rád tě držím v náručí, ale už můžeš dolu. Ale pokud nechceš  můžeš tak zůstat.“ Shane začervená a rychlé sleze. Má pocit, že zítra ho některé svaly budou bolet, které moc nepoužívá, ale to je mu teď jedno.

  „Na břicho.“  Shane ho poslechne. Co asi chce dělat? Chev se usmívá a jede mu prstem přes záda dolů až mezi jeho půlky a rozevře je. Shane chce vstát, ale cítí jak ho Chev drží. Ucítí jazyk ho laská. Zrude a zavrtá hlavu do polštáře. Jenže je to tak příjemné jak ho jazykem dráždí, že nechce aby přestal.

  „Shane neudus se“ ozve se vedle něho ten hlas přesně se hodící k tomu co před chvilkou dělali. „Myslím, že ti mám říkat něco co jsi neslyšel.“

  „Raději ne Cheve.“

  „Řekni to ještě jednou.“ Zaprosí ten hříšný hlas.

  „A co jako?“ Shane nechápe.

  „Moje jméno.“  Hladí ho po zádech.

  „Cheve.“ Zopakuje jeho jméno.

  „Ano přesně. Miluji jak vyslovíš  moje méno. V tvém podání zní tak sexy.“ Šeptá mu do ucha.

  „Cheve.“ Tiše řekne Shane. Chev něco zabručí a přitiskne mu rty ke krku i přesto že ho to bolí.

  Ráno se probudí vedle sebe. Shane mu dá polibek a pak šikovně vstane snažíc, aby ho neprobudil.

  „Bez snídaně tě nikam nepustím“ uslyší rozespalý hlas Cheva. Zarazí se. Nikdy vlastně spolu nebyli celou noc a nikdy.. otočí se s úsměvem.

  „A proč myslíš, že bych odešel bez snídaně?“

  „Protože tě znám. Chtěl jsi zas utéci. Mám pravdu,“
  „Ne tak celkem.“ Zabručí. Zná mně dobře. Uhne pohledem před jeho pátravým zrakem.

  „Najíme se a pak pojedeme spolu za nima. Vyřešíme to spolu.“

  „Není to tvá věc, Cheve.“ Pronese zachmuřeně. „Je to nebezpečné. Moc.“ Uslyší smích.

  „Odkdy nám to vadilo?“ Zvedne se a políbí ho. „Jsi můj a co je moje to nepustím ze svých drápu.“

  „Netvore“ zavrčí Shane.

  „Krásko“ oplatí mu Chev. „Půjdeme do postele nazpět. Uvidíš jaký jsem šikovný netvor.“ Shane se na něho znechuceně podívá. On je opravdu nepoučitelný. Přivře oči. Musí mu nějak utéci. Přece nebude riskovat jeho život.

  „Snídaně.“ Chev se zatváří zklamaně a pak spokojeně. Stejně to bylo hezké. Jistě až na tu a zakroutí čelisti, zvalchovanou tvář.