Shounen - ai povídky

                                                Tajnosti Londýna

 Texty z  Píseň od Francois Villon a

 Ewan McGregor, Jose Feliciano - El Tango De Roxanne

   Před rozsvíceným divadlem bezhlučně zastaví černé auto. Dveře se otevřou a z nich vystoupí vysoký muž elegantně oblečený. Rozhlédne se jako by někoho hledal.

  „Hrabě Chevalier la Varenne?“ Chev se k němu otočí. Mohutnější starší muž. Dobře oblečený. Už jednou ho viděl. Přísné rysy a chladné pronikavé oči před kterýma není útěku.

  „Ano. To vy jste mně požádal o schůzku,“ otáže se zdvořile, ale ví, že je to zbytečné.

  „Moc inteligenci asi neoplývate. Spravíme to. Půjdeme?“ Vykročí a Chev za ním. Je klidný, ale uvnitř se chvěje. Co mu chce ten mocný muž?

  „Proč jste...“

  „Rád bych se podíval na Hamleta? Vy ne?“ Chev bezmocně přikývne musí hrát tak jak on si to přeje. „Nebojte neukousnu Vás. Mám  pro Vás nabídku. Být či nebýt?“ Jde po schodech na balkon a Chev za ním. Ví vše. I to, že lóže je jeho.

  „Máte to tady krásné.“ S úsměvem, ale chladnýma očima se k němu otočí. „Začíná hra“ upozorní a začne se dívat na jeviště. Miluje tu hru na kočku a myš a když on je v pozici velkého zlého kocoura má ji ještě raději. Cítí jak by nejraději Chevalier mu skočil po krku a pořádně zmáčkl. Ta hra je výborná a měl bych to dělat častěji, pomyslí si na konci prvního jednání.

  Tichá pomalá melodie se ozývá klubem, kde kromě  prázdných stolů a židli nikdo není. Židle jsou položeny na stolech. Melodie je trochu smutná a jednotvárná, ale přesto je v ní něco podmaňujicího.  Shane se od piana otočí a rozhlédne se po místnosti. Má pocit, že ho někdo pozoruje, ale to je nesmysl. Klub je prázdný. Hosté pryč. Otočí se k baru, kde je Shepe.

  „Běž spát já to tu zavřu!“

  „Jsi si jistý Shane? Posledně jsi tady usnul“  Shep si o svého partnera dělá starosti.

  Vlastní spolu ten klub napůl a od té nehody se Suzie si dělá o něho starosti. Poslední dobou vypadá už lépe a Shane na jeho němou otázku mu tiše pověděl, že Suzie může v klidu odpočívat. Pochopil to. Vždyť je Ir. Jenže není to vše co ho trápí. Od včerejška tady sedí a popiji jednu sklenku za druhou. Hraje tak, že rozbrečel půlku hostů a dostal jednu nabídku na nahraní desky. Trochu moc pije, ale jako vždy poslechne a odejde.

  Rozvážně odloží skleničku, rozváže si zástěrua přehodí přes pult.

  „Tak já jdu!“ zakřičí. Shane se o sebe umí postarat, pomyslí a navlékne na sebe těžký černý kabát. Shane se otočí. Pořád má divný pocit, že někdo tam ve stínech místnosti je. Vezme skleničku a napije se. Melodie se na chvilku přeruší, ale Shane na poslední tón plynule naváže. Sedí na stoličce a u piana a vyťukává melodie, které zná. Má skloněnou hlavu a nechce nic. Na nic vzpomínat na nic myslet.

  Slyší klapnutí dveří a pokračuje dál. Když přijel nechal si ho zavolat šéf. Praštil málem s práci a bylo mu jedno jak s nim skončí.

  „Shane děláte si co chcete. Máte lístek do Nigérie. Budete v In Gall hlídat mravence.“

  „Neznám to místo.“ Suše odpoví. Jeho noční můra se splnila a on jen může bezmocně tomu přihlížet. No vlastně má štěstí. Mohl dopadnout tak, že by lízal dno Temže.

  „Ještě abyste ho znal, agente Shane. Hezky se tam usídlite a dokud Vás nezavolám budu mít tady den co den hlášení o stavech mravenců a ještě něco jestli dáte někomu vědět kde jste, tak.. nemusím Vám povídat, že agentura není kojná.“

  „Ne pane“ a zamrazí jho. To nemusí. Pochopil to až moc dobře za ty léta.

  „Jsem rád, že aspoň něco chápete. Zítra odlétate, takže hezkou cestu a vyřiďte jim pozdravy. jsou opravdu úžasni.“

  „Pane ...“

  „Agente?“ Shane polkne. V tomhle stavu svého šéfa ještě neviděl. Klidně by ho zabil sám.

  „Nic pane.“ Mrkne se na rybičky a vycouvá ven.

  „Tady Shane.“ Shane se podívá na Andreu, která sedí nešťastně u stolu a podává mu letenku. Ten ji vytrhne a vyrazí ven. Zavře za sebou tiše dveře. Andrea ztuhne. Tak to je špatné. Zapne interkom. „Pane“ tiše se ozve.

  „Co je Andreo?“

  „Zavřel tiše dveře.“

  „Doprdele“ se ozve z interkomu a Andrea přeruší spojení. Dívá  se na své dokonale nehty. Tohle není dobré. To vůbec není dobré. Šéf vstane ze židle a přejde k oknu. Jinak to nejde Shane. Je mi líto, ale způsobil sis to sám.

  „Netušil jsem, že umíš hrát a opravdu to nezní špatně.“ Shane z ničeho nic uslyší hlas, který mu bloudí v mysli a o kterém si myslel, že už ho neusylší. Nezvedne hlavu a nepřestává hrát. Chev.

  Ty Smrti krutá, ve své  zlobě

  lásku mi vzalas, nevraživá,

  a lačníš dál, i  mne jsi chtivá,

  i já mám za ní skončit v hrobě?

   Stará francouzská balada. Chev s potěšením se do ní zaposlouchá. Zná její text, ale asi nikdy mu nezněla tak jako teď v podání Shana. Nikdy ji neslyšel tak procítěné, tak opravdově. V tu chvílí se přenesl do Francie kde sedí v křesle a u nohou má zpěváka.

  Sedí na židli u jednoho stolku blízko piana a pozoruje Shana. Dnes si myslel, že už ho neuzří, že ho ztratil a pak ten telefonát a nabídka, která se neodmítá. Ušklíbne se. Byl by osel kdyby odmítl. Rozhlédne se po tmavém baru s příhodným jménem U trojlístku. Obyčejné dřevěné  židle a stoly ohlazené od hostů, na stolech kytička tak podivně se tu vyjímající. Na zdech visí fotografie Éire. Na stropě zašlé žárovky. V popředí je piano se stoličkou a dlouhý bar s množstvím skleniček a sklenic.

   Je kupodivu, že na to místo nepřišel ve svém pátraní hned a trvalo mu to tak dlouho.

Odsune židli a přistoupí.

  „Měl jsem vědět, že to vypátráš Cheve. Jak dlouhou ti to trvalo?“ Chev se zarazí a pochopí, že h nevidí moc ráda, ale spíš by ho raději viděl někde jinde. Pokud možno V Timbuktu. Kysele se usměje. Za starých času by to bylo příměří a proč ne? Může to použít.

  „Příměří Shane?“ Shane uhodí na špatnou klávesu. Místnosti se rozezní falešný tón, ale přejde to a hraje dál.

  „Ach ano příměří, Cheve. Vlastně proč ne?“ Nepodívá se za sebe a přece vnímá celou svoji bytosti Cheva. Jeho přítomnost se v tom baru rozpíná a on má pocit, že tady patří. K němu.

  Chev se nad ním skloní  a pošeptá do ucha. „Nádherně hraješ a zpíváš moc pěkně.  Víš o čem pojednává ta balada?“ Chev nečeká na odpověď.

  „Je to o smrti milované osoby. Zemřela a druhý žije na pokraji smrti neboť jaký život je bez milované osoby?“

  Už nemám krev a sílu  v sobě.

  Ty trestáš ji, že byla živá,

  Smrti?

  Shane přikývne. Ta balada tak neobvyklá od jiných a zpívá ji jen pro sebe. Sám pro ni složil melodii.

   Jeden dech měla těla  obě.

  Když mrtvá je, i mně teď zbývá

  žít jen, jak  mrtvě když se dívá

  můj portrét zašlý v dávné době,

  Smrti!

  Shane dokonči slova Písně a umlkne. Dívá se do koutu klubu jako by tam vše bylo napsané. V místnosti je ticho a bez hudby se zastavil život. Pak natáhne ruku a jeho prsty vytvoří tón, který rozbije ticho na malé střípky.

  Chev k němu přistoupí ze strany a podívá se mu do oči. Už je viděl tolikrát a s jiným výrazem. Chladné i se šibalskými jiskřičkami, horečnaté i nebezpečné, ledové i vášeň bouřky, ale poprvé je vidí tak smutné. Jako by smutek zahalil celé jeho tělo a nechtělo pryč. Co se stalo? Proč tady sedí popiji bourbon a vyťukává staré francouzské milostné balady.  Neptá se, protože pohybuje, že dostane odpověď. Položí mu ruce na ramena. Jemně a jen je nechává je tak. Cítí napětí v nich a jak jsou ztuhlé. On celý je tak napjatý.

  Začne mu jemně masírovat svaly. Nepřemýšlí proč to dělá jen to, že mu to přináší rozkoš. Stačí mu jen ten dotyk. Cítí jak se pod jeho rukama uvolňuje a cítí takovou z toho slast. Je to nádherné mu ulevit a sobě spíš naopak. Ale on je sobecký. Chce víc. Chce všechno. Shane si už  zvykl  na jeho přítomnost a i když sedí dál a nic neříká, tak nenamítá proti jeho doteku a on je rád. Je rád, že ho našel.  Skloní havu a přejede rty krk. Skoro žádná reakce. Jen malý povzdech dává tušit, že dotek zaregistroval. Chev neví jestli to vítá nebo ne.

  „Víc, prosím“ a Chev se zarazí. Shane o nic neprosí. Natáhne se pro skleničku  a napije se z ní. Všimne si poloprázdné láhve bourbonu. Je mu jasné, že něco o čem neví musí trápit a tak snaží se zabít noční můry v láhvi. Je mu ho líto.

  „Vyřešíme to“ zašeptá a rukama sklouzne k jeho košili. Má trochu strach jestli ho neodežene, ale Shane jako by to nebyl Shane, ale někdo jiný opře svoji hlavu o jeho tělo a nechává ho dělat co chce. Nabízí se mu a Chev není svatý, aby nabídku odmítl. Skloní hlavu a políbí ho. Vnikne do úst a druhou rukou mu rozepíná konflíčky. Zasténá, když ucítí směs bourbonu a chutě Shana.

  Shane se dívá do jeho oči připomínající mu moře a přemýšlí co to dělá. Přece ne tady a teď. V duchu svaluje vinu na alkohol, ale ví, že to není tím, že to je něčím jiným. Nechce to pojmenovat a přece mu to rozežírá útroby jak kyselina. Od toho dne co pocitil jeho rty tak touží po dalších a dalších a víc a víc. Už skoro přestal pít a teď, aby to čert vzal začal znovu, aby tu touhu přehlušil. Přehlušil tu slabost po Chevovi. Vždyť ví, že bude konec. Pootevře rty a Chev bez rozpaků do nich vklouzne. Miluje jak ho líbá a to co dělá s jeho tělem je tak čarovné.

  „Měli by tě za ty čáry upálit“ chraptivě ze sebe dostane, když Chev přeruší polibek. Chevovi zajiskří v očích.

  „Jsem čaroděj?“ Shane s rozkoší naslouchá tomu půlnočnímu sametovému hlasu. Chev se skloní a políbí ho trochu nesměle jako by nevěděl co má čekat. Nikdy ještě nezažil u něho takovou povolnost s jakou se mu nabízí jeho rtům a rukám. Je mu z toho dobře a zároveň je  zmatený tím, že neví co bude dál. Líbá ho na rty jako by to bylo poslední co zažije. Líbá zběsile až jim oběma dochází dech.

  „Otoč se ke mně “ přikáže Chev. Shane ho poslechne a melodie, kterou jednou rukou vyťukával utichne. Nic není slyšet jen pomalu otáčející se větrák. Ticho se rozlehne barem a oni si uvědomují svůj dech a sebe. Vše pro ně přastalo existovat až na toho druhého.

  Chev před něho poklekne a rozepíná mu jeden knoflíček za druhým. Mučivě pomalu odhaluje jeho pokožku a on se na to co odkrývá hladově dívá.  Neví jestli se budou milovat, jestli k tomu dojde nebo ne, ale touží ho sevřít, pohladit políbit na jeho nahé tělo. Kochat se jim, slyšet jeho vzdechy  a cítít jejich společnou touhu. Rozhrne mu košili a Shane se opře o piano. Klávesy vydají neharmonicky naříkající zvuk, ale ani jeden to neregistrují. Chev mu roztáhne nohy a klekne si mezi ně. Skloní hlavu a vezme jednu odhalenou bradavku mezi rty. Shane zasténá když ucítí jeho jazyk jak ho laská a ruku jak svírá a mne druhou bradavku.

  Vztáhne ruce a položí na jeho hlavu.  Dlouhé štíhlé prsty ponoří do vlasů. Jemnými pohyby je čechrá.

  Bude se mu to líbit, nebudou mu vadit jeho ruce? Ale nic nenamítá a tak Shane mu tiskne hlavu ke svému tělu a probírá se jeho vlasy. Jsou tak krásné, husté a měkké. Hebounké. Takové pitomosti mně napadají, pomyslí.

   Chev zvedne havu a Shane se skloní, aby políbil jeho čekající rty. Chvilku se líbají a Chev mu rukama uvolňuje opasek, knoflík a nakonec zip. Shane vnímá jeho ruce jak ho hladí přes džíny, jak uvolňuje pomalu jeho touhu. Jsou oba zadýchaní a Chev ho pevně, ale jemně svírá ve sých rukou. Shane se dívá na své skoro svlečené tělo a na Cheva, který je bez studu odhaluje. Pozoruje chevovu ruku jak ho začíná laskat. Chev se dívá do jeho oči a rukou mu přejíždí po jeho penisu. Čeká ne nesouhlas na projev nechuti, ale nalezá v jeho tváří jenom slast. Tiché vzdechy mu bouří krev, ale ovládá se. Dnešní večer patří Shanovi. Laská ho a hladí, ale potom skloní hlavu a vezme jeho pyj do úst. Shane zasténá a sevře okraje židle pevněji.

  Shane cítí jak se v něm všechno svírá a touží po dotecích po uvolnění, které pořád Chev oddaluje. Neví jak, ale i přesto se uvolní a nechává dělat Cheva co chce. Ten se mu věnuje a  jazykem, zuby přejiždí po jeho penisu  rytmickými pohyby. Cítí jak je vzrušený a nejraději by  se do něho ponořil. Ztratil se uvnitř něho, ale dovolí mu to? Stahuje mu kalhoty, přejíždí prsty slabiny a vnitřni stranu nohy. Zkoumá každou jeho reakci na něho. Zatím nic nenamítá, ale taky nic nedělá a jen dovoluje Chevovi o něho pečovat. Nezapojuje se aktivně, ale taky ho neodmítá. Za chvilku  sedí na stoličce a na sobě nemá nic kromě rozhalené košile.

  Z ničeho nic Shane se zvedne a opře se rukama o piano. Chevalier je překvapený tím, ale neváhá a shrne košili n astranu. Dlouhým pohybem ruky  mu pohladí záda až skončí na hýždích. Shane se nepodívá dozadu a jen vnímá jeho pohyby rukou. Cítí jak se červená. Právě se nabídl Chevovi tak bezostyšně, ale ani trochu mu to nevadí. Spíš naopak. Vzrušuje ho to, když cítí jeho ruku a když se na něho Chev takhle dívá. Ví jaký pohled má v očích. Jako na něco co je jeho a patří mu a nikomu nedá. Zasténá jak cítí jak do něho pomalu proniká.

  Chev odsune židličku a přitiskne se k němu. Otírá se o něho celým tělem a je mu jedno, že je oblečený a Shane svlečený.  Rukama  hladí vzrušené tělo Shana. Nejraději by si ho vzal hned teď. Divoce, ale snaží se ovládnout. Chev nechápe  proč se mu nabídl, ale vítá to a pro tu chvílí jsou tady jen oni dva nikdo víc. Rozepne si kalhoty a vytáhne svůj vzrušený úd. Nic sebou nemá pomyslí si humorně. Nepočítal stím, že skončí se Shanem u piana a budou se spolu milovat.

  Naslini si prsty a pomalu do něho proniká. Chce aby ho to bolelo co nejméně. Méně než jeho tehdy  v tom Thajsku v té vesnici. Zatřepe hlavou a odežené nepříjemné vzpomínky. Skloní hlavu a líbá ho na krk.

  „Víš jak mně vzrušuješ, Shane? Ne jak bys mohl? Plníš mi moje sny. Jen cítít tvoje tělo je sen sám o sobě. Líbíš se mi.“ Cítí jak se Shane zarazí. Zasměje se. „Nemohu ti to říct?  Proč ne? Myslíš, že něco hezkého je vyhrazeno jen pro ženy?“ Povídá mu to a přitom pomalu svými prsty proniká do jeho těla.

  „Ne. Ty jsi pro mně přitažlivý až hříšně. Víš jak tehdy mně ten rozhovor po telefonu vzušil? Věděl jsi, že tě odposlouchávám? Já bych řekl, že ano, proto jsi to rozehrál.  Byl jsem z toho tak pryč, že jsem se udělal rukou jak sedmnáctiletý kluk. A pak se ten telefonát uskutečnil. Čistá rozkoš.“ Odmlčí se a sevře Shanovi boky. Shane je vzrušený z těch slov a vzpomene si na ten den kdy mu říkal ty slova i pak na skutečnost, která překonala všechno co dosud zažil. Zasténá.

  „Já taky jsem se tehdy udělal? Seděl jsem v dodávce“ dýchá rychleji jak jeho prsty ho roztahuji víc. „Kalhoty rozepnuté a jen tě poslouchal... půlnoční hlas“ zaúpí, když jsou prsty pryč a on ucítí jak chevův úd do něho proniká. Neví proč mu to vypráví zatímco se tady miluji na starém rozhrkaném pianu.

  „Neznič to piano přllíš. Na nové nemáme“ vyhrkne. Slyší smích hlubokého sametového hlasu, který v něm vyvolává slast  a taky jak do něho pronikl, aniž by si toho všiml.

  Cítí trochu nepříjemný tlak a pak jen jak se v něm Chev pohybuje. Shane sevře rukama  piano a snaží se nalézt lepší polohu, aby ho netlačilo, ale nejde a ani mu to už nevadí. Piano sténá  pod jejich milováním. Sténá stejně jako Shane. Proč se mi to musí libit? Necítí slanost na tvářích, jak na chvilku to bylo nepříjemné, ale jen rozkoš, kterou mu dává.

  Chev se k němu tiskne a je mu jedno v tom momentě kde je. Jen vychutnává to nádherné spojení s Shanem. Pohyb jeho beder, jeho sténání a svoji rozkoš. Pro tohle by udělal cokoliv.   Jen ještě ho přesvědčit, aby ho přijal zpět, aby ho neodmítl.

  Cítí jak se blíží jeho vyvrcholení a zrychlí. Už skoro nic nevnímá a ani to jak mu tiskne boky. Jeden výpad, ponoří se od něho a cítí jak ho pohlcuje. Vykřikne a v tu chvílí neví kde je. Vše jako by plavalo v mlze a on cítí jak je sevřen. Objímá Shana a  šeptá mu do ucha  blbůstky. Jemně ho kousne a zasměje se, když uslyší zasyknutí Shana.

   Uvolní se, ale pořád v něm zůstává. Vychutnává si poslední dozvuky jeho milování. Vytáhne kapesník a zachytí svoje semeno. Očistí a potom ho otočí. Políbí ho a zašeptá  „Skoro dokonale.“ Nadzdvihne Shana a posadí ho na klávesy, které ostře zaprotestuji. Shane už dávno zapomněl, že nemá na nové piano. Chev skloní hlavu a opět vezme do svých rtů shanův  penis, ale Shane je už tak vzrušený, že stačí se ho dotknout  a Shane vyvrcholí. Chev cítí jak se jaho tělo chvěje v jeho objetí a snaží se vše zachytit do ruky. Shane se zhroutí na Cheva a tiskne se k němu. Piano úpí pod každým pohybem jich dvou. Chev ho zachytí a přitiskne k pianu. Začne ho líbat.

  „Jsi tady na tom pianě tak sexy“ a pozoruje jak Shane  zčervená. Najednou  si uvědomí v jaké je pozici a jak vypadá.

  Shane chvatně si přitáhne košili k sobě a přikáže: „Otoč se.“ Chevovi se moc nechce, ale udělá to. Zazubí se, když uvidí zrcadlo a jak Shane na sebe horečnatě natahuje oblečení a snaží se upravit.

  „Nemusíš se oblékat. Nebo já se mohu svléknout.“

  „To není nutné, opravdu.“ Z ničeho nic vidí jak Shane ztuhne s kalhotami v rukou a přemýšlí. Chtěl by vědět o čem přemýšlí, ale neodváží se zeptat. I tak dneska dostal toho tolik v kolik nedoufal ani náhodu, když sem šel. Vidí jak jeho krásné tělo mizí v oblečení. registruje jizvu na rameni zpola překrytou košili. Zná jeho tělo dokonale, ale ještě ho neviděl v přímém slunečním světle.

  Shane se obleče a chvějícíma rukama si zapne košili. Nemůže svést vše na něho, protože i on to chtěl tak jako nic jiného na světě. To ty vzpomínky ho dostaly. Vezme skleničku a napije se. Nemá chuť pít, ale neví co dělat.. Co by teď měl udělat? Co dělají milenci po strávených chvilkách rozkoše. Asi rozejdou se, ale to on nechce. Váhá a nevnímá, že Chev vidi každé jeho hnutí v zrcadle. Přejde ke němu a dá mu polibek.

  „Zůstaň se mnou.“ Shane zaváhá a pak přikývne.To co se stalo, nejde to ignorovat.

   „Ano zůstanu. Zavřu bar a půjdeme ano. Zítra odlétám.“ Chev nehne ve tváří ani svalem. Ví, že jede pryč, ale dohoda je dohoda a on svoji splní. Ach Shane je mi to tak líto. Ale aspoň dnes budu ještě s tebou.  Rozhlédne se po obyčejném interiéru baru. Přijde tady opět a doufá, že mu Shane něco zahraje na tom stařičkém pianě.

   Shane se rozhlédne po svém útočišti Už to tady nebude tak jako dřív. Každá věc, každý úder do kláves mu bude připomínat jeho. Vezme láhev a mrští ji do kouta. Z kapsy vytáhne klíče od baru a jde ho zavřít. Zhasne a klub se ponoří do tichá. Jen klávesy a odsunuta židlička jsou svědkami co se před chvíli zde odehrálo.

  „Pojedeme k tobě?“ tiše navrhne Chev jako by to bylo smaozřejmé, že spolu stráví noc. Shane se zamyslí a pak lítostivě zavrtí hlavou. Viděl by ho pak všude u sebe.

  „Ne k tobě, pokud ti to nevadí.“ Usadí se na na místě pro spolujezdce. Chev vklouzne za volant a zavře.

  „Co je ti?“

  „Ale nic celkem. Šéf mně opravdu degradoval k mravencům?“ zabručí neochotně. Snaží ze sebe steřást náladu, kterou má už od té té chvíle co se dozvěděl, že bude dělat společnost mravencům v Nigérii a od jejich rozchodu, který, když tak uvažuje byl snad nejkratší v jeho životě.

  „K mravencům? K jakým proboha mravencům? Přijedu tam za tebou.“

  „Ani nápad Cheve. Jestli to uděláš tak skončím nejspíš u tučňáku. Beru to tak, že tam kde budu aspoň bude horko. Horko?“ Suše se zasměje. „Pekelné horko.“ Zabrumlá.

  „Když chceš, ale víš, že to pro mně není problém. Přivezl bych ti tam něco chladného a sebe.“ Dodá s uličnickými jiskřičkami.

  „Na co ty hned nemyslíš a dávej pozor nebo ještě nás přizabiješ i když kdybych byl neschopný ... kdepak ten by mně tam odfiltrovl i kdybych byl na smrtelném loži“ zahučí.

  „Hele to tvůj šéf je tak...“ hledá vhodné slovo. „Zničující?“

  „Zničující?“ Shane přemýšlí nad slovem. „Kdepak je to tyran, Herodos v novém věku a Calligula dohromady. Prostě je to ŠÉF.“ Pochmurně shrne svou definici svého nadřízeného. „Ty nevíš co toje, ale musím dělat trojmo kopie, nesmíš odmlouvat, ne...“

  „A podplatit se dá?“ Ozve se Chev se smíchem v hlase.

  „Podplatit? Neslyšel jsem, že by se to někdy někomu podařilo anebo, že by to zkoušel a naše platy jsou tak mizerné, že kdybys to zkusil měl bys agenturu i v ponožkách a zkoumali by jak často si kupuješ chleba.“ Řekne pořád ještě mrzutě.

  „Dnes máš fakt náladu!“ To už se Chev směje na plno hrdlo. Zastaví před domem a zalyká se smíchy.

  „Aspoň se někdo baví. Mně do smíchu je asi jako amébě na rozpálené  pánvičce.“ Kysele odpoví Shane.

  „Améba fajn s tím něco musíme udělat. Mám plán. Víš plány nejsou tak špatné. Takže co říkáš..“ Chev je otočený celým tělem k Shanovi. Vezme jeho ruku a polibi ji.“Společná koupel plná pěny, pak bychom se mohli přesunout do postýlky nebo k zrcadlu a pak bychom mohli si jít lehnout a lenošit.“ Políbí ho dlaně a Shane si povzdechne. Ty jeho plány jsou tak dokonale. Akorát zítra si nejspíš nese...

  „Jedině, že..“ mamamija on to neřekne.

  „Copak máš za přání. Splním cokoliv.“ Chev se k němu nakloní. „Pošeptej mi to do ucha a nebudu se smát.“ Přemýšlí copak bude chtít. Je tak rozpačitý, že by přisáhal, že...

  „Já bych chtěl to zkusit opačně.“ Shane zrudne ještě snad víc a Chev má co dělat, aby nevyprskl smíchy. Tak jeho tajný agent dostal chuť  na trošku něco jiného. Ale když si představí, že by si vyměnili role nevypadá to tak zle, ale moc často mu to asi nedovolí.

  „Tak jdeme nebo to chceš to tady?“ provokativně mu sáhne na džíny pod kterýma se už rýsuje boule.

  Shane rychle vystoupí z vozu a zasyčí. „Nymfomane.“ Chev vystoupí a mrkne po páru, který šokovaně zrovna kolem nich prošel. Shane se ohlédne a bouchne dvířky od auta.
  „Shane to je nové. Nerad bych kupoval jiné. Mám ho teprve týden“ dohoní ho u dveří a spolu vyjedou ke dveřím.

  „Tak nejdřív koupel“ a Chev ho zače svlékat, líbat  a hladit. Shane se nerozpakuje a strhává z něho chvatně oblečení. Bytem se rozlehne smích a bvášnivé slovíčka touhy.

  „Takže jaký byl můj plán?“ Chev se nakloní nad Shana  políbí ho na bradavku.

  „Moc vyčerpávající.“

  „Jenom?“ zklamaně řekne Chev a podívá se zkoumavě do jeho tváře.
  „Dobře, dobře byl jako vždy dokonalý. Stačí to tvoje dušičce?“

  „Hmm co mně to tak dokázat,“ zabručí a políbí ho.“Nějak se tě nemohu nasytit a když vím, že budu v tom pitomém městě jako slaměný vdovec.. víš co to je být tak dlouhou bez...“

  „Sexu?“ navrhne Shane.

  „Jo. Ne bez tebe.“ Vezme polštář a jemně ho praští. „Budeš mně chybět.“

  „Sex ti bude chybět.“

  „Shane ty mě chceš rozčilit a pořádně.“ Chev neví jestli se má zlobit nebo smát.
  „Když myslíš nymfomane.“ Shane si ho k sobě přitáhne. „Spi. Letím brzy.“ Chev se k němu přitulí.

  „Budu ti chybět?“ Zeptá se zvědavě. Shane v duchu zavrtí hlavou. On je prostě.. Chev. Chev čeká na odpověď a zamračí se. Přece nespí a on chce vědět. Asi nic mi neřekne.
  „Budeš“ sklouzne do ticha po dobré půlhodině odpověď od Shana. Chev se zavrtí a spokojeně usne.

  „Cheve dělej. Panebože musím tam být včas.“ Shane lítá po chevově bytě.  „Musím se stavit po batoh.“ Zoufale se podívá po Chevovi, který v klidu pije kávu.

  „Sedni a sněz něco. Času dost.“

  „Tři hodiny v londýnském provozu.“ Zavrčí, ale sedne si. Bez auta se nikam nedostane. Chev klidně zvedne hlavu.

  „Budeme včas. Když tak poletíš jiným letadlem.“

  „Nemohu. Mám své povinnosti“ řekne tiše Shane. Chev se na něho podívá.

  „Tak jdeme.“ Sejdou dolu a Shane se jen drží sedadla a modlí se, aby neskončil v nemocnici.

  „Tak vidíš, že jsi tu včas,“ když spolu jdou k terminálu. Shane se na něho podívá. Je otravný s tím jak má pořád pravdu.

  „Tak se měj a ...“ neví co říct. „Dávej mi pozor na byt a nic tam neměň je to jasné“ zavrčí rozpačitě. Když se to tak vezme je to jejich první rozlučka. Jinak vždy byli si nějak tak nablízko a teď bude vzdálený tísíce kilometrů. Už teď je mu smutno a neví jak to vydrží pokud  si myslí, že šéf ho odklidil do In Gall jen proto, aby případ Fox mohl uzavřít navždy. Nejspíš by mohl tam zůstat je hlídat na vždy. Obejme Chev a sebere malé zavazadlo do letadla ze země.

  „Sbohem!“ baz otočení jde k celnici. Chev se za ním se smutkem dívá. Jde tak zlomeně. Jako by ho přestal těšit svět. Stojí a jen se dívá jak bez otočení prochází celnici a mizi ve vyhrazené zóně pro pasažéry. Mohl by se tam snadno dostat, ale neudělá to. Otočí a vyjde do pochmurného londýnského dne. Zachvěje se špatnou předtuchou. Je hlídaný. Zamiří na parkoviště. Už z dálky vidí jak se někdo opírá o jeho auto. Ostražitě k němu přijde s rukou v kapse.

  „Zdravíčko hrabě. Tady.“ Podá mu obláku a zmizi. Chev se rozhlédne a otevře ji.

  Shane zatím v letadle sedí a přemýšlí co to vše znamená. Bojí se jen jednoho a to, že až ho šéf povolá už nebude Chev mezi živými. Potlačí smutek a snaží se soustředit na to co ho čeká. Rozhlédne se po cestujícíh. Afričané a pár bělohů. Jinak nikdo. Letuška s profesionálním úsměvem servíruje pití. Ze zadu je slyšet nějaká vřeštivá hudba a ze předu pro změnu nějaké dítě. Začíná se mu stýskat po soukromém letadle Cheva. Chtěl by být zpátky v Londýně. Nakonec vytáhne z kapsy prášek na spaní a usne.

  „Pane vstávejte“ slyší z dálky a někdo jim třese. Zamžourá. Letuška. Takže přece jen zaspal tu cestu  do Dakaru. Vyjde ven a málem se zalkne suchým vzduchem a sluncem. Nemá rád Afriku kvůli tomu dusnu, kterým ho vždy přivitá. Podívá se na hodinky. Tak ještě dvě hodiny na letadlo do Agadez a pak něčím pánbůví čím se dostat do In Gall. Vyzvedne si batoh a čeká. Hodina zpoždění. No může být rád, že vůbec odletí.

  Staré letadlo ještě s vrtulemi a přemalováno. No snad po cestě nespadne a když jo, tak se nic neděje. Agentura přijde o jednoho muže. Nějakého hlupáka vždy najdou, který bude dělat špinavou práci. Letadlo se zvedne do vzduchu a on poslouchá jak skřípe a vrže. Zdá se mi ten nepravidelný zvuk vrtulí nebo ne? přemýšlí. Vytáhne láhev s vodou a dá si loka. Je vedro i když jsou uvnitř letadla a vysoko. Opře se o sedadlo a zavře oči. Přemýšlí a myšlenky se mu točí kolem toho co se událo od jejich prvního setkání. Když se ohlédne zpět tak to byla jedna dlouhá horská dráha, která pěkně dojíždí do horkého písku Sahary.

    Přistali a on si oddechne. Neví proč, ale je rád, že to přežil. Vyjde ven a zaregistruje ještě větší horko. Podívá se na oblohu. Má rád Afriku kvůli noční obloze. Nikde nejsou vidět tak nádherně hvězdy jako tady. Snad ještě v Austrálii a v  tichých hvozdech Sibiře, kdy máš rozdělaný oheň , horký čaj v plechovém hrnku a posloucháš noční zvuky zvířat.

  Je noc a on na místním nádraží  zjistí, že mu jede autobus v deset. Je skepticky, že  to bude v deset, ale člověk nikdy neví. Přetáhne si klobouk přes čelo a složí se na chatrné lavičce. Je rád, že tady nějaká je, ale klidně by se vyspal na zemi. Neodvažuje se usnout a jen leží. Ráno, když ho zalechtají první paprsky a ozve se jeho žaludek, zvedne a jde do stánku si koupit jídlo. Koupí kukuřičnou placku s kuřetem a jde čekat na autobus. Když mine desátá rezignovaně se opře a čeká dál. On jednou přijede. Za další hodinu čekání se ozve nějaký hluk a prskot. Bum a Shane v klidu zvedne hlavu. Absolutně ho to nevzruší. Může to být střelná zbraň, stejně jako bouchací kulička anebo v jeho případě autobus, který snad pochází ještě z doby druhé světové. Povzdechne si a vstane.

  Autobus se zastaví a on snad s ještě dalšími sto lidmi na něj nasedne. Skrčí se mezi jednou černoškou s kleci kuřat a nějakým chlápkem, který se dívá nepřítomně před sebe a pokuřuje dýmku. Snaží se ten babylon zvuku nějak přestat a nakonec se mu to podaří.

  In Gall. Konečně a prodrá se mezi ostatnimi. Má ho tady někdo čekat, ale pochybuje o tom. S ostatnima vyleze z autobusu a oddechne si. Neví proč mu tohle připadá jako větší dobrodružství než cokoliv jiného. Dívá se jak ostatni nastupuji. Platí řidiči a pak za zvuku nadávek se snaží někam umistit.

  „Shane Draven?“ otáže se a on přikývne. Neuvěřitelné. Jeho fakt tady někdo čekal. „Pojďte se mnou. Zítra odjiždím díky bohu. Zač jste tady?“ Shane si s údivem prohlédne snědého chlápka v arabském oděvu. Ten si všimne toho a nadzvedne háv.

  „Nechám Vám ho tady. Výborné maskování před mravenci.“ Zabručí a vede ho do jednopatrového domku se střechou kde se bydlí. Shane vstoupí a je rád, že bude mít vlastní bydlení. Všechno mu ukazuje a nakonec s pýchou staré rádio.

  „Informace chodí s týdením zpožděním. Noviny nečekejte. Televizi mají jen někteří. Je to díra a jediné co tady stojí za to je kolonie mravenců. Jestli je chcete vidět pojďte. Vystupujeme tady jako vědci. Jinak omlouvám se, ale jsem tu už tři měsíce a jmenuji se Daniel. Stačí Daniel.“ Shane se usměje. Vypadá to na pravidelnou stanici na odklad nepohodlných lidi, ale stále ještě použitelných. Jdou  městečkem  a on pozoruje život, který už měl možnost párkrát vidět ovšem ne na delší dobu než týden. A teď tady může kysnout tak do konce svého života. Na druhou stranu zas tolik neutratí.

  „Vodu raději převařujte a jídlo ...“ prohlédne si ho „vám bude vařit Fátima za menší bakšiš. Je už jak bych to řekl vycvičena, takže se nemusíte bát, že Vám předloží něco co by se ještě na taliří hejbalo. Tak jsme tu. Moje zápisky najdete ve stole. Jsou tam i ostatní. Ale doporučuji si udělat vlastní. Oba stojí na okraji mraveniště a Shane na to zírá. Daniel se otočí a jde pryč.

  „Příště raději skončím ve stoce“ zamumlá. Shane jde za ním. Jídlo opravdu je poživačné. Kaše Fufu a když do ni šťouchne nic z ni neleze s humorem pomyslí. I když biomasa je výživna tvrdí se a nejspíš by ji snědl taky. Poslouchá Daniela o místních zvyklostech. Vše si ukládá do paměti a začíná chápat tu jeho poznámku o stoce. No odpočine si říká na terase pod hvězdami.

  Ráno se spolu rozloučí a jde k mravencům. Večer sepisuje hlášení. Papír je tady jediné co nechybí.

  1.11 Začínám s výstavbou vlastního mraveniště na opačné straně vesnice. Dnes jsem odebral asi 100 dělnic mravence Dolrilynae a asi 10 larev z hnízda venku. Po přenesení do jiného prostředí nejprve nastal zmatek a shon, ale asi po 30 minutách se některí jedinci uklidnili, zachránili larvy a začali o ně pečova. Během jedné hodiny dokonce  postavili jakousi hlídku. Tento mravenec stojí téměř nehnutě a  má hrozivě rozevřené čelisti. Viděl jsem jak byl asi po 1,5 hodině vystřídán nakrmeným mravencem, to celé se dělo jako nějaký ritualizovaný tanec, otáčely se kolem sebe třásli zadečky a dotýkali se tykadly.

  „Velmi pěkné“ pomyslí si s úsměvem šéf Dravena a dá poznámky do šuplíku. Je vidět, že se velmi rychle adaptuje na místní podmínky.

  5.11  Mravenci se mají čile k světu, stavba hnízda je zřejme ukončen. Neviděl jsem, že by nějaký mravenec kopal tunely. Hnízdo je komplexní. Tunely jsou asi 3-5mm tlusté a tak křivolaké, jak se snaží vyhýbat prekážkám v písku. Okolo vchodu je seno i kamení zaházené malými balícky hrudek a to překvapivě celkem rovnoměrně

  „Vida vida pokračuje moc dobře,“ pomyslí si opět shanův  šéf. Hodí to opět do šuplíka a pak vezme jiné hlášení.

  „.. velmi dlouho vyjíždí do pouště na koní a vrací se velmi pozdě.“ Shanův šéf se zamračí. Tak to se mu nelíbí. Co kdyby se mu něco stalo? Žádní koně. Má sedět u mravenců. Vezme telefon a vytočí číslo.

  „Pane?“ údiv v Stanislavově je nepřehlédnutelný.

  „Ty koně zakážte. Nechci z něho mít mrtvolu!“

  „Ale pane, Johne“ namítne Stanislav.“ Tady není nic jiného ..“

  „Nezájem Johne.“ Stanislav udiveně zírá na ztichlé sluchátko. Tohle jde za obvyklé vztahy šéf a agent. No nic. Tak holt nebudou vyjížďky. Vytáhne peněženku a ušklíbne se. Ty dva koně co tady jsou zmizi jako pára nad hrncem.

  10.11 Zkombinoval jsem s prvními mravenci další druh, který jsem našel a dál je do prvního mraveniště. Zatím se nic neděje. Hlídky jsou...

  „Šup do šuplíku.“ Spokojeně tam to hodí a vezme druhé hlášení.

  „Velbloudi? Kde proboha sehnal velblouda. Zákaz.“

  „Pane já vím, velbloud. Hned to zařidím.“ John spokojeně přikývne. Tak to má být. Agenti mají číst myšlenky rychlejí než světlo a on nemusí tolik provolat.

 20.11 Dnes jsem předložil mravencům housenku a díval se co udělají. Byla na ně přilíš velká a tak ji rozhryzali na menší kousky. Zítra bych chtěl zkusit jim nabídnou větši potravu a jestli místní chlapci něco chytí tak myš nebo ještěrku. Zkusím ji přivázat na nit  a pak pozorovat co udělají.

  „Skvělá práce, Shane“ zamumlá John a spokojeně sklapne desky. Dneska začíná velká akce Fox. Jakmile to dokončí bude konec s mravenci a uvolní se nejspíš místo pro dalšího agenta, pochmurně se zamyslí. Jo když byl tam on tak to teprve začínalo. S povzdechem vezme další desky. Otevře a přikyvuje. Nemoc, zřejmě jídlo, to je v pořádku a pak se zarazí cože? Vytočí nervózně číslo.

  „Co tam dělá?“

  „Pane. Shane  a kde? Pozoruje ty mravence.“

  „Neptám se na mravence ptám se na tu takzvanou čajovnu.“

  „Ach no nevím pane. Dýmka.“

  „A co v ní jako je? Přece jsme ho tam poslal na zotavenou a ne, aby se tam zúčastňoval nějakých opiových dýchanků. Zavřít zničit nedovolit. Jasné?“

  „Ano pane.“ A jak to asi má provést? Prostě John je už přepracovaný. Ten jeho poslední plán mu dává zabrat. „No nějak se to provede,“ skepticky pronese do ticha místnosti. Sedí v kávarně a kouří dýmku.

 Telefon. Shane ho zvedne ho a zírá. Šéf. Ze začátku zkoušel se dovolat Chevovi, ale ten to nebral a signál je taky nic moc. A teď najednou šéf. Opatrně zmačkne tlačítko se zeleným telefonem a přiloží k uchu. Se zatajeným dechem čeká na ortel.

  „Shane co mravenci?“ Shane se otráveně usměje a zírá na jednoho z mnoha mravenců. Nese něco na zádech. Zadívá se na nedalekou poušť. Na sobě špinavý bílý oděv a na hlavě kloubouk.

  „Aha no předhodil jsem jim ještěrku. Mrtvou. Nemohli ji odnést tak teď je obsypaná...“ Shane přestane ličít mravence, když uslyší smích. Za celé období co je MI5 snad ho neslyšel smát se. Jistě slyšel o tom a pak se dělo něco strašlivého, ale považoval to za legendy a teď se bojí. Ty příběhy byly děsivé do jednoho.

  „Výborně. Zítra se sbalíte a jedete domu. Letenku budete mít na letišti a s Foxem si nemusíte dělat starosti. Dodstanete nový úkol. Tak pozdravujte mravence.“ Shane nehnutě pozoruje mravence jak donesl náklad do hnízda. Fox, Chevalier la Varenne je mrtvý. Mobil mu vypadne z ruky a on pořád zíra na to jedno místo.

  Zvedne se a nechá telefon na místě. Jde pryč od městečka, pryč od mravenců, pryč od telefonu. Pryč. Proč by vlastně se měl vracet? Vždyť tam nic není. Jen další roky stejné jako když ztratil Suzie. Další roky osamocení a bolesti. Tehdy ho živila pomsta, ale teď ho nic nebude popohánět, aby žil. Jenže co teď má dělat?

  Když byl s nim považoval to za samozřejmost a byl někdy pro něho obtížný. Odháněl ho a dělal naschvály. Teď, když je pryč neví jak má žít. Suzie ho naučila se smát. Chev ho naučil milovat. Dva lidé, kteří pro něho znamenali nejvíc na světě a dva lidé mrtví. Ani jednoho nedokázal ochránit. Tak proč je na tom světě? Proč by měl dál žít?

  Jde dál do pouště a nevnímá horko, sucho. Jde dál a vzpomíná jak zde ztratil Arnyho.

  „Anry, proč? Proč příteli. Ty, ona, on všichni, které jsem měl rád zmizeli v propadlišti času a já zůstal sám. Proč to nemohu být já? Proč nemohu být tím kdo odejde? Netrápit se ničím.“ Zastaví se a usměje se. „Cheve?“ Vidí ho tak jasně. Všechny tři jak jdou k němu. Smějí se a vypadají tak je viděl naposled. Neví co si má myslet. Jsou tady a pak vstane. Ne musí žít, ale proč by měl? Mohl by zůstat tady a dívat se do horkého slunce. Oslepily by ho až  nakonec by zůstal tady. Byl celou dobu tak slepý. Slepý k těm, kteří ho milovali. Odmítal je, zatracoval je a oni odcházejí. Musí žít. Má vůči nim dluh. Nechápe proč má dluh, ale cítí to tak. Vstane a rozhlédne se. Z kopce duny vidí městečko. Udělá krok vpřed.