Shounen - ai povídky

  Ráno stojí na zástavce autobusu a čeká na příjezd. Před chvilkou doprovodil jednoho agenta do obydlí. Ukázal mu mravence a dal mu bílý oblek. Měl vzdorné oči. Ještě mládě.

  Sedí tiše mezi ostatními a tiskne k sobě batoh. Nevnímá zvuky kolem sebe ani zápach, který je tak všudypřítomný. Podívá se na hodinky. Mohl by letadlo stihnout a pak si je sundá. Až to bude tak to bude. Začíná se mu tady libit. Až se to udělá tak se to udělá a když ne tak se nic neděje. Jen prostě žít jak chceš. Bez odpovědnosti a bez těch, které by mohl ztratit. Když se ti zalíbi nějaké místo zůstat a když ne jít dál.

  Ne. Je to přitažlivé a lákáve zůstat tady. Ztratil by se tady MI5 tak snadno. Tak lehce. Nové papíry, nová totožnost jak lehké.

  Nasedne do letadla. Nepodívá se zpět. Bude dělat svoji práci. K čemu by taky byl? Možná jednou vyrovná dluh za jejich životy a jednou odejde v klidu za nimi.

  V Dakaru přesedá skoro automaticky. Sedí v uličce a dívá se do předu. Neví kdy spal. Pohledne na letušku a tiše ji poděkuje za vodu. Dívá se na průzračně čistou vodu a pak se ji napije, protože to chce tělo. Bez chutě.

  Letuška se pokřižuje, když vidí jeho prázdný pohled a jde varovat ostatní. Shane si ničeho nevšímá a jen žije. Sní jídlo.  Housky s teplým gulášem a k tomu zákusek. Kousek čokoládového dortu. Bez chutě. Jeden telefonát a jeho život se někam vytratil. Vystoupí na Gateway a dívá se na studené počasí. Brzy bude sněžit, zaznamená jeho mozek.

   Vezme si taxika a jede do agentury. Má se hlásit. Tiše pozdraví ostrahu a jde dál. Zastaví se ve svém kumbálu a bez zájmu se podívá na fotografii Suzie a psací pero Anryho. Obojí schová a pak začne uklízet. Vytáhne pytel a všechny zbytečnosti do něho nasype. Popaměti se upraví a vyjde z dveří.

  „Dobrý den Aiko“ pozdraví sekretářku. Té zmrzne úsměv na tváři a zírá před sebe. Byl to Shane nebo přízrak? Zavře oči a otevře. Ne tam se opravdu plouží Shane. Vhodnější slovo pro jeho chůzi ji nenapadá. Jen nechápe proč.

  „Dobrý den Andreo. Je v kanceláři šéf?“ Shane na chvilku závaha a Andrea si ho prohlédne. Má se chuť pokřižovat a v duchu si jen řekne. Tak tentokrát to John přepískl. Nejistě se usměje a čeká nějakou odezvu. Vtipek, cokoliv. Prosím zaklíná.

  „Hned. Má tam návš...“ její odpověď se vytrácí. Má pocit, že mluví do prázdna.

  „Děkuji počkám.“ Sedne si do křesla a ruce položí na kolena. V klidu čeká a dívá se někam do zdi. Andrea má chuť k němu přistoupit a zatřást snim, ale nějak nemá odvahu. Začne bušit do počítače, aby přehlušila to ticho, které přišlo se Shanem. Má pocit, že tady sedí nějaká loutka a ne Shane. Nakonec přestane a sama začne zírat do prázdna. Slyší tikání hodin a začíná mít toho dost. I šumění počítače ji leze na nervy a hlavně nehybnost Shana. .

  „Jak bylo v Nigéri,“odkašle si.

  „Horko“ odpoví a dál nehybně sedí. Andera zabubnuje prsty na stůl. Nesnáší to, když se otevřou dveře a v nich se objeví Stanislav. Mrkne se po Shanovi a odejde.

  „Můžeš jít.“ Řekne Andrea a má se za blázna.

  „Děkuji.“ Vstane a ona ještě slyší.

  „Zavolal jste mně, pane.“ Shane stojí v pozoru a nepřítomně se rozhlédne po kanceláři. Vše zůstalo stejné jako když odjížděl. I šéf je stejný.

  „Shane“ zarazí se a zkoumavě si ho prohlédne. „Dostanete nového partnera.“ Čeká výbuch.

  „Ano pane.“ Tichá odpověď ho zarazí. Je to Shane?

  „Byl jste na lékářské prohlídce?“

  „Ne pane. Hned tam zajdu.“

  „Výborně.“ John se zarazí. Tohle je mrtvola a ne Shane. Snad se tam něčím nenakazil, ale to by mu hlásili. Dívá se na stojícího Shana a začíná mu lézt na nervy. Sakra chce toho starého Shana, který neváhal se ohradit protestovat a říct něco.

  „Co tady ještě děláte? Běžte.“ Zařve.

  „Ano pane.“ Shane se otočí a tiše vyjde ze dveří. Rozhlédne se po chodbě a přemýšlí kam jít. Je to jedno. Nakonec se rozhodne a jde k sobě do kumbálu. Od teď to bude jeho domov. Mlčky zdraví těch pár lidi co zná. Nevšímá si spodních proudů, které dřív by zaregistroval a hned se ptal co se děje. Jde dál a přmýšlí co bude dělat. Má mít nějakého partnera. Zarazí se jde dal. Nechce žádného partnera. Ne pracuje sám a od té doby co je Greyard mrtvý.. zabolí ho jak si vzpomene proč je mrtvý. Ze rtů mu vyklouzne tiché smutné „Cheve“.

  „Ahoj Shane.“

  „Dobrý den.“ Pozdraví agenta, který na něho promluvil. Nezná ho. Jde dál a Chev s údivem na to zírá. Proč se nezastavil? A ten pozdrav? Registroval ho vůbec?

  „Tak Shane počkej přece!“ zařve už na něho zneklidněně. Má pocit, že tam jde nějaký zombie z horrorů a ne Shane. Jistě párkrát ho viděl, že by ho mohl přirovnat k mrtvole, ale tohle co tam jde před ním,  to je obřidlivé.

  Doběhne ho a chytne ho za ruku. Shane se mu vytrhne a přemýšlí. Zdá se mu, že slyší hlas Cheva, ale s nim si povídá už od odjezdu z Afriky. Jsou to jen přeludy. Tentokrát je opravdu mrtvý.

  Chev toho má dost. On tu maká jako šroub, má najednou šéfa, který je horší než Čingischán kříženej s Attilou a Shane si ho dovoluje úplně ignorovat. Tak to ne.

  „Já ti dám přelud. Poslouchej jsem to já.“ Skloní se na úroveň shanových očí. Pane jo. Před ním je fakt zombie. Nejraději by šéfa v tu chvílí poslal k pštrosům do Austrálie.

  „Jsi přelud. Jsi mrtvý.“ Chev zavře oči. To chce...

  PLESK. Na tvář Shana dopadne facka jako hrom. Chodbou se to rozléhne jako výstřel a jedny dveře se otevřou. Ze dveří vykoukne hlava a se zájmem pozoruje pana Dokonalého. Hlava se stáhne a dveře zůstanou otevřené.

  Shane se chytne za tvář a zaskučí. Tohle opravdu není přízrak dochází mu do mozku. Zamžourá a podívá se důkladněji. Ve dveřích se objeví další tváře.

  „Cheve?“ Dotkne se ho. Chev se zaculí. Konečně je zpět.

  „No jo živý a zdravý. Co říkáš tomu, že bychom konečně vyzkoušeli tu nádhernou postýlku co máš doma, parťáku?“ Shane udělá krok zpět.

  POSTEL. PARŤÁK. ŽIVÝ. Je to CHEV.

  Nikdo by nemyslel v poledne na postel kromě Cheva. Rozhlédne se po chodbě a všimne si dveří a stínů na koncích chodby. Chytne Cheva a táhne ho pryč. První volná místnost. WC. Zatáhne ho do ní.

  „Tak zas na to nespěchám!“ odpoví laškovně Chev. Shane horečnatě otevírá kabinky. Nic, nic, nic.. vytáhne někoho koho zná matně od vidění a vyhodí ho na chodbu. Ten s kalhotama za účastí druhých se snaží si je zoufale natáhnout.

  „Auuu!“ vykřikne Chev a zlomí se v pase, když ucítí pecku do břicha. Může být rád, že to nebylo koleno si pomyslí zoufale. Příště už mrtvého předstírat nebude. Tohle je lepší, když ho Shane přitiskne ke zdi a políbí ho až do sebe narazí zuby a vnikne do jeho úst. Chev ho obejme a tiskne ho k sobě. Chyběl mu. Tolik mu chyběl.

  „Neuvěřitelné“ zamumlá jedna sekretářka. Kolem sebe má dvě další a jsou chodící módní salóny. „Kdo by řekl, že náš pan Dokonalý je na chlapy a děvčata ještě k tomu s panem Chladnokrevným! To je nepřípustné! To je skandál!“ zvedne ukazovaček nahoru. „Dle novin, časopisů dosud chodil jen s ženami. Takže co nám čest velí?“

  „Dostat ho!“

  „Ulovit ho!“
  „Získat ho!“

  „Ano dostat ho ze spárů pochybných indivduií. Přece takový materiál nesmí být jen tak zahozený. Děvčata jde se do salónu krásy.“ Všechny tři odkráčí pyšně z chodby pryč. Za nimi zůstane zřetelná stopa parfému značky Chanel N 5.

  Ostatní je poslouchajía zírají jak plují pryč.

  „Hele nemá tady někdo odposlouchávací zařízení? Rád bych věděl o čem tam ti dva diskutují. Pan Dokonalý a pan Chladnokrevný. Nechápu proč zrovna tady u nás nemohli šetřit materiálem.“ Odpoví jeden z agentů a zaťuká na materiál dveří. Jsou fakt docela silné.

  „Hmm pět minut a jsem tady.“

  „Tady máte a budete tlumočit“ Aiko dopije skleničku a podá ji.

  „Geniální!“ zvolá odposlouchávací technik a přiloží ji k dveřím. Na rty přiloží prst. Všichni se kolem něho zhluknou.

  „Jde to blbě, ale...“ Všichni ztuhnou.

  „Cheve proč? Co tady děláš?“ Prohlédne si ho. Je oblečený jako vždy s omračující elegancí. Voné kalhoty a svetr, který by si nemohl dovolit. Měkoučký svetr jen z něho ho sundat. Pohladí ho po hrudi a pak si uvědomí, že nemá jmenovku. Není tady na návštěvě. Podívá se do jeho vážných oči. Chev si uvědomuje, že to pomalu Shanovi dochází.

  „Ty pro nás pracuješ. Jak? Proč? Ne to ne. Cheve proč jsi to udělal? Neee nechci to nemůže být pravda.“ Odstoupí od  něho. Chev udělá k němu krok.

  „Ne nepřibližuj se. Už ani krok. Nebo...“ Shane si uvědomí, že se chvěje a rty má suché. Je toho moc. Mrtvý Chev. Živý Chev. Práce pro agenturu. Nechce to.

  „Proč to nechceš? Jsem s tebou Shane. Přece se vše tak krásně vyřešilo...“ ale jeho hlas se ztrácí. Něco je špatně. Byl si tak jistý, že vše bude v pořádku. Že Shane bude rád, že se zachránil, a že mohou být spolu.

  „Nic se nevyřešilo rozumíš. Nechci s tebou pracovat. Víš, co je to za práce? Jen zabíjení, cestování a různé úkoly. Špinavé úkoly. Nechci, aby se ti něco stalo. Zajdu a řeknu, že nechci s tebou dělat. Ne to není možné.“ Otevře dveře a zadívá se na ostatní, kteří se urychleně odklidili z dosahu jich obou. V koutě se drží za hlavu technik a úpí.

  „Počkej Shane. Probereme to u mně.“ Chytne ho za ruku a zatáhne do vzdálenější kanceláře. Shane se dívá po pěkné kanceláři s hezkým výhledem.

  „Ani ne měsíc a už máš i novou kancelář. Kolik jsi za ní dal?“ Jedovatě vyprskne Shane.

  „Jsi jak dítě. Nemohl jsem odmítnout. Buď můj život nebo práce pro agenturu. Co bys sis ty vybral?“

  „Smrt.“ Ve dveřích ostatní zalapají po dechu. Shane zarputile stojí a dívá se ven a ne na Cheva. Chev se usměje a Shane vzteky zrudne. On se směje. Ten zmetek se směje.

  „Jdu za šéfem. Nebudu s tebou pracovat a konec.“  Stojí vztekle a pořád tomu nemůže uvěřit, že Chev, který je mrtvý je v agentuře. Pracuje pro ni a má tak krásnou kancelář. Neví co ho štve víc.

  „Jdu!“ otočí se vyjde ven. Ostatní mu uvolní cestu. Chev vyběhne z kanceláře a chytne ho za ruku.

  „Nechodil bych tam“ zamumlá.

  „Nevím, proč bych neměl? Ty mi nemáš co říkat co mohu nebo ne. Jdu a pusť mně ty ty... playboyi.“ Některá ze sekretářek se uchichtne a na ostatních tvářích se objeví potlačovaný smích.

  „Jsou tak rozkošní“ zašeptá sekretářka Jane, která psala Shanovi scénu ve vlaku. Má nábožně sepnuté ruce a oči ji svítí. Ostatní o ni vědí, že píše a tak ji nechávají. Jeden agent ji podepře.

  „Nechce ji někdo odvést nebo se nám tady skácí? Má hlavu v oblacích.“ Ostatní se odvrátí a tak ji drží dál za loket a dívá se jak se to bude vyvíjet.

  „Jen dobrá rada nechoď tam a nechápu proč jsi proti tomu. No tak Shane. Pojedeme odsud pryč. Nikdo nás nebude shánět.“ Oběma už je jedno kdo to bude vědět. Stejně to už všechno prasklo. Aiko opřena o stěnu potlačuje smích. V ruce drží svoji oblíbenou skleničku, dárek od Maxe.

  „Jdu zjistit co má rád.“ Zabručí agent Mark. Všichni se k něm otočí jak je rozptýlí od diskuse Shana s Chevem..

  „Chceš pozvat pana Dokonalého na rande?“ S očima navrch promluví Aiko.

  „Kdepak, pana agenta Chladnokrevného. Když tak tady stojím a přemýšlím je kouzelný a momentálně volný. Takže sayonara.“

  „Nemáš šanci,“ zašeptá Jane. „Jsou tak do sebe zamilovaní.“

  „Cha. To se ještě uvidí. V bitvě a v lásce je vše dovoleno.“ Mark odkráčí pryč.

  „Pochybuji, že má nějakou šanci?“ zašeptá Akiko a dívá se jak se dál hádají o to proč Shane nemá rušit šéfa. Pomalu se přemísťují ke kanceláři šéfa.

  „Proč myslíš?“ optá se technik s obkladem na čele.

  „Dobře vypadá a pak peníze a už spolu byli.“ Všichni to přežvykují.

  „Jo. To jo. Ale i tak bude zábava.“ Všichni moudře přikývnou.

  „No tak Shane buď soudný a řekni co jsem jako měl dělat?“ Shane rázuje vedle něho. Chev si povzdechne. Zasekl se a nehne s ním ani párek volu natož on. Nakonec rezignuje a jde vedle něho.

  „Nechci se bát o dalšího člověka a prostě nechci to znovu zažít. Vrátím se do Nigérie. Víš mravenci mají úžasnou přednost.“

  „Jakou?“ zeptá se dychtivě Chev. Shane se k němu otočí.

  „Nemluví.“ Zasyčí a otevře dveře. Prolétne andreinou kanceláři aniž si všimne, že tam není Andrea.
  „Pane!“ zakřičí a vrazí bez zaklepaní dveře. „Eh!“ vyhekne a zrudne.

  „Vypadněte zpět do Nigérie!“ zařve šéf. Andrea ironicky na něho pohlédne. Shane celý zrudlý zavře dveře.

  „Já ti to říkal, Shane. Auuu!“ zařve a přelomí se v pase. Shane se na něho znechuceně podívá a před očima má stále Andreu jen v podprsence s šéfovou rukou na jednom prsu a zezadu jak se k ni tiskne jejich šéf. Na tohle asi nezapomene nikdy v životě a hádal by, že šéf taky ne. No musí to nějak přežít a pokud to dobře tuší, tak to, že by Cheva odmítl jako partnera zrovna padlo když uviděl šéfa a Andreu polosvlečené. Tentokrát by to nebyli ani ti mravenci.

  „Víš co Cheve myslím, že potřebuješ výcvik a ne žádnou kancelář.“ Jemně se usměje a oči mu zasvítí. Chev polkne. Jak přežít jemný úsměv barakudy?

  Po měsící Shanova výcviku to naprosto přesně ví. Nejde to přežít. Když si vezme co zažil od tréninku na střelnici, přes výcvik v lese, ve městě a pod vodou začíná pochybovat, že barakuda neboli Shane je při smyslech a je naprosto zdravý. Doteď nebral v potaz jak se na něm agentura podepsala, ale zřejmě hodně těžce.

   Po měsící má pocit, že nezná ani svoje jméno. Nespí a k tomu musí si odbýt i normální povinnosti a k šéfovi se nemůže dostat. Jeho nádherná kancelář se zanáší prachem a o nějakých sexuálních hrátkách se svým jak to říct dozorcem, krotitelem nemůže být řeč. Ne, že by se na něco zmohl, ale je rád, když ví kde spí. A Shane ten je neoblomný. Jednoduše ho odepsal a jako naschvál viděl Shana jít s tím zatraceným agentem, který vypadá jak nějaký řecký Apollo na večeři. A on jen mohl přihlížet. Skončil s nim. Je konec jejich vztahu a to jen proto, že si zachránil krk. I tak má pocit, že ten vztah udržoval jen on.

  „Dnes končím dříve, Shane“ řekne jednoho dne vztekle Chev. Shane se na něho podívá. Je tak unavený a už to není ten starý Chev, který se smál. Píchne ho u srdce a za vše může jen on.

  „Mám toho dost. Myslím, že víme proč to všechno. Tentokrát je konec. Pokud budeš chtít se k mně vrátit, budeš to muset udělat sám. Já už mám plné zuby pořád tě přesvědčovat, že jsme pro sebe stvoření. A tohle si můžeš vzít ty. Žlutá mi nesluší.“ Vrazí mu kostým do ruky a odchází. Má toho všeho dost. Je už unavený tím jak ho přesvědčuje a nakonec stejně ho Shane nechce. Ve skutečnosti nikdy nechtěl.

  Shane se podívá na žluté šaty v rukou, které vybral v rámci cvičení se v maskování. Má pravdu v žluté by vypadl děsně. Odhodí je a vyjde z kostymérny. Pozdraví pár lidi co zná a pak vyrazí do agentury. Všechny mijí jak vzteklý buldok a podle toho se mu taky každý vyhýbá. Zaleze do kumbálu a na dveře si připichne papír s nakreslenou umrlčí hlavou a hnáty. Pod nim dcentně je napsáno CHEV a ŠÉF, každý z jedné strany. Vezme nože a začne je soustředně házet. Však mu jeho učitel v zacházení zbraní řekl, že se s nožem nesmírně zlepšil.

  Hodí všechny tři, zvedne se vytáhne je ze dveří. Podívá se na ně. Má to jednu velkou nevýhodu a hodí prvním. Musí je pořád vytahovat ze dveří . Druhý hod. A pak je jich tak málo a třetí doprostřed oka. Půlka lebky a jedna kost je šéf druhá ta pravá je Chev.

  Jeden hod do oka  a půjde na ten večírek. Špatný hod nepůjde. Vlastně ani neví proč by měl chodit na nějaký zatracený večírek, kde budou sami lvi a lvice salónu. Oblečení dle poslední módy a budou švitořit kde kdo s kým a páni pro změnu kde a která akcie je lepší. Naprosta nuda.

 Další hod do hnáty. Ale zas by mohl se najíst zadarmo a vidět Cheva. Neviděl ho už kolik... dvacet minut a stýská se mu po něm. U mravenců v Nigérii dokonce pojmenoval mraveniště Chevalierum a obvzlášť tlusté a bojovné mravence taky po něm. Nevidět ho to je špatné, to je depresivní. Přináši to frustrací.

   Další hod a nakonec možná by tam neměl jít. Musel by se oblékat a musel by se vykoupat a musel by zvednout zadek ze židle. Co by na to řekla Suzie s Arnym? Jasně Suzie by se sladce usmála a poslal ho na večírek. Ještě by mu pomohla učesat a Arny by mu nejspíš dal rady jak se chovat.

  Jít nebo nejít. Ó Hamlete ty jsi měl lehčí rozhodnutí než já.

   Po dvou dnech bydlení v kumbálu a házení nožem při meditaci Jít nebo nejít, se zvedne a vyrazí. V zrcadle na toaletách se na sebe podívá a přejede si strniště. Možná by si mohl narůst bradku nebo vousy a pak zavrtí hlavou. Kdepak bez vousu je prý hezčí. Povzdechne si a vyrazí ven. Nevidí jak poslední zbytky osazenstva se vrhly k oknům a vyhlížejí z oken ven jak vychází z budovy. Nedaleko stojí zaparkované auto a na sedadle přikrčený Thomas.  V místnosti sedí pro kontakt technici spolu s agenty,  hromadou koblih a kafem. Všichni jsou zvědavi na dohru hádky pan Chladnokrevný kontra pan Dokonalý. Kdo vyhraje a dají se dohromady nebo ne? Poslední měsíc agentura je z toho živa a dokonce i šéf si přišel vsadit.

  Thomasovi připadl nelehký úkol všechny informovat.

  „Jede domu“ to bude hračka. Ale kam potom? Napětí v jedné z místnosti paláce houstne a káva mizi.

  Tak jsem po dvou dnech doma. Schránka narvaná a na stole leží bílá obálka. Nemusí ji otevírat, aby se dozvěděl co to je. Pozvánka. Kam? To se dozví až ji otevře a chce ji otevírat? Položí ji zpět a jde do ložnice . Cestou kontroluje byt. Možná opravdu by si měl pořidít aspoň nějakou odolnou kytku. Možná takový kaktus u pohovky by stačil. Nepotřebuje mnoho zalévat a vypadá docela hezky.

  Otveře dveře skříně a zadívá se na svůj jednotvárný šatník. Když pomine postel, povlečení je pořád stejný. Pracovní a sportovní oblečení nenápadných barev. Někdo by si ho mohl tím výběrem  fádních barev splést s bezdomovcem, ale jeho nikdy nepřitahovaly barvy a k tomu si myslí, že v nich vypadá jak pouťový šašek. Odhrne věci a zadívá se na jediný kus oblečení, který sem nepatří. Oblek z půjčovny se vším všudy. Už ho upomínají několik měsíců a on pořád se tam nemohl dostavit a vrátit. Vytáhne ho a začne se oblékat.

  Vzpomene si jak ho na sebe natahoval už jednou. S odporem. Nesnáší ho, ale teď, když cítí materiál a jak ho hladí je to trochu jiné. A možná je to tím, že se obléká pro Cheva? Zastaví se a pak si vzpomene na holení. Posledně si stěžoval, že ho škrábe. Mohl by jít tak jak je, ale nakonec se v koupelně pečlivě oholí. Trochu kolínské a přečísné si vlasy. Možná se měl vykoupat. Stihne to? Nakonec se rozhodne, že ano a rychle se osprchuje. Vzpomíná si na jejich poslední koupel u Cheva. Na jeho ruce na svém těle. Lehce se vzruší a pro jistotu přetočí kohoutek na čárku s ledovou vodu. Vystoupí a usuší se. Přejde k ložnici a obleče se. Hodinky, zaváže si  motýlek a mrkne se do zrcadla. Usměje se. Nejistě a s obavami.

  „Bond. James Bond. Jedno Martini suché. Netřepat prosím.“ Pak se svůdně usměje na Cheva, který to bude sledovat a bude mu ležet u nohou. „Bond vypadá lepší, Cheve. Budeš se muset spokojit s napodobeninou.“ Popotáhne si manžety a přejede bradu. Hladce oholený. Nervózně se zasměje. Jeho první rande s Chevem a má strach jak před svou první schůzkou.

   „Tak připraven“ pronese do pokoje a přistoupí k oknu. „Tak kohopak vyslali?“ Nikoho nevidí a to je dobře. Ale dá krk na to, že je to Thomas se svým autem pro sledovačky. Vezme kabát, který se k tomu moc nehodí, ale čert to vem. Přistoupí ke stolu a vezme obálku. Vytáhne pozvánku lehce navoněnou. Večírek Bílých orchideji. To bude paráda. Porovná čas. Má hodinu zpoždění. Možná přece jen zapadne mezi smetánku. A ta přece chodí pořád pozdě no ne? Strčí pozvánku do kapsy obleku a vyrazí. Obálka s vyraženou orchideji zůstane na stole.

  Po hodině jízdy autem na adresu, která byla na pozvánce se rozhodne. Nikdo ho nesleduje. Setřásl dotyčného. Za druhé nezapadne mezi smetánku. Oblek mu nic neříká. Přijede k domu z kterého září světla a vzpomene si na první večírek  na který přijel. Vetřel se tam a pak tanec. Smyslné tango v náručí Cheva. Vystoupí a zavře auto.

  „Tak plav jak nejlépe umíš, Shane“ slyší svého otce, když ho učil plavat.

  „Jistě tati“ a potopil se. Otec ho tehdy tahal za trenýrky z vody a smál se.

  Tady ho nikdo nebude tahat ven pokud něco zvorá. Jde k osvětlenému domu a má pocit kajícníka vstoupivší do chrámu. Krok mu vázne a musí si opakovat, že není zbabělec, zbabělec. Ani neví jak a podává pozvánku dveřníkovi. Ten ho vpustí a jeho zahltí už z dálky zpěv a hudba. Podá kabát oblsuze a vejde dovnitř. Chvilku stojí a dívá se jak se číšnici proplétají mezi hosty, na bufetový stůl a všude bílé orchideje. I ženy vypadají jako orchideje a ve vzduchu se vznáší stejná vůně jako z obálky.

  „Dobrý den. Vy si mně zřejmě nepamatujete, ale...“

  „Sylvie de Navarre a její okouzlující přítelkyně. Těší mne Shane Draven.“ Usměje se na ně a doufá, že svůdně. Všechny se na něho dívají se zájmem. Asi jako na papouška tipuje si nervózní Shane. Chovat se jako Bond je velmi vyčerpávající.

  „Katherine Linkletter a to je Lucy de Winter.“ Obě mu podají ruku  a on uvažuje políbít nebo ne, ale to už se do něho Sylvie zavěsí a pošeptá mu.

  „Poslouchejte to je ta nová zpěvačka zapomněla jsem jméno, ale říká si Bee. Je nádherná a její hlas ještě krásnější.“ Shane přikývne už teď slyší její lehce chraptivý hlas a svůdně známou melodii. El Tango de Roxanne. Zaposlouchá se do slov a projede jim vzrušení. Chev.

  His eyes upon your face

  His hand upon your hand

  „Mohu Vás na něco pozvat,“ Sylvie přikývne a všechny jdou k dlouhému skrytému baru. Shane poslouchá dál.

  His lips caress your skin

  It´s more than I can stand

    Jak příznačné, že hraji to co tehdy. Poručí píti, ale je úplně někde jinde. Nevšímá si žvatlaní svých společnic a nakonec se omluví, ale Sylvie ho zarazí.

  „Hledáte někoho?“ Shane váhávě přikývne.

  „Ano i ne. Někoho čekám, kdo možná by tady měl být. Určitě ho znáte. Chevalier la Varenne.“ Smích zurčících pramínků. Fádní hnědovláska Katherine se jmenuje a on pochopil v tu chvílí proč je tady. Takový smích je darem od boha.

  „Tady to vše je jeho. On pořáda ten večírek. Chev je rozhodně nejžádoucnější partie pro všechny nezadané ženy v sále. Pokud se Vám podaří ho od nich odtrhnout... rozhodně hodně štěstí.“ Shane se zamračí a rozhlédne se po těch nádherných svůdných motýlich. Jak má vyhrát?

  Yo que te quiero tanto, que voy a hacer

  Me dejaste, me dejaste como una paloma

 Poslouchá text písně, když z ničeho nic ucítí ho. Vzhlédne a udělá krok vpřed. Málem upustí skleničku, když uvidí nádhernou blondýnu, která se kolem něho svůdně obtáčí. Je nádherná a on...

  El alma se me fue, se me fue el corazon

  Něčí pohled a tělo mu ztrne. Odstraní tu ruku ze své a rozhlédne se. Shane. Otočí se směrem odkud cítí pohled. Stojí tam jako osamělý vlk, který nepatří do stáda. Vyrazí léžerně vpřed a všechny mijí. Jeho oči sledují jediný cíl.

  Na pozadí je slyše lehce chraptivý hlas Bee a slova El tanga.

  Ya no tengo ganas de vivir porque no te puedo convencer

  Que no te vendas, Roxanne

  „Cheve?“ Shane se v jednom okamžiku utopí v modrém  pohledu Cheva.

  „Shane, půjdeme?“ v hlase Cheva jindy tak sametově půlnočním zní strach, že je to sen.

  „Co hosté?“ namítne Shane. Smích, který ho vzruší a on přivře slasti oči.

  „Zabaví se.“ Odvěti klidně Chev. Shane přikývne. Odloží skleničku a stoupne si k Chevovi. Oba vyrazí pryč ke vchodu. Netuší, že je sledují jeden pár oči. Pár oči přetékájící nenávisti a zlobou.

   Roxanne

   Roxanne

   Slyší z dálky a pak potlesk.

  „Krásně přednesené Tango“ zašeptá Shane.

  „V tvém podání bude tak nádherné.“ Nejraději by pomohl do kabátu, ale zdrží se. Pořád ještě tak trochu nemůže uvěřit, že je tady, že přišel. Vyjde ven a vede Shana k limuzíně.

  „Nevadí ti, že nás spolu někdo uvidí?“ řekne Shane,  když se usadí v přepychové limuzíně.

  „Vůbec ne.“ Uslyší klapnutí dvířek u řidiče. Chev se nakloní k interkomu a zmáčkne tlačítko. „Domu Thomasi. Do bytu a nespěchej.“ Mlsně se zadívá na Shana. Ten se usměje a sám natáhne ruku k oblečení Cheva. Chev už to už nevydrží a povalí ho na sedadlo. Začne z něho strhávat oblečení a Shane se začne smát.

  „Máme času kolik jen chceš“ zašeptá mu do ucha a stejně jako Chev lehounce ho kousne do odhaleného krku.  

  „Tak Můj agent má zoubky“ vzrušeně odpoví Chev a oči mu začnou svítít lačnosti. Natáhne ruku a rychlým pohybem mu serve košili až se knoflíčky rozlétnout.

  „Tak tohle nevím jak vysvětlím půjčovně.“ Ale nic nedělá jen se protáhne. Chev mu přejede rukou po odhalené hrudi.

  „Zůstaňte na místech.“ Oba ztuhnou, když uslyší dveře a Chev v duchu zakleje. Zapomněl je zavřít. Pomalu otočí hlavu, ale ta osoba už sedí vedle nich a míři na ně ne zrovna dámskou pistoli. Zvedne hlavu a zadívá se do krásných, ale v tento moment pokroucených rysů nenávisti.

  „Sylvie de Navarre.“

  „Posaďte se vy teplouši!“ zasyčí znechuceně. Ona si může dělat co chce, ale tohle je zvrácené i na ni.

  „Sylvii co tady.. proboha odlož tu pistoli.“ Shane si ji chvili prohliží a pak mu to začne docházet.

  „Nechápu proč. Konečně se tě zbavím čehož jsem nebyla schopna udělat už předtím.“ Opatrně se natáhne k interkomu. „Jeď Victore.“ Auto se tiše odlepí od chodníku.

  „Co je s Thomasem?“

  „Nevím. Je mi to jedno. Victor jen řekl, že se o to postaral. Je to hřebec a výkonný. Ne jako VY.“ Shane si pochnmurně pomyslí, že když už konečně se rozhodl mít za Cheva pratnera se vším všudy, tak opravdu ho chce někdo zabít. A to ještě tak krásnou ručkou.

  „Co jako bude se mnou?“ zeptá se Shane. Sylvie na něho pohlédne.

  „S Váma? Hloupá otázka. Skončíte stejně jako on.“ Naznačí pohyb pistoli k Chevovi.

  „Ty Cheve šéf by nebyl rád kdyby přišel o nás dva.“ Chev se usměje.

  „Máš pravdu jako vždy, miláčku.“

  „Sklapněte a nemluvte.“ Zasyčí a natáhne kohoutek. Chev se zamyslí. Když už tak jedou na neznáme místo kde je zřejmě čeká hezký pohřeb tak by mohl se něco dozvědět.

  „Jak jste to myslela s tím Zbavením?“ Sylvie se na něho podívá.

  „Proč ne? Když to chceš vědět? Stejně už to nikde nevyžvaníš.“ Shane se zájmem opře o sedadlo. Nechápe proč zločinci když si myslí, že mají navrch začnou být tak ukecaní.

  „Obchod, moc peníze. Stojíš mi  v cestě. Pořád nemohu dostat to co chci a tak jsem se tě rozhodla zabít. Thajsko je moje práce.“ Pronese pyšně.

  „Vždyť ti bylo...“

  „Tolik co tobě. Vždy jsem věděla co chci a taky jsem to dostala. Až na tebe a tvoje podniky. Překážel jsi mi. Zařidíla jsem a zaplatila jsem, abys tam chcípl.“ Rty se ji zkroutí do úšklebku. „Jenže ti mrňaví asiati to zvorali.“ Shane i Chev zaregistruji jak se ji změnila mluva. „Nedokázali tě ani odstranit, ti idioti. Jsi moje noční můra, hajzle. Mít moc tě zabít vlastníma rukama. Chytnou pod krkem a citit jak tvůj život vyprchává... Ale to je tím, že jsem se spoléhala na jiné lidi. A pak jsem zaplatila jednomu chlápkovi. Spala jsem s nim. Byl fakt dobrej.“ Chev pokrčí rameny. Není normální. Má přece vše. „Zabil tě a ty chcípáku jsi musel znovu obživnout. Měla jsem toho dost a čas mně začal tlačit. Musím jednat rychle. Nic nic ti ubožáci neschopní nic nezvl...“

  „Cheve to je Hyena.“ Chev po něm udiveně mrkne.

  „Nekecej? Vážně?“ prohlédne si Sylvii v nádherných šatech.

  „No dovol. Nikdy nelžu.“ Uraženě řekne Shane aniž by si všímal Sylvie. Chev se uchechtne. Shane a nelže dobrý vtip.

  „Přestaňte!“ zařve Sylvie. „Kdo je Hyena?“ Oba si všimnou, že sotva potlačuje vztek.
  „Vy. Aspoň Vás tak nazval Greyard Whintrop, když...“ odkašle a přestane. Nemusí zrovna vědět kým je.

  „Nejsem Hyena. Ten zkurvysyn, chcípák, kreten.“ Křičí nahlas. Shane si všimne jak se ji chvěje ruka s pistoli..

  „Hele nikdy jsem ženu ani květinou neuhodil.“ Shane poznamená k Chevovi. „Jsem napůl Ir.“

  „Já taky ne. Maminka ze mně se snažila vychovat džentlmana. Co budeme dělat?“

  „Přestaňte mně ignorovat!“ zakřičí znovu. Oba se usměji.

  „Bohužel mně agentura zkazila. Doufám, že ti to nevadí Cheve.“

  „Nevadí. Pokud tou květinou neuhodíš mně, tak ne.“ Obdivně se zadívá na jeho polorozhalené tělo. Sylvie zaječí a oba uslyší natáhnutí pistole. Shane vyrazí a strhne ji ruku nahoru. Výstřel prorazí strop a ještě jeden. Počítá rány. Sedm. V pořádku. Překulí se s ni na zem a Chev trhne jejím krkem.

  „Za Zelené peklo“ zašeptá, když uslyší křupnutí  a tělo, které mu ohabne v rukou.

  „Cheve nekoukej na její pozadí a zdvihni ji. Mám pocit, že mně tím podpatkem zničila nohu“ Chev ji zvedne a položí na vedlejší postranní sedadlo, na kterém před chvílí seděla. „Měla páru“ zasupí Shane a mne si postižené místo. „Dalo to práci její ruku udržet v té poloze a k tomu kousla mně podívej se.“ Ukazuje na krk a otisk zubů. „Měl jsem pocit, že je spíš hadem než Hyenou jak se pode mnou kroutila. Bylo to hnusné.“

  „Jako co hnusné?“ Zeptá se zvědavě Chev a zmáčkne itnterkom. „Victore ta vaše dáma si to bohužel rozmyslela. Měl byste zastavit a zmizet.“

  „Zabijeme ho? Mít pod sebou hada bylo hnusné.“ zašeptá Shane. Chev zakroutí hlavou.

  „Nemyslím, že něco ví. Spíš měl být taxikářem a sakra asi ne!“ zařve, když místo zpomalení uslyší zrychlení a cvaknutí automatického zavíraní dveří.

  „Shane jsme v pasti.“ Ozve se s lítosti Chev.

  „To je kvůli limuzíně. Nemůžeš to nějak otevřít?“ Chev zakroutí hlavou a  přemýšlí. Rozhliží se po interiéru. Je tam vše a to šampaňské. Tekutina na Shanově těle... ne pryč musí.... a možná je tady možnost.

  „Pokud to zablokoval on tak nemohu a bohužel skla jsou nerozbitná. Ale mohu jednu věc. Otevřu přepážku mezi námi a řidičem a ty ho rychle zabij. Pak jenom budeme doufat, že to přežijeme.“ Pokrčí rameny. „Promiň na nic jiného jsem nepřišel.“ Shane se mezitím už přesunul k přepážce.

  „Tak dělej“ zavrčí a připraví se. Musí to být rychle a jen doufá, že to zvládne. Přepážka se otevře. Udivený pohled hnědých oči do zrcátka, ruce na krk a ohablé tělo. Pohled Shana na molo, voda. Poslední pohyb a strhnutí volantu do strany. Sakra neprotáhne se tak narychlo. Zeď. Schoulí se do klubíčka  a náraz. Vybuchne auto?

  „Cheve?“ zasupí. Má pocit, že havárie se nestanou jeho koníčkem. Zasténání. Zvedne se a rychle se přeplazí k Chevovi.

  „Ježíší. Už nikdy. Příště si počkám domů a žádná limuzína. Mám vše snad přelámané. A co teď?“ Optá se Chev a drží se za hlavu.

  „Protáhnu se okénkem. Není moc široké, ale když je člověk zoufalý.“ Shane se začne soukat tím malým prostorem, když uslyší otevření dveří.

  „Shane pojď ven.“ Shane mrzutě se začne soukat nazpět. „Nevím proč to děláš tak složitě, když to jde tak jednoduše.“ Zazubí se Chev.  Shane zaprská.

  „Vejtaho!“ zahučí a zvedne mobil. Vytočí číslo. „Thomasi vylez a přestaň se schovávat. Potřebujeme odvoz.“

  „Kdo je Thomas?“

  „Agent Thomas je naším nejlepší sledovacím očkem. Agentura ho vyslala, aby je informoval ...“

  „Ahoj Cheve, Shane. Co jste to dělali? Fíhate. Už nikdy ti nepůjčím svého mazlíčka.“

  „Auto“ vysvětli Chevovi Shane. Zatím Thomas nahlédne dovnitř. Něco říká, ale ani Chev ani Shane mu nerozumí.

  „Už jedou.“ Oznámí Thomas. „Akorát nevím kdo vyhrál. Chev nebo Shane.“

  „Oba.“ Zahučí a podívají na sebe. Začnou se smát a Thomas s nima.

  „Skvělé vyhrál jsem“ jde k autíčku a snaží si je moc neprohlížet. Všichni nasednou a cestou minou černé auto. „Vsadil jsem na Vás oba. Ostatní se ťukali na hlavu, ale se mnou vyhrál šéf, Aiko, Jane a nějaký Max.“ Chev zabrumlá. „Strhnu mu to z platu.“

  „Aha takže Aiko, jo?“ Chev se ztrnule usměje.
  „Ve válce a ...“

  „Nechoď s tím na mně. Slidil jsi. Teď už chápu tu tvoji informovanost.“

  „Tak jsme tady.“ Thomas zaparkuje před luxusním domem s ostrahou a povzdechne si. Někdo se fakt má.

  „Díky Thomasi a pozdravuj Annie. Chev Vás určitě pozve na nějakou dobrou večeři. Viď.“ Dloubne do Cheva. Ten zaskučí a přikývne. Ještě Thomasovi zamávají a vejdou dovnitř. Pozdraví ostrahu a vyjedou nahoru. Shane zamračeně pozoruje Cheva.

  „Cheve kde je šachovnice?“ Teď se pro změnu zamračí  Chev.

  „Tady u mně.“ Shane spokojeně přikývne. „To je dobře“ zašeptá. Oba vstoupí do bytu Cheva. Chev si ho přitáhne do náruče. Shane ho políbí a pak se odtáhne.

  „Chci ji vidět kompletní, prosím.“ Chev ho vezme za ruku a vejde do pracovny. Na starožitném stolku je položena jantarová šachovnice.

  „Nechceš ji dát agentuře?“ Zeptá se Chev opřený o dveře.

  „Ne. Necháme si ji jako pojistku. Zradili mně. Nevím proč bych jim ji měl dávat.“ Vezme do ruky červeného střelce. Přejede po něm prstem a stiskne v dlaní. Cítí její teplo. Chev se zachvěje zlosti. Raději zkoumá nějakou pitomou šachovnici než, aby se věnoval jemu.

  „Polož ji.“ Zavrčí a přistoupí k němu.

  „Co?“ Shane se k němu otočí. Chev mu ho vytrhne z ruky a prudce  položí doprostřed šachovnice na bílé pole.

  „Řekl jsem polož ji a věnuje se mně ...ee..“ otočí se ztuhle k šachovnici. Shane se podívá kam se to dívá. Nic tam nevidí. Šachové figurky v základní pozici a uprostřed stojí osaměle střelec. Jen... a s údivem se dívá jak se otevírá tajná schránka v podstavci.

  „Chápu“ zašeptá. Žádný šachista by nikdy nedal figurky do této pozice. Žádný a  pan Andrzej to před léty věděl. Proto uzamkl takhle své tajemství.

  „Cheve objevil jsi tajemství šachovnice! Musíme to prozkoumat!“ nadšeně vykřikne a hrne se k šachovnici. Vytáhne dva prsteny a balíček dopisů převázaný vybledlou úzkou stužkou.

   S úctou a velmi jemně pohladí dopisy lehce zažloutlé časem. Opatrně rozváže vybledlou stuhu a položí je na šachovnici. Vezme první a rozevře ho. Chev se zamračením sleduje jak ho zkoumá. Jeho nazajímají nějaké tajemství. Jeho jediný zájem je Shane a jeho touha. Kruci to od Shana je opravdu  nehezké. On tady stojí vedle něho a... sehne a políbí ho na krk. Nic. To je divné. Začne ho líbat a přitiskne se k němu zezadu. „Jsi rozkošný.“ Zašeptá mu do ucha.“

  „Dej pokoj Cheve. Nevidíš co mám v ruce. Hele. Ko... chany? To je asi polsky co?“ Otočí papír a uvidí písmeno a číslici. D5.

  „Podívej oni hráli...no tak Cheve dej chvilku  ... co to děláš?“ vykřikne. 

  „Ne!“ už zařve Chev  a přitáhne ho k sobě. Všechno jeho úsili jak ho přimět, aby se mu věnoval vzalo za své. Prostě to chce trochu té bezohlednosti. Pak se bezmocně podívá na jeho tvář. Shane zůstane Shanem a zřejmě bude si ho muset hlídat. No jsou horší věci než dohlížet na svého miláčka. „Mám plán a ty si ho poslechneš. Vše ostatní počká. Takže pojď a já ti ho řeknu. Nebo ještě lépe“ popadne ho do náruče a začne mu šeptat návrhy. Shane se rozesměje a obejme ho kolem krku. Šťastně a toužebně. Z ruky mu vyklouzne dopis s podpisem Andrzej.  

  „Zbožňuji tvé plány.“  Chev nohou zavře dveře až třísknou.

  V místnosti osamí šachovnice s osamělým střelcem uprostřed, s balíčkem dopisů na šachovnici, stužkou a listem papíru na podlaze začínající slovy Kochany Michale.

 Konec