Shounen - ai povídky

                                                       Skalnaté hory

   „Dovolená! Sakra!“ pro sebe si mumlá agent Shane Draven. „Tu jsem potřeboval před týdnem a ne teď“ zastaví se venku z budovy agentury a přimhouří oči do krásného počasí. Slunce v Londýně. Zázrak. Jenže on je tak unavený, ža ani se nemůže těšit z  tepla a sluníčka. Co s dovolenou? Jindy by věděl přesně. Šel by hledat. Ale včerejškem se to změnilo. Vše změnilo. Celý jeho život je v háji doslova a do písmene a to jen kvůli nějakému aristokratickému... nemůže mu přijít na jméno. Povzdechne si. Není to tak úplně pravda, ale teď se musí rozhodnout co s týdnem dovolené navíc. Pátraní po šachovnici se dostalo do slepé uličky a z New Yorku si přivezl doslova akorát Cheva. Včera v noci nad klávesnici se smiříl, že mu tak bude říkat. Nerad, ale když parkrát napsal do hlášení Chev místo Chevalier la Varenne, tak znechuceně si odfrkl, dal si panáka a přiťukl na hlášení nebo spíš na jméno. Vykročí k parkovišti  a nasedne do svého letitého autíčka. Má rád svoje volvo modré barvy. Udržuje ho a nezdá se to, ale dovede být rychle. Zívne si. Asi se vyspí a pak možná by mohl svoji dovolenou věnovat pátrání po tom co je zač ten Chev.
  Klidně jede. Nikam nespěchá a rozhlíží se po chodnících, obchodech. Má až pocit neskutečná. Jako by město viděl poprvé. Pořád je v práci, někoho honí...kdy vlastně se zastavil, někam došel  nebo podobně. Jistě je tady bar U zeleného trojlístku, kam hodí pravidelně o víkendech hrát, potom restaurace s nejlepšími mořskými potvorami, který mu ukázala jeho bývala přítelkyně Rosie a pak hypermarket a nic. Dům, práce, dům práce, akce. To je celý jeho život. A podle toho vypadá i jeho milostný život. Kdy s někým byl? Vzpomíná a těžce si přiznávám, že od té doby co dostal na starost Suzie tak nikdo nebyl. Povzdechne si. Jeho jedná noční můra z minulosti. Mimoděk sevře volant.
  A teď přibyla druhá. Chev. Začíná se mu prohánět myšlenkami a sny jako šerif na divokém zlém koní. Proč pořád se všechny jeho myšlenky musí stočit k němu. Měl by opravdu začít něco dělat. Možná by mohl jít do kina, když zahlédne upoutávku na film Zrození Hanibala. Jo to ještě tak. Další nestvůra. Sice na plátně, ale vidět ho jíst mozek nemusí. Přece jen některé věci nemusí. Takže to Shane vypadá na tichý večer ve dvou u televize. Neboli ty a ..“Tak jsme tady!“ řekne autíčku a zaparkuje. Vystoupí před čtyřpatrovým oprýskaným domem. Starý dům, ale má svoje výhody.
  Otevře dveře, vybere narvanou schránku a hned ji začne  probírat. Letáky, reklamy, letáky...počkat co to je a zírá na ofrankovanou obálku s neznámými známkami. Spojené státy? Otáčí ji dokola a pak si vzpomene na jméno. Daniel Rastocnik. Profesor historie na  na kalifornské univerzitě. Psal mu ohledně té šachovnice. Je nejen odborník na historii,ale hlavně se zajímá o šachovnice a sám je mistrem  v šachu. Nejraději by ji hned otevřel, ale ovládne se a začne třídit další poštu. Účet, reklama, účet a účet. Pořád stejné věci. Vyběhne do třetího patra, otevře dveře, poštu hodí na stolek a rychle otevře dopis.
 Vážený pane Shane Draven,
 Váš popis šachové figurky se hodí na jednu šachovnici, která je popsaná ve sbírkách Ermitáže. Byl bych Vám velmi závázan, kdybyste se mi ozval, popřídaně dojel ke mně na univerzitu. Figurka mně zajímá z několik důvodu a nechtěl bych se šiřít proč v dopise.
                                                             Děkuji Daniel Rastocnik
  Shane má pocit, že se mu třesou rozčilením ruce. Konečně po třech letech první náznak stopy po šachovnici a snad konečně bude mohl ten případ dovést dokonce. Vezme telefon a vytočí telefonní číslo přiložené k dopisu. Obrací vizitku horem dolem. Neuvažuje kolik je hodin ve Spojených státech. V tu chvili je mu to jedno. Proč nezvedá?
  „U telefonu Daniel Rastocnik. S kým mluvím, prosím?“ Starší rozespalý hlas automaticky ohodnotí. Stopa cizího přízvuku. Velmi slabého.
  „Omlouvám seVám pane profesore. U telefonu Shane Draven. Já, víte volám kvůli té šachovnici.“
  „Och. To jsem rád.“ Shane poznává jak hlas doslova ožil ze zdvořilého zájmu po zvědavost až dychtivost. „Váš popis figurky mně velmi zaujal, ale víte nerad bych něco říkal po telefonu. Byl bych velmi závázan pokud byste mohl přijet ke mně. Na univerzitě už učím jen externě. Jestli je to ona ..neuvěřitelné. Mohla by to být stopa k nevětší záhadě 20 století. A k, ale to vám řeknu až přijdete. Kdy Vás mohu čekat.“ Shane je překvapen jeho dychtivoti a zájmem. Ale je to sběratel a sběratele jsou vždycky divní.
  „Mám zrovna dovolenou, co kdybych přijel pozítří? „ navrhne trochu nejistým hlasem.
  „Výborně. Máte fax? Pošlu Vám instrukce jak se ke mně dostanete. Bydlím totiž v Skalistých horách.“ Dořekne. Shane mu nadiktuje číslo faxu do agentury. Slyší doslova jak si ho zapisuje. Najednou neví co říct.
  „Tak zítra to tam máte a velmi se těším na vaší návštěvu. A teď mně omluvte, ale zítra mám obchodní schůzku.“
  „Já děkuji pane profesore“ dostane ze sebe Shane. Položí sluchátko. Je to tak celé divné. Vše. Má špatný pocit, ale nakonec ho odežene. Přece bude mít nějakou stopu po tom kdo a proč zabil Suzie a její rodiče. Zvedne podruhé sluchátko a vytočí číslo aerolinek. Opět do Spojených států. Zajistí si let Londýn, New York, San Francisco. Zívne jak je unaven. Uprostřed pokoje je napůl vybalený kufr. Sedne si k němu a začne opět balit. Zítra letí. Zabalí a podívá se na pohovku, ale pak vejde do ložnice a lehne si na přikrývku tak jak je. Nechce se mu nic.  Zavře oči a opět stará můra tentokrát ,ale do toho ke konci vtrhne Chev a ten velitel teroristů.
  Otočí se a všimne si Shana vedle nějakého muže. Jedním mžikem pozná, že to je asi jeho nadřízený. Je unaven a nevypadá přilíš šťastně napadne ho. Vytáhne mobil a zavolá si pro odvoz. Musí rychle zjistit vše o svém nepříteli. V duchu se uchechtne. Nepřítel, který ho vzrušuje. Ale je tady fakt, že jsou nepřátele a výhoda informací je cenná v téhle válce. Vše bude záležet na Shanovi kolik mu nechá času. Jestli hned poštve na něho další lidi, nebo si to nechá pro sebe. Vůbec nechápe kde má takovou jistotu, že na něho nikoho nepoštve, ale to zjisti brzy. Velmi brzy řekne si zachmuřeně. Nevnímá  obdivné pohledy přítomných dam. Bude muset toho hodně zařidít a dnešní večer  zřejmě stráví  nad počítačem. Není unaven, ale za chvilku se projeví ty časové pásma.
  Zastaví před ním černé auto se šoférem. Nečeká až vystoupí, sám hodí kufr dozadu a sedne si za řidiče.
  „Domu zavrčí.“ Řidič se na nic neptá a hned vyjde.
  „Špatný let, pane hrabě?“ Odváží se zeptat starší řidič. Koutkem oka ho sleduje v zrcátku.
  „Špatný? Ani ne spíš hodně vzrušující. Unesli nás teroristi.“ Dodá už s úsměvem.
  „Měl jste počkat na opravu svého letadla.“ S klidem vezme, že jeho zaměstnavatel  byl v uneseném letadle.
  „Hmm ani ne. Naopak  jsem moc spokejný a teď domů. Jsem unavený.“ Čímž nenápadně usekne vyptávání. Auto tiše klouže ulicemi Londýna. Zastaví před domem s luxusními byty. Vystoupí a vejde dovnitř budovy. Pozdraví vrátného s ostrahou a vyjde nahoru do posledního bytu s výhledem na Londýn. Otevře dveře a rozhlédne se. Má pocit jako by tady byl poprvé. Jak se tady bude  líbit Shanovi? Zakroutí hlavou. Jednou svou osobností chápe proč a druhou se snaží přesvědčit, že to není zdravé. A co je v dnešní době zdravé? si řekne pochmurně. Sprcha je zdravá. Zasténá. To je ono. Vejde do ložnice a vše ze sebe sundá. Nahý přejde do koupelny. Podívá se do zrcadla. Pěkný zadek? hmm, ale potom uvidí svoje jizvy. Tenké bílé čáry křižující se po zádech sem a tam. Odvrátí zachmuřeně zrak a rychle otevře sprchový kout. Zavře dveře,  pustí sprchu  a vezme houbu. Mydlí se na echává na sebe téci horký proud vody. Snaží se zapomenout na tenké bílé jizvy na zádech a vzpomene si na Shanovy ruce. Štíhle velké ruce. Vzrušující ruce pro něho. Ruce plné mýdlové pěny  jsou položeny na jeho zádech. Hladí je klouzají a všechny jizvy se v pěně ztracejí. Polibek spíš přisání rtů na krk. Jemné polaskání jazykem. On se opře o kachličky. Jeho ruce na zádech a teď se přemístí dopředu. Jemně ho hladí. Mazlí se s ním, s jeho kůži. Bradavky. Nic neříká jen si s nimi hraje. Chev se vzruší, ale to už cítí jeho ruce níž , zasténá jak se k němu zády tiskne a přitom ruce jsou na jeho penisu. Je tak tvrdý a jeho čarovné ruce jak si sním hraji. Jeho rty na krku, jeho jazyk. Chce se otočit, ale Shane mu to nedovolí a  tiskne se k němu. Cítí jeho tělo jak je stejně jako jeho vzrušené. Má zavřené oči a představuje si jaké by to bylo, kdyby tady byl doopravdy Shane a jeho rty, ruce, tělo, které by měl jen tak k dispozici. Zapomíná na to, že je ve sprše sám a má pocit, že je tady s ním. Slyší jeho hlas. Lehce ironicky hlas, který se ptá jak se mu to líbí a co má rád a on odpovídá.  Říká jak se mu to líbí a co má rád a co má dělat. A on to plní do puntíku. Otočí si ho a tiskne se k němu celým tělem zepředu otírá se o něho tak jak si to přeje. Už nemá ruce plné pěny, ale čisté, které ho objímají a hladí a teď se dívá jak pomalu klesá na kachličky a drobnými polibky sklouzava níž a níž. Nejdřív bradavky, potom drobnými polibky přejde na břicho a pak...zasténá, když ucítí jeho rty na svém penisu. Jeho jazyk. Neodolá a podívá se na něho, jak před nim klečí. Sténá pod jeho rty. Snaží se zachytit myšlenku, vyjádření toho co cítí, ale nejde to. Jen ho cítí. Nic víc. Cítí ho. Vykřikne a jeho tělo se uvolní. Oddechuje po prožitém zážitku. Nechce se mu otevírat oči. Chce zůstat dál v zajetí svých představ. Ale nakonec otevře oči a je zklamaný, že tady není, že to byly jeho ruce a ne ty jeho, které ho přivedly k vyvrcholení. Rychle se domyje, raději neuvažujíc o celé sprše.
  Utře se, vezme na sebe župan a rychle přejde do pracovny. Zapne počítač a usadí se. Cítí jak jeho vzrušení úplně neopadlo, ale rozhodně je mi lépe,  řekne si s úšklebkem. Systém naběhne, protáhne prsty a ponoří se do práce.
  „Tak kdepak jsme agente Shane. Copak tady najdeme.?“ Nejprve klasické věci, jako knihovny, sdružení, jestli není někde členem. Takže jedině průkazka do londýnské knihovny jinak „Tvůj společenský život je žalostný Shane“ zabručí po dvou hodinách hledání. Opře se o židli a pak otevře jiný systém. Noviny. Tady něco musí najít. Zadá a nechá procházet vše co se dá najít v novinách. Zvedne se a přejde do ložnice. Natáhne se a přikryje se pokrývkou. Bude chvilku trvat než počítač něco vytáhne. Za chvilku je ponořený do spánku.
  Běží zeleným peklem...slyší svůj dech a dech pronásledovatelů. Neotočí se, protože otočení znamená smrt. Jeho smrt...někdo je před ním...natahuje ruku, poznává tvář...švih, a ještě jednou někdo na něho hrubě řve. Hlas hrubý ...zeleň, stromy, rostliny, hmyz. Hmyzí peklo v zeleném pekle...dívá se jak se propadá do bažiny. Slizké mlaskavé lepící se bahno..Zeshora se dívá tvář...tak známá tvář. Natahuje ruku, dotýká se prstů, klouže zpátky ..NEEEE
  Vzbudí se celý propocený. Opět noční můra. Tentokrát, ale je tam další postava. Shane. Co ten dělá v jeho snu o zeleném pekle džungle. Má chuť na skleničku, ale přejde k počítačí a dívá se co z něho vylezlo. Konec. Usedne do křesla a začne se přehrabovat tunami informaci o jméně Shane Draven. Zvláštní. Neřekl, by že je to časté jméno.
  Po čtyřech hodinách je zklaman, nic. Nic a nic. Potřebuje víc. Databáze policie, aspoň to. Potřebuje vědět, kde bydlí. Stačí bydliště to snad není tak...je pitomec. Řidičák. Tam musí být vše, ale nejdřív se obleče. Shánění informaci o Shanovi ho natolik pohltilo, že zapomněl, že sedí u počítače polonahý. Zakručí mu v žaludku. Tak jo. Obléci a udělat si něco k jídlu.Natáhne na sebe boxerky, volné kalhoty, černé tričko. Bosý přejde do kuchyně a rychle splácne sandwich a k tomu kávu. Nechce se zdržovat vařením.
  Usedne opět ke klávesnici a k myši a pomalu se nabourává do registru řidičů. Vítězoslavně se usměje. Má ho a dívá se na jeho fotografii. Natáhne ruku a polaská jeho tvář na monitoru.
  „Mám tě agente Shane Dravene. Mně rozhodně neutečeš.“ Spokojeně pije kávu a dívá se na něho v počítači. Pak sklouzne k ostatním údajům. 27 let, narozen v Devonu, hezká krajina, auto Volvo modré barvy. Starší typ. Natáhne se a odklikne odkaz. Přestůpky. Vida vida. Máme rádi trochu rychlejší jízdu. Dvakrát pokuta. Tak tohle mu zatím stačí. Vrátí se k fotografii a upřeně na ní zírá. Je spokojený a brouká si nějakou melodii.
  Časně ráno už stojí před volvem modré barvy a přemýšlí v kterým patře bydlí. A jakmile odejde do práce, tak vyjde nahoru. V kapse stiskne nádobíčko na otevírání zámků. Doufá, že nemá moc zvědavé sousedy a že není maniak do bezpečnosti svého soukromí. Čeká už dobrých tři hodiny a nádává si, že se měl najíst. Coapk nepůjde do té své zav...agentury? Najednou uvidí Shana s kufrem. Vytřeští oči. Copak on někam jede? Tak to ne! Musím za nim. Zakleje.
  Ani jeden z nich netuší, že Shana pozoruje vysoký svalnatý muž s příjemným obličejem, ale pichalvýma očima. Winthrop  Greyard  nenávistně sleduje svého soka, rivala Shana. Je tak chladný a vždy vylíže smetanu. Jako teď s tou dovolenou. Ale on ví kam jede a vytočí číslo svého známého v FBI. Zašklebí se. No počkej Shane připravím ti pěkné přivitání ve slunné Kalifornii.
  „Ahoj. Jak se máš? Mám pro tebe zprávu z které si sedneš na zadek. Představ si že u Vás přistane v San Francisku terorista z buňky Black shoot....“Diktuje mu jak vypadá a dívá se za odjíždějícím autem.
  „Hmm jasně. Hodně úspěchu.“ Zaklapne telefon a zamne si ruce. I kdyby zjistili pravdu, tak se vymluví na to, že ho zdroj informoval nesprávně. Rozhlédne se po ulici a ucítí vůni. Oběd. To je přesně ono co teď potřebuje. A večer to půjde oslavit. Shane mu už dlouho leze pěkně krkem a i malá pomsta je dobrá pomsta. Odejde aniž si všimne jiné postavy a jiného auta v kterém sedí muž podobně oblečený jako Shane.
  Chev zatím rychle naskočí do auta a snaží se neztratit modré volvo z dohledu. Kam může jet si mysli. Po pár kilometrech je jasné, že míří na letiště. Opět? Znervózní. Vytáhne mobil a vytočí číslo. Přitiskne si ho k uchu a ..  za pohoršeného pohledu sousedního auta začne telefonovat svému příteli a sekretáři Maxi Sydow. Popichuje ho jestli není příbuzný Maxe von Sydow, ale ten to vždy ze smíchem popře. Doufá, že rychle zvedne telefon a..
   "Jo jen něco na cestu a honem. Jsem skoro na letišti a nevím kdy poletím.“ Konečně se  dovolal k jednomu ne-li jedinému z malá lidi, který o něm skoro vše ví. „Prosím tě dovez pár potřebných věcí. Ne nevím kdy se vrátím. Sakra jak to mám vědět...Maxi prosím a co nejrychleji. Už jsem tu končím jo a schůzky zruš a řekni do háje no něco si vymyslí." Přerušení.
   Max se podívá na písklavé sluchátko a usměje se. Rychle vytáhne vždy  připravený a čekající kufr. Sjede dolu. Naskočí do svého nového audi  a  doufá , že Cheva ještě na letišti zastihne. Neviděl ho od té doby co se vrátil z New Yorku, ale podle hlasu se mu stalo něco neuvěřitelného. Najednou je tak energicky, řekl by šťastný. Omládl. Možná potkal konečně nějakou dívku, která nepůjde jen po penězích zadoufá Max. Hlasově vytočí jednotlivé čísla obchodních partnerů a snaží si vzpomenout na ještě nějakou výmluvu, proč se tentokráte nedostaví na tu obchodní schůzi, která rozhodne o dalším osudu firmy. Po chvilce napínaní svého mozkového centra se usměje, jak přijde na jednoduchý, ale skvělý nápad. Cestou vážným hlasem, ale šibalskými jiskřičkami v očích všem vykládá, že hrabě Chevalier la Varrene má problémy se zaměstnanci společnosti. Doslova vidí jejich chápavé kývaní, které  mu rozšíří úsměv ještě víc.
  "Kruci kde je?“ Rozhlíží se po přeplněné hale a snaží se zjistit, kam mu to zmizel. Znejistí, když ho vidí spěchat k terminálu 323. Spojené státy? A společnost opět Delta? To snad ne, v duchu zaúpí, ale odhodlaně míří k okénku s nápisem Delta. Musím letět snim, i kdybych měl unést letadlo.
   "Potřebuji nutně  letenku do New Yorku na let  25." Ztuhne ,když slyší příjemný hlas jak mu oznamuje..
   “Je mi líto, ale tenhle let je vyprodaný, ale mohu..."
   „Jak může být vyprodaný?" vpadne z něho a nechápavě vrtí hlavou. Svoje letadlo tady ještě nemá a i kdyby tak stejně by ho mohl ztratit v  davu letadel. Ne musí letět s nim. Kleje jako pohan a mozek se mu vaří o stošest. Kruci nemá čas slečnu přesvědčovat o tom, aby ho pustila i když je opravdu hezká a má příjemný hlas. Zkusí starý osvědčený způsob známý po celém světě a to úplatek. Úplatek zabere na všechny jen rozhoduje cena a kolik. V tomto případě nemá čas na ni vytasit svoji okouzlující osobnost. Vytáhne platinovu kartu a přisune  k ní. Ta zpozorní a zvedne hlavu.
  „Možná..." Chev se na ní vytasí se svým nejlepším úsměvem playboye Anglie. Doslova září.     
  „Moc prosím ani nevíte jak je nutné abych tam byl."
  „No já nevím..." Chev přisune balíček librovek. Pochopí, že tady budou hrát rozhodující roli peníze. "Pro Vás jako malé odškodné za..."odmlčí se hledá vhodný výraz.
   „...přesměrování jízdenky“ doplní ho snaživě slečna z okénka.  „Tady děkuji“ shrábne nenápadně peníze, vezme platinovou kartu, pokochá se ji  a projede snímačem.
  „Jste kouzelná.“ Podívá se na hodinky. Půlhodiny do odletu. Rozhledne se a rovnou jde k terminálu. Rychle mu projedou lístek a on vyráží dál rychlou chůzi.
   Před odbavením mu někdo strčí do ruky malý kufřík. Chev ani nepoděkuje a rychle proletí celnici. Je celý rozradostněný, že poletí stejným letadlem jako Shane. Spěchá jak může. Včas, když zahlédne jak už se zavírají dveře. Stihl, zajásá a vkročí do letadla. Max se za ním dívá a přemýšlí kdo to je za kým tak horlivě spěchá. Musí to být někdo výjimečný, pomyslí si, otočí se a se zářivým úsměvem kolem sebe jde pryč z haly. Od té doby co je sekretářem hraběte Chevaliera la Varenna se mu nápadně změnil život i co se týče žen.
  Chev jde pomalu a dívá se kam ho posadili. Začíná mu tuhnout tvář při poznání kde je jeho sedadlo. Turistická třída??? Co to proboha , ale ovládne se, když vidí letadlo narvané až po střechu. Nenápadně se dívá, kde je Shane. Nevidí ho, ale ví, že tam někde je. Tady je sedadlo a zakleje, když uvidí maminku a uprostřed  asi tak devitiléteho kluka. Nevšimne si jak si ho prohlíží ta paní vedle toho kluka. Znervózní. Děti. To ne. Jen ne děti s takovým kukučem a co mají v ruce robota, ale nakonec usedne k okénku a oklepe se jak je mu zima.
  Usedne, zapne si pásy, když do něho ten kluk dloubne loktem. V duchu zaúpí, když si představí jak bude probíhat cesta. Za dvacet minut startuji a kromě vypichnutého oka zažil vše. Nejčastějiší je reakce on a vpád robota do jeho vzdušného prostoru. Podívá se vedle sebe na tu maminku. Je to vůbec jeho matka?
  „Ehm“ odkašle si. „To je vaše dítě?" s  uklidňujícím úsměvem se zeptá.
  Ta se usměje. „Ale ne jen ho doprovázím, viď Robbie miláčku. No není to zlatíčko? A jak si hezky hraje s tým robotem. Dostal ho dneska a je z něho celý šťastný viď, Robiie?“ a pocuchá mu vlasy. Zároveň se snaží povytáhnout si sukeň, aby byly vidět její štíhlé stehna. Chev si pomyslí, že je to vzrušující asi jako  přednáška v horní sněmovně o přijetí nového zákona. Nezáživné jako vyčihlé šampaňské, ale kdyby tak Shane a polkne. Kruci jede přece aby o svém nepříteli něco zjistil a ne aby tady fantazíroval o jeho nohou. Je na dně. Jak asi vypadají?  a v duchu si sype popel na hlavu. Potřeboval by nějakého panáka. Dvojitého panáka. Velkého panáka.
  Nakonec se mu podaří usnout, když ho vzbudí hlas letušky a nepříjemný obličej jeho malého souseda.  Zrovna se chystal  pustit do jeho jídla, ale když Chev viděl co mu dali, tak ochotně mu to přenehal doufajíc, že zmlkne anebo chytne nějakou střevní potíž a raději ne, když si představí ten jeho ječák, jak tady u jeho ucha  naříká. Sedí spokojeně a popiji. Ještě chvilku a zbaví se té otravné turistické třídy. Turistická třída. Jak dlouho v něčem takovém nebyl?
  Kdysi dávno takhle jezdíval pořád a bylo to pro něj dobrodružství. Teď jsou to spíš muka středověkého kacíře v mučírně pod dohledem inkvizitora v podobě devitilétého kluka a robotka, který soustavně bzučí.  Už řádku let takhle nejel. Naposled to bylo, když letěl tím malým letadlem nad džunglí. Bylo to uděsné. Celou dobu se bál, že vypadne i s těma slepicema do bažiny. Nakonec tam spadly jen dvě a on se snažil ovládnout, aby se nepodíval jak ve vzduchu plachtí směr bažiny. A pak  toho hořekování nad ztracenými slepicemi...v životě neviděl tak lamentovat ženskou. Rozhodně to byl perfektní výkon. Po chvilce se snaží uvelebit a opět usnout, ale pořád bez výsledku. Tak zavře oči a začne si vybavovat jak ho poprvé uviděl, kdy ještě nevěděl, že je jeho nepřítel. Že budou stát proti sobě a kdy myslel, že budou spolu...  
  „Zapněte si pásy!“ přeruší je hlas a on otevře oči. Odstrčí hlavu toho spratka ze svého ramene a odolá se podívat jestli je nemá poslintané. Zapne pásy.
  „Nemusíte být tak hrubý na to ubohé dítě!" vyjede něho hlas té chůvy. Chevovi prasknou nervy.
  „Kdyby to nebyl  nevychovaný kluk, stejně jako vy jste..." sjede ji svým pohledem od shora dolu, zastaví se očima na stehnech “.. tak možná nejsem tak hrubý.“ Ta chce něco říct, ale rozmyslí si to. Přitiskne si k sobě dítě. Měl jsem to udělat dřív. Mohl jsem mít  svatý klid.
   Přistanou a všichni jsou jen rádi, že je konec letu. Chev se prodrá přes nadávky spolucestujících  jako první ven z letadla a začne se dívat kde je Shane. Perfektní, tamhle a nenápadně se otočí, aby ho viděl ve skle. Kruci kam to jde a zpanikaří, když vidí, že nejde ven, ale k dalšímu odbavení. Zakleje. Dneska mu začínají nervy opravdu pracovat a on kleje jako londýnský dlaždič. Dokud ho nepoznal tak skoro ani nepotřeboval klít. Kam to letí? Jde za ním a snaží se nenápadně vyzvědět kam.
   "San Francisco vlevo a rovně. " Se mu poštěstí zaslechnout celníka. Konečně a jde k východu. V klidu projde a hned se jde dívat na lety do San Francisca. Dívá se na monitor a nevěří svým očim. Tři lety. Tři  lety? polkne, ale on chce jen jediný. Kterým může asi tak letět?  Zachmuří se a rychlým krokem jde k okénku první společnosti. Rychle zakoupí letenku, pak přejde k druhému druhé společnosti, koupí druhou letenku a běží k další společnosti.
   „Přijdu hned.“ zkoprní. Jak si někdo zrovna teď může odejít. Začne bušit na okénku.
   „No jo už jdu!" uslyší a ticho. Zabuší znova.
  „Jo jo!“  Ze zadu vycupitá blondýnka. Začíná nesnášet blondýnky. Na jmenovce má jméno Elisse. Má pocit deja vú.
  „Jeden let do San Francisca.“
  „Kam? “
  „San Francisco. Ten let co letí za hodinu“ ještě přežvýkovat a myslel by si, že má před sebou blonďatou krávu. Dneska je fakt nějak hrubý.
  „Aha. Tak počkejte.“ Otočí se ze židle dozadu, nadechne se a křikne. “Annie nevíš jak se vydává letenka?“ Ticho. „Asi už odešla. Já to tedy zkusím.“ Natáhne  prst s nehtem obarveným na rudo a ťukne do klávesnice, po chvilce zase. Chev začíná být nervózní z toho ťukání.
  „Slečno, já bych chtěl tu letenku ještě dnes “  neovládne se.
  „Jo. Jo. Ještě chvilku a mám ji. Třista dolarů!“Vyhrkne vítězoslavně. Chev klidně vytáhne kartu.
  „Annie nevíš jak se bere karta?“ Ticho. „Tak já to tedy zkusím. Chvilku vydržíte, že.“ Usměje se zubním úsměvem. Chev rezignovaně stojí u okénka a čeká až slečna s rudým nehtem  mu projede kartu. Sebere kartu, vytrhne jízdenku  a projde všemi třemi terminály. Klidně by zaplatil víc jen, aby věděl kam to letí tak brzy co se vrátil z New Yorku. Práce z agentury to nebude a milenka taky ne.  Letí letištěm a přibíhá k prvnímu letu. Zrovna nastupuji pasažeři do letadla. Nikde ho nevidí. Musel by mít velkou kliku, aby ho tady našel si uvědomuje.
  Zkusí druhý let. Nikde. Otáčí se a chce běžet k poslednímu letu, když ho koutem oka zahlédne jak rozbaluje bagetu. Uvědomí si jaký má hlad, ale let nemůže zmeškat. Jde davem a nespouští z něho oči.
  Nastupuje jako poslední opojený svým úspěchem a štěstím. Sedá si do první třídy a vzpomene na toho šikovného mladého muže, který mu to vydával. Za chvilku si už pochutnává na jídle a spokojeně přemítá, že někde za nim sedí Shane a on ho neztratil z dohledu. Když ne svým letadlem letět  tak aspoň v první tříde. Ten klid. Žádný halas a obsluha perfektní. Požádá letušku o polštář a za chvilku spí.
   Je to vše takové divné,  právě si říká Shane nad kávou. Pořád má pocit, jako by ho někdo sledoval, ale nikoho neviděl. Ne ne to se mi jen zdá. Usměje se na starší pár vedle sebe. Let byl docela dobrý a nebýt těch snu s Chevem tak by řekl, že byl až moc dobrý. Nikde žádný zádrhel, vše bylo tak hladký a ani letadla neměli zpoždění jako poslední dobou. Za chvilku bude v San Francisku. Možná by se měl prospat a zaspat ten dlouhý let.
  „Zapněte si pásy...“ a další věty o počasí a podobně  neposlouchá. Konečně je let za ním a bude se mohl konečně věnovat tomu nejdůležitějšímu a ne nějakým přeludům. Pátraní po vrazích Suzie a hlavně proč? Docela by ho zajímal ten profesor, ale uvidí se. Nahmatá figurku a vzpomene si na předešlý let, jak ho uklidnila. Perfektní dosednutí. Projit celnici a je tady. Vyjde z budovy a málem se zalkne horkým vzduchem tetelícím se v slunci. Zapomněl sluneční brýle.  Vrátí se zpět a přemýšlí. Taxik nebo auto. Nakonec vyhraje auto. Chev zatím jde těsně za nim, ale dostatečně vzdálen ho pozoruje jak si objednává auto. Chev hned udělá to stejné u konkureční společnosti a jen si kouše rty, aby se vše načasovalo správně. Teď, když je tak blízko a ani neví čemu, nechce ho ztratit z oči ani náhodou.
    Ani jeden z nich si nevšimne mužů v černém, kteří sledují  Shana. Domlouvají se mobily a střídají se v párech.
  „Musíme zjistit kam má namířeno. Je to jasné všem? Možná má nějakou schůzku, takže kontakt jen ve výjmečném případě, ano?“
  Shane si zajistil zatím stejné auto v jakém jezdí doma. Je spokojený a na sedadle spolujezdce rozprostře instrukce od profesora. Cesta bude dlouhá a náročná. Možná měl letět místním letadlem, ale má dost času a rád se projede. Když dovolená tak dovolená se vším všudy.Takže nejdřív do Sacramenta potom údolím s řekou Sacramento k řece Pit až na dohled činné sopky Mount Shasta a údolím k městečku Alturas a pak nějakými cesty k menšímu městečku Vya a pak se uvidí. No rozhodně projede kus krásné země a možná konečně přestane myslet na Cheva. Nasedne a usedne za volant. Musí si mozek přeměnit na kterou stranu bude jezdit. Nechtěl by skončit tak pitomě, že se naboura kvůli jiným pruhum. Vyjede a po chvilce si pustí rádio s country muzikou. Chytne ho to a když některou zná tak si ji pobrukuje.
  Chev zatím jede těsně za nim. Ještě tak aby ho ztratil. Je naštvaný, protože nemá štěnice a musí sledovat starým způsobem. Jestli mu dojde palivo nebo něco podobného tak ..no co budeš dělat Cheve. Vyhlasíš celonárodní pátraní po agentu MI5? Zašklebí se a pustí si taky rádio. Country. Nemá rád country. Má rád blues,  staré balady, shansony  a může být i dobrý rock. Snaží se naladit jinou stanici. Nakonec najde, kde je aspoň rock. Pohledne na sedadlo spolujezdce. Má tam svůj kufřík.
  Max je opravdu machr, když tak rychle ho doručil. Otevře zip a mrkne se co tam je. Perfektní když navrhu uvidí sandwiche. Jak to mohl tušit? Jeden si vezme, roztrhne zuby obal a zakousne se. Ještě chybí něco k piti. Malá láhev vody. Lepší něco než nic. Po stovce kilometrech vypne rádio a jede za ním. Už by se měl stočit k benzínce a opravdu. Blikáním odbočuje  k jedné z těch velkých pump. Je tam obchod, motorest a hlavně taky toalety. Chev rychlým smykem se dostane před jiné auto. Řidič auta mu nadává, ale on potřebuje být dřív než Shane. Co kdyby tady nečekal. Musí vzít v úvahu každou eventualitu. Rychle natankuje a pozoruje jak čeká ve frontě na benzín. Poodjede a rychle vběhne do obchodu a pak na toalety. Vyběhne ven a s ulehčením zjišťuje, že Shanovo auto ještě stojí. Sedne si do svého a pozoruje ho. Čeká na Shana dokud se nenají. Závidí mu jak si může dělat co chce.
   Není to Chev? když vidí černé delší vlasy u bílého auta, které vyvolalo takový rozruh svou nedočkavostí. Jemu by to bylo podobné něco takového udělat. Ne to je hloupost. Začínáš v každém černovlasém muži vidět Cheva. Měl by ses vzpamatovat a přestat myslet o něm a soustředit se na případ šachovnice. Vytáhne figurku a pozoruje její tmavý povrch.Je asi vysoká sedm - osm centimetrů a  je z červeného jantaru a je nádherná. Jeden kus velkého jantaru. Známý - odborník přes jantar říkal, že tak krásný kus kamene dlouho neviděl a  že to vypadá na baltský jantar. Neví jak vypadají ty další, ale umělec, který to dělal ji dal výraz tváře urputně bránící něco nebo spíš někoho. Stažené rysy. Má v ruce luk se šípem u nohy a je vidět, že každou další chvilkou ji zvedne a vystřelí. Vystřelí svůj smrtící šíp do řady nepřítele. Pohladí ji břiškem palce. Jemně jen aby ji nepoškodil. Musí jet a zjistit víc. Touha vědět ho popohání už tři roky. Zabalí ji a schová do měkké látky.
  Vyjde ven a rozhédne se. Protáhne tělo a netuší jak Chevovi přitom zasvítí oči. Nasedne do auta a vyrazí údolím dál. Za ním se plíží Chev a za nimi dvěma mži v černém. Netuší o sobě a všichni jsou soustředěni na svůj cíl. Shane na cíl cesty končící u profesora, Chev na Shana a na neznámý cíl a muži od FBI na Shana coby teroristu  a zjištění dalších faktů. Jako komplicové popřípadě zákazník.
  Na konci cesty jedou už jen tři auta místo čtyř. Shane má radost protože se konečně blíží ke konci cesty. Je už v městečku Vya a je už dost pozdě. Jen doufá, že bude mohl někde přespat. V místním obchodě se ptá na cestu a obchodník v loveckém mu kreslí mapku. Chev zaparkuje nedaleko a schová se. Nenápadně pozoruje co tam Shane provádí. Asi k někomu jede. Vidí vycházet Shana a i to jak miří k místnímu motorestu. Rychle vystartuje do obchodu a ptá se po dalekohledu. Chce koupit první, který mu doporučí, ale pak si vzpomene, že už bude  tma a pak se zeptá jestli nemá dalekohled s infračerveným viděním. Obchodník se zamračí.
  „Jeden mám, ale je dost drahý.“
  „Nevadí. Můžete mi ho ukázat.“ Obchodník váhavě vytasí dalekohled a Chev hned pozná, že tohle rozhodně není jen tak něco.
  „Kolik a berete kartu?“ Obchodník přikývne a je rád, že se té věci zbaví. Lovecké zbraně a pistole je jedno tohle je něco jiného. Chev si pomyslí, kde vůbec k takové věci přišel, ale sbalí a je rád, že to má z krku. Jde ven a je rád, že tam je Shanovo auto. Nasedne a sedí. Ještě dobře že je trpělivý jinak by už dávno vyletěl z kůže.
  Zrovna, když se rozhoduje, že si protáhne kostru tak vidí vycházet Shana z jídelny a nasednout. Šeří se a on je doslova nalepený na jeho autě. Nechápe proč se svým výcvikem ho ještě nezahlédl? Sice si dává pozor, ale jeho výcvik...kroutí hlavou. Buď je unavený nebo má v hlavě jiné myšlenky. Moc nedoufá, že by to mohl být on, ale bylo by to hezké. Od té doby co nasedl do toho letadla má pocit,že je na horské dráze. Jednou štěstím plave v oblacích a podruhé je někde dole na podlaze. Povzdechne si, když uvidí světlo nějaké chaty. Zaparkuje se zhasnutými světly na příjezdové cestě. Před chatou je velké prostranství.
  „Dobrý večer pane profesore.“
  „Říkejte mi Danieli a vůbec to nevadí.“ Chev si přiloží dalekohled a oddechne si, když vidí staršího muže. Žádná ženská. Neví neví co by dělal, kdyby byla. Asi by zajel znova do toho obchodu se zbraněmi. Poleká se jak je žárlivý. Nikdy by si to nemyslel. Vidí jak oba mizí uprostřed chaty. Vystoupí z auta a jde blíž k chatě s vojenským dalekohledem na krku.
  Shane je překvapený zjevem profesora, ale nic neříká. Je starší než si myslel, ale stále vypadá dobře. Daniel Rastocnik ho vede do knihovny. Dívá se na toho vysokého hubeného muže. Určitě to není nějaký obchodník, sběratel nebo něco podobného. Podívá se mu do oči. Hodně toho viděly a ne zrovna hezké věcí. Polda nejspíš a přízvuk Anglie. Stará dobrá Anglie si řekne s úšklebkem. Jsou moc rezervovaní. Nedáva najevo svoje pocity a otevře dveře.
  „Tedy to je knih a těch šachovnic. Jste vášnivý sběratel“ řekne trochu překvapeně Shane. Ještě nikdy neviděl tolik šachovnic. Přechází od jedné k druhé. Potom se otočí a přejde rovnou k věcí.
  „Rád bych je obdivoval, ale jsem tady kvůli jedné jediné. Můžete mi říct o ni něco?“ Profesor přikývne. Obdivuje lidi, kteří jdou hned k věcí a nemažou se etikou.
  „Tady jsme to připravil. Víte ta šachovnice, ale přečtu Vám to.“
  „Šachovnice je tvořena tmavým nebo-li červeným jantarem a velmi světlým jantarem. Pole jsou velké 5x5 centimetrů. Každá strana je dlouhá 40 centimetrů. Jantarové pole jsou spojeny a zasazeny nejspíše do černého mramoru. Výška podstavce  je 5 centimetrů. Na okraji podstavce můžeme nahmatat drobné reliéfy.“Shane mlčky poslouchá a má pocit, že je to ona. Profesor pokračuje dál. „Figurky jsou velmi zvláštně provedené neznámým umělcem. Jsou od 7 centimetrů - pěšácí, 9- centimetrů jezdci, střelci a věže, 11 centimetrů král s královnou. Stejně jako plocha šachovnice i ony jsou vyřezány z červeného a žlutého jantarů pocházející z baltských nalezišť. Všechny figurky jsou vyřezávany z jendoho kusu jantaru. Provedení nebo-li vyřezaní a pak celková technika leštění je neznámá. Zvláštnosti šachovnice je, ale provedení figurek. Narozdíl od všech ostatních šachovnici tato nemá jednotné figurky, ale každá je jiná. Oblečení a zbraně šachových figurek umělec pojal v duchu středověkých tradic, i když šachovnice byla vytvořena předpokladáme v 16. století. Červené nebo-li černé figurky se brání a světlé jantarové fidurky nebo-li bílé útočí. Neznámý umělec je vykreslil do nejmenších podrobnosti a rysy tváře jsou věrné lidským. Každý pohyb je přesně vyřezán.Když se díváme na šachovnici máme pocit, že i když jsou v klidu tak mezi nimi probíhá zuřivá bitva.“ Profesor se odmlčí a nadechne se k další četbě.
  “Jak jsem popisoval bílé figurky jsou útočící a černé bránici. Bílí pěšáci mají v rukou meče a svým výrazem, pohybem útočí. Černí pěšci mají taktéž v rukou meče, ale nehnutě s nimi stojí a čekají na útok bezvýraznými, ale s napjatými rysy v tváři. Všechny figurky mají v rukou meče kromě střelců, kteří jako jediní mají luky.“ Shane napjatě poslouchá popis figurek a skoro se syčivě nadechne při popisu střelce. Luk. „Jezdci jsou na konich taktéž s meči. Jak černí koně tak bílý jsou ve stejné pozici a to na zadních se vzpinajícími přednimí. Rozdíl je, ale v jezdcich. Zatímco jedni mají výraz urputně útočích vojáků s napřaženými meči v útoku, v druhých vidíme chladný klid a čekání. Stejně je to se střelci. Bílé figurky  s ledovým klidem mají natažené luky a šípy střílejí, černí střelci s luky u nohou vyčkavají na povel, aby mohli střílet. Jedině věže umělec udělal stejné. Vyčkavající a absolutně nechybné. Stojí na vých místech pevně jako skála. Bílá s černou královnou mají taktéž v ruce spíš mečíky než meče. Když se na ně díváte máte pocit, že obě královny se dívají na krále a čekají. Bílá i černá královna jsou obě taktéž v pohybu. A tady je dost velký rozdíl, protože obě královny svými mečíky jakoby chránily krále, ale zároveň byli v útoku. Figurka krále jsou opět statické s chladnými skoro bezvýraznými rysy, stojí s meči opřenými u nohou. Ruce mají spojene na jílci meču.Umělec zřejmě chtěl dát najevo, že jsou to nejméně důležité figurky. Celá šachovnice působí dojmem bitvy, pochybu.“
  „Tady popis už není důležitý. Spíš se jedná o pocity o vyjádření té šachovnice. Psal to jeden sběratel, který měl možnost tu šachovnici vidět. Nechal jsem to přeložit svým přítelem z ruštiny.“
  “Z ruštiny?“ ozve se dychtivě Shane.
  „Ano já jsem Vám to neřekl.  Ten popis šachovnice je ze ztracené jantarové komnaty.“ Profesor čeká co na to Shane. Ten ztuhne. Jantarová komnata. Četl oni. Jedna z největších záhad 20 století. Ukradená, ztracená, nenalezená. Poklad, který viří lidem dobrých padesát let. Vzbuzuje touhu po dobrodružství. Jestli  ta šachovnice je z jantarové komnaty, tak to je problém s velkým P. To není nic lehkého jak se zdá. To je...
  „Mohu vědět odkud jste vzal tak přesný popis te šachové figurky střelce?“ Shane cítí napětí i zájem profesora. Najednou nemá chuť mu ji ukázat. Má pocit, že ji musí chránit. Něco mu říká, aby ji neukazoval. Přejde k němu a dívá se na knihy rozložené na stole.
  „Je tam něco víc?“ zeptá se chraptivým hlasem.
  „Jen to, že roku 1696 dal jeden polský šlechtic z rodu Radziejowskich tuto šachovnici Petru I Velikému jako dar, při příležitosti uzaveření smlouvy s Polskem a Dánskem proti Švedům. Petr I ji dal umístit do Jantarové komnaty. Jinak zbytek je nedůležitý a nepodstatný. K té šachovnici se váže i legenda, ale mám pocit, že Vás spíš zajímají fakta a ne nějaké povídačky. Shane se natáhne po knížce.
  Profesor se na něho dívá pohledem, který by Shane kdyby ho viděl označil vražedný. Chev ukrytý venku a s dalekohledem na očích dobře vidí výraz v profesorově tváři. Ten toužebně vražedný  výraz, když někdo něco chce za každou cenu a neohlíží se jak, kde a kdy to dostane. Chev ho poznal dobře a má starost o Shana.
  „Vypadni“ šeptá si Chev, když vidí jak profesor se na něho dívá. Ve chvílí, kdy se natáhne po knížce se stane několik věcí. Chev ucítí v týle chladný kov zbraně, jsou vykopnuty dveře od knihovny  a profesor se chytne za srdce a skácí se. Nastane zmatek a jedině Shane s Chevem s rukama nahoře přihlížejí jak profesora nakladají do auta.
  „Tak jdeme“ řekne jeden z mužů v černém Chevovi a popostrčí ho.
  „Jsem přislušník Velké Británie a nemáte právo se mnou tak zacházet!“ řekne s klidem .
  „S tímhle? „ a sejme mu z krku  infračervený vojenský dalekohled. „To budete muset vysvětlit.“ Chev zakleje, když si uvědomí do jaké pasti se dostal díky dalekohledu. A to jen proto, že chtěl vědět co provádí Shane.
  „Jsem poručík Shane Draven ze Scotland Yardu ve výslužbě a měl jsem tady důležité jednání, které jste mi svým zasáhem zmařili.“ Shane vztekle si je měří.
  “Opravdu my máme jiné informace. Podle našich údajů jste hledaný terorista, střelec skupiny Black shoot. Takže mohl byste nám říct pravdu?“ Shane neví jestli je to vtip nebo ne. Zkoumá v paměti jestli není prvního dubna, ale nakonec se ujiš´tuje, že ti chlápci v černém to myslí vážně.
  „Řekl jsem vám prav...“zarazí se, když vidí do dveří vcházet Cheva s rukama nahoře  a za ním dalšího s agentů. Okamžitě mu všechno dojde. Vrhne se k němu a chytne ho pod krkem. Tak přece jen měl pravdu a všude ho viděl na té cestě sem. Ten bastard ho sledoval určitě až z Anglie. Oba agenti FBI vidí jak ten z knihovny co si říká Shane Draven škrtí toho druhého. Ten se snaží něco říct. Oba nakonec přiskočí a odtrhnou je od sebe. Shane je úplně mimo.
  „Ty ty ...“klesne na židli.“Proč?“ Agenti pochopí, že se znají a jsou zvědavi co z toho bude. Venku uslyší přistávat vrtulník. Chev si upraví oblečení a s nehnutým výrazem se dívá na Shana. Moc nebyl nadšený, když ho tady viděl.
  „Protož chci o tobě všechno vědět. Informace světu vládnou, Shane“řekne dutě. Má pocit, že všchno je v černé mlze. Je zbytečné dál uvažovat o tom, že by nakonec mezi nimi mohlo něco být. Budou nepřátele a nakonec jeden z nich bude mrtvý. A on chce ještě tady nějaký čas zůstat.
  Agenti nevědí co dělat. Doklady souhlasí, ale přece jen informace byly správné. Zřejmě se ti dva znají, ale ...
  „Zatkněte je. Prověříme si je u nás.“ Agenti jim nasadí želízka a vyvedou ven. Shane má pocit celou dobu neskutečná. Jak to, že si ho nevšiml? Obestře ho děs. Zjistil něco, zaslechl něco z toho co se tady mluvilo? Doufá, že ne. A přece, když ho uviděl byl jeho první impuls obejmout. Nezbaví se ho až do smrti. Jeden z nich musí pryč a on ještě nevyšetřil smrt Suzie a tajemství šachovnice. Teď, když ví odkud pochází je to o to nebezpečnější než dřív. Jantarová komnata. Kolik lidi na světě má o ni zájem? Spousta. Od vlád, až po hledače pokladů a sběratele. Nesmí zapomenout ani na různé agentury. I jeho MI5 by ji určitě chtěla. Jde vedle Cheva a snaží se nevnímat ho.
  Agenti je usadí za sebou. Chev je vzadu a Shane vepředu. Shane se otočí a podívá se do jeho oči barvy oliv. Jsou tak, ale ten výraz chladný výraz zabijáka nesluší jim. Nejraději je měl veselé s jiskřičkami smíchu, tak jak se na něho dívaly tam v letadle.
  Chev mu oplatí jeho pohled. Jsou tak smutné a šokované jako by něco udělal neodpustitelného. Ale co? Co tam vše v knihovně to znamenalo. Musí to vypátrat. Rád by si snim promluvil, ale ví, že to nebude možné. Ani jeden se nevzdá svých tajemství tak snadno. Ani on ani Shane. A oba mají své tajemství. Jaké je to jeho? Uslyší hluk vrtulí. Hluk jim pronikne do uši a zalehnou je. Shane se otočí zět a dívá se na to jak v poryvech větru se ohýbají stromy. Pilot musí být velmi šikovný, když zvládl přistát na tomhle kousku volné louky. Chev se dívá na jeho blond vasy, na jeho zátylek. Shane cítí jeho upřený pohled v zádech a cítí se tak divně, zvláštně. Na jednu stranu mu to dělá dobře a na druhou stranu ho to zneklidňuje. Otočí se a zachytí opět jeho pohled. Směs touhy i chladu, trochu snad nenávistí, ale hlavně touha. Neví po čem. Po něm? Chce se zeptat jak sem dorazil, jak, ale nejde to. Otočí se zpět a dívá se na na karajinu Skalnatých hor.
  Pohledne na náramky. Kruci jak se v takové situaci mohl ocitnout? Musí se zeptat, kdo jim dal takový absurdní tip. Chev ne Chevalier to nebyl. Zasměje se a všichni se po něm ohlednou. Připadá mu to absudrní, když vezme v úvahu, že konečně nevědomky chytli slavného zabijáka Foxe a myslí si, že on je střelec nějaké teroristické buňky. Je to celé k smíchu. Od té doby co ho zná se směje častěji a ty situace. To setkání cítí, že ho změnilo.
  Mám jim říct kdo to za ním sedí? Ne kdepak. Chevalier la Varenne patří výhradně jen jemu. V každých záležitostech a ať to vše dopadne jak chce je můj. Nikdy moc nebyl majetnický a nebude. Chev mu patří tím, že on ho chytí. On to bude kdo mu nasadí želízka a předá agentuře. Co jinak si dělá a ským je jeho věc.
  Proč se Shane obelháváš, řekne mu mozek. Vztekle se zamračí. Začíná si lhát sám sobě. Vždy si zakládal na tom, že je chladně racionálně uvažující člověk a teď se  snaží o lež nebo aspoň o polopravdu jen, aby si nic nepřiznal. Je to špatné. Otočí se k němu. Nic se od toho únosu nezměnilo. Stále ho přitahuje.
  Proč se neotočí tam kam má, pomysli si Chev. Vejrá jako sůva a za těma šedýma očima nemůže nic přečíst. Nic nevidí. Jen jeho zneklidňující pohled. Jak dlouho ještě poletíme  se zamyslí? Rád by vypadl. Ta jeho blízkost ho vzrušuje. V poslední době je pořád v stavu, kdy je ... potřeboval by se te frustrace zbavit. začne v duchu listovat seznamem telefonních čísel svých přítelkyň, ale zničeho nic mu každá připadá tak nemastná neslaná. A to jsou mezi nima modelky, umělkyně i pár hereček by našel. Možná kdyby ho prozkoumal důklad...náraz. Ztuhne, když si uvědomí změnu rytmu vrtulí a podivný zvuk. Polkne. Cukne pouty, ale drží pevně. Podívá se na agenta vedle sebe. Je v klidu. Copak to neslyší? Ale ví, že od Thajska má sluch citlivější. Vůbec si odatmtud přinesl smysly...zachvěje se, když ucítí jak zvuk zesílí.
  Chce něco říct a druhou rukou se opře o opěradlo Shana. Ten se otočí. Chev má strach, když vidí jeho pohled. Naznačuje uší a nahoru na vrtulník. Zaposlouchá se, ale nic neslyší. Zavrtí hlavou, že nic neslyší, ale najednou vrtulník sebou cukne. Agenti po sobě ohlednou a pilot najednou něco jim říká. Natočí se k sobě a něco povídají. Shane je neslyší, ale ví jedno. Musí získat klíčky. Rozcvičí si jednu ruku a vklouzne do kapsy pro kíčky. Ničeho si nevšiml. Diletanti si pomyslí a svírá klíčky.
  Vrtulník jde dolů a pilot má co dělat, aby ho uřidíl. Země se rychle  bliží. Vrtulník přestává být nekontrolovatelný. Všichni přimrazeně čekají až dopadne. Shane si odemkne pouta a otočí se. Má mu je odemknout nebo ho má nechat zemřít? Agent si toho všimne a začne se s nim rvát. Shana zajímá jen jedno. Musí přežít a je jedno jak. I on musí. Neváhá, otočí se a rychle odemkne i Chevovi pouta. Ten se před chvilkou snaží ruku vytáhnout, ale želízka jsou přilíš malá. Už se smiřuje, že tam zůstane, když ucítí na své ruce Shana a odemykání pout. V tu chvílí už se každý snaží přežít jak se dá.
  První větve. Všichni cítí jak vrtulník se rozpadá a křičí. Nemůžou se ovládnout. Předním sklem projede větev a pilot je v okamžiku mrtvý. V kabině je všude krev. Jeden za agentů otevře dveře  a vyskočí ven. Agent a Chev s Shanem se dívají jak mizí. Možná to přežije. Shane chladně uvažuje, kdy vyskočí. Ještě ne. Ještě je brzy. Neví jestli to přežije. Chev se řídí  klidem Shana. Jestli se to nepovede tak uhoří ve výbuchu stroje.
  Země už to bude a skáče. Chev taky. Dopadají dobře a oba se skulí. Vrtulník několik metrů od nich vybuchne a Shane rychle přivře oči. Oba cítí, jak je ovane prudký žár. Kousek blíž a je znich maso na grilu si pomyslí s opojným pocitem přeživšího, Chev.
  Vstane a až na pár naražených věcí se cítí moc dobře. Hodně to odneslo oblečení. Opráší se a podívá se po vrtulníku. Je na cucky. Spokojeně se dívá jak hoří. Pak si vzpomene na Shana. Otočí se a dívá se do ústí pistole a na ležícího Shana.
  „Nemohu. Já nemohu se hýbat. Musím dokončit to...“ vyráží ze sebe. Chev uslyší cvaknutí pojistky. Určitě se trefí i přes to, že je v tak hrozném stavu. Prohlédne ho a vidí jak jeho stehno je rozevřené a uniká z něho krev. Musí, musí mu pomoci. Nebo ne? Možná by mohl to tak nechat a sám odejít. Nikdo nezná pravdu kromě jeho. „Zachráníš mně nebo tě zabiji. Pokud mám skončit tady já,  tak ty taky Chevaliere La Varenne alias Foxi. Rozumíš tomu? „ Snaží se nadzvednout, ale nejde to. Cítí jak ho obestírají mrákoty. Neví co mu je, ale Cheva vidí dvakrát i třikrát. Snaží se zaostřit zrak, ale nejde. Pistole se mu zachvěje v rukou jak je slabý
  „Řekni mi rychle. Zachráníš mně nebo skončíme tady spolu?“ Cítí, že už dlouho nevydrží držet tu pistoli. Dívá se do jeho tak krásných oči - olivových a čeká na ortel ze rtů Cheva chladnokrevného vraha a přece...