Shounen - ai povídky

                                                  Příměří

  „Zachráníš mně nebo tady zůstaneš se mnou?“ zopakuje to Shane chvějícím hlasem. Chev cítí, že Shane je na pokraji sil. Zahledí se na vrtulník, který osvětluje scénu svými horkými plameny, na stromy a pak znovu na něho.

  „Zachránit potom co jsi mně chtěl uškrtit? Řekni mi důvod proč? Proč bych to měl dělat. Chceš mně chytit a předát svoji agentuře, vzít svobodu. Tady vše se může krásně vyřešit. I když trefíš tak možná přežiji. V te tmě to by byl zázrak, Shane víš to? Šílený bolestí nevěděl co dělá? cituji tvým nadřízeným.“ odmlčí se. Ale ví, že nemá moc na vybranou. Nemůže ho tady nechat pojít jako psa. „Sakra!“ zakleje. Shane se usměje. Víc nechce.

  „Díky bohu. Věřím ti nevím proč, ale věřím ti...“ nedokončí větu a klesne na zem posypanou jehličím. Zbraň mu vypadne z ruky a vystřelí. Chev cítí jak kulka hvízdne okolo něho  a podívá se dolu. Jeho oblíbené kalhoty jsou zničené ještě víc. Rychle přiběhne k Shanovi a dívá se na jeho nohu. Dobře, že ty plameny osvětluji scénu jak vyšitou z filmu. Jenže to není  film. Stiskne rty. Je v hrozném stavu. Sáhne mu na tep a zkontroluje jestli správně dýchá. Roztrha kabát a zaškrtí mu stehno. Mimoděk ho napadne, že opravdu má pěkné nohy. Podívá se na ránu a vidí jak je špinavá od větve. Ještě dobře, že krev mu většinu  nečistoty vyplavila. Přejde k jeho hlavě a zvedne ji. Dýchá, ale asi má otřes mozku. Nedaleko odtud viděl z vrtulníku chatu nebo srub. Možná by zvládl ho tam donést. Otře mu ušpiněnou tvář a vidí jak je bledý. Musí ho to šíleně bolet. Potřebuje sucho a hlavně klid. Položí jeho hlavu opatrně na zem. Vstane a jde se mrknout k vrtulníku. Nic nevidí. Vše zůstalo v plamenech. No nemá cenu tady brečet nad rozlitým mlékem a přemýšlet, že by bylo lepší zůstat v staré dobré Anglii.

  Ohledne se po Shanovi a sundá si košili. Ještě dobře, že je léto, ale i tak. Podívá se na oblohu. Hvězdy, měsíc a nic víc. Snaží se upamatovat, kterým směrem jít. Vezme košili a stáhne ránu poté co nohu očistí od největší špíny. Ta se ihned zbarví krví, ale přece jen doufá, že krvácení ustane.  Zbytek musí počkat na ráno. Svlékne mu bundu a natáhne si ji. Je mu trochu těsná, ale co má dělat. Podebere ho pod koleny  a vezme do náruče. Je docela lehký,  řekne si a vykročí z kruhu plamenů. Přivře oči a otevře, aby nebyl oslněn plameny.

  Tak to nebude lehké řekne si po chvilce, když opět zakopne v botách od Gucciho o kořeny stromů. Cítí každé zakopnutí na kořenech. Není tak lehký, ale sevře ho a nese. Slíbil to a copak jsi ještě včera nebo předevčírem, čert vem ty pásma, ho nechtěl držet v náručí a nést do ložnice? No jo jenže to jsi netušil, že je to tvůj nepřítel. Přítel nepřítel, ale stejně je to hezky ho tak nést. Jen by to bylo vzrušující víc kdyby tě držel okolo krku a ne aby mu ruce vlály kolem jako prapory.

  Ještě  dobře, že je v bezvědomí jinak by úpěl nad každou ránou do stromů. „Auu“ už řekne hlasitě. Doposud mlčel a jen se staral o cestu. „Ty pitomče, idiote, copak jsi nemohl spadnou lépe? Proč jsem jen to sliboval? Nic neslibovat, příště Cheve. Vídíš jak to dopadá. Vůbec se nemusel trefit. Začínám trpět samomluvou.“ Shodí ho na zem a opře se rukama o třesoucí stehna. Kruci ten se pronese. Co kdybych ho tady tak nechal. Nikdo nic nezjistí.

  „Pít. Království za jeden lok vody. Prosím.“ Usedne vedle Shana a nahmatá tep. „Jen doufám, že ho nenesu zbytečně. Jestli mi aspoň trochu nebude vděčný tak ho vlastnoručně zaškrtím.“ Odechuje a cítí jak i přes to, že má jen tu bundu je splaven. Otře si čelo. „Tak jdeme ty...“ dochází mu zásoba slov a sprostý nechce být.  „Kruci prooooč?“ zavyje na měsíc.

  „Co jsem komu udělal? Podívej se Bože. Až na to zabíjení jsem docela slušný. Vím občas zhřeším, ale kdo dnes nehřeší. Ale piju tak akorát, manželkám se vyhýbám  ...“ dá si ho na záda. Lepší, ale ne o moc. Udělá krok a zaskučí. Zase ty kořeny. Člověk by neřekl kolik je záludnosti v takovém lese a v noci. Nedaleko zahouká sova. „Co tak mi posvítít těma svýma kukadlama“ zavrčí a zaposlouchá se do zvuků tmavé noci. V dálce slyší vlka. „Hmm jsou lidožravý vlci? Já doufám, že ne, jinak pustím Shana a sám vylezu na strom. V které části jsou v Skalnatých horách gizzlové? Prý když jsou staří tak jedí rádi lidské maso. Doprčic ta noc mi leze na mozek. Pamatuj nic není horšího než Thajsko. Pamatuješ a přežil jsi. Jojo jenže jsi netáhl na sobě sedmdesáti kilového chlapa.“ Pomalu kráčí dopředu a aby nemyslel na tu váhu na zádech si povídá.

  „Hele tady něco je?“ a zakopne o něco měkkého. Noha. Hmm. Sundá Shana ze zad a podívá se co to je. Fakt noha a dokonce lidská. Rozhlédne se. Udělá krok a nohu odloží. Skoro se pokřižuje. Chudák agent tak to nezvládl a pak se usměje. Je na správné cestě k tomu srubu. Poodejde a všimne si dalšího kousku těla. „Tak fajn jdeme Shane. Já zapomněl ty nemůžeš. Co jsi doposud beze mně dělal?“Zastaví a oddechuje. Otočí se jestli přece jen les nezačal hořet. V tomhle měli štěstí v neštěstí a spadli poměrně na holé místo.

  „Víš možná až tam dojdeme tak zapomenu, že jsi mi zničil moje oblíbené kalhoty. Ty,  nevíš proč jsem si myslel, že jsi lehký? Nepočí...Auu doprdele“už zakleje fakticky. „Ehm co jsem ti to říkal? Jo nepočítej s tím, že tě do své ložnice budu nosit. Ale i tak možná trochu tě vykrmím.“ Zastaví se. „Ty nevíš proč bych tě neměl nepustit? Vidíš mlčíš. Já taky ne. Zhubnout nepotřebuji a ty nosit taky ne. Dávám ti půlhodiny, pak jsi dole a já tě opouštím. Slyšíš Shane? Ne jak bys mohl. Ty se akorát na mně vezeš. Vjó vjó koníčku. Vsadím se, že z toho máš srandu.“ Jde a občas zaúpí nad kořenem nebo jak zakopne. Jednu chvilku se neudrží a spadne na kolena. Shane na něho. „Zvedni se Cheve!“ poručí si .“Nechci. Proč ať si tady zhebne. Stejně si nic jiného nezaslouží. Odmíta mně, terorizuje mně  a jsem neustále ve vzrušeném stavu. Vidíš to a já kvůli němu tady trpím. Pane bože zbav mně te tíhy na zádech a já ti slibuji...počkej nic neslibovat. Neslibovat Cheve zopakuj si to ještě jednou. NESLIBOVAT. Hodný kluk.“

  Zvedne se i s Shanem na zádech. „Spočítám ti každý krok, každou uncí tvoji váhy. Nemyslí si, že tohle nechám jen tak. Doprčic, kde je ten zatracený srub. Ať mně pohltí plameny pekelné pokud ještě někdy něco slíbím. Vida, vida Cheve od Boha jsi se dostal k peklu. Hmm co je lepší Cheve peklo nebo ráj?“ zastaví se a uvažuje. „Nic idiote! Nejlepší je mít hezkou kočku v posteli, dost peněz a dobré víno po ruce. V ráji musíš být moc hodnej a nic si neužiješ a v pekle zase moc špatnej a taky si nic neužiješ.“ Vykročí a v dálce slyší opět vlky. Sdružují se k lovu. Jsou tam všichni ze smečky. Vpředu vůdce a sním jeho fena a pak za nimi ten zbytek. Napadnou něco velkého a uštvou. Pak se dosytosti nažerou.

  „Cheve,  ale v pekle je tepleji a je větší legrace. To tak větší legrace jedině na grilu a já nemám rád zimu pokud to není, slyšíš Shane ty vlky. Co myslíš, Shane koho si dnes dají k večeři? Tak abych to dořekl tak jedině zima: Tak hmm ty nahý na kožešině já u krbu s tebou jasně taky nahý a venku padají hustě vločky. Lehouké bílé vločky jemné jako andělská pírka. Co myslíš tomu se říká zábava a zima. Ne jako na Sibiři kdy ti mrznou kou...Auu co je tohle?“ zavrčí zvedne těžce předkloněnou hlavu.

  „Hele srub!“ natáhne ruce a ze zad na zem spadne Shane. Chev se raduje a osahává dveře.

„Eh promiň Shane. To jsem nechtěl.“ Stojí a dívá se jak je Shane  úhledně složený na zemi. „Jen otevřu dveře a hned tě ošetřím. Snad tam bude vše.“ Začne opět osahávat dveře  a hledat petlici cokoliv. Na zárubní najde konečně klíč. Vděčně ho políbí a otveře  zámek. Vejde dovnitř a zakopne o stůl. Rezignovaně se o něho opře. Už ani nemá síly nadávat, proklít cokoliv. Začne sahát po stole, pak  všude možně, až nahmatá malou krabičku. Zvedne si ji těsně k očím. Luští nápis SIRKY. Škrtne a malý plamínek ozáří místnost. Na stole je lampa. Přejde  k ní, zvedne cylindr, povytáhne knot a a zápalka zhasne. Škrtne další a zapálí lampu, nandá cylindr a podívá se po místnosti. Neobyvkle velká palanda a jinak klasický srub. Stůl, židle, kamna a police. Věšák a nějaká truhla. Dveře asi do kumbálu nebo tak nějak. Podívá se na polici kde uvidí lékarničku. Dá ji na stůl a jde pro Shana. A kruci ti vlci jsou nějak blízko, když uslyší výt je. Popadne ho a zatáhne dovnitř. Včas, když uslyší táhle zklamané vytí.

  Dá Shana na palandu a postaví lampu. Musí se mrknout na nohu. Zbytek až ráno. Zívne si. Je opravdu unavený. Nejdřív ta cesta, pak ti super agenti a teď ta cesta s Shanem na zádech. Otevře lékárničku. Perfektní vše tam je. Sundá košili a rozváže kus kabátu na noze. Je to dobrý a není to až tak velké jak se to zdá, ale chce to klid. Tepny nejsou zasaženy. Nalije tam dezinfekci.

  „Grhhh!“  uvidí jak Shane vyvalí oči a klesne zpět na podušky. Poklepe mu na rameno.

  „To bude dobrý, uvidíš. Tři týdny a jsi zdravý jako rybička.“ Stáhne mu nohu obvazem. Pak mu položí ruku na čelo. Dobrý nehoří a on si konečně může ustlat. Jde prohrabat věci v místnosti, najde spacák. Výskne radosti. Vezme přikrývku a položí ji na Shana. Pohladí po vlasech. Skopne s nohou boty. Jsou k nepotřebě skoro stejně jako moje prsty. Ráno ho bude všechno bolet. S blaženým výrazem ve tváři vklouzne do spacáku. Otočí se k Shanovi.

  „Kdybys náhodu něco potřeboval tak mně nebuď a kdyby nic, tak mně taky nebuď. A kdybys náhodou chtěl umřít, tak ..no nebuď mně taky. Ale víš raději bych byl kdybys přežil. Ještě ti musím vyúčtovat tu záchranu života.“ Chvilku přemýšlí jestli něco nezapomněl. “Hlídat tě nemíním - nejsi malý kluk. A co ještě? jo Dobrou noc, Shane!“ Zívne si a zachumlá se do spacáku.

  Ráno otevře nejdřív jedno oko a přemýšlí proč ti ptáci tak řvou. Je to hrůza jaký dělají kravál. Otevře druhé a rozhlédne  se po srubu. Pak si vzpomene na přepadení agenty FBI a pak na havárii jejich vrtulníku. Amatéři si odfrkne. Pak si vzpomene na Shana. Protáhne se a z úst mu vyjde zaúpění. Všechny svaly jako by nebyly jeho. Vybalí se ze spacáku a přejde k posteli se Shanem. Nahmatá tep. V pořádku, ale pořád je tak bledý. Pak si vzpomene a vyjde ven. Tady zřejmě toalety nebudou. Zajde za strom a pak si vzpomene na vlky. Ještě dobře, že je nedostali. Rozhlíží se kolem. Docela velký srub a krajina překrásná skoro stejně krásná jako v jeho horské chatě v oblasti pohoří Absaroka. Zapne si kalhoty a jde hledat vodu, protože to je teď nejdůležitější. Musí tady něco být. Jde v kruhách okolo chaty. Byl by nesmysl, kdyby někdo postavil srub bez možného zdroje vody. Po stále větších kruhách nakonec najde potůček.

  „Perfektní“ zamumlá pro sebe. Vrátí se do srubu, zkontroluje Shana a vezme vědro na vodu. Obyčejné plechové. Takové snad používali ještě američtí pionýři  řekne si, když je potěžká. Vrátí se k potoku a nabere vodu. Čeká až se naplní a přemýšlí o celé situaci. Brzy je najdou. Klidně se vsadí, že pilot stačil vysílat SOS. Musí si vymyslet historku. Určitě už zjistili, že jsou to oni. A co Shane? Co sním má udělat? Vědro je plné, vezme je do ruky a jde zpět. Ženy v minulosti musely být asi o hodně svalnatější než se uvádí v knihách. Po cestě trochu vody vyleje, ale většina ve vědru zůstane. Položí na stoličku u kamen a trochu odleje do misky. Dá ji vedle postele a pak rozváže nohu. Podívá se na ni.

  „Perfektní!“ opět zamumlá. dívá se na čistou růžovou ránu. Nikde smetí nic. Pro jistotu ještě naleje zbytek dezinfekce, umyje nohu okolo rány a zabalí do čistého obvazu. Nadzvedne mu víčko, ale dobrý. Co ještě by tak pan doktor udělal? přemýšlí. Nic. Šel by se najíst.

  „Víš Shane, že s tou tvoji tichou přítomnosti je tady důkladna nuda?“ povídá zatímco zjišťuje co je  a co není. Konzerva masa  a ne pro psy, suchary. To stačí. K večeru je najdou. Otevře nožem konzervu, vyklopí na talíř a vynda pár sucharu. „Víš Shane prosté, ale dobré. Jestli vstaneš do té doby, tak ti dám ochutnat. Ani nevíš jaký jsem měl hlad.“ Přestane se samomluvou a v klidu jí. Tak a co teď? Mohl by...

  Přesune svoji židli k posteli a dívá se jak leží. Pozoruje jeho oči jak jemně se pod víčkami pochybuji, poslouchá dech. Pak sklouzne k hrudníku jak se lehce zveda. Je v pořádku. Natáhne ruku a odsune pramínek vlasů. Přitáhne si blíž židli. Pozoruje ho ještě soustředěněji a pak se přesune na rty. Fascinovaně pozoruje každý jeho dech, který rozviří jeho rty. Jsou tak krásné. Neuvědomuje si, že je úplně Shanem pohlcen. Opět natáhne ruku a jemně mu přejede čelo. Dotkne se ho něžně jako motýlek. Usmívá se a neví čemu. Jen ví, že je mu krásně. Že je to bezchybné. Ta celá situace je naprosto dokonalá a bez kazu. Měl by se podívat. Stáhne pokrývku a rozepne mu košili. Jeden knoflíček za druhým soustředěné se dívá na jeho pokožku jak se objevuje. Nemůže odolat, aby se aspoň špičkami prstů nedotýkal té teplé kůže. Odhrne košili. Musí se podívat jestli není zraněn. Má hladký hrudník s polkne a dotkne se prstem bradavky. Přivře oči. Jako vánek zkoumá jeho strukturu. Rozloží dlaň na místě kde je srdce a cítí jak tepe. Prstem jede výš a výš, až zastaví na bradě. Je neoholen a škrábe, ale to on taky. Přejede mu opět po bradě a pak přesune prst výš. Ještě ne Cheve napomene se a dál zkoumá jeho rysy. Svobodně se ho  tak dotýkat. Sen, který se uskutečňuje. Váhavě mu položí špičku prstu na jeho spodní ret. Přejede mu ho a potom horní. Jsou tak měkké, tak dokonalé. Dotýká se jich a přeje si je políbít. Sklání hlavu, aby ho mohl poprvé políbít.

  Najednou si uvědomí co dělá a jak je vzrušený, aniž  by co dělal, jen tím jak se ho dotýká.

Vyskočí ze židle až se převrátí a vyběhne ven. Opře se o nejbližší strom a objeme ho.

  „Co to děláš, Cheve? Je to tvůj nepřítel, vždyť a ni tě nesnese. Proč tedy.“ Začne mlátit pěstí do kůry stromů. Bolí to, ale pomalu ho to vrací do reality.

  „Sední si a přemýšlej. Co chceš a pravdu!“  přikazuje si Chev. Nadechne se a tiše si odpoví. Sobě si lhát přece nemusí. „Shana.“ „Tak fajn. Proč to chceš?“ Skousne si ret a přemýšlí. „To je těžké si „odpovídá. Vzpomene si na Thajsko a na rozhovory sám se sebou, aby se tam nezbláznil ze samoty. „Líbí se mi. Je tak tvrdohlavý, ale na druhé straně tak sám. Smutný a něco ho trápí.“ „Jen kvůli tomu?“ „Ne přitahuje mně. Silně mně přitahuje. Chci se s ním  milovat a chci s ním být jak dlouho to půjde.“ Řekne popravdě a ulehčí se mu. „Takže víš co musíš udělat, Cheve?“

  „Vím to. Otázka jen jestli to zvládnu.“ Zadumá se. Ještě chvilku tak sedí a pozoruje z dálky nějakého ptáka podobného tetřevu. Natřasa se, ale jejich namlouvací období ještě není. Po chvilce mu zmizí z dohledu. Vstane, opraší si zadek a vzpomene si na letadlo. Pořád se mi to vybavuje si řekne, ale už s úsměvem. Vejde do chaty a podívá se na Shana. Nic se  nezměnilo. Dívá se jinak než předtím. Něžně a nekompromisně.

  „Promiň mi, ale rozhodl jsem i za tebe. Rád bych měl tvůj souhlas, ale zrovna nemůžeš mluvit. Nevím jak to nejlépe říct. Takže jsi Můj. Nebylo to lehké a nebude, ale věřím že to zvládneme. Budeš se dost bránit, ale čekání bude stát za to. Víš, že vlci mají partnera jen jednoho? Já jo. Dva osamělí vlci s tajemstvím minulosti. Jednou to moje objevíš stejně jako objevím já tvoje. Ulehčilo se mi, když jsem se tak rozhodl. Myslím, že jiná tady volba nebyla. Nemohla být. Ještě něco Shane. Víš jsem žárlivý a majetnický. Dokud budu tě svádět a já tě svedu tak si raději nikoho nenajdi. Víš klidně bych ji nebo jeho zabil. Tak a teď je čas na polibek. Malý. Jen lehounký. První. Vím že z toho nic nebudeš mít, ale já ano, a takových ještě bude...“ to už mu šeptá blízko rtů. Usmívá se a má  zamžený zrak. Polibek na tvář, druhý a pak na oči a na nos. Pomalu drobnými polibky líbá celou jeho tvář až skončí u rtů. Přitiskne své rty na jeho a vzdychne. Tak dokonalé, tak sladké. Líbá ho jemně jako peříčko. Má zavřene oči a jen vychutnává ten dotyk dvou rtů. Nestačí mu to a jednou rukou mu sjede na hruď. Odtrhne se a dívá jak se s ním jeho ruka mazlí.

  „Ani nevím, co bys na to říkal, co s tebou dělám.“ Jedno koleno si dá na postel a trochu váhavě si k němu lehne. Roztřese se touhou. Zavře oči a přitiskne se k němu. Zvedne hlavu a opět ho políbí. „Podruhé a je to stejně krásné jako poprvé. Těším se až poprvé s tebou ulehnu. Jaké to bude? Vidíš co se mnou děláš? Třesu se jako poprvé, když jsem měl dívku a nevěděl co dělat. Jenže teď vím. Nejdřív budu jemný a něžný a pak tě rozpálím. Budeš sténat a křičet moje jméno a budeš šťastný. Bude se ti to líbít. Já to vím.“ V hlase mu zní jistota. Lehce políbí krk a pak níž. Je  v zajetí celé situace. Položí mu hlavu na hruď a poslouchá srdce. Bije pravidelně. Zavře oči a jeho rytmus ho ukolébavá. Hluk.

  „Ne teď ne!“ zasténá a snaží se dostat zpět do reality. Je mu jako by se probouzel po něčem tak dokonalém, že vše co přijde je jen hrubá náplast na celou situaci. Vstane ještě omámený a snaží se mu chvějící rukou zapnout košili. „Už jsou tady. Víš, já ... kruci Shane jak to vydržím. Ale musím vydržet dokud nebudeš zdravý a pak ten boj s tebou. Zábavný i frustrující.“ Ohlédne se po dveřích a snaží se setřást zbytky toho krásného snu.

  Otevřou se dveře a tam horská hlídka.

  „Tak jsme Vás našli. Měli jsme o Vás starosti. Co je mu?“

  „Noha a myslím, že má otřes mozku. Snažil jsem se nim moc nehýbat, ale musel jsem ho odsamtud dostat.“ Do dveří vejde další hlídka tentokrát s provizorním lůžkem.

  „Poneseme ho. Blízko máme vrtulník. Ne nebojte se. Náš pilot je opradvu dobrý. Jen Vás zavezeme na letiště a pak do nemocnice. „ Chev přikývne. Konec jednoho dobrodružství, ale jedno právě velké začíná. Hon o všechno.

   Oba naloží Shana na nosítka a vezmou ho ven. Chev nastoupí za nim. Pečlivě dohlíží, aby se mu nic nestalo, ale je vidět, že to jsou profesionálové. Za chvilku už jsou ve vzduchu a letí do blízké nemocnice. Chev bedlivě ho pozoruje. Jeden člen se na něho něco zeptá, ale Chev naznačí, že neslyší. Pokrčení ramen a mlčení. Letí v tichosti a z a hodinu přistávají na střeše nemocnice. Chev jde za ním, i když se necítí zrovna vpořádku. Sotva vejdou do nemocnice odvádí ho nekompromisně sestřička na ošetřovnu.

  „Mohu se zeptat jak se daří Shanu Dravenovi?“ zeptá se poté co jsou drobné škrábance ošetřeny a kdy proběhla komplet prohlídka.

  „Váš příbuzný?“

  „Přítel“ řekne váhavě.

  „Je mi líto. Informace smíme podávat jenom rodině.“ Chev se příjemně usměje jakoby nic.

  „Mohu se zeptat kdo ho ošetřuje a chtěl bych vidět samotného ředitele.“ Se sedne a zamyslí se. „A ještě něco. Dá se tu někde poblíž nakoupit. Nebyl jsem moc oblečen na výlet do hor.“ Sestřička se kouzelně usměje a odhodí pramen vlasů dozadu.

  „No vlastně ano. Jestli chcete za chvilku končím a ráda  Vás tam dovezu.“

  „To byla byste moc laskavá. Moc děkuji.“ Tak tebe k Shanovi nepustím ani náhodou. V hlavě se mu klube pomalu plán. Za chvilku už stojí před nim doktor a zopakuje mu stejnou věc jako předtím. Chev se usměje, když do místnosti vejde ředitel.

  „Hrabě Chevalier la Varenne?“ zeptá se opatrně.

  „Ano. Víte moc bych potřeboval malou maličkost. Samozřejmě, že Vám to vynahradím.“

  „Ano?“ řekne ředitel s otazníkem v hlase.

  „Víte můj přítel Shane Draven. Rád bych aby měl tu nejlepší péči.“ Usmívá se. „Zachránil mi život a taky bych rád, kdybyste mně informovali o jeho stavu. Vím vím, že jen informujete rodinné příslušníky, ale doufám, že nové vybavení...“ odmlčí se. Ředitel pochopí a pochopí i to pan primář.

  „Rychlé zachranné pomoci“ napoví mu.

  „Vida, rychlé zachranné pomoci Vám  to vynahradí. Je pro mně nesmírně důležitý a chci aby měl tu nejlepší péči. Cokoliv potřebujete tak se obrátite přímo na mně nebo na Maxe Sydow, mého sekretáře.“  Oba se na sebe podívají. Tajit informace nebo zachránit životy? Vítězí peníze a životy. Oba přikývnou.

  „Ihned ho přestěhujeme na samostatný pokoj  a dáme k němu Lucy Baker. Je nejlepší v nemocnici a ....“ ťuk.

  „Dále!“ Dovnitř vstoupí ta sestřička, co ho pomáhala ošetřovat. „A my o vlku..,víte, že tady je hodně vlků? „ zmíni se jen tak. Chev si vzpomene na srdcervoucí rozloučení vlků s kořisti a přikývne. Ta sestřička musí pryč. Vstane  a odtáhne doktora z doslechu. Neví jak začít.

  „Víte nemáte nějakou starší sestřičku? Takový mateřský typ. Buclatou s brýlemi, trochu prošedivělou...“ vypočítává.

  „No máme, ale...“

  „Tak ta bude lepší. Víte nedávno se rozvedl a je alergicky však víte. Bylo to hrozné...“ nasadí tragický výraz a rychle si vymýšlí story a to jak udržet Shana dál od pokušení. „Taky proto jsme byli na výletě. Abych ho trochu rozptýlil.“ Dodává a usmívá se. „A kdyby něco říkal jiného moc mu nevěřte. A stejně ho brzy převezete do Anglie, že?“ Řekne stále se usmívající.

  „No ano. Hned jak bude trochu v pořádku“ řekne rádoby chápavým tónem, ale nechápe vůbec, proč by se měl vyhýbat hezkým ženám. Sám má zrovna po rozvodu, tedy jsou to dva roky, ale hezkým ženám...neodolá. Ale když si vzpomene na vybavení tak takovu maličkost můžou pro něho udělat.

  „Moc děkuji. Ani nevíte jak jsem rád, že jste mi tak pomohli a mohli byste mi říct jak na tom je?“ ředitel pokyne doktorovi. Ten začne ze sebe sypat údaje a Chev jen přikývuje. Občas se na něco zeptá. Nakonci vstane a vidí jen jak všichni vyjdou. Na chvilku je sám. Oči mu zledovatí. Vše je vpořádku a ten úplatek by mu měl zajistit vše co potřebuje.  Nedovolí nikomu, aby ho o Shana připravil. Nejdůležitější je ho pro sebe získat. Za druhé zbavit se agentury jakýmkoliv způsobem a za třetí musí se zbavit nějak té své závislosti na zabíjení. Uvidí jak se otevírá klika a nasadí úsměv.

  „Tak půjdeme?“ ozve se Lucy Baker ta moc pěkná sestřička co měla ošetřovat Shana. Jenže on se už rozhodl a jak se rozhodne, tak nic ho nezastaví.

 „Ano půjdeme. To oblečení..“ žalostně se na sebe podívá.  Jde za ní. No moc velký výběr v tomhle zapadákově není, ale nakonec najde pro sebe džíny, košili a bundu. Hned vedle si kupuje sportovní boty. Podívá se do zrcadla jak vypadá. Lev salónu, ušklíbne se.

  „Mohu Vás někam pozvat? Poděkování za doprovod.“ Lucy by nejraději kývla, ale nakonec si vzpomene na svého žárlivého přítele.

  „Ne děkuji. Někdo mě čeká doma. Ale děkuji Vám. Možná kdyby nebyl tak žárlivý a vy tady zůstal déle“ šibalsky se usměje, otočí se a zmizí. Je to tak lepší si pomysli Chev a teď do Anglie, když k němu přistoupí dva muží v černém.

  „Už zase?“ zasténá Chev.

  „To je vpořádku. Jen chceme ...“

  „Ano?“ přeruší je autoratitivně Chev. „Jsem britský poddaný a nemáte mně právo tady zadržovat.“ Agentům se zúži oči. Nesnášejí, když jim něco někdo diktuje.

  „No vlastně když se to vezme tak by se toho našlo dost.“

  „Například ten dalekohled“ doplní ho snaživě druhý agent. „Voyaerství je v tomhle státě trestné.“

   „Pozoroval jsem Výra virginského“ vypadne z Cheva.

  „V noci s vojenským dalekohledem?!“ pochybovačně pronese první agent. „No když výr tak výra, ale...“odmlčí se“... jste volný“ procedí skrz zuby druhý  z agentů.

  „Fajn takže mně omluvte, ale jedu do staré dobré Anglie.“ Otočí se a nechá je tam stát. Mám jich dost. Jsou jak vlezlé štěnice v kožichu, které se přes zimu v něm usadily a teď ne a ne ven.

  Druhý den k večeru je na letišti Heathrow.

  „Ahoj Maxi? Jak to tady jde? Co obchodní partneři?“ Max je udivený lidovým vzhledem Cheva.
  „No vše je v pořádku. Řekl jsem jim, že máš potíže se zaměstnanci.“

  „Zaměstnanci, tak to je perfektní. Let byl zajímavou zkušenosti věř mi. A ještě něco. Shane Draven.“

  „Ano.“ Řekne snaživě.

  „Odteďka je tou nejdůležitější osobou v mém životě. Kdyby něco tak pro něho jsem tady 24 hodin denně. A ještě neco. Zjistí, jestli máme někoho v MI5.“ Nejdůležitější?  Nechápe tomu a teď MI5.

  „MI5 Cheve, ale to je...“

  „Já vím co to je. Chci mít někoho uvnitř. Raději se na nic neptej. Jestli něco z toho se dostane ven tak hledej si místo jinde.“ Neřekne mu, že rovnou na hřbitově. Max netuší jak by dopadl. „A teď co nejrychleji domu, do sprchy a k pořádnému jídlu. Jsem unavený. Zbytek ti povyprávím zítra.“ Max uraženě mlčí.

  „Víš, že je na mně spolehnutí“ řekne tiše. Chev se po něm otočí.

  „Vím to, jenže vše musí zůstat tajné dokud to nedotáhnu do konce.“ Do konce. Přesně tak . Konec je ten kam bude patřit. Ke mně a pak mu bude jedno, kdo to bude vědět. Nikdy se neohlížel na kohokoliv. Telefon. Zvedne ho a poslouchá.

  „Tak se probral. To je dobře a jinak vše v pořádku?“ Poslouchá odpověď.

  „To jsem rád. Moc děkuji.“ Otočí se k Maxovi. „Nemocnice v Americe. Kdybych nemohl budou volat tebe. Vše si zapamatuj. Chci vědět co přesně říkali.“

  „Proč a co si mám zapamatovat? Týká se toho muže jménem Shane Draven?“

  „Ano je pro mně nesmírně důležitý Maxi“ povzdechne si. „Nesmírně.“ Otočí se a dívá se na letní Londýn plný aut. „Jsem rád doma“ dodá. Lidi spousta lidi, tak proč zrovna on. Zavře oči a opře se. Max se zneklidněně na něho dívá a přemýšlí co to všechno má znamenat. Ale je jeho pravou rukou. Brzy zjisti co a jak. V klidu dojedou domu. Chev padne do postele a spí do druhého dne, kdy ho probudí telefon.

  „Maxi co je?“ řekne rozespale a přetáhne si přes sebe polštář. Má pocit, že je hůř zvalchovaný než tehdy když ho nesl.

  „Co? Opravdu? Vynikající říkáš, že tam dělá sekretářku Aiko Smith? Je mi zavázana a to dost. Vynikající práce Maxi a nemocnice nevolala?“ mlčky poslouchá odpověď.

  „Ne. Dobře možná budou volat za nedlouho. Tak díky  Maxi. Jo prosím tě nevíš pořád mám ještě ty skleníky v Devonshiru?“

  „Máme? Vynikající. Dobrá zpráva. Pošli mi prosím tě o nich údaje ano. Uvidíme se později.“Zaklapne mobil a praští sebou zpět do postele. Zavře oči.

  „Shane !“ zašeptá. Vidí ho přímo před sebou. Hubený, vysoký, zarputilý a ani není žádný krasavec. Je zajímavý to ano, ale jinak ..ale má krásné oči. Musíš vstát a všechno přichystat Cheve. Zakrátko bude tady a ty ještě nemáš strategii, si povídá. Vyhrabe se z pokrývky a rozhlédne se po ložnici. Bude se mu tady libit? Možná bych měl změnit barvy a postel je dost široká? Raději všechny myšlenky odsune nebo začnu uvažovat o koupi nového bytu, zahučí pro sebe. Vejde  do koupelny a pak do kuchyně. Podívá se na hodinky. Čas oběda, načež se zamračí. Ještě nevolala nemocnice. Možná by měl, ale ne raději počká. Vyrazí ven do příjemného počasí.

  Poslední  dobou je moc pěkně. Vezme si své autíčko a vyrazí před agenturu MI5. Zastaví tam auto a dvakrát platí pokutu, ale nakonec se ji dočká.

  „Ahoj Aiko“ a otevře dveře. Aiko Smith sekretářka personálního oddělení ztuhne překvapením. Ten hlas připomínající ji ten nejhorší zážitek z jejiho dvacetipětiléteho života. Otočí se a rozzáří se.

  „Cheve. To je překvapení. Co potřebuješ.“ Chev zvedne oči k útlé ženské postavě s delšími černými vlasy a krásnýma modrýma očima. Moc to není poznat, ale Aiko je napůl asiatka a on ji jednoho stejně krásného dne jako je dnes zachránil z rukou tří dost odporných individui.

  „Naskoč si. Potřebuji s tebou nutně mluvit.“ Ta zneklidněně nastoupí. Vždy, když se setkají tak se ptá jestli něco nepotřebuje, ale dosud nic nechtěl. Nechtěl zaplatit tehdy co pro ni udělal.

  „Cheve, potřebuješ co?“ řekne váhavě.

  „Maličkost. Jak vidím pracuješ v MI5.“ Ta se rozzáří a přikývne. Chev ví, že má ráda bondovky.“ A pracuje u Vás Shane Draven, že ano.“

  „Pan Studenokrevný? Jo ten pracuje. Má malý kamrlík někde ani nevím kde. Proč to potřebuješ vědět?“

  „Pan Studenokrevný? To k němu docela sedí. Víš chci o něm vědět vše. Ale úplně vše. Neboj je to pro moji informaci a rozhodně s tím nechci nikam chodit. Je to pro mně soukromě. Cokoliv mi bude stačit. Nic tajného nechci. Jen ...“

  „Mohu se zeptat proč to potřebuješ. To nejmenší co mohou udělat je vyhazov, a to nejhorší...“ zachvěje se.

  „Promiň, ale já ....“ začervená se. Aiko se podiví. Chev se červená? Tak to je událost roku. To by mohla dobře prodat kterýmkoliv novinám. Jen škoda, že nemá foťák. Pak si vzpomene, kde by skončila nebýt jeho. Dluh musí být vyrovnán.

  „Já to udělám. Ale jen kvůli tamtomu co se stalo. Jinak Cheve já doufám, že to opravdu je jen pro tebe jnak...“ úzkostně se odmlčí. „Musím jít. Číslo mám. Ozvu se až budu něco vědět.“ Chev přikývne a dívá se za její ladnou postavou jak jde po chodníku směrem k budově. Tak to by bylo a teď zbývá jen čekat až Shane se vrátí do Anglie a k němu. Spokojeně si pobrukuje, když se odlepí od chodníku.

  „Tak jsem konečně doma“ si řekne Shane trochu kulhající. Měl bych se ohlásit v budově agentury. Nesnáší  ten Temžsý palác, ale co má dělat. Otevře schránku, roztřídí účty reklamy. Poslední dobou má pocit, že ty účty jsou stále častější. Vejde dovnitř a je rád, že je doma. V nemocnic bylo fajn. Starali se tam o něho jako o krále. Jen mají tam divné sestřičky. Neviděl žádnou pěknou. Samé matróny. Příjemné, ale...Vůbec to nechápe. Když tam byl tak si lehce chtěl zaflirtovat a ono nic, ale jinak samostatný pokoj. Jídlo výborné, dokonce jsem snad něco přibral a zase na nějaké akci zhubnu. Tak a mohu si lehnout. Odstrojí se a lehne si. Cíví do stropu a opět přemýšlí co se tehdy stalo.

  Pamatuje si jen jak držel pistoli a chtěl po Chevovi, aby ho zachránil a on to  udělal. Necítíl se nejlépe a ta rána. Doktoři říkali, že mohl být v horším stavu, když ho přivezli, kdyby ho tak dobře neošetřil. A teď je tomu aristokratickému nafoukanci zavázan. Měl jsem tam raději u toho vrtulníku zůstat. Vzpomene si na občasné úryvky jeho monologu a na táhle vytí vlků. Má rád ty zvířata. Ale co se stalo ve srubu? Je docela rád, že tentokrát nic neví. Zvonek. Kdo to proboha je v tuhle dobu. Agentura? Zvedne se a otevře.

  „Pan Shane Draven?“ ozve se za ohromnou kytici orchidejí. Shane na ni zíra s otevřenými ústy. „Víte nemáte označené dveře. Jste už třetí na koho zvoním.“ Shane vyhlédne ven a všimne si staré Annie Blake, pana Thomase Kosticka a nějakou mladou maminku s dítětem v náručí, která se asi přistěhovala  nedávno. Zvědavci si zabručí. Zpoza kytky vykoukne pihovatý obličej asi čtrnáctiletého kluka. „Jo jste to vy? Mám váš popis“ když vidí nechápavý výraz. „Tak si to vezměte, sákryš. Není zrovna lehká.“

  Shane ji převezme a opravdu není lehká. Kluk se otočí a zmizí. Shane nejraději by ses choval do Timbuktu tak na něho sousedé vejraji. Má po klidu si typuje a to jenom kvůli...zabouchne dveře. „Zmetek!“ zasyčí když čte kartičku Vítej doma Shane a brzy se uzdrav. Chev 

  Co teď s ní? Zmateně si říká. Jde do kuchyňky a rozhlédne se. Na jeho malou vázičku je až přilíš velká. Vytáhne vysoký hrnec a nalije do něho vodu. On s tím ještě neskončil? Zvonek.

  „Sakra kdo...Cheve!“ a otevře dveře.

  „Promiňte to jsem zase já.“Shane se sousedy, kteří stále nezalezli do svých děr, zírá na velkou křišťalovou vázu. „Zapomněl jsem říct, že tady mám ještě něco. Můžete to vzít? Je to těžké. S váma je práce. Jo máte hodné sousedy. Moc rádi mi otevřeli dveře do domu!“ Křikne ještě a po schodech zmízi. Rozhlédne se po chodbě a na zvědavou Annie. Do večera to ví celý barák. Vztekle vezme vázu , je fakt těžká a bouchne dveřmi. Večer bude muset předstírat, že není doma. Co ho napadalo mu posílat kytky a vázy. Z hrnce přelije vodu do vázy a dá do ni květiny. Položí ji na stůl a omráčeně se na ně dívá. Bílé orchideje. Rozhlédne se po pokoji. Nepatří sem. Ty patří do nějakého luxusního sídla. Rozhodně ne sem. Večer odpojí zvonek a jde spát. Před spánkem si přivoní k orchidejím a podiví se, že voní. Slyšel nebo četl, že většinou nevoní. Pokrčí rameny.

  Ráno stojí před šéfem a tvrdí, že je naprosto v pořádku a že může do práce.

  „Shane mám Vás rád, ale sotva stojíte, tak mi netvrďte, že budete mohl na nějakou akci. Zatím dám Vás na sledování a podobné věci. Máme málo lidi tak se snažte.“ Odmlčí se. „Shane co s Váma dělal v té bohem zapomenuté krajině Chevalier la Varenne?“ Shanovi zatrne. Určitě mu to FBI hlásila. Jak má mu říct, že ho Chev sledoval, protože je Fox a chce všechno o něm vědět?

  „Nevím pane. Jen jsem letěl za profesorem ohledně jedné studie. Mohu jít pane?“ řekne zdvořile Shane.

  „Jen běžte.“ Shane se otočí a zavře za sebou dveře. Neví jak dál bude Cheva  mohl krýt.  Šéf se za ním dívá . „Jen doufám, že v něčem nejedeš.“ Ale sotva na to pomyslí tak to zavrhne. Je jedním z jeho nejspolehlivějších lidi a povinnost staví nade vše.

  Shane sestoupí do svého kumbálku tři metry na tři metry čtvereční, kde je jen psací stůl, počítač a telefon s faxem. Židle je tam skoro navíc. Sedne si a pohladí pracovní stůl. Je rád, že může být v práci. Aspoň nebude se trápit různými věcmi a můrami z minulosti. Otevře šuplík a zmáčkne malou vybouleninu v zadu. Vyjede tajná schránka, kterou si udělal sám. Vyndá desku a podívá se na dvě fotografie a psací pero. Opatrně ho vezme do ruky a zamyšleně se na ně dívá. Odloží ho a pak vezme fotografii na které je malá holčička s vážnýma očima. V náručí má bílého plyšového kocoura, kterého ji koupil.

  „Jsem na stopě Suzie“ a pohladí ji. Ještě chvilku se na ni dívá a pak odloží. Vezme do ruky druhou fotografii kde je on v mladší podobě a objímá svého nejlepšího přítele kolem ramen. Směji se. V pozadí je africká krajina. Svírá ji pevně až mu zbělají klouby. Nadechne se a uslyší hluk. Rychle schová věcí a dá na místo desku.

  Vykročí ven a vrazí do kytice bílých růži. Zatmí se mu před očima. Doslova vidí nenápadne stíny na chodbě, ve dveřích jak sledují tuhle podívanou. Chce ho vtáhnout do místnosti, ale uvědomí si, že se tam nevejde. Vezme kytku a hodí ji do koše. Tiché zaúpění se nese sotva slyšitelně chodbou.

  „Ne ty jsou hrozné vzácné“ vykřikne ten kluk. Shane se otočí ke strážnému.

  „To tady vodite každou návštěvu. Víte že je to zakázano. Co tady dělá. Za to jsou postihy!“ vyjede na Lewise. Ten pokrčí rameny.

  „Tvrdil, že Vám je musí předat osobně a no „ zašklebí se. „Byl jsem zvědavý kdo Vám posílá tak NÁDHERNÉ RUŽE. Tomu se nedalo odolat. Nemyslím, že za to něco bude.“ Oba se otočí k tomu klukovi, který brečí.

  „Bílé vločky se jmenuji, abyste věděl, vy ignorante na entou. Nemám Vás rád.“ Shane si připadá jak poslední odpad, který sebral holčičce lízátko. Shane je vytáhne z koše a snaží se uhladit. Fňukání přestane. „Jste první kdo je dostal, víte?“ Ozve se s nadšením. „Jsou speciální a jsou jedinečné.“ Oba poskouchají a půlka chodby s nimi co ten kluk vypráví.

  „Jak se jmenuješ?“ řekne se špatnou předtuchou Shane.

  „Robin“ vyhrkne. „Víte i ty orchideje...víte kolik stojí jedna?“ ostatní našpicuji uši. Jaké orchideje?

  „Ne to je dobrý“ přeruší ho Shane. Robin uraženě zmklkne.

  „Jen povídej. Ná..mně to moc zajímá“ řekne na oplátku Lewis.

  „Vyhodím ty růže“ vyhrkne Shane. Robin se dívá z jednoho na druhého. Shane se měří s Lewisem.“Půjdeme. Doprovodím tě nazpátek, ano.“

  „To je moje práce pane Dravene.“ Rozkročí se ve dveřích jako medvěd.

  „No raději už půjdu“ řekne dost nejistě Robin. Chce se protáhnout kolem dveří, ale na rameno mu dopadne těžká ruka Lewise. Shane si ho nepřátelsky měří. Pak se podívá na Robina. Doufá, že nic důležitého mu po cestě nepoví.

  „Tak fajn, Lewisi“ vzdá to a stáhne se. Lewisovi se zůží oči podezřením.

  „Tak jdeme“ přikáže a začne ho popostrkovat po chodbě. Shane zavře dveře a opře se o ně. Podívá se na růže. Jemné zaťukání. Otevře dveře a zčervená. Za dveřmi je Aiko Smith. Sekretářka z personálního. Moc se mu líbí. Možná by ji mohl pozvat na večeři? Usměje se na ni. Ta se dívá na růže.

  „Přinesla jsem Vám vázu. Myslím, že nic takového nemáte.“ Shane sklouzne na její ruce, kde drží vázu s vodou. Vejde do kamrlíku a odsune papíry. „Já moc se omlouvám, ale vypadaly ta krásně.“ Stále se na ně dívá. Ví odkud jsou. A začíná tušit proč chce Chev vědět...kouzelně se usměje. „Musím jít.“ Otočí se vyjde ze dveří. Zůstane po ni jemná vůně. Optarně vloží kytici do vody a postaví ji na vyvýšeninu. „Cheve ty malý ..“ a teď si všimne velké kartičky. Sundá ji.

  Shane, měl bys ještě odpočívat málem ji přetrhne. Pořád ho sleduje. Otevře druhou. Pozvánka na párty. Ne konec. Někde ji vyhodí a spálí.

  „Ahoj, Cheve. Ty růže byly nádherné. Je momentálně dalo by se říct přidělen k archívu. Moc jich sem neposílej. Ta jeho pracovna je fakt malá. Skoro se tam nevešla.“ Zavěsí s jemným úsměvem telefon. Tak se konečně zamiloval a to ještě do pana Studonekrevného. Usmívá se do zdí, až ji vyruší poslíček z budovy. Otevře obálku a dá se do práce.

  Chev si gratuluje a ihned zatelefonuje do svých skleníků s květinami.

  „Už je nemám kam dát. Já je snad začnu rozdávat“ bručí si Shane a vytahuje další hrnec. „Za chvilku nebudu mít kde a hlavně v čem vařit. To musí přestat. Takže asi budu muset  nějakou pozvánku přijmout jinak nebudu mít klid. Podívá se na pět pozvánek. Kterou si vybrat? Nakonec odhodí ty pozdější a  vybere první akci. Večírek růží. Zašklebí se. Má tady tři kytice růži.

    Ještě jednou se přesvědčí jestli je ta pozvánka správna a jestli je na správné adrese, ale podle hluku vypada to že ano. Nastartuje auto, nadechne se a vjede na příjezdovou cestu. Dostal tu pozvánku na večírek Růží před týdnem od Chevaliera la Varenne nebo jak mu říká v duchu Cheva. Těžko někomu říkat Chevalier, když mi zachránil krk. Váhal jestli jít nebo ne, ale nakonec se rozhodl, že půjde. Na poslední chvílí sháněl smokink a stejně má pocit, že ho škrtí, škrábe, že je to mučící kazajka. Jenže pokud chce získat nějaké informace tak musí vlézt do doupěte toho neřáda a splynout s davem a splynout znamená tady jedno. Oděv. Smokink, lakýrky, motýlek, správný účes a chování. Moc krátká příjezdová cesta. Vystoupí ze svého volva a dá klíček klukovi který tam zaparkováva auta.

  Ten se podívá na ně, jak by přijímal nejméně hada a ne klíček od auta. Vleze do něho a odjede. Shane má nutkání si opravit oblek, ale nakonec vejde dovnitř.  Nějakému muži zřejmě komorníkovi podává pozvánku, kterou on pečlivě zkoumá. Instinktivně tuší, že není zrovna obvyklý host těhle večírků.

  "Jméno?" Shane se na něho ledově podívá co si to dovoluje. Portýr polkne a pustí ho dál bez toho, aby hlásil jeho jméno. Okamžitě ho pohltí hluk konverzace a hudba. Tedy a zkontroluje pozvánku...o tanci nebyla ani řeč. No nanejvýš se bude tanci vyhýbat. Nenápadně se rozhlédne, ale Cheva nikde nevidí. Oddechne si a v klidu přejde k velkému květináči v kterém je nádherný růžový keř. Po cestě sebere číšníkoví z tácu piti a trochu upije. I to patří k maskování. Rozhlédne se. Všude růže. Růže všech barev. Nepamatuje, že by někdy tolik viděl růži.

  "Kde sakra může být?" zašeptá si pro sebe. Najednou cítí jak se mu zježí všechny chloupky na krku. Ani se nemusí rozhlížet a ví kdo se na něho dívá. Takhle reaguje jen na jediného člověka - Cheva. Proč na něho tak reaguje nechápe. Podívá se na na skleničku a pak zvedne hlavu. Dívá se přímo na Cheva. Ten zvedne skleničku a naznačí přiťuknutí. Proč ne? si vzdychne, skloní hlavu a opětuje přiťuknutí. I přes celý sál cítí jeho radost. Sakra, neměl tu chodit. Měl ho dál pozorovat z povzdálí a sbírat informace. Jenže pořád jenže některé věci se zjistí, až v takových situacích. Stočí zrak a uvidí vedle něho štíhlou blondýnku jak mu něco šeptá. Ví, že ji neposlouchá, že je soustředěný na něho, ale i tak má šílené pocity. Snaží se je rozehnat a nevšímat si jich, ale pořád se vracejí. Automaticky se chce napít, ale v poslední chvílí si vzpomene, že je tady autem. Zajdu někam jinam se uklidnit a chce jit k pultu s nápoji a jídlem. Aspoň něco ochutnám, když nemohu...zase. Než ho potkal bylo vše jasné a měl klid...

  "Zatančíte si? " ozve se u něho měkký hlas nějaké ženy. Otočí se a vidí krásnou černovlásku v krátkých šatech, zelenýma očima a snad až neskutečně nádhernými kameny kolem krku. Ty tedy falešné určitě nebudou.  Otočí se a zadívá se na parket, kde už Chev vytáčí tu kouzelnou blondýnku, která se na něho tak důvěrně směje. Cítí svoje ruce kolem jeho nádherného krku. Je výborný tanečník, ale co je proti němu.Chvilku váhá, protože noha není ještě tak úplně fit, ale nakonec skoro vztekle kývne.  Nabídne rámě a jde se vyjádřit  k hudebníkům. Nevidí spiklenecký pohled černovlásky ke svým kamarádkam.

  "Vsaďte se, že je výborný tanečník" pronese zamyšleně Sylvie de Navarre,

  "Nevěřím a vůbec sem nepatří" namítne hnědovláska v dlouhých šatech s krátkou vlečkou.

  "Lucy tsss. Jen se podívej jak se pohybuje. To je nádhera. Plavně a s citem " zasní se."Jediný, kdo se tak pochybuje je Chevi a ty víš jaký je tanečník."

  "Dobře. Já říkám, že tě odmítne a , že neumí tančit. O co? "

  "Tvůj náramek. Líbí se mi ten rubín. "

  "Fajn tak uvidíme a ty mi dáš svůj prsten." Uculí se lehce jistá svým vítězstvím. Třetí je poslouchá a v duchu kroutí hlavou. Obě sundají obě věci a dají ji do úschovny. Ta je dá do kabelky. Je zvykla ne a jejich ustavičné sázky. Jednou vyhraje ta a podruhé Sylvie. I když poslední dobu se přiklaní více štěstí k Sylvii. Dívají se jak se zavěšuje do toho pěkného chlapa a jde k hudebníkům.

  "Asi jsi prohrála, Lucy."

  "Katherine, nebuď si tak jistá ano. Chev je nejlepší."

  Shane se nakloní a něco pošeptá krajnímu hudebníku. El tango del Roxanne. Hudebník přikývne. Stejně to chtěli za chvilku hrát. Shane se zatím postaví na okraj parketu a pozorně pozoruje Cheva. Je až neskutečně dobrý tanečník, ale a vzpomene si na Rosie. Rosie, španělská učitelka tance. Byli spolu ne dlouho, ale ona ho naučila tancovat a milovat tanec. Její podání tanga bylo slavné a pak škoda mluvit. Jedině co po ní zbylo tak to, že umí tančit a tango patří k jeho milovaným tancům. Jestli jeho partnerka je aspoň trochu schopna tak Cheva porazí. Najednou má chuť nad ním vyhrát, smazat ten jeho samolibý úsměv i to jeho věčné slovo Můj. Není jeho a nebude, ale to už je konec waltzu a on uchopí ech zapomněl se zeptat jak se jmenuje, svoji partnerku kolem pasu. Zkusmo udělá dva kroky. Usměje se. Je přizpůsobivá. Není to co Rosie, ale to není žádná.

  Co chce dělat? si říká v duchu Chev, když vidí jak objímá Sylvii kolem pasu. Zadrží svoji partnerku Laylu. Ta k němu udiveně vzhlédne a pak se nechá přitáhnout do jeho náruče. Chev střelí koutkem oka po Shanovi. Cítí, že se něco chystá, ale neví co. Ještě je trochu v šoku nad tím, že ho tady uviděl a teď ho vidí dokonce na parketu. On tančí. Uvidíme, si pomyslí a zaslechne první tóny. Tango??? On umí něco takového jako tango? Skoro prošvihne první krok, ale vzpamatuje se.

  Shane je soustředěný a s lehkým úsměvem zakloní partnerku. Je trochu zmatena. Tak se nezačíná, ale přizpůsobí se a za chvilku je zvednuta ze záklonu a už s ní víří parketem v rychlých krocích tance.. Chev v tu chvílí zapomene na vše a s ledovým klidem mu oplácí. Ty tančíš tak a já tak.

   Obrátka střídá kroky, otočka a všichni už dávno jsou pryč z parketu. Vnímají jen tanec těch dvou, ale po chvilce už vědí, že ten cizí chlap se Sylvii v náručí je lepší. Je nejlepší. Chev s mrazivým pocitem cítí jak prohrává a nelíbí se mu to. Cítí obdiv i neklid. Vzdychne nad tím jak Shane nádherně svoji partnerku sevře do náruče a skoro zapomene dýchat nad tím jak pomalu ji zaklání. Tak smyslný, erotický tanec. Ne už nikdy ho nenechá s kýmkoliv ho tančit. Cítí obdiv přítomných dam a jejich nadšení. Je rozčilen a začíná dělat chyby. Nakonec to vzdá a odstoupí. Lucy si povzdechne a vůbec ji nemrzí ten náramek. Za předvedení toho tance by dala vše. Jen by chtěla být místo Sylvie.

  Shane tiskne jemně, ale přesto pevně partnerku a ta se poddáva jeho pohybům, jeho podání tanga. Cítí jak v ní roste vzrušení a přesto má pocit, že tanec patří někomu jinému. Blýskne se mu v očích. Je skoro konec a tak sérii rychlých kroků nenápadně zavíří k Chevovi, zpomalí a dobře vnímá jeho žhavé oči, semknuté rty a zaťaté ruce. Tak tohle jsem pomysli. To je moje druhá stránka, možná byla chyba se tak předvádět, ale ...lenivě zakloní partnerku, ta zvedne nohu a Shane ji pohybem přejede po těle. Chev polkne a v tu chvílí by Sylvii, i když ji má rád, chodil piraním a Shana za ní. Shane se dívá do jejích oči. Poslední tón a on ji zvedne. Sylvii ustoupí, Shane zvedne její ruku a vtiskne do její dlaně polibek. Přítomnými dámami proběhne závist. Chev zmizí. V tu chvílí za sebe vůbec neručí. Má pocit, že ten nejsmyslnější tanec tanců patřil jemu, ale to je nemožné.

  "Sylvii de Navarre" řekne trochu udýchaně. "Tančíte jako bůh." Vyhrkne a začervená se.

  "Shane Draven a jste výborná tanečnice. Chcete něco přinést?"

  "Trochu pití, jestli mohu. Budu tamhle u kamarádek." Shane ji dovede ke Katherině a Lucy. Pozdraví se s nimi a odejde shánět pití. Ví, že je to zamínká a otočí se. Vidí se něco blýskat. Usměje se. Rozhlédne se kde to vlastně je. Nikdo nikde a rozhodne se trochu porozhlédnout. Například tamhle a jde k nějakým dveřím. Ucítí otevření dveří a je v místnosti. Ani nemusí se dívat, kdo ho drží za paži. Chev. Blýskne se mu v očích.

   Chev ho chytne a přirazí ke stěně. Dívá se na něho. Přitiskne rty k jeho. "Jsi můj, jen můj" šeptá zuřivě a zároveň ho líbá. Chtěl by, aby otevřel rty, pustil ho dovnitř. Shane toho má dost. Neví jak reagovat. Tohle je úplně jiné..nečekal to zrovna tady, ale líbí se mu to. Nemělo by, ale určitou části svého bytí chce, aby nepřestával. Proboha to ne tak proč je to tak krásné? A tak zaútočí slovy.

  "Můj? Umíš říct něco jiného?" Nic jiného ho nenapadá jak je pod vlivem líbání. Musí se vzpamatovat a čelit mu.

  "Ne ohledně tebe ne. " Pustí ho, přejde ke stolku a chvějící rukou nalije něco do skleniček. Otočí se, ale Shane zavrtí hlavou.

  "Ne díky nechci, Chevali..."

  "Tak dost. Něco bych chtěl. Aspoň malé chvilky bez boje, jen malé." Nadechne se."Příměří?" Shane záváhá. Má přijmout příměří? Jestli teď to udělá, udělá to podruhé potřetí... Chev s napětím vyčkává. Přijme to nebo ne. Jestliže ano tak budou další příměří a další.

  "Tak dobře, Cheve. Díky za pozvánku. Tak dobře jsem si nezatančil ani se nepamatuji.“ Oddechne si. Budou další příměří zajásá v duchu. Napije se.

  "Jsi ne - to je málo. Kdo tě naučil tancovat?" Shane se usměje.

  "Někdo koho jsem měl velmi rád a tebe matka hádám." Chev to přejde be poznámky. Ano naučila ho tancovat matka, ale Shanovi se nikdy nevyrovná. Odloží skleničku a přistoupí k němu. Zezdolá je slyšet hudba. Waltz. Chytne Shane a přitiskne si ho ke svému tělu. Ke svému vzrušenému tělu.

   "Zatančíme si, ne" zašeptá smyslně a udělá krok a otočku. Shane v první chvílí se poddá jeho vedení.

   "Myslíš, že jsi lepší než já?" a odebere mu vedení. Je to tak nezvyklé tančit s někým jako Chev. Vzrušující, dráždivé a jen kdyby...nebyl muž. Nebude vyvádět kvůli tomu, že ho drží v náručí. Je přece dospělý kruci.Chev se poddá, ale jen na chvilku. Hrubě přeruší krok a vezme vedení.

  "To je spíš bojiště než tanec" odtuší lehce Shane, když už potřetí přebírá vedení přo otočce. Chce mu dokázat, že to nebude tal lehké jak si představuje on. Pořád mu vadí pár věcí. Hudba dávno skončila, ale oni dva v zajetí svých kroků a vůli se naží o totéž. Nepoddat se tomu druhému. Vyhrát nad tím druhým jak v tanci tak v životě. Shane cítí jeho tělo na svém a je mu z toho horko. Má pocit, že se červená.

  "Jsi smyslný a vášnivý. Proč se tomu nepoddáš? Víš, přece, že budu mít navrch" zavrčí mu do ucha a kousne ho. Shane se syčivě nadechne. Proč ho musí tak dráždit. Má pocit, že každou chvílí vybuchne.

  "Jako teď?" zeptá se s předstíraným klidem Shane. "Co vlastně chceš? " Oba vnímají svoje vzrušená těla, ale snaží se je ignorovat. Zabránit tomu, aby je jak tanec, tak jejich přitažlivost úplně pohltila.

  "Co chci? Řekni mi co vlastně chci?" Šeptá mu do ucha Chev.

  "Mně. Chceš mně. Chceš mi vše sundat, položit na pohovku, na stůl to je jedno a vniknout do mně. Chceš abych tě přijal do sebe a byl svolný. Chceš se se mnou milovat, i když máš dole skoro dvěstě hostí. A zeptáš se Co chci já? " Bez emocí odříkává slova jak dětskou říkanku. Chev už dávno zastavil. Má pravdu. Přesně to chci udělat a udělám to, když ho zarazí otázka Co chci já?

  "Co chceš, Shane? Udělám pro tebe  vše to přece víš." Shane se zastaví. Má ho přesně tam kde chtěl. Zapomíná čím je. Jen vnímá jeho.

  "Řeknu ti to, až někdy jindy, Cheve. Zeptej se, až nebudeš mít dole dvěstě hostí a po boku to blondýnku, stejně jako já tu černovlásku. Možná řeknu, že máš zmizet a nechat být, možná řeknu, abys mně divoce pomiloval, možná..." Chev poslouchá omráčeně jeho lehce chraptivý hlas. Chce teď ho hned tady. V téhle knihovně. Přitiskne se k němu a začne ho opět líbat. Shane neví jak reagovat. Nejraději by tomu nechal  volný průběh, ale vzpomene si na všechno a prudce ho odstrčí. Chev je omráčený. Proč, ale znovu k němu přistoupí. Shane oddychuje, jako by právě uběhl maratón.

   „Ne Cheve!“ řekne důrazně. „Prostě to nechci.“ Kdyby nebyl tím čím byl a Chev tím čím je, možná by už dávno byli milenci. Chev začíná bourat jeho zábrany a tuší, že je jen otázkou času, kdy bude s ním spát. Shane vztáhne ruce a chce ho znova odstrčit, ale Chev mu je zadrží a přitáhne ho k sobě. S dotykem jeho těla ,Shane mu automaticky ovine ruce kolem krku jakoby neměl na vybranou, otevře ústa a chce říct NE. Je to přece muž, není to žena, chybí mu...chybí mu něco a neví co. Je zmatený a  Chev toho využije. Zasténá pod polibkem. Je to tak krásné a ani si neuvědomuji jak se o sebe třou. Chtějí víc a Shane na chvilku ztratí sebeovládání jak ho pohlcuje touha, žádost. Už tak dlouho to necítil a chce tak moc chce.... Tango, smyslné tango. Tanec vášně. Neměl ho tančit. Neměl by být tady. Neměl by být v jeho náručí. Neměl protože..co něco je tady špatně. Není přesvědčuje ho touha. Je říká ten chladný rozum.

  "Zmizíme" říká udýchaným hlasem Chev. "Nikdo mně nebude postrádat. Je to nádherné. Snil jsem o tom od té chvíle co jsem tě poprvé uviděl." Shane chce přikývnou, když mu pronikne slovo poprvé. Letadlo. Kašlu na letadlo, kašlu na MI5 ...ne skoro v duchu zaječí jak ho vzpomínka na agenturu vytrhla z opojení. On ho musí zabít a je to muž. Neví co je horší. Jestli to, že je muž nebo to, že ho má chytit. Uvědomí si co dělal a jak mu odpovídal. Je mu v tu chvílí špatně ze sebe sama. Prý s krokodýlem a on málem ...Vytrhne se mu.

  "Zmiz! Vypadni!"

  "Vyhazuješ mně z mého večírku?"v hlase Cheva zní úžas. Je to jak ledová sprchá po tom co ho líbal...zasténá. Přistoupí k němu. Chce pokračovat, kde přestali. Chce jen být snim. Je to tak moc?

  "JO!" zakřičí. Je mu špatně z myšlenky, že ho musí zabít. Předkloní se a opře se o blízký stolek. Chev se zarazí. Něco je tady špatně. Nejraději by ho objal, ale nakonec  tiše vyjde z knihovny. Shane sotva vnímá. Třesoucí rukou nalije něco z karafy a vypije do dna. Kašle ne nějaký doprávaky. Kruci. Proč zrovna tohle se stane jemu?

  Chev se opře o stěnu a přemýšlí co se stalo. Jednu chvílí má v náručí vláčeného a toužícího Shana a za chvilku na něho křičí. Proč? Proč? Jak přemýšlí, tak přemýšlí na nic nemůže přijít. Ale jedno ví, je smyslný a nakonec té své stránce podlehne a  bude Můj. Usměje se. Shane nemá rád tohle slovo, ale on je miluje. Musí jen odbourat ty jeho pitomé zábrany. Ale bude to stát za to. Představí si ho tady v té knihovně. Přesně jak povídal ...Chceš abych tě přijal do sebe a byl svolný. Chceš se se mnou milovat ....vzpomíná na jeho slova.

  Shane se podívá na dveře. Musím to nějak přetrhnout dokud se nezblázní. Má jen pocit, že je pozdě. Od toho letadla je vše v troskách. Celý jeho život se sesypal pod jedním pohledem Cheva. Upraví se a pevným krokem vyjde ze dveří.

  "Tak tady je to mé dámy a myslím, že budu muset jít." Všechny tři se na něho dívají, jako by se zbláznil.

  "Ale teprve začíná to důležité." Sylvii ho chce zadržet. Shane váhá. Možná by mohl, ale potom si vzpomene na knihovnu.

  "Je mi to líto, ale možná příště se uvidíme. Nashledanou." Otočí se a chce jít.

  "Shane! Jsem rád, že jsi přišel. Neříkej, že odcházíš?" Shane se zachvěje pod jeho sametovým hlasem. Otočí se k němu a zpřímá se podívá do jeho oči.

  "Ano. Doprovodíš mně? "

  "Jistě." Všichni mají pocit, že jsou tam nadbytečný. Rozpačitě se vrtí a hledají něco o čem by mohli mluvit, zachytit se něčeho. Oba odcházejí.

  "Shane. Počkej! Chci jen vědět proč tam v té knihovně najednou..." souká ze sebe. Shane si povzdechne.

  "Víš jaký je můj úkol Cheve?  Myslím, že víš. Mám tě ulovit." Říká tichým hlasem. Chev to ví.

  "Tak mně necháš být."

  "To je to právě. Jestli nechám co mně zbyde. Ty já vím a na jak dlouho Cheve? Na jak dlouho než po tobě půjde někdo jiný. A co já? Položil sis ty otázky? Tohle není zrovna práce, při kterém se dožíváme důchodu. Chceš slyšet, že mně přitajuješ. Ano přitahuješ mně. Možná být někým jiným ty být někým jiným tak jsme už milenci, ale nejsme. Jsi muž" hlesne tichým rozpačitým  hlasem. Odvrátí oči. Chev pochopí. Dívá se na něho.

  "Nevzdám se tě. Je mi to jedno. Když se rozhodnu tak jdu za tím. Nezabrání mi v tom ani ta celá slavná MI5, Shane. Chci tě políbit. Je mi jedno kdo to bude vědět. Rozumíš mi. Shane. Nevzdám se tě. Jsi Můj. Zvykni si na vše i na to, že jsem muž. Jsem trpělivý. Hodně trpělivý."

  "A co tak brát na mně trochu ohledy" vycedí vztekle Shane. Chev přimhouří oči.

  "Ale já beru Shane. Možná to nevíš, ale beru a teď jeď a buď opatrný. Nechceš auto s šoférem?" Shane ztratí řeč. On si dělá legraci. V jedné chvílí mluví o tom jak bere na něho ohled a v druhé chvílí mu nabízí auto a vyprovází ho. Vytrhne klíčky z chlapcovy ruky a s řevem pneumatik vyjede.

 „Majetnický aristokratický zmetek. Proč mně nemůže nechat na pokoji? Proč?!“ Nadává v autě a jede zběsile po ulici. Týrá auto, jak řadí plyn a pneumatiky hvízdají o asfalt. Svírá pevně volant a má před očima jeho sebejistý výraz. Prudká zatáčka si ještě stačí  všimnout. Šlápne na brzdu...Náraz