Shounen - ai povídky

                                              Peklo Kazachstánu

   „Nevíš co se tam děje Maxi?“ osloví ho starostlivě Chev a zamkne dveře. Nerad opouští Shana, když je nemocný, ale určitě by to pochopil.

  „Nevím nic přesného, ale vypadá, že naše dohoda s jednou z frakci místní mafie už neplatí a došlo tam k přeskupení sil. Neboli vyměnil se jeden člověk za druhého“ povzdechne si Max. Otevře Chevovi dvířka a sám vklouzne vedle něho.

  „To je zlé. Jak jsou na tom?“

  „Podle toho co vím tak zatím dobrý, ale každou minutou...proto jsem hned šel za tebou. Nebude mu vadit...“

  „Ne nebude. Sám by šel kdyby to věděl“ aniž zdůrazní kdo co a jak. „Kde je letadlo?“

  „Připravené na letišti.“ Max pořád nechápe proč se stará o nějakého Shana. Co z toho má? Co je jeho sekretářem, tak nikdy neviděl tolik starosti o někoho a ty květiny. Kdyby to nebyl muž, ale žena byl by přísahal, že se Chev zamiloval. Co je mezi nimi ve skutečnosti?

  „Tak jedeme rovnou na letiště.“ Max se nechce vyptávat co tam chce dělat a podívá se na něho. Je tak klidný. Znovu  a znovu ho překvapuje jeho klid. On má určité zkušenosti, ale zrovna tohle území je ovladáné mafii a a klid tam není nikdy. Když Chev chtěl  tam vyslat expedici rozmlouval mu, ale nedal si říct. Nakonec to skončilo tak bledě.

   Sedí v autě a pochmurně mlčí. Každý z nich přemýšlí o něčem jiném. Chev vystoupí z auta a obrátí se na Maxe.

  „Zůstaneš tady. Kdyby se mi něco stalo, tak řekneš to Shanovi. Všechno o tomhle. A ještě něco“ Max vidí jak váhá“ kdyby ne nech to plavat. Nic se nestane a já budu tady co by dup.“ Max se za nim dívá jak nasedá do letadla. Odejde a dívá jak roluje a vzlétá nahoru. Má špatný pocit z celé té situace. Bude čekat. Odejde do své kanceláře, sedí a jen tak přemýšlí. Nic nedělá a vše odsouvá na neurčito.

  Druhý den pozdě v noci se dovídá, že  Chev je zajatý nebo spíš se vyměnil za expedici. Práskne pěstí do stolu a začne nadávat.

  „Co si proboha to vymyslel pitomec.“ Vytočí číslo do Altaje a je spojený s průvodcem expedice.

  „Zdravstvujte „ a najednou jako by si hlas si uvědomil, že na druhém konci neumí rusky přejde na pečlivou školskou anglličtinu. „Dobrý den, pan Max Sydow?“

  „Ano.“

  „Mám Vám vyřidit, že máte jít za Sh...“ spojení se přeruší. A on zírá do němého sluchátka. Má chuť jim mrsknout do zdi, ale ovládne se. Koho to na konci jen myslela? No nic musí zařidít jeho propuštění. Vytočí číslo ambasády v Rusku a informuje je. Křičí na ně i prosí. Když ničeho  nedosáhne sáhne po číslu Ministra zahraničí.

  Chybí mi Chev. Tomu stačí jen jedna věta a je puštěn kamkoliv. Nakonec se dovolá.

  „...Je nám líto, ale Chevalier la Varenne je tam na svoji vlastní zodpovědnost a ...“  Max zírá naštvaně na sluchátko. Takže Velká Británie se právě na něho vykašlala a to z vysoka. Nechápe tomu. Vždyť je jedním z důležitých  článků obchodů a k tomu hrabě. Stále zírá nevěřícně na sluchátko. Položí ho opatrně jako by ho mělo každou chvilkou kousnout.

  Sedne si a přemýšlí co dál. Musí ho dostat odsamtud okamžitě. Ví jaké to muže výt v mafii a k tmou ho klidně mohou zabít jak psa. Život se tam moc necení. Takže zkusí několik agentur. Možná tam někoho najde kdo by ...po několika hodinách bezúspěšného jednání  se vrátí do kanceláře. Pořád neví kde by někoho sehnal. Už vyzkoušel i nájemné žoldáky, ale někoho solidního koho by  tam poslal nenašel. A ani peníze nezapůsobily. MI6 taky nechce do toho zasahovat. Pomalu už neví jakou agenturu by oslovil. MI5 nebude zkoušet to nemá cenu. Ta dělá jen to co přikáže její Veličenstvo a ta zrovna od Cheva dala ruce pryč.

  Sedí houpe se na židli a z okna pozoruje svítání. Co dělat? Možná tam místní by mohli kdyby je podpořil, ale zavrtí hlavou. Ne to taky nejde. Pak si vzpomene na Shana Dravena. Musí mu říct co se stalo přesně tak jak chtěl to Chev. Vytočí číslo a hluché.

  Kde to jenom říkala, že to je? Aha u rodičů. Greenhead povídala Aiko. Má příjemný hlas. Je u MI5. Možná by věděl o někom kdo by pomohl. Ale rychlejší to bude přes Aiko. Je škoda, že si na to nevzpomněl dřív. Možná mu poradí. Zavolá ji. Otevře mobil a najde její číslo.

  „Aiko Smith? U telefonu Max Sydow. Mohu se zeptat něčeho ohledně Shana Draven? Kým je vlastně? Musím mu něco říct a potřebuji od něho pár informací. Je to velmi nutné.“ Cítí jak na druhé straně je ticho.  

  „V poledne před Palácem“ řekne Aiko a zavěsí. Max se dívá ne sluchátko v rukou, ale přesně  v poledne parkuje před Palácem. Začíná si dělat starosti jak ji pozná, když někdo zaklepe na okénko.

  „Max Sydow?“

  „Ano.“ Někdo obejde auto a otevře dveře. „Máme hodinku.“ Max nastartuje a poočku ji pozoruje. Je moc hezká. Líbí se mu a zastaví u jedné kavárny. Ví, že tady budou mít klid a přitom bude okolo nich plno lidi.

  Aiko jde za ním a obdivně pozoruje jeho postavu, má ji opravdu pěknou. Vyrovná s nim krok. Oba usednou ke stolku a Max objedná dvě kávy, když Aiko nepatrně odkývne výběr hlavou. Počkají až je přinese a zatím se hodnotí.

  „Tak v jak velkém maléru je Chev?“ optá se klidně. Max skoro vyprskne kávu.

  „Jak?“

  „No chcete Shana a za druhé jsem analytička, takže jak v moc velkém je. Shane je ještě nemocný a nemůže na nějakou akci, ale kdyby se jednalo o Cheva...hmm.“

  „Akce, Shane?“

  „Vy toho moc nevíte, že. Takže ještě jednou v jak moc velkém je maléru?“

  „Tak dobře, když jinak nedáš. Zajali ho na Altaji místní mafie a jaksi dali od něho ruce pryč.“ Aiko se napije a přivře svoje krásné modré oči.

  „Shane je jedním z nejlepších agentů v agentuře. Kdyby byl zdravý byla by to pro něho hračka. Je legendární a pro Cheva by to mohl udělat.“

  „Proč by mu chtěl pomoci? Takže to letadlo a ty květiny, jeho starost...“zakroutí hlavou. „Nemohu tomu uvěřit. Ne dokud se nepřesvědčím na vlastní oči tak neuvěřím“ mumlá si pro sebe. Aiko ho pozoruje jak si brumlá o vztahu jich dvou. Ona to dost rychle přijala, ale je pravda kdo zná Cheva nebo Shana tak jejich vztah...no je zvědava co se řekne v agentuře až se to proflákne.

  „Je v Greenheadu a jeho otec je zvěrolékář. Doufám, že si to necháš pro sebe“začne mu taky tykat. Když on může proč ne ona. „Jestli se to doví Shane je ze mně makrela na zdi. Budu hodně dlouho na to vzpomínat. Jen doufám, že...“ Max se na ni dívá. Možná by. Usměje se.

  „Až tohle vše skončí co večeře?“ zeptá se a vezme její ruku do své. Ta přemýšlí. Je už dlouho sama a docela se ji líbí – tedy jeho pozadí je skvostné si pomyslí.

  „Pokud se nebudu na té zdi třepotat tak jistě“ Max je nadšený. Opře se pohodlně o židli a rozhlédne se. Není tam moc lidi.

  „Odvezu tě a pak  musím za nim. Doufám, že už bude v pořádku. Chev je tak nezodp...“

  „Stará se o své lidi“ přeruší ho.

  „Já to vím, ale mohl by hledět víc na sebe.“ Oba sedí u stolu a popijí kávu. Přemýšlí o tom jak se má v Altaji a co dělá. Aiko se zvedne a Max taky. Zaplatí a odveze Aiko před bránu.

   „Moc jsi mi pomohla.  Děkuji. Už jsem nedoufal, že...“

   „To je v pořádku. Tak nezapomeň ta večeře a pozdravuj Cheva.“ Vystoupí z auta a srazí se svoji kolegyni.

  „Kdo pak to byl?“

  „Tak to ještě přesně nevím. Chci říct...“

  „Jasně“ směje se Lucy. „Nevíš co z něho v budoucnu si vychováš . No auto má pěkné.“

  „To já taky mám hezké auto, ale „ pokrčí rameny „jdeme pracovat na galeje.“

  „Taky ti to tak někdy připadá?“ Aiko přikývne.

   Tak tohle je Greenhead. Malé městečko okolo čtyř tisíc obyvatel. Nic důležitého a přece vše závisí na rozhodnutí jednoho člověka. Dokonce mají taxika. Nasedne a nadiktuje adresu.

  „Jo toho známe. Zrovna nedávno jsem tam vezla taky jednoho. Co tady chcete dělat? Jsou tady krásné projížďky, úchvatná krajina, je to Váš přítel? Nebo obchodní partner? Slyšela jsem, že to je jeho syn. Myslím tim Johna a Annie. Víte, že Fallon vykládá dost divokou historku o uneseném letadle? Ale to je nesmysl. Nikdo mu nevěří. To by bylo přece ve zprávách...Jo!“ dodá sebejistě. Max pobaveně poslouchá její monolog a její odpovědi i otázky. Absolutně nechápe co mu vykládá.

  „Tak jsme tu. Pět liber“ Max zaplatí a vystoupí. Rozhlédne se a všimne si sotva dva kroky od sebe muže. Vypadá přesně jako na té fotografii v Chevově pracovně. „Počkejte tady!“ Udělá ty dva kroky a tiše řekne.

     „Shane Draven?“ Prohlíží si ho a hodnotí. Hubený, vysoký muž s špinavě blond vlasy a studené oči. Polkne. Takové oči viděl u lidi co dovedou zabíjet. I on  se tak někdy viděl v zrcadle. Chladné, ale zároveň unavené a smutné oči. Ještě neztratil cit.

  „Potřebujete něco?“ Ten muž stojí uvolněně a očekává to nejhorší. Vidí ve mně potenciálního nepřítele. Obezřelý.

  „Chevalier la Varenne je zajatý na Altají místní mafii a nevíme jak ho odtamtud dostat. Pomůžete mu?“ Max se dívá na jeho výraz. Nic. Jen slabé zachvění oči dá najevo, že ho zná.

   „Nechápu proč bych mu měl pomáhat. Může si za to sám, že ho zajali.“ Někoho jel tam zabít a teď, aby ho dostával z jeho soukromého maléru. Je naštvaný, že ten člověk mu přerušil jeho zotavenou. Udělá pár kroku.

  „Mám čekat?“ z okénka na něho volá taxikářka.

  „Ano!“ slyší odpověď. Povzdechne si. Tak snadno se ho nezbaví, ale zatrvrzele s rukama v kapse jde dál. Co si Chev nadrobil tak ať si to sní.

  „Nevím jak to myslíte, ale on se vždy o svoje lidi stará a vy...“

  „Jak to myslíte?“ zaujme ho jeho lidi. Že by se spletl.

  „Nevím jestli Vám mám to říkat, ale Chev chtěl, abych Vám v případě, že se něco stane, vše vysvětlil. Je to obchodní tajemství.“ Obchodní, v duchu  si odfrkne, ale poslouchá dál.

  „Chev pořád hledá nové možnosti financování a tak se rozhodl, že podnikne kvůli jistým surovinám do Altaje expedici.“

  „To nebyl dobrý nápad.“

  „Dojednal vše s místní mafii a přešlo tam dost peněz, ale kdyby se to vyplatilo tak zisk je ohromný.“ Shane se zastaví a poslouchá. „Jenže v jedné ze skupin mafie došlo k přeskupení, no zabili původního a nahradil ho...sadistický šašek.“

  „Nemám rád šašky a co dál?“

  „Já taky ne, zvlášť sadistické. Zajali tu expedici a chtěli Cheva. Jel tam a“ tak proto odešel bez rozloučení. Je rád, že v tom není zabíjení. „ Nevím jak, ale nějakým způsobem se mu povedlo dostat ty lidi ze zajetí, jenže tam zůstal místo nich. A...“

  „..naši ho tam nechali hádám. Co agentury? Chev je jistě nesmírně vlivný člověk.“

  „To je, ale i dokonce MI5 s tím nechce nic mít.“
  „Ani se tomu nedivím. To území je velmi žhavé. Nic tam nevládne kromě místní mafie.“ Stojí tam a dívá se na lehce zvlněnou krajiu. Je nemocný. Nemůže jet tam a  jen tak... nemusel by to vydržet. „Jsem tu na nemocenské. Nejsem moc fit. Nevím proč Chev to chce, když ví, že jsem na tom tak špatně. To se mu moc nepodobá.“ Max má co dělat, aby neřekl, že to skoro dojednala jedna ze sekretářek agentury. „Co žoldáci? Je jich dost.“

  „Nic. Nepomohly ani dost velké sumy.“

  „Doprdele!“ zakleje Shane vyveden z míry. Jestli tam nechtějí oni, tak to znamená, že Chev je v pekle. Oni chodí do pekla, ale když tam nechtějí...

  „Ptal jsem se těch nejlepších. Některé jsem nemohl sehnat a dokonce jsem obvolal i pár svých kamarádů, ale nic. Nerozumím tomu. Přece jsem nenabízel málo. Vím kolik mám nabídnout. Chev by je dal to vím určitě.“ Max kroutí hlavou.

  „Musí to tam být hodně špatné, když nechtějí s tím nic mít... říkej mi Shane.“ Maxovi spadne balvan ze srdce. Pomůže mu.

  „Mám tady letadlo a hned můžeme...“

  „Prrr, ne tak hrr. Jsem pracovníkem agentury MI5. Nejsem na volné noze.“ V Maxovi to hrkne. Byrokracie.

  „Nemůžeme si dovolit čekat. To nejde. Ani nevím co se tam děje a od té doby co byl v Thajsku...nechci.“ Shana to zaujme. Thajsko. Co se stalo v Thajsku? Konečně nějaká další informace.

  „Nech mně přemýšlet. Jdeme domu.“ Vykročí k domu a povzdechne si. Sotva přijel tak musí odjet. Otevře skřípající branku a rozhlédne se po zahradě. Chce se mu křičet. Byl tady tak spokojený a zase Chev, jenže ho nemůže nechat tam hnít.

  „Tati ty jsi tady?“ řekne překvapeně. Ten přikývne. „Je mi líto, ale musím odjet. Jeden z kolegu..“

  „Shane jsi nemocný. Nikam nepůjdeš!“ řekne přísně jeho matka. Shane k ni přistoupí. „Vždyť jsi sotva přijel. Zase tě uvidíme až pánbůví kdy. Jsi...jdu ti sbalit a přichystat něco na cestu.“ Dívá se jak si utírá oči a  stoupá nahoru do jeho pokoje. Otočí se na otce. Chtěl by ho požádat o nějaké drogy. Jako zvěrolékář je bude jistě mít, ale nakonec jen ho obejme.  Bude muset si nějaké opatřit, nebo to tam nevydrží. Ještě jednou obejme mamku a vezme si batoh.

   „Jedeme!“ Max se podvolí jeho velení a ani si nevšimne kdy a jak začal Shane rozhodovat. Samovolně se poddal jeho vedení. „Místní letiště!“ ta přikývne a oni poslouchají další tirádu. Z které rodiny je? Že je tak užvaněna. Připadá mu nějak povědomá a pak si vzpomene.

  „Užvaněna Bessie?“

  „Tak to ti trvalo Shane. Už jsem si říkala, že se budu k tobě muset přihlásit. Hele, kdo je ten hezoun vedle tebe?“ Max se začervená, když uslyší obdivný tón. „Annie nebude šťastná, když  jsi se tak rychle vypařil.“
  „Jo já vím. Nemusíš nic říkat.“

  „Tak jsme tady. Máš to zadara, že sis vzpomněl. A ukaž se častěji než jednou za psí rok.“ Shane přikývne. Skloní se k ni a políbí na tvář. Ta ztuhne.

  „Díky moc za vše.“ Přejdou k letadlu a nastoupí. Shane si ani nevšimne do čeho to vlezl. Sotva se usadí spustí.

  „Je to tady čisté? Je to vaše letadlo?“ Max přikývne. „Fajn. Budeme potřebovat několik věcí. Nejdůležitější je projít agenturou, za druhé vybavení, za třetí budeme potřebovat průvodce. Někoho schopného. V Altaji se nevyznám.  Za čtvrté potřebujeme zdravotníka nebo aspoň léky. Základní ošetření zvládnu sám. A naposled potřebuji si něco soukromě sehnat. Nejvíc starosti mi dělá agentura, ale možná...mohu tady volat?“ Max přikývne a podá mu palubní telefon.

  „Aiko? Promiň u telefonu Shane Draven. Potřebuji zjistit malou věcičku. Je tam někde šéf?“

Aiko se zarazí. Takže přece jen jede. Doufám, že jsem neudělala chybu.

  „Počkej chvilku hned to zjistím.“ Vytočí číslo a poslouchá odpověď.

  „Jo je, ale večer nebude a zítra ráno a dopoledne taky ne.“

  „Děkuji ti a...nic.“ Zavěsí sluchátko. Je moc milá. Max s lehlým pobavením pozoruje Shana a jeho telefonát. „Co vybavení?“

  „Co jen chceš dokážu sehnat. Není naprosto problém. Ošetření nevím, asi spíš lékárničku. Pochybuji, že někoho přemluvíme k cestě. Ten průvodce já někoho zkusím. Máme na Altaji výbornou průvodkyni expedice. Pokud nebudeš chtít střílení a takové věci, tak snad si dá říct. Výborně se vyzná v těch horách.

  „Tak to bychom měli a teď mně nech spát. Jsem unavený. Neboj“ když vidí jeho výraz jestli to zvládne „byl jsem v horších stavech a zvládl jsem to a na tomhle mi záleží.“ Zavře oči a dá najevo, že nechce nic slyšet. „Ještě jedno“ Max nadskočí. Už skoro taky poklimbával. Má špatný pocit, když vidí jeho široký úsměv. „Něco za to chci. Umožníš mi...“ nakloní se a pošeptá mu to do ucha. Max chce zavrtět, že ne, ale když vidí jeho neoblomný výraz a zatvrzelost tak přikývne. Chev mně zabije, určitě, zaúpí v duchu. Shane si lehne se spokojeným úsměvem. Konečně to bude fifty fifty Cheve. Max si ho prohlíží, když spí. Ten to zvládne. Je dost pitomý a dost tvrdohlavý, aby to zvládl. Chudák Chev. Jestli to co Aiko naznačila, tak by ho zajímalo jestli ví do čeho leze.

  Za necelé dvě hodinky přistanou na letišti v Londýně a Max ho odveze k němu do bytu. Shane vyhrabe lékárničku a zírá na prášky. Vytáhne čtyři ampulky a zbytek tam nechá. Ty ho udrží na nohou potřebnou dobu. Pak si zabalí  věci do hor a sejde dolu.

  „Do paláce!“ houkne na Maxe jak na taxikáře. Je už pozdě večer a on ví, že tam šéf nebude. V ruce má sepsanou žádost o uvolnění na týden, aby mohl provést zachránnou akci. Šéf bude zuřit až zjistí kde je, ale jak ho zná nakonec to přejde anebo ho strčí ke křovákům. Níž to snad už ani nejde. I když možná tučňaci...na druhou stranu by si tam odpočinul. Aspoň po dlouhé době bude v akci. Má pocit, že už zrezivěl. Od poslední akce uplynulo už hodně dlouho.

  Jde chodbou a cítí na sobě pohledy těch, kteří tam ještě jsou. Workoholici pomyslí si. Ale on od té doby co hlídal Suzie tak na to kašle. Pravidelně si vybírá dovolenou. Taky musí vypátrat ty vrahy  a vůbec nemá to tady rád. Nejraději je v akci. Jde dál a zaklepe na sekretářku šéfa. Nemá rád tu zrzavou potvoru. Prostě ji nevěří, ale musí ji dát  trojmo vyplněnou žádost. Nikdo. Kancelář je zamknuta. Usměje se. To je rád. Dá to Aiko pokud tady je a bude to. Možná by si mohl lehce zaflirtovat, ale pak si vzpomene na Cheva. Musí sebou hýbnout. Musí rychle zmizet z Anglie nebo ho šéf někam zavře. Zaklepe a vstrčí do dveří hlavu. Je tam. Aiko zvedne oči a rozzáří se.

  „Ahoj, Shane. Nemáš být u rodiny?“ Ten vejde a prohlíží si ji.

  „Mám něco na práci a mohla bys to dát zítra šéfovi na stůl. Nespěchá to“ usmívá se. Aiko se taky usmívá a oba se na sebe dívají. Shane si odkašle.

  „Nechceš si vyjít někdy na večeři? Vím o jednom místě, kde dobře vaří.“ Aiko vytřeští oči a ohlédne se za sebe, jestli tam někoho neuvidí, ale v kanceláři je sama.

  „Já?“ A co Chev, chce dodat a v posledním okamžiku to spolkne. To není pro mně moc lichotivé, si pomyslí Shane, když vidí její nevěřícný obličej a její otočení.

  „Tak snad jindy“ couvá a narazí do dveří.“A nezapomeň na ty papíry!“ Vypadne a zavře za sebou dveře. Aiko je pořád v šoku z návrhu schůzky. Vždyť si myslela, že spolu ti dva.. tedy že spolu začnou...ani neví jak to teď říct.

  „Vybavení a pak k Chevovi!“ nakáže Maxovi.

  „Mám jet k svému nebo někoho znáš?“

  „ K mému. Vím přesně co potřebuji. Jen nevím jak to chceš dostat odsud. Možná by pomohlo...“přemýšlí. „Fajn. Pojedeme vašim letadlem, ne. Moc toho stejně nebude. Možná by bylo lepší opatřit si to tam. Jo a vše vyúčtuju Chevovi.“ Max zaregistruje zdrobnělé oslovení. „Ne nebudu riskovat naše krky kvůli tomu, že to tam neseženu. Rozmontujeme to a prostě převezeme. Maxi budeme potřebovat vrtulník a někoho kdo ho bude řidít. S Chevem nebudeme mohli jít dlouho a já budu rád, když vydržím cestu k němu.“ Samé kdyby nic není jistého. „Nevím v jakém bude stavu.“

  „Umím řídit vrtulník a jeden tam máme kvůli expedici.“

  „Výborně a jsme tady.“ Max se rozhlédne po temné neosvětlené ulici. Lampy rozbité a ulice je zaneřáděná odpadem. Shane vystoupí a jde ulici jako by nic. Max slyší jeho kroky jak se rozléhají prázdnou ulici. Je tak ticho. Má tak nervy napjaté, že má pocit, že slyší  zaťukání a vidí jak Shane zmizí v slabě osvětleném obdélníku. Čeká hodinu a pořád nic. Ještě pět minut a asi se neovládnu, pomyslí si Max. To ticho, nervy drásající ticho mu leze už krkem. Začne bubnovat prsty a hlavou mu divoce víří různé představy, když slyší klapnutí a vedle něho dosedá Shane.

  „Je šíleně ukecaný a než se dostaneme k obchodu tak , ale to je vedlejší. A teď ještě ta malá prosbička a jedeme pro něho, ano Maxi? Slib je slib.“ Maxe poleje horko. A je to tady. Nastartuje a dost neochotně jede. Vysadí Shana a čeká dvě hodiny. Je mu hůř než když čekal na něho v té uličce.

  „Hotovo a jedeme na letiště.“ Max jen polkne a odolá nutkání se podívat co to tam dělal. Nastartuje a jede k letadlu. Sotva se usadí Shane zabručí

  „Nebudit, jen pokud bychom padali. To je fuk stejně bych se nevzbudil“ a spí. Max se na něho vytřeštěné podívá. On je fakt ... začíná docela chápat proč upoutal takovu pozornost Cheva. Let probíhá dobře a jen přistanou na menším letišti natankovat a jsou opět vzhůru. Shane se jen zavrtí a spí dál. Ještě hodinku a jsme tam pomyslí si Max. Přemýšlí jestli ho má vzbudit nebo ne, když Shane se zvedne a jde se hrabat do svého batohu. Něco tam dělá. 

  Mělo by to stačit na dvacetčtyři hodin a pak se to musí vzít znovu. Účinkovat to bude za hodinku a pak musíme rychle ho vystopovat  a odjet. Aspoň tak mu to kamarád z laboratoře říkal. Posadí se naproti Maxovi a pak ho napadne.

  „Co lidi z expedice?“

  „Evakuování do bezpečné oblasti. Chev bude to chtít zkusit znovu. Určitě.“Pochmurně pronese Max.

  „Blázen je to.“ Max neví co na to říct. V jistém směru má pravdu, ale Chev ho vytáhl z bahna kde byl a pomohl mu. Za chvilku roluji na dráze. Shane zahlédne vrtulník. Hvízdne. Vojenský. Jestli je to ten, který je bude odvážet...je spokojený.

  „Pasy!“ Shane vezme jeho a svůj. Něco vyjme z kapsy, vloží do pasu a pak vezme vojenskou tašku. Max ho pozoruje. To by mně zajímalo co tam má.

  „Dobrý den. Tady jsou.“ Shane se mile usmívá, dívá jak celník otevře pas a vidí místo fotky hezkou tvář jednoho už mrtvého politika. Celník zvedne oči. Shane se stále příjemně usmívá. Ruka sevře balíček a schová ho do kapsy, ale přesto řekne. „Taška.“

  „Jistě. Jsou to jen drobnosti.“ Celník otevře tašku a zalesknou se mu oči. Shane předstírá, že tam nic není. „Máte tady tak krásné počasí a lov bude jistě úspěšný, že.“

  „Lov? Jistě. A co jdete lovit?“ Celník dál prohrabuje tašku spíš než, aby si všimal Shana a jejich zavazadel, které vynáší Max. Něco si strčí do kapsy.

  „Ale jen kamzíky a vysokohorské kozy. Nic moc. Chybí mi pár věcí ve sbírce jako rohy, ale znáte to...ty papíry k odstřelu a  povolení... tolik zbytečné práce a jak se má Vaše rodina?“

  „Jistě povolení jsou drahá, ale tahle jsou úplně dostačující. Rodina? Má se výborně. Bude nadšena stejně jako já, že jste přijeli. Přinášíte pokrok do naší krásné země. Bohužel ta taška neodpovídá našim normám. Předpisy.“ Shane se dívá jak decentně mizí v rukou kolegy. Razítka, úsměv a odchod obou celníků vášnivě o něčem diskutující. Doufám, že kvůli tomu se nepozabíjejí. Takže teď přesun  vrtulníkem na místo činu.

  „Letíme, jak je to daleko? „ zeptá se od sluchátek Shane.

  „Dvě hodinky a tam nás bude čekat Eljana. To je průvodkyně.“ Žena no co se dá dělat. Ale dobře ví, že ženy jsou někdy schopnější než muži. A protivníka se nemá podceňovat. Shane si vynadá, že si vzal tu injekci tak brzy. Nemůže spát a tak začne monotovat zbraně. Pistole Walther, upravenou odstřelovačku a přemýšlí jestli by si neměl vzít ještě tu další, ale nakonec se rozhodne pro víc nábojů do pistole a dva nože. Zaváhá nad granáty, ale nakonec dva si vezme. Skoro vše je hotovo. Jen domluvit se s průvodkyni a dovědět se kde je. Dokončí poslední úpravy batohu a už přistávají. Vyběhnou v předklonu a Max se rozhlédne jestli uvidí Eljenu Rapsakov.

  „Pojďte!“ křikne na ně nějaká žena oblečena do pevných bot, polovojenského oděvu, stínící si rukou obličej. Shane s Maxem jdou za ní do nějaké budovy.

  „Jmenuji se Eljena Rapsakov, ale říkejte mi Elena. Bude to pro Vás lehčí. Maxi je to moc zlé,“ obrátí se hned na Maxe. „Poslední co vím a proto nás přerušili je, že ho odvádějí do Kazachstánu. Je to moc špatné.“ Shane mlčí. Tak proto všichni dali ruce pryč.

  „A co místní podpora. Někdo by se snad přidal.“

  „V žádném případě.“ Rezolutně odmítne Shane. „Jestli do toho zapleteme další stranu tak můžeme čekat dost oběti a ne zrovna jenom mezi nimi, že mám pravdu Eleno“ dodává.

  „Má pravdu Maxi. Takhle zahynuli moji rodiče. Dvě skupiny si vyřizovali účty.Vy jste ta záchranná jednotka hádám.“ Shane chladně přikývne. Shane ji studuje jako motýla pod lupou. Zkoumá. To že má mrtvé rodiče v jejich bojích ji přidává plus, ale jestli půjde za pomstou. Bude muset ji odmítnout. „Jsem ráda. Budu Váš průvodce. Vyrůstala jsem tady a jeden čas jsem dělala průvodce lovcům. A vím kde je teď Chev.“ Nadechne se, když ji přeruší Shane.

  „Jak si stojíte u místních?“

  „Tak půl na půl. Vím je to nepochopitelné, ale snažím se vycházet se všemi. Pokud bych nevycházela nemohla bych dělat průvodce. Většinou i dojednávám obchody jako mezi Chevem a místníma skupinama. Kdybych tušila, že Maxim se nakonec rozhoupá a zabije svého šéfa... nešlo nic dělat. Je mi líto. Pomohu co mohu. Na rovinu nemám ho ráda a raději bych byla kdyby čihal kameny.“ Řekne tvrdě. Shane se dívá do její ošlehané tváře větrem a sluncem. Kolem oči má vějířky a její rysy jsou trochu hrubé. Vypadá na víc než ji skutečně je, ale to dělají hory v kterých žije. Shane ji dál zkoumá. V místnosti začíná být dusno. Zkoumá každou její větu intonací a analyzuje. Mluví pravdu. Zatím. Věřit, ale prověřovat si vzpomene na slova jednoho agenta, který moc nedal na ta slova a skončil s nožem v zádech.

  „Tak dobře za hodinu vyrazíme. Nabereme ještě jídlo a jdeme. Když tak zbraň umíte používat. Jak tam budu, tak nejdůležitější je Chev..alier a pak Vy. Budete mně muset krýt. Jsem sám a hlavně mně tam musíte rychle dovést a najít místo pro vrtulník. Nevíme v jakém bude stavu a zmizet musíme taky rychle.“ Elena se zamračí.

  „To chcete moc. Místo pro vrtulník. Je mi líto..bude to prostě záležet, kde budou schovaní. Znám pár vesnic, kde by se dalo přistát...ale“ krčí rameny“rozhodně byste se měl připravit na to ho odnést.“ Shane přikývne. Tak prošla. Ale i tak má pocit, že něco nesedne. Kdyby tvrdila, hned nějaké místo tak ...

  „Fajn. Maxi svedeš zacházet s tím vrtulníkem?“

  „Jistě, ale co příjem? Nebude problém?“

  „Trochu, ale tady se nedá nic dělat.“

  „Tak jdeme balit. Kde se tady dá opatřit potraviny? Nebudeme mohli lovit a v noci jít nehodlám. Máme ještě tak šest hodin.“ Shane s Elenou opustí místnost. Dobře jsem to zařidíl. Jen doufám, že ze mně Chev neudělá průhlednou omeletu za to vše.

  Shane se zatím vyptává na toho Maxima. Není dobré, když uslyší, že je až nepřiměřeně tvrdý na lidi a nemá rád cizince. Snad nechá Cheva na pokoji, ale Shane za to ruku do ohně nedá. Za půlhodiny vyrazí. Oba dva mají na zádech batohy. Shane pušku s dalekohledem a tlumičem, stejně jako na zbrani. V horách se zvuk rozléhá hodně daleko. Vyrazí úsporným krokem vpřed. Vpředu Elena a za ní Shane. Max se za nima dívá se smíšenými pocity. Snad vše bude vpořádku.

   „Tak jsme tady chlapi. A můžeme je opět kontaktovat. Za tak tučnou kořist musí přece něco vypláznou.“ Dva se rozchechtají a kopnou do Cheva, který leží na zemi. Vůbec netuší, kde je, ale ví, že se může spolehnout na Maxe, že přivede Shana. Jen jestli bude zdravý. Má tušení, že vláda ho nechá doslova padnout. Zaslechl něco o Kazachstánu a jestli je opravdu v té zemi a ještě tady..nedělá si iluze o vládě. Už byl jednou v podobné situaci a jako tentokrát ani teď nechce se mu zemřít. Provaz na kterém je přivazan sebou škubne a on vstane. Už dávno se naučil, že odporovat je blbost a hrdinskost v tomto případě vede spíš jen k zlomení žebra než k čemukoliv jinému. A i kdyby zůstal stejně to budou zlomená žebra.  Jen doufám, že přijde rychle.

  Kruci zřejmě nepřijde, řekne si  po další facce. Zřejmě ten chápek se rozhodl na něm vyzkoušet, jaké by bylo mít doma fackovacího panáka. Na stole je láhev vodky. Doufám, že se upije k smrti a z jater bude mít šutr. Další facka. Klidně zaskučí. Tak to bude pořád dokola.

  „Šéfe. Nemůžeme se spojit!“ někdo říká v otevřených dveřích. Chev v duchu poděkuje tomu, kdo ho přerušil. Shane, kruci kde jsi? Neví proč si je tak jistý, že přijde, ale pevně věří, že ho zachrání. Jediná starost mu dělá za jak dlouho a jestli vůbec se bude moci zvednout.

  „Musíme najít místo k táboření.“ Je unavený, ale před tou horalkou to nedává znát. Slunce se už pomalu kloní k západu.

  „Ještě deset minut a jsme v jeskyni po jednom medvědovi. Je tam vše i oheň můžeme rozdělat a nebude vidět.“ Shane přikývne a vykročí. Jestli to tak půjde dál, tak bude potřebovat injekci dřív než původně plánoval. Jenže víc než čtyři nemůže si vzít. I čtyři jsou moc slyší v duchu svého brýlatého přítele z laboratoře. Nikdo mu jinak neřekne než Kobra.

  „Jak daleko je?“ říká nad plecháčkem s čajem a talířem plným jídla. Nemá hlad a ví proč. Elena ho pozoruje jak se v tom mimrá.

  „Máme kliku. Ještě den a budeme tam. Jestli ráno vyrazíme, tak brzy ráno bychom mohli tam být, ale bojím se počasí. Nechce se mi vůbec líbít?“ Elena ho nadále pozoruje. Ty oči..už dříve si toho všimla. „Bouře. V tomto období jsou dost časté ...vydržíte to?“

  „Ano. Musím.“ Odpoví klidně. Elena se rozhodne dál už nevyptávat.

  „Jsou dost časté. A jestli nás zastihne, tak musíme rychle najít úkryt a schovat se. V takové bouři se nedá jít dál, i kdybys chtěl, Shane.“ Ten přikývne, dopije čaj a chvilku pozoruje oheň. Elena se zvedne a přinese dvě pokrývky.

  „Užij si luxus. Zítra nic takového nebude.“ Oba se zachumlají do přikrývky a Shane pozoruje tančící plamínky ohně. Cheve vydechne a spí.

  Ráno je na nohou a dělá čaj. Je unavený a cítí jak choroba přebírá nadvládu nad jeho tělem. Občas se zastaví a  zamotá hlava. Přejde k batohu a vytáhne injekcí.

  „Drogy.“

  „Nevšímej co dělám.“ Odpoví suše  a píchne si další várku.

  „Jen chci vědět, jakou v tomto máme šanci přežít. Nechci jít dál s někým kdo bere drogy. Ví to Max?“

  „Nechápu proč bych ti měl něco vysvětlovat, ale je to podpůrný prostředek...jednoduše mně postaví na nohy na dalších dvacet hodin, další na osmnáct a poslední jestli mně nezabije už jen krátce. Do té doby musíme stihnout. Takže jestli bude bouře, tak jdeme. Já jdu!“ řekne tvrdě. Sroluje si rukáv a zvedne se. Cítí jak začíná působit. V tu chvílí vypadá docela strašidelně, řekne si Elena a dívá se na jeho bledou tvář a rozšířené zorničky. Jako by nic si nevzal, zamumlá za dvě hodiny na stezce horských koz, když vidí jeho normální výraz.. Je to nejkratší cesta vedoucí do Kazachstánu. Jdou mlčky a ona začíná obdivovat jak se drží. Je dobrý. Zajímalo by ji, kde ho Max našel. V poledne rozbalí jídlo a na bobku pozorujíc vzdáleného kamzíka jak čenichá se vztyčeným ocasem. Doslova mu vecpe jídlo do ruky. Shanovi se bouří žaludek, ale nakonec tu suchou stravu sní. Ví, že má pravdu, že musí jíst. Zajímalo by ho, kdy se dostane do staré formy, jako když byl  v letadle. Od té doby co se dověděl co je zač ta figurka, tak je buď nemocný nebo zraněný. Těžko se zvedne. Cítí, že ty pekelné hory ho dostávají. Jak se má asi Chev? když vykročí za svoji průvodkyni. Nesmí polevit. Jestli se zastaví, jestli poleví v ostražitosti tak další člověk to nepřežije. Další člověk mu blízký  zemře. A ona taky. Jdou mlčky a on pozoruje hory a dívá se na mraky. Možná bude bouřka v noci? Všimne si, že Elena se občas zastaví , starostlivě se podívá na obzor  nebo jen tak stojí a přisahal by, že větří stejně jako zvěř.

  „Dnes v noci udeří. Nebudeme kryti.“ Shane přikývne. Musí hlavně zabezpečit zbraně. Ještě nikdy nezažil bouři v horách, ale jeden z jeho kolegů Matt mu to vyprávěl. Vidí jak Elena rychleji vykročí a on za ní. Kapka a za ní druhá. Malý převis, ale bytelný. Shane ihned zajišťuje zbraně. Nesmí se jim nic stát. Sice mohl by od nich si opatřit, ale kdo ví co mají a nejen jeho život teď bude záviset na tom co nese. Krčí se pod převisem a jen se dívají na provazce vody, která nešetří ani je, jak vítr se mění a točí. Burácení a blesky mu připomenou, jednu noc, kdy se taky krčil pod plachtou na otevřené plání a snažil se být nenápadný. Elena vytáhne balíček sušenek, který je doslova ihned mokrý, ale Shane sní vše co mu předloží. Vytáhne taky a oba mlčky žvýkají v burácejících ozvěnách. Slyší rachot. Elena se strachem se podívá na horu, ale zřejmě sesuv nastal někde jinde. Oba mlčky čekají kdy přejde, ale bouře ztrácí a nabírá na síle, jako by byla nevyčerpatelná. Blízko uhodí blesk a oni se dívají jak pukne kámen. K ránu jsou už tak vyčerpaní, že se jen tisknout k sobě a podepírají se navzájem. Podřimují, když uslyší pípnutí a další. Shane vezme vysílačku a všimne si, že jen už prší.

  „Jste v poř..řádku?“ slyší zapraskat. Odpoví, ale pánbůví, jestli to Max slyšel. Na druhé straně si Max oddechne. Žijou. Celou noc sedí a dívá se jak nad horami hřmí a blýská se. Nevzpomíná si, že by takovou noc zažil jako teď. Chtěl říct, že jim došel další požadavek od toho teď už únosci, ale spojení vypadlo.

  Vyrazí opět do šedého dne. Pořád prší, ale nemohou se zastavit. I tak mají zpoždění. Zbraně jsou zabaleny do nepromokavého vaku a i oni jsou zabalení a stejně mají pocit, že v té vodě plavou. Voda jim i ztižíla pochod. Jdou pomaleji a nakonec pod jedním převisem Shane se zastaví. Elena odvrátí tvář. Nechce vidět opět jeho sněhově bílou tvář.

  Třetí dávka. Musím jít, si zamumlá Shane. Už měl pocit, že všechno mu plave stejně jako on. Do večera musí být i s Chevem pryč. Docela by byl zvědavý co je to za preparát, ale pochybuje, že se to někdy dozví. I noha, kterou měl pochroumanou ho přestala bolet. Nechce pomyslet jakou daň si ty injekce vyberou až bude povšem. Kobra povídal, že pokaždé je to jiné, ale ...vyrazí a vrazí skoro do Eleny. Ta zírá před sebe a sprostě kleje v ruštině.

  „Co je?“

  „Dermovyj,  ty durak. Sorry to jen, že před náma je ten zatarás, který včera tak šikovně spadl. Polkne další nadávku.“ Shane se na tu přehradu zadívá.

  „Můžeme přes ní?“

  „Jo, dopieruna, ale ty ne. Obejdeme to. Je to jen dvě hodiny, ale nebudeš tak vyčerpaný. Neodmlouvej a jdeme.“ Shane chce něco namítnou, ale když vidí ten zával, tak se vydá za Elenou. Ta skoro vztekle pochoduje a občas kopne do kamínku. Přestalo už pršet a dokonce vykoukne slunce. I vítr utichne. Na chvilku se zastaví.

  „Klid nemá to cenu.“

  „Ty jsi problém!“ vztekle vyjede. Shane ztuhne.

  „Ne nejsem, teď ještě ne. Nemusí tě nic zajímat. Znám své možnosti!“ Elena se podívá do jeho oči. Lehce rozšířené, ale tak chladné.  Přikývne. Nadhodí batoh a oba vyrazí. Za hodinu Elena zastaví na vrcholku hory.

  „Jsou dvě nožnosti. Buď jsou tam v té bývalé vesnici nebo v té druhé. Proto jsem nemohla určit, kde má přistát vrtulník. Jestli tady, pak budeme ...“ ale to už mluví do prázdna. Vedle nohou ji leží bágl. Ani si nevšimla jak zmizel. Čeká dvě hodiny a dívá se jak něco na obloze plachtí. Káně, orel sklaní nebo dokonce sokol? Nepozná. Je moc vysoko.

  „Není tam. Jdeme dál.“ Bere na sebe batoh, rozbalí vak  a překontroluje zbraň. Elena se dívá jak si ji prohlíží jestli je nepoškozená. Vykročí, když ho zadrží.

  „Možná bych mohl jich pár přesvědčit, aby...“ Shane se zamyslí.

  „Uvidíme na místě. Raději zavolej Maxovi, aby věděl kde přistát.“Ta přikývne a vytáhne mapu. Shane pozoruje jak  si sundává batoh a rychle jako kamzík jde výš.

  „Maxi?!“ jednoduše zavolá.

  „Elena? Jak jste na tom?“

  „Dobře. 50 stupňů 45 minut východní délky a 85 stupňů 30 minut severní šířky. Je tam malá volná plošina. Buď opatrný. I za nejlepších podmínek je tam těžko přistát, ale lepší místo není. Ozvu se po akci.“ Přeruší spojení. Snad je tak dobrý pilot jak o sobě říká.

  Snad je tak dobrý pilot jak o sobě tvrdí si řekne Shane.

  „Kde vězí?“ si říká v mrákotech Chev, když uslyší další svistot a do zad se mu zakousne další rána. Velitel se právě dozvěděl o odmítnutí nabídky. Nic nedostane a vztekl se. Přivázal ho za trám a strhl z něho do pasu všechny věci.

  Shane odloží batoh, vytáhne jen injekci a schová ji do kapsy u bundy.  Zbraně vezme do ruky a vše ostatní nechá tam ležet. Jestli vše půjde dobře, tak nic nebude potřebovat.

  „Jdeme. Kolik máme času?“

  „Půlhodiny. Ale nejdřív bych ráda, zkusila ...“

  „Dobře, ale jestli něco se stane, tak neručím.“  Elena přikývne. Za chvilku ho zatáha za rukáv, ale zbytečně. Odsune se dozadu a Shane zvedne pušku. Hlídka. Nesmí je na ně upozornit. Výstřel. Dívá se jak se kutálí dolu a náraz pušky. Jde dál. Pomalu se posouvá kupředu. Za ním o pár desítek kroků dál Elena. Už jsou tam a dívají se do malého údolí s pěti budovami. Žádná hlídka, když pozoruje okolí, ale taky může být dobře schovaná. Nejraději by je všechny odrovnal. Tam přece jen jednoho nepostřehl. U vstupu je jeden z mužů. Kouří. Tiše se připlíží a zacpe mu hubu. Muž cítí v zádech zbraň a automaticky zvedne ruku.

   Odvleče ho k Eleně. Ta se k němu přiblíží. Shane mu opatrně zacpe pusu. Elena začne mluvit rusky, když ucítí v týlu zbraň.

  „Nemám rád, když mi někdo lže?“ řekne dokonalou ruštinou.

  „Kruci jen jsem chtěla chránit bráchu. Co je na tom tak špatného?“

  „Nic děvuško. Nic jen kdyby tady nešlo o Cheva. Nejraději bych tě zabil, ale potřebuji tě. Asi ještě nějakou dobu zůstaneš naživu. Jestli ještě jednou zklameš tak...“ Eleně vzteky svítí oči. Jak to, že ..tou ruštinou ji dostal parchant jeden.

   Muž odejde a on sváže Elenu. Je sám. Dalekohledem se dívá jak strážný odvádí asi šest různých mužů do baráku. Venku zůstávají jen dva vojáci před jedním barákem a dva u ohně. Ti dva se dívají jak ostatní mizí v baráku a něco křičí, ale na tu dálku Shane jim nerozumí.Vklouzne do údolí. Nejdřív ty u ohně, pak strážní a pak ten uvnitř. Bojí se, že by mohl zabít Cheva. Musí to risknout. Zkontroluje pistoli. Pomalu se sune kolem stěny skály a pak přeběhne k prvnímu baráku. Nakoukne dovnitř jestli není tam náhodu Chev. Není. Pak si vzpomene na ty dva granáty, které sebou tahá. Hmm mohl by to zkusit. Možná to bude lepší. Ty dva u ohně jsou pohromadě. Muškou si je jistý. Přesouvá se pomalu kolem baráku, když najednou narazí na jednoho z vojáků. Zacpe mu ústa a střelí do srdce. Cítí jak mu tělo zvláční pod rukama a odsune ho za zeď budovy. Vykoukne, ale nikdo si ničeho nevšiml. U ohně pořád jsou ještě dva vojáci. Kouří a na zádech mají pušky. Tamti u dveří kecají a ničeho si nevšímají. Teď je kriticky okamžik. Musí zabít ty čtyři vojáky a tak aby si pokud ničeho nevšiml velitel. Zkoumá polohu obou páru a nakonec nadechne se a hodí granát. Přesně a rozeběhne se. Koutkem oka zraegistruje  výbuch a už je u těch dvou vojáků co hlídají dveře. Střílí se smrtící jistotou a vidí jak se těla hroutí. Nejdřív ten na levo a pak ten na pravo. Ani si neuvědomili co se stalo.  Ale proč se dveře neotevírají? Měl to přece zaslechnout.  Zastaví se a velmi pomalu otevře dveře. Slyší svistot. Tak proto, nezareagoval, když vidí jeho napjatou vzteky, zkřivenou tvář. Nechápe proč ho nevidí, ale když vidí jeho lačný pohled na Cheva pochopí, že v tento moment není nic schopného vnímat. Proklouzne dovnitř a jednou střelou usmrtí nejspíš velitele. Nevšímá si těla a dál se blíží místnosti, ale nikdo tam není. Teď zbytek. Chev počká. Vydržel to doteď, vydrží ještě pár minut. Vyjde ven a jde opatrně k baráku, kde je zbytek skupiny. Zajistí dveře. Pomalu se přesune k ohni a k tělům, ale moc toho z nich nezbylo. Rychle přejde k baráku, kde je Chev.

  „Cheve. No tak Cheve.“ Odváže ho a vynese na světlo zasykne, když vidí krvavé záda. Musí ho dostat pryč. Hned. Vidí jak krev ještě nezaschla. To chce, aby to zaschlo. Rozhlédne se. Není tu nic co by se dalo použít, kromě vody a to stejně nepomůže. Přenese ho k Eleně. Položí ho na břicho a je rád, že je v bezvědomí. Chvilku zůstane stát a přemýšlí, jestli to vydrží. Jo ještě tak pět hodin určitě. Rozváže Elenu a ta mu jednu vrazí. Shanovi se zablýskne v očích a zadrží její ruce.

  „Jsou v pořádku v té budově. Jen jsem jim zatarasil dveře, ale ty s náma hádám nepojedeš.“

  „Je mrtvý?“

  „Ano je.“

  „Díkybohu. Ne nepojedu. Zůstanu. Jdeme. Vezmi ho na záda a rychle.“ Vytáhne vysílačku, ale nefunguje. Ozývá se jen pískot. Shane ji vůbec nerozumí. „Musíme výš“ Hodí na sebe batoh a Shane vezme Cheva na záda. Elena mu pomůže ho upravit. Když se dostanou výš, Elena zavolá Maxe. Ten je už ve vzduchu a očekává je.

  „Za chvilku jsem tam. Jak je na tom?“

  „Dost špatně. Budeme na místě určení tak za půlhodinu.“

  „Budu čekat. Konec.“ Shane jde za Elenou a cítí jak mu pomalu ubývají síly. Krok za krokem. Cesta mu pomalu plave před očima, ale pořád jde. Ještě kousek si myslí, když vidí místo skály písek a hada. Chce uskočit, ale v poslední chvílí si uvědomí, že to není Afrika, ale hory. Začíná slyšet zvuky, které by tady neměly být. Kousek jen kousek...

   Někdo mu odebírá náklad ze zad a dává ho do něčeho. Tak se to přeci povedlo pomyslí si. Jsou ve vzduchu a letí si ještě uvědomuje. Chev se musí ošetřit. Zavře oči, nadechne se a vytáhne poslední injekci. Roztřesenou rukou si vpichne poslední dávku. Čeká a zdá se mu, že to zabírá trochu déle než ty předešlé. Za chvilku otevře oči. Vidí normálně a i to zvonění v uších přestalo. Vedle sebe vidí Cheva. Podívá se jestli tady něco není, ale nic čím by se dal ošetřit. Musel být mimo pěkně dlouho, když slyší přistávat vrtulník. Bere Cheva do náruče a přenáší ho do letadla. Celníci jen mávnou rukou a pouští je. Shane jemně položí Cheva na podlahu letadla. Podívá se na záda a vidí je úplně rozsekané. Stiskne rty a přeje si, aby nebyl na toho sadistického šaška, jak ho nazvala Elena tak mírný. Možná ho měl mučit velmi, ale velmi  pomalu a ne zabít tak rychle. Když se to tak vezme spíš měl ohromnou kliku, než cokoliv jiného, že to tak dobře dopadlo.

  „Cheve!“ zamumlá.

  „Bude v pořádku? Vypadá děsivě.“

  „To bude dobrý, ale lékárničku. Musíme vydezinfekovat rány a to hned, pak antibiotickou mast a pruhy plátna.“ Max mu vše podá a odejde do kokpitu za pilotem. Ten za chvilku roluje a už jsou ve vzduchu.

   Vzpomíná si na to přistání a i teď je mu špatně z toho kde měl přistát. Ale zvládl a ten malý prostor byl tak akorát. Čekal skoro hodinu, když je  zahlédl  jít. Pomalu noha co nohu mine. Musí být unavení docela slušně. Sto kiláku za dva dny vysokohorským terénem a Shane ještě v tomhle stavu. Vyskočí a odebírá Cheva ze zad Shana. Všimne si jeho skelných očí  a uvědomí si, že mele doslova z posledních sil.

   „Pozdravuj ho a ať mi promine“ řekne Elena. „Ale musela jsem to udělat.“ Otočí se a odejde. Max zakroutí hlavou. Co se tam stalo? Otočí se zpět k vrtulníku a zavře za těmi dvěma dveře. Vleze a nastartuje. Cítí jak jim zatřese a čelo se mu orosí potem. To nebude lehké. Zavře oči a soustředěně vzlétne. Skřípe zuby a pozoruje před sebou skálu. Je z toho venku. Zavýskne. Cítí na sobě mokrou košili. Ty hodiny létání v armádě  se vyplatily. Ohlédne se dozadu a vidí jak Shane s Chevem leží. Zadívá se zpět dopředu  a vyrazí na letiště.

  Letí, když uslyší šramot za sebou. Otočí se a vidí jak je Shane na nohou. To by mně zajímalo co to bere, že to vydrží. Zastavuje vrtulník a vidí jak Shane bere Cheva do náruče. Je asi stále v bezvědomí si uvědomí, když vidí bezvládné ruce podél těla. Kýve na celníky a teď se dívá jak ho Shane ošetřuje. Ten snad umí vše, když pozoruje jak .. eh vše? Když vidí jak mu ošetřuje záda.

  „Dezinfekce..chtělo by to horkou vodu, ale musí stačit tu co máme“ mumlá.  Max odejde a za chviku je tu i s horkou vodou. Shane nalije trochu studené a dá mu obklady na záda. Za chvilku je sundá. Přejede zdravou pokožku. Cítí staré jizvy pod prsty  a i je vidí. Zakrývá pohled Maxovi. Jizvy, bílé klikaticí jizvy. Už jednou takové viděl. Jen si nemůže vzpomenout kde, ale vzpomene si. Jemně nanese antibiotickou mast a záda přikryje pruhy gázy. Sedne si vyčerpaně na podlahu a usne. Max, sklopí sedadlo a položí ho na ni. Shane skoro v bezvědomí a Chev taky.

   „..tři tváře se střídají vedle něho v džípu a on opakuje...zachráním..zachráním...“ probudí se a podívá se na zem, kde leží Chev.

  „Jak dlouho ještě poletíme?“

  „Hodinku a jsme doma.“ Zvědavě se dívá na Shana. Vypadá dobře, ale i tak cítí jak je vyčerpán. Shane se sehne nad Chevem a překontroluje tep.

  „Měli byste zavolat sanitku.“

  „Mám v takových případech příkaz nevolat sanitku, ale dovézt ho domu  a zavolat k němu doktora.“ Shane pokrčí rameny. No jo co chce od někoho takového a pak si vzpomene na jizvy na zádech. Co mu to jen připomíná? Svraští úsilím obočí. Ťuká na opěradlo a přemýšlí, ale pořád nic.

  „Přistáváme“ ozve se z reproduktoru hlas. Shane si klekne na zem a zasekne se s Chevem tak, aby se nepohybovali. Sevře rty, když ucítí jeho teplo. Zače ho hladit po vlasech. Nikdy se vlastně Cheva nedoktl, zatímco on ano. Párkrát sice letmo, ale teď, když cítí jeho hedvábné vlasy ve svých rukou, jeho teplo. Úžasný pocit. Nevšímá si pohledu Maxe, který je pozoruje. Neví co si má myslet. Za chvilku přistávají. Shane si uvědomuje, že tak za tři hodinky se zhroutí. Pásma, k tomu injekce a nemoc si konečně vybere daň. Hodně krutou daň. Vezme Cheva do náruče a přejdou k autu. Max si sedne k řidiči, když pomůže uložit Cheva na zadní sedadlo.

  Shane ho drží v náručí jak nejlépe umí. Hladí ho po tváří a vlasech. Je tak ..vypadá jinak než obyvkle. Ne tak sebejistě. Klidně se ho může dotýkat, když zaslechne..

   „Je to tak příjemné. Můžeš ještě pokračovat!“ Shane okamžitě se stáhne.

  „Ty jsi byl..“

  „Od poloviny letu“ přizná se. „Díky moc, ale taky jsi mohl přijít dřív.“

  „Tak si tam příště zůstaneš“ zaprská Shane.“Nevím proč jsem se kvůli tobě tak trmácel.“ Ale pořád má svoji ruku v jeho vlasech a jemně se jimi probírá. Cítí, že se mu nechce s ním hádat.Chev slastně přimhouří oči. Jen kdyby nebyl tak nemohoucí tak by se zvedl, polibíl ho a pak... má na něho špatný vliv usoudí. Oba mlčí. Shane cítí jak injekce s preparátem přestává působit, když zastaví auto v garáží. Vytáhne Cheva z auta a vezme ho do náruče. Mohl by to nechat Maxovi, ale při představě, že ho drží v náručí Max je mu tak zle. Žaludek se zhoupne a má pocit, že bude zvracet. Ne to raději ještě to překousne. Chev mu ovine ruce kolem krku a šeptá mu do ucha něžnosti.

  Ten se zkrátka nezmění,  pomyslí si a má pocit, že je červený až za ušima. Aiko měla pravdu, pozoruje je pochmurně Max. Asi ji pozvu na večeři a tohle zapiju, když vidí nenápadný pohyb prstů Cheva na krku Shana.

  Je napůl mrtvý a přesto nezapomene mně svádět, když ucítí jeho laskající prsty vzadu na krku. Podívá se na Maxe, který soustředěně studuje patra. Dveře výtahu se otevřou a Max otevře byt. Shane automaticky zamiří do ložnice a opatrně uloží Cheva do postele.

  „ Dál já...už  líto..Cheve?“ Drží se postele a pomalu se šourá jen pohmatu, spadne na postel. Chev vyskočí a zaskučí bolesti a sním i přiběhne Max. Přiloží prsty k tepně. Nic.

  „Maxi doktora a fofrem!“ řekne úzkostně a pohladí ho po vlasech.