Shounen - ai povídky

                                                     Kráska a zvíře

  „Maxi doktora hned. A sanitku.“ Skloní se k Shanovi a pohladí ho po tváři. „Na co ještě čekáš!“ vyjede na něho zuřivě. Záda ho bolí, ale má starost o Shana. Neměl po něm nikdy chtít, aby tam přijel. Neměl a teď tady leží. Sáhne mu na čelo. Je tak studené, chladné. Leží tu jako bez života. Sedí u něho a poslouchá, jetli už je tady doktor. Konečně a jde ke dveřím. Zapotácí se jak se mu ozvou záda bolestí. To přece nic není a otevře dveře.

  „Konečně doktore Whitly. Prohlédněte ho. Cokoliv, rozumíte cokoliv bude nutné dostanete!“ Vleče doktora k posteli kde nehybně leží Shane. Doktor je vyděšen reakcí Cheva. Zná ho už od kolébky, ale takhle rozrušeného ho ještě neviděl. Ani po tom Thajsku ne. Všimne si jeho zad. Chce něco říct, ale to už je dovlečen k tomu muži. Sáhne mu na ruku, drží ji a přitom se dívá na hodinky. Tep pod normálem. Nadzvedne víčka. Nehybné oči. Kdyby to byl medvěd řekl by, že je v hibernaci, ale jelikož není tak je nejspíš v kómatu.

  „Žije, ale z nějakého důvodu je v kómatu. Stalo se mu něco, něco si vzal – drogy, prášky, nebo nehoda?“ Sype na ně otázky. Chev si oddechne, když uslyší, že je v pořádku, že bude žít.

  „Maxi?“ otočí se k němu.

  „Nevím. Vím jen, že si bral nějaké injekce, ale jaké co to bylo nevím. Myslím si...“ váhá „že to byl nějaký preparát, povzbuzovač, nadopoval se, aby to vydržel.“

  „Byl jsem zajat mafii v Kazachstánu a Shane mně zachránil. Jenže předtím měl angínu a byl dost nemocný. Neměl jsem to po něm chtít.“ Sedne si k němu a vezme jeho ruku. Hladí ji. Doktor Whitly je překvapen, jak ho hladí, ale nekomentuje to. Přece jen mu zachránil život. Ví ze zpráv, jak to tam vypadá.

  „Pro jistotu ho převezu na kliniku nebo se o něho chcete starat tady? Ne, že bych odmítl pacienta, ale možná...“

  „To by šlo? Není to nic vážného?“

  „Ne jen přivezu infúzi a možná mu bude lépe, když  uvidí pro probuzení známou tvář a Vy stejně byste se mi nastěhoval k němu hádám správně.“

  „Znáte mně přilíš dobře doktore Whitly“ zazubí se.

  „Právě, že znám. Minule jsem týden dával kliniku dohromady po vaši návštěvě. Raději budu den co den docházet k Vám než zažít ten příšerný cirkus znova.“ Chev se usměje, když si vzpomene na to jak klinika skoro přestala fungovat. Začalo to sestřičkama, jedním doktorem a skončilo to obležením novinářů a k tomu obchodních partnerů, které vůbec nezajímalo, že je nemocný. Možná by to bylo lepší, kdyby nenastala ta krize v tom koncernu, ale měl smůlu. Takže se nediví doktorovi, že má takovou nechuť ho tam vidět znovu.

  „Jednotku infúze, ne tuhle sestřičku ne, chci Jane neumíte poslouchat, ženská...“ protočí oči v sloup, odvrátí se a ztlumí hlas. Asi nová sestřička, řekne si Chev. Měl tam moc hezké sestřičky, zvlášť ta  hnědovláska. Jenže od té doby co zná Shana je konec jeho svobodě. Dívá se jak je bledý a nehybně leží na posteli. Měl by dojet k Shanovi a přivézt mu nějaké věci. No později, když se ozvou jeho záda. Mohl by poslat Maxe, ale nechce, aby se v jeho věcech někdo hrabal. Zatím mu vyhrabe nějaké svoje pyžamo.

  „Musíme ho svléknout a uložit. Potřebuje klid. Když nevíme co si vzal, tak těžko můžeme cokoliv dělat. Telefon na mně máte, takže kdyby něco. Tak jdeme.“

  „Ne udělám to sám!“ řekne prudce. Je jeho. Jenom jeho. Nikdo na něho sahat nebude a ne zvlášť muž i když doktor. Doktor pokrčí rameny.

  „Ale ty vaše záda.“

  „Počkají. Nejdůležitější je ON.“ Doktor pokrčí rameny a vyjde z ložnice. Chev zatím mu sundává všechny věci. Obleče mu něco později a jen doufá, že v šatníku má nějaké pyžamo dostatečně velké pro něho. Tedy, aby v tom nevypadal jako ztracené dítě. Vzpomene si na jeho byt a modré pyžama. Je zvyklý tak spát, ale on ne. Zasténá, když ho vidí nahého ve své posteli. Takhle si to vždycky představoval, jen s malým rozdílem a to tím, že Shane je při vědomí a tiskne se k němu. Natáhne ruku „Auu“ opravdu to bolí. „Vidíš co se mnou děláš Shane. Opravdu to už musíme vyřešit.“ Rychle ho přikryje až pod bradu a venku nechá jen ruce.

  Zvedne se a musí se opřít o postel. Už i na mně si to začíná vybírat. Je mu čím dál hůř. Zatřepe hlavou. Ještě malou chvilku. Malinkatou. Zvedne se. Necítí jak některé strupy popraskají a opět začíná téci krev. Otevře dveře a vidí jak zřízenci z polikliniky stěhují dvě infúze. S nimi jde velmi korpuletní dáma. Usměje se. Velmi chápavý doktor. Tentokrát nebudu muset kupovat žádnou horskou záchrannou jednotku nebo nějaký přístroj. Doktor se otočí a vidí jak se Chev opírá o dveře. Podívá se mu do očí, které jsou vděčné a zároveň v nich vidí nesmírnou bolest. Přiskočí k němu a podepře ho. Odvede ho na postel a položí ho na břicho. Dívá se jak sestřička zatím připravuje infúzi.

  „Čtyři vpichy“ řekne sestřička. Doktor přikývne. Takže si vzal čtyři injekce a čert ví co to bylo. A velmi pochybuje, že to jejich nebo jakákoliv laboratoř zjistí. Takže má tady dva marody.

  „Jane, telefon na mně máte,“ když ošetřuje jeho záda. Vzpomene si jak ho posledně ošetřoval. „Volejte mně ve dne v noci. Budeme připravení, ano.“

  „Jistě doktore Whitly. Nebojte. Dlouho jsem se starala o pacienty v kómatu, takže se vyznám. Ale i tak ta bledost... nikdy jsem nic podobného neviděla.“

  „Podle toho co mně řekl Max Sydow tak je to voják. Mohl si vzít cokoliv. Však víte jací ti vojáci jsou.“

  „Nejhorší pacienti a k tomu jsou to chlapi, takže dvojnásob nejhorší, ale tihle vypadají na to, že si moc vymýšlet nebudou.“

  „Ne to ne. Myslím, že budou velmi tišší pacienti.“ Oba se na sebe usmějí. Doktor se podívá ještě jednou na záda, přikryta lehkou gázovinou s antibiotiky. Stejně mu zůstanou další jizvy. Tady nepomůže nic.

  „Cheve?“ Nic. Skloní se k němu. Spí.

  „Tak já jdu za dalšími pacienty, kdyby něco..“

  „Raději už běžte doktore.“ Řekne sestřička a sedne si na židli, kterou si donesla. Na nočním stolku, má prášky proti bolesti a další věci, které si přichystala. Vytáhne knížku a spokojeně se do ni začte. Princezna ohně... ponoří se do světa historie a lásky. Po chvilce zaslechne sténání. Mrkne se. Ten druhý, doktor mu říkal Chev sebou hází. Rozbalí injekci a natáhne lék proti bolesti. Doktor povídal, že asi bude mít bolesti tak mu má tohle dát. Přejde k němu a znehybní ho. Vezme mu ruku a dá mu injekci. Ještě ho chvilku drží a pak, když vidí, že se uklidnil, pustí ho. Rozhledné se kolem. V takhle luxusním prostředí je poprvé a u tak známého člověka taky. Sice už ošetřovala bohaté pacienty, ale ne až zas tak bohaté. Jenže dobře ví, že mlčení je lepší než cokoliv jiného.

  Vezme knihu a opět se ponoří do děje. V noci si trochu zdřímne, ale nic se neděje. Chev se neprobudil a ten druhý dál leží jako mrtvola. Vymění infúzi a dal si zdřímne. Ráno zaslechne nějaký zvuk a vidí jak Chev se posadil na postel. Je předkloněný a lapá po dechu. Přejde k němu.

  „Máte ležet!“ řekne přísně.

  „Toalety, kruci“ zavrčí. „Zvládnu to sám.“

  „Akorát houby zvládnete, ale dojít nikoliv. Tak a jdeme,“skoro ho zvedne do náruče. Ta má páru si pomyslí Chev, ale nechá se odvést. Teď docela chápe Shana. Chudák, ale i tak on je on a sestřička je sestřička. Nechá ho dokud neotevře dveře.

  „Udělám něco k jídlu, jestli chcete.“

  „Ne teď ne, prosím a začne se skoro dávit. Později.“ Myšlenka na jídlo mu nedělá dobře. „Co Shane, jak mu je?“

  „Beze změny. Ani se nepohnul.“

  „Jakmile se něco stane, každý pohyb vzbudíte mně je to jasné“ zavře oči. I ta cesta mu dala co proto. Nechápe jak to, že ho to nebolelo cestou z Kazachstánu v letadle. Jistě trochu ho záda  bolela, ale ne tak moc. Jedině, že by Shane něco použil. Za chvilku spí. Udělám něco k jídlu, když v obývacím pokoji narazí do Maxe Sydow.

  „Jak se mají?“

  „Pan hrabě  se probudil, ale zase spí a Shane aspoň mu tak říká pan hrabě, leží pořád stejně. Žádna změna. Jdu teď něco uvařit.“

  „Fajn.“ Sedne si ke stolku a probírá se novinama. Nic v nich není. To je dobře, když čte obchodní zpravodajství. Ceny na burze neklesly. Vše je v naprostém pořádku. Chev je doma a to bylo nejdůležitější. Teď by si mohl vyrazit s Aiko. Aiko - měl by ji zavolat kvůli Shanovi. Aspoň to bude důvod ji pozvat na večeři. Rozvalí se na pohovce a vytočí číslo. Rukou si prohrábne vlasy.

  „Aiko, u telefonu Max.“

  „Maxi, kde je Shane. Šéf zuří a hodně.“ Max polkne. Vidina večeře se rozplývá.

  „U Cheva. Je v kómatu.“

  „V čem to, že je?“

  „V kómatu. Něco si vzal a teď tady oba leží a nic nevnímají. Chev má záda na dranc a Shane leží a nehýbe. Zkolaboval“ hláskuje unaveně. „Včera tady byl doktor a dal infúzi Shanovi a ošetřil Cheva.“ Slyší jak doslova přemýšlí o tom všem.

  „Je možné, že za chvilku máte tam našeho ...“zvonek.

  „Už tu nejspíš je.“ Zavěsí. Zase nic. Žádná večeře. Zvedne se jak je zvonek stále netrpělivější a za chvilku slyší bouchání. Jane vykoukne z kuchyně, ale opět zavře dveře, když vidí jít Maxe  ke dveřím. Polkne. Najednou má strach.

  „Kde je ten budižkničemu. Můj nejlepší agent a on si tohle provede. Dostane žálář, bude propuštěný, žádní tučňáci, žádní křováci, bude hlídat mravence v Nigérii, přísahám bohu  ja ho zabiji. Tak kde je?“ Chytne ho pod krkem a přitiskne ke zdi. Max zachraptí. Dívá se do tvrdých očí a snaží se něco říct, ale z krku mu vyjde jen neidentifikovatelná samohláska. Nakonec zvedne ruku a naznačí směr.

  „No vida, že umíte mluvit.“ Pustí ho ze sevření a Max začne na zemi lapat po dechu. Ten má stisk krajty. Sestřička vykoukne a chce pomoci, když Max začne mávat, že je v pořádku. Zvedne se a jde za otevřenými dveřmi.

  „Shane ty ... a sakra“ zakleje, když si všimne dvou těl na posteli. V jednom podle fotografii poznává a zřejmě je Chevalier la Varenne a druhý  ten bledý je Shane. „Tedy Shane poprvé v životě někdo překonal Belu Lugosiho“ zavrčí unaveně jeho šéf. „Jsi nepřekonatelný malérista. Proč jsi tam jezdil? Za tu bledost určitě může Kobra. Já ho..ne ten je mimo mně, Shane.“ Přistoupí k němu a podívá se mu na zornice. Je pitomý, ale to, že toho druhého pitomce odsamtud dostal mimoděk udělal to nejlepší co mohl udělat.

  „Chci jeho doktora a proč je tady? Odvezu ho.“

  „Tak to ne. Doktor nařídil klid!“ ozve se Jane. Šéf se na ní podívá jak stojí ve dveřích s rukama v bocích. „Nikdo mi nebude je odvážet. Nikam a takový hukvát už vůbec ne. A vy vypadněte. Oba dva. Nepotřebuji mít tady obecenstvo. Tak bude to!“ Oba dva se schlíple přesunou do obývacího pokoje. „Potřebujou klid a vy si tady řvete jak na lesy, že se nestydíte. Dospělý a chová se jako rozmazlené dítě. Oba nejsou ve stavu cokoliv něco říct. Tady „ vyťuká číslo. „Jeho dokotor je Pan doktor Whitly a chovejte se k němu s úctou“ Strčí telefon do ruky a odpochoduje k pacientům.

  „Měl byste si najít příjemnějšího šéfa. Já to taky udělala.“ Jane se nakloní k Shanovi, upraví mu pokrývku.

 „To máte pravdu. Neříkejte mu, že jsem vzhůru.“

 „Jak si přejete pane hrabě.“

 „Chev a on je Shane. Omlouvám se, že jsem byl tak vzteklý.“

 „To je normální. Za chvilku bude polévka.“ Vyjde ven a vidí jak zrovna ten chlap dokončil hovor s doktorem.

  „Omlouvám se, ale poslední dobou nejde vše jak má být. Jsem přepracovaný. Byl bych rád, až bude trochu v pořádku tak abyste mně zavolala, ano. Nebojte se, budu jemný jako vánek.“ Brání se nejistým úsměvem,  když vidí její krvelačný pohled samice bránící svoje mláďata. Raději vypadnu nebo mně vynese v zubech si pomyslí už za dveřmi aniž si všiml, jak se tam dostal.

   „Tak jsem se ho zbavila  a tady je polévka. Ale nečekejte žádné zázraky. Jsem ošetřovatelka a ne kuchařka.“ Zabručí a nese mu lžící ke rtům.

  „Najím se sám. Ještě mně to bolí, ale je to o hodně lepší.“

  „Až se najíte tak vyměním gázu.“ Chev sní polévku a pak se položí na břicho.“ Hojí se to dobře. Možná zítra už zvládnete malou procházku.“ Chev se položí a podívá na Shana, který leží vedle něho. Zasní se, když najednou uslyší tichý zvuk. Jane zvedne hlavu.

  „Ježíší!“ vydechne, když vidí jeho ztuhlé napjaté tělo.  Ruce má zaťaté do pokrývky a i přes ni se objevuje krev od nehtů. Rty otevřené ve výkřiku a oči rozšířené. Vezme jehlu a zuby roztrhne obal. Rychle natáhne utišující prostředek, ale asi to bude málo. Nikdy ještě neviděla někoho v takovém stavu. Rychle mu aplikuje do ruky injekci a vidí jak žíly vystupuji na povrch. Sáhne po mobilu  a volá doktora.

  „Má šílené křeče a bolesti. Měl byste to vidět. Nemocnice, nevím opravdu nevím. Možná.“ Odloží mobil a sáhne na čelo. Studené. To je divné, že nemá horečky nebo něco podobného. Chev se vyděšeně dívá na jeho tělo doslova vypjaté do oblouku. Po deseti minutách najednou ohabne a je ve stejném stavu jako předtím. Jane si utře čelo.

  „Měla jsem strach“ řekne.“Poprvé v životě. Něco takového...Jsem ráda, že Vás vidím. Už se uklidnil.“

  „Zrovna jsem se dověděl jak asi bude vypadat další průběh. Ty křeče se ještě několikrát budou... vypadá to děsivě,“ když vidí jak jeho tělo se začne nekontrolovatelně třást „opakovat. Tady mu to dávejte. Je to na uvolnění svalu a to druhé je tišící prostředek. Pak bude zvracet. Nevím co neřekl mi, ale říkal, že u každého má to jiný trochu průběh a pak nastanou horečky velmi vysoké. Jenom chladit čelo nic víc. Pokud to přežije tak je z toho venku, pokud ne. Říkal, že ta horečka musí proběhnout, že vše dostane z těla pryč. Já  tomuhle nerozumím. Jestli to organismus vydrží...“

  „Vydrží musí!“ řekne pevně Chev. Všichni se dívají jak Shanem otřasají křeče v stále delších intervalech. Chev nemůže poslouchat ty němé výkřiky těla. V noci se chvilkově probírá a Chev se jen dívá jak začne zvracet a raději nezkoumají co. K ránu se uklidní. Chev na chvilku usne. Mohl by se přestěhovat do pokoje pro hosty, ale nechce se vzdálit od Shana. Má pocit, že pokud u něho nebude už ho nikdy neuvidí.

  „Má horečky!“ někdo jim lomcuje. Chce ho odehnat, ale když mu dojde smysl horečky posadí se na posteli a zadívá se na Shana. Třese se a on doslova vidí jak po něm teče pot. Naříká slabounce, ale je to aspoň nějaký zvuk. Zneklidňuje je, že celou dobu je jako by v kómatu  a na druhé straně jsou rádi, že neví co se sním děje.

  „Kolik?“

  „42“ řekne Doktor se stisknutými rty. Sedí u něho a Jane vedle něho. Na stolku má mísu a v něm led. Co chvilku namočí kus obvazu a přiloží ho na čelo. Oba mlčí. Infúze je opět vyměněna.

  „Dejte mu něco!“ řekne Chev, po deseti hodinách, když vidí jak se třese horečkou. „Je to rozkaz.“

  „Ne. Tady jsem šéfem já. Takže to co mi řekl zatím sedí. Jedině, kdyby došlo ke kolapsu srdce mu něco dám, ale máme tady vše k tomu abychom ho zachránili. Pokud to přestojí, tak bude hádám zdravý.“

  „Zdravý? Doktore vždyť umírá sakra. To si říkáte doktor? Měl byste si dát přívlastek Mengele“ Jeho ruce jsou pod jeho krkem a křečovitě ho drží.

  „Pusť mně, Cheve“ řekne jemně.“Vím, že se o něho bojíš. My taky, ale tohle nic nevyřeší.“ Chev zrudne, ale pustí. Vezme jeho ruku do své. Je tak horká. Sevře ji. Cítí se tak bezmocný. On, který má moc, peníze, má vše, najednou pro něho nemůže udělat nic. A on mu přitom zachránil ten jeho bezcenný krk. Dívá se do jeho milované tváře a nejraději by vzal část toho co teď prožívá na sebe, ale ví, že to nejde. Proč jenom proč mu nemůže pomoci? Budeš v pořádku, uvidíš. Nedovolím ti zemřít. Ne teď ne tady. Ještě toho spolu hodně prožijeme, říká mu v duchu a svírá jeho ruku. Budeme se smát a milovat a hádat. Jistě a taky spolu mluvit. Políbím tě, budu mít u sebe. Budeme spolu žít. Vím nebude to lehké, ale uvidíš jak jsem pro tebe vhodný. Nesmíš mně opusit Shane, nesmíš. Musíš zůstat se mnou. Nejraději by mu to řekl nahlas, ale nechce, aby to slyšeli ti dva. Až se probudíš řeknu ti jak tě mám rád a jak jsi pro mně tou nejdůležitější osobou. Leží vedle něho a ani nevnímá jak dlouho, když se mu zdá, že jeho ruka je studenější. Už není tak horká, ale spíš teplá. Že by?

  Vstane a zadívá se na doktora a sestřičku.

  „Nechtěl jsem to říkat, ale asi máme vyhráno. Má už jen 38 a půl.“ Chevovi se zatočí hlava, jak z něho spadne napětí.

  „Ven!“ okamžitě zasyčí. Doktor se na něho znepokojeně podívá, ale Jane už je venku.

  „Jsi v pořá..?“ nedopoví.

  „Ven!“ už zařve Chev. Doktor vypadne a zavře za sebou dveře. Konečně jsou sami.

  „Vidíš. Budeš se mnou. Nedovolím ti nikdy mně opusit. Jsi můj a nesnášíš to.“ Skloní se k němu a políbí ho na ještě horké popraskané rty. „Nikdo nikdy mně nevyděsil tak jako ty Shane. Děláš mi jen samé starosti, ale po dnešku už žádné nebudou viď. Zůstaneš tady.“ Zamyslí se a usměje. „Dobře nezůstaneš já vím. Utečeš hned jak se ti naskytne přiležítost, ale do té doby jsi v moji moci. Víš nepředstavoval jsem si, že to bude vypadat takhle, když spolu budeme poprvé spát, ale nic není dokonale, že. Počkám si. Jsem trpělivý.“ Políbí ho ještě jednou. Teď je spokojený. Řekl mu co chtěl. Sice mu neodpověděl, ale to není podstatné. Zavolá ty dva. Zvedne se a otevře dveře.

  „Jdu se sprchovat. Cítím se úděsně. Mohu?“

  „Jistě, ale opatrně, ano. Žádný prudký proud.“

  „Nejsem sebevrah, doktore.“ Zapluje do koupelny a ozve se zpěv.

  „Jdeme a zavřeme dveře. Zpívá úděsně. Můj nemladší vnuk řve lépe.“ Doktor Whitly mlčky přikývne. Opravdu jeho zpěv není pro jejich uši.

  „Teplota klesá. Kdyby něco tak postup znáte. Bude to chtít potom ho vykoupat a převléct povlečení a hlavně vyvětrat“ zamumlá. Ve zduchu se vznáší pach potu, léků a masti a vytváří směs nevábného páchnoucího aróma. Vyjde ven kde narazí do Cheva.

  „Ošetřím to a půjdu. Jsem unavený. Kdyby se něco změnilo volejte. Okamžitě, ale snad jsme už z nejhoršího venku“ mumlá a potírá jeho záda. „Žádné prudké pohyby. Je to jasné! Jinak můžeme začít nanovo. Jizvy tam budete mít. To víte.“

  „Pár navíc. Stejně se to nepozná.“

  „Tak dobře já jdu a vy dva se tu chovejte slušně. Ježíší já bych spal, až bych brečel vzteky. Já si snad zavolám sanitku.“ A opravdu vytahuje mobil a volá sanitku, aby si pro něho přijela. Chev vejde do pokoje. Je tady tma. Roztáhne závěsy. Do pokoje se prodrou konečně první sluneční paprsky. Je tady k zalknutí si řekne. Nastaví klimatizaci a sedne si k němu.

  „Pohlídám ho. Jestli chcete můžete jít spát do pokoje pro hosty“ navrhne a ona jen přikývne. Je unavená z toho jak v noci všichni hlídali Shana. „Kdyby něco zavolám Vás. Nebojte se.“ Ta si protře oči a raději odejde. Chev v županu přejde do obývacího pokoje a teprve teď si všimne, že mu tady něco nehraje. Všechny fotky žen jsou otočeny dolů. Zvedne je. Matka, sestra dokonce babička. Kdo jen...Shane??! Rozhlédne se dál a vidí maličkosti, které tady zanechaly jeho ruce.  Bar otevřený a je vidět láhve, přejde do koupelny. Kolínská jinak postavena, otevřená jeho oblíbená pěna. Olejíček jinde. Je to jasné.

  „Shane ty ty...“

  „Co je?!“ ozve se slabý, ale zřetelný hlas. Chev zmlkne.

  „Nic.“ Raději se obleče. Přejde k šatníku a otevře šuplík s prádlem. Navrhu jsou rozloženy zelené trenýrky. Zvedne je. Dobře si pamatuje jak je dával dospod. Shane se mi hrabal... neví co dělat, otevře další zásuvku a jeho hedvábná pyžama jsou zpřeházeny.

  „Moc krásné a tak jemné. To  modré není špatné“ slyší.

  „Ty ses mi hrabal ve věcech. Ty jsi za mé nepřítomnosti...“ syčí u jeho postele.

  „Fifty fifty. A takhle se chováš k nemocnému?“ Chev  v ruce se zelenýma trenýrkama spolkne další výčitky. A to mu chtěl říct co chtěl? Přivře oči. Počekej ty ty..sundá si župan a natáhne na sebe ty trenýrky.

  „Jak se ti líbí“ otočí se dokola. „Máš rád zelenou, miláčku?“ řekne chladně. No počkej. Je mi fuk jestli jsi nemocný nebo ne. Za to zaplatíš.

  „Jsou hrozné“ jen řekne  a zavře oči. Hrozné?! Ale jsou od známého výrobce a tak příjemná zelená. Shane ho pozoruje koutkem oka a vidí jeho zmatek. Nemělo by, ale nějak se mu ho zželí. Vzdychne.

  „Záda, Cheve. Jsou hrozné.“

  „Záda už jsem se lekl. Nevím jak rychle bych tak všechny zelené věci vyměnil. Vyděsil jsi mně. Jsem rád, že jsi se z toho dostal.“

  „Nic si nepamatuju. Jen to, že jsem došel sem a pak nic. Jak dlouho?“

  „Skoro čtyři dny. Byl tady tvůj šéf. Sestřička Jane ho parádně seřvala. Tedy jeho i Maxe. Škoda, že jsi to neviděl.“ Sedne si k němu a pohladí ho po tváří. A pak se mu rozšíří úsměv. „Shane.“

  „Copak je?“ řekne se špatnou předtuchou, když vidí jeho úsměv.

  „Budeme se koupat.“ Oznámí vítězoslavně.

  „Ne, už zase?!“

  „Tedy to je urážka. Chceš říct, že jako minule se ti to nelíbílo? Nebo jak tomu mám rozumět?“

  „Bylo to příjemné.“

  „Jen příjemné?“

  „Jo jen příjemné a jdu spát. Jsem unavený.“ Zavře oči. Ještě by z něho vytáhl, že to bylo nádherné, božské, nezapomenutelné a čarovné. Chev do něho šťouchne prstem jestli opravdu spí. Buď je dobrý herec nebo fakt spí. Přejde k šatníku a otevře dvířka.

  „A sakra!“ na oblecích je připichnutý obrovský papír s červeným písmem.“Byl tady Shane. S pozdravem Fantomas.“ Strhne ho a rozesměje. Shane spokojeně se zavrtá hlouběji. Smích. To je dobře a spí. Chev se po něm otočí. Tak on je to vtipálek. Složí papír a dá ho do šuplíku. Obleče se do tepláku a trička. Přejde do pokoje a ještě se stále usmívá. Mám hlad si uvědomí. Přejde do kuchyně, vezme si kus rohlíku, když zazvoní telefon.

  „Chevalier la Varenne“ řekne.

  „Ano probudil se, ale zase usnul. Jo ještě horečky má, ale ustupuji. Nevím kdy se probudí. Jak to mám vědět? Jistě zkuste zítra přijít tak okolo deseti.“ Zavěsí. Otrava jeden, ale možná by se toho dalo později využít. Stále ještě nevyřešil ty tři věci. Shane stále odolává a touhle dobou už měl být v jeho posteli, zabíjet sice nemusel, ale to nic neznamená a s tou agenturou taky nevyřešil. No v jeho posteli sice je, jenže jako lazar a ne jako milenec. S agenturou se seznámil tedy jen se šéfem a to zabíjení spíš on byl málem zabit. Všechno se to sype. Odhodí mobil na pohovku a přemýšlí co všechno tady ještě Shane viděl. Zamyšleně pozoruje obraz s mořem a lodí.  Přejde ke stěně a sundá ho. Trezor. Zastaralé možná, ale ..chce ho otevřít a kód odolává. Tak tady  přestává legrace, i když jeho schopnosti jsou úžasné. Večer se ho musí na to zeptat. Pověsí zpátky obraz. Jde do kuchyně a dívá se do ledničky co by slupl. Vařit se mu nechce, když zírá na láhvičku s javorovým sirupem. Nemá ho rád. Lístek „Mám rád palačinky“  „Co jsou sakra palačinky?“ Ptá se zmateně. Zavře lednici. Už nic nechce dál vědět. Ale na druhou stranu to jsou informace. Kuchařka - ne internet. Jde do pracovny, cestou narovná fotografii svoji matky a zapne počítač. Za chvilku studuje recept na palačinky. Stahuje a ukládá do souboru Vaření. Tak to bychom měli. Po cestě zasune nazpátek knihu. Obejde tak celý dům a snad kromě toalety vše prošmejdil. Shane je fakt...jde do ložnice. Spí. Je určitě vyčerpaný. Potřebuje to vše vyměnit a hlavně koupel. Jak se mu líbíla koupelna? Ví jak miluje koupání. Dá se to poznat podle té jeho sbírky pěn a dalších věcí ke koupeli.

  Vyhoupne se na postel a jen ho pozoruje jak spí. Občas se přetočí na bok  a něco zamumlá. Není mu rozumět, ale jeho teď nezajímá jeho minulost, ale spíš jeho přítomnost a jeho stav. Mít ho tady tak blízko a přece daleko je i na něho moc. Zívne. Nakonec lehne si na pokrývku s tváří otočenou k Shanovi.

  „Moc příjemné“ si zamumlá  Chev. Teploučko a tak příjemně. Otevře oči. U sebe má Shana, který ve spánku se asi obracel dost divoce, protože teď ho objímá jako plyšového medvěda. Určitě neví co dělá jinak by zdrhl. Jenže jemu se nechce. Je to tak miloučké jak ho drží a ty jeho nohy obtočené kolem něho. Měl by ho asi probudit. Ne ještě chviličku. Takhle spolu nebyli ani tehdy v srubu. Bude to příjemné s ním spát. Líbí se mi to víc, než je možné. Zasměje se a zírá do jeho šedých oči.

  „Já nic. Jen jsem lehl a ty jsi...“ jenže zmlkne, když Shane naprosto nic nedělá. Jak to, že se od něho neodtáhne, jak to že nevyskočí z postele a jak to, že nic neříká. Vymaní jednu ruku a položí ji na čelo. Suché.

  „Nemám horečku. Chci koupel!“ poručí si. Chev přemýšlí jestli ty injekce nemohly změnit osobnost Shana. Bylo by to sice poprvé co by o něčem takovém slyšel, ale v dnešní době je vše možné.

  „Jistě tak mně pusť.“

  „Pustit?“a teprve teď si uvědomí  svoje nahé tělo obtočené kolem něho a hadičku vedoucí k infúzi. Zrudne, přetočí se a vytáhne si ji z žíly.

  „Jane bude naštvaná“ neodpustí si Chev. Když se odsunul je mu tak prázdno, chybí mu jeho objetí paží, jeho tělo. Jednou a je skoro závislý.

  „Jane?“ Doufám, že ty horečky neměly vliv na jeho mozek.

  „Sestřička. Hlídala nás oba.“

  „Promiň, ale vše mám jako v mlze, ale ta koupel a toalety“ zrudne stejně jako u sebe doma.

  „Jak ti je vůbec?“

  „Dobře. Jen jsem slabý jak moucha. Mám pocit, že mně porazí i pírko. Příště si vyber nějaké hezčí místo na zachráňování ano. Například Havajské ostrovy. Mám je rád, nebo Španělsko. Ty hory nechci už nikdy vidět.“ Cheva zaujme Španělsko. Usměje se a nakloní se k němu. Dívá se mu zblízka do oči.

  „Mám rozkošnou vilku na jihu Španělska u moře. Jídlo, zpěv a horké noci plné milování. Siesty a nemusíme nic dělat.“

  „Ty nemusíš nic dělat. Já narozdíl od tebe jsem těžce pracující člověk. Co šéf. Ví to?“

  „Jo zuřil jak starý pardál a Max má ještě teď jeho otisky na krku. Koupil si fešný šátek. Měl by přijít zítra.“

  „Ach jo skončím u křováků.“

  „Je mi líto, ale křičel něco o hlídaní mravenců v Nigérii.“

  „Doufám, že mně budeš navštěvovat. A nějaké balíčky by se taky hodily.“

  „Jistě. A jsou tam návštěvy povoleny?“

  „Nevím, ale při svém vlivu si nějakou povolenku určitě seženeš“ to už říká v jeho náručí. Je zabalený do prostěradla a odnášený do koupelny. Venku narazí do Jane.

  „Můžete prosím Vás převléknout postel. Povlečení je napravo v tom prádelníků, kde jsou fotografie moji matky a sestry.“ Nezapomene jemně do Shana rýpnout.

  „Ale ano. A nechcete pomoci?“

  „Ne děkuji. Už jsem si zvykl.“

  „Cheve ta sestřička...“

  „Ano.“

  „Nevím proč, ale poslední dobu narážím jen na takové ...“snaží se vymáčknout. Chev se mu dívá něžně do obličeje.“..mateřské typy. Kam se poděly fešné rozkošné charismatické pečující sestřičky s postavou Marilyn Monroe?“

  „To víš asi si našly lepší odvětví kde mohou pracovat“ řekne neutrálně. Shane se na něho  podezřívavě podívá. Proč má pocit, že mu neříká vše? Nemá cenu, aby protestoval proti tomu jak ho nese a pečuje. Je to jako házet sněhovou kouli do lávy. Zaprská vypustí obláček a stejně se rozteče.

  „Co říkáš mému mistrovskému dílu“ natočí ho tak aby viděl koupelnu.

  „Moc velká moc studená.“ Suše odpoví. Chev ztuhne a zpanikaří. Přece si byl tak stoprocentně jistý, že se mu bude líbít.

 „Byla dokonce v časopise.“

 „Jo vím. Byt a bydlení se to jmenovalo. Dělal jsem průzkum. Chtěl jsem vědět co jsi zač.“ Chev ho zklamaně posadí na židli a začne napouštět vanu. Možná má pravdu. Možná je přilíš velká. Shane se usmívá. Konečně ví jak na něho. Neřekne mu přece jak jeho byt obdivuje. Je krásný.

  „Kdo ti to zařizoval?“

  „Já“ zaprská. „Studova...tak jo studoval jsem to. Stačí pane dokonalý?“

  „Ano, ale musíš koupit  pomerančovou pěnu. Zbožňuji vůni citrusů.“Chev se otočí na smějícího Shana.

  „Zas jsi mně dostal. Fajn koupím ji.“ To znamená, že tady bude. Bude tady se sním koupat. Možná se konečně rozhodl. Možná konečně bude...zastaví se před Shanem a v hlavě viří jak mu sundává oblečení...ne lepší navzájem ... a ho líbá a hladí...a pak spolu v té velké vaně. On na jedné straně a v náručí má Shana.

  „Cheve!“ Nic. Co mu je? Vypadá jako v tranzu. „CHEVE!“ zařve a rozkašle se. Chev na něho stočí připitomělý úsměv.

  „Ano.“

  „Voda“ zachraptí smíchy. Chev se otočí na vanu. A dívá se. Shane jak mu nastavuje krk a on ho líbá a jeho ruce... Někdo něco křičí. Voda. Jistě že je tam voda. Ve vaně bez vody to nejde. Voda.

  „Sakra!“ vykřikne a v poslední chvílí vypne vodu. „Tos nemohl něco říct?“

  „Já říkal, to jen ty jsi se někde toulal. Cheve ty tvoje stavy jsou časté?“

  „Stavy?“

  „Jo zasněný pohled, nic nevnímající, připitomělý úsměv“ pozoruje jak mu tuhnou rysy. „V takovém případě neměl bys zajít k psychologovi? Mám o tebe starost. Takové stavy mohou být nebezpečné. Jestli se to ale podchytí včas, tak ...“

  „Podchytit moje stavy? Nebezpečné? Shane za ty moje stavy můžeš jen ty. Kdybys nebyl zatvrzelý a byl v moji posteli tak bych nebyl jak nadržený hřebec a jdeme se koupat. Jsi špinavý.“

  „Já byl v tvé posteli“ uculí se Shane. Chev po něm hodí vzteklý pohled. Začíná ho štvát. Ví moc dobře co myslí. Má chuť mu hodit mýdlo na hlavu, ale zas se bojí, že by mohl usnout nebo zkolabovat nebo se utopit. A co on potom s mrtvolou ve vaně.

  „Mrtvola ve vaně. Hraběcí mrtvola...Kdo je to? Jak si užívá dnešní šlechta! Kolik jich bylo!“

 Ne nemá rád bulvární noviny a kdyby se utopil tak...

  „Cheve!“ Ten se na něho zle podívá. „Opravdu bys...“

  „Dost! Ještě jedno slovo a neručím za sebe. Odnesu tě do své postele a nebudu hledět na to jestli souhlasíš nebo ne a klidně se na nás může Jane dívat..ne raději ne. Jsi můj!“

  „Hezká tečka za proslovem. Jen doufám, že časem se tvůj slovník rozšíří. Začíná to být trochu jednotvárné. Auu to bolelo Cheve.“

  „To je mi tak líto, Shane. Opravdu jsem nechtěl“ když odtrhne svoje rty od jeho ramene, které zrovna umyl.

  „Jsem nemocný člověk, Cheve. Měl bys na mně brát ohledy a ne  mně kousat do ramene. Budu mlčet.“ Konečně. Musel bych ho asi zaškrtit. Nebude to lehké ho dostat do své postele i když se rozhodl. Ale stejně, usmívá se.

 „Dnes ne“ zamumlá Shane, když ucítí jeho ruku na svém penisu. „Je ze mně napůl mrtvola a jestli mám čelit šéfovi. Tak jo!“ Nemůže tomu uvěřit. Chev ho klidně hladí a dívá se mu do obličeje. Je uvolněný a kdyby neslyšel jeho zrychlený dech tak by si myslel, že usnul. Nemohu tomu uvěřit, že se dokážu po tom všem vzrušit. Otevře oči a ponoří svůj pohled do jeho oči. Chci, aby mně políbíl. Shane zrudne. Chci jeho další polibek a zároveň neví jak mu to říct, naznačit. Asi nemusím, když ucítí jeho rty na svých. Chev chvilku váhá a neví má nebo ne, ale co nanejvýš si vyslouží facku nic víc. Polibek zasténá slasti. Konečně ho líbám a není ani nemocný ani v bezvědomí. Kromě toho krátkého polibku u restaurace a ten se nepočítá. To bylo jen přitisknutí rtů, ale tohle je polibek a zachvěje se, když ucítí odezvu. Jsou tak vláčné, krásné. Dost si nakáže. Odtrhne se. Dívají se do očí a oba vidí tam jen touhu. Ťukot. Chev se neochotně otočí ke dveřím. Otevře je.

  „ Uvařím něco dobrého a zavolala jsem doktora Whitlyho. Neměl by v té vodě být moc dlouho.“ Chev přikývne. Zavře za sebou dveře a otočí se na Shana. Píchne ho u srdce. Málem ho ztratil. Nemusel tady být. Musí musí spolu být. Za každou cenu.

  „Cheve je ti něco?“

  „Ne promiň mi to. Zapomněl jsem, že jsi nemocný. Umyji ti hlavu a hned si zalezeš do postele.“ Shane jen zírá. Co to s ním je? Před chvilkou byl to donchuán prvního řádu a teď je ta nejhezčí sestřička pod sluncem.

  „Cheve jsi ta nejkouzelnější sestřička pod sluncem.“ Chev cítí jak rudne. Najednou neví co říct. Není zvyklý od něho na lichotky.

  „Nakloň hlavu.“ Vezme šampón a dá mu na vlasy. Jaký asi typ šamponu bude potřebovat. Měl by se zeptat.

  „A máš nejkouzelnější ruce. Moc se mi to líbí. Nevím co víc.“ Chev je v rozpacích.

  „Tak jo. Co je ti?“

  „A co tobě? Najednou jsi nějaký jiný.“ Chev mu opláchne vlasy a nanese ještě jednou. Chvilku mu masíruje pokožku a vlasy a pak se ozve.

  „Nic jen jsem si uvědomil, že jsi nemocný.“

  „Aha.“ Zabručí. Cítí, že Chev mu neřekl celou pravdu, ale copak on mu říká celou? Ne neříká. Oba kolem sebe tančí s napřaženými meči a loví kdy udělají chybu. Kdy jeden  druhému něco řekne, prozradí.  A přitom oba chtějí to stejné. Jen být spolu. Stiskne rty. Kdyby bylo možné, ale kolem nich tančí další s meči a oni musí tančit snimi jinak budou mrtví. Jak dlouho ještě on obelstí smrt a Chev agenturu? Chev mu opláchne hlavu a nanese kondicioner.

  „Musíš mi říct jaký používáš šampon. Nebo tě vezmu ke svému kadeřníkovi.“ Shane neví co na to říct. Přece se rozhodl, že budou jen spolu spát nic víc. Ale Chev plánuje zřejmě něco víc. Až se to dozví bude nepříčetný. Zachvěje se. Je unavený a má pocit, že déle tady nevydrží.

  „Cheve je mi zima.“

  „Ale je tady...dobře hned to bude. „ Pomůže mu z vany a ručníkem ho vytře do sucha. Hodí na něho župan a vezme do náruče. Shane mu ovine ruce, stejně jako mu to udělal Chev, když ho dovezl z Kazachstánu. Jen a proč ne a pohladí ho po krku.

  „Shane nedělej to. Vzrušuješ mně.“

  „Dobře dobře. Už jsme hodný chlapeček“ řekne posměšně. Chev ho nese kolem obrazu. Shane najednou se začne dívat někam jinam.

  „Shane to heslo!“ vzpomene si na trezor.

  „Jaké heslo? O ničem nevím.“ Dělá ze sebe pitomého.

  „Toho trezoru, který jsi mi překombinoval. Pustím tě!“ vyhrožuje.

  „Sotva. Držím tě kolem krku.“

  „Shane nech toho a řekni mi to pitomé heslo. Vsadím se, že to bude něco složitého.“

  „Tak dobře. Je to MUJ SHANE. A neptej se mně na pořadí.“ Chev se dívá do jeho oči.

  „Chceš říct, že jsi zakódoval MUJ trezor svým jménem?“

  „No víš já nejsem moc dobrý ve výmýšlení a to bylo první co mně napadlo.“ Chev neodpoví, donese ho do postele a hodí ho na ni. Jde do trezoru. Sundá obraz. Určitě kecá. Přece nemůže být tak drzý ... že by dal svoje jméno jako přístup k jeho vlastnímu trezoru. Jo je, když po písmenu E se trezor otevře. Zavře oči. Nechce vidět co provedl s tím trezorem. Miska? Proč tam proboha je miska? Otáčí ji a zkoumá. Sundá talířek a uvidí noky. Na nokách je cedulka. Opatrně ji dvěma prsty otevře. „Cheve nemám rád noky. SLADKÉ NOKY!!!“  Asi fakt je nemá rád, když připojil tři vykřičníky si pomyslí Chev. Strčí tam hlavu a dívá se jestli tam nenajde ještě něco. Nic. Shane.  To musel vymyslet nějaký pitomý agent, jako vzor, jinak to není možné. Zavře a dá tam jiné heslo. Asi je to zbytečné a vůbec jak se sem dostal? Má dokonale zabezečení.  MAXI! Ten otevírá dveře, když uslyší vykřiknout svoje jméno. Tiše za sebou zavře. Včas. Chev stojí u obrazu a soptí. Určitě to byl on.

   „Shane?!“ řeke jemně jak jen může, ale krk ho bolí jak se snaží ovládnout. Nic. On si spí. Teď, když si s ním potřebuje vyříkat pár věcí on si usne. V jeho domě, v jeho bytě, v jeho posteli... Sedne si a přemýšlí co všechno zažil od té doby co ho potkal. Kašle na to.

  „Cheve je ti něco?“

  „Doktore, potřebuji nutně psychiatra nebo se z něho zblázním. Už teď jsem napůl blázen,, který si sám se sebou povídá“ žalostně se na něho usmívá.

  „To bude v pořádku Cheve. Pár dní to vydržíš a bude to.“

  „Pár dní jo, ale ne celý život!“ vykřikne. „Potřebuji něco na uklidnění. Něco hodně velkého.“ Vstane a odejde k baru. Nalije si panáka a hodí do sebe. „Ahhh“ zamručí a nalije si dalšího. Trošku upije. Přesně tohle potřebuje.

  „Škodí to játrům, ale nalij mi taky.“ Chev vstane  a nalije do sklenek průzračné pití. „Vodka. Nejlepší.“

  „Tak na nemocné!“ Oba si přiťuknou a vypiji na ex. „Beru si sebou sestřičku a na schodech jsem potkal Maxe. Tvářil se jako by zahlédl vzteklého psa.“ Ten zmetek zdrhl, pomyslí si Chev. Za chvilku vidí zřízence odnášet přístroje a nakonec zmizí sestřička a doktor.

  „Tak Shane a jsi v mé moci“ zamne si ruce a oči mu svítí. „Jsi na mém území a mohu si dělat co chci. Ale“ a vztyčí prst“ maminka ze mně vyhovala džentlmana, takže se nemusíš ničeho bát“ dodá rezignovaně. „Jdu spát do pokoje pro hosty.“ Otočí se a zmizí. Za chvilku je zpět s další pokrývkou a polštářem.

  „Lhal jsem Shane. Nejsem džentlman. Jdu spát s tebou. Stejně si na to musíš zvyknout, takže čím dřív tím lépe. A tohle je moje postel.“ Hodí polštář natáhne pokrývku a vklouzne pod ní. Otočí se k němu. „Dobrou noc a hezké sny“ zamumlá a sevře polštář. Už se těší až bude takhle svírat Shana.

  „Takhle brzy kdo to může být? Shane nesvírej mně tak pevně. Nejsem tvůj medvídek, nebo jo“ otevře oči. Sakra není to Shane, ale pokrývka. Otočí hlavu, ale Shane tam není. Vyskočí škobrtne a skoro se přerazí o tu pitomou pokrývku. Vlítne do pokoje a uslyší šumění vody. Koupelna. Taky by se měl umýt a oholit, když si přejede strniště na tváři.

  „Dobré ráno, Cheve.“ Polibek na tvář. „Měl by ses oholit“ klidně řekne Shane a zmizí v ložnici. Chev se pomalu otočí za Shanem. To byly určitě halucinace. Spí. Spí  a tohle je sen. Jenže ten zvonek sen není. Jde otevřít dveře a v nich stojí špatně naložený Shanův šéf.

  „Shane, kde je?“ Chev jen ukáže rukou směr. Pořád nemůže tomu uvěřit. Tohle je sen a on se probudí. Asi ne, když je odstrčený a bouchne se bosé nohy.

  „Shane, vypadáte jak přejetý skunk. Už jste byl v lepší formě.“Přitáhne si židli. „Nevím co s tebou mám udělat. Z nemocenské se vypaříš, nedáš ani trojmo žádost..“ Shane chce něco namítnout. „ Dostal jsem ji teprve včera. Byla moc pěkně sepsaná. Opravdu asi tě přeřadím do kanceláře.“

  „Mohl bych raději si vybrat ty mravence v Nigérii?“ optá se nesměle.

  „Nemohl. Děláte problémy. Velké problémy. Musím za Vás žehlit pořád nějaké maléry. To, že jsi můj nejlepší agent neznamená, že si můžeš dělat co chceš.“

  „Je nemocný.“

  „A vy sklapněte a vypadněte.“ Chev raději vypadne, aby si nedomyslel, že je něco mezi nimi více. „Co je mezi Váma?“

  „Nic. Jen mi tehdy pomohl v tom letadle.“ Ten mně musí mít asi za hodně velkého pitomce. Přece si nemyslí, že mu na to skočím.  Shane má pocit, že stejně mu na to neskočil. Ale co kašle na to. Je unavený vymýšlet nějakou lepší pohádku..

  „Týden máte na zotavení a ani o den víc. Shane“

  „Ano?“

  „A tentokráte raději nic nepodnikejte. Ležte doma a nanejvýš  si zapněte televizi. Chtěl bych Vás vidět ještě někdy pohromadě. Tak se uzdravte.“ Odejde. Očkem hodí po Chevalierovi. Co ti dva mají společného? Kráska a zvíře. Fakt vtipné, si zamumlá.

  „Mám týden dovolené“ řekne suše Shane, když uvidí Cheva ve dveřích.

  „Neříkej, ale to se báječně hodí. Aspoň se my dva můžeme důkladněji seznámit.“

 „Mám jen zapnout televizi a na nic nesahat. Vezmi tu ruku z mého těla, Cheve. A já hodlám poslechnout.“ Aspoň jednou.

  „Zítra pojedeme na výlet. Neboj bude to jen příjemný jednodenní výlet. Nic víc.“ To ti tak spolknu. „Za odměnu, že jsi mi zachránil život.“ Nějak levné. „Bude se ti líbít. Krásná krajina, útulný hotýlek“ to určitě. „A nemusíš hnout ani prstem“ tak tomu věřím.

  „Pod jednou podmínkou.“

  „Co jen budeš chtít.“

  „Fajn. Celý den žádné svádění jinak odjíždím do Nigérie.“

  „Žádné svádění? Ale já...“

  „Žádné. Ber nebo nech ležet.“

  „Shane jak můžeš být tak krutý, ale dobře. Celý den žádné svádění.“ Shane se zamračí. Vůbec se mu nelíbí ten jeho úsměv. Ne nechce se mu, ale vůbec líbít.