Shounen - ai povídky

                                          Výstřel

  „Ne to číslo nedostanete“ řekne v sluchátku chladný hlas a Chev ztuhne.

  „Potřebuji s ním mluvit. Je mu opravdu zle.“

  „Ne a dost!“ Ticho. Chev udiveně zírá na sluchátko. ON mu to položil. Neskutečné. V očích se mu zablýskne. Tak tohle si vůči němu ještě nikdo nedovolil.

  Co se tam děje? Dívá se na složku s nápisem Chevalier la Varenne. Základní data přeskočil. Naprosto nezajímavé. Klasické vzdělaní a pak ta nešťastná událost v Thajsku. Nikdo neví co se tam stalo. To vědí jen oni a Chevalier. Vypadá to jako by se o nic nemusel zasloužit, ale podle toho má několik podniků, důležitým obchodníkem s kterým se musí počítat, podporuje několik charitativních spolků, ale na druhé straně, playboy, vymetá večírky. Jako by to byli dva muži. A ženy. Spoustu žen. Od modelek, hereček až po významné ženy v byznysu a dokonce i delikátní románky. Tak co má Shane společného s hrabětem la Varenne?  Zírá na jeho fotografie a přitom zvedne sluchátko. Vytočí číslo.

 „Kobro ty zatracený mizero. Říkal jsi, že Shane bude v pořádku a zatím je nemocný.“

 „Ale jo je už v pořádku. Možná bude trochu víc spát, ale to se jen organismus navrací do normálu a mám tady virus neštovic a proč mně rušíte s tak bezvýznamnou věcí?“

  „Protože jsi mu to dal a já ho potřebuji. Nezahrávej si se mnou nebo tě pošlu do kanálu ke krysám.“

  „Fajn pochopil jsem. Dobře minule jsem nějak pozapomněl...sakra kde je ta tubička s virem? Jo už  ji mám..“ šéf trpělivě sedí. Ví, že nemá cenu na něho spěchat. Je jako dítě, které má možnost si hrát. Jenže ty hračky jsou poněkud jedovaté..hodně jedovaté si dodá. „Tak kde jsem skončil. Jen potřebuje spát. Hodně spát a jak dlouho to je individuálně...jo a regenerace...a sorry končím něco mi tady uteklo...no tak pojď maličká..ňňň..“ slyší a raději zavěsí sluchátko. Raději nechce vědět co mu uteklo. Vytočí číslo.

  „Chevalier la Varenne?“

  „Ano?“

  „Už se nikdy nepokoušejte se mnou manipulovat. Většině lidi se to nevyplatilo rozumíte a ještě něco odvezu Shana k nám. Bude to lepší.“ Chce vědět jak Shane si s ním stojí. Ženy a Shane jaký to má smysl? Utajovaná sexuální orientace? Ale tak dlouho? Ne je to pitomost a Shane je na ženy. Nikdy nedal při testech najevo, že by ho přitahovali muži.

  „Zachránil mi život. Myslím, že se o něho dokážu stejně dobře postarat a nemusíte mi vyhrožovat.“

  „Takže si rozumíme. Jelikož znáte jméno Kobra, tak fajn. Jen povídal, že je to různé, ale prý potřebuje hodně spát. Ještě mlel něco o regeneraci. Jestli ho nevrátite v pořádku tak si buďte jistý, že malá nehoda je taky způsob jak řešit věci, pane hrabě.“ Odmlčí se. Oba se naprosto chápou. Chev zaklapne mobil. Je vpořádku. Přejde k němu do pokoje a dívá se jak spí. Je trochu bledý, ale ne tak strašně jako při nemocí. Pohladí ho po vlasech. Měl by ho svléknout a v hlavě mu začnou viřít představy. Odežene je rukou. No tak Cheve, snad nejsi na tom tak špatně? Po chvilce, když ho přikrývá.

  „Shane jsem na tom špatně. Dám si studenou sprchu. Možná to pomůže co myslíš, ale nejdřív“ skloní se a dá mu na rty polibek. Tohle přesně tohle potřebuje. Potřebuje jeho. Odtrhne se zmatený jak na něho silně reaguje. Jestli ho brzy nebude mít asi zešílí. Zhasne světlo, přejde do koupelny a pustí studenou sprchu. Trochu pomohla, když nahý uléhá do postele. Civí na strop. Záda ho trochu bolí, ale spíš mu v hlavě viří fantazie ohledně Shana. Nikdy by neřekl, že má tak bujnou fantazii. Zasténá. Jenže při tomhle nepůjde usnout. Ne tak blízko něho. Potřebuji prášky. Aspoň jeden možná pomůže. Vstane a otevře jako náměsíčný dveře. Postaví se nad jeho postel a hypnotizovaně ho pozoruje. Natáhne ruku , chce. Zasténání, tiché jako když pláče dítě. Zvuk, který tak dobře zná. Zatřese hlavou. Shane. Zmítá sebou a rychle dýchá. Noční můry.

  On sám jich má tolik. A Shane kolik jich má on? Při tom co dělá je divné, že by neměl. Sedne si k němu a začne ho hladit. Jen tak. Bolí ho to jak sebou převrací a neklidně sténá. Co se mu zdá? Co z jeho minulosti mu to způsobuje? O svých ví co jsou zač odkud pocházejí, ale jeho? Jak ho uklidnit? Neví co dělat. Tak tam sedí a něžně se na něho dívá. Je to tak jak má být, když si k němu lehá a bere ho do náruče.Konečně je přesně tam kam patří. Spokojeně zívne. Chce se mu  spát a i Shane vypadá, že se uklidňuje. Přitiskne se k němu vnímá jeho teplo a tepot srdce. To je ono a za chvilku spí.

   Je mu tak příjemně. Něco ho drží a hladí jemnými uklidňujícími dotyky. Vůbec se mu nechce probudit a zjišťovat co to je, ale nakonec otevře oči a dívá se do olivových očí Cheva.

  „Dobré ráno“ zašeptají jeho rty a přitisknou se k němu. Jak? divoce mu viří v hlavě, ale poddává se tomu a oplácí jeho hlazení. Pomalé rozkošné hlazení. Vnímá svoje tělo, rozepnutý horní díl pyžama a jeho ruku na svém hrudníku. Je nahý a on se odváží dotknout jeho pokožky. Překvapí ho to. Neví co si myslel, ale líbí se mu to.

  „Jak ses sem dostal, Cheve?“ zašeptá mezi jeho polibky.

  „Spojovací dveře. Něco se ti ošklivého zdálo a nemohl jsem usnout. Tak jsem se přišel podívat a no...“ rozpačitě se zakoktá.

  „Zůstal tady.“

  „Patřím k tobě“ řekne skoro dotčeně. Otírají se o sebe, nohama a rukama. Shane se dívá do jeho oči a přemýšlí jak moc se mu to líbí co sním provádí.  Jenže není to pravá chvíle, ale kdy bude? Chev si uvědomuje, že ještě musí počkat a být trpělivý, ale možná. Políbí ho.

  „Nehýbej se, jen chci...“

  „Co chceš?“ Chev se usměje.

  „Jen chci aby ses měl dobře nic víc. Jen vnímej...“ šeptá a pomalu shrnuje pokrývku dolu. Shane cítí jak doslova hoří. Je mu krásně, když cítí jeho ruce na své pokožce jak ho hladí a zároveň vzrušuje. Bude to taky tak při milování nebo ještě lepší? Chev se usměje jeho pocitům. Je tak zmatený. Neví vůbec co má dělat, ale on to ví a teď jen touží po tom uspokojit Shana. Chce mu ukázat, že ničeho se bát nemusí. Nebude se s nim milovat, ale tohle bude zatím stačit. Políbí ho na rty a pak polibky sklouzne dolu a jemně sevře mezi rty bradavku. Shane zasykne jak ho to vzruší ještě víc. Šéf říkal jen televize  a nic nemá dělat, snad mezi těmi věcmi tohle nepatří. Opravdu nic nedělá jen vnímá jeho horké ústa jak ho saji a lížou. Je to nádhera. Musí si přiznat, že ho nic tak nevzrušilo jako Chev s jeho rukama a rty. Zavře oči a vnímá jen jeho. Jeho dotyky na těle. Cítí jak jeho ruce mu stahuji kalhoty od pyžama a najednou ucítí chladný vzduch. Ne jeho ruce ho sevřely a on zasténá.

  Chev ho nejdřív sevře rukama, pohladí a zkoumá ho. Přejede celou jeho délku  jedním prstem a olízne si rty. Bude se ti to líbit, ale podle toho jak se tváří...je rád, že se mu to líbí, je rád, že ho vzrušuje. Uvelebí se lépe, aby měl pohodlí a Shane taky. Trochu roztáhne nohy skloní hlavu a sevře špičku žaludu mezi své rty. Shane skoro vylítne z postele, když ucítí jak ho vtahuje do sebe. Tohle nepřežiju zavrčí, ale z hrdla se mu ozve jen spokojený hluboký zvuk. Zvedne hlavu a dívá se na Cheva jak ho hladí rukou a zároveň saje, líže svým jazykem. Jak hraje si s nim, olizuje špičku i celou jeho délku od kořene k špiče. Zakrouží a opět.  Je mu tak dobře. Klesne zpět do polštáře a jen vnímá jak si doslova s nim hraje. Nic lepšího ho pro tu smyslnou hru jazyka a rukou nenapadá. Neví jak to lépe pojmenovat, jak střídá rytmus, jak ho chvilku líže a chvilku jen tak je hluboko v jeho ústech. Svírá a za chvilku se ho dotýká jen konečky prstů. Přestane a opět začne znovu. Má pocit, že se zblázní, ale on to protahuje snad donekonečna. Chev se jen usmívá jak poslouchá Shana. Je šťastný, že se mu to líbí. Vše co se naučil ožívá a on zkouší všechno. Protahuje to až na hranici možnosti a vždy, když už skoro vyvrcholí a objeví se drobné kapičky, zjemní svoje pohyby a jen čeká až se uklidní jen aby opět zrychlil, sevřel pevněji ve svých dlaních  a začal znovu, když zaslechne tiché prosím.

  Ví co chce a  rád mu to splní. Rytmickými dlouhými pohyby si ho zasunuje hluboko do úst a rukou ho dráždí  v rýze na zadku. Cítí jak je už skoro a neraději by přestal a  protahoval tu hru do nekonečna, ale nakonec to neudělá a přivede Shana k vyvrcholení. Cítí jeho napjaté tělo a následné uvolnění. Cítí jak jeho semeno prýští a snaží se vše zachytit. Poprvé ho ochutná a je spokojený, že se mu to líbilo. Cítí jeho spokojenost. Podívá se na Shana do jeho otevřených oči. Olízne si rty a jen se usměje jak zčervená. Shane zavře oči, jak vidí na rtech Cheva svoje semeno. Je mu tak nádherně a i trochu trapně, snaží se rozluštit své pocity, ale ví, že tak se necítil hodně dlouho. Je spokojený stejně jako já a přitom ...podívá se dolu jak je vzrušený. Chev pochopí.

  „Neboj nic nechci, jen jsem chtěl aby ses měl skvělé, ale jednou bych chtěl, abys mi ...“ neví jak to říct. Aby ho vzal do úst. Udělal mu to stejně jako on teď. Shane začervená a přemýšlí o tom. Přitiskne se k němu a políbi ho. Cítí zvláštní chuť a dojde mu jaká je to chuť.

  „Na ostříleného agenta se až moc červenáš.“ Leží vedle něho a netrápí se nahotou nebo svým vzrušením. Vezme jeho ruku a přitiskne na svůj penis. Shane ho sevře a má pocit, že celý hoří. Je to tak nezvyklé svírat ho.

  „Za to můžeš ty. Nikdy jsem nic tak nádherného nepocítil.“ Chev se usměje. Sundá mu jeho ruku ze svého údu a vyskočí z postele. Neví jak by reagoval, kdyby tam ještě chvilku tu ruku nechal. Asi by se na vše vykašlal a jednoduše by si ho tady hned teď vzal.

  „Tak vstáváme ospalče a sejdeme na snídaní a pak co říkáš procházce nebo výletu?“

  „Kdybys mně nezdržel tak bych byl už dávno oblečený.“

  „Tak v tom případě to zítra vynecháme.“

  „No víš tak, jsem to.. zas..ne..nemyslel“ zakoktá se, ale to už slyší jeho smích. Shane se otočí na břicho a nejraději by se zavrtal do peřin a nevystrčil nos. Cítí se tak uvolněný, že se mu nic nechce dělat. Nejraději by spal. Zívne. Chev a jeho ruce a rty a on celý. Bude to tak pořád skvělé? Měl by se zvednout a jít se umýt.

  „Auuu!“ vykřikne, když ucítí jemné kousnutí do ucha.

  „Nejlépe jak tě probudit koukám? „ řekne Chev a v očích mu hraji ďáblici. Je spokojený jak dokázal vyčerpat a uspokojit Shana. Líbí se mu jak se roztahuje ve své posteli. Plácne ho po zadku a ostře vnímá jeho pevné svaly. „Snídaně. Ty Shane opravdu vstáváš tak pozdě nebo je to nemocí?“

  „Rád si přispím a co má být?“ trochu zavrčí, začne se oblékat a pak to vzdá, když pozoruje jeho ironický pohled. Stejně ho už viděl tak co. Nechá být pyžamo pyžamem, ale ve dveřích koupelny na něho vyplázne jazyk Chev se zašklebí podívá se na hodinky a rychle zmizí z pokoje. Musí být rychlý jestli chce stihnout to překvapení.

    Ještě trochu víc a je zněho troska. Chev z něho udělá trosku. Ještě teď cítí ty dozvuky. Je to sexuální maniak a utahá ho nejspíš k smrti. Ale stálo to za to. Nic erotičtějšího snad nezažil. No ne všechno co zatím dělali bylo jedinečné a tak se mu to líbílo. Dneska by večer by mohl..zrudne myšlenkou. Jenže jak to dát najevo, že by chtěl se snim milovat? Možná v tmě...ne Chev má rád světlo. Nebo co vůbec má rád? Ví, ale jedno. Bude vyžadovat od něho totéž co on. Takže no zkusit to může. A vůbec musí myslet i na praktickou stránku věcí. Nechává na sebe dopadat proud vody, který ho příjemně masíruje. Už si ani nepamatuje, kdy se měl tak skvěle a vypadá to i na příjemný den. Snídaně nějaká procházka, pak oběd a nakonec Hastings  nebo možná má něco jiného v plánu.

  Ztratili se mi. K čertu! třískne botou do dveří. To auto ..musel natankovat a teď aby, objížděl všechny hotely a hledal.

  „Cheve? Kde se schovávaš?“ zabručí  Shane a hledá Cheva v pokoji. Už zase se mi ztratil. Nesnáší to jak si zmizí a jeho nechá samotného. No nic, když se mu ozve žaludek. Musím na snídani sám a to se tak těšil, že s ním posnídá.

  „Rak jdeme na snídaní. Neflákáme se!“Zavolá Chev. Nic. Kde je? Začne ho hledat. On tady není. Jak jen si to mohl dovolit. Taková drzost. Šel určitě na snídaní a bez něho. Zatímco on se dře tak si Shane užívá. Počkat užívá? Tak to ne. Seběhne dolu a vtrhne do jídelny. Nikde ho nevidí. Kde jen...aha. Přejde ke stolu a vytrhne noviny.

  „Já se dřu a pán si tady laskavě dřepí na zadku a snídá.“

  „Nejím. Já si čtu a vrať mi ty noviny. Děláš ze sebe osla. Sedni si a najíme se společně. Když jsi opět tak elegantně zmizel, tak jsem si řekl, že nebudu čekat a šel jsem si přečíst noviny a jelikož jsem měl hlad dal jsme si aspoň šálek výborného čaje.“

 „Tys fakt na mně čekal!“

 „Jistě. Sám mám špatné trávení.“ Chev se zašklebí. Drzoun jeden.

  „Zato já jsem ti něco připravil. Zvedni kostru a jdeme.“ Shane je tak překvapený, že se nechá odvléci.

  „Ty Cheve kam to jdeme?“

  „Uvidíš!“ Vleče ho za ruku k pláži. „Jdeme si udělat snídaní. Máš rád krevety tak si je nachytáme. Domluvil jsem se s majitelem hotelu a půjčil nám vybavení a  co je ti?“ Shane nevěří svým očím. Dívá se na vysoké boty do vody a na podběrák. Odkašle si jak je dojatý. Jak to věděl?

  „Nic já jen...jdeme lovit ano!“ Nazujou si boty a vezmou podběráky a vydají se ke skálam.

  „Prý se tady dá krásně lovit.“ Za chvilku nosí první krevetky do kbelíku. Shane se dívá jak se skloní a loví. Ucítí teplo na tváří a má pocit, že je daleko odtud. Moře není studené a oni jen tak loví krevety. Jeho přítel Anry, ale ten tady není je to jen vzpomínka jak spolu lovili taky krevety. Teď je tady se Chevem a dělají to samé. Zatřese hlavou, jak se snaží zbavit vzpomínky.

   „Podívej se!“ Chev mu ukazuje v podběráku malé krevety.  Shane se v duchu olizuje při představě jak si je dělají na ohníčku. Chev myslel na všechno, když rozprostře ubrus a zatiží ho. Ještě dobře, že není velký vítr. Za chvilku už hoří ohníček a nad ním je zavěšený kotlík.

  „Cheve ty krevety.“

  „Co je? Nelíbilo se ti to?“

  „To ne krásné překvapení, ale jak chceš je udělat, tedy s čím a jak.“

  „No na másle hezky podusit. A k tomu jsem vytáhl z kuchařky chleba. Bránila se, ale moje okouzlující osobnost, nesměj se laskavě  a černý čaj. Horký... máš rád černý čaj?“ Zarazí se. Ví, že miluje krevety, moře a neví jaký má rád čaj.

  „No podle toho...“

  „Shane jestli se nevymáčkneš...“

  „Horký černý čaj v termosce? Víš já“ Chev nervózně čeká co z neho vypadne.

  „Donesu jiný. Zatím to hlídej. Taky by mohl to říct hned.“ Bručí.

  „Přímo miluji!“ vyhrkne a zubí se. Chev vezme utěrku a praští ho přes hlavu. Takhle ho strašit.

  „Jednou dostanu infarkt a odvezou mně do nemocnice. Nakrájej chleba. Aspoň k nějakému užitku tady buď.“ Shane se směje a Chev okouzleně poslouchá jeho smích. Je rád, že je tak veselý. A sakra když cítí tu vůni. Musí to sundat. Chytne utěrkou rukojeť a odnese ho na písek. Žuhne sebou na ubrus a vezme kus chleba. Je to výborné, když vyloví krevetu a oloupe ji. Za chvilku se perou o poslední a křičí na sebe jak malí. Nakonec zvítězí Chev a vítězoslavně ji oloupe. Zapomene se a podívá se na Shana, který pozoruje krevetu. Vezme ji a donese k jeho rtům. Čeká. Snad mu ta ruka neupadne. Ne, když ucítí jeho rty a jazyk jak olízne jeho prsty. Vzdychne. Bude ho častěji krmit.

  „Jsem najedený  a nechce se mi nic dělat.“ Vezme prst a olízne ho, když Chev chytne jeho ruku a olízne prst. Podívá se mu do očí. Shane má rozšířené zorničky a zvědavě se dívá. Chev se nakloní a políbí ho. Shane mu to polibek oplatí. Chutná po másle a krevetách. Chvilku ho líbá a pak se odtrhne od jeho rtů. Kdyby nebyli tady, tak už dávno má sundanou košili a mazlí se snim. Hodí mu utěrku. Shane si utře ruce a přemýšlí co teď. Ale jak je vidno tak Chev má zcelá jasnou představu.

  „Tak a teď moje odměna za snídaní.“ Lehne si a položí mu hlavu do klína.“ Ani nevíš jak jsem se u toho nadřel...tak mně vískej...ještě abych ti vysvětloval co máš dělat... lítal jsem jak hadr na holi, jen abych...jo to je přesně. Moc hezky Shane. Přece jen si tě ponechám déle.“ Říká to vážně, ale Shane vidí v jeho očích roztomilé jiskřičky. Líbí se mu tak. Když je tak bezstarostný.

  „Hlavně neusní“ když vidí jak zavírá oči. „Cheve co chceš dělat odpoledne.“ Ten okamžitě otevře oči.

  „Ty víš co bych chtěl dělat, ale jelikož jsem džent...“

  „Cheve jsi všechno možné jen ne džentlman.“

  „Ne ne mamka si dala takovu práci. Fajn jak myslíš, ale kdybych nebyl tak bys...“ ucítí přitisknutý prst na svých rtech. „Dráždíš mně. Tak fajn. Vyhrál jsi. Přemýšlel jsem jen se tady tak chvilku válet a pak zajet do Hastingsu, projít se jako správní turisti a pak někde oběd a nakonec...jen nevím jestli to vydržíš, chtěl jsem si zaplachtit. Umíš to?“

  „Sice jsem se narodil v kopcích severu, ale ano umím plachtit. A rád si vyrazím a večer“ zrudne a přemýšlí. Dech se mu zrychlí jak na to začne myslet.

  Vypadá jako by se miloval napadne Cheva. Zavře oči. Jednou se neovládne a jako teď, když se díval na něho jako na zakázaný zákusek. Spíš je to obráceně, pomysli si mrzutě. Shane se dívá na moře a přemýšlí o svém rozhodnutí. Chovají se jako milenci, partneři. Chev se o něho tak stará a přitom je na tom dost špatně. Vzpomene si na jeho záda a na jizvy. Kde je jenom viděl. Byly tak podobné. Neuvěřitelně podobné. Viděl to u jednoho agenta, když ho ošetřoval a zorničky se mu rozšíří. Kambodže. Zachraňoval ho z toho pekla. Byly stejné. Cheve jak...je zmatený. Nepasuje mu to k Foxovi ani k Chevovi. Co se tehdy tam stalo? Co se stalo. Víská mu vlasy. Pohladí čelo, spánky, skloní hlavu a líbá.

  Příjemné. Otevře oči a vidí smutek a bolest. Co se děje, proč? Ale nechává ho být. Shane ho líbá něžně spíš jako motýlek, ale i tak cítí jak se probouzí jeho touha. Je na tom Chev stejně? Je, když se podívá do jeho  oči.

  Dnes večer se bude s Shanem milovat. Déle takhle už to nejde. Jestli chce nebo ne, ale určitě chce. Není tady jen přání musí už nebo se zblázní z toho celého. Stačí tak nevinný polibek a celý hoří a stejně tak Shane. Musí k tomu dojít. Usměje se a vstane.

  „Jdeme to vrátit a hurá po historických pokladech Hastingsu.“ Shanovi je líto, že to přerušil. Nejraději by se na něho vrhl a donutil, aby pokračovali, ale pořád má trochu obavy. Mlčky sesbírají věci a odnesou do hotelu. Za chvilku už sedí v autě a směřuji do Hastingsu. Oba vedle sebe sedí a přemýšlí o svých věcech. Oba přemýšlí o dnešním večeru.

  „Na co myslíš, Shane?“ Ten se otočí. „Chci vědět o čem přemýšlíš, jaké máš touhy co chceš.“

  „A čem ty, Cheve?“ ten se zazubí.

  „O čem já mohu přemýšlet, když tě mám vedle sebe.“

  „Neříkej , že přemýšlíš o tom stejném  o čem já.“ Zabrzdí a začne couvat.

  „Kam jedeš?“

  „Do hotelu, Einsteine.“

  „Tak vystupuji.“

  „Cooooo!“ zeptá se udiveně Chev a nechá auto zaparkované na  silnici napůl otočené k hotelu.

  „Blokuješ dopravu!“

  „Nech toho  a přestaň být chvilku pořádkumilovným agentem!“ Vyjede. „Právě jsi řekl, že myslíš na to stejné co já. A jelikož vím na co myslím, tak jedeme do hotelu.“

  „Nejedeme.“

  „Jedeme!“

  „Ne.“ Vystoupí a práskne dveřma. Chev si položí hlavu na volant a buší do něho. Vystoupí, když  uvidí auto. Nasedne do něho a vycouvá, pak vystoupí a nevšimne si auta, které miří k jejich hotelu. Nevšimne si jak zastaví a muže, který je pozoruje. Našel je.  Jede dál. Tady nebude mít přiležítost. A tahle cesta vede k dalšímu hotelu možná jejich. Musí prozkoumat a šlápne na plyn.

  „Tak Shane!“ Ne má té jeho zatvrzelosti dost. Takhle to dál nejde. Už žádné odklady, už žádné ústupky a v žádném případě žádné doprošování. Stoupne si před něho.

  „Dnes večer budeme spolu spát! Teď pojedeme do Hastingsu a pak na výlet. Máš do večera si na to zvyknout. Mám tho dost. Nastup a přestaň se chovat jako rozmazlené děcko.“

  „Fajn, Čingischáne!“ tak a nemusí večer přemýšlet jak mu říct, že se ním chce milovat. Spokojeně dojde k autu a sedne si do něho. Uvelebí se, zapne si pásy.

  „Tak jdeš nebo budeš tam stát ještě dlouho? Mám chuť na zmrzlinu a řeknu ti jakou mám rád!“ Chev stojí a přemýšlí co se mu na té scéně nelíbí. Něco mu tady vadí, ale když uslyší, že se dozví jakou má rád zmrzlinu, tak sedne si vedle něho a zašeptá.

  „Tak jakou? A ještě něco. Čingischán byl krutý asijský dobyvatel, který by ti spíš dal za tohle useknout hlavu.“

  „Jo ty taky. Jenže k čemu by ti byla mrtvola, že jo? A mám rád melounovou, čokoládovu a malinovou.“ Chev se rozesměje. Má dost exotické chutě. Hádal ho na čokoládu, ale ty zbylé dvě.

  „Tak tady je cukrárna. Možná koupím nějakou navíc.“ Zamumlá. Shane se na něho podezřívavě podívá. Už zase má ten nepřítomný pohled. Ach jo. Jestli nedá na něho pozor někde se při tech stavech zapomene. To by ho zajímalo na copak asi v těhle okamžicích přemýšlí. No jo každý, má svoje zvláštnosti.

  „Cheve, zmrzlina!“ řekne důrazně. No ano zmrzlina na těle Shana a on pomalu se ji krmí a trochu dá i Shanovi. Jen trošičku. Někdo zase křičí. Opravdu nesnáší to. Otočí se za tím nepříjemným hlasem. Shane to je vpořádku. Shane jim zatřese.

  „Co se mnou klepeš, Shane. Nejsem tvoje panenka na hraní, nebo promiň můžeš si dělat co chceš do jisté míry, jestli chceš můžeme si zahrát na něco. Miluji na doktora a se..tedy sorry.“ Jak vynechat doktor a sestřička. No i když kdyby měl uniformu? Zkoumavě ho přejede jak by vpadal. Jen zástěrka a čepeček. Ten fakt nemyslí na nic jiného. Vystoupí a jde do cukrárny. Za chvilku Shane vyjde s kornoutem malinovo čokoládové zmrzliny a Chev obyčejnou oříškovou. Chvilku mlčky jdou vedle sebe a věnuji se jen zmrzlině.

  „Ty Cheve myslíš taky na něco jiného?“

  „No občas se mi poštěstí na to nemyslet, ale mám naději, že se to po dnešku zlepší.“ Shane si povzdechne. Tak to je odpověď, ale možná má pravdu a on taky konečně najde klid, když se jeho hormony vybouří. Ježíší to zní jako by mu bylo šestnáct nebo sedmnáct a netáhlo mu na třicítku.

  „Podívej za chvilku je ukázak bitvy u Hastingsu. Nezajdeme si tam?“

  „Klidně sice už jsem to viděl, kdžy jsem tady byl na výletě se školou, ale popravdě si z toho moc nepamtuji.“

  „Nepamatuješ? Který krasavec to byl?“

  „Kráska a ne krasavec. Jmenovala se Elisse a byl božstvem pro nás všechny. Snili jsme o ni, udělali bychom pro ni vše. Ta postava a ...“ zaslechne potlačovaný smích a pak řechot. Shane se směje z plna plic a nevšímá si ostatních ani Cheva.

  „Tady není nic k smíchu“ řekne, ale rty mu cukají v úsměvu.

  „Já jen, že se od té doby nic, ale naprosto nic nezměnilo.“

  „Změnilo kupodivu změnilo Shane. Taková změna v křivkách tehdejších a dnešních.“

  „Křivkách?“ nechápe a pak mu to dojde. Zrudne a vyrazí. Smějící se Chev za ním. Shane by se rád zeptal proč on a ne nějaká žena. Pořád ty jeho narážky dovedou pořádně rozhodit. Dostaví se k bitvě a sednou si. Chvilku se dívají, ale spíš vnímaji sebe než to co se děje před nimi.

  „Shane.“

  „Co je? Nelíbí se ti to?“

  „Ale jo jenže nevím o čem to je. Nějak se mi zdá, že mám mezery paměti. Chceš tu zůstat?“

  „Ani ne, jdeme na oběd. Ty krevety byly božské, jenže snadno stravitelné.“ Zvednou se a prodrou se ven.

  „Kolik sis z to zapamtoval?“ zeptá se zvědavě Chev.

  „No.... počkej přemýšlím“ pak si nešťastně vzdychne „ bylo to hodně barevné a hluk“ celý šťastný, že si na něco vzpomněl. „Nesměj se, Cheve. Tak schválně co sis ty zapamtoval?“

  „No totéž co ty!“ dostane ze sebe smíchy. „Jsme dokonalý páreček.“

  „Mám rád párky! Vážně. Jdeme  na jídlo.“ Chev nemůže. Shane je tak tak, je rád, že navrhl ten výlet. Jdou k přístavišti.

  „Myslíš, že nám někdo něco pronajme?“ zeptá se v obavách Shane.

  „No dovol“ řekne dotčeně. “ Mně vždy. Dostanu vždy co chci. Tím se prostě netrap. Za chvilku budeme mít pěknou loďku.“ Shane zavvrtí havou nad jeho sebejistotou. Jenže oprávněnou sebejistotou, když jim majitel půjčovny nabízí svoji vlastní jachtu.

  „Stačí nám nějaká menší, ale je nádherná“ nezapomene ji pochválit. „Něco menšího, jen si zaplachtit a pak musíme zase zpátky.“ Vidí jak přemýšlí.

  „Nic takového nemám, ale možná, víte co pojďte něco Vám ukážu.“ Někam je rychle vede. Podívejte se.

  „Nádhera.“ Chev má chuť se zeptat kolik stojí taková pěkná šalupa, ale když si vzpomene na svoji vlastní jachtu tak si řekne, že ne i když.“

  „Od koho je a kdo ji postavil?“

  „Starý Bird. Vždy se pustí do jedné lodičky a dělá ji. Pak ji prodá a pustí se do další. Skoro vše je ručně. Jak vidíte je opravdu jen na plachtění. Není to závodní jachta to ne, ale pro jednoho pro dva je perfektní. Chcete se s ním seznámit?“ Shane i Chev se dívají okouzleně na ladné křivky šalupy nebo plachtenice. Není přesně jako závodní a má zvýšený trup, malou skrýš a před nepřízní počasí je nebude chránit. Plachta a jinak skoro nic. Jdou za tím mužem,. který je vede k jednomu muži. Sedí na židli u plachty a něco splétá. Provaz?

  „Zdravíčko Comodore!“ Ten se zvedne.

  „Koho mi sem vedeš Suchozemče.“ Shane si pomyslí, že se rádi vidí.

  „Ale tihle shánějí něco na plachtění a nic se jim nelíbí, tak jsem si dovolil ukázat tvůj malý projekt. Nevadí ti to.“

  „No ale pár maličkosti ji chybí, ale jinak je funkční. Chcete ji koupit?“ Cheva svrbí prsty, ale

  „Nejdřív si ji zkusím a pak uvidím. Nechci kupovat rybu v pytli.“

  „Dobře řečeno. Tak si vemte moji Bird lady a vyzkoušejte. Když Vám ji tady Suchozemec ukázal, tak jste vpořádku. Jen doufám, že umíte opravdu plachtit.“

  „On to umí!“ dvojmo a natažené prsty na toho druhého.

  „Shane neukazuj tak na mně. Podívej se mají o tobě pochybnosti.“

  „Chevaliere já o tobě mám pochybnosti ne o sobě.“

  „Padejte a jestli mi ji rozflákate tak si mně nepřejte.“

  „Tak jo pošlete účet tady Shanovi!“

  „Tvůj nápad to byl a máš více peněz tak to bude na tobě. „

  „A co fifty fifty?“ Shane se na něho znechuceně podívá. „Raději ji odvaž a naskoč.“

  „Rozkaz kapitáne!“ Chev odváže ji a naskočí. Přejde ke kormidlu a Shane zručně rozvinuje plachty. Bird lady sebou lehce trhne, ale poslušně se rozjede.

  „To bude dobrý. Myslíš že ji koupí?“

  „To ti nepovím, ale je nádherná a na to jak se hádali tak jim to jde, ne.“

  „Ty suchozemská kryso, ti se škádlili.“ Podívá se na něho pohybovačně. „Když myslíš. Raději půjdu, aby mi neutekl nějaký důležitý zákazník.“

  „Shane je to nádhera co říkáš?“

  „To máš pravdu. Takovou volnost svobodu jsem necítil hodně dlouho a Bird lady je krásně ovladatelná. Krásná lodička.“ Přejde k němu, když lanem zajistí plachtu. Z tašky vytáhne termosku a nalije si čaj. Opře se o zábradlí a vychutnává přítomnost Cheva a větru, rychlost a v dlaních ho hřeje poctivý černý čaj. Dokonalý až z toho mrazí.

 „Koupím ji.“ Řekne Chev. „Je nejen krásná, ale ta moje jachta je taková velká oficiální, ale tohle je přesně pro nás dva.“ Shane neví co říct. Nechce mu připomínat  kým je a  kazit krásný den, který začal tak skvělé. Přimhouří oči a zadívá se na oblohu. Je vymetená.

  „Chceš taky trochu čaje. Vezmu to za tebe. Dnes je nádherný den. Až mně z toho mrazí.“

  „Ano je dokonalý a skončí to dokonale. Kde ses naučil tak plachtit, když ses narodil na souši?“

  „Přítel. Dalo by se říct, že hodně věcí mně naučil a co ty?“

  „Na vysoké a pak s rodinou jsme jezdili na jachty. Sport vyšších tříd? Sedět a dívat se jak tě kapitán doveze na místo určení. Dělám si legrací. Závodně jsem plachtil. Šlo to docela a pak jsme toho nechal, ale moře, slunce a vítr v tváří přesto miluji. Stáhněme plachtu a jen tak necháme se houpat. Co ty na to?“

  „Jdu na to kapitáne  la Varenne.“ Chev se dívá jak šikovně a jistě skasáva plachty. Zajišťuje vše a nakonec jen tak si sednou vedle sebe.

 „Na tohle je lepší jachta, ti řeknu. Natáhnout brka, rozvalit se a trochu se smažit na sluníčku, nebo jen tak zalézt do kajuty v době prudkého slunce. Kotví ve španělské Granadě na jihu. A večer naopak jdeš na palubu a díváš se jak svítí hvězdy a září na obloze jako démanty. Chtěl bych, abys tam jel se mnou.“ Démanty. V Africe taky zářily hvězdy jako démanty a on nedokázal ochránit, zachránit  svého přítele . Má pocit, jako by se vše opakovalo. Už nikdy nechce zažít to. Už nikdy. Shane mlčí. Neví co říct. Chev předpokládá, že budou spolu žít a svým určitým způsobem má pravdu, ale...

  „Je ti něco, nemáš horečku“ ucítí jeho ruku na svém čele a nejraději by vyl. „Jsi vpořádku. Jsem tak rád.“

  „Cheve, prosím nic neplánuj, ano. Mně je to nepříjemné!“ dostane ze sebe Shane a postaví se. Bird lady se zhoupne a on přejde k ráhnu. Chev se zarazí a zvedne se. Obejme ho.

  „Jak chceš, ale vše se vyřeší.“

  JAK! Chce vykřiknout, ale mlčí. Jak to vše chceš vyřešit, když já řešení nevidím. Stále mlčí a Chev ho objímá. Cítí jeho tlukot srdce a i to jak se třese. Neví jak dlouho tak stojí, ale z ničeho nic ucítí náraz vlnky a druhá. Pustí ho a podívá se na oblohu.

  „Shane! Bouře! Musíme pryč! Rychle plachtu a mažeme!“ Jsme daleko si uvědomí. Shane se podívá na oblohu. Olověné těžké mračna a i vítr trochu zesílíl. Neměli to bezvětří brát tak na lehkou váhu. Ale kde je pobřeží? Podívá se na Cheva. Zřejmě nějakým způsobem to ví. Rychle rozvine plachtu a nastaví ji jak mu přikáže Chev. Dobrý, když Bird lady se rozjede, ale za chvilku zpomalí.

  Budou muset křižovat a to není žádná legrace. Ohromně je to zdrží. Podívá se dozadu. Snad ani se neměl dívat. Za nimi visí teď už černé mračna. I vlny jsou větší, ale už je skoro vidět břeh. Nechápe jak mohl vědět kde jsou, ale někteří lidé se s tím rodí. Možná Chev je jeden znich. On má dobrou orientaci, ale co tady je nejdůležítější přežít, když do loďky se dostane první vlna. Oba se podívají na loďku a pak na břeh. Je tak strašně daleko.

  „To zvládnem!“ křikne Chev a dál zápasí s kormidlem. Shane nic neslyší jak vítr bere slova pryč, ale je podivně uklidněný, že ho tady má. I Chev si to myslí, když vidí jak je klidný. Jen, aby ještě nezačalo pršet. Musí někde přistát, ale kde? Nemůžou v tomhle být a jet dál až k loděnici. Útesy. Oči se jim rozšíří hrůzou musí pryč, anebo tam vedle je písek. Možná to zvládnou. Ne možná musí. Nic jiného tady nejde. Vlny se přelévají, přes bok, ale je divné, že Bird lady nezpomaluje a ani není vidět, že by voda nějak tam byla. Shane se sevřenými rty se dívá jak se blíží břeh. Musí pomoci Chevovi. Už je určitě unavený. Přejde k němu. A vezme mu kormidlo z ruky. Měl pravdu. Není zvyklý ne, že by on byl, ale jeho ruce se třesou únavou. První kapka. Za chvikou budou mokří a

  „Skasej plachty. Neboj nejsem tak špatný!“ křičí. Chev s úlevou mu podá kormidlo. Shane začne zápasit s posledními  metry moře a modlí se, aby tam nebyly útesy. Teď si pomyslí a přesně v tu chvílí jsou plachty svázané a připoutané. Prudce najedou na břeh a mají co dělat, aby nepřepadli. Oddychuji, ale musí ji zajistit. Nezaslouží si takový konec. Zajišťuji a modlí se, aby to přežila. Ale je moc dobrá. Shane vezme tašku a chce udělat krok. Ne už zase, když si teprve všimne, jak mu je zle. Přes ten adrenalin a jak utíkali před bouři si ničeho nevšiml a teď je to tady zpátky.

  „Proklatě!“ a bouchne do mokrého písku s oblázky. Zvedne hlavu a vidí jak se k němu bliží Chev.

  „Cheve nemohu. Bojím se zkusím to ve skálach, ale je mi ..tak tak hrozně špatně. Zabiji Kobru. Přísáhám bohu!“ zasyčí a chce se zvednout, ale to už ho Chev bere do náruče. Rozhlédne se kde je. Tam asi pět kilometrů je jejich hotel, ale v téhle bouři to nezvládne. Ne jak je unavený a k tomu neví co s Shanem udělá bouře. A pak si všimne skal. Možná tam něco najde. Klopýtá po oblázcích pláže  a nese Shana ke skálám. Je tak těžký. Všimne si tašky, kterou nese, ale nakonec ji nechá v jeho rukou.

  „Promiň mi to.“ Šeptá Shane a třese se. Dojdou ke skálám. Chev ho položí na písek a jde se podívat. Je to tak je tam. Chválabohu.

  „Našel jsem jeskyni. Přečkáme to!“ ale uvědomuje si jak jsou oba dva promoklý. A Shane ještě se nedostal z té  nemoci. Uvědomí si, že ho neslyší. Vezme ho opět do náruče a opatrně jde po kluzkých kamenech k ústí jeskyně, kterou našel. Byla to jediná věc, která ho z tehdejšího výletu zaujala. Možná proto, že tehdy v jeskyních u výkladu nebyla bohyně Elisse. Neví, ale teď je vděčný, že si na ně vzpomněl. Co si pamatuje šíleně se bála tmy a do jeskyň nevkročila. Je to jedno. Teď má tady Shana. Rozhlédne se po ni. Je hluboka. Vejde dovnitř  a za chvilku je obklopí tma. Teď by potřeboval cokoliv čím by mohl vidět, ale opatrně jde dál a snaží svými smysly zjistit co je před ním.

  „Dop...“ spolkne to.

  „Kámen bolí, Cheve“ dostane ze sebe pracně Shane.

  „Já vím, že bolí? To mi nemusíš říkat. To vím i já?“ řekne mrzutě. Shane se rozesměje, ale je to spíš přerušovaný smích s kašlem. Světlo? Jak? Podívá se nahoru. Malý otvor. Slabý ale stačí. Položí ho a jde dopředu. Do něčeho narazí a není to skála. Ohmatá to a má pocit, že je znovu ve Skalnatých horách ve srubu. Truhlice. Poklad??? Otevře ji. Ne jen vytahuje a podle hmatu jsou to asi věci. Ale jaké?

  „Něco jsi našel?“ Shane se přisune.

  „Možná, ale chce to MÁM!“ vykřikne vítězoslavně. Výkřik se rozlehne a roztříští jeskyni do ozvěn. Elektrická lampa. Zapne. Je asi na baterky a budou muset šetřit, ale pro tu chvílí než ošetří Shana. Postaví se a podívá se po jeskyni. Ohniště, truhlice stůl a nějaké stoličky. Podívá se co vytáhl. Všehnco trochu malé a takové spíš vetešnictví. Pak mu dojde, když zahlédne klobouk a pruhované trička. Asi místní děti si v ní hraji na piráty a pašování. Rychle vytáhne vše co tam je. Aha a dole pokrývky. Nejdřív oheň. Vida sirky.

  Rozdělá oheň a zhasne lampu. Dříví je dost. Přejde k Shanovi a vše mu sundá. Rozprostře to na skále. Snad do rána to uschne. Vnímá jeho chlad a to jak se třese horečkou. Tak zvláštní. Přesune ho blíž k ohni. Vezme pokrývky a začne ho třít. Nakonec ho zabalí. Je tak unavený.

  „Omlouvám se, Cheve.“

  „Nech toho. Měl jsme na to myslet.“

  „Měli a kdybych nebyl...“ je mi zle!“ zašeptá. Chev zatím najde kotlík a dá ho na oheň nalije zbytek čaje z termosky. Je spíš vlažný, ale  musí ho ohřát. Sundá si věci a natáhne na sebe věci, které jsou mu dobré a pak se zavine do pokrývky. Bude dobře. Už je to , když slyší bublat a stáhne ho nalije zpět do termosky a trochu dá napít Shanovi. Něco skončí na bradě, ale většinu vypije. Zavře oči. Chev ho pohladí a pak ho vezme do náruče. I jemu se klíží oči.

  Musel na chvilku usnout, vyjde ven, ale bouře ještě zuří. Snaží se dohlednout na loď, ale nic nevidí. Moře je rozbouřené a vidí jak se tříští o útesy. Pěna stříká vysoko a je slyšet řev. Stáhne se do přítmí jeskyně. Přiloží dřevo na oheň a jeskyně se rozzáří útulným světlem. Docela chápe proč pravěcí lidé uctívali oheň. Vezme Shana do náruče. Spí.

  „Anry!“ zřetelné slovo. Určitě se mu něco zdá. „Pojď bude se ti to líbit. No tak nelovil jsi ještě krevety?“ Smích jasný a zřetelný. Co se to děje? Sáhne mu na čelo, ale  je studené. Něco poslouchá.

  „Budou ti chutnat.“ Chev poslouchá a žárlí. Je tady někdo jménem Anry a podle jak tady Shane mluví ho musí dobře znát.

  „Je tak horko? Vezmeme ten úkol. Co myslíš. Bude to hračka.“

  „Dobře a teď pojď. Uděláme si ty krevety.“ Opět smích. Ani takhle se mnou nesmál. Tak šťastně. Nejraději by toho Anryho zabil.

  „Bojím se Anry. Ne zůstaň se mnou neodcházej. Uvidíš stihnu to ne. Proč jsi...já mi to tak líto.“ Pláče a ani o tom neví. Hladí ho po tváři. Něco se mu zdá, ale co? Třese se. Otevře oči.

  „Cheve?“

  „Jsem u tebe!“

  „Je mi to tak líto!“ vyráží ze sebe. „Tak krásně kouzelný den a já ho ...ho pokazím.“

  „Budou další.“ Ví vůbec co mluví nebo je to ze sna.

  „Já...chtěl dnes víš...“ přitiskne se k němu. „Jsem rád, že jsi tady.“Třese se, ale pomalu to přechází.

  „Je ti lépe?“

  „Jo je. Ale Kobru zabiji pomalu. Ach jo nemohu. Co kdybych potřeboval jeho pomoc. Šéf ze mně stáhne kůži. Zaživa.“

  „Shane kdo je Anry?“ zeptá se váhavě.

  „Jak o něm víš? Nikdo neví. Nikdo!“ řekne pevně a chce se vysmeknout mu z náručí. Chev vyvine značnou sílu, aby mu neodešel. Sakra žárlí a chce vědět.

  „Kdo je to? Před chvílí jsi s nim vedl rozhovor.“

  „Jen blouznění.“

  „Nebylo to blouznění. Říkal jsi něco o krevetach. A pak aby neodcházel. Shane já kdo to byl? Kruci!“ sevře ho ještě víc.

  „Přítel!“ unavený hlas.“Nejlepší přítel. Zabil jsem ho. Stačí.“ Vytrhne se mu z náruče a klopýtavě jde ven. Potřebuje pryč nebo se udusí. Pryč od Cheva, pryč z jeskyně. Odhodí pokrývky a jak je vyjde do bouře. Chce křičet vzteky, bolestí, ale jen stojí a nechá se bičovat proudy vody. Cítí na svých rtech slanost. Moře, déšť nebo slzy? Chev stojí a dívá se jak stojí na kamenech v předklonu. Shane se otočí. Dívají se na sebe a pak Shane k němu přistoupí.

  „Zabil jsem ho. Nechci to zažít znovu.“ Vejde dovnitř, sebere po cestě pokrývky a utře se. Chev se otočí za nim. Nejde a jen stojí a dívá se do bouře. Za chvilku vejde odvnitř a dívá se na Shana. Sedí u ohně a zírá do jeho skomíravých plamenů. Přistoupí k němu a obejme ho. Shane sebou chce se vytrhnout, ale Chev ho drží jak nejsilněji může. Po chvilce sebou Shane přestane zmítat. Neví jak má reagovat. Chev je první člověk, který ví o Anrym. Neví jestli agentura to ví taky a nechce to vědět. Je možné, že ano.

  „Dnes jsem se chtěl s tebou milovat. Opravdu chtěl!“ dostane ze sebe. Kde našel odvahu to říct neví. Možná, že je to tady tak pusté, že jsou sami a možná to, že mu nevidí do obličeje.

  „Já vím, že ano. Těšil jsem se.“ Objímá ho. Možná je mu tak lépe, když ho nevidí.

  „Jen ti dělám problémy. Od té doby co se známe tak jsme pořád nemocný. Měl by ses na mně vykašlat.“

  „To by se ti hodilo do krámu. Ani nápad. Po tom co jsi mi řekl před chvilkou?“

  „Jsi arogantní šlechtický zmetek a zabiják!“

  „A ty zatvrzelý starý osel co si nevidí na čenich.“

  „Sexuální maniaku.“

  „Jupíí tak to je perfektní.“

  „To nebyla pochvala!“

  „Ne? A já myslel, že ano. Shane proti mně nemáš šanci. Uvědom si to konečně.“

  „Jestli tě to pošmirá na tvém nebetyčném egu tak to už vím dávno. Jdeš přes mrtvoly. Jsi velký spratek, který vše musí mít.“

  „Jo a co je na tom zlého?“ On to myslí vážně?

  „Jo a co tak brát ohledy na ostatní?“

  „To myslíš jako na tebe?“

  „Například.“

  „Už jsem ti řekl, že beru. Hodíme se k sobě dokonale?“

  „A to řekl kdo?“

  „No já. Kdo jiný? Nebo tady vidíš  kapitána Kida?“

  „Ne jen namyšleného aristokrata.“

  „No vidíš jak se k sobě hodíme. Zatvrzelý osel a namyšlený aristokrat. Uděláme dvojku jedná báseň.“

  „Už ti někdo řekl že jsi drzý?“

  „Ne a kdo by to měl říct?“

  „Cheve vzdávám to.“

  „Jak jsem řekl jsi Můj, jsem trpělivý a proti mně nemáš šanci. A tvého přítele je mi líto.“ Shane mlčí.

  „Půjdeme raději spát ne.“ Musel by ho zaškrtit za jeho tupost. Chev u ohně rozprostře nějaké pokrývky. Poklepe na ne.

  „Tak šup ke mně.“

  „Nemám na to náladu, Cheve“ řekne rozpačitě.

  „A, že já pořád myslím na sex. Jen se zahřejeme“ vrtí hlavou. Shane se přisune. Chev ho stáhne na pokrývky a oba přikryje.

  „Takhle jsem s tebou nejraději. A spí!“ Shane zavře oči, ale pak je otvře. Dívá se do spící tváře Cheva. Je tak uvolněný. Je dokonalý nebýt toho, že ví a ty jizvy na zádech, tak by nikdy neřekl, že je to zabiják. Ale kašle na to teď. Je mu s ním dobře. Nedokáže si pomalu už představit svůj život bez něho. Zavrtá se k němu hloubějí a vnímá jeho teplo. Pro tenhle týden na to vše zapomene. Jen bude přítomnost nic víc. Zavře oči a konečně usne. Je unavený a ta nemoc.

  „Cheve, můžeš pokračovat!“ Příkaz a smích.

  „Je ti lépe.“ Konstatování.

  „Ano a s tím jaký jsi dokonalý zahřívač. Možná bych v zimě ušetřil?“ zamumlá a otevře oči. Chev ho políbí. Bouře asi přestala, protože v jeskyni je více světla. Oheň už dávno vyhasl. Líbají se a Shane kolem něho ovine nohy a Chev si přitiskne k sobě víc. Ty pokrývky...snaží se z nich vymotat. Chce cítít jeho tělo na svém.

  „Achh“ když konečně ucítí jeho nahé tělo. Tohle chce, to mu chybí. I Shane cítí jak mu touha koluje žilami. Jenže poprvé v jeskyni? Představoval si to trochu jinak.

  „Půjdeme. Já bych...“ začervená se. Chev se zarazí a teprve teď si uvědomí kde je. Jemu to nevadí, ale...

  „Tobě to vadí?“

  „Promiň, ale pro mně to vůbec není pohodlné.“ Suše ze sebe vymačkne a má pocit, že jen hoří.

  „Ach jo zapomněl jsem.“ Ale ještě na něm zůstává. „Ta podlaha asi není moc příjemná.“

  „Zkus si ji. Mně to nevadí, ale rád bych se potom hnul. Aspoň trochu nebo mně šéf pošle ke krokodýlům jako krmení. Jen se divím, že si nepořidíl do kanceláře piraně. Ale je to příjemné. Moc.“ Není zvyklý takhle mluvit. Objímá Cheva kolem pasu. Ten se vymaní a sedne si. Zase nic a to je tak.

  „Tak jo, ale pod jednou podmínkou.“

  „Už zase?“

  „Jaké zase. Ty máš pořád nějaké podmínky.“

  „Tak jo. Jakou.“ Chev se zašklebí.

  „Takže za prvé.“

  „Počkej má být jedno nebo ne?“

  „Tak nepřerušuj a poslouchej. Nejdřív jsi mlčel a teď jsi užvaněný. Tak za prvé. Žádné výlety a pokud ano tak jen v rámci pokojů a postele“ Shane už začíná chápat. „za druhé celý den.“ On se zbláznil. Možná doktor „za třetí jen ty a já „ doktor nepomůže „ a budeš dělat co ti řeknu.“ Tohle nevydrží. Možná bych přece jen bral tu skálu. Jenže neřekl, že by tady byl jen chvilku co když...

  „A když řeknu ne?“

  „Tak  no co vlastně nám tady chybí, Shane?“ řekne vítězoslavně.

  „Hotel“ zavrčí. Asi řeknu šéfovi o tu Nigérii. Vstane a přejde k obblečení. Nic moc, ale to vydrží. Možná ho ty mokré věci zchladí. Ne nezchaldí, když venku ho políbí.

  „Podíváme se po Bird lady.“ Jdou po oblázcích k ni.

  „Přestala moc dobře. Je odolná.“

  „Řeknu to starému Birdovi a koupím ji.“ Shane pohladí její trup. Bylo mu na ni skvělé. Za chvilku se vydrápou nahoru a zastaví se. Dívají se na moře. Je jako nádherně modré jakoby bouře vše smetla a vyčistila. Dole uvidí loďku. Podívají se dolu. Útesy a zpěněná voda.

   Chev si přitáhne Shana do náruče a začne ho líbat. Ten mu odpovídá a stojí těsně k sobě přitisknutí. Kolem nich vane příjemný větřík. Cuchá tvrdou mořskou trávu. Zpívá. Shane se zakloní a zasměje.

  „Co je...“ když ho Shane strhne. Kolikrát viděl ten záblesk dalekohledu u odstřelovačské pušky. Musí ho zachránit. Automaticky se postaví do dráhy a odstrčí ho. Cítí jak mu kulka lízne rameno a ohlédne se po Chevovi.

  „Neee! Vykřikne a natáhne ruku. Pozdě ne musí jeho ruka, Prsty má ho. Drží ho. Usměje se a Chev se mu klidně podívá do oči. Zapře se a natáhne druhou ruku.

  „Opři se!“ křikne, když cítí jak prsty povoluji. Zápěstí...dlaň...prsty.

  „NEEEE, Cheve ty neeee, proč“ křičí  a dívá se na útesy a bílé vlny. Postaví se. Je mu to jedno jestli je tam ten střelec nebo není.