Jdi na obsah Jdi na menu
 


2 díl z cyklu Internetové tajnosti

26. 3. 2008

2.

 

Internetové tajnosti

 

Jak si mohl myslet, že nemá co ztratit? Jak se mýlil. Narovná se a posadí na postel. Je to týden co ho zašívali po tom koncertě a on chce pryč z nemocnice z které se mu obrací žaludek. Nesnáší ten zápach tak všudypřítomný a lezoucí všemi póry. Nesnáší ty věčné usmívající sestřičky, které lžou. Nemá ji rád a chce odejít. Doktor mu vysvětloval, že nemusí, že pan Dare všechno platí, jenže on nechce od něho žádné milosti.

U nohou má malou tašku s rozstřihaným oblečením z památného dne. Když požádal sestřičku, aby mu nějaké oblečení koupila, tak se objevily tyhle šaty a nic nechtěla. Určitě opět Dare. Od toho dne co mu nabídl místo ho neviděl a on je rád. Určitě jen mluvil do větru. Povzdechne si. Musí si jít hledat práci. Zvedne tašku a má pocit, že zvedá cihly.

„Není dobře, že odcházíš tak brzy.“ Kane zvedne hlavu a ztuhne. Sakra už je tady zas. Nemůže mu dát pokoj? „Vezmu ti to,“ pokračuje Zack dál jakoby nic. Copak nevidí, že je tady nevítaný?

„Nejsem mrzák.“

„Hmm,“ zazní blízko u něho a Kane má co dělat, aby se ovládl. Neví co by měl udělat dřív, skočit po něm nebo něčím ho přetáhnout. Ta jeho vůně. Ne nějaký pitomý parfém nebo kolínská, ale ta jeho osobitá vůně ho dohání k šílenství. Tiše si povzdechne. „Neřekl bych.“ Zack mu vytrhne z ruky tašku. „Tak jdeme.“

„Kam?“ mimoděk vyklouzne Kanovi ze rtů.

„Kam? Ke mně. Potřebujete se léčit a u mně budete mít klid. Samozřejmě nejdřív si něco sbalíte u sebe....“

„Ne.“

„Jak ne?“

„Prostě ne. Pojedu domu taxíkem a tam si odpočinu a začnu si hledat práci.“

„Tu máte u mně,“ řekne zamračeně Zack. Vzpomíná si jak přišel k Jayovi a oznámil mu, že má tiskového mluvčího, tedy mluvčího pro styk s těmi novinářskými krysami. Jeho výraz zděšení si vychutnává ještě teď a slova Zbláznil ses úplně, potěšeně  ignoroval.

Druhý den na stole mu Jay položil složku Kane Janov. Skvělé čtení. Ten chlap je přesně to co potřebuje. Udělal si kávu, chodil nohy na stůl a otevřel desky. Věk 32, rozvedený, dcera... a další podrobnosti jeho pohnutého života. Mac Namara se snažil, ale taky ho za to velmi slušně platí. Trochu se mu nelíbí ta jeho bejvala. Fotky nebyly, ale stačilo mu to co tam nebylo. Stačí umět číst mezi řádky a ví, že by člověka neuhnal k smrti kvůli pár špinavostem. Sklapne a schová složku do spodního šuplíku.

Je moc tvrdohlavý. To ve složce nebylo.

Přitažlivý. To tam taky nebylo.

Byl ženatý. Povzdechne si. No nemůže mít vše.

„Myslím, že jste řekl ano, nebo jak to chcete udělat s Lily?“ Kane ztuhne.

„Ty mrch...“spolkne a zatmí se mu vzteky před obličejem. Hrabal se mu v životě. Je bídný, ale copak to musí vědět i on, že je ztroskotanec?

„Takže jedeme pro vaše věci,“ klidně ho bude vydírat. Potřebuje uhladit tu nepříjemnost s novináři a on bude vědět jak.

„Nemám na vybranou, že.“ Zack se samolibě usměje a přejde ke dveřím. Otevře je a do místnosti napochoduje zřízenec s vozíčkem.

„Posaď se,“ začne mu tykat. „Jmenuji se Zack. Můžeš mi tak říkat. Děkuji.“ Zřízenec přikývne a ponechá vozítko v rukou pana Dareho. Ten je uchopí a vytlačí ven. Kane vzteky skoro nevidí. Tak ponižující, tak bezmocně se necitil ani po té nehodě, kdy ztratil všechno. Na klíně má tašku s věcmi a nejraději by řval. Zack ho vyveze ven a dotlačí vozík před sportovní vůz. Kane zezelená. Nemá nijak v lásce auta. Zvedne se a fascinovaně se dívá na kabriolet půlnoční modři.

Nakonec se překoná a sedne si vedle řidiče. Pečlivě se připoutá.

„Budu řidit opatrně,“ Kane sebou trhne. Ví všechno. Ten hajzl ví všechno.

„Nemusíš,“ vysouká ze sebe. Zack se uchechtne a vycouvá z místa. Jede klidně.

„Podej mi brýle. Jsou v přihrádce.“ Kane chvilku zkoumá jak se otevírají dvířka a pak mu podá sluneční brýle. Kane rukou vytáhne CD a šoupne ji přehrávače. Kane překvapivě zaregistruje Raye Charlse a jeho Guitar blues. „Nemusím sebe poslouchat a blues dovede člověka očarovat.“

Kane sebou trhne Nemyslíš, že blues je čarovný? Slyší jako z dálky. Jiná doba jiný čas a jiný člověk mu řekl skoro totéž. Jenže tamten druhý je jeho přítel do kterého je zamilovaný. Člověk pro kterého píše fantazie. Někdo komu kupodivu věří.

Zack po něm koukne. Mlčí a je tak bledý. Neměl z té nemocnice tak spěchat. Přidá plyn. Předjíždějí pomalejší auta a pomalu se bliži k čtvrti, kde bydlí Kane. Levná čtvrť s levnými pronájmy. Všichni se začnou ohlížet po luxusním voze, které zde nemá co dělat.

„Měl bys ho hlídat.“ Zack pokrčí rameny.

„Je to jen auto. Dá se nahradit.“ Kane se po něm podívá a naviguje ho spletitými ulicemi města. Vlevo, dvě křižovatky, vpravo. Zack zastaví před oprýskaným domem u kterého sedí hlouček mladíků a dvě dívky v krátkých sukních, piercingem v obličeji a účesy, o kterých se  rozhodně nedá říct,  že jsou klasickými. Všichni tonou pod stříbrnými doplňky. Přehrávač naplno vyřvává hip hopovou melodii a oni se nepřítomně dívají do prázdna. Jeden hladí dívku po stehně a se zakloněnou hlavou zírá na oblohu.

„Pěkná čtvrť,“ zahučí Zack. „Raději tu zůstanu.“

„Kdyby něco... policii nevolej. Je to zbytečné,“ Kane vystoupí s taškou v ruce a pomalým krokem jde ke dveřím starého domu. Vejde dovnitř a těžce po schodech šplhá do třetího patra. Otevře dveře a je rád, že nikdo si nevšiml, že je pryč. Vejde dovnitř. Zdi neurčité barvy, věšák kam odloží bundu vedle první. Sáhne do její kapsičky a vyndá novinářskou legitimaci. Schová si ji do kapsy. Možná někdy ji ještě použije. Otevře dveře do obývacího pokoje a kritickým okem to zhodnotí.

Lino, pohovka slušné kvality, stůl židle a malá televize. V rohu uschlá kytka. Přejde do ložnice. Totéž jen místnosti vévodí solidní postel koupena v bazaru a velká skříň v které se nachází nemnoho věci. Po rozvodu mu toho opravdu moc nezbylo. Snad proto, že neměl dostatek sil na tahanice o majetek. Vytáhne tašku a začne si balit. Vlastně toho moc neví kde bude bydlet, ale momentálně musí makat tak jak píská Zack. Později se snad z toho dostane.

Sedne si na postel a kouká do zdi. Neví co dělat. Na jedne straně ho přitahuje, na druhé straně nechce s nim mít nic společného. Nenávidí novináře a on je novinář do morku kosti. Na jedné straně potřebuje peníze, ale na druhé straně vydělávat si takhle? Připadá si jako zrádce, Jidáš, který prodal Ježíše za třináct stříbrných. Jenže ho stejně nikdo nepřijme. Jednou chybil a vrátit se podruhé nejde. Je na černé listině novinářů a šéf ho vyhodil. Všichni to už vědí. Lehne si na postel a přemýšlí. Možná by to mohl zkusit. Stočí hlavu a jeho zrak se stočí na nejcennější věc v jeho životě. Notebook. Věc, která ho spojuje se světem, kde nemusí myslet na to, že existuje svět v kterém musí žít. Chvilka zapomnění na realitu. Tam může prožívat svůj sen, svoje touhy. Být někým jiným. Být tím čím chce.

Troubení.

Zack Dare, hvězda první velikosti je netrpěliva. Usměje se. Proč ne. Stejně je to jen rozmar, jen chuť někomu na chvilku pomoci. Dobročinnost a on ji využije aspoň na chvilku. Vstane, sebere tašku s nejnutnějšími potřebami a notebook. Ve dveřích se otočí po neútulném bytě a vzpomene si na ten předešlý byt.

Byl vzdušný, velký a útulný. Alexandra ho dala zařidít známým bytovým architektem. Bydlel tam rád. Teď tam žije Lily. Dlouho už ji neviděl a bůhví kdy ji uvidí. Zamkne dveře a sejde dolu. Zastaví se a přimhouří oči před prudkým sluníčkem. Podívá se směrem k autu a napůl očekává, že Zack je vynesen ven a z jeho nádherného auta zbývá ohlodaná  kostra plechu. Bohužel sny se neuskutečňují. Auto stojí celé, v plné kráse a Zack se baví s těmi mladíky, kteří se kývají do rytmu melodie. Zavrtí hlavou. Někdy je život pes a proč někdo může mít vše a někdo nic?

„Na nnnaaa...“ zaslechne jak melodii a zvuk jeho hlasu v něm rozezvučí tajné struny, které celé roky pečlivě skrýval. Přivře oči a jeho paměť vydoluje jeho hlas v přeplněné hale a jeho jméno na rtech tísiců fanoušků.

„Zacku?“

„Ty jsi zpět. Tak díky a mějte se!“ Kane s úžasem se dívá jak ten plavolasý kluk k němu napřáhne ruku a bouchne do Zackovy ruky. Ten mu to oplatí.

„Čao!“ křikne za Zackem a ten zamává. Kane se na něho podívá.

„Byl jsi tam dlouho a nudil jsem se. Neznají mně,“ řekne spokojeně a zařadí se do proudu dalších aut.

„Kam jedeme?“ Zack se dívá před sebe a mlčí. Bylo to zajímavé si takhle zanotovat na ulici. Kane se nasupí. Pokud on mlčí tak bude i on. Dívá se jak vyjedou z L.A. dolu na jih. Zack sešlápne plyn až skoro k podlaze a sviští po dálnici. Neptá se ho co chce udělat. Rozhliží se krajinou a jak občas v dálce prokmitne kousek modrého moře.

Zack se dívá před sebe a dumá co ho napadlo Kaneho vydírat. Vždyť přece obvykle takový není a teď oba mlčí jak zařezaní. Mrkne se na Kaneho profil. Něco na něm je, že ho to nutí o něho pečovat a přitom není vůbec jeho typ. Má raději vyšší štíhlé muže vypadající jako smyslní cherubíni. Vlastně je mu jedno jestli má v náručí ženu nebo muže, i když časem zjistil, že ženy jsou náročnější co se týče vztahů. Jaké by to bylo? Zavrtí hlavou. Ne je jeho zaměstnancem a k tomu mu zachránil ten jeho kejhák a Mac Namara nezjistil naprosto nic o té nehodě, ale možná ... je hlupák, že se nezeptal hned.

„Kane viděl jsi v ten den něco na tom koncertě?“

„Jen stín,“ tohle nepatří do jejich sporu. Řekl by to i poldům. Neví proč vlastně o tom dosud mlčeli. „Stál jsem tam a čekal na vhodnou chvílí...“ Zack se ušklíbne „... když mně na tom něco upoutalo. Vysoká asi stoosedmdesát centimetrů vysoká štíhlá postava. Díval jsem se a pak mi to došlo co chce udělat.“

„Děkuji za záchranu života,“ zabručí Zack. „Ale s ochrankou si to vyřidím.“ Kane přikývne. Dobře jim. Nechtěli ho pustit dovnitř ať trpí. „Jedeme ke mně domu. Mám dům na pobřeží blízko San Diega. Jestli chceš můžeš spát. Ještě nejsi fit.“

„No ne, Zack pečovatelka se objevil,“ řekne sžíravým tónem a přitom má chuť jít spát.

„Co máš proti mně?“ optá se znovu.

„Jen mám padáka a ...“ odmlčí se. Proč mu vykládat, že na něho hodil celou vinu za svůj zpackaný život. Prostě jednoduše představuje všechno čím on není. Kdysi byl takový, ale pak se něco pokazilo a on dodnes neví co. Tehdy by ho možná zaujal, ale dnes je z něho troska nad kterou se jen náhodou smiloval bohatý přitažlivý muž. Sakra zní to jako bych se prodával. Je sám sebou znechucený, jak mohl klesnout tak hluboko. Opře si hlavu o opěrku a snaží se najít pohodlnější polohu pro spánek. Kašle na vše. Prostě udělá to co mu rozum káže.

Za chvilku spí jako by ho do vody hodil. Zack zapne hudbu, kterou ztlumí a prsty vyťukává do rytmu pisníček melodie. Občas se mrkne po muži, který spí vedle něho. Ve spánku vypadá tak jinak. Ne jako naježený dikobraz večně připravený se bránit a nadávat. Spí sladce. Rty pootevřeny a uvolněné rysy mu vyhladily starostlivý výraz ve tváři. Chce je polibit, uvědomí se a zděsí se. Ne mezi nimi nic nebude. Na uvolnění může mít kohokoliv a Kane není na jednu noc a pro změnu on není na trvalý vztah. Pořád by se rvali jako kočka a pes. Může to být sice veselé a zajímavé, ale jen na krátkou chvíli.

Ne na trvalý vztah by chtěl Lorda Passion. Při vzpomínce na imaginárního přítele se mu rozprostře na rtech úsměv a v podbřišku začnou létat drobní motýlci.

„... budu se na tebe dívat a hladit očima tvé rozkošné tělo. Pomaličku ti rozepnu košili, knoflík po knoflíčku a každý kousek odhaleného těla zmapuji svými žhavými rty...“

 

Tichounce zasténá. Jak rád by tohle udělal a víc. Sevře pevně volant a snaží se odpoutat od té svůdné myšlenky. Dnes se možná konečně připojí a opět budou spolu mluvit.

Nezajímá ho jak vypadá, nebo spíš trošičku ano, ale podle něho je to velmi přitažlivý muž. Někdo jako Kane...

„Tak prrr Zacku,“ zavrčí sám na sebe. Nerozumí tomu proč zrovna ten muž vedle něho v něm vyvolává tak podivné úvahy. Kdepak s tím ježkem si nic nezačne. Od té doby co ho potkal je vůči němu naježený. Jen v tu chvílí kdy ho zachraňoval nebyl. Ty jeho kouzelné černé oči v kterých by se mohl ztratit kdyby chtěl. Jenže to si nemůže dovolit.

Měl by si vybrat nějakou hodnou ženušku, mít děti, dům a kariéru zpěváka. Je bohatý slavný může cokoliv.

„Všechno ne,“ namítne tichounce mu hlásek. Má pravdu uvědomí si. Všechno ne. Jako vzít toho muže do postele a pak opustit. Jaké to bude u něho doma? Dal mu připravit pokoj nedaleko jeho ložnice. Ne tak blízko, aby ho to svádělo, ale zas ne daleko. Usmívá se a na silnici mijí jedno auto za druhým.

„Kane vstávejte,“ zašeptá mu do ucha. Ten sebou trhne a narovná se. Kde je? Otočí se a nad sebou uvidí tvář Zacka. V ruce drží kafe a sáčky. Stojí na nějakém odpočívadle. „Jídlo.“

„Díky“ zachraptí Kane.

„Není za co. Nevěděl jsem jakou kávu piješ tak jsem vzal černou se smetanou.“

„Teď je mi to jedno. Hlavně, že nějaká bude,“ sundá z kelímku víčko a dychtivě se napije. Přimhouří oči. Není vůbec špatná.

„Na,“ podá mu hamburger. „Nejsi vegetarián, že ne.“

„Vypadám na to?“ s plnou pusou hamburgeru odpoví Kane. Ani si neuvědomil jaký měl hlad. Zack se zasměje a Kane s okouzlením poslouchá jeho zvuk a zabarvení. Má na něho fatální vliv. Je nebezpečný a ten hlas by mu měli zakázat. Už otevírá ústa, aby to řekl a pak je zavře. Neví proč, ale  s plným žaludkem  vidí ten svět hned růžověji. Možná to zas nebude tak zle jak to vypadá.

Zack zatím dojí ten svůj s dvojnásobnou porci sýra a otevře další sáček. Vytáhne dva donutsy. Zaváhá. Miluje sladké a neměl by je jíst pokud chce si udržet postavu a to v tomhle bussinessu je důležité, vypadat dobře. Nakonec nad tím mávne rukou. Ráno se proběhne po pláži o něco déle.

„Chceš?“

„Jo,“ Kane si s rozkoší ukousne. Má rád sladké věci. Dojí, olízne si ulepené prsty od cukrové polevy a uchopí kelímek. „Je  ti něco?“ když vidí podivný pohled Zacka.

„Co ehm... ne nic. Omlouvám se. Zamyslel jsem se. Ještě hodinu a budeme doma“ drmolí, aby zakryl svůj zmatek. To jak si olízl prsty. Nenenene přikazuje si divoce ani na to nepomyslí.

„Jsem trochu unavený.“

„Neměl jsi odcházet z té nemocnice tak brzy,“ odvrátí hlavu, zmačká sáčky a kelímek drtí v prstech. „Dopil jsi to?“ Kane na něho pohlédne. Je nějaký nervózní. Co se asi stalo a pak pokrčí rameny. Je jen jeho zaměstnanec a nic víc. To, že mu zachránil život vyvážil tím, že mu Zack nabídl práci. Podá mu kelímek a pozoruje jak ho zmačká a pak hodí přesným pohybem do nedalekého koše. Beze slova vyjedou na poslední kus cesty.

Někoho si na dnes sežene. Je to jedno kdo to bude. Ale někdo hodně vzdálený Kanovi. Hned mu je lépe a zapne opět hudbu, tentokrát Beatles.

„Nebyli geniální?“ zakřičí na Kana.

„Nemusíš křičet, nejsem hluchý. Jo mají dobré věci, ale mám rád i ABBu a ostatní taky,“ Zack přikývne a Kane se rozhliží po krajině. Možná je čas se zeptat co bude u něho dělat.

„Zacku?“ Zack se k němu otočí. Podruhé ho oslovil a tentokrát jeho jméno znělo tak mazlivě. Jinak. Nebo si jen ve své mysli fantazíruje, že znělo jinak?

„Ano.“

„Jak si to vlastně představuješ... víš moji práci. Jsem novinář ne nějaký poradce nebo zprostředkovatel  mezi hvězdami a novináři.“ Zack se odmlčí.

„Nenávidím novináře. Jsou to hyeny. Kdyby to šlo tak bych je zlikvidoval, jenže jsem zpěvák a uvědomuji si, že je potřebuji stejně jako oni mně.“ Kane přikývne. Ano tak to funguje. „Nemám je rád. Jsou to prašiví psi lačnici po senzaci za jakoukoliv cenu,“ v hlase mu opravdu zní nenávist. Kane má chuť se schoulit pod tím neúprosným prohlášením.

„Ne všichni jsou takoví.“

„Nepovídej. Vždyť jsi podváděl, abys ses ke mně dostal a to víš jak tu vaši smečku nenáávidím,“ protáhne slovo. Kane se zardí. Má pravdu, jenže zoufalý člověk opravdu udělá cokoliv a on musel mít ten článek stůj co stůj. „Teď jsi můj člověk. První zásada. Naprosta loajálnost. Pokud ne...no neboj se. Smrt by byla jednoduchým řešením.“

„Proč jste mně tedy přijímal? Jsem novinář tělem a duší a taky jim zůstanu. To mi nikdo neodpáře jako tobě to, že jsi zpěvák, že zpěv potřebuješ jako vzduch.“ Zack se k němu obrátí. Má pravdu.

„Zachránil jsi mi život. Je mi jedno co budeš dělat. Ale pokud něco se vynese o mně ...“

„Zastav!“ vyjede na něho Kane.

„Co? Tady?“ a rozhlédne se po dálnici.

„Klidně. Raději se budu živit sběrem odpadků nebo stát u pokladny v supermarketu než takhle se nechat ponižovat. Stále mám svoje zásady a neházej nás do jednoho pytle. Mohl bych to taky udělat a důvody proč jsem se vetřel na koncert nemusíš znát, ty bohatý romazlený  slavíčku“ řekne roztomilým hlasem, kterým by se dalo řezat diamanty. „Zastav nebo za sebe neručím“ už zavrčí zle a sevře v rukou notebook. Nepotřebuje být zaměstnaný takovým zahleděným do sebe egoistou.

Zack se bouřlivě rozesměje.

„Budeme si rozumět. Nezastavím. Tady ne. Až doma.“ Sáhne vedle sebe a hodí Kanovi do klína noviny. „Rubrika Kultura. Uhladíš to nějak.“

„Ani náhodou“ když zběžně mrkne na titulky. Zašklebí se. Kolegové si na něm opravdu smylsli. Menechali na něm nitku suchou. On nebude mu dělat vola a uhlazovat jeho prohřešky. Začte se a pochechtává se. Zack se čím dál víc mračí nad tím jak se Kane baví.

„Dobře se bavíš?“ když se mrkne na svoji karikaturu. Nebýt v ráži byly by přiznal, že je zdařila.

„Velkolepě“ ujistí ho Kane. „Tohle musel kreslit Jack. Je vynikající a svou tužkou se dobere podstaty problému tak snadno jako já slovy. Máš fakt problém. Většinou tyhle karikatury už nedělá.“

„Vím. Od toho jsi tu ty.“

„Ale kdepak. Tenhle průser nebudu žehlit.“ Zack se zamračí.

„Kane, drahoušku nemusím ti připomínat, že tu práci potřebuješ“ přidá plyn až auto nespokojeně zapřede.

„Parchante!“

„Klidně. Nejsi jediný kdo mi tak řekl.“ Oba se měří jako protivnici v ringu. „A jako novinář mi nevadíš. Zachránil jsi mi život.“ Kane splaskne jak mýdlová bublina. Zadívá se na ostatní titulky. Ti snad vyhrabali i to jak si žvýkal ponožky když byl mimino. Povzdechne si.

„Tiskovka okamžitě. Jednotlivé rozhovory a něco speciálního. Například co jíš.“

„To už vědí“ řekne kysele. „Italské jídla.“

„U tebe doma.“

„Ne“ rezolutně odmítne Zack. „Můj dům můj hrad. Rozumíš. Tam novinář... promiň, ale tam je nepustím ani přes svoji mrtvolu.“

„Dobře uznávám. Udělali by z toho chlívek. Tak přemýšlej co. Musíš jim něco předhodit. Co milostný život?“

„Jedině tak ty se mnou. V posteli.“ Zašklebí se a sjede z dálnice na menší silnici, směrem k oceánu. „Nebudu ze sebe dělat šaška.“

„Nikdo to po tobě nechce. Takže co to bude?“

„Nevím!!“ Třískne do volantu. „Nechci jim nic ze soukromí předhazovat. Budou chtít stále víc a nezbude nic.“

„Ale pokud jim dáš všechno, tak už nebude je to dál zajímat.“

„Mluvíš jako novinář nebo ne?“

„Máš pravdu půjdou po tobě. Jsi slavný.“

„Díky.“

„Jo to, ale neznamená, že jim nic nepředhodíš. Něco po čem koza zůstane celá a vlk nakrmený.“

„Já a koza?“

„Hmm bohatá koza.“ Zack se směje naplno. Odbočí na delší cestu a zastaví před tepanou železnou bránou. Napřáhne ruku s klíčem a zmáčkne černý přívěsek. Brána se pomalu otevře a on vjede dovnitř. Kane tiše hvízdne a pak ucítí na tváři slaný mořský vzduch. Přivře oči. Neví kdy naposled byl u moře a Lily oceán miluje. Zack se rozejede a zastaví před rozlehlým domem. Z domu hned na to co Zack vypne motor, vyjde starší muž.

„Dobrý den. Cesta byla dobrá, pane?“ Kane zamrká. Mexičan s vychováním anglického majordoma?

„To je Kane Janov bude tu s námi a tohle je Pablo Lang a jeho žena Rosamunda. Tak to máme. Kane je, Pablo, po operaci a je nemocný. Pokoj je zařízený?“

„Jak jste přikázal, pane.“

„Pořád se nemůže odnaučit mi říkat pane. Patří k rodině, že Pablo.“

„Ano pane. Chcete něco připravit k jídlu?“

„Ne děkuji, ale možná obložené chleby a něco studeného se nám bude hodit a přineste to do pracovny.“ Pablo se lehce ukloní. Kane otevře dvířka a vystoupí.

„Zírám.“ Zack se samolibě uculí. „Tady v tomto domě byl málokdo. Je to moje útočiště. Mám ještě jeden dům blízko L.A., ale tady se nemusím bát, že ne, Kane.“

„Ne. Něco vymyslíme.“ Zack přikývne a vejde dovnitř domu ve stylu mexických haciend. S údivem se dívá na vnitřní zahradu s malou fontánkou. Zack si ničeho nevšímá a vede ho do pracovny s výhledem na moře.

„Později si dům důkladně prohlédneš“ prohodí dozadu a hrne se k oknu a odhrne bílou záclonu. „Podívej není to krása?“ Kane chtě nechtě musí přikývnout. Zelený trávník svažující se k bílým pískům pláže. Zatřepe hlavou a raději se posadí na židli. Ten stůl musí být tak z osmnáctého století, možná starší, myslí si.

„A co ten druhý dům“ navrhne tiše. „Už ho viděli?“

„Něco ano, ale..“

„Dáš jim jeden den v tamto domě. Dohlédnu na ně.“ Zack se zamračí a odtrhne zrak od azurové modři oceánu.

„Já...“ chce už odmítnout, ale unavený obličej a něco v očích Kaneho ho donutí říct „... tak dobře. Jeden den víc ne.“

„To bude stačit a teď  musíme si promluvit.“

„Není o čem“ okamžitě zareaguje odmítavě Zack. Kane na něho mlčky pohlédne.

„Zatáhl jsi mně do toho tím, že jsi mi dal místo. Zachránil jsem ti život. Bůhví proč, ale cítím se za to zodpovědný.“ Ironicky se usměje. „Za tvůj život samozřejmě. Proto chci vědět všechno a kdo to vyšetřuje. Rozhodně to není první útok na tebe.“ Pozorně si ho prohliží. Mohl by být z kamene. Jenže není. „Takže mám pravdu. Dělá to někdo kdo je ti nesmírně zavazáný a nepustil to do oběhu. Tak proto jsi tady a se mnou. Citíš se být mi zavázán a zároveň sem nemá moc lidi přístup. Jak dlouho chceš tady být? Mohl bych ti pomoci.“ Cítí jak mu žilami proudí vzrušení z toho, že by zas pátral a hrabal se v špíně. Objevil viníka a jeho tělo vybuchlo vítězstvím nad tím, že to vyřešil. Od toho jsou novinářemi. Nejsou spoutaní jako policajti. Mají méně pravomoci, ale zas mohou jít kamkoliv.

„Myslím, že to není tvoje věc. Máš se uzdravit a pak mi pomoci s novináři. Nic víc v popisu práce nemáš. A v tomhle stavu sotva uzdvihneš lžičku natož, abys byl schopen vyjít ven.“ Kane se nadechne. Má pravdu, jenže to tak nenechá. Cítí v kostech, že tohle je přiležitost jak se vrátit tam odkud odešel a snad by časem získal i Lily.

„Jak chceš, je to tvoje věc“ kapituluje, ale v hlavě už vymýšlí co bude dělat. „Mohu se tady porozhlédnout?“ Zack přikývne a Kane se zvedne.

Vzdal se až moc rychle, pomyslí si Zack a zamyšleně se dívá na místo kde seděl. Stoupne a přejde k oknu a opět odhrne sněhobílou záclonu. Vyhlédne ven na oceán a pak se podívá na hodinky. Mohl by si trochu zdřímnout.

„Ložnice je připravena.“ Zack se usměje. Pablo položí na stůl chlebíčky a džbán se studeným pitím.

„Děkuji Pablo a pokoj pana Kaneho?“

„Taktéž. Potřebujete ještě něco?“

„Ne děkuji.“ Zaslechne klapnutí dveří a otočí se k stolu. Přejde k němu a vezme si jeden chlebíček a nalije si pití. Copak asi dělá Kane?

Ten mezitím vypochodoval ze Zackovy pracovny  šel se porozhlédnout po tom nádherném domě v kterém se zničeho nic ocitl.

„Chcete to tady ukázat, pane Janov?“ Kane nadskočí. Je jako duch a pak se mrkne na Pablovy boty. Prý angličtí sluhové nosí vysoké gumové podrážky. Pablo je natočí, aby lépe viděl. Takže nemá. Možná je to tím kobercem.

„Vylekal jste mně.“

„Omlouvám se.  Neudělal jsem to naschvál. Tohle sídlo bylo postaveno v osmnáctém století španělskou rodinou Montero. Moc tu nepobývali. Sídlo nějakou dobu později chátralo až je koupila rodiče pane Dareho a celé to tu předělali do původní podoby. Hodně věci je tu ještě z doby Monterů. Krásné sídlo. Pokud byste si něco přál stačí zvednout telefon a vytočit nulu. Pro hosty je to pohodlné.“

„Děkuji moc, ale jsem unavený a je tady tolik pokojů.“

„Prosím“ naznačí rukou. „Malá knihovna, hrací pokoj. Kulečník, karty a podobně. Pan Dare rád hraje kulečník. Koupelna je dole, ale vaše ložnice je tady“ ukáže na snad steré dveře rukou „má svoji vlastní koupelnu. Tamto snad by se dálo označit za lázeň nebo bazének pro více lidi.“ Odmlčí se. „A tady je váš pokoj. Prosím.“ Vejdou dovnitř do příjemné místnosti se zelenými a tmavě hnědými barvami  doplněné bílými drobnostmi.

„Musí to být strašné se o to starat.“

„Ani ne pane. Všechno vězí v důkladné organizaci.“ Stáhne deku a odhrne okraj pokrývky, spíš tenkého prostěradla. „O zahradu se stará Bob. Není úplně vpořádku tak se prosím nelekněte.“ Kane si připadá tak nepatřičně jak se o něho starají. Na stolku vidí notebook. Přejde k němu. „Internetové připojení je tady všude. Nemusíte se bát.“ Stoupne si a podívá se kolem.

„Jak daleko je odtud San Diego?“ Pablo se dívá na stůl. Potřebuje to květiny.

„Ach omlouvám se. Chybí tu váza s květinama. Donesu ji později nebo Rosa. A San Diego je odtud půlhodiny jízdy autem. Jestli mohu, tak bych si dovolil vás vzbudit okolo osmé hodiny. Večeřet se bude v devět hodin v patiu.“

„Ano děkuji moc.“ Přejde k balkonovým dveřím a do široka je otevře. Od moře zavane lehký větřík a Kane s rozkoší ji nastaví tvář. Nádhera.

„Tak se rozloučím.“ Kane nepřítomně přikývne a dívá se jak venku se pohybuje postava a hraje si s bílým psem. Hází ji talíř a ten ho ve vzduchu chytá. Netušil, že Dare má psa. Mohl by se zeptat, otočí se, ale Pablo je pryč. Jeho pohled sklouzne k velké posteli s odhrnutou pokrývkou a zničeho nic si uvědomí jak je strašně unavený. Pustí záclonu a rychle se svlékné. Zkontroluje obvaz na ruce a vklouzne do chladivých opřikrývek. Slastně si povzdechne jak ho hebký materiál obemkne a spí.

„Dívá se Bereniko“ zašeptá do uchá velkému bílému psu Dare. Ta vyplázne jazyk a funí. Zack se nenápadně podívá, ale za záclonou už nikdo nestojí. Zvedne se a po boku mu líně jde  Berenika. „Zahrajeme si zítra, ano.“

„Pan Kane šel spát, pane. Dovolil jsem si připravit večeři na devátou do patia. V tuhle dobu tam bude kouzelně.“ Zack se rozesměje.

„Čtete mi myšlenky Pablo. Půjdu si asi taky trochu zdřímnout. Cesta z L.A. nebyla příjemná.“

„Jistě pane.“ Zack odchází s Berenikou. „Berenika!“ křikne Pablo. Berenika se otočí k Pablovi a pak k Zackovi.

„Tak běž“ pohladí ji po hlavě. Dívá se jak smutně odchází. Dostal ji jako kluk od svého otce a má ji nesmírně rád. Zívne si a jde k svému pokoji. Před Kaneho ložnici se zastaví a váhá. Má chuť se podívat na svého hosta. Nakonec se prudce otočí a vejde do své ložnice. Praští sebou na pokrývkua a shoulí se do klubíčka. Zavře oči.

Od toho koncertů je úplně vyřízený. Nejdřív ta nehoda a pak vyšetřování Mac Namary. Je toho moc a k tomu ti novinářské pijavice. Přisají se a pijou krev. Je dobře, že Kane už pro ně nepracuje.

A jak to víš tak jistě? Zašeptá mu hlásek. Trhne sebou, když pokračuje. Řekl ti to, ale co když to není pravda? Je to novinář, nabadá ho neodbytný hlásek.

„Dost!“ zavrčí nahlas. „Všichni nejsou stejní“ řekne nepřesvědčivě. Ulehčí se mu, když hlásek zmlkne. Nemá rád novináře, protože dohnali jeho rodiče k smrti. Krásnou Kathleen a Zacka Dareových k smrti. Pravda nebyli rodiči nic moc a on byl pořád spíš s Rosamundou a Pablem, ale měl je rád. Nezodpovědnými by je dnes chrakterizoval. Byli zrovna v New Yorku a slavili deset let hádek a usmiřování, drobných nevěr  a nákladných darů, úspěšného života. Vždy se něco našlo. A novinaři to vyčmuchali. Seskupili se na ně jako supi, kteří cití mršinu.

Rodičům nikdy nevadili novináři. Milovali slávu a blesky fotoaprátu. Jenže tehdy se rozhodli, že jim ujedou a oni šli po nich. Byli už dávno z New Yorku a jedno auto se jejich drželo. Smyk a slavný úsměv Zacka pohasl a Kathleen zemřela těsně po svém muži.

Zařekl se, že nikdy nebude slavný, když se kolem něho rojili novnáři co na to jejich jediný potomek. Bože jak rád by je tehdy všechny zabil. Nebýt  domu, Pabla, vzteku a nenávisti, taky by nejspíš to možná nepřežil. Jenže asi mu bylo předurčeno, aby se s nimi dal stýkal a dnes dokonce jednoho má u sebe doma, kde nikdy žádný novinář  nebyl.

Útočiště, tak domu říkali Kathleen se Zackem a on to do puntíku plní.  Podívá se na hodinky. Ještě tolik času do připojení i do večeře. Možná by se mohl opravdu pokusit usnout.

Má hezký úsměv. Tedy když se směje což za tu dobu viděl jednou. Myšlenky mu skáčí jako splašené kobylky z jednoho tématu na druhé. Když se trochu konečně unaví, přetočí se na druhou stranu a za chvilku spí.

Zzzzzz zavrčí telefon v skoro stejnou dobu jak v Zackově tak v Kaneho ložnici. Oba sebou trhnou a zamžourají rozespale do ložnice. Slunce už pomalu zapadá a vytváří nádhernou paletu barev na podlaze ložnic. Kane vstane a odhodí pokrývku. Přejde k balkonu a odhrne záclonu. Postaví se na balkon a okouzleně zírá na západ slunce. Nic tak úchvatného snad ještě nezažil. Červená žlutá až purpurová se misí s tmavými barvy jak nad dnem převládá noc.

„Úchvatné“ uslyší a otočí se za hlasem. O kus dál na balkoně stojí Zack a dívá se na něho držíc v ruce skleničku s nějakým pitím.

„Nádherné to je pravda. Nepamatuji, že bych tak nádherné barvy viděl.“ Zack přemýšlí, že on je úchvatný. Nádherné tělo, i když trochu vykrmit by potřeboval. Je docela zvědav kdy mu dojde, že na tom balkoně stojí nahý. Kane se znovu zadívá na západ slunce. Větřík hladí jeho nahé a ... Zack s pobavením se dívá jak nenápadně couvá. Zřejmě mu to došlo a je i vzrušený. Natáne se na špičky, aby lépe viděl. Fíhate ten zadek je z anafasu ještě hezčí než z profilu. Usmívá se a upije ze skleničky džus.

Kane se v šoku opře o stěnu. Nevadí mu ani to, že byl nahý jako spíš jeho hlas ho vzrušil. Svěsí hlavu a zkoumá podlahu. Co má dělat?

Nic. Nemůže dělat nic z toho důvodu, že jinak by nemohl vidět Lily a za druhé jeho zvědavost novinářské pijavice, jak jim říká Zack, je plně probuzená. Zvedne hlavu a jeho zrak padne na notebook. Na chvilku zavahá, ale pak se k němu vrhne. Neslyšel ho přes týden a i kdyby nebyl připojený všechno má pečlivě uložené pod nenápadnou složkou Koncepty. Vyndá ho z obalu a vytáhne šňůru. Za chvilku s počítačem v klíně pozoruje jak se načítá program. Emaily jako vždycky a odsune je.

Messenger Live. Odklikne to. Prosím.

 

 

Ahoj, co je s tebou? Poslední zpráva.

Nemocnice. Čeká jestli se Montenido neobjeví.  Nesnáší čekání.

Něco vážného? Objeví se, kdy už skoro chtěl ho vypnout. Na rtech se mu objeví úsměv. Prchavý laskyplný úsměv plný touhy. Pohladí obrazovku. Je tady. Mantenido. Našel si význam toho slova a neví proč si dal zrovna tenhle název když je tolik náhernějších pro něho. Mantenido - vydržovaný milenec.

Nic. Chyběl jsi mi.

Taky. Nemohu tu být dlouho.

Já taky ne, ale povídej mi něco. Prosím.

Prosíš?

Hmmm.

Je už večer, kdyz nadchází noc a skryté myšlenky vystupuji na povrch. Derou se napovrch a začínají nás ovládat. Stejně jako já tebe. Pamatuješ na minule? Chci tě znovu, jakkoliv, v různých polochách. Chvějícího  křičího moje jméno. Miluješ mně. Jsi můj otrok. Můj nádherný rozkošný otrok a já si s tebou mohu dělat co chci. Dnes pro mně něco uděláš.

Pohlaď se. No tak nestyď se, můj pane. Ironie, protože já jsem tvůj pán a ty mně budeš poslouchat. Tentokrát ty budeš mým otrokem. Hladíš se už? Vím přesně že ne. No tak udělej to... ano dobře. Ne jen hrudník. Dnes jsi tak neposlušný.

Neboj nedotknu tě jen tě nepohladím. Zastoupíš moje ruce, moje rty. Hladíš se vidím to. Jak to máš rád? Odpověz!

Jak? Dobře to víš. Proč se ptáš můj pane? Kanemu svítí oči a jak je nahý hladí se. Chtěl by ho tu mít. Někdy je tak něžný a někdy přísný. Hravý i dravý. Pán i otrok. Čím chce být tím je a on ho poslouchá stejně jako ona jeho.   

Vím to. Něžně i trošku hrubě. Skloním se k tobě. Ne nebudu dnes zlý. Políbím tě na rty. Cítíš mně? Ano! má chuť vykřiknout.

Držím tě v náručí a líbám, hladím po celém těle. Máš je tak nádherné, tak skvostné. Hladím tě a ty mi to oplácíš. Miluji tvoje ruce na svém těle. Máš je tak jemné a chtivé. Vklouznou všude. Jsou skoro drzé a já tě přes ně plácnu. Máš ukřivděný pohled, ale já si toho nevšímám. Otočím tě na břicho a lehnu na tebe. Cítíš moje tělo? Cítíš moje vzrušení. Chtěl bych se do tebe ponořit hned, ale ne. Byl jsi dnes tak drzý. Nech ty ruce nahoře. Chytneš se čela postele. Držíš se ho a já hladím tvoje napjaté tělo. Nevíš čím to je a já ti to neřeknu. Cítím jak se chvěješ a sténáš touhou. I já jsem vzrušený když tě takhle vidím. Seberu polštář a naznačím abys ses zdvihl. Vyhovíš mi rád a já se dívám na tvoje hýždě. Jsou tak vzrušující, tak vyzývavé, když jsou přede mnou  a tvoje dírka tak zvoucí. Strhnu ze sebe kalhoty a ty se otočíš co to tam dělám. Políbím tě na kříž a pak sjedu níž jazykem. Dráždím tě a hladím. Miluji, když tě vzrušuji k nepříčetnosti a ty se přestáváš ovládat. Druhou rukou vklouznu k tvému penisu s začnu ho hladit. Potěšeně vnímám jak se pohybuješ proti moji ruce. První kapky a já je oliznu. Chceš vědět jak chutnají? Ano? Možná příště. Jsem sobecký a chci je pro sebe. Pohladím zadek. Je tak naádherný. Otočíš se a díváš se jak si mažu prsty gelem. Mně to vzrušuje a co tebe? Říkal jsi to minule, že rád citíš moje prsty v sobě jak tě dráždím.

Zatím jen jeden, pomaloučku, ale za chvilku přidám druhý. Trochu sebou trhneš. Je to už nějaký čas co jsem se s tebou nemiloval. Třetí prst, ale už to nemohu vydržet a vklouznu do tebe svým nedočkavým údem. Nebolí tě to a já se začnu ihned pochybovat. V tu chvílí mne nezajímáš. Chci se jen uspokojit a ty jsi tím prostředkem. Pohybuji se a poslouchám tvoje steny. Jsi nádherný, když křičíš moje jméno a „Pokračuj! Nepřestávej, prosím!“ Ne nehodlám přestat. Skoro vyklouznu a přirazím znovu. „Nádhera,“ zašeptám. Zrychluji svoje tempo a chci se v tobě roztřištít do milionu hvězd zářicích a oslepujících. Nechci nic jiného vnímat než tebe a sebe. Tvoje vstřícné teplo, které mně obklopuje.

Křičím a svírám tě jako by měl nastat poslední den. Cítím jak se tvoje tělo chvěje pod mým vyvrcholením. Políbím tě na záda  a pak rukou hladím tvoje stehna až k tvému údu a sevřu tě. Jsi tak velký a živý, hebký a sametový a přitom tvrdý. Tepeš mi tak nádherně v rukou. Cítím tu moc, kterou mám nad tebou a líbí se mi to. Začnu rukou pochybovat a ty opět zasténáš. Slabě jak jsi unavený z prožitku, ale tvoje tělo se rychle vzpamatuje a dosáhneš vrcholu. Zachytávám tvoje semeno do ruky a prostěradlo je od něho postříkané. Tvoje ruce se odpoutají od čela postela. Ne nechci ještě tě pustit a tak tě držím v zajetí s vých paží. Šeptám ti do ucha jak ti to udělám příště a ty jen přikyvuješ. Miluješ můj hlas a já miluji tebe.

Kane vzrušeně čte slova a jeho ruka je plná semene a pak si vzpomene, že není doma. Božíčku, když prohlíží zděšeně prostěradlo. Co si pomyslí Pablo s Rosamundou? Vyskočí z postele a utře se do první věci, kterou najde. Vrátí se k posteli,  sedne si na zem a notebook leží na zmačkané pokrývce.

Jsi tam Mantenido?

Hmmmm budu muset jít. Jak se ti libilo?

Nádherně. Udělal jsem se. Potřeboval jsem to. Nikdy by ta slova nahlas neřekl, ale internet je tak anonymní.

Smích a květinka. Jsi lepší.

Ne. Nevím co říct. Rozpaky.

Musím pod sprchu. Studenou.

Jsi vzrušený?

Nesmírně. Kalhoty jsou mi malé.

Nemáš mít nic na sobě.

Máš na sobě něco?

Adamovo roucho.

Uch... děláš to naschvál. Zloba.

Nenenenenene. Děkuji. Květina.

Chci být v tobě.

Udělám se podruhé a pak mně budeš navštěvovat ve vězení pro sexuální devianty.

Uch jsi někde venku?

Ne v ložnici. Smích. A ty?

V ložnici a zrovna jsem si svlékl všechno.

Děláš mi to naschvál?

Jak bych mohl. Údiv. Jsem Anděl.

Cha spíš ďábel.

Za co mně máš Lorde Passion.

Za sexuálního maniaka.

Cha ty mi máš co povídat a teď mlč a jen si představuj jak tady ležím s rukou na svém penisu, hladím se a představuji si to všechno co spolu děláme.

5 minut.

Jsem tu. Uch.

To byla rychlovka.

To tedy ano. Můžeš za to ty. Kyselost.

Já? Anděl.

Končím nebo tam k tobě vtrhnu a vykašlu se na všecho a vezmu si tě až budeš prosit o milost.

Nikdy.

O co?

O polibek? Polibek.

Dobře a musím jít. Zítra????

V tuhle dobu. Ano........Těším se.

Já taky Lorde Passion.

Mantenido gracias.

Smích.

 

Kane zaklapne notebook a usmívá se. Hladí ho, když uslyší ťukot a slova večeře pane.

„Hned budu dole Pablo.“ Vstane a zjistí, že ruku utřel do košile. Zakleje a z tašky vytáhne tričko s nápisem Nejsem lidožravý tygr, jsem andílek. Znechuceně se na ně mrkne, ale pak si je natáhne a vyjde z ložnice. Ta večeře přece nemůže být nijak hrozná. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

----

(vivien.lo, 28. 7. 2016 23:41)

jóó hvězdy jsou hold sledovaný,ale držím jim palečky oboum,děkuju moc za krásný dílek

Nemuzu se dockat

(Keiro, 20. 1. 2009 21:04)

az se o sobe dovĂ­:) To bude zajimave. Jinak moc hezky dilek, hlavne ten konec. Malem jsem zemrela smichy:) jdu na dalsi dilek. *Muhehe*

Ehm

(Aki, 16. 11. 2008 2:07)

Ta večeře bude trapas! Pěkně napsané.

^3^

(E..., 9. 4. 2008 11:11)

á, vážně, tenkonec byla třešnička na dortu...chudáček, sem zvědavá na večeři. zdá se, že tohle bude další z tvých úchvatných povídek, co člověka upoutaj k monitoru, že? mělo to šmrnc, ale taky kouzlo ^^ *běží hltat další díl*

...

(minime, 27. 3. 2008 15:28)

Ano, také mě to naprosto uchválilo. Jsem nervózní a napjatá a čekám, co se stane v dalším díle. Byla bych ráda za další kapitolu, která bude v brzké době. Děkuji! :)

...

(Lilithka, 27. 3. 2008 11:41)

Tahle kapitola je jedno z nejlepších děl, co jsem kdy četla. Nevěřícně vrtím hlavou, nechápu, jak mě mohlo po tolika letech čtení něco tak uchvátit. Nebudu tady plýtvat synonymy chvály a napíšu to prostě a jasně: máš talent. A mě nezbývá než doufat, že další kapitola bude brzy.

Internet=nejlepší přítel člověka!

(Tigie, 27. 3. 2008 11:10)

Bože! Dejte mi ještě chvíli, pár let, ať se vzpamatuju. Už od prvního dílu mě Internetové tajnosti chytly, ale teď tím začínám být přímo posedlá! To bylo fantastické! Vážně mají úžasnou fantazii, teď jen aby to dostali i do reality :-) A nesmím tě zapomenout pochválit i za to, jak si Kane v klidu vyšel na balkon podívat se na západ slunce... nahý!!! :-) Zack se musel vážně bavit!

Suuper

(Janule, 26. 3. 2008 22:57)

No tak na dalsi dilek jsem se tesila =)......a fakt to stalo za to, uplne super ten konec je zajimavej a cela tahle povidka se mi moc libi uz se tesim na dalsi dilek ta posledni veta mi neda "ze to bude neobycejna vecere, uz jen kvuli tomu triku =D"

^*^

(K-katti ( www.k-katti.estranky.cz ), 26. 3. 2008 21:42)

uhuuu, páni... slint slint- fakt supér! Tohle se mi opravdu dobře čte a je to opravdu dobrý, jsem zvědavá, jestli se mezi nimi přeci jen něco stane a kdy- len doufám že brzoooo!!!! Už nemohu čekááát xD

=0)

(teressa, 26. 3. 2008 21:08)

sugoi...moje prosby boli vypocute a novy diel tu bol cobydub(alebo ako sa to pise)....bolo to super .. hi tem koniec bol na infarkt...Nejsem lidožravý tygr, jsem andílek....take tricko bych brala=0)
p.s.: ze bude coskoro novy diel???