Shounen - ai povídky

3.

Inernetové tajnosti

Večeře opravdu byla příjemná. Seděli spolu v prostoru zvaném patio a poslouchali z dálky příjemnou melodii od některého z klasických autorů. Neptal se kdo to složil, ale společně se zurčením fontánky vyvolávala příjemnou atmosféru. Možná na jeho vkus až moc intimní, ale mlčení i občasné prohození pár slov bylo tak přirozeným, že se nad ničím nepozastavil.

Jídlo, které servíroval Pablo bylo vynikající a lehounké a bílé víno mělo správnou teplotu. Užíval si společnosti Zacka i večeře. Nepamatoval se kdy naposled měl se tak dobře. Doslova citil jak si v tomto najednou pro něho cizím prostředí, lebedí. Chtěl by každý den takhle večeřet s příjemným mužem, který má nádherný hlas, který v něm probouzí jeho druhé já. Já, které by chtělo svírat někoho  v náručí a být hýčkano.

Skleničky cinkly a on mu blahopřál k práci.

„Nevděčná práce,“ mu odsekl a Zack se zasmál. Rád poslouchá jeho smích. Tak živočišný. Nevědět, že ho chce někdo zabít, byl by přísahal, že nemá žádné starosti kromě být obdivován.

„Někdo ji dělat musí, že Pablo?“

„Jistě pane. Jsem rád, že jste tady pane Kane a...“

„Pablo dost!“okřikl ho Zack a on by chtěl vědět proč. Co chtěl Pablo říct a nedořekl? Zítra se ho zeptá. Na jídlo si ani tak nepamatuje, ale bylo to lehké mexické jídlo. Nic pikantního a těžkého jak byl zvyklý a večeři korunoval skvělý čokoládový dort a oba si na něm pochutnávali. Jasně má před očima jak Zack rozkošnicky olízl lžičku  a pak své rty. Měl sucho v krku a jeho srdce splašeně tlouklo.

...olíznu zmrzlinu a pak své rty a ty budeš sedět a dívat se jak se skloním nad tebou a pomalu slížu i z tebe zmrzlinu...

Nechápe jak se mu může Montenida promítat do toho co udělal, ale měl pocit, že jeho fantazie po netu se konečně zhmotnily. Kdyby to jenom nebyl Zack. Nechce, aby se jeho sny zhmotnily do lehkovážné hvězdy. Díval se, jak s přivřenýma očima jedl dort a jak každé sousto mu sklouzlo a jeho ohryzek se pohyboval a jeho to tak vrušilo. Zavrtěl se.

„Nechutná ti dort? Pablo přinese něco jiného. Pablo!“

„Pane.“

„Kane by chtěl...“

„Ne je vynikající,“ a rychle si dal lžičku s kusem dortu do pusy. Byl výborný a v tváři citil jak se mu rozlil z té chutě slastný výraz. Polkl ho rychle a zakuckal se.

Buch a on vyhekl a do očí se mu vrazily slzy. Melodicky smích. Kdy na něj přestane reagovat? Kdy si na něj zvykne? Odložil talířek a utřel si slzy.

„Nechceš ještě zmrzlinu? Je vynikající.“

...mám rád vanilkovu a trochu ji nanesu na tvoje bradavky. Ztvrdnou a vztyčí se pod jejím chladem a čokoládovou zmrzlinu nanesu na břicho. Stáhne se ti jak se tě dotkne zima, ale neboj bude ti teplo. Olíznu je a potom směsi ti potřu tvůj úd. Studí to?...

Zrudl při té představě a zavrtěl hlavou.

„Ne děkuji,“ hlesl a měl pocit, že vyletěl z kůže. Pablo odešel a ty jsi pokračoval v jezení dortíku. Poslední drobky vyškrábaval jak malý kluk a pak jsi zahlédl spokojený úsměv Zacka. Odložil talířek a to už měl před sebou voňavou kávu stejně jako Zack.

„Co budeš dělat zítra?“ pronesl a nechápal proč to řekl

„Zítra? Asi si půjdu hrát s Berenikou a pak se jen povalovat. Ten koncert byl náročný. A ty?“ upil kávu a on poznal, že ji miluje. Ten výraz rozkoše .. chtěl by vidět takový výraz  u Montenida. Má takový výraz slasti, když se uspokojuje zatímco on píše a má on taky takový? Nikdy se nedíval do zrcadla, když se udělal. Vždy chvilku ležel a přemítal o rozkoši, kterou si takhle poskytuji a o tom jaké by to bylo s ním ležet.

„Kane? Jsi unavený?“

„Ne Zacku,“ dovolil si ho oslovit jménem a překvapil ho úsměv na tváři.

„I tak bys měl zítra odpočívat.“

„Dobře,“ podvolil se. Citil, že to bude lepší. „Pozitří bychom mohli začít plánovat jak uspokojit novináře,“ ušklíbl se. Bude to náročné, ale zvládnou to.

„Ty neuspokojíš. Jsou frigidní,“ zasmál se. Nepamatuje kdy se smál a on v něm dokázal vyvolat smích.

Směje se tomu ještě teď ve svém pokoji v cizím domě, který na něho vrhá tak poklidnou domáckou atmosféru. Stojí na balkoně a pozoruje ztmavlou masu vody. Na tváři ho lechtá lehká bríza od oceánu a v dálce vidí drobná světýlka lodi. Vysoko na obloze září hvězdy a mrkají na něho.

„Tak jak, tak jak, jak ti je?“ ptají se a on jim dopovídá, že dokonale. Stojí tady a nechává se ukolébat tichým šuměním moře, které v tichu noci doléhá až k němu. Cítí jak jeho tělo doslova hýčká. Podívá se na hodinky. Nechce se mu jít spát, ale je unavený. Ta večeře byla tak příjemná. Společnost nebo jídlo, optal by se jeho vnitřní suchý hlásek, ale ten zrovna mlčí. A on je rád, protože vlastně neví. Ne večeře byla příjemná. Otočí se a jde dovnitř. Z lůžka sebere notebook a položí ho na noční stolek. Svlékné ze sebe všechno a přemýšlí nad sprchou, ale nechce se mu ránu obvazovat teď a zítra stejně to musí udělat buď Zack nebo Pablo nebo možná záhadná Rosamunda?

Neslyší tiché „Dobrou noc, Kane,“ a stín, schovávající se za záclonou ob balkon.

Vklouzne nahý pod tenkou pokrývku a za chvilku spí spokojeným úsměvem.

„Taky půjdu spát“ řekne si Zack o hodinu později a odloží knihu na stolek. Zvedne se a zajde do koupelny umýt se. Opláchne si obličej  a utře se do měkkého ručníku. Podívá se do zrcadla. Přitahuje tě. Zavrtí hlavou. Ne ne ne. Lžeš, ale oči to říkají jasně. Chce ho a má ho po ruce. Jenže není to zajíček na jednu noc. Kdyby s ním něco měl, musel by znovu a znovu ho vidět a on se nechce vázat. Chce být volný jako pták. Odhodí ručník na vanu a jde k posteli. Odhrne pokrývku a stáhne si lehké kalhoty. Objeví se opálený zadek a odhrne bílé povlečení, které tak kontrastuje s jeho snědým tělem. Vklouzne do postele a uvědomí si jak je unavený. Tak nesmírně un...

Usne a oběma se jim honí stejné sny. Příjemné nekončící sny.

„Dobré ráno, pane Zacku!“ Zack se zavrtí  a vzdychne, přetáhne si přes hlavu polštář jak na něho dopadnou ostré sluneční paprsky od rozhrnutého závěsu.

„Zas horko,“ zamumlá. Někdy by si přál mít dům na severu.

„Ano pane. Bude nádherné počasí.“ Zack uslyší cinkot a nadzvedne polštář z obličeje. „Myslíte, že pan Kane bude chtít snídaní do postele?“ Pablo postaví na stolek podnos s jídlem. „Káva bude za chvilku.“ Zack se zvedne i s polštářem. Možná by si měl nejdřív dát sprchu. Pablo naprosto ignoruje to, že jeho zaměstnavatel je nahý a pod tenkým prostěradlem je toho víc vidět než je zakryto. Zívne si.

„Možná dám si sprchu a Kaneho nechte spát a asi by byl dost rozpačitý, kdybyste mu donesl snídani do postele. Později se ho zeptám jak bude chtít snídat. Možná bude chtít pomoct obvázat rameno. Zachránil mi život na koncertě a zranil se při tom.“

„Darebák. Doufám, že ho chytnete brzy.“

„Snad ano,“ zvedne se a přejde klidně do koupelny. Pablo se za ním zamračeně dívá. Proto přivedl toho muže do svého domu. Co si pamatuje nikdo tady nebyl přes noc. Rodiče pana Dareho dům pojmenovali Sanctuary. Přivedli sem jeho a Rosamundu. Zná pana Dareho do plenek a nikde jinde by nechtěl být. Uslyší spuštění sprchy a jde pro kávu. Pan Dare ji miluje. Zastaví se před dveřmi toho druhého muže. Nemá ho budit a zachránil Zackemu život. Bude mít všechno co dům nabídne, rozhodne se.

Zack se sprchuje a houbou si masíruje pokožku. Brouká si pisníčku a zavírá blahem oči. Ještě tu stát Lord Passion a den je perfektní.

...dopadající voda nás hýčká a laská, ale pro tebe jsou důležitější moje ruce na tvé pokožce, moje rty jak kloužou po tvém krku dolu, stisknou bradavku a ty zasténáš a putuji dál po pevném břiše až dolu. Dívám se na ně a tebe to vzrušuje. Ucítím tvoje ruce ve svých vlasech a skloním se k tvému mužství. Je vztyčené a chtivé po mých polibcích po mém laskání....

Ani si neuvědomí, že se laská. Zná jeho i svoje fantazie dopodrobna. Kolikrát je četl a chtivě se laskal představující si jiné rty a ruce na svém těle. Trochu úzké se smyslnou křivkou a ironickým  jemným úsměvem jak ho berou do úst. Přesně takové má Kane, si uvědomí a sáhne po kohoutku. „Sakra!“ vydechne a všechno se v něm napne jak na něj dopadne proud ledové vody. Vztekle zavře kohoutek  a otevře dveře.

Proč by měla studená voda pomoci na vzrušení, když se dívá jak se vztyčuje a pak ty sny, které si pamatuje jen jeho vnitřní já. Vezme ručník a vytře se do sucha. Poslední dobou by řekl, že  jeho celý život ovládá sex. S ručníkem okolo boku a dalším na mokrých vlasech jde do ložnice. Pablo nikde, ale na stolku na balkoně je prostřeno. Malý stolek tak pro jednoho. Usměje se. Pablo je poklad.

Odhodí vlhký ručník na židli a rozčeše si vlasy. Jenom s ručníkem kolem boku si sedne ke stolku a sáhne po malých opečených toustech. Nalije si kávu a v klidu snídá. V dálce vidí pobíhat Bereniku kolem Boba. Zřejmě zas něco upravuje na dokonalém trávníku. Zavrtí hlavou a mrkne se na hodinky. Deset hodin. V klidu snídá a pak si řekne, že odpoledne by mohl jít na pláž a pak i něco zahrát. Možná ho něco napadne. Občas si skláda pro sebe pisníčky a někdy je má od skladatelů. Jak kdy.

Kane bude odpočívat a půjde se na něho mrknout jak spí. Zavrtí hlavou jak se přistihne, že se mu nálada prudce zvedla o ještě tak dvě čárky na Richterově stupnici. Možná by to chtělo si už najít někoho s kým bys mohl žít. K někomu ke komu by ses vracel. Někdo by na tebe čekal se snídaní, večeři a ochotnou náručí v zahřáté posteli. Zasměje se a ze zdola uslyší štěkot.

„Ticho Bereniko!“ vykloní se z balkonu. Berenika sedí na trávníku s vyplazeným jazykem a u nohou má položený létající žlutý talíř. „Hned přijdu, ale jen pokud budeš ticho!“ Ta snad všemu rozumí, když se začne radosti převalovat po zeleném trávníku. Nechá zbytek snídaně na stole a obleče se do olivových šortek. Na nohy si nazuje obyčejné sandály. Vyjde z ložnice a zastaví se před dveřmi Kana. Tiše otevře dveře a vejde dovnitř. Okouzleně vydechne.

Bože to je nádherá, když uzří nahé tělo pod lehkým prostěradlem a klidně oddychující tvář. Fascinovaně k němu přistoupí a

„Haf haf haf...“

Vyletí tiše na balkon a zařve na Bereniku „Tiše ty potvoro!“ ta klidně si lehne a nevinně kouká vzhůru. Měl by se vypližit nebo bude to slušný trapas, když ho tu Kane načapá v šortkách jak okouzleně zírá na jeho vzrušující tělo. Obrátí se a chce se propližít z ložnice ven. Ve dveřích neodolá a podívá se ještě jednou na postel. „Kruci!“ zakleje tichounce a zavře dveře.

Kane otevře oči. Nadzvedne hlavu a zakleje „Do prkýnka!“ To pitomé prostěradlo toho moc nezakrývá, jenže spát pod něčím tlustším než prostěradlem by bylo sebevraždou. Zpod pokrývky vykukuje noha a je i zřetelně vidět ranní vzrušení. Zasténá. Co tady vůbec Zack dělal? Takhle se pližít do ložnice svých zaměstnanců. Vstane a podívá se dolu na své vzrušení. Bude to chtít sprchu.

Ťukot.

Zack? „Dále,“ a omotá kolem sebe prostěradlo.

„Dobré ráno, pane Kane. Nesu snídaní. Doufám,že vás Berenika neprobudila. Chtěla si panem Darem hrát, víte.“ Kane ohromeně pozoruje jak Pablo v dokonalém obleku, servíruje snídaní na balkon. Zřejmě je zvyklý na polonahé muže. „Doufám, že vám nevadí moje přítomnost. Pokud ano, budu vám servírovat snídaně do jídelny, ale odsud je ráno krásný výhled.“

„No...“ je už chce říct, ale nakonec „ne děkuji. Klidně ji můžete servírovat tak jak jste zvyklý.“

„Výborně. Budete chtítí pomoci s koupeli?“ Kane zrudne. Přece snad nemyslí, že...

„Ne děkuji. Zvládnu to sám,“ řekne hluše.

„Jak si přejete a pokud chcete zavázat ránu tak buď já nebo Rosamunda je k dispozici. Stačí vytočit nulu a hned jsme tu.“

„Dobře. S tím asi budu potřebovat pomoci a děkuji.“

„Není zač pane,“ tichounce za sebou zavře dveře. Kane si utře čelo a nechá spadnout prostěradlo na zem. Začíná mít toho plné zuby. Jeho ložnice může být na hlavní třídě v L.A. nejdřív Zack a pak jeho sluha a oba naprosto ignoruji v jakém je stavu. To chce ledovou sprchu a pak sníst tu báječnou snídaní, která úžasně voní. Vydá se do koupelny a opatrně se osprchuje. V ložnici natáhne na sebe šortky a vytočí nulu. Nestačí říct ani slovo a slyší jen Hned pane Kane. I to pane ho znervózňuje. Není nějaký šlechtic, aby ho tak oslovoval.

Za chvilku se otevřou dveře a v ní stojí Pablo s obvazy a za ním Rosamunda. Zvědavě se na ni podívá. Je asi ve věku Pabla a je moc hezká. Mlčky položí mísu s vodou a nějaké mastičky na malý stolek uprostřed místnosti.

Kane se posadí na židli a Pablo mlčky začne rozvazovat obvaz. Z dálky k nim doléhá nadšený štěkot a Chytej!

„Ta rána se hojí výborně.“

„Vždy se mi hojily dobře,“ Kane si pomyslí, že až na jednu a mimoděk sklouzne rukou na zjizvený bok. Útěk před mafii a nehoda. Skončil v nemocnici a doktoři řekli, že nebude zřejmě nikdy chodit. Alexandra po dvou měsících kdy jen ležel v nemocnici, podala žádost o rozvod a jejich dcerka Lily byla svěřena do její péče. V té době byl na morfium. Bolelo ho to šíleně a nakonec se odhodlal k poslední operaci. Nechtěl dopustit, aby Alexandra vyhrála.

Vyhrála i tak, ale pomalu se uzdravoval. Přišel o peníze, o byt a neměl nic a k tomu jeho pověst novináře byla v troskách. Mafie ho zdiskreditovala, tím že prozradila jméno jeho informátora. Nikdo ho nechtěl zaměstnat. Po půlroce se pravda vyjevila, jenže to jeho novinářská kariéra byla v troskách.

Nikdo mu nedal práci a podmínkou u soudu, který si vydupal bylo to, že bude mít pravidelný příjem. Zatnul zuby a přišel s prosíkem k někomu kdo mu něco dlužil. Dostal ji, ale k novinařině si jen přičichl, ale mohl vídat dcerku. Stačilo mu to. Alimenty platil včas a Alexandra neměla důvod mu návštěvy odepřít. Přiští týden se s Lily opět uvidí. Chtěl by ji někam vzít. Snad by dostal od Zacka nějakou zálohu. Bude muset prosit, ale čert vem hrdost. Za její úsměv to stojí.

„Hotovo. Můžete ji pohybovat?“

„Trochu. Bolí to jako sto čertů.“

„To je dobře. To znamená, že se hojí.“

„Jste snad i doktor Pablo?“

„Kdepak, ale pan Dare byl dost často zraněn. Klukoviny to víte a tak jsem toho dost pochytil a udělal nějaké kurzy. Dole je tělocvična. Můžete si ji tam pomalu rozhýbat.“

„Bojím se, že nebudu mít čas.“

„Ano ta konference a pak ten druhý dům.“

„Víte toho dost.“ Pablo neodpoví a pečlivě balí obvazy do krabice.

„Kdybyste něco potřeboval zazvoňte a Děkuji Vám,“ otočí se a s Rose vyjde ven. Kane zavrtí hlavou a prohlédne si odborně zavázane rameno a pak se otočí k balkónu. Má hlad.

Přejde k němu a v dálce zahlédne jednu bílou skvrnu a nejspíš Zacka. Něčím hází a zřejmě  Berenika ho chytá ve vzduchu. Sedne si, nalije si kávy a vezme džemem namazaný croissant do ruky. Zakousne se a přemýšlivě pozoruje ty dva. To je ono. Ukážou Bereniku. Lidi miluji psy a jejich srdce roztaji jak máslo na pánvi. Spokojeně dojí croissant a sáhne po topince. Zakousne se do ní. Miluje topinky.

Zack se přibliží k balkonu a všimne si Kana. Zamává mu a Kane mu to oplatí.

„Dobré ráno,“ pozdraví.

„Dobré ráno. To je Berenika?“ Ta natočí k němu hlavu. Krásný pes, pomyslí Kane.

„Jo jak to víš?“

„Pablo prozradil. Donesl mi snídaní do postele.“

„Dělal to tak od mala. Mám rád snídaně v posteli. Nechceš se zítra připojit?“

„Jako s tebou v posteli.. snídaní?“ upřesňuje Kane.

„No pokud bys chtěl tak jo, ale myslel jsem na balkoně,“ trochu škodolibě dokončí.

„Proč ne,“ povzneseně řekne Kane. Nebude mu říkat jak ho jeho návrh rozrušil. „Má Berenika ráda lidi?“

„Má a proč se ptáš?“

„Omlouvám se, ale vezmeme ji na výlet a ukážeme davům.“ Zack se zamračí a zmizí i s Berenikou v domě. Kane zmateně se dívá na prázdné místo pod balkonem.

„Ne!“ uslyší u ucha. Nadskočí a začne se dusit. Zack ho bouchne a posadí se na druhou židli. Kane zmateně se na ni podívá. Kde se tu vzala?

„Ale ano. Bude perfektní. Je hrává a máte spolu dobrý vztah. To chtějí vidět“ řekne nemilosrdně Kane. Bude boj. Zack se mračí a prstem kreslí nějaký vzor na obruse.

„Nejsem z toho nadšený, ale dnes ráno ty další články. Chci jenom v klidu žít. Vím, že se nutně potřebujeme. Uvědomuji si, ale odhalovat se před těmi k...“ spolkne slovo krysami.

„Rozumím ti. Jak chceš. Zařidím se podle tebe.“ Z ničeho nic se Berenika opře tlapama o stůl a ten se poroučí na zem i s Kanovou snídaní.

„Bereniko!“ vykřinou oba dva hlasy. Berenika uskočí a stáhne ocas mezi nohy. Do místnosti vejde Pablo. Rozhlédne  se a kolem něho se prosmýkne Berenika.

„Uklidim to. Chcete něco ještě k jídlu?“

„Ne děkujeme. Projdeme se.“ Kane přikývne. Potřebuje trochu pohybu. Oba vyjdou ven a Zack tiše hvízdne. Ještě jednou. Zřejmě volá Bereniku. Cestičkou vysypanou drobným štěrkem se vydají k moři. Mlčí a vnímají přítomnost toho druhého.

„Začalo by se snídani. Snídate vždy s někým“ začne tiše Kane. Musí to být dokonale. „Pozvěte pár jich ke stolu, aby ochutnali co jíte. Někteří budou závidět, ale připravte ostatním nějaký švédský stůl. Po snídaní jim ukažte jak si hrajete s Berenikou. Lidi mají rádi psy a novináři jsou taky lidi. Pak jim můžete ukázat studio a ruch kolem toho jak tvoříte, pak oběd. Můžete je někam zavézt do restaurace nebo v domě. Prostě jeden tvůj den v tom domě.“

Zack mlčí a za chvilku dojdou k oceánu. Oba si sundají boty a brouzdají se vodou. Zack si ho poočku prohliží. Pomalu jdou vodou a s rozkoší vnímají písek i svěžest vzduchu tak odlišného od L.A.

„Dobře udělám to. Nerad, ale udělám to.“

„Výborně“ zamumlá Kane a zadívá se na nekonečný obzor modře. Moře s nebesy splývají v jedno a tvoří jednotný celek, kterých se tolik lidi bojí, že v dalekých obzorech se utopí. Jenže pro něho jsou nebezpečné jiné hloubky. Zelené jako lesní porost, jako záchvěv zelených luk v plném slunečním dni nebo za bouřky kdy potemní a jsou nebezpečné.

„Nad čím přemýšlíš?“

„Nad tím jak zelená je nebezpečná. Půjdeme?“ Zack se dívá jak vykročí dál. Dohoní ho a jde vedle něho. Slunce pěkně praží, ale mají na sobě lehké košile havajského typu, které jim vnutil Pablo. Jdou vedle sebe se svými myšlenkami.

„Mám hlad“ řekne z ničeho nic Kane.

„Vždyť jsme jedli před chvílí nebo ne?“

„Před dvěmi hodinami“ odpoví mrzutě Kane. „Jdu.“ Otočí se a jde nazpět k domu. Zack ho s údivem pozoruje, ale když vidí ze zadu jeho štíhlou postavu si řekne, že možná by opravdu potřeboval trochu přibrat. Rozeběhne se a dohoní ho.

„Řeknu Pablovi, ať ti připravuje anglické snídaně.“

„Proč proboha?“ nechápe Kane. Zack se začervená.

„Jsou sytější a nebudeš mít tak brzy hlad.“

„Aha“ zamručí, když vidí k sobě plachtit bílou chlupatou kouli. Kane okamžitě uhne a Zack nastaví náruč. „Ehm!“ jen vyhekne a spadne na zem v obličeji jazyk bílé koule. Snaží se Bereniku zadržet od jejího projevu nekonečné lásky. „Pomoz mně.“

„Proč?“

„Bereniko pusť.“ Nic a dál na něm skoro leží.

„Možná bys ji měl nejdřív  vychovat“ neodpustí si rýpnutí a nakloní se nad Zackem. Byla to chyba si ihned uvědomí, když se jeho oči  ponoří do zelených. Zapomenou na všechno a jen vnímají sebe a svoje touhy. Kane nakonec to nevydrží a stočí pohled na Bereniku. Vezme ji za obojek a odtáhne ji ze Zacka . Ta si poslušně sedne a Kane jde po cestičce domu.

„Kane!“ vykřikne Zack, ale ten ho ignoruje. Dojde k domu a po schodech jde do ložnice. Potřebuje si odpočinout, potřebuje být obklopený známými věcmi. Nechce do svého zpackaného života nějakou popovou hvězdu. Chce jen svůj starý život. Posadí se na postel a tupě se dívá na záclonu jak se jemně chvěje v letním horkém dni.

Neví co dělat. Musí se konečně nějak rozhodnout co s tím vším. Možná by si mohl najít práci někde jinde až tady skončí. Sáhne po notebooku. Mantenido tam nejspíš nebude, ale kdo ví. Otevře ho a přihlási se k internetu. Otevře Messenger a najede na jméno Montenido. Rychlá zpráva.

Jsi tam? Teď zbývá jen čekat.

Ahoj. Kane se usměje úlevou. Tak rád ho slyší.

Rád tě vidím.

Já taky. Nudím se tu.

Cha jsme dva. Co s tím provedeme? Mrknutí.

Máš snad nějaký návrh?

Hmmm no co jako obvykle?

Nejsme vzrušený spíš skleslý. Spát.

To je slovo do pranice. Chceš pomoci? Kanovi se ďábelský zablýskne v očích.

Nevím nevím jestli tohle moje tělo zvládne.

Zvládne, nejsi ještě nad hrobem nebo ano? Nemoc.

No dovol tak se ukáž frajere!!!!

Fajn dědečku. Hmmm.... Byl jednou jeden...

Pohádka? Údiv.

Ticho! Mlčení Byl jednou jeden šejk a ten dostal pozvánku. Když ji otevřel myslel, že je to legrace a tak ji odhodil a nezabýval se tím dál. Jenže v noci...

Můžeš se dostat k věci.... smích

Trhni si nohou. Nechápeš můj umělecký talent. Zuřivost.

Nechápu. Chci abys mně uspokojil. Kane se začne smát. Má pravdu co by psal. Jde jim o jedno. Uspokojit se fantaziemi toho druhého.

Spíš a nevnímáš svět, když ucítí závan a ruku na rtech. Chceš se dostat ze zajetí těch rukou pryč, ale drží tě pevně. Uvědomíš si, že je o hodně silnější než ty.

Lepší...

Začíná se ti to líbít jak cítíš to mohutné tělo na svém. Je horko a ty jsi v ložnici sám a zdál se ti nádherný sen o pirátovi, který tě unese na svou loď. Jsi ještě v zajetí snu, když ucítíš to tělo a jeho ruku na rtech. Mimoděk ji políbíš. Máš pocit, že tu vůní znáš. Nevíš odkud, ale tvoje tělo ji poznává. Chceš se vyvléknout z jeho objetí, ale uvědomíš si, že tě pevně  drží za ruce a sedá na tebe obkročmo. V rysech měsíce uvidíš dlouhé vlasy svázáné šátkem a v uchu blýskající se náušnici. Ne to ne, uvědomíš si, že je to tvůj sen z kterého ses před chvilkou probudil. Zneklidni tě to trochu, ale spíš pocitíš vzrušení, protože víš co bude následovat. Uslyšíš drsný smích a ruku na své tváři.

„Pohrajeme si, zelenáči. Jsi můj a kdo by na tebe sáhl zemřel by krutou smrti.“ Tiskne tě pevně až tě to bolí, ale tebe to vzrušuje jak jsi pod ním bezmocný. Cítí to i pirát a směje se. Odváže si šátek, který má uvazáný kolem štíhlých boku a sváže ti jim ruce. Nemůžeš se hýbat, ale je ti to jedno. Jsi jeho zajatcem a chceš jim být. Uděláš co ti řekne, naznačí svými rty, tělem i slovy. Olízneš si vyprahé rty. Je ti horko i zima z jeho divokého černého pohledu. Políbí tě. Drsně a chtivě. Oplatíš mu polibek a jazyk piráta i tvůj se propletou v milostném rytmu. Chtěl by ses ho dotýkat, ale nemůžeš a bezmoc s touhou tě opájí jako to nejdražší afrodisiakum. Odtrhne se od tvých rtů a dívá se na tebe. Stáhne ti pokrývku až dolů a lačně si prohliží tvoje tělo. Víš, že mu patříš každým kouskem těla na které se dívá.

„Stojíš za to,“ řekne a ty se pod jeho pochvalou roztečeš. Vypneš se jak se snažíš předvést a jemu se to líbí. Jsi vzrušený a hrdě to mu dokazuješ jak na tebe působí. Začne tě hladit rukou po celém těle a ty se po tím dráždivým dotykem svijíš. Jitří tvoje nervy a ty skoro nemůžeš dýchat. Sípeš a koušeš se do rtů jak se snažíš zadržet svoje výkřiky slasti. Vnímáš ruku, která tě vzrušuje k nepříčetnosti

„Křič. Chci tě slyšet a chci aby to všichni věděli, jak jsi spokojený.“ Začervenáš se a odmítneš, ale za chvilku už pod jeho rty divoce sténáš a nemůžeš přestat. Chceš víc, chceš víc a prosíš ho o svoje uspokojení a on ti ho dává. Líže tě a hraje a přivádí tě svým uměním pomalu k šílenství a z ničeho nic tě přetočí na břicho. Víš co chce a uděláš to. Vypneš se a nastavíš svoje hýždě jeho rukám, jazyku, dechu i pohledu. Chceš ho mít uvnitř sebe, cítít ho jak do tebe proniká a jak se uspokojuje v tvém těle. „Tak se mi to líbí“ ho slyšíš. Červenáš se a přitom chceš slyšet jeho hlas a slova jak jsi pro něj žádoucí.

Cítíš jeho dech a ruce na zádech, jazyk jak tě dráždí  a potom jak do tebe vklouzáva prst. Pohneš se proti němu a vydáš temný zvuk, jak se ti to líbí. V hlavě máš vymeteno a když ucítíš jak do tebe pomalu proniká, radostí ti poskočí srdce. Konečně. Po tom jsi toužil celou dobu. Chtěl jsi aby se v tobě ztratil.  Uslyšíš jeho výkřik a je ti dobře. Zavřeš oči, když tě opět přetočí na záda a roztáhne nohy. Vezme tě do rtů a dokončí to co začal a ty jen rozkoší vzlykáš pod jeho smyslným tancem jazyka a ruky. Vyvrcholíš a cítíš jak tvé tělo je zesláblé prožitou rozkoši.

Tvůj pirátský milenec ti rozváže ruce a ty ho konečeně k sobě přitiskneš. Polibiš ho. „Prosím znovu“ jen zašeptáš a červenáš se když ti odpoví polibkem a rukou v klíně.

Dost!

Objeví se na obrazovce a ty čekáš až se ozve. Popravdě je vzrušený ze svého líčení. Zavře oči a představuje jak k němu balkonem vstupuje pirát a jak se ho chtivě a drsně zmocňuje. Zasténá a vklouzne rukou pod lem šortek. Otočí se k dveřím a hlídá, aby nikdo tam nevešel. Nemá ani síly vstát a zamknout. Napne se jak jeho tělo se uvolní a do dlaně stříká semeno. Mě by mít tady kapesníky a s ulepenou rukou jde něco hledat. Ručník, napadne ho a jde do koupelny. Umyje se a pak se podívá na svůj ukojený obličej. Ty hrátky ho jednou zničí, ale je to jako droga, které se neumí vzdát ani kdyby na to závisel život.

Odvrátí se od zrcadla jak ho uspokojená tvář  tvář prozrazuje co chce ve skutečnosti. Sex s Montenidem nebo se Zackem. Zreálnění svých i jeho fantazii. Přejde k posteli a lehne si na břicho a na polštář položí notebook  a čeká. Nohy překřiží a jemne jimi klátí ve vzduchu. Dívá se na blikající obrazovku. Usmívá se. Je tak rád, že neztratil nic ze své fantazie a umění psát. Odlehčí zraněné rameno. Nevšimne si jak se dveře tiše otevřou a do ložnice nakoukne Zack. Polkne když vidí jeho dráždivou křivku nahých zad vypnutého pozadí a houpajících nohou. Nejraději by po něm skočil, ale zavře dveře a opře se o ně.

Jsi tam? Je pryč nějak dlouho.

Vyčerpal jsi mně můj Lorde. Kane se zasměje.

Cha jsem rád.

Samolibost z tebe jen prýští. Smích.

A mám proč. Bylo to nádhérne, ale zítra nebudu moci přijít.

Já taky ne, ale pozitří dostaveníčko s mým pirtáským milencem o desáté večer.

Ach ano... těším se budeš vyprávět?

Ano. Polibek.

Papapa. Polibek.

Kane pomalu zavře notebook a odloží ho na stranu. Lehne si a ani neví jak usne. Telefon a on rozespale zamžourá do pokoje plné stínů. Je večer si uvědomí a protáhne se. Zaúpí jak ho rána zabolí, ale nakonec vstane a rukou si prohrábne vlasy. „Nevypadám na nějakého tiskového mluvčího“, povídá zrcadlu v koupelně. Spíš vypadá na pouličního otrapu co se omylem dostal k bohatému páníčkovi a ten ho teď drbe po srsti.

Večeře byla opravdu příjemná. Seděli opět v patiu a Pablo je obsluhoval se svoji obvyklou grácii. Zřejmě se Kaneho rozhodl rozmazlit nebo vykrmit a pak upéci. Pustil svoje oblíbené Kantáty od Mozarta a teď se příjemně nesly v podvečerním tichu. Vedle ležela Berenika a okusovala velkou kost. Neměla by nic dostat, ale má ji rád. Povídali si a on pozoroval Kaneho a jeho černé oči jak zasněně se dívaly do dálky. Někdy si myslí, že není novniář. Vedle něho zapomněl na to co se stalo, na to, že musí zítra šaškovat.

Popíjeli těžké červené víno ohnivé jako slunce a mluvili o všem možném. Jídlo bylo jako vždy vynikající a on si nevzpomínal jestli kdy se tak dobře u večeře bavil. I dnešní den byl celý nádherný a on se bavil. I s Lordem se spojil na chvilku a bylo to tak vzrušující. Zajímalo by co by řekl na jeho úchylku Kane. Jenže ten má normální sklony a má i dcerku a manželku. Bývalou sice, ale žil normálním životem a on zatím se bavil a chce i dál se bavit.

Nalil víno do skleniček a patiem se rozlehlo cinknutí. Jak rád by ho sevřel v náručí a ukázal mu jiné rozkoše. Začal jim být posedlý. To jak jedl zmrzlinu, to bylo tak hříšné a ovoce a po tváří mu stékal pramínek šťávy.

...vezmu ovoce a nakrájím je na malé kousky. Šťavu slížu jazykem a na rty ti položím jahodu. Sladkou a červenou jako je hřích. Není tvoje je moje, říkám a sním je z tvých rozkošných úst. Trochu ji rozmáčknu a šťáva zbarví tvé rty do ruda a já z nich slastně piju rozkoš...

Vzrušila mně ta vzpomínka a když vzal jahodu ze zmrzlinového poháru a zakousl se do ní, podbřiškem se mi rozlil oheň touhy. Co mi to dělá ta moje hlava, když ty dva spojila v sobě? Měl pocit, že Kane a Lord Passion je jedna a tatáž osoba, ale to je nesmysl. Jak by jim mohl být? Jak?

„Hlavně zítra buď klidný?“ Dělal si legraci?

„To víš, že budu.“

„Jen aby.“ Provokoval ho a on měl chuť se zvednout a obejmout ho. Neudělal to. Berenika dohlodala kost a tiše funěla na dlaždicích patia. Napil se vína. Nepotřeboval to a chtěl se spíš uklidnit než být opět vzrušený a připravený. Bylo mu dobře a chtěl by to protáhnout do ranních hodin, ale nesměli vypadat jak po flámu. Oba vstali zároveň a šli vedle sebe do svých ložnic. Už chtěl říct: Pojď do mé postele, ale mlčel.

„Dobrou noc.“

„Dobrou noc Zacku.“ Díval se jak otevřel dveře do své ložnice a zmizel.

Je mu dobře i teď co stojí ve dveřích balkonku a pozoruje světýlka v dálce. Nedaleko něho stojí Kane. Ví to, ale nechce ho rušit. Zítra musí vše proběhnout přesně jak to Kane naplánoval. Jay rozeslal pozvánky všem důležitým novinám. Budou tam a on bude předhozen dravým barrakudám neznajícíh milost.

Je mu tak dobře a dnešní den byl nádherný. Možná přece jen by měl si někoho najít a vracet se k němu. Zaslechne zvuky kroků a ví, že Kane zmizel v ložnici.

„Dobrou noc, Kane“ zašeptá a zmizi v ložnici.