Jdi na obsah Jdi na menu
 


4 díl z cyklu Internetové tajnosti

30. 3. 2008

4.

 

Internetové tajnosti

 

„Bereniko nahoru, hop!“ a Kane ukáže rukou na zadní sedadla auta. Berenika otočí po něm hlavu. Myslí to ten člověk vážně? Sedne si na zadní a dívá se na sedadlo toho páchnoucího tvora. Ví, že to není nebezpečné, ale proč by tam měla chodit? Vyplázne jazyk a pak si lehne.

Ona se mi směje a Zack taky. Naštve se. On se tady honí jako idiot a zařizuje poslední maličkosti, bolí ho žaludek, jak je nervní, nestihl sníst snídaní, kterou mu servíroval Pablo do postele. Ještě, že se stihl napřed obléci, jinak neví jak by vypadal.

„Mohl bys mi pomoci s tím psiskem? Je stejná jako ty!“ odkrajuje ironicky  jednotlivá slova.

„Jak to myslíš stejní? Já jsem chlap a ona ženská.“ Kane nevěřícně si odfrkne.

„Máme zpoždění. Takže makáme makáme...“ zařve už skoro nepříčetně.

„Dobře dobře. Nechci ho mít na svědomí,“ zamumlá k Berenice a vezme ji za obojek. Nic. Podívá se na ni jak dál zarytě leží na hladkém trávníku.

„Bude to?“ Kane podupává nohou a má založené ruce v bok. Je mu jedno, že ho ta ruka bolí. Už začíná pomalu chápat, proč Zack hledal nového tiskového mluvčího. Aby s ním někdo vydržel déle než pět minut, musel by to být anděl. Svatý anděl, když vidí jak ji rve za obojek. Nakonec zkusí ji nadzvednou.

„Dovolíte pane?“ ozve se za nimi bezchybný hlas Pabla, mexického komorníka. V ruce něco drží a jde k autu. Položí to na zadní sedadlo.

Hups!

Berenika sedí na zadním sedadle a žere šunku. Olízne se a blaženě  se rozvalí na zadním sedadle. „Haf!“ vesele štěkne.

„Nemám rád šunku!“ brání se Zack, když vidí znechucený pohled Kaneho. Ten mávne rukou a zabouchne dvířka za Berenikou. Usadí se na sedadlo spolujezdce a připoutá se. Otočí se k Zackovi, který se usadil vedle něho a nakonec se od něho odvrátí.

V noci měl hodně živý sen, v kterém běhal Zack coby pirát. Měl všechno, šátek na hlavě, náušnici v uchu, vestičku i pásek s bambitkou. Jen mu chyběla košile a kalhoty. Jednoduše vstal a v koupelně místo studené vody se udělal do ruky. Neví proč zrovna on by se měl prohánět jeho soukromými sny, ale bylo to zatraceně vzrušující ho tak vidět.

Už jsou za bránou a on je docela zvědavý na ten dům. Zack povídal, že Jay všechno připravil, ale člověk nikdy neví. Na zadním sedadle mu na krk funí Berenika a vedle něho pro změnu znepokojivě ho ruší její páníček. Čert aby se v tom vyznal. Pomalu začíná být zralý na ústav pro psychicky narušené lidi. Možná vynaleznou nové pojmenování jeho nemoci jako například Zackoida. Uchechtne se nad tím názvem.

To by mně zajímalo co ho tak rozveselilo. Nejraději by otočil auto a jel zpět. Jenže všichni si dali s tím práci, aby to faux pass s novinářemi napravili, že teď nemůže couvnout. No předvede jim co syn Kathleen a Zacka Dareho je zač. Představí jim takové divadlo, že mu budou zobat z ruky. Ne nadarmo od rodičů pochytil trochu toho nadání. Jejich svět byl světem filmových a divadelních prken a jeho osudem se stala pódia koncertních hal. Začínám být nervózní,  nerad si přizná a sevře pevněji volant.

„Klid oni tě nesní!“ praví Kane, když si všimne bílých kloubu na volantu. Zack se k němu otočí s křivým úsměvem.

„Můžou mně vlézt někam!“ řekne. „Nebojím se jich. Jsou to jen otravné štěnice. Nic víc nic méně. Zašlápnu je.“

„A objeví se jich deset na tom stejném místě,“ suše mu do toho vpadne Kane. Má chuť na cigaretu a přitom niky nekouřil. Prý uklidňuje. Začíná být uzlíčkem nervů. Nikdy takový nebyl, tak proč teď? Je to tím, že mu jde o místo nebo je to Zackem? K čertu se vším. Nádech a výdech, nádech a výdech... neuvědomuje si, že to provádí a zhluboka se nadechuje.

Rodí snad? první co Zacka napadne a pak zavrtí hlavou - blbá myšlenka. Zkusí se nadechnout a vydechnout. Uff je to lepší, mu kmitne hlavou.

„Nádech a výdech...“ začíná mluvit hypnotickým hlasem a oba sladí svoje dýchaní.

„Nemohu já nemohu!“ rozeřve se zničeho nic smíchy Kane. „Ty jsi hvězda světové úrovně a já otrlý novinář a dýcháme tady jak jedenáctileté dítě před školním vystoupením,“ zalyká se smíchy a najednou i Zackovi dojde absurdita toho co provádějí.

„Haf haf!“ do toho začne štěkat Berenika a snaží se prostrčit velkou hlavu mezerou mezi sedadly. Z marného snažení nakonec si lehne zpět na místo zklamaná, že nemohla se přidat.

„Máš pravdu. Hůř než na to jsem, nemohu být,“ trochu se uvolní a pokukuje po uvolněném obličeji Kana. Ten se dívá přímo před sebe.

„Jsme tu“ řekne po pěti minutách jízdy a zastaví před velkolepým sídlem.

„Panečku to je něco? Kdo bydlí vedle?“

„Ani nevím. Nepobývám tu často. Trochu peníze investuji do pozemků, když nezpívám. Takže jdeme na to.“ Natáhne ruku a zmáčkne tlačítko. Kane si všime videokamery jak se na ně zaměří. Divné, že u tamtoho druhého domu nic takového nepostřehl. Vrata se otevřou a oni vjedou na krátkou příjezdovou cestu. Kane si prohlíží pěstěný trávník se zastřiženými stromy a květinami. Po dnešku už to nebude pěstěný trávník a květiny jestli přežijou ten nájezd, tak budou rády. Zaparkuji před vchodem a oba vystoupí. Kane otevře zadní dvířka a Berenika vyskočí. Začne očmuchávat všechno okolo a na první strom zvedne nožičku.

„Zacku. Už jsem se bál, že se něco stalo!“

„Jay. Kdepak nic a tohle je Kane. Bude na mně dohlížet jestli se chovám psrávně.“

„Kane Janov.“ Podá mu ruku. Neví proč se před ním cítí tak nejistě. Harvard nebo Yale? Nikdy moc dobře neodhadl která je která. Stiskne pěstěnou ruku a prohlédne si jeho dokonalý oblek šitý na míru. Má nutkání se zatahat za své sako, které koupil ještě v lepších dobách. A co má být, skoro vzdorně pohodí hlavou.

„Jay Birdemoon. Jsem manažerem Zacka už dobrých pět let. Vítejte v týmu.“

„Děkuji. Je všechno připraveno?“

„Ano. Jídlo dodala ta nejlepší restaurace. Na oběd jsem vybral menu z italské restaurace. Zack má ji velmi rád“ povídá Jay a provádí ho po domě. Kane si vše zapisuje do paměti. „Myslíte, že to pomůže?“

„Mělo by.“

„Je to podivné, že na vás tolik dá. Nikdo z vaších předchůdců ho k tomu nedokázal umluvit. Knihovna.“ Kane si to zapíše a prohlédne namátkově knihy. Směs. Výborně to se bude hodit.

„Nevím. Mám pocit, že nás opravdu nesnáší,“ Jay se začne smát a pak zvážní.

„Kdyby mohl, utopil by vás všechny v lžící vody. Vy jste stále novniář?“

„Ne proč se ptáte?“

„Jen jstě řekl NÁS.“

„Och,“ začervená se.

„Kane patří teď k nám, že ano.“ Zack k němu přijde a obejme ho. Kanemu je trapně, ale nechá jeho ruku na místě. Jay na ně hledí nevyzpytatelným modrým pohledem. „A máš Jayi pravdu. Utopil bych je. Jednoho po druhém a proč ne?“

„Co tak křeslo v Sing Singu?“

„Brrr jsi morbidní Kane. To bych se raději zastřelil.“

„Dost!“ zvolá Jay. Oba na něho pohlédnout. Je nějak bledý.

„Není ti špatně?“ optá se starostlivě Zack a pustí Kana z objetí. Ten se nenápadně zakroutí jak se snaží dostat se zpět do své kůže. Má pocit, že byl hůř napjatý než, když šel na pokračování Indiany Jonese a okusoval si nehty před pokladnou kina a modlil se, aby ten lístek sehnal.

„Je mi zle!“ vyběhne ven a Zack se za ním s údivem dívá. Nikdy by neřekl, že je Jay tak přecitlivělý.

„Na manažera je dost citlivý, Zacku. Možná bys sis měl pořidít někoho odolnějšího,“ Zack zrudne.

„Nech toho nebo se zapomenu, že nejsi novinář. Možná snědl něco špatného.“

„Určitě“ řekne Kane, ale tváří se zamyšleně. Tihle lidé by prodali i podprsenku své babičky pokud by to mělo nějak pomoci jejich svěřenci a co teprve když mají zlatou husou. Mávne nad tím rukou, když z okna uslyší první auta.

„Vejdou se sem“ ujistí ho Zack. „tady už bylo lidi...“ odmlčí se. Kolikrát tady pořádal párty, které končily dost divoce i pro něho, kdy ani nevěděl co se v noci událo. A bude to stejné i dál.  „Tak jdeme do jámy lvové.“ Vykročí ke dveřím za sebou ponechavajíc vážně se tvářícího Kana. Ten se podívá z okna ještě jednou a udělá krok vstříc svým bývalým kolegům.

Možná pro něho je to težší než pro Zacka. On má vztah k novinářům ujasněný, alo on k nim donedávna patřil. Byl na vrcholku a pak po něm neplivl ani prašivý pes a najednou z kolegů a přátel byli cizí lidé. A z ničeho je na druhé straně barikády. Nadechne se, profesionálně se usměje a vyjde ven.

Nejdřív si ho nikdo nevšimne a pak ucítí na sobě jeden pohled, druhý a další tváře tolik známé se k němu otáčejí. Zack se otočí. Cítí, že jejich zájem o jeho osobu opadl a dívají se na někoho jiného. Otočí se a podívá se na Kaneho a jeho strnulý úsměv. Neví proč si myslí, že je strnulý, ale...

„Dámy a pánové tohle je Kane Janov, nemusím snad ho představovat a je to můj nový tiskový mluvčí.“ Ticho. Zack zamrká a Kane se na něho neproniknutelně dívá. Proč to udělal? viří mu v hlavě. „Bude to tady řidít, takže pokud něco chcete mimo program, který jste obdrželi obraťte se na něj.“ Kolem se rozproudí šum hovoru.

„Jsou to hyeny a dům je hlídán kamerovým systémem“ pošeptá mu Zack do ucha. Kane nepatrně přikývne a zatleská, aby upoutal pozornost. Všichni se k němu zvědavě obrátí a on si s mrazením uvědomí, že se na něj dívají jak na nějaký exlusivní chod, který slupnou, přežvýkají a pak vyplivnou v podobě článků. Není to tak příjemné stát na opačné straně než oni, ale práce je práce a on ji potřebuje.

Všechno jde jak na drátku, oddechne si a dívá se zpoza dveří na přichystaný stůl se snídaní. Po trávníku přecházejí sem a tam novináři, fotí a někteří už si diktuji poznámky k budoucím článkům.

„To ty máš na svědomí tenhle cirkus?“ Kane se otočí a oči se mu zúži.

„Jak to myslíš Roberte?“

„Tak jak to říkám. Je to celé fraška a má nás uklidnit co?“

„Když myslíš?“ Kane se od něho otočí a nic nevidoucíma očima zírá na stůl. Robert Garnet. Jeden z novinářů, který ho doslova odsoudil a pranýřoval v novinách. Janov zradil svůj zdroj! Janov prozradil svého informátora! Bylo v novinách po celé týdny. Nikdo s ním nechtěl nic mít a zatímco ležel v nemocnici Alexandře došlo, že je vyřízený jak po fyzické stránce tak i finanční. Rozhodla se tehdy rychle. Když se viděli naposled zeptal se ji jestli ho milovala.

„Jak se tam můžeš ptát. Jistě, že ano.“ Jenže tón byl tak ledový, že i Antarktida by začala znovu mrznout. Měla ho ráda nebo jen jeho slávu, peníze, večírky kam ji vodil a postavení ženy prominentního novináře, který byl žádán? Dodnes to neví.

„Stejně mu to nepomůže!“ dolehne k němu úlisný hlas Roberta.

„Jak to myslíš?“ zeptá se ostražitě. Robert vždy měl přesné informace, když takhle začal.

„Tak jak říkám. Své zdroje neprozrazuji“ řekne jedovatě a odpoutá se od něho a jde  k Zackovi a Berenice, když se zastaví. „Máš s ním něco ?“ Kane zvedne hlavu.

„Ne“ řekne klidným tónem. Robert se zkoumavě podívá na oblohu.

„Nevěřím ti. Nevěřil jsem ti to předtím a nebudu ani teď.“ Kane vzteky sevře ruce. Dívá se za jeho vysokou postavou jak jde ke stolu. Je jedním z pozvaných. Ať se tím jídlem zalkne! Vztekle si pomyslí Kane a vyrazí za nimi.

„Kane tady jsi!“ řekne v dobré náladě Zack. Drží Bereniku za hlavu a a škrábe ji za ušima. Ta blaženě funí a někteří neodolají si je tak vyfotit. „Sedni si a najez se snámi.“ Kane sedne vedle něho. V druhém patře domu za oknem stínová postava zatíná prsty do závěsu a těžce dýchá. Nesmí! To nesmí! Je jen jeho ne nějakého přivandrovalce!

„Jak chceš Zacku!“ sedne si a ignoruje ironicky úsměšek na tváři Roberta.

„Musím vás varovat šunku nejezte!“ když vidí jak se hladoví novináři pustili do jídla a ostatní se dívají. Potom přejdou k nedalekému švédskému stolu.

„Proč? Milujete ji?“

„Já ne, ale Berenika ano!“ Na stole jemně bzučí záznamníky a v poblíž decentně, stojí zbytek novinářů s taliří v rukách a chytají každé sousto.

„Kdy vydáte nové album?!“

„Co ta nová pisníčka?!“

„Pro koho byla?“

„Popořádku!“ řekne Kane. Zack se usměje.

„Nevím kdy. Je pro někoho mi drahého a je to tajemství.“ Novináři spokojeně zahučí. Miluji tajemství a honba za nimi je tak zvrušující.

„Takže vám nebude vadit, když odhalíme jeho totožnost.“ Kane se mrkne na Zacka.

„Absolutně ne.“

„To je hodně silné“ ozve se opět Robert.

„Co váš momentální přítel? Máte nějakého?“ vypálí novinářka v červeném kostýmku s jménem Lucinda a noviny Sins L.A. Všichni ztichnou. Sex se prodává moc dobře a vládne světu. Je to jediné co opravdu čtenáře zajímá. Kdo, s kým, jak, kde. Když se to vezme, noviny se prodávají díky vraždám, podivným náhodám a sexu. Nic není tak zajímavého jako vědět co se děje v ložnici někoho jiného.

„Teď přítele? Jak to říct? Ano i ne?“

„Námluvy!“ vypálí Lucinda znova. Zack zvážní a napije se džusu. Neví jak odpovědět. Je to namlouvání po internetu? Chce opravdu...

„Ano“ řekne vážným hlasem. Ticho. Dokonce i Robert je ticho a Kanovi viří v hlavě kdo to může být.  

„Takže se chystáte usadit? Je to muž, žena?“ Zvuky strnule v tichu se začnou opět ozývat. Zack se rozesměje.

„Tohle nechám si pro sebe.“ Kane si oddechne. Zack přitáhne si k sobě talíř se šunkou a jeden plátek vezme do ruky. Vyhodí ho do výšky a Berenika ji slupne na posezení. Někdo zatleská.

„Muž nebo žena!“ dotírá na něho Lucinda. „Naše čtenáře to nesmírně zajímá a ledacos se povídá o vašich aférkách jak s muži tak s ženami. Jste homosexuál?“ ostatní stočí hlavy z Lucindy na Zacka. Zack se ošije. Jak z toho ošemetného problému ven?

Kane neutrálně si prohliží před sebou jídelní servis. Osobně jeho by to taky zajímalo. Ta lžička je tak fascinující. Tak už to řekni! chce ze sebe dostat, ale mlčí. Všichni nedýchají napětím a visí na rtech Zacka.

„No víte ehm...“ sáhne pro další šunku a hodí ji Berenice. Ta ji schlamstne jako zákusek, drobnost o které snad ani neví. Stojí a čeká až ji páníček hodí další kousek.

„Máme napsat EHM?“ Lucinda si poklepe tužkou na notes. Někdo se uchechtne. Atmosféra očekávání se trochu uvolní.

„Ne to ne jistě, že ne“ zamumlá Zack. Má pocit, že mu hoří uši. Proboha sex už dávno pasoval na něco co je mu příjemné a uvolní ho od stresu a udělá mu dobře a najednou se nedokáže vymáčknout před tou jedovatou kobrou v červeném kostýmku.

„Ano. Takže titulek. Zack Dare popový zpěvák neví svou orientaci. Homosexuál nebo heterosexuál? Čím je doopravdy Zack Dare? Mimozemšťanem?!“ vypočítává tiulky článků rychlosti kulometu.

„Bisexuál,“ uleví si Zack.

„Aha. Takže berete obojí. Jednoduše co je po ruce.“ Zack se zatvrdí a Kane se zvědavě podívá na Roberta. V klidu konzumuje nějakou topinku, jako by ho to nezajímalo a všechno věděl.

„Přesně tak. Beru to na co mám zrovna chuť, ale rozhodně nemám rád červenou,“ klidně řekne, ale v podtón se mu ozve lehce ironický tón.

„Takže jaká je vaše oblíbená barva, když pomineme červenou, kterou má ráda naše kolegyně?“ ozve se Brett  Dayli z dalších novin. Lucinda vyprskne na něho.

Zack se otočí po Kanovi. „Černou. Mám rád černou barvu.“

„Klasika,“ zamručí Robert s pusou plnou jídla. Všichni se začínají usmívat a jen Lucinda si vzteky kouše tužku. Kane se na ni zadívá. Trochu bude jedovatá ve svých článcích, ale nedovolí si nic napsat jiného než ostatní. Zvedne se a pak si všimne Bereniky. Co je s ní, když vidí jak těžce se plahočí k Zackovi.

„Bereniko!“ zakřičí a neuvědomuje si jak splašeně k ni letí. Ta zvedne hlavu a pak se složí na bok. Zack vyskočí až povalí židli a běží k ni. Sáhne na ni. Rychle dýchá a je celá špatná.

„Veterinář. Jedeme.“

„Neví někdo nejbližšího veterináře?!“ vykřikne na novináře.

„Já vím! Povedu vás!“ řekne Lucinda a v botách na podpatcích k nim příbihává. Všichni se dívají jak Berenika je zvednuta a každý fotí, píše poznámky a běží k autům. Za chvilku zařve asi dvacítka aut a vznikne chaos.

Kane vyjede přes trávník ve voze a vedle sebe má Lucindu.

„Rovně doprava, doleva ten žlutý barák. Jednou jsem tady psala článek o mazličcích bohatých. Je prý výborný. Co je ji?“

„Nevím ještě se ji to nikdy nestalo. Bude v pořádku, že ano,“ Zack ji hladí po hlavě a šeptá uklidňující věci. Bože co se stalo? omílá dokola. Má o ni strach. „Přidej!“ zasyčí, když Kane zabrzdí a všichni vyskočí. Kane vepředu a otevírá dveře.

„Máme tu vážný případ!“ křičí na slečnu v recepci. Ta zvedne sluchátko.

„Bryane rychle!“ za chvilku se rozletí dveře a v nich stojí statný chlapík. Podívá se a pokyne jim.

„Jen majitel!“ řekne. Zack vykročí a pak se podívá na Kana. Ten přikývne a jde taky. Za tu krátkou chvílí si oblibil tu bílou chlupatou koulí, která poslouchá jen když se ji to hodí. Je to prostě úplatkařský pes. Lucinda jde za nimi, když Kane ji zadrží.

„Řeknu vám co a jak,“ zavře dveře a nechá tam Lucindu a první novináře stát.

„Držte ji!“ poručí veterinář s jmenovkou na zeleném plášti, Bryan Lastovka. Začne ji prohlížet a pak začne do ni lit vodu a vypláchovat žaludek.

„Co to děláte?“

„Někde se otrávila. Možná jed na krysy. Nepoložil jste nedávno jed na ty zvířata?“ Kane se podívá na Zacka. Šunka! Je napadne ve stejnou chvílí.

„Ano. Položil. Zdálo se mi, že jsem je zahlédl.“

„Tak to bude ono. Uvidíme jak na tom bude. Pokud to zasáhlo játra nebo krev tak nasadíme umělou ledvinu. Musíme mít vzorek toho jedu.“ Kane vystartuje ven. Rozhrne novináře a vystřelí k autu. Nasedne a se skřípotajícíma pneumatikama jede k domu. Před očima má jak Zack háže šunku Berenice a ona ji v letu zachytává a polyká. Šunka, která patřila na stůl a mohl se ji otrávit kdokoliv. I klidně Zack. Byl vedle něho. Vjede do otevřené brány a peláší ke stolu. Shrne šunku do obrousku a jede nazpět.

„Co tohle?“ Hodí to skoro na stůl. Doktor to vezme.

„Vy dávate šunku krysám?“ podiví se a pak jde dělat rozbor. Kane přejde ke stolu na kterém těžce dýchá Berenika. Pohladí ji a Zack zvedne k němu hlavu. Kane se podívá do jeho zmučených oči. Má strach.

„Měl jsi to být ty.“

„Já vím,“ mimoděk sevře srst Bereniky. „Neodpustím si jestli se ji něco stane.“

„Všechno bude  vpořádku. Určitě.“

„Jste si jist, že v tom byl jed?“ ozve se od vedlejšího stolu a oni se dívají jak zkoumavě si prohliží zkumavku zřejmě se vzorkem.

„Ano!“ unisomo pronesou.

„Tady kromě konzervačních látek nic není.“ Kane se Zackem ohromeně se dívají na doktora. Ten se po nich udiveně pozoruje.

„Někdo z nich!“ vztekle ukáže na dveře. Kane divoce zavrtí hlavou.

„Zlatou slepici by nikdo z nich netrávil. Rozhodně ne před takovým rozhovorem. Možná po rozhovoru by toho byli schopni.“

„Ručíš za ně?“ Kane záváha. Někteří jsou opravdu slizci a kvůli solokapru by prodali vlastní děti. Přikývne.

„Ano,“ řekne chladně „ale musel to být někdo v domě.“

„Za ty ručím já,“ řekne pro změnu tvrdě  Zack. Stojí proti sobě.

„Takže jsem to nakonec udělal já!“ vyštěkne. „Fajn. Víš co mně můžeš?“

„No copak?“ vyjede na něho zle Zack.

„Polibit prdel!“ sprostě zakřičí Kane nevšimnův si pootevřených dveří. V čekárně zatím nedutají a horlivě píšou.

Zack nasupeně si prohliží Kana a Kane zase jeho.

„Pánové myslím, že byste se raději měli věnovat ...“

„Berenice,“ vyhrknou celý nesví z toho jemného pokárání.

„Berenice. Nepotřebuje tady rozhodně vaše hádky a už vůbec ne sprosté slova.“ Nad hlavami obou kajícníků se vznáší jemný vyčítavý hlas a Kane cítí jak rudne. „Měl byste se ji omluvit. Je to dáma a ne nějaká pouliční děvka.“ Kane má pocit, že se zmenšuje.

„Promiň Bereniko.“

„Výborně a teď pravdu. Nechci tady žádné pohádky.“ Zack otevře ústa k odpovědi, když Kane ho zadrží.

„Jak jsem říkal. Otrava jedem,“ řekne hlasitěji a nenápadně pokyne ke dveřím. Doktor se k nim podívá.

„Dobře. Necháme si ji na pozorování. Dostane nějaké léky,“ nadzvedne ji víčko. „Vemte ji a půjdeme dozadu. Zack ji vezme do náruče a nese za doktorem dozadu veterinární kliniky. Uloží ji na slamníku. „Bylo by dobré ji přivézt něco na čem spí a nějaké věci co má ráda. Hračky a podobně.“

„Hned to zařidím.“

„Takže pane Dare?“ Kane se drží opodál. Zack si prohliží doktora.

„Oběti jsem měl být já. Předtím mně zachránil tady Kane a odnesl to. Jestli mohu spojí se váma poručík Mac Namara. Rád by s váma o tom mluvil.“ Doktor sedí u Bereniky a poslouchá její srdce stetoskopem. Přikývne.

„Dobře. Ať se staví. Zbytek vyřiďte s Henriettou v recepci, ano.“

„Děkuji vám.“

„Spíš ho rychle najděte. Nechci mít tady Bereniku s otravou podruhé,“ zvedne se a vede je pryč. Otevře dveře a oni jsou obklopení houfem novinářů. Nad hlavami přítomných se vznáší němé otázky.

„Berenika je mi to tak neuvěřitelně líto sežrala jed na krysy. Nevím jak se to mohlo stát. Dokotor povídal, že bude v pořádku. Děkuji a teď prosím vrátíme se do domu.“

„Nepřivezete ji osobní věci?“

Zack se otočí za hlasem. „Kane ji to doveze. Já bych se chtěl dál věnovat vám. Myslím, že na pořadu bylo jak tvoříme pisníčky, choreografie klipu a podobné věci.. Kane vyřidíš to za mně?“

„Jistě.“ Zack přejde k recepci a za chvilku s mladou hezkou sestřičkou vyřizuje kartu a platbu. Berenika bude určitě zdravá.

„Kane fakt je otrávená?“ Kane se podívá po dotazateli a nedaleko si všimne Roberta.

„Ano. Zřejmě položili nějaký jed pro hlodavce a on o tom nevěděl. Má rád Bereniku.“

„Ty taky, když tě vzal sebou,“ pronese Bryan s tužkou za uchem.

„Spíš má rád jejího majitele,“ jedovatě pronese Robert. Všichni zamyšleně se podívají na Kaneho. Ten klidně stojí a dívá se ven na dveře.

„Spíš s nim?“

„Ne,“ klidně odpoví. „Jelikož  jsem dostal padáka a mám dceru, tak jsem si musel najít nějakou práci a nikdo se s váma nechtěl pustit do křížku,“ pár lidi se zasměje.

„To jo. Být bez prachů je dost nepříjemné.“

„Tak jdeme,“ ozve se Zack s papírama v rukou. „Mluvíte o penězích?“

„O těch se dá mluvit vždy. Jaký máte roční příjem?“ všichni čekají.

„Pojedeme domu. Nevím jak by se doktor tvářil, kdyby nás tu našel. Všechno zodpovím u sebe doma,“ starostlivě se podívá po dveřích kde zmizela Berenika. Povzdechne si.

„Bude v pořádku,“ řekne Kane Zackovi, sedíc na zadním sedadle auta.

„Já vím, Kane, ale bojím se o ni. Dostal jsem ji jako chlapec od rodičů. Už má nějaký ten věk,“ prohodí k Lucindě, která se naservírovala k nim.  Ta si pilně rozložila notes na stehně a píše poznámky.

„Je to vliv pana Janova, že jste uspořádal tento den?“

„Rozhodně mu věřím.“

„Výborně a nevadí vám, že je novinářem?“

„Je mým zaměstnancem. Tak jsme tu,“ všichni vystoupí.

„Nějak nenápadně zmiz a dovez ji věci ano,“ podá mu klíčky od auta a k otevření brány od Sanctuary. Pak vytáhne telefon a dá mu číslo na svůj soukromý telefon. Kane si ho zapíše a pak už jdou k postávajícím novinářům. Kane se pomalu odpoutává až nakonec zůstane vzadu.

„Pročpak nejsi po boku miláčka?“ uslyší nenáviděný hlas a má chuť Roberta zabít a zakopat někam hodně hluboko.

„Je to můj zaměstnavatel Roberte, ne milenec a unikne ti důležitá část exkurze.“

„Kecáte oba dva. Jak jste se seznámili? Odkud tě vyhrabal? Je něco shnilého ve státě dánském.“

„Jedině co je shnilého tak to jsi ty, Roberte. Začínáš mít halucinace. A za celou situaci můžeš ty a rozhodně ne v bordelu.“

„Já?“

„Ano. Nebýt tvých článků o tom, že jsem zradil informátora a to jsi psal ještě hodnou dobu po tom co se ukázala pravda, tak nemusím si hledat práci jako váš průvodce,“ rychlým chvatem ho přitiskne ke stěně. „Raději mně neštvi nebo se neznám a zmaluji tvůj ksicht do fialová. A teď běž za ostatnimi a pokud v tvých článcích najdu nějakou pomluvu na mně, tak tě zažaluji. Pořád ještě to mohu udělat za ty články,“ pustí ho a uhladí mu košili. „Jsi krysa bez morálky,“ řekne s úsměvem.

„Co jsi ty?“

Kane se k němu otočí. „Mám aspoň nějaké zásady jako například: Nesnáším krysy narozdíl od tebe. Omluv mně, musím do kuchyně udělat pár dalších věci.“ Robert vztekle se za ním dívá a pak se nebezpečně usměje. Jen počkej ty zmetku já ti ukážu, kdo je větší novinář ty zkrachovalče.

„Ztratil jste se pane?“ Robert zvedne oči k muži z ochranky.

„Ano děkuji. Je to velký dům. Jak jste tu spokojený?“ začne ihned vyzvídat.

Kane zatím vzteklý do běla rázuje ven a nasedne do auta. Pěsti bouchne do volantu. Má chuť něco rozmlátit a nejlépe, Robertův obličej na kaši. Vyjede z brány domu a jede k domu na pobřeží. Pomalu se uklidňuje a přemítá jak se zatím všechno daří. Tedy kromě té otravy a toho zmetka. Vůbec tomu nerozumí, proč někdo chce zabít Zacka. Jistě jsou tady fanatici, jenže ty do domu nepustili a ostraha je snad lepší než v Bílém domě.

Melodie. Mobil. Zastaví na kraji silnice a zvedne mobil. Alexandra.

„Ahoj Kane.“

„Ahoj Alexandro. Stalo se snad něco s Lily?“ nechápe proč mu volá.

„Mohl bys ke mně dojet? Potřebuji s tebou něco projednat.“

„Jestli myslíš, že se vzdám Lily, tak na to...“

„Sakra přijeď!“ Kane chvilku zírá na tichý mobil a pak ho zaklapne. Otočí auto a jede do L.A. Rukou vyťuká číslo Zacka, nechce volat z dálnice, která je prošpikovaná vším co znepřijemňuje řidiči pohodovou jízdu a pirátům dálnic naopak zdvihá adrenalin.

„Tak zvedni to doprčic!“ a pak se podívá na hodiny. Zrovna asi něco hraje nebo zpívá. Pohodí mobil na sedadlo vedle sebe a nervózně přemýšlí proč ho chce Alexandra vidět. Tak zničeho nic. Jejich vztahy se omezovaly jen na nejnutnější styk a to většinou na telefonáty, kdy si má vyzvednout Lily a pokud se zpozdil s placením alimentu.

Jen aby se nic nestalo s jeho nádhernou holčičkou. Je ji sedm a je překrásná a rošťanda k tomu. Udělal by pro ni první poslední. Nechápe proč ji Alexandra nemá ráda a přitom ji chce. Narozdíl od ni, se do Lily zamiloval už napoprvé, když mu ji dali do náruče. Chtěl být u porodu, ale Alexandra trvala na tom, že ne. Splnil její žádost a pak, když ji  maličkou držel v náručí... byl to takový hřejivý pocit u srdce  a on Lily slibil, že ji bude milovat a chránit.

Moc ji neviděl, ale z cest ji vždy přivážel hračky, když byl doma, tak ji před spaním  četl pohádky o vílách a lesních skřítcích. Někdy si je sám vymýšlel  a pak se smáli. To byla už větší. A pak přišla ta nehoda a Lily soud přiřkl matce. Bojoval za ní. Nebojoval proti rozvodu, nebojoval za majetek, ale kvůli ni se vyhrabal z postele a pak z vozíčku. Teď už nepotřebuje ani hůl, ale když ho poprvé viděla, vzala ho za ruku a  celý den seděl na lavičce a ona si hrála na hřišti anebo seděla s ním.

Teď ji tak vidí jednou za měsíc. Nejraději by ji vzal od Alexandry pryč. Jenže k tomu potřebuje mít peníze. I Lilyin úsměv není co to dřív a ona vidí, že ji něco trápí. Posledně mu nechtěla to říct a on ji slibil, že ji vezme do zábavního parku. Rozzářily se ji oči a pak jen mlela o tom co tam budou dělat, a co všechno sní a on s žertem ji říkal, že bude ji bolet břiško a ona klidně řekla, že by stejně nedovolil, aby se ji něco stalo. Popadl ji a zatočil dokola. Nejraději by ji Alexandře nevracel, ale ví, že to nesmí.

Pomalu vjiždí do Los Angeles. L.A. město hříchů, město bohatství a chudoby. Město jako každé druhé nebýt městem kinematografie. A on tu žije od té doby co se sem přistěhoval kvůli práci. Dostal  místo ve velkém deníku a stal se dalším obyvatelem toho miliónového města.

Ještě pár ulic toho města andělů a je doma. Vlastně u bývalého bytu. Už není jeho. Zaparkuje auto, vezme telefon a klíče a vystoupí. Vyjede nahoru a pozdraví ochranku. Ti přikývnou a ona vyjede do šestého patra budovy. Zazvoní. Dveře se otevřou a on uslyší sladký hlásek.

„Tatí!“ Dřepne si a  sevře Lily do náruče. „Ahoj myško. Byla jsi hodná?“

„Byla na kočiči uš...“

„Lily běž do pokoje.“

„Ale mami.“

„Lily!“

„Nemusíš být na ni tak přísná.“ Alexandra se na něho podívá a on pustí ji z náruče. „Tak půjdeš si hrát, já s maminkou něco vyřidím a pak za tebou zajdu, ano.“

„Slibuješ?“

„Na psí uši na kočiči duši.“ Lily na něho upře vážhně oči.

„Tak jo“ a vesele odhopká.

„Moc ji rozmazluješ.“

„Vidím ji jednou do měsíce, Alexandro. Co sakra chceš?“ Pozorně si ji prohlédne. Blond vlasy, ale měla je černé, štíhlá postava s nádehrnými dlouhýma nohama. Má na sobě nějaké volné šaty v kterých vypadá opravdu chic. Ale nejkrásnější jsou na ni překrásné modré oči s tak sytou barvou, že člověk se v nich skoro utopí. I on jim podlehl.

„Pojď dál je to na delší vyprávění.“ Vede ho do obývácího pokoje a Kane si říká, že se moc toho tady nezměnilo do jeho odchodu.

„Máš práci?“

„Ano. Proč se ptáš?“

„Protože jsem volala tvému šéfovi a ten řekl, žejsi dostal padáka.“

„No ano, ale dělám teď tiskového mluvčího pro jednoho člověka.“

„To je dobře.“ Kane kdyby neznal tu energickou ráznou Alexandru, která vždy věděla co chce, tak by přisahal, že je v rozpacích.

„Tak co jsi mi chtěla?“ řekne mírnějším tónem.“

„Bude to lepší...“ zamumlá a pak se na něho podívá . „Chceš Lily?“

„Počkej jak chci? Nerozumím.“

„Jednoduše. Chceš ji nebo ne?“

„Co se děje Alexandro?“

„Jak co? Zamilovala jsem se a budu se vdávat.“ Kldině odpoví. Teprve teď si Kane všimne nápadného diamantového prstenu na ruce.

„Gratuluji, ale pořád tomu nechápu.“

„Vždy jsi byl natvrdlý. Jednoduše má dva syny a já čekám jeho dítě. Nechce se o ní starat a já zas nechci se ho vzdát, ale zas nechci, aby musela být u nich trpěna. U tebe ji bude dobře.“

„Jak můžeš!?“ vykřikne Kane a vstane. „Chceš mi dát dítě jen kvůli jinému?“

„Nemám na výběr nebo myslíš, že ano? A Lily tě stejně má raději než mně. Nechápu proč?“ Ale Kane to dobře ví.

„Dobře udělám to“ řekne chladně. Nechápe tomu proč i když asi opravdu nemá na výběr. Zajímalo by ho kdo to je. Dva syni a další na cestě. Asi její budoucí muž nemá rád Lily. U něho ji bude dobře. „Máš papíry?“

„Tady!“ přisune k němu dvě listiny a on rychle se podepíše do prázdných kolonek. „Děkuji ti moc. Víš nechci, aby .. nevím jak to v novém, ale jsem ráda.“

„Je to tvoje volba Alexandro. Já mám Lily rád. Chceš, abych si ji hned odvezl?“

„Máš kam?“ Kane se na chvilku zarazí a pak si vzpomene na Sanctuary. Zackovi nebude vadit, když na chvilku tam pobude a okamžitě začne hledat něco jiného na bydlení. No bude muset přece jen v roli tiskového mluvčího, zůstat delší dobu než si původně plánoval.

„Ano mám. Pořád nechápu proč to děláš?“ Alexandra se nejistě usměje. Douho se nad tím trápila. Svým způsobem má Lily hodně ráda, i když ji připomíná jediného muže, kterého milovala a snad proto nechce, aby vyrůstala v prostředí, kde není vítáná.

„Budu ji moci vídat?“

„Jistě. Jak jen budeš chtít.“ Což asi nebude moci tak často. S dítětem a manželem po boku.

„Ty Kane, víš nevím jak to říct. Tobě nikdy nevadilo, že...“

„Že není moje?“ dopoví. Alexandra zrudne. Chtěla říct něco jiného.

„Takže to přece jen celou dobu, víš.“

„Ano vím to a nedělal jsem žádné testy. Stačí vzhled, ale jsem jejím otcem a to zůstane.“ Vstane sebere jeden papír a teprve teď si uvědomí, že má to co chtěl. Má dceru u sebe. Už u něho zůstane. Je to velká zodpovědnost, ale všechno se v něm chvěje. Bude se snažit. Jde k pokoji, kde ji slyší prozpěvovat. Otočí se na Alexandru.

„Ví to?“

„Že není tvoje?“ Přikývne. „Neví a řekla jsem ji, že bude bydlet s tebou. Od té doby je veselejší. Nebyla jsem asi dobrá matka.“ Položí si ruku na břicho a zamyšleně hledí na Kaneho. Ten neví co na to říct. „Nic nemusíš říkat. Vidím to v tvém obličeji. Měl by ses naučit skrývat emoce.“

„To je jen tím, že mně dobře znáš.“ Na chvilku má pocit, že se čas posunul a oni jsou spolu s Lily v bytě a někam se chystají nebo jen tak jsou spolu. Alexandra byla dobrá manželka a nebyla špatná matka. Možná to jen neuměla s Lily nebo ji až moc připomínla toho s kým měla to dítě. To už nikdy nezjistí a nebude se ptát co se tehdy před léty stalo.

„Bude ji u mně dobře.“

„Já vím“ a rozbrečí se. „Promiň poslední dobou...“

„To je těhotenstvím.“

„Vždy jsi toho hodně věděl.“

„Tatí“ dveře se otevřou a v nich stojí Lily. V ruce má růžový batoh a v ruce plyšovou hračku.

„Copak myško?“

„Půjdeme do parku?“

„Jistě, ale teď pojedeme někam kde se ti bude moc libit a potkáš tam moc hodné lidi.“

„Dobře. Maminka říká, že s tebu budu bydlet.“

„Ano.“

„Tak jo a mohu si vzít svoje věci? Hlavně pana Králíka?“

„Jistě všechno co jen budeš chtít.“

„Sbalila jsem ji věci a božíčku já to ... promiň a raději běž!“ Obejme Lily a dlouho ji drží v náručí. 

„Napíšu ti kam je máš poslat. Opravdu to tak chceš?“ a vzápětí si vynadá od blbců. Vždyť to chtěl celou dobu, tak co to tu provádí a najednou je mu líto, že to všechno skončilo.

„Běžte už. Buď hodná a poslouchej tatínka je to jasné!“

„Ano mami.“ Oba vyjdou ven a nezaslechnou jak se rozplakala. Pak se zvedla a šla dobalit věci. Pro Lily bude to rozhodně lepší.

„Tati kam jedeme?“ ozve se po chvilce Lily připoutana na zadním sedadle.

„Do jednoho domu“ řekne tiše a pak zastaví se. Musí zavolat Zackovi. Pomalu se bude šeřit a představení bude končit. Novináři půjdou domu a celou noc budou všichni makat jak šroubi, aby dostali své články co nejdřív do novin. Vytočí číslo, ale Zack nezvedá telefon. No nic bude muset risknout, že je Zack v noci nevyprovodí za dveře, tedy za bránu a nenechá je tam. Vyjede a v zrcátku se dívá jak Lily si tiše hraje s panem Králíkem, kterého dostala loni pod stromeček. Zřejmě ji ta oranžová chlupatina okouzlila.

„A jakého domu? Víš já byla nevím kdy v domě...“ nakrabatí čelíčko jak se snaží si vzpomenout „.. ale nelibilo se mi tam. Byl takový velký .. obrovský.“

„To byl asi dům maminčina přítele.“

„Ano. Byli tam dva kluci. Velcí. Nemám je ráda.“

„Aha.“ Možná proto, chtěla aby Lily s ní dál nebydlela. „A ten jejich otec taky se mi nelíbíl. Má lepkavý ruce a divně se na mně koukal.“ Kane zesiná.

„Dotkl se tě!?“ a zastaví auto na krajnici. Otočí se a Lily se schoulí.

„Udělala jsem něco?“ Má strach.

„Ne promiň mi to, jen dostkl se tě?“ ovládne se Kane. Zabije ho.

„Ne kdepak, ale slyšela jsem jak říká, že jsem ošklivá“ nakrabatí tvářičku a v koutku oka se ji objeví slza. „Že nejsem.“

„Nejsi. Jsi moje nádherná princezna.“ Napřáhne ruku a pohladí ji po hnědých vlasech, které má po svém otci, stejně jako zelenkavé oči. Lily se rozkošně usměje. Alexandra zřejmě z nějakého důvodu, Lily dala k němu a on je rád. Vlastně dnes byl skvělý den a pak si vzpomene na Bereniku. Pomalu dojede k domu a stiskne ovladač. Zaparkuje a ve stejném momentě co otevře dvířka, se ve dveřích objeví  Pablo.

„Máme návštěvu Pablo. Můžete ji pohlídat prosím a pak kde má svoje věci Berenika?“

„Jistě pane. Aaaa tady přijela nějaká princezna. Tak to musíme udělat k večeři dort.“

„Dort? Pro mně?“

„Jistě. Dort pro princeznu.“ Kane němě poděkuje a jde za Pablem k Bereničině pelechu. Vezme deku a hračky do tašky. Sedne si na bobek k Lily. Ta k sobě tiskne králíka a udiveně se rozhliží kolem sebe.

„Musím teď odjet...“

„Neeee!“ začne natahovat a skočí do jeho náruče. Kane se zápotací.

„Tatínek musí pracovat.“

„Já pojedu s tebou.“

„Pak, ale nedostaneš dort“ zkouší ji nalákat na dort. Lily chvilku přemýšlí a pak zakroutí hlavou. „Víš tady v tomhle domě žije pejsek. Je velký a bílý a moc hodný. Jmenuje se Berenika“ Lily začne se vážnou tváři poslouchat. „Jenže je moc nemocný a musím mu dovézt jeho věci, aby se necitil opuštěně.“ Pablo se nadechne a sevře ruce.

„S uzdraví se?“

„Ano, ale jen když mu dovezu ty věci. Za chvilku budu zpět.“ Zvedne ji do náruče a tašku vloží do rukou Pabla. „Tady Pablo se o tebe postará a já hend bud zpět, ano. A ukáže ti taky dům a kde spím já a ty.“ Dojdou k autu a Pablo položí na zadní sedadlo tašku. Kane drží Lily v náručí a ta vážně přikyvuje. Pustí ji na zem a jde si sednout za volant. Z domu vyjde Rose a vezme Lily za ručku.

„Pane Kane, co se děje?“ Kane se podívá do jeho starostlivých oči. Tiše odvětí. „ Někdo se pokusil otrávit Zacka a odnesla to Berenika. Doktor povídal, že bude v pořádku. Musím jet a prosím dohlédněte na ni, ano.“

„Jistě a jeďte. Večeře bude v devět.“ Kane se usměje a odjede. Na klinice předá Bereničiny věci a jede zpět k domu s názvem Sanctuary. Jak příhodné jméno. Brouká si melodii a pak si uvědomí, že to je Zackova pisníčka  If you are my love. Přestane si broukat a tiše jede dál. Otevře si vrata a vjede dovnitř. Zack už tu je a polije ho horko. Lily. Jak na ní bude reagovat?

„Tati tati!“ volá jeho třeštidlo. Důležitě se před ním zastaví.

„Ahoj Kane!“ Zack stojí ve dveřích v bílých plátěných kalhotech a košili. Vypadá tak mužně a rozkošně a Kana zabolí u srdce, když si uvědmí co všechno je od sebe dělí.

„Tatí tatí všímej si mně, ano!“ dupne nožkou a Kane ji vezme do náruče. „Strýček Zack je moc hodný a umí krásně zpívat a je tady krásně. Zůstaneme tady dlouho?“ Drmolí jak kolovrátek. Kane očima poděkuje Zackovi, který jen pokrčí rameny.

„Za pět minut bude večeře,“ otočí se a vejde do domu. Kane se za ním dívá.

Tolik nás od sebe dělí, pomyslí si trochu bolestně Zack a v hlavě se mu začnou rodit první tóny melodie a pisníčky.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Peťa, 14. 3. 2016 17:14)

Jednu chvíli jsem si myslela,že se ho pokusila otrávit Alexandra. Ale asi ne,jdu číst dál :3

...

(Profesor, 29. 1. 2010 20:23)

Až na to, co se stalo Berenice, je to moc hezká kapitola. Vše se v dobré obrací a to se mi líbí.

I am so happy

(Keiro, 20. 1. 2009 22:12)

Fakt. Jsem strasne rada ze je Lily s Kanem. A jsem zvedava jak do toho vseho zasahne Robert a kdo je ta tajemna postava v okne. Jdu cist dal.:)

(^_^)

(Lirael, 31. 3. 2008 13:50)

Bombááááááááááá moc krásný díl...chdáček berenika...chvíli sem si myslela že ji otrávil pablo...ale to už asi začínám být trochu paranoidní že?....taky by to mohl bejt ten hnusnej novinář robert...jej jakou já sem sama měla chut ho uškrtit..=DDDDDDDDDDDd takže stačí už jen dodat že se netrpělivě těším na další báječný díl..=)

Skvele :)

(Ziraina, 31. 3. 2008 10:06)

Ahoj,
v poslednom case nestiham komentovat, vzdy si len uchytim, co noveho skveleho si vytvorila a zase letim... Tych povinnosti je nechutne vela :(
Ale tento tvoj novy cyklus sa mi vyacina velmi pacit, dokonca asi viac nez Spirala smrti, co je uz co povedat :) Uz sa velmi velmi velmi velmi tesim na pokracovanie.

=0)

(teressa, 30. 3. 2008 21:09)

to bolo proste nadherne..no nemam slov...aaaaaaaacch chudacik zack a este vecsi chudacik berenika...jaj jaku mam ale ja chut niekomu zakrutit krkom...boze keby mojho psika niekto otravil asi by som vrazdila...jo a ze bude pokracovanie??ze si to nemyslela vazne s tym ze je toto predposledny diel,ze nie??to by si mi totizto zlomila srdce takyto nadherny pribeh a ty by si nam ho chcela tak rychlo ukoncit....ze budes dobr a napises este aspon 2 kapitoly??? a potom veeeeeeeelmi rychlo cosi dalsie?? bo uz teraz ked som to docitala zacinam mat abstak =0) (ale som optimista ... aspon ma to nezabije ako napr cigarety bo alkohol=0) )
no ale sup sup rychlo napis novy diel

/////

(Ayyda, 30. 3. 2008 20:24)

No, ja nemám slov, super, super, super! Trošku sa mi prestáva páčiť Jay...??? Ale riadne si ma vyľakala, že posledný 5. diel. Dúfam, že to nemyslíš vážne? To by moc rýchlo skončilo. Prosím, aspoň 10 dielov. Je to vynikajúci cyklus, tak ho prosím neukonči tak zavčasu.

Super

(Janule, 30. 3. 2008 16:44)

No uplně suprovej díl, chudák Berenika ale bude v poradku to jsem rada =).........ty novináři jsou jak pijavice vážně hlavně Robert taky bych mu něco udělala "MUHEHE".........ta poslední věta je taková smutná, že je od sebe dělí tak mnoho ale možná proto na konci budou "možná" spolu aspon v to doufám .........no uz se tesim na dalsí dílek =)

perfektní díl!!!

(Tigie, 30. 3. 2008 15:52)

Chudinka Berenika!!! Je to takový miláček a přitom to schytá! Ale jsem moc ráda, že je Lily v Sanctuary... se Zackem ;-> Jenže se dost děsím toho, kdo schytá příští útok na Zacka. A taky co ten mizera Robert napíše!