cyklus Jezero příšer - 7. Hotel u jezera
Jezero příšer
7.
Hotel u jezera
„To koukáš, co?“ optá se svého věrného přítele Shea. „Dnes pojedeme, nepoběžíme. Budeme si šetřit nohy. A víš kam? Nevíš, ale já ano.“ Zcuchá mu na hlavě srst. Sedí vedle něj na sedadle a pozorně se dívá před sebe na cestu. Naprosto odmítá si sednout někam jinam. Dodržuje rozhodně víc pravidel než člověk. Zastaví u silnice, kde je velká cedule Zlatá zátoka. Sjede na ní. Je vedro a on se chce ochladit a zjistit, zda to co říkala šamanka i Ellie je pravdou. Podle obrázku je to ráj pro plavce. Doufá, že to nebude reklamní trik.
Zaparkuje, nechá Raffyho vyskočit, který se smutně ohlédne po sedadle a potom na páníčka.
„Pojedeme nazpět. Podívej se, jak je tu kouzelně,“ ale Raffy už zdvihá nohu u pouliční lampy. S tím si člověk nepokecá. Prohlíží si loďky, které tu jsou. Je jich hodně, ale nediví se. Už když přijel, viděl na jezeře hromadu plachetnic, lodí, lodiček, dokonce i vory pro odvážnější. Jezero je velké oválného půdorysu, ale i tak se divil, že do sebe nenarazí. Potěšeně jde dolu k hlídačově budce.
„Hej, chcete si pronajmout loďku?“
„Ne, jdu si zaplavat!“ poklepe na tašku.
„Zaplavat?“ podiví se mladý muž a poškrábá se ve vlasech. „To tu nikdo moc nedělá, ale poslužte si to. To je zadarmo. Jděte po téhle stezce jo a ještě něco.“
„Ano?“
„Vidíte tamty dva cípy? Jsou tam slabě vidět bójky.“
„Ano a co s nimi má být?“ Ví, co myslí, ale chce to slyšet i od jiných.
„Za ně neplavte, ano. Jsou tam silné proudy a hodně loděk.“
„Jistě. Nebudu.“ Takže měli pravdu, ale proč? Přemýšlí cestou k břehu. Rozloží si osušku a svleče se do plavek. Rád plave a ihned se ponoří do vody. Parádní. Raffy hned vedle něj. Pravidelným kraulem klidně plave doprostřed jezera.
Muž s dalekohledem ho bedlivě pozoruje. Mračí se. Snad ne další pitomec, nebo ho snad Leo zapomněl varovat? „Leo!“
„Co je?“
„Varoval jsi toho blázna?“
„Jasně. Neplave snad… Myslí si, že to říkám pro legraci? Nech ho zahynout. Aspoň se příšera nakrmí! Debil pitomej!“ uleví si.
„Jo a bude to někdo důležitý a my budeme mít průser!“ Seskočí z dřevěného posedu a nasedne na skútr. Vyrazí doprostřed zátoky. Už je za hranicemi, které vyznačuji bójky, proto přidá.
Shea se zastaví a zkoumá hladinu. Nikde nikdo. Zaslechne skútr. Nejspíš přetáhl pomyslnou dělicí čáru. Je hezké, že ho chtějí zachránit. Obrátí se a pomalu plave zpět. Máš strach? Pomyslí na mrtvé, kteří tu plavali a nikdy nevyplavali.
„Varovali jsme vás a ven z vody!“
„Vrátil jsem se. Byl jsem tak nadšený, že jsem to trochu přetáhl. Jen tak mimochodem, proč se nesmí dál?“
„Kvůli příšeře, přece?“ podiví se. „Vy tady nejste kvůli ní?“
„Ne, já jsem zdejší policista. Chtěl jsem si trochu zaplavat.“
„Na poldu byste mohl mít víc rozumu nebo se chcete zabít? Ok nechám vás, ale dávejte si pozor.“ Zavrtí hlavou a už daleko pomaleji se vrací ke břehu. Shea se za ním dívá, otočí se a podívá na klidné jezero.
Co skrýváš? Pomyslí na tajemství jezera, ale plave dál k břehu. Raffy už dávno ho opustil a teď se rozvaluje na osušce. „A teď se jako čím mám utřít? Podívej se, je celá mokrá.“
„Haf!“
„Jsi beznadějný,“ promluví opět, ale z batohu vytáhne menší ručník, který byl určen pro Raffyho a začne se utírat. Chvilku stojí a nechá se ovívat vánkem, který přichází od jezera.
„Není tu krásně?“
„Děkuji moc za záchranu. Ani jsem si neuvědomil, že jsem minul značení. Proč se dál nesmí?“
„Říkal jsem vám, ale popravdě je to kvůli lodím. Ti pitomci se chovají, jako by jim to jezero patřilo. Skútry, plachetnice, loďky… nedávno jsme jednoho našli s rozmlácenou hlavou. Identifikovali ho jedině podle zubů. No brr. Nerad tahám mrtvoly z vody.“
„Je to často?“ optá se zvědavě. Mladík v bílém triku s červeným křížem na zádech zrozpačití a zapřemýšlí.
„Víte, ani moc ne. Čekal bych více, ale například včera jsem se tu málem ukousal nudou. Nebýt dnešního výjezdu, tak si ani neškrtnu. Ale platí mě dobře, nemohu si stěžovat.“
„Kdo?“
„Hotel. Kdo jiný. Mám hlídat jen tuhle zátoku.“
„A co lidé na lodích?“
„Ti mají svou vlastní hlídku. Vy jste se přistěhoval nedávno, co?“
„Před měsícem, ale měl jsem hodně práce - nahoře.“ Kývne směrem k městu.
„Jo ták. A teď se seznamujete s prostředím.“
„Spíš pátrám po vrahovi, ale najdu ho. Takže mnoho oběti není.“
„Tady ne, ale kolegové z lodí pořád někoho tahají a domlouvají.“
„Proč?“
„Naproti této zátoky.“
„Tam kde je hotel?“
Mladík přikývne. „Prej ten řev ruší klienty, proto tam nesmí, ale lezou tam stále. Prej zrovna tam žije.“
Shea se zadívá, ale vidí jen modrou plochu a lodičky. Bude muset zajet k hotelu. Žije i tam pán města nebo někde jinde? Možná má vilku ve městě. „Děkuji.“
„A koho zabili?“
„Jednu ženu. Budu muset jít, ale moc děkuji, pomohl jste mi.“ Mladík se rozpačitě podrbá ve vlasech.
„To nic, já děkuji za vyrušení!“ zazubí se. „Jo a máte krásného psa.“
„Raffy. Poděkuj pánovi.“ Raffy zaštěká, potom se zvedne, způsobně se posadí a podá tlapu. Mladík obdivně hvízdne a potřese jí. Shea Raffyho pohladí po hlavě. Vyrazí k autu, které zanechal o kus výš. U auta se otočí k nádherné modré ploše. Přijde sem častěji si zaplavat, ale teď se půjde podívat na zakázané místo. Neboli k hotelu. Zajímalo by ho, zda opravdu je tak podivné, jak se mu to zdá. Už v suchých plavkách se posadí za volant, Raffy na svém obvyklém místě zaštěká směrem k jezeru. Trochu zvláštní, ale Raffymu jezero nevadilo. Co způsobuje, že lidé v něm mizí a nevrací se? Jsou to opravdu duchové mrtvých nebo příšera z pravěku?
Potřese hlavou. Zní to jako z hororového snímku pro patnáctileté. No možná i výš. Obratně vyjede a po chvilku stočí auto k hotelu. Přemýšlí, co udělá dál. Nakonec dojede na hotelové parkoviště. Sedí a přemýšlí. Pozoruje vzdálený vchod hotelu. Aut tu není moc, ale mohou mít podzemní parkoviště. Vystoupí a rozhlédne se. Ano, tamhle. Jezdí tam i luxusní limuzína? Hotel není nijak velký, ale podle vzhledu a čtyř hvězdiček bude přepychový. Možná právě láká jen na lov příšery. Usměje se. Půjde to prozkoumat.
„Raffy, jdeme. Těšíš se?“
„Haf.“ Shea si pomyslí, co se mu může stát? Nic. Přesto nezapomene si sebou vzít malou taštičku s doklady. Jdou přímo k hotelu. Vejdou dovnitř a skoro se roztřesou chladem z klimatizace, který tu panuje. Suverénně jdou k výtahům.
„Pane, ten pes!“ slyší zvolat mladou hezkou ženu v modročerveném stejnokroji recepční.
„Ano?“
„Patří k vám?“
„Jistěže.“ Koutkem oka si všimne, že se k němu přiblíží mladý muž, opět v stejnokroji, jenže tentokrát strážného Dobře si povšimne, že to je soukromá ochranka hotelu, protože má nášivku emblému hotelu. Není z města nebo z některého okolního.
„Prosím o dokumenty k němu.“
Dokumenty? Slyší o tom poprvé. Jistě hotely nepovolují psy, ale některým dobrým klientům ano. Nebo za slušnou úplatou. Žádný z hostí nemá rád vyjícího vlka. Ale dokumenty ke psům? Možná je to nějaké hotelové pravidlo.
„Nemám. Netušil jsem, že když jdu na návštěvu, potom je musím jít.“
„Potom se musíte nahlásit na recepci. Doprovodím vás.“
Je ostražitý a nekompromisní. Škoda, že ne všichni policisté jsou takoví. Jdou spolu k recepci, odkud je pozoruje ta žena, co na něj volala.
„Prosím jméno a ke komu jdete.“
Shea zakleje. „K panu Sinicovi,“ riskne. V hlavě mu víří, že snad odhadl ho dobře a bude mít tu sídlo. Jestli ne, vykopnou ho.
„Je mi líto, ale není ve svém apartmá. Jste si jistý hodinou?“ Shea na sobě cítí jejich pohledy. Vandrák, ho posuzují. Tam se nedostane jen tak někdo, ale aspoň ví, kde bydlí, i když to nevylučuje dům nebo byt ve městě.
Dveře se otevřou, zavane teplý vzduch a dovnitř vejde muž s malým psem po boku. Shea zaregistruje kartu, kterou zamává. Dívá se za ním. Jde k výtahům. Udiví ho, když si všimne, že jsou na karty. Tohle muselo stát prachy, ale boháči si mohou dovolit výstřelky.
„Samozřejmě, jsem si jistý. Tady.“ Ukáže průkaz policisty. „Za svůj oděv se omlouvám.“ Neroztáli. Před mou skvělou fotkou vůbec neroztáli. Jak je to možné, myslí si, když vidí jejich odmítavé pohledy. Opravdoví strážní psi Pána města.
„Je nám velmi líto, ale opravdu není v hotelu.“
Shea se usměje. Je v hotelu. Teď to ví na sto procent a ví, že přišel do hotelu. Nechceš mě vidět? Nedivím se. Já bych taky nechtěl.
„Nevadí, stavím se někdy jindy. Krásný hotel.“ A drahé kamery neviditelně umístěné. Natáčí si pan Sinica porno ze sprch? Pochybuje. Tohle je malá pevnost. Doslova to cítí z každého betonového koutu. Tohle je hotel asi, jako je on normálním člověkem. „Děkuji moc za pomoc. Nashledanou.“
Vyjde ven v zádech nejméně čtyři páry oči. Posadí se na sedadlo. „Tak Raffy, co tomu říkáš?“
„Haf.“
„Souhlasím s tebou, jak jinak. Jsi chytrej pejsek. Co kdyby ses proběhl?“ Nenápadně otevře dveře. Raffy k němu otočí hlavu. „No tak, nedej se prosit. Dostaneš moc dobrou kostičku. Kostičku ne? Tak dobře. Dostaneš kus báječného filé. Co ty na to? Pořád ne? A co lososa? Konečně a prý se podplácet nemá,“ zamumlá. Nechá otevřené auto. Tady by mu neukradli ani stěrače.
„Raffy! Vrať se! Raffy!“ běží za Raffym, který si to strategický namířil přímo k vodě. „Já se z toho psa zblázním!“ pomyslí si vesele. Je prostě božský. Kluše za ním a divoce mává. Někteří hosté se po něm zvědavě otočí a potom za pádícím psem. Bavte se, jen se bavte. Raffy, doufám, že jsi moc chytrý pejsek. Doběhl k vodě. Zastavil se.
„Raffy, ty chuligáne stůj!“
„Hej, moc vás neposlouchá co?“
„Mám ho krátce!“ zařve na někoho v autě. Muž za volantem se zazubí a vztyčí prst. Aspoň někdo mi fandí, pomyslí si a popotáhne si plavky. Kruci mohl se převléknout. Jenže kdo tušil, že z hotelu se vyklube pevnost?
„Mám tě!“ zafuní a nenápadně se rozhlédne. Zahlédne na vodě bójky. Vztyčí se a chce vzít Raffyho za obojek, když se mu vyškubne a běží směrem k lesu. Omyl k budovám ve stínu lesa. Sakra, poleje ho horko, kde se tu vzaly? Běží za ním. To už není hra, myslí si s mrazením v zádech. Teď už jde doopravdy o krk.
„Hej, zadržte ho!“ křičí na strážného před sebou. S hrůzou se dívá, jak vytahuje zbraň. Ne to ne! Raffy se uhne a běží pryč od strážného. Další a další. Bože, kolik jich tu je a proč tu nejsou lidi? Raffy, sakra, co jsi to objevil?
„Stát!“
„Ale co pes!? Jsem policista!“ Tohle snad Raffyho zachrání od smrti.
„Jistě. Ukažte? Bernie, ověř to!“ Raffy zmizel. Udýchaný Shea pozoruje nízké domky na břehu jezera. Co jsou zač? Nebo spíš, co je zač ten hotel?
„Co se to tu děje?“
Li. Usměje se. „Zdravím, utekl mi pes. Rád bych ho v pořádku dostal zpět,“ řekne tvrdě. Je mu jedno, jestli jeho hru prokouknou nebo ne.
„Jistě. Bernie, to je v pořádku. Prosím, pojďte za mnou.“
„Díky. Moc mi na něm záleží. Nechápu, co ho to popadlo. Vycvičil jsem ho, aby poslouchal na slovo. Možná vedro, kdo ví. Mám ho rošťáka moc rád.“
„Ano. Nebojte se, a jak jste se sem dostal?“
Na málomluvného asiata kecá, až se hory zelenají. „Ehm šel jsem navštívit pana Sinice, ale po cestě nazpět mi Raffy utekl, myslím, že měl dost toho sezení v autě. Krásný hotýlek.“
„Ano je.“
„Oh, už ho vidím. Moc děkuji. Raffy, ty zlobidlo, jak se opovažuješ?“ plísní ho, ale prohlíží si výzbroj strážného. To nejlepší z nejlepšího a jeho tvář by se hodila na náborový plakát do cizinecké legie. Ti chlápci by ubili i babičku, pokud by jim to velitel nařídil.
„Moc vám děkuji.“ Usměje se, obrátí se a vede Raffyho k autu. V zádech cítí dva páry očí. Posadí se do auta. Raffy se vesele posadí vedle něj.
„Dostaneš toho největšího lososa, jakého v tomto zatraceném městě najdu. Víš, chci vědět, co ten hotel je zač a hlavně, co hlídá. Co bys řekl hospůdce, nebo pojedeme domu a podíváme se na internet. Myslíš, že tam najdeme odpovědí?“
„Haf.“
„Jsi moc hodný, Raffy.“ Vyjede z parkoviště za pozorné asistence pana Sinice, který stojí u okna v posledním patře hotelu a zamyšleně se za ním dívá. Přemýšlí, kolik toho zjistil. Je chytrý. Možná ho krapet podcenil.
Zvedne telefon a zavolá svého strážce.
„Li?“
„Pane?“
„Co se stalo?“ Li odolá zvednout hlavu. V klidu se dívá za odjíždějícím autem.
„Ten detektiv honil svého psa. Byl v plavkách. Zřejmě se koupal.“
„U nás?“ podiví se Zachary a podívá se na břeh jezera.
„Pane, to by nevylezl ven.“
„Pravda. Hlídej ho.“
„Rozkaz.“ Li sklapne telefon. Zachary nahoře ve svém velkém apartmá přemýšlí co dál. Nebezpečný přitažlivý protivník. Povzdechne si. Tyhle věci nerad dělá, ale bude muset ho odstranit. Nechtěl, ale… telefon.
„Yane.“
„Ani o tom nepřemýšlej.“
„O čem, lásko? Mohu přijet?“
„Ne. A ty víš o čem. Nepřej si mě.“
„Yane, jak to víš?“ Pevně svírá sluchátko a naslouchá smyslnému smíchu.
„Znám tě. Jeho necháš na pokoji.“
„Chceš se mě zbavit?“
„A mohu?“
„Ne.“
„Pak vidíš. A jestli přijdeš za hodinku, můžeš udělat, co jen budeš chtít!“ Zacharymu se rozšíří zorničky. Bude tam. Může si dělat, co chce. Nikdy nepochopí, jak si ho mohl tak omotat kolem prstu. Miluje ho a nikdy nikomu nedovolí, aby na něj sáhl.
Shea zatím usedá v kavárně k internetu. Nechce se mu chodit k sobě domu a pak anonymita je skvělá věc. Kdyby něco, vždy se může stáhnout. Vedle něj s vyčítavým pohledem sedí Raffy. Nakonec odevzdaně si lehne, hlavu položí na tlapy a smutnýma očima si prohlíží kolemsedící. Ocasem zametá kamennou dlažbu neurčité barvy.
„Hm, vypadá to dobře,“ mumlá si při pohledu na hotel, luxusní apartmá a potom mu to dojde. Na tak velký hotel má málo pokojů pro hosty. Pokoje jsou standardní. Ty další nevyužívají nebo jsou obsazeny, a pokud ano kým? Tím hostem s kartou a se psem? Má dál pátrat nebo toho nechat?
Projíždí dál vyhledávače. Celkem nic, ale něco za tím vězí. Zhoupne se na židli, podívá se na Raffyho. Je to vůbec důležité pro vyšetření vraždy nebo ne?
„Raffy, jdeme domu a potom musím do práce nebo se šerif vztekne.“
„Haf!“ Raffy doslova vystřelí k autu. Posadí se vedle dvířek. Shea mu je galantně otevře. Tak co dnes budu dělat, ale ještě nevyslechl jednoho svědka. Milého bledého barmana Yana. Takže je na řadě on. Pocítí vlnu touhy i neznámého pocitu. Strach? Otřese se. Ne, je to takový intenzivní pocit, jako by se něco mělo stát. Možná neměl pátrat.
Telefon.
„Ano, šerife?“
„Kde vězíte?“
Shea se usměje. „Jedu vyslechnout svědka. Potřebujete něco?“
„Ne!“ Ticho. Bože, bude muset jet hned teď. Nedivil by se, kdyby tam byl a čekal na něj. Jenže neřekl jméno svědka. Takže klid, ale podívá se na své oblečení. Proč vlastně ne? „Raffy jedem navštívit jednoho pána.“
„Haf!“
„Znáš jinou odpověď?“ uculí se, ale vzápětí zvážní. Yan, krásný barman, který ho přitahuje, ale kterého nemůže prohlédnout. Je vinným? Má nějakou zvláštní moc? Kým k čertu je a co mu řekne? Na rtech se mu rozhostí úsměv. Zajímalo by ho, zda dostane druhou skleničku zdarma.
