Shounen - ai povídky

Zvonek vypráví

5.

Dračí vejce

Dhar se vrhne k Tairovi a pátravě se na něho zadívá. Je živý a oddechne se, když se paluba opět pod ním zhoupne a on spadne. Stáhne se do klubíčka a chrání si hlavu. Nechce dopadnout jako Tair.

„Nemůžeš něco udělat?!“

Kryl, který se drží stěžně, zavrtí hlavou. „Magie nefunguje!“

Dhar se pokusí vytvořit bariéru a nic. V šoku se zapomene chránit a narazí do malého člunu. Má pocit, že vidí všechny nebeské hvězdy na noční obloze.

„Jak je to možné?!“

„Nevím, ale jsme v průseru!“

Dhar s ním plně souhlasí a zadívá se vzhůru k jícnu hory, kde se ozývá volání hydry. Má pocit, že se změnilo, když se paluba opět zhoupne. Stočí zrak k vejci, nadechne se a odrazí se směrem k němu.

„Co to děláš?!“

Dhar nedopoví a sevře ruce kolem velkého vejce.

Jeskyni se ozve zvuk, který drásá uši i srdce. Je vysoký a hrozivý a oni si mimoděk přikryjí uši. Nesnáší řev.

Dhar vytřeštěně sleduje, jak vejce se kutálí přímo na malý člun. I Kryl to zpozoruje a ohlédne se k ústí jeskyně. Zbledne.

„Dhare chytej ho!“

„O co se snažím!?“ vyjede a jede za vejcem. V posledním okamžiku je zachytí a narazí zády na bok lodě. Má pocit, že už nevstane.

„Myslíš, že to je dračice?!“ Druhá půlka slov zanikne v ryčení. Hledí na mléčně zabarvené vejce. Kryl měl tehdy pravdu. Měli ho hodit do moře nebo z něj udělat omeletu. Neměl poslouchat Taira s tou jeho láskou k drakům. Ohlédne se po něm. Zdá se být v pořádku.

Loď se opět zhoupne, ale směrem k jícnu hory a potom na chvilku se na sebe vytřeštěně zadívají, nadechnou se a zaječí, když loď spadne skoro na dno jeskyně a opět ej vymrštěná vzhůru. Dhar svírá vejce a modlí se, aby to přestalo.

Prosím, Matko, ale tentokrát nikdo se neozve. Všechno zaniká v řevu a bouřlivých vlnách, které omývají stěny jeskyně. Dhar si uvědomí, že se mu začíná obracet žaludek. Snaží se nemyslet na to, když vytočí hlavu a začne zvracet.

Kryl zatím se drží stěžně a sleduje, co to dělá s Jazz. Zřejmě nad ní dohlíží Matka, protože jen se houpe, ale drží pohromadě. Se slzami v očích jí děkuje. Najednou je klid a on pohlédne na Dhara. Oh, Kyrre, když ho vidí zeleného s vejcem v náručí. Zřejmě důkladně Jazz pozvracel. Amatér, pomyslí a potom zaslechne praskání. Strne a jen doufá, že to není spodek lodi.

Sbohem Jazz, pomyslí si a v té chvíli se objeví žlutavý had, který sebou švihá ve vzduchu. Civí na něj a nemůže přijít na to, co dělá had ve vzduchu. Je takový tlustý a potom zbledne, když mu dojde, co to je.

Zařve: „Drak!“

„Já vím,“ řekne Dhar a snaží se udržet pohromadě žaludek. Jak jednou začal dávit, je k nezastavení.

Tair zasténá, ale dál leží a snaží se určit, co se děje.

„Neschopní amatéři,“ pomyslí si opět Kryl a nadechne se. Zřejmě to ve vzduchu je ocas draka. Omyl dračice. Zajímalo by ho, čím se od sebe liší.

Loď se nakloní a on stihne zpozorovat žluté drápy na přídi. Byla chyba se pustit, když klouže po palubě přímo k drápům. Takže skončí v drakově chřtánu. No mohlo být hůře. Jazz, sbohem a sleduje, jak se vynoří hlava a rozhlíží se, zatímco on se k ní přibližuje.

Apaticky se dívá na tlamu se zuby a na modré oči. Tedy oko. Z tlamy vykukuje jazyk. Nemá ani sil se třást, bát se, cokoliv udělat a magie nefunguje a on si je jistý, že zná původce toho jevu. S pocitem hrůzy sleduje přibližující tlamu, když dračice zvedne hlavu a zaryčí. Natáhne pazour a dotkne se vejce. Klidným okem spočine na bytostech, co jsou tady a drze vzali si její vejce. Jeden dokonce to vejce drží.

Odkašle si a Kryl s hrůzou se dívá, jak zelené plachty odvane plameny. Má chuť někoho zabít.

Vstane, protože loď je dokonale znehybněna drakem.

„Hej ty, co si myslíš, že děláš?!“ ukáže obviňujícím pohybem na plachty. Připadá si podivně, když vyhrožuje velkému drakovi, který se na něj dívá a sliny mu kapou na palubu. No možná trochu přehání… „Víš, kolik stály?“

„Dvě stě zlatých Ruanů!“

Kryl vytřeští oči a zalapá po dechu. Přesně tolik stály ty mizerné plachty, kvůli kterým se mu všichni smějí. A teď je z nich prach.

„Ano!“ neví, co říct.

„Výborně. Konečně vás mohu sníst!“ Otevře tlamu a okázale zacvaká zuby. „Můžete buď dobrovolně nebo ne. Dávám vám šanci vybrat si.“

„Proč?“ zachraptí Dhar s vejcem v náruči. „Můžeš si ho vzít.“

„Ale já si ho vezmu, synů Ailinů,“ ujistí dračice pobaveně. „Jen proto, že je v celku, tak dávám vám na výběr, jak ukončíte svůj život.“ Nakloní si ještě víc loď a Dhar s vejcem putuje rovnou k tlamě s ostrými zuby. Na chvilku ho napadne, že pustí vejce a uteče, když si uvědomí, že nemá kam.

„Tak jsi v pořádku,“ zamumlá dračice a olízne vejce.

Dhar si pomyslí, že je dobře, že vyprázdnil žaludek, jinak by zvracel teď.

„Tady?“ podává ji vejce s vynaložením veškerého úsilí.

„Ještě mi ho podrž, buď laskav. Musím přiznat, že jste podivná směsice. Dva Ailini a jeden Asyrián s magickými schopnostmi. Zajímavá kombinace.“

„Nemůžeš se přestat vybavovat a sežrat nás rovnou?“ poznamená Kryl znechuceně.

„Ty se nějak nemůžeš dočkat Brány světla,“ poznamená se smíchem Dračice. „Málem bych zapomněla, jmenuji se Tyhxalsaa, ale říkejte mi Tylsaa.“

„Těší mě, ale co nás nechat na pokoji?“

Dračice zvedne hlavu a zauvažuje. „Ne.“

„Proč?!“ Dharovi rupne v hlavě a zařve na ni.

„Protože jste z mého vejce chtěli udělat omeletu.“

„Kvůli tomu?“ nevěřícně řekne Dhar.

„Jistě. Zlé myšlenky rodí zlé myšlenky. Mohlo by vás napadnout mu ublížit ještě víc.“

„To je kvůli vám dvěma!“ Kryl natáhne ruku před sebe a ukazuje na Dhara. „Já jsem nechtěl z nich udělat smaženici. To oni!“

„Ne?“ podiví se dračice. „Myslím, že jsi říkal něco o tom, aby se vejce vyhodilo do moře.“ Kryl zrudne. „A potom jsi chtěl udělat omeletu. Já vím, smaženice to není, ale výsledek je stejný a ještě jsi měl drzost poznamenat, že se nevejde na pánev!“ Kryla ovane kouř a odsune se. Je konec. Umí číst myšlenky nebo co?

„To víš, že umím,“ řekne pobaveně dračice. Stáhne packu z paluby a podrbe se po hlavě. „Víte, kdyby to nebyla moje povinnost, ráda bych vás nechala žít, ale pak bychom neměli žádnou autoritu. Víte, svěřím se vám s něčím. Nejste moc chutní.“

„Cože?“ řekne uraženě Dhar. On, že není chutný? A přitom Tair říká, že je sladší než grata, kterou miluje.

„Ó dračice, buď u nás srdečně vítána!“

Kryl pohlédne s Dharem na Taira, který se probral. Dhar se začervená. Úplně na něj zapomněl.

Dračice natáhne víc hlavu a nakloní Jazz víc k sobě. Dhar se zapře, aby neslítl do vody, a neví čemu se divit víc. Jestli dračici a jejímu úchvatnému žluto zelenému zabarvení nebo Tairovi, který nejspíš zešílel.

„Ty, jenž vládneš živým tvorům, buď vítána a požehnaná, matko všeho.“

„Ó, to je od tebe milé, ale sním tě taky. Uplatit mě není možno.“

„Taire, magie nefunguje a chce nás sníst!“

„Má na to právo, nejmocnější z nejmocnějších.“

Dhar s Krylem se na sebe podívají. Zdá se, že je to na nich.

„Podívej se dračice…“

„Jak oslovuješ ji nejctihodnější ze ctihodných. Dhare, že se nestydíš! Oslovuj ji uctivě, jak se sluší a patří na tak nádherného tvora.“

Dračice vyplázne pobaveně jazyk a zařičí. „Krása!“

Dhar si povzdechne. Je konec. Ale jak má přivést Taira k rozumu? Odloží vejce a ignoruje velké oko, které ho pozorně sleduje. Je mu z něj trochu nevolno, protože je modré jako obloha a připomíná všechno krásné a ne smrtící. Vstane, upevní vejce, aby se neskutálelo, kdyby náhodou matka dostal šok a spolkla loď. Jde, nebo spíš se drápe k Tairovi. Přistoupí k němu, postaví se a rozmáchne se.

Plesk!

„Co si to dovoluješ?!“

Plesk!

„Dhare, tohle ti neodpustím!“

„Hele, dračice.“

„Jo a co?“

„Jen, že jsi před chvíli dal souhlas, aby nás sežrala!“

„Zbláznil ses?“

„Na to se zeptej sám sebe.“ Tair vytočí hlavu s rudě planoucí tváři a zahledí se na dračici a na loď. Všimne si její podivné polohy, kdy příď je skoro ve vodě a záď ve vzduchu. Potom si začne prohlížet dračici. Je zelenožlutě zabarvená a má obrovské modré oči. Ocas je stočený pod lodi a nenechává nikoho na pochybách, kdo je pánem. Mohutné křídla složené a jsou blanitá. Opravdový drak. Nemůže tou uvěřit.

„To nevypadá dobře.“

„To tedy ne,“ souhlasí tiše Dhar. „Takže vymyslí, co s ní, aby nás nesežrala. Studoval jsi je nebo jsi lhal?“

„To ano, ale to byly jen kousky informací. A proč nás chce sežrat?“

„Protože jsme chtěli připravit z jejího vejce smaženici.“

„To je dobrý důvod,“ uzná Tair.

„Hurá, konečně někdo to pochopil!“ vlnky se zvednou a Tito, který v bezpečné vzdálenosti plachtí, povyletí ještě výš.

Tair se zamračí a snaží si vzpomenout, co se naučil o dracích. Problémem je, že v nich nebyla žádná mluvící dračice ani drak a k tomu parádně uekcaný. Možná by ji mohli umluvit, aby je nechala na pokoji.

„Ale to vejce jsme zachránili ze spáru nějakého vévody, který chtěl být nesmrtelným. Bůhví, co by s ním prováděl,“ hájí se Tair. „Ze začátku jsme netušili, že je to dračí vejce, proto jsme mysleli na jídlo, ale jakmile jsme zjistili, že vejce je dračí, okamžitě jsme ho začali chránit. Mám pravdu?“ otočí se na přátele.

Ti mohutně přikyvují.

Dračice je omrkne. „Lžete, ale zábavně. Myslím, že je na čas ukončit to povídání. Začínáte mě nudit. Tak kdo jde první na řadu? Nebo mám to rozhodnout za vás?“

„A proč nemůžeme používat magii?“ vyhrkne Dhar.

Tair s Krylem to tiše ocení, protože dračice na něj upře modré oko. „Já vládnu magii, já ji mám a je zcela na mně, kdo ji bude používat.“

„Není to trochu sobecké?“ No tak vymyslete něco? Co ji zabít?

„Sobečtí jsou jen lidé. A ne, mečem mě nemůžete porazit. Ne tím, co máte tady, a já nedovolím vám hledat Nesmrtelného.“

„Kdo je nesmrtelný!“ vrátí ji smeč Tair. Kryl s Dharem to v duchu ocení. Každá minuta je dobrá.

„Nesmrtelný je člověk, který svede vykout Nesmrtelný meč.“

„Eeee?“ podiví se všichni tři.

„To nedává smysl.“

„Vám ne, ale mě ano,“ zasměje se a jazykem se olízne. „Mám hlad. Budete ucházejícím zákuskem a dva si nechám na později.“

„Kryle, máš přednost. My dva chceme spolu být, co nejdéle.“

Dračici přestane to bavit a nakloní ještě víc Jazz, až do ní začne téci voda. Dhar s Tairem se neudrží a pomalu kloužou do nastavené tlamy. Jako zákusky, pomyslí si naráz a zavřou oči.

V ten moment se ozve zasyčení a dolu se snese tyrkysová hydra. Zaútočí na dračici a ta pustí loď, která se vymrští s lidmi do vzduchu. Ožene se po Nayfee. Dračice zvedne hlavu a mohutně zařve. Loď se pomalu uklidní v kolébce dračího těla a lidé se tiše rozplácnou o palubu. Výkřiky bolestí se mísí se syčením a řvaním.

Nayfaa divoce kolem ní krouží a doráží. Koutkem oka se snaží zahlédnout Dhara s Tairem a Krylem.

„Dost!!“

Nayfaa strne ve vzduchu a těžce dopadne na zem jeskyně.

Dhar zařve. „Ne!“

„Mlč, človíčku, když s ní mluvím!“

Dhar ztuhne a obrátí se k těm dvěma. Mluví? Vždyť Nayfaa bezmocně leží na zemi a dračice se ji dotýká. Jaké mluvení? Otevře mysl.

„Jak se odvažuješ, ty nevděčná služebnice nás draků, chránit, ty kteří ji chtěli ublížit? Už jsi zapomněla na smlouvu, která vás s námi svazuje? Chceš, abych zapomněla na to a nepotrestala ten odporný čin? Proč je vlastně chráníš? Zapomněli na vás a nechali na pospas osudu. Jsou to lháři, nevděčnicí, jsou to lidé!“

Dhar klesne na kolena a s široce otevřenýma očima naslouchá úryvkům, které mu proudí hlavou.

Zasténá.

Tair se k němu vrhne a obejme.

„Ony mluví, ne…“

Tair s Krylem přikývnou a sledují ty dvě. Nayfaa se zvedne a s hlavou pokorně skloněnou stojí před dračici.

„Vznešená paní, oni jsou naším pánem. Oni jsou naši druhové. Svázali jsme s nimi své životy. Změní se to, vím. Oni nevěděli, ale on to změní, prosím ušetřete nás. Zavolala jsem vás, vznešená.“

„To byla tvoje povinnost, neoháněj se tím. Měla jsem je hned sežrat.“

„Vznešená…, prosím.“

„Prosíš, za ty, kteří málem vás vyhladili? Hle, to je ten, který vás všechny v bitvě zničil, a potom jste strádali o samotě a trápili. Viděla jsem vás žal.“

„Smlouva…“ namítne Nayfaa.

„Smlouva nás, draky, stále zavazuje, abychom vám pomáhali a vy nám sloužili. Což nevíš, že některé smlouvy se nedají zrušit?“

„Já vím, ale můžeme znovu vzkvést do bývalé slávy. Opět budeme celiství. Má paní…“

Dračice zvedne hlavu a přemýšlivě se zadívá na muže na palubě. Podle ní si nezaslouží žít a měli by zemřít. Ten jeden je zabiják a druhý dobrodruh a třetí, ten mohl povolat Nayfuu, je válečníkem. Osud se dá změnit. Draci mají tu moc, ale tihle smrtelnicí… a zarazí se. Natáhne hlavu a šťouchne do vejce. Na vše zapomene a zařve radostí.

Nayfaa na vše zapomene a vzlétne. „Vím paní. Hned jsem je začala chovat, myslím, že je čas. Taková událost. Těšíte se?“

„Samozřejmě, že ano. Nemohu se toho dočkat. Odnes ty ropuchy z mého pohledu.“

„Ano paní.“

Dhar v bezvědomí nic neslyší a mysli se  mu míhají obrazy dvou mysli, které jsou odlišné od jeho a přitom se dokážou propojit.

Nayfaa vzlétne, chytne Kryla a položí ho pod strom. Tair se snaží tomu zabránit, ale vzdá to. Nakonec odnese Dhara. Dračice se nedočkavě dívá na vejce, na kterém jsou vidět sotva viditelné prasklinky.

„Co se děje?“ optá se Tair a posadí se. Vzápětí zaúpí, jak ho rozbolí celé tělo. „Mám pocit, že mě mučili.“

„Já taky. Nevím, co se děje. Dělá mi starosti Dhar. Myslím, že se nějakým způsobem napojil na Nayfuu.“ Oba se skloní k Dharovi a zkoumají mu tep. Tair zavře oči. Žije. Je šťastný a snaží si nevšímat rozbolavělého těla.

„Můžeš se s ní zkontaktovat?“

„Ne, a když vezmu v úvahu, co se stalo Dharovi, neudělám to.“

„Dobře. Udělám to já.“

Kryl zavrtí hlavou, ale nic neřekne. Tair otevře mysl, ale nedokáže nic zachytit. Bouchne do země a zaskučí bolesti. Kdyby aspoň fungovala magie!

Zadívá se na dračici, která švihá špičkou ocasu do vody. Vypadá navýsost spokojeně a Nayfaa rozjařeně. Co se tam u Kyrrových temných zubů děje?

„Co budeme dělat?“

„Nevím,“ řekne lhostejně Kryl a uvelebí se u stromu. Nemůžeme dělat nic. Jen čekat.

„Nesnáším čekání! Něco se dá vždy dělat?“

Kryl, který se opřel o stěnu jeskyně, otevře oko a zahledí se na rozčileného Taira. „Zkusit to můžeš, ovšem, jestli se ti to povede, je jiná. Hodně štěstí.“

„Nepomůžeš?“

„Ne. Počkám, až se vzbudí Dhar a vysvětlí, co viděl.“

Tair vstane a zaskučí. Dobelhá se k vodě a nabere vody. Polovinu ji rozlije a tak na Dhara dopadne pár kapek. „U Kyrrových nohou, je to těžší, než jsem si myslel.“

„To není špatný nápad,“ poznamená Kryl.

„U Démoniny paní, tak mi pomoz a neválej se tam. Jsi horší než Tito a kde je ten zmetek?“

Kryl zvedne ruku a ukáže vzhůru. „Nevím, jestli bys ho dokázal sundat dolu, ale volat můžeš. Tito! Tito! Tito!“

„Nech toho. Ten je svým vlastním pánem. Nesletí, dokud nebude chtít.“

Kryl zklamaně pokrčí rameny a zvedne se. Odváže od pasu mušli a dones ji k vodě. „Zacpi si uši.“ Tair to rychle udělá a tak jen zaslechne pískot. Vezme od ztuhlého Kryla mušli s vodou a donese ji k Tairovi. Vychrstne ji do obličeje. Skloní se nad ním a čeká. Pohnul se. Donese mušli opět k vodě a zaváhá. Kryl je stále ve stejné pozici. Dřepí u vody, která mu omývá vysoké boty a dívá se do ní. Sevře rty a jednu rukou ji ponoří do vody, zatímco druhou si ucpe ucho. Sedí s mušli vytaženou a dívá se. V duchu zakleje. „Jak dlouho to bude trvat?“ myslí a zírá na vlnky způsobené dračici

Dhar se zatím probere a zamrká. Má pocit, že má z mozku kaši. Zasténá bolesti, ale leží dál. Pohne hlavou a stočí zrak k Jazz a k břehu. Zavře oči. Nechce se mu přemýšlet a tak jen leží, když najednou něco vedle něho těžce dosedne a strčí do něho.

„Běž pryč!“

Opět šťouchnutí a náznak splynutí myslí.

„Aaaaa,“ zařve Dhar a schoulí se do klubíčka. Tair se chce otočit, ale je zcela nehybný. Koutkem oka zaregistruje jemný záchvěv u Kryla. Možná na něho to přestává působit? Později, jestliže to přežijí, se ho optá, co je to za mušli, i když podle znehybnění je to jasné.

Nayfaa zkoumavě pohlédne na Dhara a vzlétne k dračici. Ta se k nim otočí a pozoruje je. Vytočí hlavu a dotkne se jich. Potom se otočí k vejci a zoufale je pozoruje.

Dhar pocítí, že ho zaplavuje cizí vlna. Příjemná, ale nikdy takovou nepotkal. Léčí ho prazvláštním způsobem. Jinak než lístky Matky nebo jejích léčení. Je rychlejší a taky trochu bolí. Neví proč. Posadí se a chytí se za hlavu. Mohla mu taky vyléčit mozek. Pořád má pocit, jako by po něm skákali dva bhaři.

Nayfaa radostně zasyčí a dotkne se Dhara. Ten se nadechne a otevře mysl. Neuvědomuje si, že zatíná ruce do svalů u nohou. Ví, že to musí udělat, ale před očima má stále tu děsivou hrůzu rozhovoru, která mu zaplavovala mysl.

Nayfaa ho pozoruje a pomaličku se dotkne Dharovy mysli.

Dhar  uvolní ruce a dotkne se hřebenu. Nesměle ho pohladí. „Co se děje?“ pokusí se zformulovat otázku a potom doplnit to obrázkem. Nechápe, proč to nevyzkoušel dřív.

Radostné zasyčení ho přesvědčí, že pochopila. Ukáže vejce, malé dráče a skořápky.

Dhar zamrká a zvedne se. Přejde ke Krylovi a Tairovi. Naprosto tuzí, i když Kryl už projevuje první známky života. Najednou ho Nayfaa chytí, vznese se s ním a položí na palubu. Polkne, když zahlédne vejce a vedle sebe velké modré oko. Proč musí být tak velké? Zařve v duchu a odsune se.

Dračice se po něm ohlédne, natáhne hlavu a přistrčí ho k vejci.

„A co jako mám s tím dělat?“ Pozoruje vejce a všimne si jemných prasklinek. „Nayfaa?“

Ta usedne vedle něho a ukáže, jak on rozbijí vejce. V ten moment Tylsaa zařve a udeří je. Nayfaa syčivě zanaříká a Dhar se chytí za hlavu. Takhle to dál nejde. Potácivě se zvedne a snaží se nedbat šílené bolestí.

„Dost!!“

Nayfaa se přikrčí a Dračice ztuhne.

„Jestli chceš pomoci, nedělej to a uzdrav mě. Víš, jak to bolí, ty přerostlá ještěrko?“

„Nejsem ještěrka, ty cvrčku!“ dojde trpělivost dračici. „Vyndej mé mládě z vejce a nechám tě žít!“ Dhar opět ucítí tu dravou léčitelskou vlnu. Zaskučí, ale je mu lépe. Ale jak to rozbít? Bouchne do vejce rukou a zaúpí.

„U Kyrrových chlupatých vousů, co to je? Železo?“ zamyslí se a jde pro kus klacku. Rozpřáhne se a nic.

„Hele, proč to neuděláš sama?“ ukáže na dračici, ale ta se jemně dotýká vejce a ničeho si nevšímá. „Nayfaa, proč to neudělá sama?“ Ukáže vejce rozbíjené drakem.

„Nemůže,“ a doprovodí to obrázkem mrtvého dráčete a nářek matky.

„A kdo to jinak dělá?“ Představí několik osob a zvířat jak rozbíjejí dračí vejce.

Nayfaa se ošije a potom ukáže podivné tvory, jak mlátí do vejce.

Dhar se rozesměje, když ucítí oheň a zlobu.

Obraz se změní a on strne, když vidí ty tvory požírány dráčetem.

„Ne, Nayfaa, já chci žít.“ Odmítne spolupráci na rození mláděte.

Dračice na něho upře modrý pohled a on vidí, jak dráče požírá Kryla s Tairem.

Posadí se. Neví, co má dělat. Smát se nebo brečet.

Nayfaa se ho dotkne a ukáže mu, že se obětuje. Dhar ji obejme. Ne, odmítne. Zvykl si na ní a má velmi rád. Nedovolí té příšerné dračici, aby kohokoliv snědla. Ukáže ji obraz, jak Nayfaa odnáší Kryla s Tairem ven z jeskyně.

Jemné odmítnutí ho zarazí.

Hydry slouží drakům. Obrazy velkých hor a ony slouží jim jako sloužící i jako potrava. Velká zlatistá hydra, Ailini, velký boj a smlouva, že budou svobodné, ale podřízení pořád zůstává. Ony jsou draci, kteří se nevyvíjeli dál. Smutek a bolest provází obrazy dávných vzpomínek.

Dhar vstane a postaví se před dračici.

„Vrať mi magii!“

Dračice pomalu skloní hlavu. Má pocit, že souhlasí, i když odmítá se s ním bavit. Zkusí udělat bariéru. Funguje a ihned vyléčí Kryla s Tairem. Na rozbití vejce by byl lepší Tair, protože umí víc útočných kouzel, ale musí to dokázat. Pochybuje, že jim dvěma vrátí magii.

Postaví se dál od vejce a vytáhne meč. Zazubí se a obalí ho tvrdosti. Teď jen správně seknout. Vykřikne a dá do úderu veškerou sílu podpořenou kouzlem.

Prask.

Dhar zajásá, když uzří většinu prasklinu. I Nayfaa radostně zapiští a dračice Tylsaa se natáhne, aby lépe viděla.

„Dále!“ zabouří mu v mysli, ale méně tvrdě než před chvílí.

„Nech mě na pokoji! Nemohu se soustředit!“ vyštěkne na dračici a ta zafuní. Nayfaa zasyčí a láskyplně mrkne na Dhara.

Prohlédne si meč. Ani škrábnutí. Výborně. Opět ho posilní kouzlem, nadechne se, rozeběhne a opět tne. Tiše to praskne a Dhar zajásá. Ještě pár seknutí a dráče vysvobodí a potom nastane nová válka. Musí se ještě rozeběhnout čtyřikrát, než skořápka dostatečně popraská a ozve se slabší řev. Dráče je stejné jako matka, pomyslí si Dhar a zruší kouzlo. Smutně pozoruje, jak se meč rozpadá. Dokonce ani jílec nevydržel údery do vejce.

Dračice pozoruje vejce, které praská a jak z něho vychází jemný řev. Nakloní se k němu a šťouchne do něj.

Dhar je nadšeně pozoruje. Vida, tak pomáhal odrodit dráče, když je stržen Nayfou k zemi a stačí vytvořit jen tak tak bariéru. Střepy z vejce se rozletí do všech směrů a zabodnou se do stěn jeskyně, stěžňů a paluby.

„Děkuji ti, nejsi zraněná?“ optá se, když ucítí vlnu potlačované bolestí.

„V pořádku?“ a obrázek, jak jde k dráčeti.

„Prrr!“ zadrží ji a stoupne si před dračici. „Máš, co jsi chtěla, můžeš jít.“

„Jídlo pro malého.“

„Nemá snad jméno?“

„Jméno dostane, až bude velký!“ zařve dračice a on se ocitne u dráčete, které se po něm dychtivě natáhne a potom nic.

Dračice vyvalí oči a zírá, jak se dráče lísá k tomu člověku. Zařve vzteky a loď se nebezpečně zhoupne.

Nayfaa se k nim přiblíží a nechápe taky, co se děje.

„Taire, víš, co se tam děje?“

„Trochu. Jen to, co mi stihne Dhar předávat. Drače se nemohlo vylíhnout a Dhar to udělal místo nějakých podivných tvorů, které potom mládě sežere. Odporné.“

„Hezká vyhlídka za pomoc.“

„JO a my měli skončit na jeho jídelním lístku.“

„Nerad bych takhle skončil a co ty.“

„Taky, ale kolem té potvory se k ústí jeskyně nedostaneme.“

„Vyhlídky to nejsou dobré. Možná jsem neměl námořníky pouštět tak brzy,“ cynicky řekne Kryl, ale Tair ví, že by to neudělal.

„Ale dráče příliš s matkou nespolupracuje.“

„Cože?!“

„Odmítá Dhara sníst!“ rozesměje se Tair. Kryl na něj kouká jak na blázna. „On se k němu lísá jako štěně. Nápadně připomíná mi to mě,“ dodá a uklidní se. „Je škoda, že to nemohu vidět.“

„Já to nemusím vidět,“ řekne Kryl.

„Sněz je!“

„Proč?!“ zařve drak a z tlamy mu vyletí chladivý obláček. Dračice přimhouří oči. Celý otec. I ta zelenomodrá barva odpovídá jeho otci. Neměla si vybírat tak útlocitného partnera. Bouchne ocasem a dolu se snese sprška drobných kamínků.

„Protože musíš jíst!“

„Ale já je nechci jíst. Sežeň mi něco jiného!“ poručí a rozvalí se na palubě. Modrozelený ocas buší do stočených lan.

„Ty je sníš!“ rozpálí se Tylsaa.

„Proč?“

„Protože to tak je. Musíš je sníst.“

„Já chci něco jiného. Mám rád ryby. Ulov mi nějakou,“ poručí si a přetočí se na hřbet. Prackami rozpustile zamává ve vzduchu.

Nayfaa nevěřícně zírá na dráče. Nikdy neslyšela o takovém chování.

Tylsaa vypustí páru a dívá se na dráče. Bude k ničemu, ale je to její mládě. Zvedne se do výšky a rozhlédne se po jeskyni. Není její, ale jiné dračice, ale poslouží stejně. Vztekle si odfrkne. Odsune loď, až se ocitne napůl na zemi a ponoří se do vody. Za chvilku na loď začnou létat ryby, které dráče pohlcuje. Jednu si dokonce uzme Nayfaa.

„Mami!“

„Co je?“ zaryčí dračice a vynoří z vody hlavu.

„Mám dost. Půjdeme?“ Vyšplhá se přes zábradlí a sletí do vody. Vyjekne a vykřikne. Začne se plácat a všichni mají pocit, že se směje radostí.

„Jak rozkošné,“ poznamená fascinovaný Tair.

„Myslím, že bude matce hodně brnkat na nervy.“ Zvedne se a přistoupí k lodi.

„Vyhrál jsi Dhare, synu Ailinů, ale nemyslí si, že ti to zapomenu!“

„Děkuji!“ připitoměle vykřikne Dhar. Z vody vykoukne malá dračí hlava a zařve, než se úplně ponoří.

„Tomu se říká nepořádek.“

Dhar obejme Nayfuu a tře si tvář o hebkou pokožku. „Děkuji ti dračice.“

„Jsem hydra a jmenuji se Nayfaa,“ podotkne a ukáže obrázek sebe samé. Dhar ji políbí.

„Já vím. Hej, co se flakáte?“

„Počkej chvilku. Nesnáším mít loď na souši a máš, co vysvětlovat.“

Kryl se postaví a natáhne před sebe ruce. Jemně sevře Jazz mezi rukama a snese ji na vodu. Otáčí ji dokola a prohlíží si způsobené škody. Po chvilce zavrtí údivem hlavou. Žádné nejsou až na shořelé zelené plachty, ale ty se dají nahradit. Přenese se do kajuty a vytáhne z truhly nádherný kobereček, láhev vína a ovoce. Snese se před stromek a položí před něj dary. Skloní hlavu a tiše začne zpívat Děkovnou modlitbu.

Dhar, který ho sleduje, se k němu přidá a jeskyní tiše se rozléhá dvojí hlas. Ozvěna rezonuje a vznáší se nahoru, až k Titovi.

Tito usoudí, že nebezpečí pominulo a snese se na palubu. Zakrouží, dva kroky po palubě a složí křídla. Odfrkne si a potřese černou hřívou.

Tair k němu přistoupí, ruce dá v bok a nadechne se. „Tito jsi zbabělec…Auuu,“zařve, když mu Tito šlápne na nohu a po chvilce sleze s ní. Přejde na stranu, kde je strom a naslouchá zpěvu. I Tair k nim přikulhá. Pohlédne na Tita a zatahá ho za černou hřívu. „Já vím. Co mi chceš říct.“

Dary zmizí a Dhar s Krylem se zvednou. Stojí vedle sebe a tiše pozorují stromek.

„Jedeme domu zjistit pravdu.“

„Už jsem zvědavý. Tohle někomu vyprávět, skončím v domě pro nevhodně nemocné,“ zakřičí v odpověď Tair a usměje se. Domu a vzpomene si. Žije a může plánovat pomstu. A nejlepší je na tom, že mu Dhar pomůže.