Shounen - ai povídky

Námluvy po anglicku

Fantastické! Jediná myšlenka, která koluje nahému Jackovi v hlavě. Opřený o polštář leží na posteli a otevřeným oknem pozoruje oblohu, koruny stromu a nechává si chladit tělo příjemným větříkem. Neví, co se stalo v koupelně a jak to nazvat. A to k ničemu, skoro k ničemu, nedošlo.

Vešel rozhodně nečekaje, že ho najde ve sprše, ale když ji zaslechl, rozhodl se velmi rychle. Mohl se aspoň přesvědčit, co pan Koucký nabízí. Uchechtne se při vzpomínce, jak mu vyrazil dech. Jistě, oblečený vypadal dobře, ale bez šatů je úchvatný. Nádherný rozkošný mazlíček. Mohl by být sladký jako Michal z čajovny, ale to je tak na podívání, fantazie a podobně. On osobně dává přednost sportovnějším typům. Jo, přesně a trochu takovým neposedům. Pak má pocit, že není učitelem, ale pořád studentem.

Tak udělal, co mu velel mozek, srdce, tělo i dušička, to co on chtěl a důkladně prozkoumal, co se mu tam nabízelo. Později samozřejmě hodlá prozkoumat každý milimetr a nejen pohledem, to dá rozum. Cítí se jako mladík. Opět se uchechtne a zvážní. Popravdě to dál ani nečekal. Myslel si, prohlédneš si ho, podíváš se a odejdeš. To, že si ho přitáhne do náruče a políbí jak vyprahlý cestující na Sahaře, co po týdnu uviděl láhev vody, nečekal. Ale udělal to a před chvilkou dořešil dozvuky toho, co to v něm vyvolalo.

Jen doufá, že i Vašek nespí a převaluje se v posteli - velké posteli stvořené k hrátkám. Kruci, už zase. Je prostě nadržený a potřebuje pořádný sex. Jenže to potřebuje už nejméně dva měsíce a pořád se nějak neodhodlal někam zajít, někoho sbalit a ulevit si.

Začal ho líbat, a když se dočkal vstřícné odezvy, tak si ho přitáhnul a ponořil se do jeho úst. Jenže z ničeho nic jako by to nebyl on a neříkal si ´Nic neudělᚨ, klesnul před ním na kolena, sevřel ho do ruky a jazykem ho začal laskat. Ignoroval Vaškovo trhnutí a jen se věnoval rozehřátému voňavému tělu a jeho chloubě. Odhrnul chloupky, jemně, jako by ho mohl poškodit a fascinovaně zíral, jak nabývá na objemu a mohutní. Zřetelně cítil pýchu na to, jak na něho působí, a že ho vzrušuje a potom zaregistroval ruku ve vlasech a přestal se ovládat.

Mohl to udělat jemně, ale byl tak sladký a on ho chtěl ujistit, že se s ním bude mít dobře. Vzal ho do úst, do rukou a udělal mu to. Nejkrásnější vyvrcholení, jaké zažil a on měl pocit, jako by se udělal sám.

A potom zdrhl jako, jako, ehm, neví co, ale asi vůl. Mohl ho vzít do náruče a odnést do postele, potěšit se a ukojit svoji žádostivost a touhu po sexu. On místo toho zdrhl, zavřel dveře svého pokoje, rychle z kalhot vydoloval svůj penis a s promítáním scény v koupelně se udělal. Dvakrát. Podruhé už nahý na posteli.

Konec historie. Teď tu leží na posteli a jeho ruka začíná opět hladit a mazlit se se svou chloubou. Zavře oči a bude si představovat, jak s ním leží na pláži a jeho ruka ho konejší i vzrušuje a on mu říká, co má rád a co ne, a co chce udělat, a jak je pro něho důležitý. Což je pitomost, protože je to jen krátký flirtík nudícího se studenta. A jeden pro druhého neznamená nic. Zasténá a zrychlí tempo laskání. Vyvrcholí a zasténá úlevou. Pak natáhne ruku k vlhkému ručníku a očistí se. Zívne. Snad konečně bude moci spát. Před spaním nezná nic lepšího, než se pomilovat nebo v tomto případě udělat se a dnes hned třikrát. To už se mu nestalo hodně dlouho. Přitáhne si tenkou pokrývku, která částečně leží na zemi a přikryje se. „Dobrou noc Vašku.“

Ten zatím vyjde z koupelny, ohromený situací a zaleze do postele. „Senzační zážitek!“ řekne nahlas a pak se rozesměje. Je mu tak dobře. Popravdě čekal všechno možné jen ne tohle. Když ho uviděl ve dveřích, dostal strach, co chce dělat a pak ten polibek a vzápětí chaos v hlavě i v těle – nevěděl, co dělat a tak to nechal plavat. Stejně po tom toužil už nějakou dobu. Jen nepočítal s tím, že to Suchar Hastings vezme takovým hopem. Jistě, Míša povídal, že přesně ví, co chce, ale přece jen tak rychle?

Námluvy nečekal, ale tohle taky ne. Když před ním klesl a vzal ho do ruky a úst, myslel, že vyletí z kůže. Má rád, když mu to tak holky udělají, ale to bylo jen takové neškodné nic nedělání a jen jedna to uměla. Nebo si to myslel, ale po tom, co udělal Jack – Božské, úžasné, skvělé, ohromující… Docházejí mu superlativy pro ten zážitek a tělo! To je tak spokojené, že málem blahem vrní.

Vzpomene si, jak mu vjel rukou do vlasů. Drzost, ale v tu chvílí měl volné ruce a neměl co dělat a tak se díval, jak ho uspokojuje a zničehonic se chtěl dotknout těch vlasů, prohrábnout je, zjistit jaké jsou. Vjel do nich a sevřel. Ani nevěděl, co čekal, ale jsou měkké, krátké a on ho hladil jako pejska, který něco udělal dobře.

Zasténá. Pitomé přirovnání. Není pejsek, ale když zvedl hlavu po jeho vyvrcholení a zahleděl se do jeho zelených očí, viděl v něm chuť ho odnést do postele a udělat se v něm.

Otočí se na druhou stranu a zadívá se na obraz s motivem lodi. Nechal by ho, ať si dělá, co chce. Jo, a pokud to bude chtít příště – neodolá mu. Je jako světlo, které ho k sobě láká, vábí a zve a on je noční můra, která k němu letí blíž a blíž.

Tvůj pohled na mém těle,

Láká noční můru,

Tvoje ruce na mém těle,

Přitahuji noční můru.

Tvoje rty na mých,

Ničí noční můru v světle touhy.

Zas další pitomost. Proč musí být takový, jaký je? Proč ho musí přitahovat a proč je tak skvělý? Mít jednu chybičku. To ne. Pan dokonalý profesor. Vždy se takovým typům vyhýbal a najednou jeden takový si s ním dělá, co chce a on mu to dovoluje. 

Nejjednodušší co může udělat je, že to celé zaspí. Zachumlá se do pokrývky a s úsměvem na rtech usne.

„Ježíši ať toho nechá!“ zamumlá ráno a nakrčí nos, jak ho na něm zalechtá sluníčko. „Dej pokoj!“ křikne a přetáhne si pokrývku přes hlavu. Budit ho tak brzy. To se dělá?

„Měl bys vstát,“ Jack se odmlčí. „Vrabčáčku!“ a začne se smát. Nikdy ho tak neviděl.

„Padej!“ zavrčí Vašek. Ráno nezná bratra, a kdyby mohl, vraždil by. Zašátrá po pokrývce, aby se přikryl.

„Chceš pomoci?“ optá se Jack drze. Spokojeně mhouří oči, když si ho v tomto rozespalém stavu prohlíží. Možná jsem omládl, pomyslí si. S ním je to tak snadné.

„S čím? S tímhle nic neudělám,“ zavrčí. „A nech mě spát. Možná to slehne!“ Snaží se mu vytrhnout pokrývku z ruky.

„Slehne? To slyším poprvé.“ Pustí pokrývku a sedne si na okraj postele.

Vašek ztuhne, když ucítí ruku na přirození. Už zase? Ale proč ne. „Mluvil jsem o vlasech!“ vysype ze sebe místo toho.

Smích. „Aha a já zas o něčem jiném. Tvé vlasy nechám ve tvé péči, ale to druhé patří mně. O to pečovat nemusíš. Zvládnu to dokonale sám, ale to uvidíš.“ Vašek zrudne. Neřekne přímo co, ale on to ví stejně jako Hastings. Přitáhne si pokrývku aspoň do klína a zamžourá. Teď už neusne, ani kdyby si vzal teplé mléko.

„Děkuji moc za takovou péči, ale vždy jsem zvládl veškerou péči o sebe sám.“

„To vidím.“

„Jak to myslíš?“ naježí se Vašek nad tím tónem.

„Tím myslím, že ho naprosto ignoruješ a nepečuješ o něj. Je tam jak v zarostlém pralese!“

„Pra… Pra… Pralese?!“ vykoktá s představou zeleného pralesa a jeho, jeho...

„Jistě. Potřebuje něžnou a stálou péči. Není to něco, čemu se věnuješ sem tam. O takový poklad musíš pečovat denně.“

Vašek zírá. Suchar? My jsme se zbláznili. Je asi takový Suchar jako on pedant.

„Myslím, že s tím bychom mohli začít ihned.“

„Ihned?“ hlesne.

„Ano. Ihned. Už je poledne. A hned jak se najíme, tak tě vezmu na svoji Jitřenku. Projedeme se.“

Vašek má pocit, že angličtinu nikdy neslyšel, natož aby se ji učil. Má pocit, že na něj někdo mluví svahilsky.

Jack si ho zálibně prohlíží. Vypadá jako rozčepýřený vrabčák, který je úplně mimo, a proto potřebuje péči jako sůl. Probudit se v takovém stavu.

Ráno odchytil Rivii, což nebylo tak těžké a poprosil ji, jestli by tady Vaška nemohla nechat déle.

„Jacku, co zas máš za lubem?“

„Rivie. Je to můj student.“

„Přitažlivý student.“

Cítí, jak se červená. „No ano, ale pořád je to můj žák.“

„Se svým studentem není trestné spát. Četla jsem to na internetu.“

Proč musí být tak pokroková?

„Nemusíš přede mnou nic předstírat. Dobře. Víš, plánovala jsem ti v tomto domě svatbu.“

„Já vím a děkuji. I přese všechno jsi na mě nezanevřela.“

„Proč bych to dělala?“ zaskřehotá a potřese hlavou. V ruce drží jemný šálek z porcelánu a upijí. „Jsi můj oblíbený vnuk, a když jsem tě viděla líbat se s tím klukem, co tu byl ubytovaný, vzdala jsem to, že by sis sem přivedl nějakou dívku a vedl můj penzion dál. No hlavně, že se to nedozvěděli jeho rodiče.“

„Tys mě viděla?“

„Nejsem ještě tak stará a pitomá taky ne. Můj nebožtík manžel si taky občas vyrazil do Londýna za chlapci. Myslel si, chudák, že to nevím.“

„Fakt?“

„Jistě. Myslím, že až do své smrti nevěděl, jestli se mu líbí víc ženy nebo muži. Rodině to nevykládej a běž ho probudit. Jaký máš program?“

„Program?“ nechápavě vykoktá Jack.

„Vy mladí. Prostě, kam ho chceš vzít. Na ten zbytek, co tam s ním chceš a nechceš dělat, se ptát nebudu. Přece máš nějaký plán ne?“

„Nemám.“

„Nedivím se, že to s vámi jde od deseti k pěti a jsi stále svobodný, a pak kdyby něco, svatba bude tady u mne. Vezmi ho na Jitřenku a do Pašerácké zátoky. Je tam pěkně a ticho a každý tam rád jezdí.“

„Rivie, já nemám slov.“ Odkud zas ví tohle?

„To je dobře. Marie?“

„Madam, jsou tu nějací lidé.“

„Děkuji a máte ten stůl za tou palmou. Hlad budete mít oba a nech moje croissanty na pokoji.“ Klepne ho přes ruku. Jack se usmívá. Má Rivii hodně rád, ale taky už není nejmladší. Až odejde, bude mu smutno. Po ní i po tom domě, ale hlavně po ní.

„Chtěl bych se jít umýt.“ Vytrhne ho z myšlenek na Rivii a jejích ranní rozhovor.

„Tak běž. Budu čekat dole a neodbuď to. Opravdu se budu muset zaměřit na to, abys o sebe lépe pečoval. V tomhle stavu by se ti mohlo něco stát.“ Zvedne se a zamíří ke dveřím. „Deset minut ti stačí.“

Vašek zasténá. Měl poslechnout Míšu a nic si s ním nezačínat. Jenže copak tohle mohl tušit?

„Minuta už je pryč. Pokud tam nebudeš včas, dojdu si pro tebe!“

„Zmiz!“ hodí po něm polštář. Nechápe, proč u postelí nejsou vázy nebo kladiva. Občas by se takové věci hodily.

Vymotá se z pokrývek, otevře batoh, vyndá jídlo, rozhlížejíc kam je dá  zaregistruje malou lednici a nacpe tam dózy od babičky. Ze dna batohu vyhrabe věci na sebe. Volné tričko, volné kalhoty s vázáním na šňůrky a boxerky. Zívne si a přejde do koupelny. Zasténá a začne se tahat za vlasy.

„Bože je to horší, než jsem si myslel!“ něco takového na hlavě snad nikdy neměl. Namočí ruce do vody a začne si ji na ně stříkat. Vlhké si je prosuší a učeše. Minuta. Sakra!

Rychle si vyčistí zuby a přitom poskakuje na jedné noze, na druhé a souká se do oblečení. Sandály, vyplivnout pěnu, vykloktat, zářivý úsměv, štípnout do tváří.

„Jsem hotový!“ otevře dveře a zářivě se usměje na Hastingse. V tričku s modrými proužky a tmavomodrými kalhoty vypadá úžasně.

Jack ho přejede, jak je oblečený. „Je to lepší?“

„Jo. Voda pomohla.“

„Ty ho zničíš. Dávat si na něj vodu?!“

„Vlasy.“ Má pocit, že to není profesor, ale někdo jako Míša nebo Martin. „Tamto je ve stejném stavu!“ vyzývavě prohlásí.

„Tak to musíme napravit. Musím ti dokázat, že jsem příkladný ošetřovatel a nic nezanedbávám.“ Strká ho do pokoje.

„Děkuji, ale myslím, že péči zatím nepotřebuje. Spíš ji potřebuje žaludek.“

„Tak jdeme na snídani, ale opravdu by to dlouho netrvalo a cítil by ses lépe.“

Vašek je v pokušení zaplout do pokoje, stáhnout si kalhoty a nechat ho ať o něho pečuje. Ne. Nebude jako on. „Jídlo!“ řekne pevně.

Jack se rozesměje nad jeho rezolutním prohlášením. Vstane, otevře dveře a rukou ho pozve ven. Zavře dveře a se stále pobaveným úsměvem jde za Vaškem dolů. „Za palmou,“ prohodí k němu a namíří si to tam.

„Time!“

„Bratránku, jak ses vyspal?“

„Já dobře, ale pokud se to ještě jednou stane, očekávej, že tady končíš a pošlu tě k rodině. A konečně nalij!“

„Nemyslíš to vážně, že ne!“

Vašek se podiví jeho náhle bledé tváři.

„Naprosto.“

„Dobře, ale nechtěl jsem.“

„Já vím, ale udělal jsi to a počítá se výsledek.“ Vašek mlčí a účastně pozoruje chudáka Tima. „Rivii musel pomoci naprostý cizinec. Víš, jak se asi cítím?“

„Omlouvám se.“

„Mně ne, ale Rivii ano a mazej. Nech ji tady.“ Tim položí konvici a zmizí.

„Nemus…“

„Nepleť se do toho. Tak co nám Alberto, uvařil?“ Nadzvedne pokličku. „Samé dobroty. Naber si a jez. Budeš to potřebovat.“

Vaškovi zakručí v žaludku a tak si vezme něco podobného housce, vajíčka, salám a nalije horký čaj z konvice, kterou tu zanechal chudák Tim.

„Jacku, vyděsil jsi ho,“ zachraptí u nich hlas. „Přece víš, že to nemá doma lehké.“

„Já vím, Rivie, ale tohle nemůže dělat. Když ho nepohlídají doma, tak kdo?“

„Já vím. Dobré ráno, Václave.“

Vašek zamrká nad oslovením. „Vašek stačí, paní Rivie.“

„Galantní. Tak si to užijte a nezapomeňte zajít za Albertem.“ Odejde a Vašek si všimne, jak ji Jack sleduje s láskou, ale i s lehkým zamračením.

„Máš ji rád.“

„Kdo ne?“ opáčí lehce. „Najedený?“

„Ano?“ dopije čaj a vstane. „Kam teď, generále?“

„Za Albertem, neslyšel jsi Rivii? A pak dolů do přístavu.“ Vstane, odloží ubrousek a oba vyjdou ven. „Víš, nejdřív ale musíme udělat jednu věc.“

„Jakouuu?!“ protáhne, když je vtažen do vedlejšího pokoje a přiražen na zeď.

„Dolů!“

„Co dolů?!“ nechápe Vašek, ale to už mu Jack stahuje kalhoty dolů. „Počkej, teď, tady?!“

„No dovol, máš mě za úchyla nebo co?“ rychle mu stáhne boxerky a zatočí s nimi na prstě. „Tohle na Jitřenku nepatří a teď se oblékni.“

Vašek bezmocně sleduje boxerky, jak bleskově mizí v nějakém šuplíku. „Vrátíš mi je?“

„Jistě. Nesbírám spodní prádlo svých milenců, i když to není tak špatný nápad. Vidíš, hned vypadáš lépe.“

Vašek udělá krok. Je to divné, ale pochybuje, že odmítnout jít nebo získat boxerky násilím, by se setkalo s úspěchem.

Najednou ucítí ruku na zadku, jak ho hladí. Zavrnění u ucha. „Vzrušující vědět, že pod nimi nic nemáš. Plác!“ přistane mu lehké plácnutí na levé části pozadí. Trhne sebou. Míša měl pravdu. Tohle nesvede ukočírovat ani za zlaté tele s prasetem. Vyjdou ven a Vašek automaticky zamíří do kuchyně.

„Alberto!“

„Cara mía!“ zaslechne. „Jacku. Tady něco na Jitřenku. Tohle je ten host, co pomohl Rivii?!“ Vašek je najednou ve vzduchu v objetí kuchaře, jehož rozměry jsou nadstandardní a na tvářích ucítí jeden polibek, druhý a znovu ten medvědi stisk. „Jsi poklad a udělám něco Special pro tebe!“ mrkne na něho a pustí ho. Otočí se ke sporáku a něco zamíchá v hrnci.

„Tak jdeme.“

„Bože!“ vydechne až venku na parkovišti.

„Alberto. Kuchař Rivie už dobrých deset let. Jednoho deštivého dne sem přišel. Ucouraný, zmoklý a bez peněz, když ho jako cizince okradli. Pamatuji si to přesně a zůstal. Hledal práci kuchaře, aby si vydělal na zpáteční cestu do Itálie.“ Pokrčí rameny. Vede ho lesíkem dolů a Vašek si ani nevšimne jak a je dole u moře.

„Tamta je Jitřenka!“ ukazuje mu dopředu. Vašek zmateně zavrtí hlavou. Podle něho jsou všechny stejné. „Bude se ti tam líbit.“ Sejdou k bráně vedoucí k přístavu soukromých lodí. Pozdraví hlídače a pár dalších lidí.

„Tohle je Jitřenka.“

„Je krásná, ale nevyznám se v tom.“

„Neboj, nic nemusíš dělat. Je postavena tak, aby ji svedl ovládat jeden člověk, a mořskou nemoc máš? A jinak než odjedeš, budeš o ní vědět všechno. Její přednosti, její rozmary a touhy.“

„Nevím, protože jsem nikdy na lodi nebyl.“ Neví, jestli mluví o sobě nebo o lodi. Možná o obou, když vstoupí na palubu a vezme od Hastingse velký proutěný koš s jídlem, připravený Albertem

Jack si ho nevšímá, odmotá obě lana a naskočí na ni. „Jacku, jedeš tak pozdě?“

„Jo. Mám tu hosta, který v životě nebyl na lodi!“

„Tak to abys ho po cestě neztratil!“ zasměje se muž a zamává mu. Míří k molu. Vedle něho stojí dvě větší děti.

„Nemám v úmyslu nic ztrácet,“ odpoví a věnuje se lodi. „Běž do kajuty, nech tam koš a pak si zajdi na příď.“

Vašek ho poslechne a cestou nakoukne do košíku. Tiše hvízdne. Láhev červeného vína, něco zabaleného, sáček nějakých keksů a možná desert? No, dívat se nebude. Rozhlédne se po kajutě a zvedne překvapeně hlavu, když uslyší motory. Začne si prohlížet místnost. Obrázek jako v knihách. Možná učebnici nikdy neotevře, ale rád čte a obzvláště dobrodružné knihy.

Nějaké dřevo se zlatavým odstínem. Záclonky, malý stůl a jednoduché lůžko s pokrývkou. Malý obrázek s květinami a skříňky. U jedné zdi stojí truhla a stůl s židličkami. Podlaha dřevěná, naleštěná. Vyjde na palubu, kde skoro ztratí rovnováhu, ale je rád, že žaludek je zatím na svém místě a ne vně těla.

„Tak co, líbí?!“ zakřičí Jack. Stojí na zádi a dává pozor na cestu ven.

„Nádhera!“

Přidržujíc se různých věci jde pomalu na příď. Snaží se nezakopnout a nespustit plachty nebo nespadnout do moře a udělat ze sebe pitomce. Dorazí na příď a pochopí, proč Jack chtěl, aby sem přišel. Sedne si a dívá se, jak proplouvají kolem ukotvených jachet. Z jedné mu někdo zamává a on odpoví. Tohle jsou prázdniny, přesně takové o jakých vždy snil, myslí si v duchu. Klukům potom musí vše vyprávět. Přivře oči a zaposlouchá se do motorů i do šumění moře, větru a slunce, které krásně hřeje. Docela by si lehl a spal.

„Neměl bys spát.“ Zaslechne hlas a pak polibek. Otevře ústa a přijme vpád jazyka. Lenivě proplete svůj s Jackovým.

„Sluníčko krásně hřálo.“ Otevře oči. „Jedeme a kdo řídí?“ Pak mu to dojde a klidně se vrátí do původní polohy.

Jack se od něho odtáhne. Najednou si není ničím jistý. Zahledí se na volný modravý obzor. Jeho praděd byl dobrodruh, co měl hodně rád moře a krásné ženy. S krásnými ženami prošustroval majetek a v moři ztratil život. Prababička vzala poslední peníze a provdala dobře svou dceru Rivii.

„Vstaň a protáhni se, nebo budeš červený jako vařený rak.“ Vašek vstane.

„Krásný pohled. Něco se mi zdálo a nevím co.“

„Proč se sázíš? Pro peníze?“ Doufá, že ne.

„Kdepak. Mám rád výzvy a nemožné a o peníze moc často ne. Spíš si je vydělávám tím, že ostatním píšu jejich úkoly.“ Zasměje se. „Navrhoval jsem Martinovi, Levinskému,“ upřesní jméno, „aby se ke mně připojil. No neudělal to.“

„Tak proto věčně nejsi na hodinách a přesto prolézáš s velmi dobrými známkami.“

„Jo,“ pokrčí rameny. „Babička mi nemůže všechno zaplatit. Říká, ať si nedělám starosti, ale víš sám, jaké to je.“ Naráží na Rivii.

„Ano.“

Vašek se přesune na záď. Jack se otočí, opře se o zábradlí a pak si uvědomí, že pod kalhotami nic nemá a během té doby se krásně svezly a odhalují kus nádherně bronzového pozadí. Položí si ruku do rozkroku a zamne. Tiše zasténá. Kruci potřebuje to jako sůl. Jde za Vaškem, který stojí na zádi a dívá se dolů na zpěněné moře od motorů.

„Je tu krásně, že?“ řekne zasněně, když ho obejmou paže a on ucítí dotek vlhkých rtů na krku a ruku pod tričkem.

Jack vklouzne pod tričko, snažíc se držet zpět. „Krásně, krásný. Budeme se milovat?“

Vašek neví, co dělat a tak stojí a vnímá moře, Jackovy rty i svůj neklid v slabinách. Chce to taky, ale něco mu vadí a neví co.

Jack zatím vyhrne tričko a dotkne se bradavky. Sevře ji mezi prsty, zatahá, načež ji pustí a přejíždí bříškem prstu sem a tam. Vašek se o něho opře a nic nedělá. Vzadu cítí tělo Jacka a to, jak je vzrušený. Přerývaně dýchá, ale dívá se před sebe na vzdalující se pobřeží.

„To pobřeží, ta pláž je krásná?“ Neví, proč se ptá, ale chce slyšet svůj hlas, chce mít nějakou jistotu.

„Ano je.“ Jack se trochu odtáhne, ale nepřestává ho laskat. „Nevím, jestli bude volná, ale můžeme tam zkusit zajet.“

Vašek se v jeho náručí k němu otočí a obejme kolem krku. „Proč jsem tu?“

„To bys měl vědět ty. Chceš se vrátit?“ Jestli ano může kandidovat na kapitálního zastřeleného jelena.

„Ne.“ Začervená se. „Jsem tu rád a dobrovolně, zapomínáš?“ Jack se od něho úplně odtáhne a přejde k řídícímu pultu. Usměje se. Je vůl, ale to je někdy každý. Trochu. Sklouzne po jeho neupraveném zevnějšku a ke kalhotám, ve kterých je vidět zřetelně boule. Vašek si sundá tričko, předkloní se k němu a suverénně se optá. „Lepší?“

„Naprosto.“ Jack sklouzne k pasu kalhot, které jsou nízko a z nichž trochu vykukují chloupky. „Klidně si můžeš sundat všechno. Přede mnou se nemusíš stydět!“

„Kdepak. Jen by mě mohl někdo vidět a já se strašně stydím,“ řekne upejpavě a sklopí oči dolů. Rukou si hladí bok, až prsty zajíždí pod kalhoty.

Jack se rozesměje. Bože to je ale uličník. Měl raději studovat herectví než nějakou filozofii. „Měl jsi studovat herectví.“

„Nuda,“ prohodí „a pak, mám rád soukromí.“

Jack ho chvílí zkoumavě sleduje a zničehonic rukou sjede ke kalhotám a začne se hladit.

Vašek sleduje ruku a mimoděk si olízne rty. Pozorně sleduje, jak Jackovy prsty mizí pod lemem kalhot a pak vklouznou dovnitř a hladí se. Zřetelně vidí pohyby laskající ruky. Vzrušuje ho, že nevidí, co dělají, ale přitom dokonale ví, co tam provádějí. Ani neví jak a rukou se začne hladit po stehnu.

Jack to zpozoruje. Vzrušuje ho. Mohl by zajít dál? Pomalu stáhne kalhoty níž až k penisu a začne se laskat přes látku. Musí říct, že tohle divadélko ho vzrušuje víc než by řekl a to, že se navzájem pozorují a nedotýkají se, v něm vyvolává ještě větší chuť po sexu.

Ta ruka přes látku, která se pod jeho pohyby napíná i to, že to může pozorovat, v něm vyvolává neskutečné pocity. V duchu odhaduje, jestli je stáhne nebo ne. Chtěl by ho vidět poloobnaženého, laskajícího se a to vše jen pro jeho potěchu. Jenže co pak? Má jít k němu a udělat co? Vzít ho do úst? Políbit? Nebo co? Ptá se sám sebe Vašek.

Jack, na chvilku ztuhne a pak si je stáhne z údu dolů. Potěšeně vnímá vzduch i svobodu. Vezme ho do ruky a zadívá se na naběhlou špičku penisu a na krátký porost. Začne ho přejíždět nahoru a dolů a pak se zadívá do vzrušujících očí Vaška. Kruci ten kluk dává celým, tělem i očima najevo, že to chce taky. Zrychlí pohyby a zasténá, jak vyvrcholí a vystříkne. Bože ta sladká úleva. Dokonalé. Chvilku si ho ještě laská a pak ho spustí na kalhoty. Udělá pár kroků a utře si ruku i úd do ručníku.

Vašek polkne. Když byl mladší, tak takhle masturboval v přírodě nebo v pokoji s kluky. Teď, co je starší to dělá taky, ale už sám. Pozoruje, jak se utírá. Má ho velkého a vše se v něm sevře touhou i nepokojem. Ví, o co se jedná, ale ta velikost. Pitomost, bude to v pohodě.

„Brzy tam budeme.“ Neptá se na to, co se stalo, ale je mu tak dobře. Tak dobře už mu nebylo dlouho. „Je to malá zátoka a říkáme ji Pašerácká. Proč, to je nasnadě. Pašování je vždy výnosný obchod a lidi neradi platí daně. Dá se tam zaparkovat a je tam i malá pláž. Pozemek je soukromý, ale přístupný jen z moře. Máme štěstí a Racek se chystá zmizet.“ Rukou si natáhne kalhoty.

Vašek zaregistruje odplouvající loď.

„Pokud nechceš, aby tě viděl, schovej se.“ Vašek sejde do podpalubí a sedne si k okénku.

„Nazdar, Jacku. Nějak pozdě!“

„Jo. Jen se chci vykoupat a co ty, že odjíždíš.“

„Povinnosti, starý brachu. A jak se má Rivie?“

„Výborně, Rafe a pozdravuj Kathy.“

„Jasně.“ Lodě se minou a Vašek v okénku druhé lodi zahlédne roztomilý mladý obličej s rozcuchanými vlasy. Je to snad Kathy nebo někdo jiný?

„Tak vylez, ty zbabělče.“

„Hele, ty ...Uh?“ dostane ze sebe jen, když vidí Jacka nahého. Je k němu otočený zády a chystá se skočit do vody. Polkne. Krásné tělo s opáleným zadkem a dlouhýma nohama. Šipka a voda se uzavře.

„Doprčic!“ zakleje Vašek. „Doprd...“

„Jdeš taky?“ se do toho ozve.

„Ano.“ Co říct? Ne? Jack se opírá o loď a pozoruje ho. Půjde, nepůjde nebo tam bude stát a koukat do prázdna?

Vašek skoro náměsíčně položí ruce na pás kalhot a Jack je pečlivě a netrpělivě sleduje, jak kloužou dolů. Vystoupí z nich a raději rychle skočí do vody. Jack se za ním otočí. Byl slušně vzrušený a pak už ví, jak vypadá.

Vašek se zaprskáním vynoří vedle něho a opře se stejně jako Jack o loď. Nedívá se na něho, ale voda ho zchladila. Vnímá volnost svého hýčkaného těla v chladivé vodě. Miluje plavat nahý, ničím omezovaný.

Jack se na něho dívá a pak se k němu přisune. Mohl by trochu spolupracovat, říká si vztekle, když se Vašek k němu obrátí a políbí ho, aby vzápětí se ponořil do vody a plaval ke břehu. Jack stále nemůže uvěřit, že dostal polibek. Sakra on ho políbil! Zavýskne a následuje Vaška ke břehům.

Zpomalí tempo a plave prsa. Nádherný pohled, když sleduje Vaškův výstup z vody. Jako lesní ne, mořský faun. Ty kapičky vody stékající po opáleném těle, svaly napnuté pod pohybem a kruci! Při Vaškově předklonu, při kterém mu ukáže vyšpulený zadeček, vyprskne vodu, jak zapomene plavat. Zničí tě Jacku.

„Eh nechť zničí!“ řekne nahlas. „Copak smrt sexem není to nejlepší na světě?“ Doplave za ním a vystoupí.

„To je nádherná pláž a zdá se udržovaná.“

„To musí být,“ uchechtne se.

„Proč se směješ?“

„Protože to tady udržujeme takoví jako my, kteří sem jezdí pro potěšení. Pomilovat se, zasouložit, prostě za sexem a proto tady je všechno.“

„Ježíši a pak že jsou Angličané chladní. Spíš zvrhlicí!“

„To víš, nudící se aristokratíí!“ protáhne. „Pojď, uvidíš.“ Jde dozadu ke skalám, protáhne se do malé jeskyně a vytáhne deku.

„Promiň představa, že se tady po ní válel ten chlap s holkou, no nějak mě to neláká.“

„To je moje deka a válím se na ní pouze já.“

„Nechci se tě dotknout, ale tohle je veřejné ne.“

„Ne tak docela. Patří to jedné starší paní a pak jestli chceš, doplavu pro jinou, ale každý z nás tu má svou deku.“

„Klub zvrhlíků!“

„Jak jsi to uhodl?“

„Fakt?“

„Ne. Proč se tu bavíme?“

„Nevím, začal jsi.“

„Já ne!“ Jack se najednou začne smát a roztáhne deku na sluníčko. Vleze opět do jeskyně a nese něco barevného v ruce s malým ručníkem. „Krém na opalování a dost řečí. Jestli si myslíš, že mě ukecáš tak ne.“

„Kdo koho chce ukecat? Raději maž!“ Vašek se vyhřívá rozvalený na dece.

Jack si sedne vedle něho a neví, co má dělat. Ví vůbec, jak ho vzrušuje? Nejraději by si ho teď otočil a ponořil se do něho a ulevil svojí touze. Nejspíš neví. „Zahráváš si s ohněm.“

Vašek mlčí. Tuší to, ale neví, co má dělat. Popravdě to chce mít už za sebou a zjistit, jestli má zůstat, nebo vzít roha a vybrečet se Míšovi na útlém rameni.

Jack odloží krém na deku a skloní se k zvoucím rtům. Líbá ho hladově i něžně, mění rytmus a Vašek se mu přizpůsobuje. Vyhřívá se v jeho pozornosti a rukou na těle. Jack na chvilku přestane a položí ruku na bradavku. Přejede ji bříškem ukazovačku sem a tam, sevře, zamne ji a opět. Potěšeně vnímá prohloubení Vaškova dechu a napnutějšího těla.

Jazykem olízne druhou bradavku. Líže ji a tepe ji jazykem zanechávajíc na ni chladivou cestičku. Nakonec ji pevně sevře mezi rty a saje ji. Druhá ruka se pomaličku přesunuje k břichu a hladí ho po pupíku a sklouzává níž a níž. Nakonec se dotkne chloupků, prohrábne je a sevře ho v rukou. Zahledí se do Vaškova obličeje. Líbí se mu to a tak přestane na něho hledět a skloní rty k pokladu, který před ním tak pěkně stojí. Jazykem ho olízne po špičce a zakmitá po ní. Zaúpění ho utvrdí, že dělá dobře a tak se mu začne věnovat naplno.

Vašek vykřikne a skoro se rozplácne na dece. Ke konci už nevěděl, jestli ho má zabít, nebo co s Jackem má dělat. Sotva už myslel, že exploduje, zmírnil tempo a už si myslel, že už zemře, když najednou vyvrcholil.

Otevře oči a protáhne se. „Tohle bych mohl mít třikrát denně.“

„To jsem rád.“ Vašek si uvědomí, že nesundal ruku, ale naopak ji přesunuje níž a pak jak ho prstem začíná dráždit u otvoru. Všechno se v něm sevře a jeho zrak sklouzne níž k naběhlému údu, který si Jack hladí.

„Je velký.“

„Hm!“ nic neřekne a přestane se hladit. Natáhne se pro krém a vytlačí si ho na ruce. Vašek ucítí ruku, která je zpět a jak do něho pomaličku proniká. Zavře oči. Zatím to není nepříjemné, usoudí a víc se uvolní. Jack si přestane hladit úd a roztáhne mu nohy, hladíc ho po nich. Pronikne do něho prstem a začne jím pohybovat, aniž ho vysune nazpět. Povytáhne ho a opět ho zasune. Po chvilce do něho zasune dva prsty opakujíc, co dělal předtím.

Vašek se proti prstům začne pohybovat. Je to příjemné a pak ucítí rty a polibek. Obejme ho kolem krku a pak ucítí váhu na svém těle. Není to špatné, ale to už ucítí, jak do něho Jack tlačí.

„Auu!“ přidušeně vykřikne. Jack se zastaví. Cholera! V duchu zakleje a čeká. „Bolí to!“ a pak stiskne rty. Jack zatlačí víc, až cítí Vaškovy zaryté nehty na ramenou. Vašek mlčí. Není to hezké, vůbec ne. Zavře oči a jen se drží Jacka. Snad to přejde, ale spíš naopak. Jack vidí, že ho to bolí a tak vyklouzne. Vašek se uvolní a pak ucítí znovu tlak. Je to trochu lepší, ale ne o moc a pak z ničeho nic cítí, jak je v něm snad někde v krku. Víc snad to ani nejde. Jack ho začne líbat a zkusmo se pohne. Brzy mě to zabije. Čeká, až si Vašek zvykne.

„Lepší?“ optá se klidně.

„Popravdě?“ Jack přikývne. „Ne.“ Jack se usměje. Kruci i teď ho dovede rozesmát. „Není tady nic k smíchu. Nechápu, jak to můžete dělat!“

„Jak? Protože se mi líbíš a začátky jsou vždy těžké a promiň!“ začne se v něm pohybovat a Vašek čím dál víc zjišťuje, že je to lepší a lepší a tak nakonec ho začne hladit po zádech.

Jack z něho vystoupí a přímo nad Vaškem rychlými pochyby vyvrcholí. Vašek se dívá na jeho pochybující se ruce sem a tam a pak na něho dopadne mléčně bílá tekutina. Povzdechne si.

Jack si sedne mezi jeho nohama. „Vypadáš nějak zklamaně.“

„Tak napůl.“ Jack se natáhne pro ručník a otře ho. Políbí na rty.

„Příště to bude lepší.“

Vašek se ošije. Příště? Příště se viděl v Evropě. Tedy v malém státě v malém městečku. „Přemýšlel jsem spíš o tom, že bych utekl.“

„Útěk?“ Byl jsem tak mizerný?

„Ze začátku se mi to líbilo.“ Přizná nerad a otočí se na břicho. Pod nepříjemným pocitem zaúpí a Jack spíš na něm spočine okouzleným zrakem. „Jenže pak to bolelo a nech toho.“

„Když spadneš z kola, tak nasedneš znovu.“

„Tohle není kolo!“ vyjede a chce vstát, ale Jack ho zalehne. Vašek si raději lehne, než aby se rval. Kruci nechce se s ním prát a pravda je, že to chtěl. Může si za to sám.

„Dobře. Jen tě budu hladit.“

„Okej!“ zavrčí a dívá se na písek. Sluníčko, šumění moře vlnky a ruce Jacka. Je mu dobře a opět usne. Jack ho políbí na kříž. „Bude to dobrý!“ zašeptá a rukou sklouzne k rýze a níž. Pomaličku do něho vklouzne prstem a zasténá pod svou touhou si to zopakovat. „Jo, Jacku, byl jsi až moc dlouho bez chlapa, ale teď už jednoho máš.“ Skloní hlavu a začne ho líbat na záda a laskat. „Bude to lepší,“ zašeptá mu do ucha neslyšně.