Shounen - ai povídky

Host do domu, bůh do domu

„Co?“ zašeptá pro sebe Jack a hledí na Míšu jak objímá Vaška, ale i on jeho objímá. Nechápe tomu. Měl snad Payne pravdu? Ne to nemůže být pravda. Potom co mu říkal Černý Jacku a milovali se spolu pak ještě jednou? Jenže co, když je Vašek jako ostatní? Jde, s kým chce a chce si vyzkoušet i další nové věcí i partnery? Možná mu nestačí jako milenec.

Ne. Není jako ti ostatní. Přece za ním přijel!

„Takhle uprostřed auly?“ Nikdo tu není, ale Vašek s ním nerad chodí na veřejnost a najednou se tu objímá.

„Jacku?“ začne Vašek, když se dveře otevřou a vypotácí se Payne. Zableskne se mu v očích a zasténá.

„Payne co je ti?“

„On mě napadl. Chtěl to se mnou dělat a tenhle mu pomohl. Ani nevím, jak jsem se z toho dostal.“ A snaží se upravit neupravit. Kruci ti dva mu za tu facku zaplatí!

„Vašku?“

„To není pravda. Napadl on mě a chtěl abych, abych…“ koktá a neví jak dál.

„Chtěl ho ojet!“ tvrdě řekne Míša a zablýskne se mu v očích.

„Cože? Payne? Ne, on takový není.“

Jack najednou neví, komu má věřit. Payneho zná velmi dlouho a vždy byl jemný a nadšený a nikdy nikoho k ničemu nenutil. Má nadšení pro takové typy jako Míša.

„Lže. Jen se podívej, jak se tu osahávají. Na veřejnosti. V aule. Proboha komu budeš věřit? Jemu, kterého znáš tak krátce nebo mě svému příteli? Vždyť jsme spolu dlouho chodili. Znáš mě. Copak bych někoho napadl? A tenhle… Nemohu se z toho vzpamatovat!“ opře se o Jacka.

„Vy jste spolu chodili?“

„Pět let,“ klidně ho informuje Payne. „Nebýt našich neshod v oblasti literatury, tak jsme spolu ještě teď a nemusel bych něco tak odporného zažít. Prosím Jacku, vezmi mě odtud.“

„Ty mu věříš víc než mě?“ zaútočí Vašek.

Míša mlčí a prohlíží si je oba.

„Ahoj kluci!“ Nadšeně zakřičí Martin. Obejme Míšu a pak Vaška. Oběma vlepí pusu. „Mám super zprávu… e… co se tu to děje?“

„Vidíš to sám. On tě podvádí a ty si to necháš líbit? Je hnusný. Bože kdybych to věděl, nikdy tu nejezdím. Věřil jsem ti.“

„Pak si promluvíme!“ chladně řekne Jack.

Vašek se nasupí. Když mu nevěří, tak ať si trhne nohou. „Nemusíš. Je vidět, že věříš víc svému bývalému příteli, než mě. Kluci, prosím.“

„Jasně!“ dostane ze sebe Martin, který sice nechápe, oč se jedná, ale postaví se před Payneho. „Věřím spíš jemu než cizákovi jako jsi ty a vždy věřím Míšovi!“ Přejde k němu a políbí.

„Věřit jemu? Vždyť tady přede všemi objímal Vaška!“

„To je normální!“ nenechá se tentokrát zviklat Martin a Míša vykulí oči. Přistoupí k němu, pohladí ho a zašeptá. „Děkuji.“

„Jdeme. U těch dvou nezůstaneme! Za mnou!“ zavelí jako generál a Míša chytne za ruku Vaška a oddaně za ním jde. Bože, vypadá úplně jako jeho taťka. Martin nakrknutě míří do místního bufetu. Koupí třikrát kávu a velkou čokoládu. Rozlomí ji na tři kusy. „Jezte. To nám udělá dobře.“

„Nemohu,“ odsune ji Vašek a napije se kávy.

„Blbost. Jez nebo uvidíš a ty Míšo, řekni, co se stalo.“

„Víš, jak jsme se dohodli na srazu v Aule. Tak jsem tam přišel a prázdno. Jenže jsou obědy a no zachtělo se mi na záchod a tak jsem tam vrazil a jen zírám, jak ten chlap drží Vaška u zdi, ten je bílý jak papír a nebrání se. Už ho měl vytáhnutého, hnusák jeden. Tak jsem mu jednu vrazil a v tom se Vašek vzpamatoval a odhodil ho.“

„Ježíši. Pěkné kvítko. Dnes zůstaneš u nás a zítra ti něco najdeme na kolejích.“

„Díky moc. Nebýt tebe, nevím, co by se stalo. Musím to ze sebe nějak dostat.“

„Tu událost?“ soucitně řekne Martin.

Vašek přikývne. Něco málo o tom únosu řekl klukům. „Jo. Leze za mnou jak nějaká stíhačka. Kruci, v tu chvílí jsem nic nevěděl a děkuji ti, Míšo.“

„Není za co.“

„Míša má páru. Sice se to nezdá… Míšo to tričko - nevyhodil jsem je?“

„Vyhodil. Koupil jsem si stejné.“

„Nechápu, proč musíš zrovna nakupovat v dětském oddělení.“

„Sluší mi to a teď, co s ním uděláme? Nechápu, jak Jack mohl Vaškovi nevěřit.“ Zavrtí hlavou.

„Prostě už mě má dost a Payne je tak… světácký a zřejmě ví, jak na něho.“

„Blbost, to jsi taky, a pokud vím, kouká se na tebe jako hladový vlčák na f… Víš co?“

„Co?“ optá se Vašek a odtáhne se od stolu. Ten výraz v Míšově tváři je… „Něco s tebou uděláme.“

„Ne!“ zasténají oba. „Máš to marný, Vašku,“ pochmurně řekne Martin. „Pokud se chceš zachránit, skoč do Labe a nevyplavej!“ filozoficky zakončí svoji pochmurnou vizi.

„Bude litovat, že ti nevěřil. Uděláme z tebe druhého Vaška.“

„Míšo, já nejsem jako ty!“

„Myslíš? Neboj, krátké trička ti nesluší, ale chce to nějaké vylepšení. Jak jsi na tom s financemi?“

„No jde to, ale žádná sláva.“

„Super, zkus něco vydělat a jdeme. Nejdřív nějaké hadříky a pak tě zavedu za svým známým, aby ti něco udělal s vlasy. Bude nadšený a nic nebude chtít. Stačí, když s Popeláka udělá prince.“

„Už budeme doma.“

„Dobře, že bydlíš tak blízko. Bylo to strašné.“

„Je mi líto. Nechápu, co to do nich vjelo.“

„Já taky ne a to se mi ten Míša zdál tak něžný a sladký. Strašné.“ Má páru jako dva koně. Kdo by to řekl do toho útlého těla.

Doma si nechá pomoci z kabátu a sedne si do obývacího pokoje. Hlavu si položí do dlaní. Roztřese se.

„Tady máš!“ pohladí ho po zádech Jack a podá mu skleničku s alkoholem.

„Děkuji. Je mi to líto!“ položí mu ruku na paži. Upije z něho.

„Nechápu tomu. Musí mi vysvětlit, proč to udělal.“

Tak přesně to jsem chtěl. Jenže už nemám zájem o Jacka. To odmítnutí, chci ho, prostě bude můj. Chci vědět a chci ho mít v posteli a až se nabažím, nu což je to jen nějaký kluk.

Jack se posadí vedle něho a hladí ho. Vůbec netuší, co se stalo, ale to jak se tam drželi a bylo jim jedno, kdo je může vidět a s ním je Vašek tak opatrný. Nechci, aby nás viděli, nemůžeme tam jet spolu a další a další odmítnuti. Chce si s ním někam vyrazit, pobavit a ne pořád čapku a sluneční brýle. Na tu loďku ho musel dlouhou přemlouvat. Má toho dost. Našel si za něho velmi rychle náhradu. Je slepý.

„Zřejmě jen hormony.“ Payne mu nabídne vysvětlení, proč to udělal. To jak se v jeho rukách chvěl, ten strach v něm vyvolal takovou rozkoš… Už asi ví, proč s ním Jack spí. „Nic se nestalo. Prostě jen se chtěl pobavit. Je jako každý kluk v jeho věku,“ řekne co nejshovívavějším tónem.

„Ne, Payne. Napadl tě, to nemohu jen tak přejít.“

„Prosím, vždyť je to tvůj přítel.“

„Právě proto.“

Ty a ty tvoje zásady. Znám tě dobře a Vašek bez tebe nebude nic. Trochu mu starosti dělají ty dva, ale Vašek pořád s nimi nebude. Jednou ho zastihne samotného. Pousměje se.

„Promiň, ale tohle se musí vyřídit ihned. Nebude ti to vadit!“

„Jistěže ne.“

Jack vytáhne telefon a přejde do kuchyně. Rychle vytočí Vaškovo číslo. Nechce se mnou mluvit, když hovory jsou useknuty. Sevře rty a vytočí číslo Martina. Jednou se stalo, že Vašek měl vybitý telefon a on nevěděl co s ním je, proto vymámil Martinovo číslo.

„Kluci, volá Hastings!“

„Ať jde někam!“ zabručí mohutným hlasem drobný mužík. „Míšánku, to je nádhera co jsi mi přivedl. Je velmi rozkošný a vlásky má prvotřídní,“ zašeptá nahlas, že to všichni v místnosti slyší. Vašek zrudne a nejraději by se propadl někam pod podlahu.

„Taky si myslím. Něco pěkného s ním proveď.“

„Halo?“

„Je tam Vašek?“

„NO ano. Momentálně nemá čas a nechápu, proč by měl mít.“

„Co s ním mám provést? Možná trochu tady udělat a co tady?“ optá se mohutný hlas.

Jack udiveně zírá. Kde je? Co dělají? „Kde jste?“

„Kde bychom byli? Ani nevím. Míša nás sem zavedl. Je tu pěkně a ten muž je roztomilý. Myslím, že Vaška změní, že ho nepoznáš a promiň, teď nemáme čas!“

„Jsi moje statečné sluníčko!“ zakřičí Míša a vrhne se mu kolem krku.

Radim, kluk, který se Vaškovými probírá vlasy, se na ně se zalíbením zahledí. Od recepce se zvedne druhý. Vedle nich češe jiný kluk jednu holku, která po nich pokukuje.

„Co kdybychom si někam vyrazili. Například večer?“

„Jedině v pátek nebo sobotu. Škola!“ zašklebí se Míša a otočí se v křesle. „Nemyslíš, že by to potřebovalo upravit?“

Jirka se k němu se skloní a natočí ho k zrcadlu. „Myslím, že je to dokonale.“

Martin jen sedí a vnímá v ruce vibrující telefon s číslem Hastingse. Bude naštvaný, ale neměl Vaška i Míšu urážet. Tohle si o nich myslet. Nestyda.

„Asi se dobře baví!“ podotkne Payne, který přišel za Jackem do kuchyně.

Jack by nejraději mrsknul telefonem do kouta. Baví se a on si tady zatím dělá starosti. Tak to tedy ne. Tohle nebude jen tak. Nemůže mu dovolit takové věci.

Zadívá se na Payne a najednou znejistí. Co když je v tom Vašek nevinně? Ale proč by to Payne dělal? Hloupost. Usměje se.

„Večer se vrátí a všechno se vyjasní. Uvidíš sám. Vašek není zlý kluk?“ drmolí jak kolovrátek.

„Jistě. Vůbec tomu nerozumím. Možná je nemocný.“

„Ano možná,“ přisvědčí Jack. „Nechceš udělat kávu?“

„Rád. Děkuji. Půjdu se upravit.“ Odejde do pokoje a v duchu si mne ruce.

Jack za ním udiveně hledí. Byl takový vždy nebo je takovým poslední dobou? Nalije do konvice vody a všimne si Vaškova hrnku. Zavrtí hlavou. Nemohl to udělat. Vždyť byl proti Paynovi a možná proto ho napadl. Chtěl ho jednoduše dostat z bytu a od něho. Uleví se mu. Určitě proto to udělal. Chtěl, aby Payne odešel do hotelu. Žárlivý blázínek. „Blázínek.“

„Kdopak je blázínek?“

„Já,“ řekne a usměje se. Nasype kávu do druhého hrnku a zalije ho. „Chceš mléko, smetanu.“

„Smetanu, prosím a půjdeme dnes někam?“

„Ne, chtěl bych počkat na Vaška. Myslím, že už vím, proč to udělal.“ Žárlivec malý. Copak neví, že pro něho existuje jen on? Payne je jenom kamarád nic víc.

Proč se usmívá a na co mohl přijit? Odpustil mu to? Ne hloupost. Jack nevěru neodpouští a on mu nakukal do hlavy dost, aby si myslel, že s nimi spí. I když osobně si myslí, že s nimi doopravdy spí. Jenže proč Míša ho od něho odtrhl, ano už to má. Prostě se hájí sami pro sebe a pak v dnešní době ty nemoci, nevyplácí se to. Proto chtěl po něm, aby mu to udělal pouze ústy.

„Myslel jsem, že bychom mohli si někam sednout. Večeře nebo jen kafe,“ nadhodí. No tak zapomeň na toho spratka. Ten jen je můj.

„Nedaleko je tu Café Bum Bum, tak bychom tam mohli jít.“

„Platí. Měl bych se pěkně obléci.“

Jackovi už s tím leze na nervy, ale přikývne. Už je stejně šest a Vašek se určitě vrátí co nejpozději.

„Míšo, nepřepískli jsme to?“ strachuje se Martin. Prohlíží si Vaška ze všech stran.

„Kdepak! Vypadá naprosto úchvatně, co říkáš Radime, Jirko.“

„K snědku, lásko. Co říkáš Jiříčku?“

„Nádherné. Ty tvoje ruce jsou kouzlo samo.“

„Nechť!“ jemně ho praští po zádech a obdivně se dívají na ostříhanou Vaškovu hlavu.

Ten sedí před zrcadlem a přemýšlí, jestli je Míša s ostatními zdraví. Vypadá jako nějaký mladík z obálky časopisu. Po celou dobu raději neotevřel oči a dobře udělal. Hnědé vlasy a v nich zlatisté a čokoládové pramínky, které doplňuji jeho původní, jak řekl Radim, medovou barvu.

„S tímhle Vašku, Hastingse položíš na kolena, tak, že se ti bude muset omluvit.“

„Stačí mi, když uzná, že jsem to nebyl já.“  Radim mlčí, sundá mu černou pelerínu, zatřepe jí a Vašek sklouzne z křesla. Nízko položené džíny, které doplňuje triko s dlouhým rukávem a límečkem. Oproti své obvyklé mikině a svetru se cítí nahý.

Míša se postaví před zrcadlo a zadumá se. „Tentokrát on musí za tebou přilézt ne naopak a Martínku.“

„Míšo?“

„Budeš ho hlídat jako oko v hlavě!“

„Proč?“ zeptají se oba najednou.

„Martin nemá stejné přednášky jako já.“

„Nevadí a proč? Protože to zkusí znovu a vsadím se, že Hastings zblbl tím svým: Host do domu, bůh do domu, že neví čí je a pak – Chodil s ním. Věří mu, a proč by neměl?“

„Pak, ale stačí, abychom mu dokázali, že se mýlí.“

„Nestačí. Musí přijít na to sám, že Radime.“

„Jistě. Jsou kluzcí jako úhoři. Nevěř jim ani to, že slunce vyhází na východě. Vyvléknou se ze všeho a ty zůstaneš jako ten nejhorší odpad.“

„Jenže co když ho ztratím.“

„Radim s Míšou se na sebe podívají.“

„Pak nestojí za to.“

„Kruci to neříkejte a v tom případě nakoupím spoustu čokolády!“ Prohlásí suverénně Martin.

„Ještě něco?“ zeptá se s úsměvem Vašek. Když je přemluvil k Mikuláši, viděl vyhrané sázky a něco, co může použít. To, že najde super přátele, by nikdy neřekl.

„Jasně. Zmlátím ho!“ vycení zuby a vyplázne jazyk.

„To mám dělat já!“ zamává rukou Vašek. Usmívá se, ale v hlavě má chaos. Nechce ztratit Jacka, ale pokud mu nebude věřit, k čemu potom je to všechno?

„Dobře, dobře a jdeme. Sedm hodin a já dnes jsem na učení ani nesáhl!“ zandává Martin.

Míša se k němu přitiskne. „Vždyť všechno víš, Svatoušku.“

„Myšičko, právě proto si uvědomuji, že nic nevím!“

„Tak jdeme. Ciao Radi a Jirko!“

„Jasně a stav se u nás. Všichni tři a Martin by potřeboval trochu upravit fazónku.“

„Jestli ho k tomu přemluvím, pak přemluvím i Plata, aby mi dal jedničku!“ Zasměje se a vyrazí ven už do chladného počasí. Sluníčko zmizelo jako kouzlem. Jdou pěšky přes krátký tunel. Zářivky na ně házejí strašidelné odlesky a hlasy se rozlehají až vzniká ozvěna.

„Jsem unavený a ty nákupy… To budu splácet hodně dlouho.“

„Uvidíš, až uslyší o tom spodním prádle. Stejně nechápu, že ti nic takového nekoupil.“

Vašek si povzdechne. „Koupil, jenže se to záhadně ztratilo!“ zazubí se a zesmutní.

Martin s Míšou na sebe pohlédnou. Chudák. Ví, jak se cítí, protože podobně se cítili, když spolu nemluvili a nebýt Vaška, kdo ví, jestli by začali spolu mluvit. Martin natáhne ruku a dotkne se ho. „Je mi to líto, Vašku.“

„Možná je to tak lepší,“ zamumlá.

„Proč to říkáš?“

„No dokud jsem tady a dokud jsme na začátku vztahu. Víte, kdyby se to stalo později, já nevím, co bych dělal. Takhle se možná z toho ještě vzpamatuji.“

„Tak to ne!“ rozzlobí se Míša. „Přece nenecháš toho slizouna vyhrát! Myslel jsem, že máš více výdrže a já se s tebou vsadím!“

„Míšo to ne!“ zaječí Martin. Vašek zatím vyhrál vše, aspoň co je o něm známo. Tedy až na jednu sázku a to sázku o Hastingse.

„Ale ano. Vsadím se o týdenní obědy, že,“ zarazí se. Neví vlastně o co se vsadit.

„Nemusíš se sázet. Máš pravdu. Měl bych bojovat, ale měl by bojovat i Jack.“

„Přesně tak. Tu noční můru nesmíte pustit do ložnice!“

Martin s Vaškem se na něho pobaveně podívají a Míša zrudne. Všichni se rozřechtají a uleví se jim, když vyjdou z podchodu a zahlédnou podmračenou oblohu.

Dvanáct a Vašek nikde. Nepřijde, uvědomí si jasně. Nepřijde. Určitě spí někde jinde. Bouchne do postele a vstane. Sedí se svěšenou hlavou. Od té doby, co se vrátil, nemusel myslet na to jak je sám, jak ukojit svoje choutky. Nemusel si to dělat sám nebo vibrátorem, nemusel se dívat po Míšovi a dychtivě ho pozorovat. Získal to, po čem předtím toužil a z ničeho nic je opět sám.

Ne, jen trucuje a vrátí se k němu. Jen malý mráček na obloze. Musím ho získat, uvědomí si opět. Tentokrát to nebude tak jako předtím, že k němu přijde. Tentokrát to bude muset být on, kdo se skloní. Jenže má to cenu? Co, když Payne má pravdu a opravdu s nimi spí? Co když ty jejich nevinné procházky jsou záminky k orgiím? Přece ví o tom týdnu otroctví. Šlo spíš o žhavý sex, vsadí se, než o něco jiného.

Vstane a tiše, aby nevzbudil Payna, jde do kuchyně. Stejně jako Vašek si odšroubuje víčko k vodě a napije se přímo z láhve. Vidět ho Payne, zděsí se. Od té doby co je tady, šlo všechno do kytek. Aspoň se tak vyjadřuje Vašek. „Kruci, kruci, doprdele!“ uleví si nadávkami. V jazycích je nejsnadněji klít a prakticky je to první, co se člověk naučí.

Postaví vodu na místo a vleče se do postele. Nechce v ní spát sám. Zítra půjde za Vaškem. Ano přesně to udělá.

Ráno vstane ještě dřív, než vstane Payne a načmárá vzkaz, že se uvidí v poledne před knihovnou. Dojde k univerzitě a uvědomuje si svoji bláhovost, ale taky dobře ví, že chodí s Martinem zrovna dnes do tělocvičny. Stojí a vyhlíží ho.

„Myslíš si opravdu, že to vyjde?“

Kdyby nezaslechl hlas, nepoznal by ho. Stojí a dokonce i v tom šeru civí na to, co bylo nebo čím se stal Vašík.

„Vašku?“

„Co chcete?“ postaví se před něj Martin.

Hastings po něm lhostejně přejede. „S tebou nemluvím, štěně,“ řekne mrazivě. „Co se včera stalo?“

Vašek se dotkne Martina. „To co jsem ti řekl. Napadl mě. Proč, to netuším? Proč mi nevěříš? Nebo věříš víc svému bývalému milenci než mě?“

„Já… jenže proč by mi lhal? Jaký by měl důvod?“

„Co já vím?“ už řekne podrážděně Vašek. „Zjistí to a pak nechci vidět někoho, kdo mi nevěří.“

„Věřit někomu kdo se vsadil, že mě svede?“ chladně a rozzlobeně optá se Hastings. Má dost té Vaškovy zatvrzelosti. „Promiň, ale spíš uvěřím svému bývalému příteli. Jsi sázkař a potom musíš lhát. Proč bych měl tobě věřit víc než jemu?“

„Tak proč se mnou spíš? Pro sex… Aha vidím, že ano. Tak víš co? Do týdne si najdi jiné bydlení. Martine lásko, jdeme!“ Martin mlčí. Do toho se míchat nebude. Míša mu řekl, že má ho jen chránit. Nic víc.

Vašek rázuje do tělocvičny. V šatně praští taškou a vydechne. „Mizera jeden. Idiot pitomý. Vůl je to. Sex? Já ti dám sex! Zavolej Míšu.“

„Cože?“

„Nemám telefon, zavolej Míšu. Já mu ukážu, kdo je to Vašek? Nemá ani o tom páru. Teď jsem vzteklý.“

Martin němě vytočí číslo a podá mu to.“

„Broučku,“ Míša ospale zavrní.

„Promiň, tady je větší brouk. Musíš ze mě udělat někoho, nad kým bude slintat, až se bude v tom topit.“

„Cože?“ Míša vstane a uvažuje, kdo volá a pak mu dojde. „To jsi ty, Vašku?“

„Probuď se!“

„Jasně. Ježíš, musíš mě teď budit? Mám půlnoc na rozdíl od vás. Počkej na odpoledne. Začnu tě učit aaa“ zívnutí a ticho. Martin mu vezme mobil a schová ho.

„Takový je pokaždé?“

„Jo.“ Krátce řekne. „Nechci se do toho plést a mám tě jen chránit, ale je to rozumné? Hastings je profesor a tím pádem v pozici síly výš než my.“

„Kašlu na to.“

Jo jenže, co ti chudáci ročníky, které učí? Pomyslí si Martin.

Jack se loudá ke škole. Kruci změnil se. Jiné vlasy nebo co a to jak mu řekl ultimátum. Stěhovat se? Ne, nebude. Je to sice Vaškův byt, ale platí ho společně. Kde co se mohlo pokazit a Vašek mu nebude diktovat, co smí a co nesmí. Prostě a jednoduše je jeho. Svírá ruce v pěsti a zase rozevírá a pak se zastaví.

Proč? Nikdy takový nebyl. Byl vždy tolerantní a najednou je takový. Ne. Moc přemýšlí. Hne se dál, ale nemůže to pustit z hlavy.

V poledne stojí před knihovnou. Kde Payne může být?

„Ahoj!“ zaslechne Paynův hlas a obrátí se k němu.

„Ahoj. Půjdeme někam?“ otáže se zvědavě Payne.

„Na oběd a pak musím zpět do školy. Jak ses vyspal?“ Nebude se před nikým plazit!

„Výborně. Ty prášky jsou dobré.“

Jack se usměje a z ničeho nic zahlédne Vaška s Martinem a vedle něho jde i Míša. Ti dva mu začínají pít krev a to jak se dotýkají, jak jsou uvolnění…

„Tedy…. To je Vašek?!“ Věděl jsem to, věděl jsem to. Je nádherný. Není koloušek, ale je božský. Konečně vynikla jeho pěkná postava a ty vlasy. Musel mu je stříhat mistr na mistry. Úžasné co svede prvotřídní kadeřník. Ty dlouhé nohy, hrudník a klín, uch je to kousek.

„Ano je.“

„Podívej se: Je nádherný, jako jarní zeleň. Ne tak jako Míša, ale slaďounký. Jen vzít obojek a…“

Jack pokračuje dál a má pocit, že svět je jiný. Jako by najednou východ byl na západě a obráceně. Vždyť mu ublížil, tak proč najednou říká o něm tak lichotivé slova a obojek? K čemu? Proboha, zná vůbec Payna?

Pohlédne na Vaška. Ano je krásný. Začne vzpomínat na jeho překvapený pohled ve dveřích babiččina penzionu, na jeho rozespalý hlas a rozcuchané vlasy a i na to jak se mu protivil a o to sladší odměna byla.

„Ano je krásný.“

„Jenže ty jsi hezčí!“ obrátí. „Tihle jsou ještě nezralí a to já už nehledám. Ano na podívání to jsou, ale k životu to ne. Potřebuji vedle sebe silného dospělého muže. Víš, toužím po tom, aby se to vrátilo.“

„Chodím s Vaškem.“ Zopakuje mu automaticky. Nemůže tomu uvěřit. Byl opravdu tak slepý?

„Chceš někoho, kdo má tě jen jako zářez. Kdo tě neumí ocenit. Ne tak jako já, jen v tobě vidí profesora a nic víc. Spí s tebou pro známky, nebo myslíš, že se neohlíží po někom mladším? O kolik jsi starší?“ tiše šeptá.

Jack skloní hlavu. Je pravda, že je o hodně starší, ale Vaškovi to nikdy nevadilo. Připomene si, že Payne neví, jak se dali dohromady.

„Je to lhář, mládě co ještě neví nic o světě. Chtěl bych se k tobě vrátit.“ Chytne ho za paži a přitulí se.

Vašek zatím skřípe zuby. „Jen… jen se p..o..dí..ve..jte na toho mizeru, se ocucává s tím parchantem.“

„Co když jede po Hastingsovi. Možná, že chce, aby se k němu vrátil?“ zauvažuje Míša a v hlavě se mu začnou točit zápletky.

„Je můj. Jel jsem za ním přes půlku Evropy. Nějaký starej ulízanec mi ho nebude brát. Míšo, tentokrát ti dám volnou ruku a uděláš ze mě někoho, před kým se bude plazit. Jsem mladší a on někoho takového potřebuje!“

„On se už teď plazí,“ namítne nesměle Martin. Ty jejich hrátky se mu moc nelíbí. Hastings je nebezpečný protivník a měli by mít před ním úctu a ne dráždit.

„Nedostatečně se plazil!“ namítne Míša. „Udělám to. Bude se plazit. Já to dokážu. Večer u nás. Žádný kamarád na kolejích. Nebude ti to vadit, Martínku?“

„Jistěže ne. Aspoň využijeme i to Nintendo.“

„Hele kluci, nechci otravovat!“

„Otravuje nás jedině ten ňouma, ne ty a teď vzhůru na přednášky.“ Martin s Vaškem na jinou a Míša na hodinu angličtiny, kterou má za dvě hodiny. Obrátí se a sleduje, jak jdou vedle sebe. Zakroutí hlavou. Hastings jde nějak jinak. Tak jak by to řekli u nich štyvně. Toporně, ho napadne po čase. Nají se v kantýně a potom usedne na lavičku a vytáhne angličtinu. Usměje se - Bostonské pití čaje a zahloubá se do textu.

„Pan Vedro tu ještě chvilku zůstane!“ Míša zvedne hlavu. Tak je to tu a ignoruje úsměšky ostatních studentů. Kašle na ně.

„Potřebujete něco, pane profesore?“

Jack se rozhlédne. Poslední opozdilec zavřel dveře.

„Vašek je u vás?“

Míša zarytě mlčí.

„Takže je. Proč?“

„To snad víte sám proč, ne. Nebo jste tak natvrdlý?“ vyštěkne a zmlkne. Přitiskne si k sobě víc brašnu a mračí se. Skousne si ret a pohlédne ven.

„Je to kvůli Paynemu, že ano.“

„Ne, kvůli vám a vaší blbosti.“

Jack stiskne rty. „Moc si dovoluješ.“

„Ne zas tolik jako vy. Jel za vámi až do té deštnaté Anglie. To nic jako neznamená?“

„Možná to byla sázka!“ Posadí se na okraj stolku. „Možná se opět s někým vsadil!“

„Pche!“ Míša zvedne hlavu. „Pak je jen dobře, že od vás odešel, osle!“ sebere tašku a vypadne.

Jack si opráší ruku od rozdrcené křídy. Aspoň, že je u nich, ale osel? To přehnal. Jenže opět se nic nedozvěděl. Ale za toho osla zaplatí!

Vašek mezi tím čeká na Martina venku na lavičce. Odskočil si do bankomatu vyzvednout nějaké peníze. Vyhřívá se na slunci, když najednou ucítí, jak ho zezadu objímají nějaké paže.

„Ahoj kocourku!“ Vašek sebou trhne, jak se snaží z nich dostat, ale ty hnusné paže ho drží pevně.

„Payne!“ zachraptí. „Proč?!

„Proč? Chci tě. Odjedeš se mnou. Tvoje proměna je dokonala, ale já ji dovedu k dokonalosti. Chci vědět, co jemu dáváš. Chci to zjistit a pak proč bys nemohl mi dít taky. Dáváš se všude. Jednu noc? Zaplatím, pokud chceš.“

Martin si zatím dává peníze do peněženky, když zahlédne Vaškovo zoufale postavení. Rozeběhne se a po cestě pustí brašnu, kašlajíc na notebook.

„Jedině tohle!“ a praští. Payne, který to nečekal, pustí Vaška. Martin stojí a očekává ránu. Pak zaslechne zakašlaní a otočí se. Přejde k Vaškovi. „V pořádku?!“

„Jo díky. Má stisk!“ zachraptí a masíruje si hrdlo.

Martin vzhlédne, ale už ten slizoun je pryč. Vzpomene si na tašku. „Díky!“

„Ahoj Verči,“ zachraptí Vašek.

„Není za co? Hele kdo to byl?“

„Jen pitomec.“

„Nevypadalo to. Mám to někde nahlásit?“

„Ne to je dobrý.“

Věra stiskne rty a pak se usměje. „Tak fajn a hele Vašku díky za ten tip. Možná nám to vyjde! Je sice do toho moc zažranej a nevidí krásy i jinde, ale ujde.“

„Není za co.“

„Jo kdyby něco, potvrdím ti to, co jsem viděla. Pa.“

„Čau!“

„Kdo je to proboha?“

„Věra z prváku. Vynikající karatistka. Dal jsem ji dohromady s jedním klukem, co dělá Taekwondo.“

„Sázka?“

Vašek se zašklebí. „Jak jsi to uhodl?“

„Jsi Vašík Pašík. Jedeme domu. Odteď z tebe nespustím oči.“

„Díky. Je docela silný.“ Oba mlčky jdou na zastávku. „Ty Vašku co ti chtěl?“

„Prý mně a chtěl mě zdokonalit. Míša bude smutný, ale už žádné proměny,“ zatahá se za pramínek vlasů a usměje se. „Byla to šlupka!“

„Není za co. Dělal jsem karate, ale přestal jsem. No něco ještě umím!“ zatřepe rukou a nakažlivě se usměje.

Payne vztekle rázuje k bytu, kde na něho čeká Jack. Pokusí se to nějak zamaskovat. Musí být jeho. Nerozumí tomu, co na něm vidí. Není nic oproti okouzlujícímu hříbátku. Skoro nula. Možná je to tím, že mu odolává. Ano to je tím a chce taky vědět, co je na něm tak zázračného, že mu ještě Jack nepodlehl. Musí to zjistit. Prostě musí a pak bude mít klid, a když bude vědět jak na to, tak Jacka už získá snadno.

Nejdřív, ale možná by šla využít tu ránu.

„Payne, co se ti stalo?“

„Nic.“

„To ne. Nahlásíme to policii. Co když to provedou znovu a kdo to byl? Tohle není ode dveří! Ránu poznám. Jestli to byli nějací chuligáni, tak to nahlásíme!“

Payne uhne očima. „Martin a Míša.“

„Cože?“ Vzpomene si na výraz Míši.

„Nech to být. Prostě jsem šel a najednou jsem je uviděl. Pozdravil jsem je a z ničeho nic ten vyšší, Martin? Mě napadl. Utekli. Trochu to bolí. Nemáš prosím tě led a je mi nějak slabo!“ zachvěje se a upadne. Jack ho v poslední chvíli zachytí.

„Oznámím to.“

„Ne. Zřejmě jim něco na mě vadí a bolí to!“

Jack se zvedne a vytáhne led. Vzpomene si, jak byl Vašek zřízený. Neměl jediné místečko normální a noční můry musí tišit i teď. „Jsem vůl!“ Zapomněl na to jako na smrt. Jenže proč by to vše Payne dělal?

„Tady!“ přiloží mu led v utěrce na obličej.

„Děkuji!“ Položí mu ruku na ruku a drží ji. „Nevím, co bych bez tebe počal. Víš, byl jsi jediný v životě, koho jsem měl rád!“ začervená se.

„Já… Odešel jsi ode mě.“

„Já vím, ale nikdy jsem tě nepřestal mít rád.“

Je to ten důvod? „Já tebe taky mám rád.“

„A co Vašek?“

„Jen přechodná známost. Vždyť víš, jak je to v cizině,“ říká tiše a s rozmyslem. „Sám, nikdo mi nerozumí a postel prázdná. Našel jsem si ho, abych nebyl tolik sám.“

„Myslíš to vážně?“ Payne ožije. Zdá se, že konečně to zabralo.

„Ano.“

„Děkuji, ale víš co. Myslím, že odjedu. Ubytuji se v Praze.“

„Něco ti zajistím na kolejích, chceš?“

„Ale ne děkuji. Ubytuji se někde. Mám tam jednoho známého.“

„Známého?“

„Ano. Možná bude zrovna v Praze.“

„Dobře a já o víkendu přijedu.“

„Dobře. Bolí to!“

Jack přikývne. Bolí to víc, než tušíš. Takže Payne přijel ho získat nazpět. Jenže co ty dvě rány? Tomu vůbec nerozumí. Je v tom víc, a pokud ano co potom?

„Přemýšlíš?“

Jack se usměje. Ne všechno je jinak. „Trochu. Možná bych už přijel v pátek.“

„Skvělé.“ Vděčně se usměje a pohladí Jackovu ruku.

Ten na něj pohlédne. Musí se z toho vymotat a zjistit s kým vlastně zůstane, protože s Paynem si vždy dobře rozuměli.

Druhý den jdou spolu na oběd a na večeři.

Vašek zuří a Míša s Martinem ho zneklidněně sledují.

„Kluci, já to déle nevydržím. Jestli se tu bude promenádovat s tím ňoumou delší dobu, asi vylítnu a setřu mu úsměv z tváře.“

„Pajácovi nebo Hastingsovi?“ Zamumlá, Martin, s tyčinkou Kite kat v puse.

„Oběma!“ zavrčí Vašek a strčí ruku do sáčku s brambůrkami. „Mám zlou vzteklou náladu!“

Míša s Martinem pokrčí rameny. Co na to říct.

„Hele Payne zmizel!“ druhý den ráno vletí do dveří Martin.

Míša po něm hodí polštář a Vašek na karimatce si přetáhne spacák a zavrtá se hloub do tepla. Právě vraždí Payneho a Hastings mu drží lucernu, zatímco on kope jámu. Tělo je v koberci a vykukují jenom ty dokonale vyleštěně boty.

„Jak to víš?!“ vyletí Míša, kterému dojdou Martinova slova. Vašek spí dál.

„Byl jsem si zaběhat a tak jsem to střihl okolo křižovatky, co vede na Přelouč, a hádej, co vidím?“

„Ty dva.“

„Jo stojí na červené a něco si povídají. Šklebí se jako by se nikdy neviděli?“ řekne tiše a Míša lačně hledí na mikinu a proužky potu. Začne ho svlékat a pak se zarazí.

„Doprdele!“ tiše zakleje. Martin se skloní a políbí ho.

„Ještě dnes a konec. Myslím, že když je fuč, tak si to vyjasní.“

„Jen, aby nebyl i s ním fuč!“ řekne pochmurně Míša.

Martin se zarazí a vstane. „No to je fakt!“ oba se podívají na nehybnou karimatku. Spí, usoudí a Martin jde pod sprchu. 

„Co mám dělat?“ ozve se tiše, poté co se Míša přikryje.

„Pravdu?“

„Jo.“

„Já nevím,“ tiše odpoví Míša. V místnosti nastane ticho.

„Co dělá?“ padne do ticha auta.

„Novinář,“ odpoví Payne. Ruku má položenou na Jackově stehně.

„Tak to hodně cestuje, že.“

„Proč se vyptáváš Jacku?“ Payne na něho pohlédne. Jediné co ho mrzí, je to, že nemohl vyzkoušet kvality Vaška.

„Nic jen, tak!“ usměje se a zařadí.

„To jsem rád. Jsem ráda, že ses rozhodl jet se mnou. Vašek nebyl pro tebe stvořený.“

„To ano. Nemám rád ty, kteří lžou a k tomu spí s někým jiným. Myslel jsem, že je mi věrný.“

„Je mi líto, že jsi to musel odhalit.“

„Lepší dřív než později a díky tobě. Jen mě mrzí, že ti ublížil. Neřekl bych to do něho.“

„Všichni jsou stejní a mají páru. I ten kluk, co vypadal tak roztomile. Jak mi stiskl paži. Měl jsem tam modřinu.“

„Míša a tolik se ti líbil.“

„Jo pěkné kvítko. Určitě dá kde komu. Vypadá na takový typ.“

„Ano.“

Jede a má pocit, že před sebou vidí mlhu, která se pomalu zvedá. Jen ještě trochu, aby se rozptýlila a on mohl vidět na cestu.

„Muselo to být strašné.“

„To ano. Měl jsem pocit, že tam omdlí nebo co. Byl bílý jako sníh.“

Mlha se rozptyluje. Bledý Vašek. Co se tam stalo? Řekli mu to. Všichni. Ví, jaký je Payne. Nikdy by bez kondomu nešel. Ojet ne, ale vykouřit ano. Jenže proč?

„Nechápu, co jsi na něm viděl. Byl dobrý?“ Musí aspoň to slyšet.

Zaslechne v hlase dychtivost a udělá se mu nevolno. Tak proto Payne? Pro tu touhu, chtíč? Vědět?

„Musel být, když tě uchvátil.“

To ano. Uchvátil, ale ne svým uměním. Možná bezprostředností k životu, smíchem a jiskrou v očích. Když tam stál a Míša ho objímal, jiskra v něm nebyla.

„Proč nemluvíš?“

„Tys s ním chtěl spát? Měl jsi mi to říct. Půjčil bych ti ho.“

„To víš, že ano. Chtěl bych si ho vyzkoušet, ale prokoukl od té doby, co tě opustil. Zřejmě si musel sehnat někoho jiného, anebo se oblékl na lov.“

„Payne.“

„Co je?“

„Běž doprdele a víš co? Jen díky tomu, že jsme byli přátele, tě teď nevyhodím na silnici a zavezu tě k tomu příteli.“

„Cože? Zbláznil se?“ sundá mu ruku ze stehna.

„Nezbláznil se. Vašek byl u mě doma, Rivie ho má velmi ráda a ty znáš moc dobře Rivii. Kvůli tobě jsem ho možná ztratil. Jestli tě ještě někdy uvidím, tak si mě nepřej!“

„Jsi blázen. Mohu ti nabídnout vše. Víc než ten strašák!“

„Nabídnout mi nemůžeš nic. Ne víc než on.“

„Takže jsem měl pravdu. Postel. Je strhující? Dělá ti děvku nebo co? Neřekl bych to do tebe, ale lidé mají různé choutky. Klidně mohl jsi to říct. Někoho bych ti sehnal!“

„Mlč!“

„Ale ne. Zpustl jsi. Už nejsi nic. Je to obyčejná děvka, která leze i do postele ostatních. Viděl jsem to dobře. Ti kluci to dělají tobě před očima. Jsi starý parohatý hlupák.“

Plesk!

„Vystup!“

„To nemyslíš vážně!“

„Myslím, pokud nezavřeš tu hubu!“ řekne drsně Jack. Ty parchante, kvůli tobě mě opustil Vašek.

Payne se nehne a mlčí. Jack zavře dveře a odlepí se od krajnice. Zaveze ho před dům toho přítele.

„Víš, co Jacku?“

„Co?“ zavrčí, myslíc na Vaška. Byl hlupák, že nepoznal, ale byl tolik rád z novinek v Anglii i z klípků o lidech a branži.

„Už nejsi to, co jsi býval.“

„V tom případě jen jsem rád. Sbohem!“ nasedne do auta a vyrazí k Pardubicím.

Vašku, vracím se. Prosím odpusť mi.

Povzdechne si a pustí rádio. Nakonec ho vypne. Podívá se na hodinky. Škola, hodiny, které se vlečou stejně jako cesta do Pardubic. No tak ať už je čtvrtá hodina.

V čtyři stepuje před domem, kde bydlí Martin s Míšou. Kde jen mohou být? Tamhle. Zasténá, když si všimne vlasů a džínů. Ne tohle snad ne. Byl slepý víc, než si myslel. Co z něho proboha udělali?

„Hele kdo tam stepuje.“

„No rozhodně se vyřešila otázka, jestli odjel nebo ne.“

„Kdo ví?“ pronese pochmurně Martin a vzápětí od Míši dostane štulec.

„Ahoj.“

„Pane profesore, dobrý den!“ pronesou uctivě.

„Mohl bych mluvit s Vaškem?“ vypadá rozkošně, nádherně, jinak a přitom stejně. Jen ty kruhy pod očima a skoro prázdný výraz. Syp si popel na hlavu Jacku. Babička Rivie by ho hnala svoji holi až k zátoce.

„Co chceš? A kde máš toho patolízala?“ Martin s Míšou se odstraní do bezpečné vzdálenosti, ale natahuji uší, jak jenom to jde. Kdykoliv kolem nich projede auto, zaškaredí se.

„Je pryč. Chci se omluvit.“

„Přijímám.“

Jack se rozzáří a chytne ho za ruku.

„Neřekl jsem, že odpouštím!“

„Udělám, co budeš chtít!“

Martin s Míšou jim to nedá a přisunou se k nim blíž. Potom o krok blíž až víc to nejde, jinak by je minuli.

„Cokoliv?“

„Pokud budu moci.“

„Už couváš.“

„Ty máš tanga?“

Vašek zrudne. „Jo.“ Jak se k tomu dostali, nechápe. Přece jasně řekl ne.

„Nové a kvůli mně jsi je nenosil. Víš, jak mně to vzrušuje?“

Jde na to rafinovaně, obdivně pomyslí Míša. Sexu nikdy nikdo neodolá. Ne po čtyřdenním půstu.

„Jsou hnusné.“

„Škrtí a jsou nepohodlné,“ fascinovaně se do toho vloží Martin.

„Šňůrky jsou mučidla!“ 

„Prostě děs!“ zakončí oba najednou.

Všichni se začnou smát.

Vašek se podrbe na hlavě. Stejně mu odpustil jen, co ho viděl přecházet sem a tam před domem. „Já nechápu, jak jsme se sem dostali. Pane profesore, musím vám ukázat nové obzory. Jdeme!“

Jack znejistí. Snad nemyslí, že…

„Po dvou. Bohužel výtah není nic moc.“ První jedou Martin s Míšou, kteří se na sebe kření.

„Vašku, přece nemyslíš, že bychom všichni dohromady…“

„Nevěříš mi?“

„Nebudu se omlouvat. Netušil jsem, proč to dělá. Byl mým milencem a dobrým přítelem. Nevěděl jsem, co si mám myslet.“

„A co když se stane někdy totéž?“

„On tě tam napadl viď.“

Vašek přikývne. „Nebýt Míši… Má páru.“

„Chtěl bych říct, že ti budu věřit, ale sám nevím.“ Vašek si smutně povzdechne. „Ale miluji tě, to vím určitě.“

Vašek se rozzáří a popadne ho kolem krku. Začne ho zběsile líbat. Jestli ho miluje a řekl mu to prvněkrát, pak i věří. Bude dobré.

„Ty je fakt máš!“

„Mám. Míša mě donutil si je vzít. Jsou nepohodlné.“

„Dobře, ale někdy si je pro mě vezmeš?“

„To tě tak rajcuji?“

„Rajcuji?“

„Vzrušuje,“ napoví mu.

„Strašně.“

„Tak jdeme se vzdělávat.“ Otevře výtah, který už delší dobu stojí v patře  a zazvoní na dveře.

„To vám trvalo. Jdeme!“ Otevře dveře a Jack nestačí zírat, když Míšu vidí v krátkém tričku, ustřižených teplácích a s něčím bílým v ruce.

Než se stačí rozkoukat, už stojí před obrazovkou a v ruce drží skleničku s červeným vínem.

„Vivat Bejing 2008!“ zvolá Martin a upije vína. „A na porážku Emmonse.“

„Hele já porazil Phelpse a další!“

Jack se skleničkou v ruce pozoruje, jak na monitoru načítá se hra. Pohlédne na krabici Nintendo Wii. Takže proto byl Vašek tolik rozlámaný.

„Hodlám porazit vás všechny!“ odloží skleničku a zadívá se do Vaškových oči. Jsem rád, že ta jiskra je nazpět. Bál se, že už ji nikdy neuvidí.

„Juupíí, slyšíte to! Nandáme mu to ne!“

„Jasně Profesor kontra Student!“ všichni se zakření a za chvilku jsou pohlceni hrou.

Konec