Shounen - ai povídky

Sedm nocí

Sobota

„Hezký spí!“ zaslechne Martin a zamžourá do rána. Pak se rozpomene. Míša má práci v čajovně. Brrr, ale on se může věnovat zušlechtění těla, neboli bude spát, dokud nepřijde. Má pocit, že po tom týdnu je vyždímaný jako ručník z mandlu.

Zavře oči a na pokraji vědomí si vzpomene, že ho ještě čeká dnešní den otroctví a pak hurá volno, ale to už mu je jedno a on usne. Spí až do poledne, když se opět probudí. Protáhne se a mátožně odejde pod sprchu.

Pak si vzpomene, že by měl nakoupit, protože díky těm hrátkám nic nestihá. S těžkým funěním se obleče a nastoupí do trolejbusu plného důchodců. Bože, tohle nesnáší. Snaží se přežít cestu. U hypermarketu vystoupí a jde se prodírat pro změnu lidmi. Jenže tu mají levněji než jinde. Vytáhne seznam, co má nakoupit a snaží se ignorovat lákavé nabídky. Akce, akce… řve na něho z každého kouta obchodu.

„Já jim dám akce,“ mumlá. „Měli by vidět Míšu v noci. Tomu se říká akce.“ Žádostivě se zadívá na čtyři tyčinky Kite kat a čtvrtá zdarma. Hodí do košíku a jde dál. Chleba, dva koláče, pizza do trouby a další potraviny. Postaví se do fronty u pokladny a snaží se neusnout u toho. Ještě, že tam je tolik pokladen. Pookřeje, když uvidí známého ze školy.

„Ahoj, jak to jde?!“

„Vidíš sám. Nechápu to. Úplně blázní. A co ty?“

„Nákupy. Včera jsem to nestihl a musím být něčím živý.“

„Jasně. Tak ahoj ve škole.“

„Čau, Petře!“ nahází potraviny do igelitek a modlí se, aby sedmička nebyla příliš narvaná. Hurá! Skoro vykřikne, když zjistí, že tam skoro nikdo není. Sedne si na sedadlo a vedle sebe položí čtyři tašky s nákupem. Sáhne dovnitř a rozbalí Kite Kat. Dvě pro něho a dvě pro Míšu. Chroupe, dívá se po ubíhající krajině a snaží se rozluštit, jaký dnes bude úkol.

Míša včera na závěr poznamenal, že to bude tečka za jeho výchovou. Jako by nějakou potřeboval. Ale je to jenom hra, výhra v sázce. Nic víc. I když některé momenty se mu zatraceně líbily. S tím pyžamem, nebo tou šlehačkou, vlastně skoro všechno. I to plácnutí ho spíš rozehřálo, než nějak urazilo nebo naštvalo. Ale žít takhle to zas ne. Byla by z něho šmahem sušená treska. Tohle by nevydržel. Ale občas, by si dal říct a možná by si chtěl i on něco vyzkoušet.

Zavrtí hlavou. Míša ho totálně zkazil. Kdy jsou jeho dny trávené koukáním do časopisu, prohlížením erotických stránek a šmírováním. Dětské hrátky oproti tomu co tady předvádí Míša.

Zajímalo by ho, jak jsou na tom Hastings s Vaškem. Dělají totéž? Asi jo. Ne asi, ale určitě. Někdy když vidí Hastingse, tak se usmívá jako kocour, co právě dostal hustou smetanu. Takový předtím nebyl a i druháci říkají, že je cool a to je co říct. Přezdívka Suchar se úplně ztratila, ale Hastings zůstal.

Vystoupí na zástavce a dovleče nákup domu. V puse žmoulá poslední díl Kite Kat.

„Martine?!“

„Jsem tu. Byl jsem nakoupit. Opět narváno až po střechu. Já snad budu jezdit někam jinam.“ Vejde do pokoje. Přistoupí s taškami k Míšovi a políbí ho. „Jak bylo?“

„Klid a mír. Pár lidi, kteří bez šálku čaje nevstanou. Máš tam něco dobrého?“

„Kite Kat, čtyři za cenu tři. Dvě jsem stihl cestou sníst.“

„Uděláme snídaní ehm oběd a pak tě čeká co otroku?“

„Poslední úkol.“

„Správně. Dáš si pizzu?“

„Jasně. Koupil jsem jich víc. Akce,“ zasměje se a pokrčí rameny.

Míša už jednu vybalil a položil na talíř, který šoupne do mikrovlnky. Nastaví ji a pomůže vybalovat Martinovi.

„Jsi sexy v těch teplácích.“

„Díky. Tobě taky to sluší. Hele viděl jsi včera Hastingse?“

„Jo proč?“

„Nic. Jen si říkám, že je poslední dobou jiný.“

„Ani jsem si nevšiml. Jen Vašek je divný.“

„Proč?“

„Chodí pravidelně na přednášky.“

Oba se zasmějí. Dobře vědí, že nemá rád přednášky, ale jeho oblíbenost a znalosti učiva vždy mu nějak zajistí další ročník.

Cink. Míša vytáhne pizzu a strčí tam druhou. Martin nalije pomerančový džus a sednou si ke stolku u televize. V tichu likviduji pizzu.

„Dnes tu nebudeme spát,“ prohodí Míša a olízne si prsty.

„Někam jdeme? Počkej to ne!“

„Co jako ne?“ podiví se Míša.

„Žádné takové kousky na veřejnosti a pak je zima.“

Míša se začne smát, když do toho cinkne opět mikrovlnka. Smějíc se zvedne a donese další talíř. Položí ho na první a nožem ji rozkrájí.

„To já vím, že nemáš to rád. Ale stejně jdeme pryč.“

Martin zabloudí k posteli, na které trůní taška, kterou si obvykle bere, když jede domu.

„Co chceš dělat?“

„Otroku mlč nebo tě mám potrestat?!“

„Míšo, tohle není legrace. Jsou určité hranice, kam nepůjdu, i když tě mám moc rád.“

Míša se k němu nakloní a políbí ho. „Já taky. Neboj se. Nic bych neudělal, co nemáš rád.“

„Tak tyhle všechny věcí mám rád?!“ řekne udiveně a potřese hlavou.

„Hm, ale neprotestoval jsi. Tedy ne moc.“

Martin se rozesměje. „Dobře, ale pokud se mi to nebude líbit, tak řeknu Ne a bude to.“

„Dobře, ale pak doma přijde trest.“

Martin zauvažuje. Lepší trest než nějaké cizácké věcí, co by s ním dělal bůhví kde. Doma je doma. „Souhlasím.“

Míša nadšeně zatleská a vezme další kus pizzy. „Mám hlad,“ když zahlédne nevěřícný pohled Martina. Ten už nejí a na talíři jsou ještě tři kousky. Míša sáhne po dalším a Martin se raději napije. Jak může být tak štíhlý?

Po obědě si spolu lehli a usnuli. Martin si ho přitáhl do náruče a díval se do spící tváře. Andílek, z kterého se vyklubal erotoman a k tomu s takovýma chutěmi. Na takové věci jako zelenáč nikdy nemyslel. Jistě jak se uspokojit, ale že by z někoho jedl šlehačku to ne. Jedině kdy ho to napadlo, tak to bylo, když viděl nějaký film.

Probudí ho polibkem a raději vyleze z postele. To teplo Míši se na něm už začíná projevovat.

„Mám vzít nějaké jídlo?“

„Ne.“

„Tak dobře.“ Vezme si kabát a připojí se k Míšovi a odebere mu tašku. Rád by věděl co tam má.

„Díky moc.“ Vyjdou ven a o půlhodiny později stojí před známými dveřmi.

„Míšo, tak to ne.“

„Počkej, co jako myslíš, že chci dělat?“

„Žádné perverznosti.“ Míša se rozesměje. A co dělali doteď? „Nechci žádnou čtyřku.“ Míša se rozesměje ještě víc.

„Neboj. Hastings s Vaškem jsou v Praze, a kdyby se vrátili dřív, spokojí se s naším bytem. K poslednímu úkolu potřebuji trochu prostoru.“

„Mám se bát?“

„To nevím,“ ale to už otevírá dveře. Vejde do obývacího pokoje a vezme do ruky obálku se jmény Míša a Martin. Martin mu nakoukne přes rameno.

Večeře je v troubě, užijte si to a modlete se za mě!

„To psal jistě Vašek.“

„Kdo jiný by se potřeboval modlit. Hastings určitě ne.“ Míša zmačká dopis a položí ho na stůl. Pak se otočí k Martinovi a prohlédne si ho od shora dolů. „Tohle si oblékni.“ Vytáhne něco bílého.

„Pane, co je to?“ začne hrát jejich hru. Pyšně si pomyslí, že už mu docela jde.

„Uvidíš sám.“ Pozorně ho obchází a sleduje, jak se svléká. Občas ho pohladí, zamne bradavkou, potěžká v ruce varlata. Martin stojí a v ruce drží kus bílého oděvu. Přetáhne si ho přes hlavu.

„Pane, musí být všechno tak krátké?“

„Musí. Je to kopie řecké tuniky. Krásně v ní vypadáš.“ Spokojeně si prohlédne jak je jedno rameno je obnažené a v pase stáhnuté s krátkou sukénkou, tak aby vynikly dlouhé nohy, vzrušený pyj a byl snadný přístup k zadečku.

Martin pochybuje, že je to věrná replika, ale je to lepší než ty tanga, i když kdyby ten kus hadru neměl na sobě, taky by to nevadilo. Výsledek by byl stejný. Byl by jenom nahý a ne polonahý.

„Pane, co teď mám dělat?“

„Běž do koupelny a připrav mi tam koupel. Budu tě sledovat, jak to děláš. Musíš se naučit, jak svého pána vykoupat.“

Martin pochopí. U nich je sprcha, ale Vašek, kterému se majitel odstěhoval někam do Austrálie, má koupelnu s vanou.

„Zkus, teplotu vody. Loktem.“ Martin se ohne, když ucítí ruku na prdelce a jak do něho pronikají prsty. „Jaká je?“

„Myslím, pane, akorát,“ zasténá a pak je volný.

„Dnes dáš olejíček, ale někdy můžeš dát i pěnu.“ Martin kápne trochu olejíčku a pak si všimne sáčku. Hrábne do něho a vysype to do vody. Má to jeho mamka a tak doufá, že v tom jsou růžové plátky. Jsou a pozoruje, jak se rozvijí.

„Svíčky.“ Martin rozestaví svíčky a rozsvítí je, potom zhasne světlo. Je tu útulně. Celou dobu si uvědomuje na sobě Míšiny pohledy, laskání a svůj vzrušený úd, jak se otírá o látku i o předměty.

„Pane hotovo. Mohu vás svléci?“

„Jistě. To už ses naučil. Víš, až koupel skončí, budeš připravený sloužit svému pánovi. Naučil ses prostírat večeři, masáži ulevit pánovi, když přijde z práce. Pobavit ho tancem a uspat ho, když nemůže spát. Pohádky má každý rád. Pak jsem tě naučil i jak svého pána svléknout a obléci a taky tě naučil něco víc o tom jak obšťastnit svého pána. Musím říct, že sis vedl skvělé.“

Martin zírá. Vůbec si to neuvědomil, co Míša dělá. Tak tomu se říká rafinovanost. „Pane, jsem ohromený a vděčný.“

Ohromený to tedy jo. Spíš v šoku, pomyslí si Míša. „Tak mě svlékni. Ještě se musíš naučit, abys četl myšlenky svého pána. Musíš vědět co má rád a co ne. Jako například liknavost. Otoč se!“

Martin se poslušně otočí a opře se o vanu. Míša se napřáhne a plácne po vyšpuleném zadečku a ještě jednou. „Musíš umět přijmout trest i odměnu.“

„Víš, co je to odměna?“

„Pane, jste velkorysý. Ano, prosím.“ Míša si rozepne kalhoty a vstoupí do něho. Martin zaúpí, jak není na to připravený, ale po chvilce se uklidní a pak zas je prázdný. Mimoděk zakňourá nespokojeností a Míša ho plácne.

„Otrok nesmí dát najevo nesouhlas, nelibost nebo nespokojenost.“

„Budu si to pamatovat, pane.“ Hbitě ho svlékne a vezme do náruče. Položí do vany a zavře vodu.

„Výborně. Teď musíš svého pána důkladně umýt.“ Martin vezme gel a houbu a zamne ji, aby se vytvořila hustá pěna. Vezme ruku a mydlí ji. Po chvilce zjistí, že ho baví hrát si s prsty, svaly, s každým kouskem kůže. Opláchne dlaň a políbí ji. Sedí na okraji vany a uvědomuje si svoji pýchu, jak trčí zpod té sukénky, přivřený pohled Míši i jeho vzrušené tělo. Druhá ruka, s kterou se mazlí stejně. Přejde k nohám a přejíždí ji dlouhými tahy. Když se nahne a ucítí, jak ho Míša laská, tak zůstane v té poloze, dokud Míša se nerozhodne přestat.

„Jsi velmi dobrý. Tohle ti jde.“

„Děkuji vám, pane. Mně se to taky líbí.“ Nahne se a dívá na rty. Skloní se k nim a začne je líbat, vklouzne do úst a tančí smyslný tanec. Pak přestane a houbou mu umyje krk, sklouzne k bradavkám a myje je velmi pečlivě. Houbou, rukama, bříšky prstů a nakonec ještě jazykem. Spokojeně se dívá, jak jsou nádherně zduřelé. Míša sténá. Kruci je dobrý. Martin sklouzne k břichu a umyje ho. Potom sklouzne k údu a jemně ho začíná umývat.

„Víš, později tě musím naučit, jak svého pána oholit a další věcí, ale teď stačí tohle.“ Vstane a posadí se k němu zády. Martin mu sjede na křivku páteře a potěšeně si hraje se zády. Pak vstane a on pečlivě houbou umyje zadeček, až zajede k nohám. Namočí houbu a opláchne ho.

„Promiňte, pane za nepohodlí, ale musí se to udělat důkladně.“

„Jistě, pokračuj.“ Martin ho políbí a začne lízat jazykem, až dojde k dírce. Políbí a rukama roztáhne obliny. Začne ho dráždit jazykem a bříškem prstu.

„Když to pán potřebuje víc, dovolí otroku, aby ho očistil lépe, pak mu povolí společnou koupel.“

„Pane, mohu?“ Je mu to jasné jak to skončí a pomalu se svlékne. Vstoupí do vany a sedne si. „Mohu pokračovat ve tvé očistě, pane?“

„Jistěže. Jen pokračuj.“

Martin ho začne hladit jazykem a rukama. „Tohle jsem důkladně neočistil, pane. Prosím o trest.“ Obrátí se a vyšpulí prdelku.

Míša vezme houbu a umyje ho a pak se postaví a pronikne do něho. Martin se jen slastně prohne pod tím vpádem.

„Pane, jste skvělý. Prosím ojeďte ji.“

„Ne. Nejdřív dokončíš moji očistu.“ Martin se obrátí a posadí se ve vaně. Pak vezme houbu a vymačká z ní vodu na sametový růžový úd. Špičkou jazyka ho začne hladit a lízat, jak se snaží splnit úkol. Sám si pod vodou hladí svůj úd. Divoce a trochu drsně. Chce vyvrcholit, ukojit se.

„Lehni si.“ Martin si lehne a položí nohy na okraje vany. Rukama se drží madla a okraje. Míša se do něho nasměruje a začne se v něm pohybovat. „Neboj se, přece jsem tě vždy uspokojil nebo ne?“

„Pane ano. Pořádně ji projeďte. Chci mít vás. Prosím, rychleji!““ začne sténat. Kruci, chce už se udělat. Pořádně. Najednou ucítí cukání, jak jeho úd se třel mezi těly a vykřikne. Uvolní se a pak Míša ho vytáhne a nabídne mu ho. Martin ho vezme do ruky a rychlými pohyby na hladinu vody dopadne semeno. Míša vypustí vodu a stojí. Martin si klekne.

„Pane rád, bych víc. Mohu.“ Dotkne se ochablého údu a vezme ho do ruky.

„Jistě. Voda pomalu mizí a Míša pustí sprchu. Začíná je oplachovat. Martin se věnuje pyji a nevšímá si vody ničeho, kromě penisu. Jen chce vidět, jak Míšova pýcha znovu se zvedne.

Spokojeně i s pýchou hledí jak se zvedá pod jeho laskáním.

Míša mu naznačí, aby se zvednul.  Martin se zvedne, mokrý od sprchy. Míša ho začne líbat a tisknout se k němu. Otírají se těly a Martin znovu si všimne, že reaguje na to tření. Miluje to.

„Teď mně utři, oblékni do županu a půjdeme.“ Vylezou z vany ven, Martin vezme osušku a každé místečko pečlivě otře. Pak ho obleče do županu a vezme do náruče. Neopomene si vzít ručník. Položí ho na postel a utře se.

„Pane co teď?“

„Teď?“ pomalu si rozvazuje pásek a začne se laskat. „Teď dostaneš odměnu za splněný týden. Výborně ses učil a je mi trochu líto, že týden končí.“ Přetočí se na čtyři a vystrčí prdelku, z které odstraní župan.

„Uděláš mi to? Musím říct, že mi to chybí.“

Martin se nedá pobízet, skloní se k ní a začne ji dobývat nejdřív jazykem, pak prsty a nakonec svým pyjem. Míša rozkoši sténá, jak do něho Martin přiráží.

Pozdě v noci, Martin políbí Míšu. „Byl to krásný týden a líbil se mi.“

„To jsem rád. Trochu jsem se bál, jak ty moje výmysly vezmeš.“

„Hm. Víš co?“

„Copak?“

„Vsadíš se mnou někdy? Chci taky vyhrát, ale až budeme mít volno.“

„Vsadím se a víš co?“

„Co?“

„Řekl jsem o tomhle týdnu Hastingsovi.“

„Co jsi udělal?“ vykřikne Martin a sedne si. Míša ho stáhne nazpět a políbí.

„Musel jsem. Chtěl vědět, nač potřebuju ten projektor a tak jsem mu to řekl. Zaujalo ho to. Trochu obtížně jsem hledal slova, ale myslím, že to velmi dobře pochopil.“

„Bože, Vašek!“

„Jo,“ trochu škodolibě se usměje Míša. „Bude to mít o hodně těžší než ty.“

„Tak to by mě zajímalo, co teď dělají.“

„Jsou v striptýzovém baru a Hastings doporučuje Vaškovi, který nic netuší, aby se pozorně díval.“

„Jsi démon.“

 Míša zafuní a začne ho líbat. „Opravdu?“

„Anděl s ďáblem v těle, pokud mohu říct.“ Oplatí mu polibek. Andílek s myšlenkami perverzního erotomana. Musí ho hlídat. Ano tyhle pokusy by neměl dělat na někom, kdo to špatně pochopí.

„O čem přemýšlíš, Martínku?“

„O jednom andílkovi, který mě nenechá spát.“

„Je sobota a zítra neděle. Nikam nemusíme jít.“ Míša se k němu přitulí a rukou zajede ke klínu. „Víš, mám tu takovou pomůcku, čistě náhodou.“

„Čistě náhodou.“ Povzdechne si. „Tak vytáhni ten vibrátor.“ Míša nadšeně vyskočí a žene se k tašce. Chvilku hrabe a pak tím zamává.

„Dva?!“ vykřikne Martin a klesne do podušek.

Konec soboty