Shounen - ai povídky

Sedm nocí

Úterý

„Je úterý a přede mnou ještě celý týden!“ říká si Martin a neví jak se tvářit. Naštvaně, bezmocně nebo jak. Sázet se nemá a on to do budoucna neudělá. Tenhle týden bude velmi náročný.

„Baf!“ a Martin nadskočí.

„No, fuj jsem se lekl, pane ehm Míšánku.“

Ten vykulí modré oči a s nevinným výrazem začne. „Pane? Proč mně tak oslovuješ, Martínku?!“

Martin si povzdechne. Bože, začíná už blbnout. „Promiň.“ Rozhlédne se a vlepí mu pusu, kterou mu nestihl dát ráno, jak spěchal.

Míša se začervená. „To se mi líbí a víš, co je za dnešní den?“

„Myslím, že úterý.“

„Správně a včera bylo pondělí.“

Proč mi to oznamuje? To přece ví každý školák.

„Proto jsem ti tady něco donesl a nic s tím neudělej!“ Odloží na lavičku tašku a začne se v ní hrabat. „Dlouho jsem přemýšlel, co udělat v úterý a pak mně napadla spásná myšlenka.“

„Jaká?“

„Dnes jsem v práci a budu unavený a tady máš!“ vytáhne tři knihy a položí je do přichystané náruče Martina. Ten pohlédne na obrázek. Erotická thajská masáž? Pěkný obrázek Asiatky a ehm no ne ten chlap je nahý. Míša si odfoukne ofinu a zavře tašku. Martin sklouzne očima po jeho těle. Už opět ten nemožný svetr. „Budu se těšit a teď musím jít. Uvidíme se v čajovně!“ nakloní se ho a políbí na rty, načež odtančí někam mimo.

„Ukaž?“

„Fuj to jsem se lekl!“ Martin opět nadskočí.

„Božíčku, to je toho. Malé leknutí ještě nikoho nezabilo ooo ten je šikovný.“ Martin ani nepostřehne jak a je mu sebraná kniha erotické masáže.

„Dlouhými tahy jemně přejíždíme kolem varlat, aniž se dotkneme penisu. Tlačíme na tyhle body k stimulaci…“ Martin stojí a neví absolutně co dělat. Jsou uprostřed chodby sice zatím prázdné, ale nikdy neví, kdo se nemůže objevit.

„Dobrý den.“

„Jacku!“ vylítne z Vašíka. „Máš po hodině?“ zamilovaně kouká na profesora. Uculí se a pak si vzpomene, co drží. Dnes se některým přednáškám vyhne. Jack nadzvedne obočí a koukne po Martinovi. Ten se snaží bloudit zrakem mimo po stěnách.

„Ano, ale odpoledne někam musím jet. Přijedu až večer,“ dořekne mrzutě.

„To je dobře.“ Bude mít čas vše připravit. „Doprovodím tě.“

Martin si až po chvilce všimne, že tu už nikdo nestojí. Jak to dokážou a pak pohlédne na knihy. „Vašku knihu!“ zařve na prázdnu chodbu. Zbytečně, ale aspoň se odreaguje. Nu což musí to zvládnout s těma dvěma dalšími a doufat, že si Míša nevzpomene na tak nepodstatnou věc jako je thajská masáž.

Po škole zkoumajíc knihu, kterou schoval za sešit, jde k čajovně. Cestou si mumlá. Zatlačit, protáhnout a lehounce dotýkat těchto citlivých míst. „Kruci to chce praxi!“ zařve v parku. Prudce zavře knihu. Sice jsou tam ukázky, ale co když něco zvorá a pak si vzpomene na pohádku. Tam přece taky nezáleželo na pohádce, ale obsahu. Jistě pohádka to byla, ale vyprávěna jinak. Neboli prostě půjde opět o sexuální službu. „Kruci!“ zakleje a je rád, že má ten delší černý kabát. Zlatá maminka, která na něm trvala. Prý musí být dobře oblečený na té univerzitě. Asi o jiné funkci než společenské nepomyslila, ale on je za tu druhou funkci velmi vděčen.

„Ahoj, Martine!“ přivitá ho Míša.

„Málo lidi.“ Zkušeným okem odhadne obsazené stolky. Pomalu a váhavě si sundá kabát a přejde k zastrčenému stolku.

„Tady něco na zahřátí!“ Míša si sedne vedle něho na kobereček a přitáhne dva pestrobarevné polštářky.

„Tak co?“

Martin si nalije čaj. „Co jako?“

„No ty masáže?“

„Víš, chce to praxi.“

„Nech praxi být!“ mávne nad tím rukou. „Nečekám, že mi to uděláš jako profesionál. Potřebuji jen trochu prohníst svalstvo.“

„Tak dobře a další člověk.“

„Toho znám. Bude tu hrát dámu.“ Přejde ke skříni a vytáhne dámu. Položí ji vedle muže, který přišel. Lehké pokývnutí hlavou a slova. „Prosím co obvykle.“

„Samozřejmě.“ Míša odejde připravit čaj a je zvědav jestli dnes přijde jeho partner, s kterým hraje dámu. Koutkem oka zaregistruje Martina, jak na tom polštáři poposedává. Už se moc těší na tu erotickou thajskou masáž. 

Po páté hodině, když už se stmívá, Martin si sebere své saky paky, v přítmí chodby políbí Míšu na rty a odejde. Touhle dobou už tu začíná být narváno a Míša se mu stejně nemůže věnovat.

„Instrukce otroku máš doma, tak se můžeš připravit!“ zašeptá Míša se zábleskem v oku a rukou sklouzne dolu ke kabátu. Martin zaúpí a vypadne. Zničí ho, a jaké věcí? Teprve teď mu to dojde. Co zas vymyslel?

S nervózním čekáním kouká z trolejbusu na osvětlené ulice. Co tím myslel? Bzučí mu v hlavě. Za tu dobu, co byl v čajovně, něco nastudoval a vypil dvě konvičky čaje.

Netrpělivě otevře dveře od bytu a pohodí školní tašku. Pak si vzpomene na notebook, zbledne a polije ho studený pot. Rychle ho vybalí a skoro oťuká. Dobrý. Pak vstane a jde do pokoje. Na posteli zahlédne tašku a sytě růžový papír. Opatrně ho vezme do prstů. Sakra kde sebral ten parfém?

Otevře ho.

Můj milý otroku,

To je pěkné oslovení, kruci.

Můj milý otroku, v tašce máš oblečení, tak si je vezmi na sebe, ještě než přijdu domu a vyzkoušej si ho. Budu moc unavený a tak očekávám od tebe masáž. Ne, že budeš zlobit! Víš, jak nerad tě trestám za neposlušnost.

Martin vyprskne smíchy. Trest? Ty dvě plácnutí z posledka? Pak přejde k tašce a ztuhne. Na postel se vysype něco jako tunika? Ne tunika by měla na sobě více látky. Tady je látky, tak půl metru čtverečního. Snad ještě méně. Návod k tomu není? Pochmurně si pomyslí, ale je mu jasné k čemu slouží. Rozhodně to není na zadek, ale spíš na předek a on v tom má jako masírovat?!

„Zachraňte mně kdokoliv, prosím! Ještě čtyři dny.“ No má ještě chvilku, než to na sebe navlékne. Rozhodně si to na sebe nedá teď. Odloží to jako by držel pavouka v ruce a povzdechne si. Udělá si něco k jídlu. Ale nemá chuť a nakonec se spokojí s jogurtem, přičemž se neustále dívá po tom kuse látky na šňůrkách. Nakonec se svlékne a postaví se před zrcadlo. To je fakt kousek látky a jeho by docela zajímalo, odkud to má.

O několik hodin později zaslechne ve dveřích zámek. Popotáhne si zástěrku, ale zadek odkrytý, ještě, že není zima a předek aspoň ten je trochu zakrytý.

Nadechne se a doufá, že to není někdo jiný. „Dobrý den pane!“ přijde k němu, vezme mu kabát a tašku. Vzápětí ucítí studenou ruku na pozadí, jak mu přejíždí obliny. Zakleje, jak ho to vzruší a látka se pohne. Doprčíc, tohle je špatné.

„Tohle je moc pěkné.“

„Děkuji vám, pane.“

„Jsem unavený, tak mně svlékni a udělej masáž.“

„Jak pán poroučí.“ Už zase mu nic nevadí a je vzrušený z té situace. Dokud nepřišel Míša, připadal si trapně a jakmile tu je, je celý nadržený a látka vepředu na údu se opravdu hýbe.

Začne mu stahovat svetr, jemně se dotýkajíc pokožky.

„Prosím, pane, můžete si sednout?“ Martínek se posadí.

„Jde ti to moc dobře otroku. Dnes byl hrozný den. Čajovna byla narvaná k prasknutí a každý chtěl něco jiného.“ Položí mu nohu do klína a zavrtí v ní.

Martin se snaží ignorovat tlak v bedrech, ale nejde to. Sundá ponožku a rukama nohu přejde. Pak druhou. Míša vstane a Martin si k němu klekne. Knoflík, zip až se objeví boxerky krásně našponované.

„Pane, mám sundat vše?“ optá se, když kalhoty jsou dole. Klečí před ním a rukou mne látku.

„Jistěže.“ Martin sundá boxerky a ukáže na připravenou pokrývku na zemi. Už předem vyzkoušel, že bude dost místa.

Míša si lehne, s rukama pod hlavou a mírně roztáhne nohy. Martin mlsně přejede záda, vystrčený zadeček a polkne. Vezme voňavou masážní mast, na které píše Relax a nanese na ruce, aby krém nebyl moc studený, ale teplý. Přiloží ruce na záda a začne ho vtírat.

Míša zamručí. Je zřejmě schopnější než čekal a přivře oči. Uvolní se, jak to jenom jde pod těmi laskajícími prsty.

Martin zafuní. Začíná ho to bavit. Nechápe proč, ale najednou má chuť ji provést dobře, dotknout se každého citlivého místečka o kterém ví, pohladit hladkou pokožku a prohníst svaly.

„Stalo se něco?“ blaženě zavrní Míša.

„Ne pane. Je vám pohodlně?“

„Ano. Pokračuj dál.“

Martin začne masírovat kříž, snažíc se ignorovat začínající rýhu na zadečku a níž otevřené nohy. Nejdřív záda a tak je začne masírovat, hníst a převalovat, aby se uvolnily ztuhlé uzliny svalů. Občas zatlačí trochu silněji, občas jemněji. Na závěr použije pěstičky a přemýšlí, jestli to dělá dobře. Ani si neuvědomí, ale vzrušení opadlo a tak se přesune k ruce.

Hněte paže a přesunuje se postupně k zápěstím a pak to ještě dvakrát zopakuje. Nakonec vezme do ruky prsty a snaží si vzpomenout, co o tom četl.

„Pokud vás to pane, zabolí, prosím řekněte.“

„Ano!“ slabounce se ozve a Martina to znepokojí, ale pokračuje dál. Potom druhou ruku a pak stále hladíc Míšovo tělo se přesune k zadečku. Začne ho hníst a opět se vzruší, jak Míša se pohne. Raději sklouzne k stehnům a začne je promačkávat lačně hledíc na otvor a vykukující penis. Jak rád by do něho vstoupil. Přejde na lýtko a na chvilku zapomene na lákající cíl. Druhá noha a jemu je střídavě horko a zima z toho pohledu.

Přejde k nohám a začne je mačkat prsty a potom silněji klouby.

„To je ono!“ zavrní Míša. „Tohle bych mohl mít každý den!“ Zahýbe prsty v klíně Martina a on si znovu uvědomí jak je vzrušený. Na látce se už dávno objevily malé skvrny, které ignoruje.

Míša si pomyslí, že ta masáž chodidel je fantastická. Příště se pokusí, jestli by mu ji neudělal znovu. Zvláště potom co v čajovně stojí tolik hodin na nohou.

Martin zatím chytne nohy a položí si je na kolena a snaží se svaly protáhnout. Zadívá se do rozkroku a raději od toho upsutí. Rozkošnicky ho hladí po vnitřní straně nohou a ruka i oči putuji po stejné cestě.

„Otočte se, pane.“

„Myslím, že je nejvyšší čas.“ Míša se otočí a Martin automaticky sklouzne ke klínu. Nanese si mast na ruce, když ucítí mezi nohama Míšovu ruku jak ho laská.

„Pane?!“

„Zasloužíš si to.“

„Ano pane.“ Klečí u něho s nohama rozevřenýma a pod látkou pozoruje laskající ruku. Najednou zjistí, že látka je pryč a on je osvobozený. Jak to jen udělal, ale nemůže odolat a pozoruje Míšovu ruku na svém údu.

„Je moc krásný a dovede přinést svému pánovi rozkoš.“

Martin se zardí. „Vše je k tvým službám, pane.“

„Pak můžeš pokračovat!“ roztáhne nohy a protáhne se. Je mu neskutečně dobře. Martin s mastnýma rukama mu začne přejíždět hruď. Nakonec skončí na bradavkách. Tak o tomhle v knize nic nebylo, ale tohle už není masáž. Nebo možná je a věnuje se jim, zatímco Míšova ruka občas zabloudí do jeho klína.

„Jsi šikovný, ale než se všechno naučíš, co chci, nějaký čas ještě to bude trvat.“

„Jsem rád, pane, že mně považuješ za schopného. Budu se rozhodně pilně učit, abys mně uznal hodný své pozornosti.“

Míša se usmívá nad jeho vážným proslovem, ale oba vidí, jak jim v očích hrají ďáblici.

„Zítra si pustíme nějakou hudbu a něco mi zatančíš. Mám rád hudbu.“

„Och pane a co budu dělat?“

„Pobavíš mně otroku. Od toho tady jsi. Abych se nenudil ve volném čase a ani v loži.“

Martin skloní hlavu. Tak nenudil se? Jo. Malý mizera je to. Přesune ruku na břicho a hned ucítí, jak se stáhne. Pak skloní hlavu a vsaje špičku údu do rtů. Hladí břicho a jemně ji vsává do úst.

Míša zasténá rozkoši a pohne bedry proti Martinově hlavě, ale Martin nepovolí.

„Mohu vám namasírovat i pyj?!“ skloní se a políbí ho na rty.

„To je samozřejmostí otroku, že to svému pánovi uděláš. Jsi tady od toho, abys mi přinášel rozkoš i potěšení. Za tu otázku přijde trest. No tak!“ Martin se nad něho skloní a z ničeho nic ucítí jazyk na penisu a pak plác. Mimoděk vyjekne, jak v tu chvílí to nečekal a pak znovu pohlazení a silnější, zatímco se Míša věnuje údu.

„Tak můžeš pokračovat v masáži.“ Martin se vrátí do původní polohy. Neví, jestli se mu to líbí nebo ne.

Rukama sevře Míšův úd a začne ho přejíždět po celé délce. Nanese zase trochu masti a důkladně ji nanese na něho. Pak chce nasednout.

„Obráceně otroku!“ Míša si sedne tak, že je hýžděmi k Míšovu obličeji. Najednou ucítí v sobě prsty a tak přestane. Pak je najedou volný a zahlédne, jak se mu tam místo prstů tlačí pyj. Pomalu nasedá a zas ho nechá skoro vyklouznout a pak dosedne. Zasykne. Moc prudce. Sedí a začne masírovat vnitřní stehna nohou, která jsou pokrčena, až k dírce u které Míšu dráždí. Zajede tam prstem a vrací se k varlatům, které hněte. Ze zadu slyší slastné sténaní a vzdychání.

„Pokračuj můj otroku!“ zaslechne a nadzdvihne se. Dosedne a nakonec opře se rukama o pokrývku a nadzvedává se a nasazuje si ho nazpět.

„Otoč se!“

Martin ho nechá vyklouznout a otočí se. Znovu dosedne a opře se rukama o Míšu. Začne se jemně pohybovat sem a tam. Zaúpí a přivře oči a pak najednou ucítí ruce na pyji, jak ho divoce přejíždějí.

„Už budu!“ spíš než zašeptá, zakřičí Míša a on chce vsát, ale Míšovy ruce to nedovolí a on zůstane sedět a pak i on najednou ucítí cukání a skoro současně se udělají.  Svalí se na Míšu a oddechuje. Pak sleze a z těla mu vyklouzne ochablý úd a mléčná tekutina, která potřísní Míšovo tělo. Ten se spokojeně usmívá.

„Výborně.“ Martin se zvedne na roztřesených nohou od toho zvedání a dojde pro ručník. Kruci měl by ho mít tu připravený pokaždé. Očistí Míšu a lehne si vedle něho.

„Je pán spokojený?!“

„Ano a teď mi můžeš udělat ještě tu thajskou masáž. Chci ho vidět opět v pozoru a připraveného ti udělat potěšení.“

A kruci! „Pane, nestihl jsem se to naučit a je to tak delikátní!“

„Tak přines knihu. S ní to půjde. Nechci hned na poprvé dokonale výsledky.“

„Pane, tu knihu mi sebral Vašík Pašík. Myslím, že to bude aplikovat na svého profesora, aby mu dohodil lepší známku!“

„Cože?!“ vykřikne Míša rozzlobeně. „Ty sis ji nechal sebrat?! Trest a hned!“

„Ale já za to nemohu!“ a nastaví prdelku rukám i pohledu Míši.

„To nevadí, otroku. Tu knihu jsi měl hlídat jako oko v hlavě. Kvůli tvé nedbalosti přijdu o potěšení.“

„Ano pane!“ ehm když ucítí ruku, jak ho hladí a pak jazyk na hýždích a níž.

„Pane ten trest,“ odváží se připomenout.

„Neboj, ten přijde. Teď je tu něco zajímavějšího a neruš otroku!“

„Ano pane!“ a nechá svého pána, aby si dělal, co chce. Přece je jeho otrok. Aspoň na týden.

Konec úterý, pokračování ve středu

Středa