Shounen - ai povídky

Nekonečná noc

Paříž, dům Beauregarda Langa

„To, to je...“ snaží se něco vymyslet, ale na nic nepřichází jak těžko se mu soustřeďuje když vidí Beaua polonahého a ještě k tomu obklopeného důkazem jeho nákupu a  neřestných myšlenek.

„Pokud jsi mně chtěl svázat mohl jsi koupit něco lepšího!“ Odhodí věci a provokativně si klekne na čtyři a protáhne se. „Hedvábný šátek nebo co takhle černá sametová pouta?“ Yvo ztuhne. Myslí to vážně nebo si dělá legraci? Opravdu neví jak má reagovat na tu prostopášnou výzvu.

„To je do lékárničky!“

„Lékárničky?“ zasměje se Beau a překulí se na záda. Yvo toho má dost. Takhle se tu nestydatě předvádět! Copak v sobě nemá kousek studu?! Ať jde večeře k čertu! Jedním plynulým pohybem si stáhne svetr a odhodí do kouta. Beau se zájem sleduje jeho dráhu a pak se přisaje k Yvovi. Proč sledovat něco tak pitomého jako svetr, když se zdá, že se tu odhaluje úžasnější možnosti než jaké si představoval ve svých snech.

„O co, že to nedotáhneš do konce?“ přetočí se na břicho, zkřiží nohy a houpe s nimi. Hladově se dívá jak Yvo pomalu jede rukama k hornímu knoflíčku a mučivě pomalu ho rozepíná.

„Myslíš?“ zadumaně se optá a vytáhne si košili z džínů. Rukou zajede pod ni

„Jo,“ odpoví chraptivě Beau. Tohle nevydrží. Všechny jeho klukovské sny se vtělují do toho nádherného chlapa, který je tu v jeho ložnici a svléká se pro něho. Je jen jeho. Zardí se a hltavě pozoruje ty silné ruce jak se dotýkají jednoho knoflíčků za druhým. První, druhý, další, bože už je vidět hrudník. Olízne si rty a vzpomene si na dávné přání ho vyfotit. Musí to udělat nebo se zblázní. Přestane kývat nohama a napjatě pozoruje jak si ji stahuje. Má toho dost. Zvedne se a zakývá prstem.

„Ještě jsem neskončil!“ Nikdy tohle nedělal, nikdy ani o tom nesnil, ale s tímhle zlodějem, s jeho zaměstnavatelem i jeho nejdivočejší sny jdou oknem ven a jsou ještě divočejší a on odvážnější. Nikdy by neřekl, že ho vzruší jen hra na to, že se svléká před někým. Vždy to bylo opačně a najednou zjišťuje, že zrovna tohle chce dělat. Proč vlastně ne? Vždyť potěší sebe i Beaua a o to tu jde.

„Ale skončil nebo chceš pokračovat?“

„Mám nebo ne?“ a zastaví se rukou na knoflíku u džín prsty směřujíc ke klínu. Beau sklouzne k jeho rozkroku. Ty džíny ho musí škrtit, ale nedává to znát. Podívá se do jeho oči. Kašle na něco tak pomalého. Momentálně chce jedno a nějaký striptýz i když úžasný to není.

Zvedne  se a těsně k němu přistoupí až kopíruje jeho velké tělo. „Chci tě a hned. Tohle mi uděláš někdy mezi čtvrtou a pátou hodinou!“ Yvo se zasměje a začne ho líbat. Popadne ho do náruče a triumfálně hodí na postel. Beau se protáhne a pak ztuhne. Zvedne se.

„Promiň,“ a jde k želvě.

„Co to děláš?“ řekne trochu šokovaně Yvo. Už se chystal na tu parádní postel skočit za ním a ona je najednou oprázdná a Beau se stará o nějakou želvu. Beau zrudne.

„Ona se dívá.“

„Prosím?“ zdvořile a jemně se optá Yvo jak nechápe.

„Ehm...“ zamumlá Beau a připadá si jako chlupák. „No ona by se dívala jak to děláme!“ teď už zrudne úplně.

„A jako co chceš dělat?“

„No co odnést ven!“ popadne ji a nese ke dveřím. „Vezmi sebou Beaua. Nemusíme je kazit svými hrátky. Co by si pak o nás mysleli?“ Yvo na chvilku si pomyslí jestli náhodou Beauovi nepřeskočilo a pak se podívá na němý pohled klokana.

„Sakra!“ zavrčí a popadne ho pod paží. Vztekle ho posadí za dveře vedle Robin. Beau si opráší ruce.

„Tak jdeme na to?!“

„Cože?“ zavrčí Yvo, kterého to manévrování zchladilo.

„No jdeme vyzkoušet co jsi nakoupil, i když stále nevím k čemu ty prášky a obvaz.“ Yvo si pomyslí, že prášek si může vzít hned a obvaz na ucpání pusy Beaua. Proč musí tak mluvit, proboha? Je ukecanější než komentátor Eurofotbalu nebo čeho to dávají.

„Beau!“

„Ano?“ Yvo ho vstrčí do ložnice a praskne dveřmi.

„Přestaň kecat alehni si!“ Beau se usměje a hned to udělá. Vida jak je to snadné. Trochu byl nervózní, ale teď to pojede hladce. Zavrtí se pod Yvovým upřeným pohledem. Yvo si všechno stáhne alehne si vedle něho. Sakra co teď? No to co se dělá v televizi a políbí ho. Beau slastně vzdychne. Miluje líbání a když cítí jeho teplou pokožku na své, přivádí ho to k šílenství. Přetočí se na něho a začne ho líbat a laskat. Jo je to lepší než na videu. Je to lepší než cokoliv vyzkoušel včetně ukradeni svého prvního mistrovského kusu. To vzrušení a jak se chvěje a ty Yvovy rty a tělo. Má pocit, že postel pod nima shoří, tak je nedočkavý a nažhavený.

Hladí je trhanými pohyby jak v horečce a Yvo taky. Neví kde začít, kde pokračovat, kde skončit.Úplně zapomněli na Robin na Beaua a stahuji z Beaua společně věci až je nahý. Yvo ho zálibně pohladí po štíhlém vypracovaném těle. Nádhera. Nic víc nic méně. Prostě slast držet někoho v náručí, milovat se a vědět, že ten druhý po tobě touží taky.

Ani neví jak a roztrhne obal uz jednoho sáčku a navleče si ho na úd. Beau mu pomáhá a hladí se. Pozoruje jak si ho natahuje. Je to podivné. Všechno jako by plavalo v mlze, ale tak ostře si to nikdy neuvědomoval. Ostrost i mlžnost se spojuje a oni dva. Klekne si na čtyři a otočí hlavu, aby viděl co Yvo dělá.

 Yvo se k němu nakloní a pohladí tu rozkošnou křivku páteře. To je ono a lehounce chvějícíma prstama přejíždí páteř až k rýze hýždí  a dál. Tohle je tak sadké tak neskutečné. Pohybuje, že vůbec do něho pronikne ajk je vzrušený až k nepříčetnosti. Už to pomyšlení z toho, že se bude milovat a bude v něm všechno rozbouří. Torchu níž a níž a on pohladí jeho otvor. Chvilku ho dráždí a pak pronikne prstem. Zasténá.

Za chvilku budu v něm a pak, nedomyslí. Chci hned teď. Skloní se k němu a políbí ho zatímco pomalu pronika. Zabije mně to! Pomyslí si a vyvrcholí. Objímá Beaua kolem těla a těžce oddechuje.  Zklamal. Zavře oči a odkulí se. Je osel a pak se zadívá na Beaua, který trhá další sáček. Jemu to nevadilo? Sundá si kondom a klekne si přesně stejně jako před chvilkou Beau. Je to podivné takhle se vystavovat, ale vzrušuje ho to jak se nabízí pohledu a rukám Beaua.

Beau roztrhne zuby sáček a navleče si ho. Bude se milovat. Jak dlouho si to nedělal? Neví. Skoro si to ani nepamatuje. Poslední dny byly tak hektické a předtím spíš hledal a spal. Občas jedl, ale myšlenka, že možná najde Yva ho popoháněla kupředu. Je tak velký, ale jemu se líbí. Je krásný. Ne jako on. Mohutnější. Dotkne se jeho světlých vlasů a vjede prsty do nich. Hebounké. Přivoní si. Máta, citrusy a nějaká kořenovitá vůně a pod tím Yvo. Miluje jeho vůní. Tolik se mu po něm stýskalo. Tak moc. Hladí jeho záda a rty líbá jeho hýždě.

„Promiň,“ ale zatlačí svým údem na jeho otvor a pomalu vklouzáva. Yvo sevře rty. Bolí ho to, ale s tím počítal. Přemýšlí jestlii se mu to líbí, protože jemu moc.

Ještě kousek, a na čele se mu perlí pot. Zatlačí a je tam. Obejme ho teplo a on se cítí tak úžasně. Tohle tohle je prostě nádherné a povytáhne se. Všechno se mu ztratí v mlze. Chci to a ani neví jak vykřikne a vyvrcholí. Hlavu mu položenou na Yvových zádech a rty a jazykem mu přejíždí po těle. Pak ji zvedne a políbí na krk. Vyklouzne z jeho těla a obejme ho. Donutí ho přetočit se.

„Trochu urychlené, ale bysl jsem nějak až moc vzrušený,“ přizná se Beau a jemně se o Yva otírá. Je to perfektní jak může se těšit z toho, že ho má po boku.

„Libilo se mi to,“ přizná se Yvo. Beau se zarazí. Ten jeho tón a pak mu to dojde.

„Ty jsi to nikdy?“ Yvo se zardí a otočí se od něho pryč. Beau polkne. Tak tohle nepředpokládal ani náhodou a najednou zjistí, že je vzrušený z toho, že by byl jeho první. Natáhne ruku a pohladí ho. Je to jedno jeslti první nebo ne. Je teď jeho a patří k němu stejně jako on jemu.  Vzrušuje ho a dovolil mu milovat se s ním. Přitiskne se k němu zezadu a začne ho hladit a líbat. Rukou sklouzne k jeho údu. Potěšeně vnímá jak je vzrušený.

„Jsi vzrušený.“ Yvo přikývne. „Perfektní. Jdeme spotřebovat další balíčky, protože já to chci znovu!“ Yvo se k němu chce otočit, když uslyší zvuk roztržení obalu a ruku na svých hýždích. „Zůstaň tak?“ zašeptá Yvo a pomalu se do něho tlačí. „Výsledek dlouhodobého půstu za který můžeš ty.“

„Já?“ snaží se zachovat chladný rozum Yvo a zasténá, když ucítí jak je v něm zase a jak ho vyplňuje. Hříšný pocit, rozhodne se nakonec pro definici.

„Jistě. Nebyl jsi tu a jak jsme tě hledal...aaa.. krása...“ zamumlá do toho „jsem nic neměl.“ Hladí ho po údu. Yvo leží na boku a pak se přetočí trochu víc. Beau pomalu přiraží a vychutnává si jak je v něm sevřen.

„Jsi krásný, dokonalý a já ti to chci dělat až do úsvitu! Není krásnější smrt než se umilovat,“ šeptá Beau a kousne ho do ucha. Yvo zavrčí. Tohle se  mu moc nelíbí.

„Nelíbí?“

„Nelíbí,“ ale posune si jeho ruku na hruď k bradavkám a pak k tříslům a nakonec na krk. Beau ho pohladí a všímá si jak se zachvěje. „Záda. Mám rád na zádech doteky.“ Zjistil to až teď, ale nebude mu to říkat. Beau je rád, že nemusí hledat co má rád, ale stejně později zmapuje každý kousek těla od prstů na nohou až po poslední vlásek. Pomalu se v něm pohybuje, ale cítí jak v něm narůstá potřeba to skončit, vyvrcholit. Začne zrychlovat a pak naznačí co chce a Yvo si lehne na břicho. Není to moc pohodlné, ale jemu je to jedno. Bože jak na něm leží a proniká do něho a pak si představí jak pod ním leží Beau. Zavrtí se a Beau vykřikne. To je ono, ale než stačí si cokoliv vychutnat tak je položený na záda a Yvo do něho pronika.

„Sákryš to bolí!“ a zatne zuby. Yvo do něho pronikne a zůstane tak. Pohladí mu vlasy a chvilku čeká. Nechce, aby to skončilo jako poprvé. Drží se jak může, ale pak ucítí jak Beau se pohn. Jemně zaúpí. Rozkoš, vášeň, chtíč, slast, krutá kombinace, ale je to tak neskutečné nádherné a začne se v něm pohybovat. Po tom celou dobu toužil.

Pohybuje se v něm a cítí jak v něm spirála touhy roste a hrozí vybuchnout. Snaží se to oddálit, ale když zaslechne jak Beau spokojeně sténá a jak se mu to líbí a začne se pohybovat rychleji až spokojeně vykřikne. Beau přitlačen, že se nemůže hnout jak ho Yvo tisknul do matraci, spokojeně oddechuje. Je mu dobře jak cítí tíhu mohutného těla Yva.

„Tohle bylo,“ Beau neví jak to říct. Luskne v duchu prsty, „dokonale!“ dokončí. Otočí pracně hlavu.

„Jsem těžký. Promiň!“

„Ještě jednou to řekneš a neručím za sebe. Jsem naprosto spokojený a tvoje váha mi nevadí. No možná za chvilku.“ Yvo stáhne kondom z údu a pak stáhne i Beauovi, který neměl ani čas si ho stáhnout. Položí na stolek a lehne si vedle Beaua. Přitáhne si ho do náruče. Není unavený. Jen slastně ukojený.

„Já taky.“

„Jen taky?“ nespokojeně řekne Beau a zabubnuje mu na hruď. Je lehounce zarostlá světlými hloupky a jeho to fascinuje. Začne se jich dotýkat a uhlazovat.

„Dobře, jsem jako kočka, která snědla smetanu. Stačí?“

„Kdepak můžeš pokračovat dál. Jsi naprosto fascinující. Budeš mi pózvat?“

„Pózovat?“

„Kvůli fotkám, přece,“ podiví se Beau a stiskne mezi prsty bradavku. Už jednou viděl jak reaguje na jeho doteky a on se nemůže nabažit jak se ho dotýka a jednoduše bude mít co dělat celou noc.

„Žádné fotky.“

„Nevadí,“ řekne klidně Beau. Yvo se podiví, ale ty jeho kouzelné štíhlé ruce zloděje jsou tak vzrušující a kam se až nedostanou, když je pozouje jak se stěhuji níž až na břicho.

„To jsem rád. Máš je šikovné.“

„To víš ruce z... to je jedno.“ Yvo se začně usmívat. Ten jeho vrabčáček ach,ale tohle je nádherné, když cítí jeho ruce v klíně jak ho lehounce pohladí.

„Rozhodně je tam nech.“ Beau rozkošnicky zamručí, když slyší v Yvově hlase touhu a nadšení. Má to rád a já budu taky.

„Jistě mistře. Lekce číslo dvě a oplatíš mi to?“

„Ne... ano, chci říct jen pokračuj. Božské, nádherné!“ Je to svůdník, který ví jak na něm hrát a ví co ho vzrušuje. Vypne se pod jeho rukama. Chvěje a dožaduje se mimoděk svými pohyby dalšího laskaní a Beau mu to plní. Sám dychtí po tom ho uspokojit. Chce vidět v jeho tváři rozkoš a slast. Potřebuje slyšet jak sténá a slovíčka jak říká, že je mu dobře a je skvělý. Chce slyšet jak křičí vyvrcholením.

Zkoumá jeho mužství a když ho přestane bavit hlazení rukama vezme ho do úst. Yvo otevře oči a zamžiká. Nádherá. Je to snad ještě lepší než předtím. Vychutnává si jeho laskání po penisu a varlatech. Jak ho tiskne a hraje si s nim. Cítí jak v něm opět pomalu roste touha. Ještě chvilku. Ještě vyddrž, ale pod tým laskáním je to tak obtížné a nakonec vyvrcholí. Beau nestačí uhnout a v ústech mu zůstane trochu semene. Spolkne je. Slané a na jazyku trochu sladké. Hmm a okusí trochu špičkou jazyka. Yvo ho pozoruje jak ho ochutnává.

„Jaké to je?“

„Jaké?“ zadumá se. „Slané  sladké, husté a trochu lepkavé, vezme na ruku. Copak jsi si to sám nikdy neudělal? Nehladil jsi se až jsi vystříkl a nepředstavoval jsi si jak to někomu děláš?“

„Dělal!“ vyprskne, „ale neochutnával.“

„No já tayk ne, ale vyzkoušet se má všechno jak říkaval dědeček, čehož důkazem jsi ty.“

„Opravdu a jak?“ podiví se Yvo a sleduje lákávou postavu Yva jak vedle něho leží. Možná by to mohl vyzkoušet taky a co vlastně má rád?

„Jak? Noviny a inzerát no ne? Vlastně náramku a inzerátu? Nevím sám,“ zamračí se jak přemýšlí.

Kdepak teď se nebude přemýšlet rozhodne se Yvo. „Co máš rád?“

„Já co mám rád? Počkej. Jídlo dobré, pak trochu vzruš...“

„Nemyslím tohle. Co tohle?“ dotkne se jeho tváře. Beau přimhouří oči. To se mu líbí jak pátrá v jeho tváři jemnými dotyky. Líbí se mu prst na rtech a a najednou ho olízne a zpřímá se podívá do jeho modrých oči teď tmavších ne tak světlých jako jindy.

Yvo nechá prst na jeho rtech a sleduje špičku jazyka jak ho laská. Má pocit, že cítí ten jazyk znovu dole jak ho vzrušuje ke krajnosti.

„Mám rád hrátky. Miluji různé fantazie. Uvidíš sám,“ zašeptá. Yvo se k němu skloní a políbí. Ano má rád jeho rty na svých. Jak ho líbá a má rád jeho tíhu těla. Jak ho hřeje. Je rád v jeho náručí a rád se ho dotýká a miluje jak je uvnitř něho.

Yvo sklouzne z rtů na krk a pak k bradavkám. Narozdíl od něho má hladký hrudník a bradavky jsou..., olízne jednu a pak druhou. Hrát si. Ano můžou si hrát. Udělá co mu na očích vidí. Potěšeně vnímá jeho zasténání a jak se rozechvěje v jeho rukou. Pomaloučku. Mají času dost. Sjede rty níž zanechavajíc polibky na každém tom vzrušujícím místečku.

Chvilku fascinovaně si prohliží jak mu stoji penis. Dotkne se ho a zavře oči. Vnímá strukturu, hebkost a přitom jak je tvrdý. Vychutná si svoji moc nad nim. Bude v jeho rukou tát jako vosk a žadonit o další dotek, o další políbení, pohlazení. Bude ho laskat až bude křičet a sténat slasti až ho přivede k vyvrcholení. Ano a on to udělá. Prstem ho začne hladit po cele délce.

Líbí se mi to co se mnou dělá. je to nádherné a božské. Kéž by to neskončilo a ještě rty. Určitě se pak ocitnu v ráji i když už teď jsem v něm. Nakonec přestane myslet a vnímá jak mu Yvo dělá dobře.

Yvo ho vezme do úst. Zvláštní, ale když cítí jak je spokojený a slyší jeho odezvu tak je spokojený. Podivně spokojený, že to je zrovna on kdo ho tak vzrušil, že to je on, kdo mu to dělá. Ano, tohle je snad víc uspokojující než když on sám je pod jeho rukama. Natáhne ruce a pohladí jeho břicho. Cítí jak se svaly stáhnou a putuje nahoru. Pak přestane a sklouzne znovu k údu a rukama zajede níž až k otvoru. Dráždí ho a špičkou prstu nepatrně proniká dovnitř. Beau bezděčně mu do široká otevře nohy. Yvo mu olízne špičku žaludu a dívá se jak je mohutný a naběhlý.

„Pokračuj sakra!“ zasípe Beau. Přitáhne se k němu a políbí. Chce se ochutnat. „Prosím?“ řekne prosebně, lehne si zpět do polštářů a Yvo se skloní k jeho klínu. Pohltí ho a Beau se nechá pohltit jeho laskaním.

Když vyvrcholí Yvo ho ochutná. Beau měl pravdu.

„Tak co?“ optá se ho ironicky Beau.

„Měl jsi pravdu je to stejné jak jsi mi to ličil.“ Lehne si vedle něho. Beau se k němu přitiskne a proplete si s nim nohy. Má rád jeho teplo a jak vedle něho leží. Poslouchá jeho tlukot srdce a pozoruje jeho už ohablé pohlaví. Hmm líbí  se mu jak tam klidně spočívá po tom co ho přivedl k vrcholu. Dotkne se ho prstem. Je tak jiné než, když ho držel v rukou a lízal.

„Kdepak jsem vyčerpaný.“

„Nezní to tak. Možná bych měl zkusit...“ navrhne a šibalsky se podívá do jeho oči.

„Zkusit to můžeš, ale větší úspěch měl bys nejspípš s mrtvolou, ale víš co?“

„Copak?“

„Nehce se mi vůbec psát. Nějak mám energie, že bych ji mohl rozdávat.“

„Nápodobně, takže co s tím?“ Yvo pochybovačně se podívá na klín a  pak na Beaua. Pokusí se pokrčit rameny.

„No pokud chceš to zkusit, tak můžeš.“

„Slovo do pranice a pak jsme z tvého nákupu použili jen neptrně věci. Myslím tím tohle!“ a zamává mu lesklým sáčkem před očima. Yvo zaúpí.

„Aspoň nebudu muset tam chodit častěji.“

Ve tři hodiny ráno začne o tom pochybovat. Beau jako by chtěl dokázat, že je ten nejschopnější milenec pod sluncem a Yvo zas nechtěl ho nechat v tom, aby si myslel, že je nějaký stařešina co se vzmůže jen na jedno vyvrcholení denně, se snaží navzájem vzrušovat snad co pět minut. A tak ve tři hodiny vedle sebe leží ukojeni a plný energie. Nechápe tomu, ale má pocit, že by mohl lámat skály. Měl by být po těch výkonech vyždímaný, ale opak je spíš pravdou.  

„Co jsi mi to chtěl říct, když jsi přišel od paní Simone, té staré drbny,“ vzpomene si Beau a jemně ho škrábe po zádech.

„No tak je už postarší a má právo mít své mouchy. Našel jsem u ni doma ve sklepě...“

„Mrtvolu?“

„Ale ne,“ zakření se Yvo. „Dalekohled. Moc pěkný, silný hvězdařský dalekohled. Snažila se mi namluvit, že její manžel je vášnivý amatérský astronom!“ Beau se rozesměje.

„Ta slídí i pod květinami jestli tam soused nenechal lopatku,“ vyráží ze sebe. Yvo se přetočí a beau se tentokrát nechá hladit na zádech. Yvo se jemně dotkne škrábanců na zádech. Těžko uvěřit, že je to jeho práce. Rozhlédne se po osvětleném pokoji. Nechtělo se jim zhášet a tak přijit o to vidět tvář toho druhého.

„Jdeme! Zvedni svůj krásný zadek a jdeme!“ řekne rázně Yvo a zvedne se. Začne se oblékat.

„Jdeme si dát koupel?“ Yvo se zamyslí.

„Až po tom. Nejdřív uděláme něco důležitějšího!“ Beau nechápe co může být důležitějšího, ale odevzdaně se obleče. Yvo otevře dveře a zakleje, když zakopne o Robin.

„Neklej!“ řekne přísně.

„Proč?“

„Protože to maminka neměla rád a je to.“

„Aha.“ Yvo nechápe nic, ale odsune Robin a jde na chodbu kde se spokojeně zadívá na ozářený stromek.

Paříž, dům paní Simone

„Ještě kousek, ještě kousek, aaa mám to!“ vykřikne paní Simone a otře si čelo. To tahání dalekohledu ji vyčerpalo. Večer si lehla, ale nemohla spát a tak nakonec sešla do sklepa a vytáhla dalekohled ven. Tři hodiny ráno. Na chvilku si sedne a střídavě pozoruje schody a dalekohled. Nakonec ho vezme a přitáhne k oknu v obývacím pokoji. Začne ho štelovat a pak nasměruje na dům svého souseda.

„No ne?!“ vydechne a zapomene na to jak ji bolí záda a ruce. Prsty si ještě víc zaostří čočku. „Tohle je neuvěřitelné. V čtyři hodiny ráno a oni strojí stromeček?!“ Pozoruje jak natahuji dráty dovnitř a žárovičky se rozsvítí. Kroutí hlavou.

„Blázni. Ta hospodyně má ně něho špatný vliv. Budu je muset pozorovat častěji,“ usoudí a na chvilku se odtrhne od dalekohledu.

Paříž, dům Beauregarda Langa

„Polibek a pak vana za tu námahu?“ požaduje zrovna Beau. Yvo se zasměje, přitiskne si ho a nadšeně políbí na nos.

 Beau se zahihňa. „Jsme cvoci.“

„Možná, ale ty jsi ten nejhezčí cvok jaký existuje,“ popadne ho do náruče a vnese do domu.

Paříž, dům paní Simone

„Zmizeli ti pacholci! Nemohli počkat na starou dámu?!“ řekne Simone, zahrozí jim rukou a s okem přilepeným na dalekohledu hledíc na prázdný prostor domu. Lehounce ho natočí k oknům. Nic. Černo. Narovná se v zádech a spokojeně vyjde po schodech do ložnice. Zaleze do peřin. Konečně se cítí spokojeně. Za chvilku usne spokojeným spánkem.