Shounen - ai povídky

Dokonalé jméno pro dokonalý dárek

Paříž, dům Beauregarda Langa

„Musíme mu najít dokonale jméno.“

„To jistě,“ přikývne souhlasně Yvo. „Ale nejdřív mu musíme koupit jídlo, pelech a hračky a další věci, které takový pes potřebuje. A bude velký. Dobře, že máme  velkou zahradu.“

„To ano a víš co? Já pojedu nakupovat a ty zůstaneš tady s ním. Možná mu dáme zatím mléko?“

„Není to kočka, Beau.“

„Dobře vodu.“

Oba dojdou do kuchyně, Yvo vytáhne zpod dřezu noviny a položí je na podlahu kuchyně. Za nimi se zvědavě batolí štěně.

„Tak tady si dojdeš!“ ukáže mu Yvo noviny.

„Ňaf?“ odpoví štěně a udělá loužičku. Yvo ho třepne  a pak ukáže na noviny. „Ňaf?“

„Nebij ho.“

„Beau pes se musí vychovat a dej sem tu vodu. Dáme ho k novinám.“ Položí misku s vodou. Štěně se k němu přibatolí a začne hlemtat.

„Tak dobře. Možná víš víc o tom než já. Jedu nakupovat a ty se o něho postarej a začni přemýšlet jak ho pojmenujeme. Jenom ne žádný Azor nebo Alík.“

„Neboj potřebuje něco pořádného něco jako jako ...“ zrozpačiti a podívá se na to černé klubko, které žíznívě hlemtá vodu. Přestane pít a začne se batolit po kuchyni. Důkladně očichává všechny kouty. Yvo vstane a dojde do komory pro hadr. Přijde a utře loužičku, kterou udělal jejich malý dáreček.

„Ty jsi ještě neodjel?“ podiví se.

„Nějak mi to nejde a pak přemýšlím o jméně.“

„Přemýšlet budeš cestou. Potřebuje jíst a já ho nechci krmit našim nezdravým jídlem. Kup granule pro štěňata a nějaké dobrůtky a kost ať má co kousat a nerozcupuje naše bačkory, i když asi rozcupuje.“

„To je toho tolik?“

„Jistě a kdyby něco jsi nevěděl, optej se prodavačky poradí ti.“

„Dobře. Optám se.“

„Beau a kup vodítko a obojek.“

Beau se zamyslí a pak se usměje. „To nekoupím.“

„Proč proboha?“ nechápe to Yvo. Přece potřebuji ho na něčem držet při procházce.

„Z jednoho důvodu. Nějaký mu ukradnu. Nějaký stylový co nosil nějaký psí princ nebo král. Náš dáreček nebude nosit něco podřadného!“ Yvo si povzdechne. Jak začne mluvit o své práci, tak ten nápad z něho nedostane ani za milion.

„Dobře, ale zatím kup aspoň nějaký provizorní.“

„Možná s diamanty nebo více by vynikly rubíny?“ mumlá si pro sebe. Yvo zavrtí hlavou. Snad něco z toho co mu říkal k němu dojde. Jinak bude muset dokonalý dárek uvázat na špagát. Něco se mu otře kolem nohou. Shýbne se a zvedne ho.

„Tak Beau nám odjiždí. Budeš mít dva páníčky.“ Obuje si boty a s psem v náručí jde ven. Obejde pozemek. „Tak tohle je tvoje panství. Můžeš si tu dělat co chceš. Tamto je dům jedné paní co má krásného německého ovčáka a tamto je dům paní Simony co má moc zajímavé růže.“ Při těch slovech zůstane stát a ušklíbne se. Beau bude nadšený. Vrátí se na prah domu a pustí štěňátko na zem. Pozoruje ho jak všechno zajímavé očichává a pod stromkem udělá loužičku. Pak se přišourá k Yvovi. Sedne si a zavrtí ocáskem.

„Máš hlad, co darebo. Jenže musíš počkat až Beau přijede a víš co, mohu ti zatím dát něco co najdu.“ Otevře dveře a štěňátko vejde dovnitř. Zatímco kuchtí, štěně si lehne  do rohu a pozoruje svoje nové království.

„Možná Darebák. Nebo Černoušek. Aaron nebo měl jsem psa Admiral. Aidan , Ale, Al  Capone... ne to raději ne. Ten byl obviněn z daňového úniku. Sirius co tomu říkáš?“ otočí se s úsměvem k štěněti. Spí a já se tu mučím s jménem. Jak se asi má Beau?

Paříž, obchod Svět zvířat

„Jak z tohohle mám cokoliv vybrat?“ zadumá se a přehlédne police různých věcí. Všude na obalech jsou psi a psi a psi.

„Chcete pomoci?“ otáže se ho prodavač. Dnes je tu hodně lidi jak na Valentýna dostávali jako dárky, různá zvířátka.

„Budu jen rád. Dostali jsme dokonalý dárek. Štěňátko. Jenže nemáme nic. Náhlý dárek, víte.“ Aby si nemyslel, že to bylo plánované.

„A rasa?“

„Rasa?“

„No ano. Je něco jiného když nakupujete pro dogu a něco jiného pro pekiňáka.“

„My ho našli,“ přizná nerad Beau. Ten kluk je mu sympatický. Ten se rozzáří.

„Tak pojďte sem a čemu se asi tak podobá?“ Beau stojí u velké tabule kde jsou vyobrazení různí psi.

„No je černohnědý a uši takové povislé a má velké tlapy. Hodně velké. Já opravdu nevím, ale Yvo říká, že to bude velký pes.“

„Dobře tak budeme nakupovat věci pro velkého psa. Takže pelech.“ Jdou k pelechu. Popadne jeden a vysvětluje mu jaký je rozdíl mezi tímhle a ostatními. Beau bledne z těch informací.

„Beru.“ Krmivo pro štěně, misky, nějaké dobroty, kartáče pro jistotu, obojek, vodítko, které se dá přizpůsobit.

„Nezapomeňte si najít veterináře a máte ho jak přepravovat? Dám vám pro něj dokud je štěně ještě přepravku. Náhubek taky, co kdyby někoho pokousal,“ žertuje. Beau pozoruje jak se to na pultu vrší.

„Prosím vás, pomůžete mi to odnést do auta?“ Tohle by nezvládl ani Yvo, pomyslí si.

„Jistě, že pomohu.“ Beau zaplatí a začne vzpomínat co zapomněl koupit, ale snad nic.

Paříž, dům Beauregarda Langa

„Yvo jsme doma a musíš mi pomoci. Nebýt jednoho prodavače ani neodnesu to do auta!“

„Beau.“ Yvo k němu přijde a políbí ho. „Něco jsem mu malého ukuchtil, ale to víš není to ono a začal ti cupovat botu. Zachránil jsem ji včas.“ Beau mávne nad tím rukou.

„Horší je, že jsem nestihl nic vymyslet a co ty?“

„No zkoušel jsem admirál Nelson po Sirius, ale já ti nevím. Mám pocit, že se k němu nic nehodí.“ Vytáhne desetikilový pytel žrádla. Hned to odnese a vloží do skříňky, kterou pro to připravil. Otevře a Beau už mu podává dvě velké misky na vodu a jídlo.

„Byl tam dobrý prodavač. Moc ochotný.“ Yvo přikývne a nasype jídlo. Položí vedle novin.

Chramst, křup, křup, chram... oba dva nadšeně se dívají jak jejich malý dárečk žere.

„Tak teď doneseme pelech a další věci,“ rozkáže jako generál Beau a jde k autu.

Paříž, dům paní Simone

„Alfrede... není doma. To musel zrovna teď odejít na ten jejich dýchánek?“ nespokojeně si brumlá a číhá za záclonou. Něco nosí dovnitř. Vypadá to podivně. Chce to bližší prozkoumání. Na tuhle dálku špatně vidí. Přistoupí k dalekhoedu, když zrovna Yvo mizí uvnitř domu s pytlem psích granulí. Nějaké tašky.

„Svět zvířat? Že by si pořídili nějaké zvíře? Tak tomu se říká novina. Další tašky. Dnes už asi nic zajímavého nebude,“ když vidí jak zabouchnou dveře a zmizí v domě. Odtrhne se od dalekohledu. Musí uvařit. Nechá dalekohled odpočinout a jde do kuchyně.

Paříž, dům Beauregarda Langa

„Podívej se jak je spokojený!“ řekne Beau Yvovi nadšeně. Dřepí u velkého plechu na kterém je svinutý dárek a spokojeně oddechuje. „Skoro se v něm ztrácí.“

„Doroste do něho. Uvidíš a stejně si nakonec vybere kde bude spát. Bude moc krásným psem a já z něho vycičím dokonalého ochránce.“

Jako by v domě nestačili dva Ochránci, pomyslí si Beau. „Brzdí Yvo!“ pohladí ho po kožíšku. „Hlavně, že tu je spokojený a teď jdeme vymýšlet jméno.“

„Do obývácího pokoje nebo do ložnice,“ navrhne nenapádně Yvo.

„Do obývacího pokoje. Ten nový stůl...“ nedokončí. Yvo zrudne a vypadne. Ten má myšlenky.

„Jako by ti nestačila postel!“ zamumlá Yvo trpitelsky, ale v duchu se těší. Copak zas vymyslel? Stojí uprostřed pokoje rovně jako svíčka. Beau ho dokola obchází a pak vyběhne nahoru. Yvo má chuť se za ním rozběhnout. Jenže dobře ví proč tam letěl. Určitě zas pro nějakou skándální věcičku.

„Tady. Obléci se!“ přikazuje úsečně.

Yvo hmátne po tašce a nakoukne. „Myslím, že jsem říkal, že šaty ne!“ když vidí záplavu něčeho krémového.

Beau se uculí. „To nejsou šaty to je negliže!“

„Kde je vlastně bereš?“ Beau přestane stahovat mikinu.

„Tajemství!“ těší se jako malý až ho v tom uvidí. Yvo přejde do ložnice a vytáhne tu věc. Průsvitné. Tak lehounké, tak dekadnetní, prostě kdyby neměl na sobě nic tak by to taky nevadilo. Velikost v pořádku a začne ze sebe vlékat oblečení. Když se to tak vezme může být rád, že Beau není na kůži, latex a cvočky. Začne se oblékat před zrcadlem. Chvilku se trápí se zavázovaním až na to přijde. Měli by k tomu dávat návod Jak obléci negliže. Zaúpí.

Ke krku upnuté a dole... naopak udělá krok a látka smyslně pohladí kůži. Líbí se mu jak se vlní kolem nohou. Jen by nemusela být od pasu dolu otevřená. Takhle je to až ... raději toho nechá. Podívá se dál co tam je. Vytáhne. Podvazek? Nebo něco jiného.

„Beau to je podvazek?“ asi začne studovat ne mužskou literaturu, ale co nosí ženy.

„Jo natáhni si to na nohu. Je to jedno kterou,“ slyší z obývacího pokoje. Ještě k tomu chybí punčochy. Počkat a lstivě se usměje. Minule je tu zapomněl. Začne hrabat. Však on uvidí, že i on má fantazii. Vytáhne hedvábné punčochy, které ho tolik vyděsily. Neví jak bude vypadat, ale spíš jak pouliční prostitutka. Natáhne si je. Jo vypadá tak. Ještě Beau by mu mohl zaplatit. Boty nemá, ale stejně k čemu? Na podpatkách by se zabil a trénovat nošení bot odmítá a Beau stejně má rád jeho nohy v punčochách. Takhle dopadnout.

Odhodlaně vyjde a nepřemýšlí jak v tom vypadá. U krku ho to škrtí, ale jak...

„Och!“ vydechne Beau. „To je prostě rozkoš! To je nádherá!“ lačně se dívá na Yva jak před ním stojí. Ty punčochy tak perfektně dokreslují to negliže. „Pojď sem,“ kývne prstem

„Jak si přejete!“ Beau k němu přistoupí a klekne si k němu. Začne ho hladit po nohách a putuje vzhůru k odkrytému mužství. Yvo se snaží dívat někam jinám. Neví proč se u toho musí červenat. Jenže je to pod jeho žádostivým pohledem a jak se dívá. Jako na něco rozkošného, zakázaného, na něco co je jen jeho.

„Sedni si.“ Yvo zamrká a jde k stolu. Už ví, proč ho Beau kupoval a starý vyhodil. Způsobně si sedne na okraj stolů. Látka jemně splývá podél hran. „Perfektní. Dokonale!“ šeptá si Beau a hladí se. Yvo se na to dívá a kývá nohama. O čem Beau přemýšlí zrovna teď to neví. Přistoupí k němu a sáhne na nohy v tom hedvábí. Klekne si a vezmejednu nohu do rukou. Hladí je po celé jejich délce. Zvedne hlavu a upřeně se dívá do jeho modrých zastřených oči.

Rukama putuje až k tříslům a zpět. Vezme nárt do ruky a položí si ji do klína. Yvo zavrtí prsty na jeho údu. Beau se vzruší ještě víc a skloní se k noze. Políbí prst a pak putuje polibky nahoru. Yvo zasténá. Je to hříšné a jemu se to líbí.

 „Lehni si,“ když dopotuje co k penisu, který je vztyčen. Yvo si lehne na stůl.

Yvo k němu natáhne rukce a rozepne mu knoflík u krku. „Hezky to sundáme. Pomaličku odhalíme copak Yvo skrývá.“ Ten zasténá vzrušením. Tohle je slastné, když ucítí ruce na své kůži, na látku, která ho hladí a na Beauovy polibky na odhalené pokožce. Natáhne ruce a chytí se stolů. Široké rukávy vytvoří nadýchaný oblak krémové smetany.

„Nádherné, skvostné. Miluji to,“ říká mezi jednotlivými polibky Beau a sklouzne na břicho. Yvo zasténá. Tohle se mu líbí a moc. Beau rozváže pásek a nechá ho spadnout na zem. Roztáhne látku a těší se pohledem na nohy v hedvábných punčocháčích. Nádhera a roztáhne mu je do široká. Líbí se mu jak leží na stole připravený jen pro něho. Sáhne na křeslo pro nádobku s gelem a nabere na prsty. Skloní hlavu a vezme ho do úst. Saje ho a líže, zatímco rukou ho dráždí u otvoru a proniká do něho nejdřív prstem a pak oběma. Roztahuje ho jak to jde. Poslouchá jeho sténání a vnímá jeho tělo tak nádherně napjaté laskáním.

Připraví se a pomalu do něho pronikne. Yvo ho obejme nohama a přitáhne si ho do sebe hloub. Beau se natáhne a políbí na hruď. Krásá, když je v něm. Začne se pohybovat sem a tam. Pomalu klouže dovnitř a ven. Nevšímá si už ničehoa  pevně svírá Yvovy boky. Přirazí , vykřikne a vyvrcholí. Lehne si na něho a vychutnává  si jak se do něho vyvrcholí. Políbí. Nechce se mu pryč a tak stoupne si a rukama ho začne hladit po údu. Nestačí ani pořádně ho potrápit a už  se dívá jak na něho i na Yvovo břicho stříká semeno.

Sehne se a slíže to špičkou jazyka. Yvo se uvolní a teprve teď si uvědomí jak vůbec to celé je nepohodlné a v jaké poloze se nachází. Beau vdechuje vůní jejich milování  a pot. Sehne se a ochutná ho. Vezme z židle papírové kapesníky a utře sebe i Yva.

Ten opatrně sleze ze stolu. „Ten stůl moc dlouho nevydrží, Beau!“

„A co? Koupím nový. Pojď budeme přemýšlet o tom jméně.“ Suverénně si sedne nahý na pohovku. Yvo si chce sundat negližé jak tomu říká Beau, ale ten zakroutí hlavou a poklepe prsty vedle sebe. Yvo si vedle něho sedne.

„V popisu práce není nic o tom, že bych měl nosti tohle oblečení mimo ehm mimo...“

„Odstraňování sexuálních frustrací svého zaměstnavatele?“

„Asi ano tak nějak.“

„Ber to tak, že jsem ještě stále frustrovaný,“ sáhne mu rukou do klína a pohladí ho. Možná by se mohl holit nebo nechat to tak jak je?

Ten taky má pro všechno odpověď. „Tak co s Admirálem Nelsonem?“ navrhne Yvo ignorujíc tu hravou ruku.

„Falco nebo Falcon nebo Fizz gin nebo ano mám to... Yvo!“

„Blázníš nebo chceš, abychom za tebou běhali oba?“

„To je fakt. Ticho!“ přikáže Beau.

„Ňaf. Vrrr. Ňaf, haf.“ Oba vyskočí a jdou otevřít dveře. Dáreček sedí za dveřmi a upozorňuje na sebe.

„Budeme muset zavírat dveře!“ první co napadne Yva.

„Asi jako před Robin a Beauem?“

„To je fakt. Co asi chce?“

„Ven. Jdu to sundat,“ a zatahá se za průsvitné negliže.

„Už? Ale ...“

„Někdy v budoucnosti!“

„To bude za měsíc!“ zasténá nespokojeně Beau. Yvo pokrčí rameny a jde k sobě do pokoje. Beau zatím rychle na sebe natáhne oblečení co odhodil různě na podlahu. Yvo vyjde zárověň  s ním.

„Dárečku... ty Beau a co Dárek?“

„To by šlo. Zkusíme to?“

„Jasně. Dárečku!“ křiknou na čmuchající štěně.

„Haf!“

„Vidíš reaguje!“ nadšeně zvolá Beau.

„Wolfe!“ křikne Yvo.

„Haf!“ oba na sebe pohldénou.

„Tak to nepůjde,“ zavrtí hlavou Beau a otevře dveře. „Štěně jdeme ven!“ štěně vyběhne ven a začne šmejdit po trávníku.

„Jak ho pojmenovat?“

„Já nevím,“ řekne bezradně Beau. Oba jdou za ním a pozoruji jak šmejdí. Zastaví se.

„Idefix? Indy? Isis?“

„To raději ne. Tak zas velký smysl pro humor bohyně nemá.“

„Warrior? Ugly? Indian? Pacific?“

„Už si vymýšlíš! Vikomt nebo Wolfy.“

„Strašidlo!“ zaslechnou a otočí se. To je přece hlas paní Simone. „Pomoc to je strašidlo! Pomoc!“ Beau se otočí k Yvovi a zdvihne palec.

„Phantome!“ zakřičí.

„Haf!“ uvidí jak k nim letí černé klubko s uschlými listy na srsti a vyplázeným jazykem.

„Ty mizerné strašidlo vypadni z mého pozemku!“ 

„Beau napadlo tě to co mně?“

„Jistě má nádherné růže!“ ušklíbnou se, když u jejich nohou přistane zadýchané klubíčko. Beau se k němu skloní a zvedne do výšky. „Phantome jsi úžasný, jsi náhderný, jsi prostě dokonalý!“ vlepí mu pusu a Phantom ho mohutně olízne.

„A když jsme u paní Simony, víš co mně napadlo?“

„Povídej.“

„Bazén. Máme velkou zahradu a takový bazén pro děti z ulice. Některé jistě by byly balzámem na sluch no ne? A v noci bychom se tam mohli koupat jen tak...“ navrhne nejistě Yvo.

„Yvo?“

„Ano.“

„Sehni se.“

„A proč?“

„Musíme se dohadovat?“ Yvo se sehne a Beau ho důkladně políbí.

„Jsem rád, že tě mám a ten bazén postavíme!“

„Haf!“

„Tebe Phantome taky. Budeš hodný pejsek.“ Ten vylpázne jazyk a nadšeně se zavrtí jak chce z náruče pryč. Chce ještě to tu prozkoumat. Beau a Yvo se nadšeně dívají na štěně, které dostalo tak pěkné jméno.

„Musím uznat jedno. Ani já bych tak pěkné jméno nevymyslel.“ Yvo přikývne. To je pravda. Jejich strašidýlko se je ještě něco natrápí, ale je jejich dokonalý dárek.

Konec