Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dokonalý dárek

14. 2. 2008

Dokonalý dárek

 

Paříž, dům Beauregarda Langa

 

„Yvo co budeš zítra dělat?“

„Nevím snad uklízet a vařit“ odpoví nejistě Yvo. Proč se Beau ptá a vypadá tak napjatě?

„Ne zítra nic z toho nebudeš dělat kromě vaření. Víš je Valentýn“ pronese zřetelně. Yvovi svitne a pak zbledne. Úplně na to zapomněl a co teď? Beau sleduje jeho pocity ve tváří.

„Já taky nic nemám“ řekne zarmouceně. Sednou si vedle sebe.

„Nepotřebuji nic kromě tebe. S tebou mám celý svět“ řekne do ticha Yvo.

„To je krásné, jenže já chci ti něco dát hezkého. Něco co by se ti libilo.“ Yvo zasténá ne už žádné další erotické prádelko.

„Opravdu nic nepotřebuji kromě tebe!“ Yvo Beaua povalí na pohovku a začne líbat. Proboha už žádné... ale Beau ho zamračeně odstrčí. Yvo se zarazí.

„Valentýn je něco důležitého a já zítra půjdu shánět ten dárek.“ Yvo si tichounce povzdechne a přikývne.

„Pak já taky půjdu něco sehnat.“ Když vidí beaovy námitky přiloží mu prst na rty. Beau ho políbí. „Mlč ano. A večeři uvařím já. To je podmínka nebo chceš někde jíst?“

„Ne budeme jíst doma. Teď už nic neseženeme solidního. Všechny restaurace zítra budou plné a plné romantiky.“ A taky hádek, pomyslí si Yvo. „Víš je to náš první Valentýn a chci, aby aspoň trochu byl dokonalý. Ta práce mi dala zbrat a nestihl jsem nic koupit, nic připravit a ty jsi zapomněl, že ano.“

„Nikdy jsem ho neslavil“ přizná rozpačitě Yvo.

„Já taky ne, ale rodiče ano. Maminka se vždy vyparádila a otec taky.“

„Měl jsi je rád.“

„Ano. Moc. Proto bych chtěl, abychom ho slavili taky.“

„Dobře“ řekne s úměvem Yvo. Jenže co já mu koupím? O peníze tady vůbec nejde, ale o výběr dárku. Musí být dokonalý.

„Nad čím dumáš, Yvo?“

„Nad tvým dárkem. Nevím co koupit“ přizná. Beau se rozesměje.

„Já taky ne, ale nevadí na něco přijdu.“ Oba vedle sebe sedí a dívají se na televizi. Nakonec se Beau zvedne a zapne ji. Seriál 4400. Chvilku se dívají a Beau má položenou hlavu na yvově rameni. Ten ho objímá a oba spíš než se dívají tak přemýšlí co koupit.

„Beau to nemá cenu. Půjdu spát. Prostě nedokážu o ničem jiném přemýšlet než o tom p... ehm dárku.“

„Já taky ne.“ Smutně se na něho podívá. Yvo se zvedne a vypne televizi. Beau se za ním dívá jak odchází. To zas na sebe něco ušil. Jenže on ví co Beau rád a na co chodí do kuchyně a má to schované mezi makaronama a kroupama. Zítra to sežene. Musí. Vstane a polštář odhodí do rohu pohovky. Valentýn. Jejich první Valentýn a má rád Yva. Chce mu udělat radost. Sejde dolu jako každý večer a zkontroluje jestli v trezoru je náramek. Je a oddechne si. Sice ví, že Yvo by okamžitě zmizel, ale přesto se chce ujistit, že všechno je v pořádku.

Potřebuje Yva. Bez něho je svět jen peníze a krádeže. Chybí mu smích a milování. Milování. On tady tvrdne a zatím na něho čeká Yvo. Vyběhne dvoje schody aniž se zadýchá. Zaťuká a pak si poklepe na hlavu.Ťuká ve vlastním domě. Otevře dveře. Možná ještě stihne zahlédnout kousek jeho báječného těla než zmizi v pyžamu. Snaží se ho to odvyknout, ale jde to ztuha a ani smyslné prádelko za které tolik utratil moc nepomáhá.

Včas, když zahlédne zadek jak mizí v kalhotách. Yvo se otočí a Beau sleduje jak pod jeho prsty a hlavně knoflíčky mizi jeho hrudník. Olízne si rty.

„Nechápu proč si to navlékáš. Stejně ti to za chvilku sundám.“

„Tak to má být.“ Armáda, zaúpí v duchu Beau. Rychle ze sebe všechno svlékné, vystrnadí z postele klokánka Beau, kterého prostě nepřejmenoval ani když chtěl a nahý si lehne vedle Yva.

„Mohl bys na sebe vzít aspoň kalhoty“ řekne zatvrzele Yvo. Beau zakroutí hlavou. A to stačí sundat pyžamo a je z něho dravec. Když se poprvé milovali tak měl navrh on, ale čím déle jsou spolu tím se miluji jak chtějí a když jednou ho Yvo přivázal a pak laskal a vzal si ho, myslel, že z jeho rtů i úst zešílí. Od té doby si to někdy vymíní a zítra.

„Dobře příště.“ Mohl by zítra se ovázat červenou mašli a připoutat k posteli a čekat na svého pána a vládce nebo naopak být něžňoučký na Yva a vzít si ho. Zasténá.

„Je ti něco?“ Beau se zasměje.

„Ty. Jsi tak nádherný a přemýšlím co zítra provedeme s posteli.“ Přitiskne se k němu a začne ho líbat na rty. Miluje jeho chuť i vůní polibků.

„S posteli co by? Nic. Nechci spát na zemi.“ Beau se rozesměje a přitiskne se k němu úžeji.

„Polib mně a mlč ano.“ Yvo ho políbí a Beau ho svlékne. Lehounce ho hladí po celém těle a líbá každé místečko které se mu zdá lákáve. Obdivně laská jeho dokonalé tělo a říká si, že není místečka, které by ho lákalo víc než jeho mužství. Dotkne se jeho chloupků a dívá se jak je vzrušený. Prstem přejede dolu až k varlatům a zpět. Olízne si rty a podívá se do oči Yva. Jsou přivřené a rty semknuté, ale on z nich dostane slastné výkřiky.

Skloní hlavu a Yvo mu vyjde vstříc. Chce být v jeho ústech celý. Je to nádherné a zasténá rozkoší. Rukou přitiskne si hlavu Beau víc do klína a Beau ho saje a hladí jazykem až ucítí jeho první kapky. Olízne je a políbí Yava. Ten ucítí svoji chuť a zasténá.

„Udělej to“ otočí se a Beau se dívá jak je prohnutý v zádech a jak se mu bezostyšně nabízí. Rukou sáhne na stoleček, vezme nádobku a otevře ji. Na prsty nabere zelenkavý gel. Jedním prstem pronikne do jeho otvoru a za chvilku přidá druhý prst. Jednou rukou ho hladí po kříži a drobnými polibky zvyšuje svoji i jeho rozkoš. Roztahuje ho a Yvo sténá slasti. Ucítí jak vyvrcholí a přesto chce víc. Beau do něho pomalu vnikne a pak ho povytáhne a vnikne znovu. Přiráží a pevně mu svírá boky. Sténá, poslední výpad a zhroutí se na něj. Cítí jak jeho semeno proudí do Yva a oddechuje na jeho zádech.

Yvo si lehne a je spokojený. Beau si natáhne nohy, ale ještě se mu nechce z Yva pryč. Chvilku čeká a pak z něho vystoupí. Přetočí se na svou stranu a dívá se do stropu. Yvo k němu otočí hlavu a Beau ho políbí. Přitáhne pokrývku a oba přikryje. Pak si vzpomene a vezme ručník ze stolku a oba utře. Políbí Yva na jeho nádherný zadek a pak oba spokojeně přikryje. Zavrtá se do jeho mohutné náruče a vdechuje vůní po jejich milování. Je tak spokojený. Dívá se do jeho modrých oči.

„Mhouříš je jako kočka.“

„Spokojená kočka“ odpoví Yvo „a jdeme spát. Zítra bude náročný den.“ Zívne si a sevře Beaua víc. Má rád držet takhle svého vrabčáčka. Nikdy ho už nepustí.

„No ano je Valentýn. Povídej co chceš dělat s posteli?“

„Aha s posteli. Nechám to na tobě. Já budu vařit.“

„Zahrajeme si na otroka a pána.“

„Už zase?“

„Neříkej, že se ti to nelíbí“ řekne Beau a lehce kousne Yva do krku. Ten zasykne.

„Líbí moc, hlavně když budu vládce. Mám si vzít uniformu?“

„Oh uděláš mi tu radost?“ Yvo přikývne, když už je ten sv. Valentýn tak mu může udělat radost. Beau zavře oči a představí si Yava v krajkové zástěrce s čepečkem ve vlasech a s pouty v ruce a rukavičky. Yvo poslouchá jak oddechuje. Spí.

Zamračí se. Co mu pořidit jako dokonalý dárek? Přemýšlí a teprve okolo druhé v noci usne. Ráno zaslechne zvuk, který mu trhá uši.

Cink. Cink.

„Beau dnes ne“ zasténá a přetáhne si přes hlavu polštář.

Cink.

„Vstávej lenochu!“ On a lenoch? Já mu ukážu a už chce hodit po něm polštář, když uvidí tác. „Dobré ráno“ a ucítí polibek na nos. Opře si polštář o pelest a dívá se na kávu a něco sladkého. „Nejsem takový kuchař jako ty, ale nakoupit ještě umím.“ Sehne se, zvedne růži, kterou tam odložil  a položí na tác.

Yvo ji vezme a přivoní. Nádherná. Nikdo mu nedal kytku a přitom má rád květiny.

„Já.. já..“ neví co říct.

„Sněz to a jdeme na výpravu. Čeká nás velkolepé dobrodružství!“ Spíš jedna velká honěna, pomyslí si Yvo, ale když se podívá do rozzářeného obličeje Beau tak i jeho zničeho nic chytne dobrá nálada.

„Dobrodružství ano, rozhodně musíme ho chytit a nepustit. Víš co koupíš?“

„Nevím, ale najdu to i kdybych měl honit krysy v kanálech!“ Yvo se rozesměje a Beau štastně poslouchá jeho smích. Něco málo si dává dohromady z jeho minulosti a ví jestli on měl podivné dětství tak Yvo ještě horší. A on mu to vynahradí stejně jako Yvo jemu. Natáhne ruku a sebere mu drobek ze rtů. Yvo se omráčeně dívá jak ten drobek skončil v jeho ústech. Polkne. Chce se s Beauem milovat a teď hned.

„Nee!“ vykřikne Beau a v poslední chvili zachytí kávu. Otře si čelo a Yvo se provinile dívá na tác. „Mohl ses opařit.“

„Jen jsem dostal chuť na zákusek.“

„Na zákusek?“ Yvo slavnostně přikývne a položí svoji ruku na jeho. Toužebně se dívá do jeho zelených oči. Beau cítí jak jihne. Ne musí jít shánět dárek.

„Ne až v noci jdu pryč nebo skončíme na celý den v posteli.“ Vstane a vtiskne mu polibek a Yvo slyší bouchnutí dveří. Dojí a dopije kávu. Položí tác, dojde do koupelny a potom se obleče. Co mu koupit?

Vyjde ven a nasedne do svého šedého nissanu.

 

„Alfrede odjíždějí“ řekne dychtivě Simone.

„Nic divného. Jsou to pracujici osoby.“

„Já vím, ale je sv. Valentýn.“

„Svátek a co má být?“

„Jdou nakupovat dárky. Cítím to v kostech.“

„Simone jsou to jen hospodyně a zaměstnavatel.“

„Houby. Líbali se a já chci vědět. Jdu tam?“

„Cože?“

„Musí být snadné se tam dostat ne.“ Alfred bezmocně zírá na Simone jak si obléká kabát a jde. Opatrně přistoupí k oknu a poprvé v životě se sehne k dalekohledu. Jde k zadním dveřím a natočí dalekohled tím směrem. „A jejej!“ zasykne, když vidí jak spadne. Měl by ji pomoci, ale možná ji to vytrestá.

Zzzzzzzzzzz... „Simone co se ti proboha stalo?“ vykřikne. Ta vztekle sundá kabát a zaskučí. Drží se za bok a jde šoupavým krokem nahoru do ložnice.

 

Yvův dokonalý dárek

 

 

Zaparkuje v centru Paříže a jde hledat obchod. Prochází kolem klenotnictví a zvažuje nad pěkným diamantem, ale Beau by byl schopen získat Naději nebo snad něco sportovního? Kolo nebo něco takového? Jak nudné. Hračky. Hodně lidi vychází z hračkama ... ne Beau a Robin by žárlili. Oblečení? Kravata, nebo oblek, ale to si nechává šít u svého krejčího. Tak těžké a drahé předměty si může vždy odnést z nějakého muzea a stejně to doma u Beau spíš vypadá jak v nějakém  muzeu. Až jim jednou dojdou peníze může si otevřít galerii ztracených uměleckých předmětů.

Čokoláda to by byl krásný dárek a ta fronta. Hrůza. Prochází kolem obchodu a pak uvidí sbvůj starý známý obchod se spodním prádlem. Oba dárky co mu přivezl tak se Beauovi libily a nosí je. Pravda ty jedny trenýrky musel upravit protože z nějakého důvodu byly ohořelé, ale nosí je a říká, že jsou nejlepší.

Nakonec tam vstoupí a zrudne, když uvidí těch žen, které tam nakupuji. A té červené... připomíná mu to bitvu u Kurska. Tanky těla a krev. Zaschlá i čerstvá krev a v nemocnici taky. Když ležel a ošetřoval ho doktor... minulost. Možná by měl to říct Beauovi, ale neví jak by vzal to, že se miluje se stoletým stařečkem.

„Přejete si?“

„Ano, ale mám pocit“ a nenápadně kývne hlavou k ostatním ženám.

„Pojďte. Co si budete přát?“

„To já právě nevím“ řekne nešťastně. „Je to můj první svátek a už od rána procházím obchody.“

„Aha. Víte co mám nápad.“ Zavede ho do kouta prodejny k stolku a za chvilku přinese katalogy. „Prohlédněte si to a řekněte co asi by to tak mělo být.“

„Děkuji“ řekne vděčně Yvo a pak se zarazí. Všechny katalogy jsou s ženami na obálce. „Slečno já bych potřeboval...“ zarazí se a prodavačka na něho kouká a na jeho rozpačitý výraz. Zmizí a přinese o hodně menší hromádku. Yvo je vezme a má pocit, že celý hoří. Na obálce je muž  v přesně takovém prádle jaké mu občas obstará Beau. Hned se ponoří do katalogu.

To ne, trenky ne, slipy, tanga taky ne. Pyžama se mu moc nelíbí a ty erotické věci on nemusí. Chce to něco pěkného a hladivého a z ničeho nic to má. Krémový župan, ale žádný teplý na zimu, ale saténový, svůdný a tak průhledný. Nebýt Beau. Zaklapne ostatní katalogy a vstane. Jde za tou prodavačkou, která mu přinesla katalogy. Obsluhuje nějakou ženu, ale on rád počká.

„Tak co jste si vybral?“ usmívá se a Yvo rozloží katalog a ukáže na obrázek.

„A to se hodně prodává. Podívám se jestli ještě najdu nějaký kousek.“ Yvo se dívá jak zmizí v nenápadných dveřích. Čeká, když vyjde v náručí s balíčkem.

„Bohužel máme jen tuhle velikost.“

„V tom se utopí“ zaúpí Yvo. „Nemáte opravdu, prosím on by v tom...“ drmolí a koktá. Prodavačka zavrtí hlavou.

„Je mi líto to víte Valentýn.“ Yvo smutně odloží katalog, když slyší.

„Počkejte.“ Prodavačka si k sobě přitáhne telefon a Yvo se dívá jak vytočí číslo.

„Julieto, ahoj prosím tě nemáte tam župan katalogové číslo Z56?“ Chvilku čeká a pak zavrtí hlavou. Yvo zesmutní. Už to měl, ale dívá se jak dál volá.

„Jorge, drahoušku můžeš mi pomoci? Mám tady jednoho zákazníka a ten shání župan číslo Z56. Můžeš se podívat na to?“ Chvilku poslouchá a přikryje sluchátko. „Vzkazuje vám jestli se nechcete seznámit a že prý máte perfektní vkus, že si ho taky koupil.“ Yvo zrudne jako rajče a má pocit, že je ve výhni sopky tak je mu horko. Dívá se jak prodavačka zavrtí hlavou a vytočí další číslo.

„Hana máš u sebe župan Z56? Prosím tě nikde ho nemají a jsi poslední naděje.“ Svírá sluchátko a poslouchá a pak zavrtí hlavou a pak něco načmárá do bloku.

„Takže.“

„Nic, ale přece jen si na něco vzpomněla. Nedávno se otevřel jeden náš butik, ale bohužel je na letišti.“

„Na kterém?“

„Orly. Zavolám vám tam.“

„Děkuji moc. Víte já už v totmto obchodě kupoval a no líbilo se to.“ Prodavačka se usměje a vytočí číslo.

„Dobrý den. Je to Barbara? Volala jsem Hanu a ta mi poradila vás. Mohu se zeptat jestli máte tam župan Z56. Právě ho vybalujete? Nádhera.“ A pak se zarazí. „Je to v bezcelní zóně.“

„Nevadí dojedu si pro něho.“ Třese se. Má ho. Sice bude obtížné se k němu dostat, ale to nevadí.

„Barbaro, prosím vás můžete ho tam nechat. Přijede k vám takový urostlý plavovlasý muž ano..“ „Yvo“ „Yvo se jmenuje. Děkuji moc.“ Zavěsí sluchátko.

„Slečno děkuji vám. Nevím jak poděkovat.“

„Není za co a hezký svátek.“

„Tak můžete se věnovat už mně?“ řekne nevrle jedna zákaznice a položí před ní hromadu věcí. Yvo vyjde ven a jde k autu, když si všimne květinářství. Vybere orchideje, zaplatí a pak se vrátí k do obchodu. Prodrá se dopředu.

„Za vaší laskavost“ a podá ji. Všichni se k nim otočí a Yvo raději zmizí.

„Ta je nádherná Susan“ vydechne druhá prodavačka. „Běž si ji dát do vody.“ Ta odběhne a za chvilku se vrátí.

„Tak a jsem tu,“ když se stojí před odlety a dívá se na celnici. Tady je jediná logická možnost. Zamiří k prvnímu okénku letecké společnosti. Podívá se nahoru. Alitalia.

„Slečno nějakou levnou letenku kamkoliv.“ Ta vytřeští oči.

„Marseille za osemdesát euro.“

„Perfektní beru.“ Slečna mu podá letenku a on jde k terminálu.

„Zavazadlo?“

„Žádné.“ Yvo si uvědomuje jak ho za přepážkou sjede odshora dolu. „Příjemný let.“

„Děkuji.“ Vezme letenku a jde k celnici. Předloží občanský průkaz a letenku. Zašustění letenky .

„Můžete jít.“ Yvo projde celnici. Bezcelní zóna. Jeden obchod na druhém a teď najít ten pravý. Hledá informace a ptá se na butik. Zavrtění hlavou. Nevíme. Jde dál až ho uvidí. Vejde do něho.

„Dobrý den. Já měl bych mí tady jeden župan.“

„Vy jste Yvo?“ Yvo přikývne. „Dobře tady je. Je poslední.“ Yvo si oddechne a prodavačka ho vybalí. „Je v pořádku?“ a předvádí ho. Yvo se dotkne látky a přikývne. Bude na něm krásně ležet a jednou on mu může koupit něco z čeho on bude mít potěšení.

„Stopadesát euro“ namarkuje. Yvo zaplatí a pak s balíčkem vyjde ven. Tak a teď zpět. Celnici nemůže a jde hledat jak se dostane z letiště. Po půlhodině zoufalého hledání najde přestupní trasu a další celnici a pak uvidí východ. Podleze zelenou pásku a jde k východu.

„Pane pojďte s náma.“

„Proč?“ Vedle něho celník v zeleném a drží ho za ruku. Yvo se zapotí. Proboha.

„Takže nám vysvětlete to podlezení té pásky.“

„Letěl jsem do Marseille“ a předloží letenku. Ti ji vezmou a prohlídnou. „Jenže mi zavolali, že nikam neletím a tak jsem se snažil dostat z letadla, tedy z letiště pryč.“

„A tohle?“

„Nákup k valentýnu a ani to nepředám.“

„Rozdělejte to.“ Yvo to rozdělá a oni se dívají na látku.

„Omluvte nás, ale jsou takový výtečnici co...“

„Já vím. Já se omlouvám.“ Vypadne ze dveří a otře si čelo. Je venku. Dojde na parkoviště a položí drahocenný balíček vedle sebe.

 

 

 

 

Beaův dokonalý dárek

 

„Zajedu do jedné z nejstarších cukráren ve městě.“ Jede a proplétá se auty. Nakonec zaparkuje na náměstí a vezme lístek jako parkovné. Rozhlédne se. Svátek je cítít ve vzduchu. Usmívá a jeho úsměv pomalu mizí, když se bliží k prodejně cukrovinek. Ta fronta je enormní.

„Kdo je poslední?“ pro jistotu se zeptá.

„Já“ řekne muž v černém kabátě s kytkou v ruce. Beau se za něho zařadí. Úplně náhodu přišel na to, že Yvo miluje čokoládu. Sice neví proč ji před ním schovává, ale koupí mu tu nejlepší čokoládu, která bude k mání.

„Jde to pomalu“ prohodí.

„Stojím tu už dvacet minut a postoupil jsem o metr. Christian.“

„Beau. Jdete koupit čokoládu?“

„Ano miluje ji, jenže podívejte se sám.“ Vykloní se z řady a s ním i Beau. Dívají se jak nějaká žena se protlačí do obchodu za nádavek ostatních.

„A takhle je to celou dobu. Doufám, že květiny to vydrží.“ Zvedne velkou kytici růžových růží s jednou červenou.

„Já bych nemohl předběhnout“ zamumlá a Christian souhlasně přikývne. Po půlhodině stání se jeho názor změní. Jak ještě tady dlouho bude stát? Christina to vzdal a řekl, že jde koupit čokoládu do obchodu. Beau něco soustrastně zamumlal a čeká. On to vydrží.

Hodina.

Jak dlouho ještě? Copak tady bude stát celý den? Má chuť je všechny předběhnout. Copak asi na to řekne Yvo? Ví přesně co koupí. Košík s bonbóny, které stojí tolik, že to přechází zrak, ale co by pro svou hospodyni neudělal. Od té doby co si ji donesl ze Sydney je tak spokojený. Jenže tohle už dávno neplatí. Udělá krok kupředu. Čím víc jsou spolu tím víc ho má rád a tím víc ... proč si to rovnou nepřiznáš? Miluješ ho.

„Jo“ řekne nahlas a zrudne jak se po něm otočí nejbližší lidi ve frontě.

Dvě hodiny a on je uvnitř krámu. Zděsí se jak je to tam vybrakováno. První člověk, brunátný vzteky vyběhne z krámu. Další a pak...

„Je mi líto, ale ...“ u dveří stojí strážný „... ale čokoláda už není.“

„Dovezou to!?“ někdo vykřikne vzadu.

„Nevíme. Auto je na cestě, ale...“

„Jdeme.“ Najednou fronta je pryč a zůstane pár lidi.

„Tohle se mi ještě nestalo, aby došly cukrovinky“ řekne ztrápeně jedna prodavačka a jde zavřít obchod.

„Prosím vás máte takový košíček čokolády?“

„Jsou pryč.“

„Cože?“ vykřikne Beau. Je skoro čtyři a on už nestihne nikde nakoupit a v obchodě to tedy ne. To raději by čokoládu uvařil.

„Nechápu jak je možné, ale všechno zmizelo. Jen se podívejte. Zítra nebudeme mohli otevřít, protože všechno zmizelo.“

„Nevíte kde bych něco sehnal?“ Všechny čtyři se na sebe podívají.

„Nikdy bych vám to nenavrhla, ale jedině obchodní...“

„Ne, ne. To si nezaslouží. Chci pro něho to nejlepší.“ Stojí uprostřed krámu a má ho chuť rozbít napadrť.

„Já vám ho prodám“ řekne jedna prodavačka.

„Lily co blázníš?“ ta si žmoulá zástěru a pak se rozpláče.

„On mně nechal. Že si našel štíhlejší a hezčí“ vzlyká na rameni kolegyně. Ta ji obejme a pohladí. Proto od včerejšího dne byla tak divná. Odvede ji dozadu. Všechny se za nimi dívají. „Víš není to fér, ale já ho měla moc ráda a on mi najednou řekne, že jsem tlustá a ošklivá a že si našel hezčí a hubenější.“

„Tak neplač. Je to osmikárátový blbec střižený  hovadem“ konejší ji.

„Když já ho měla ráda!“ vykřikne a rozbrečí se ještě víc.

Všichni stojí a snaží se neposlouchat a upřou oči na Beau. Ten se ošije. Dívají se na něho jak na vraha. Nejistě se usměje. Možná bude lepší, když zmizí. Opatrně přistoupí ke dveřím a sevře kliku.

„Počkejte!“ uslyší uplakaný hlas. Otočí se a před ním je ten nejkrásnější košík s velkou červenou mašli. Jde blíž.

„Nemohu si to vzít.“

„Jen berte. Já ho stejně nemám komu dát a čokoládu já nerada. Všichni ji tady nemáme rádi.“ Prodavačky přikývnou.

Beau ho vezme a sahá do kapsy.

„Ne běžete. Berte to jako dárek k sv. Valentýnovi.“ Beau se usměje a vyjde z obchodu s košíkem plné té nejlepší čokolády. Jde po chodníku a má takový divný pocit. Přece to nemůže nechat jen tak. Rozhlédne se a uvidí obchod s plyšovými hračkami. Vejde dovnitř. Vezme košík a za chvilku se v něm kupí obrovský medvídek a tři další menší s červenými srdcy.

Prodavačka mu je zabalí a on nese tu velkou tašku o kus dál. Před obchodem vytáhne zápisník a načmára „Merci.“ Vytrhne list a strčí tomu velkému medvědu do pacek.

Chce otevřít, ale je zavřeno. Pokrčí rameny. Maličkost. Rozhlédne se a vytáhne nádobíčko.

Cink.

Nevšímá si toho a na pult položí velkého medvídka a tři menší. Ze zadu vyjdou napůl oblečené prodavačky. Dívají se jestli se jim to cinknutí nezdálo.

„Lily to je asi pro tebe“ podá ji Susan největšího medvěda. Ta si ho k sobě přitiskne a zatahá za ouška.

„Je nádherný“ a otře si oči. Ostatní si vezmou po menším.

„Myslíte, že to byl ten co jsme mu daly košík?“

„Nejspíš ano. Jdeme domu. Manžel bude žárlit a já budu mít krásného valentýna.“ Přitiskne si k sobě chlupatého medvídka. Ostatní se zasmějou a jdou se obléci.

Beau si nese košík s velkou mašli a nevšímá si závistivých pohledů ostatních lidi, kteří shánějí dárky na poslední chvílí. Vždyť Paříž je město lásky a oni tomu přizvísku musí dostat.

Dojde k autu a na zadní sedadlo položí koš s čokoládou. Sám by nejraději se do ni pustil tak nádherně je tam naaranžovaná a jak nádherně voní a láká k hříšné rozkoši. Sedne si do auta, když uslyší podivný zvuk. Dítě? Rozhlédne se, ale nic nevidí. Znovu.

Vysedne a začne se dívat odkud to jde. Jde podél aut až k lavičce. Znovu a je to jasnější. Rozhlédne se důkladněji a pak se skloní k lavičce. Krabice. Vytáhne ji a otevře.

„Bože ty parchanti.“ Zavře ji a nese bezmyšlenkovitě do auta. Položí  na přední sedadlo a rychle jede domu.

 

 

Paříž, dům Beauregarda Langa

 

Cink.

Se rozlehne domem a Yvo v obývacím pokoji s Beauem si přiťuknou šampaňským v skleničkách z českého skla.

„Všechno nejlepší k svátku“ řekne Yvo a podá Beauovi balíček. Ten odloží skleničku a rozváže balíček. Co to bude? a pak vytáhne župan. Podívá se na Yva. Je nějak červený. Svlékne se a obleče si župan. Podívá se do zrcadla a na mlsně se dívajícího Yva. Je nádherný a každá křivka těla je vidět.

„A tohle je pro tebe“ vytáhne zpoza pohovky koš s čokoládou.

„Och, ty jsi na to přišel?“ řekne s ruměncem Yvo.

„Jo mezi makaronama a kroupama. Nechápu proč to tajíš.“ Yvo se rozesměje a obejme Beau. Proč mu říkat, že čokoládu jedl až dospělý a propadl ji.

„Hafňňň.“ Yvo pustí Beaua z objetí. Co je to?

„Ježíší já zapomněl!“ vykřikne Beau a letí ke dveřím. Otevře dveře a na podlaze uvidí rozplácle černo hnědé štěňátko s velkými tlapami jak se snaží vstát.

Yvo k němu přijde a pohladí. Usmívá se, když ucítí drsný jazýček jak ho olízne.

„Našel jsem ho pod lavičkou. Nejspíš se někdo zbavil vánočního dárku. Pacholci. Víš když tak přemýšlím hezký svátek Yvo.“ Obejme ho. „Nebudeš tu celou dobu sám a budeš mít společnost. Trápí mně, když tady musíš být a hlídat ten kus proklatého kovů a on no líbí se ti?“

„Nevím .. já ... je krásný“ vydechne Yvo. „Ale...“

„Já vím bude náš.“

„Je to náš dokonalý dárek.“ Oba se dívají jak se postaví na čtyři a dívá se z jednoho na druhého.

„Ty Beau a jak ho pojmenujeme?“ Podívají se na sebe rozpačitě a pak na to štěně, které radostně vrtí ocáskem.  

 

 

Konec

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

hezký konec

(bacil, 26. 12. 2009 20:07)

tak tohle byla krásná povídku. Pěkně jsem se u ní nasmála a jdu si pořídit plyšovou hračku, úplně jsem ji jim záviděla. Ach jo.Krása

jejda, pejsek?

(E..., 16. 2. 2008 20:05)

kouzelný, tak úžasně sladký...zní jako hezkej dáreček... povídka úžasně vydařená, vážně sem si smlsla, tydle dva sou prostě perfekt ˇ3

.............

(Mája, 16. 2. 2008 17:51)

Nádherné, prostě skvělé...ehm paní Simone si nedá pokoj XD...Moc hezké, ti dva jsou prostě...no mí další oblíbenci,že já si tvé povídky a hlavně hrdiny kapitolovek vždy oblíbím.. :)

Prosim pokracuj...

(Tamara, 16. 2. 2008 17:05)

...to je skvely cyklus (ako vsetky ostatne samozrejme)a musis pokracovak lebo nevieme ako pomenovali toho psa :D

Odvážnemu šťastie praje,

(Mononoke, 14. 2. 2008 23:13)

tu sa to potvrdilo pri zháňaní darčekov. Suseda nevidela nič konkrétne (vďaka autorovi) a potvrdilo sa pri nej tiež, že kto je príliš zvedavý, škodí sám sebe.
Ehm, iba ma napadlo, čo ak by si náhodou pani suseda išla požičať vajcia (na koláč!) a infiltrovala sa do ich súkromia v podobe nejakej ploštice (to ako nie ona, ale že by použila odpočúvanie priamo z miesta činu)? Dúfam, že týmto smerom sa to nezvrhne... Takže čakám na pokračovanie, a čo tu máme? Predsa čo nevidieť je Veľká Noc. A Beau s Yvom majú radi prezliekanie... (zajačiky?)

jediné slovo...

(Sam.B, 14. 2. 2008 22:24)

potřebuji pokračování!!! je to jako droga!!! ještě,že bude náramek pokračovat:)))))