Shounen - ai povídky

Saténový trest

Paříž, dům Beauregarda Langa

„Hotovo!“ zajásá tiše Beau, když vystrnadí Yva na povinný nákup. Sice nic nepotřebuji, ale jeho obtěžování, že má chuť na tohle a chtěl by tamto, nakonec donutily Yva se  zdvořile optat, jestli Beau není těhotný. Zaprskal, přitisknul se k němu a dal polibek. Na to ho vyprovodil ven.

Doma zůstal jen Phantome z kterého je už docela velký pes a neustále mu  kupují bačkory, protože kosti na okusování nesnáší. Nesnáší samozřejmě víc věcí. Jako hodný pes nesnáší jejich sousedku a její zahradu s růžemi. Pravidelně ho odtamtud, samozřejmě po několika hodinách, kdy tráví příjemným milování, volají, aby nechal ty růže napokoji. Aspoň sousedka se tolik nevěnuje dalekohledu, ale růžím což je podle nich užitečnějším.

Přikrade se k oknu a  vyhlédne ven. Je pryč. Seběhne do pracovny, které jako jediné je jeho hajemstvím a kde Yvo jen občas uklízí a to když mu to milostivě dovolí. Většinou pak najde časpisy seřazené podle čísel jak vycházejí a  podle abecedy. Encyklopedie taktéž a prázdný koš a bonbóny na misce a ne v šuplíku. Prostě musí to dát opět do pořádku. Hodinu se s tím vždycky dře.

Sehne se pod psací stůl, vystrnadí ponožky, koulí papíru a mastný papír s něčím neidentifikovatelným. Po chvilce zkoumání si vzopmene na pondělní bagetu. Byla dobrá, jenže neví, proč mu Yvo musí dělat takhle velké. Musí si hlídat váhu, i když od té doby co je Ochránce, nechce na to raději vzpomínat, nějak netloustne.

Tady je! Krabici polaská po víku a otevře. Potěšeně mlaskne. Jeho dávný sen se splní. Foto Yva ve sprše. Jakmile totiž přijede z nákupu a uloží ho, jde se sprchovat. Pozorování několika měsíců.  Teď jen provést bezchybnou instalací. Dobře, že k tomu jsou i návody. Už dříve je pod rouškou pracovní činnosti prozkoumal a přečetl. Člověk nikdy neví co se dozví nového.

Nového je to, že kamera ve vodě funguje, což byl rád. S úctou ji vezme do rukou a jde dolu do koupelny. Neví jak natáhne dráty, ale možná tím okénkem to půjde. Jen aby tam byl dost dlouho, ale poručil si takové věci u kterých ví, že musí lítat z jednoho konce na druhý. Potíž je, že Yvo je Ochránce. Ale čert to vem. Za skvostnou tapetu nahého Yva, stojí snést jakékoliv riziko!

Položí krabici na umyvadlo a pak zaregistruje funění. Tak to ne. Strašidlo se mu nebude plést do práce.

„Phantome, jdeme!“ luskne prsty.

„Haf!“

„Přesně tak. Jdeme na sousedčiny růže a ne ty vlevo, ty vpravo rozumíš!“

„Haf!“

„Hodný pejsek. Dostaneš pak něco moc dobrého a podíváme se na něco rozkošného.“

„Haf?“

„Dobře ty dobrého, já rozkošného a budu ho mít pořád u sebe!“ samolibě se uculí a otevře dveře. Phantom vyletí jako čertík z krabičky a Beau jen slyší. „Mňauuuuuuuuu!“ a sakra dostal asi kočku naproti. Raději rychle zavře dveře.

Stejně je to pitomá kočka. To ještě nepochopila, že tady bydlí nebezpečný pes? Pro jistotu vypne zvonek, aby ho sousedi nerušili v bohulibé činnosti.

Vyndá opatrně kamery a začne je instalovat. První samozřejmě nenápadně za zrcadlo. Ručníky, musí to nějak maskovat a hned potom je sundat, což bude nebezpečné, ale pro zloděje jeho formátu ne nemožné. Snaží se je natočit přesně na místo, kde se Yvo svléká, možná hladí a pak vstupuje do sprchy, vystupuje, se zdviženou nohou, musím ji dát tady nebo tady? Chce ho vyfotit jak se předklání a je vidět jeho pozadí. Jen škoda, že je tak tvrdohlavý a odmítá jeho pokusy o fotografie  v zástěrce.

Tvrdohlavějšího vojáka, aby člověk pohledal. Snaží si představit jak je tam natočený s vyšpuleným zadkem. Vzruší se.

„Ne, ne Beau. Tuhle část provedeme později u videa nebo fotografii. Teď budeme instalovat,“ mumlá si soustředěně, snažíc se ignorovat představy, co asi všechno tady Yvo provádí. Tady, to je ono. Lehne si na zem a z výšky kamery si představuje jestli to bude ono.

Program pro kamery už si instaloval dřív. Zasune třetí kameru do pootevřených dvířek skříňky. Perfektně. Okoukne opět úhel kamery a upraví ji. Teď zjistí jestli je bezdrátový přenos  dokonalý.

Vyletí nahoru a zapne program. Perfektní, když naskočí tři kamery do tři oken. Teď poslední. Bohužel kvůli vodě musí mít kabel. Prý voda ruší přenos nebo co. Podle něho jen mu chtějí ztižít zážitek, ale co psali, tak obraz po kablu je lepší a o to mu jde.

Prodavač se ani moc nedivil, když to kupoval a radil se. Zdá se, že jsou zvykli na různé domácí hrátky, protože mu ochotně nabízel kameru z které prý jsou vynikající amatérské filmy. Musel odmítnout. Tu by v ložnici nezamaskovali ani Beau s Robin. Snad pokud bude trpělivý, tak si natočí jejich hrátky, ale popravdě člověk nikdy neví kam se takové věci dostanou. Raději bude dál vymýšlet, jak ho vidět v těch pěkných věcech co ostatní navrhují.

Například ty punčocháče. Už objednal černé a jedny síťované. Stal se doslova miláčkem prodavaček obchůdku Kouzelné intimností. Jak je něco nového už mu volají.

Tak a dolu nainstalovat tu poslední a nejtěžší. Protože do sprchy ji nemůže schovat. Jedině, že by ji maskoval jako kus mýdla. Vytáhne poslední kameru. Voděodoloná. Tak to se uvidí. Pokud ne, bude žádat vracení peněz. Vytáhne ji s  předem připravenou láhví a položí ji na poličku. Ostatní přesune tak aby měla vhodný záběr. Začne ji měřit. Teď dráty. Nejjednodušší bude to vést podél trubice sprchy a doufat, že si ničeho nevšimne, ale on by si nevšiml.

„Beau do toho! Ovinout, přilepit, zatočit, vyjít ze sprchy, donést .. a skara!“ zakleje a zapomene na maminku a dívá se jak drát končí přesně u okna. Nejspíš nepočítali s délkou drátu kamera - počítač. Zuřivě si prohlédne konec. Pokud nenajde nějakou přípojku, tak všechno jeho snažení je k ničemu. Prostě je v putně, je je.. . „Já bych brečel!“ zařve nahlas. Pustí drát a vyběhne do ložnice. Musí to nějak jít.

„Bože prosím jsi přilíš laskav!“ a vezme prodlužovačku, kterou natáhnul už předtím nenápadně tvrdíc Yvovi, že to je důležité pro jeho práci. Snědl mu to i s navijákem. Chudák malý. Je dost dlouhá. Povolí to tam a tam a mrkne se z okna, kde je paní Simone.

„Hodnej Phantome. Dostaneš klobásku,“ když vidí jak vzrušeně pobíhá kolem sousedky a ta na něj mává lopatkou. Jo kdyby mu dala kus lososa, tak možná by přestal vyvádět. Jenže on ji to říkat nebude. Spustí z okna prodlužovačku a nahne se, aby viděl jestli bude dost dlouhá. Je.

Seběhne dolu a cestou mrkne na hodinky. Skoro to dělá dvě hodiny. Jenže nemůže to odfláknout stejně jako vaření. Tohle je tisíckrát důležitější. Hlavně pro jejich spokojený sexuální život. Každý solidnější časopis, každý solidnější program v televizi a každý psychiatr říká, jak je důležitý pestrobarevný sexuální život. Že člověk nemá ustrnout na cestě k své spokojenosti a rozvíjet svoje fantazie. On rozhodně je míní poslechnout do puntíků.

Vezme kus drátů s připojením a pootevře okénko. Sloučí obě části.

„Ty hadre, ty mizero prašivá, jedeš ze záhonu!“ se mu donese k uchu se spokojeným štěkotem. Zašklebí se. Miluje Phantoma. Bude unavený a sousedka získá aspoň kondičku. Jednoduše spokojenost na všech frontách. Dovře okénko a vyjde z koupelny lehounce si hvízdajíc tu polskou melodii o nezdárné dceři, co utekla do světa. Vystoupí do pracovny a usedne k programu. Zalomí klouby a klikne myši.

„Nádhera. Co říkáš bohyně? Nejsem šikovný?“ otáže se. Nečeká zrovna odpověď.

„Beau!“ uslyší zezdola. Včas. Je prostě úchvatný, geniální.

„Yvo!“ vystřelí dolu a běží k němu. Obejme ho a políbí. Yvo se zarazí s taškami v ruce.

„Stalo se něco?“

„Nic. Nemůže se mi po tobě stýskat?“

„No ano. Já jen, že jsi mně vyhodil, před dvěma hodinami, jako kdybys mně přestal mít rád.“ Stejně se něco stalo. „Nakoupil jsem toho víc. Vzpomněl jsem si, že mi chybí pár věcí.

„To je skvělé. Tak to vybal a můžeš...“ zarazí se.

„Mohu?“

„Ale nic. Viděl jsi Phantoma?“

„Jo. Je to hodný kluk, ale pokud sousedku stihne infarkt budeš ji nosit květiny do nemocnice.“

„Neboj ta je ze železa!“ prohlásí jistotně Beau a vytáhne z tašky oblíbené brambůrky. Otevře sáček a nacpe si až má plné ústa.

„Beau jez slušně.“

„Chutnají mi,“ zahuhlá, až pár drobečku upadne na zem. Yvo nad tím mávne rukou. Popravdě, kdyby Beau nedělal takový nepořádek, tak se tady asi ují nudou.

„Tak mně napadá, že jsem dlouho neuklízel v pracovně. Už tam musí...“

„Ne. To ještě počká!“ spolkne brambůrky až se zakucká a do oči mu vhrknou slzy. Yvo ho mohutně praští.

„Když myslíš!“ To si tedy myslím, řekne Beau a sedne si na kuchyňskou desku. Jí brambůrky a pozoruje jak Yvo uklízí. Jednou se pokusil nabídnout pomoc a Yvo to přijal. Po pěti minutách prohlásil, že by Beau vydal za celou demoliční partu a ať tu práci zkusí místo práce zloděje. Od té doby ho rád pozoruje jak uklízí.

Yvo nad ním kroutí hlavu, zapojí po cestě zvonek. Soused si mu už postěžoval na Phantoma. Jenže zlobit se na jejich Strašidýlko? Ani náhodou. To spíš zakousne osobně sousedovic kočku. Vytáhne prací prášek - výhodné balení a nese do koupelny.

Zvuku křup si nevšimne a spokojeně zavře dvířka u skříňky v koupelně. Tak ještě jedna taška a pak se vykoupe. Neví proč, ale po tom shánění potravin, je vždy tak uoundaný a pak by si mohli zalézt na gauč, podívat se na nějaký film a pod pokrývkou dělat ty nechutně rozkošné věci, které oba mají tolik rádi.

„Tak poslední a koupil jsem uzeného lososa. Co bys řekl na večeři, lehké tousty se šampaňským a mohli bychom pustit nějaký film.“ Beau přestane křupat. Tohle zní jako výborný nápad. „Nebo připravím lehkou večeři venku a můžeme si vzít k tomu nějakou knížku a číst  a ty můžeš pracovat na tom notebooku...“

„Obývací pokoj,“ prohlásí rezolutně. Yvo se začervená při představě Beau a jeho představa obývacího pokoje. Jenže on to chce taky.

„Půjdu se osprchovat!“ Beau lhostejně přikývne, ale všechno se v něm rozjásá. Sáhne do sáčku s brambůrkama a pozoruje jak Yvo odchází. Sotva zavře dveře, odhodí sáček a vyjde ven za nim. Je pryč a vyběhne po schodech nahoru, prudce otevře dveře do pracovny a přistane v křesle.

„Doprdele!“ vyhrkne, když vidí jeden obraz černý. Co se mohlo stát? No později to zjistí a pak si vzpomene. „Promiň mami, ale tohle je pro tvého syna velmi důležité. Moc se omlouvám.“ Maminka nesnášela sprosté slova stejně jako otec, i když občas ho slyšel zaklít, ale pak musel vždy přinést kytici růží.

„Sprcha. Skvělý vynález!“ zamumlá si Yvo a hodí na věšák věci. Kamera se pohne a zabere dlaždice.

O patro výš se obraz jedné kamery zachvěje a ustálí. Dlaždice. Sakra, nechci fotit dlaždice. Chci fotit nahého Yva! Beau sevře ruce v pěst a přilepí se k obrazovce. Pořád ještě má dvě kamery v záloze!

Ve válce plavali v špíně a potu. Byla všude a vykoupat se byl luxus. Narazit na nějakou vodu byl luxus. Mít čas byl přepych jaký žádná ze stran nepoznala. Ze začátku ještě to šlo, ale pak na jaře v Rusku. Bahno, bahno a bahno. Nesnášel to. Jenže všechno se změnilo. Protáhne se a Beau zapomene udělat fotku. Sedí na židli a zapomíná dýchat.

„No tak trochu se otoč a konec. Doprčic! Promiň,“ zamumlá a dál ho sleduje nahého.“A teď vrcholné číslo Yvo ve sprše. Puštění vody a božíčku to je skvost!“ zapomene na vše a jen zírá jak se mydlí, protahuje a jak se dotýká. Rozepne si kalhoty a vytáhne úd. Tak tohle stálo za to. Hladí se a hladově pozoruje jak se mydlí těmi velkýma rukama a dotýká se svého rozkošně velkého těla. Tohle by vyhrálo všechny Oskary které kdy  byly dány.

Úlevou zafuní a utře si ruku. Pohodlně se usadí a dívá se jak se Yvo oplachuje. Bude to nádherné video a snímky ještě krásnější. Spokojeně odklikne obrázky a konec. Spokojeně se zakloní a pak se vrhne k počítači.

„Kurva práce!“ vykřikne sprostě, popadne monitor a vyhodí ho oknem.

Yvo dole zaslechne řinkot a zarazí se. Pustí ručník a běží nahoru.

„Yvo volej sklenáře a fofrem!“ slyší dobře sklenáře? Vrazí dovnitř.

„Co...“ místo okna na něho zírá prázdno. Přitáhne si župan jak mu je zima.

„Jdu koupit nový počítač.“ Vztekle kopne do počítače a jde pryč. Yvo se obrátí k počítačí. Co mu proboha udělal?! Skloní se k němu a pak si všimne drátu. Začne za něj tahat. Nic. Jde podél drátů a vykloní se ven. Koupelna? Seběhne dolu do koupelny a k okénku. Sáhne na umělou láhev tvařící se jako šampón proti lupům. Rozmáčkne ho.

„Yvo!“ zařve jako hladový lev. Kamera v jeho prstech se bortí. Vyběhne ven a vtáhne Beaua dovnitř.

„Co je? Musím jít nakoupit!“ vykřikne rozzlobeně Beau.

„A jako co? Kamery a podobné srandičky?“

„A co? Ty jsi byl proti tomu a já jsem tě chtěl mít na obrazovce. Nahého no a pak nic z toho se neuložilo!“ Tohle ho štve nejvíc. Je mu jedno kolik to stálo a to úsilí, ale ten výsledek. Brečel by kdyby mohl. Jenže on je frustrovanej. Nic, nic, nic.

„Co to děláš!“ bouchne ho do zad, když je přehozen přes rameno jako pytel brambor. „Auuu!“ pokračuje a zatrne mu. Yvo je vzteklý a to hodně. Snaží se dostat z postele pryč. „Hele ty stály sto euro!“ vyhrkne, když slyší páraní  kalhot.

„Nezájem!“ hluboký smyslný hlas s rozerváním kalhot, ho vzruší. Yvo  sáhne do přihrádky a vytáhne to co kdysi koupil. „Jsi zlobivý chlapeček a ten si zasluhuje trest!“ obrátí ho a najednou Beau kouká na svázáne ruce širokou saténovou stuhou.

„Auuu!“ vykřikne, když ucítí ostré štípnutí na zadku. „Přehá...auuu!“ vykřikne, ale popravdě ho to ani tolik nebolí jako spíš pozice a raněná pýcha. Upřeně zírá na tu mašli. „Auuu!“ zavrčí. To už je moc. Zas tolik toho neudělal.

Yvo fascinovaně zírá jak Beau nemůže nic dělat a na ten zrůžovělý zadek od jeho plesknutí. Pohladí ho a opět trošičku plácne. Ví, že ho to nebolí. Rychle ho přetočí a přiváže mu jednu i druhou rukou ke kovovému čelu postele.

„Yvo tohle jsi nemusel. Bolelo to!“ žalostně mu řekne Beau, ale pod tím jeho žhavým pohledem je mu zatraceně dobře.

„Ano? To mně mrzí, ale uznáš sám, že si trest zasloužíš.“

„No eee... co to děláš?“ Yvo mu nadzvedne hlavu a zaváže oči.

„Netlačí tě někde něco?“ optá se starostlivě a konečky prstů mu přejede po rtech a pak dolu.

„Ne!“ vydechne Baue. Jestli tohle je jeho fantazie, má se na co těšit. Vypne se pod těmi laskajícími a neodbytnými prsty, které pronikají všude kam se jim zachce.

„To jsem rád. Moc rád. Neboj neubližím ti. Ne moc.“ Beau nic nevidí, ale kupodivu ta bezmocnost ho vzrušuje. Zkusí pohnout rukou, ale je dobře svázán. Co asi s ním bude dělat? Je to jedno, když ucítí jazyk na bradavce a lehké kousnutí. Zasténá bolestí i rozkoší.

„Promiň, budu něžnější. Jako vánek!“ zafouká a ochladí ji dechem. Beau opět zasténá, když cítí jak je vzrušený a zuby na druhé bradavce. Zasykne a opět pofoukání, ale tím nekončí a vezme jednu mezi prsty a druhou rty a začne si s níma pohrávat.

Beau neví kde je a neví jak se Yvo u toho tváří. Jen vnímá prsty, jazyk na nahé pokožce. Zkusí setřást pásku přes oči, ale je pevně uvázaná. Nakonec to vzdá a odevzdaně čeká co Yvo  udělá dál. Pohladí ho po údu, vezme ho do ruky nebo se přisaje rty na břicho? Bude ho hladit nebo co udělá? Neví a to ho vzrušuje.

 Polibek a Yvo vklouzne do jeho úst. Jsou tak vzrušující tak hebké a jeho jazyk napodobuje tanec, který oba chtějí a žádájí po tom druhém. Vklouzává sem a tam. Yvo se otírá o jeho tělo jako velká plavá kočka.

„Líbí se ti to, že.“ Beau zamručí. Jo! chtěl by vykřiknout. Moc, ale je v zajetí extáze, kterou mu poskytuje tma a Yvo svým dráždivým laskáním. „Vím, že ano.“

Beau cítí jak Yvovy rty opět kloužou dolů, a pak olízne jeho citlivý žalud a vezme ho celého do úst. Bokama se vypne proti jeho ústum. Dělej no tak Yvo udělej mně! prosí v duchu, ale mlčí. No tak udělej mně tak jako nikdy, naříká v duchu a nespokojeně se vrtí a Yvo zatím si vychutnává jak tam bezmocně leží a nemůže nic dělat jen ho poslouchat.

Líže hoa  pak rytmickým přejížděním jazyka a prstů po celé délce mu dovolí vyvrcholit. Beau vykřikne slastí a ochabne. Zavrčí spokojeně a líně se protáhne jak jen mu to saténová pouta dovolí.

„Ještě to není všechno, Beau!“ zavrčí Yvo a roztáhne mu nohy. Prsty setře jeho semeno z těla a vklouzne prsty dovnitř. Beau sebou trhne, ale roztáhne ještě víc nohy a nadzvedne se. Yvo pochopí a přitáhne polštář. Podloží mu zadek a skloní hlavu. Olízne varlata, sevře je v ústech a pak jazykem sjede níž až pronikne dovnitř a dráždí ho. Beau sebou trhne, ale to už cítí váhu Yvova těla na svém, který mu do ucha začne šeptat svoje sny.

Beau se zardí.To nemyslí vážně. Jenže některé jsou až hříšně krásné a nestoudné. Yvo po chvilce přestane šeptat návrhy a jemně ho kousne do ucha.

„Je to s tebou nádherné!“ a přirazí až po kořen sevého údu. Vykřikne a cítí jak se jeho tělo chěje úlevou.

Beau by ho nejraději objal, ale jen ho políbí na krk, na tvář neví. Yvo se rozesměje a vyklouzne z něho. Začne mu rozvázovat stuhy na ruce. Beau si je zamne a stáhne černou saténovou stuhu z oči.

„Yvo!“ prst na rtech ho umlčí. Yvo si lehne vedle něho a přitáhne do náruče. „Musím pro počítač.“

„Za chvilku. Jsi nějak plný energie.“ To tedy ano. Tohle si totiž chce zopakovat. Takže koupí videokameru, koupí další do sprchy a pokusí se nezničit další počítač.

„To jsem. Po něčem takovém.. splníš si další svoji fantazii?“ optá se dychtivě. Yvo otevře oči.

„Jakou fantazii?“ optá se nevinně. Beau se zaškaredí. Však on ho donutí, aby si plnil sny. Zvlášť, ty které mu tak dobře dělají.

„Máš pravdu žádné.“ Yvo přikývne, ale vůbec se mu nelíbí ty zelené světýlka v jeho očích.

Konec