Shounen - ai povídky

                                               Zkušební testy

  „Chev není nadšený, že jste ho odvolal z té krátké dovolene“ poznamená v křesle Shane k šéfovi, který stojí u okna. Má z celé situace divný pocit. Před chvilkou se v kanceláři u Andrey srazil s tim divným chlapem od té loňské předváděčky kdy měl donést ten antivirus vědcům v Kolumbii. Vůbec, ale vůbec se mu nelíbil.

  „Cheva pošlu do kanálu. Tohle oddělení stále vedu já a ne on. Klidně mu to vyřiďte. Jenže na to asi nebudete mít čas.“ Sedne si ke stolu a zadívá se na velké akvárko.

  „Myslíte, že tu rybu budu muset vrátit?“

  „Kdepak jen asi vám příště dodá piraňu, ale to zvládnete ne.“ Šéf se nejistě usměje.

  „Máme problém. Ne spíš máte vy problém. Ten váš kousek v té Kolumbii na NĚ udělal takový dojem, že vás přizvali k testům.“

  „Testům? Nějaké látky?“ Vzpomene si na Kobru a na jeho jednu návštěvu. Snad na to zapomněli, ale jestli se to někdo dozvěděl, že viděl co neměl... ale to by z něho už dávno byla mrtvola.

  „Ne jen testy schopnosti. Hned to vysvětlím.“ Shanovi se ulehčí. Nějaké testy. To nic nebude. „Co vím, tak testy budou probíhat v lese, ve městě a v horách. Nic víc. Zadání  obdržíte na místě. Popravdě mám z toho dost nepříjemný pocit. Nejsem tím vůbec nadšený. Kruci nejraději bych to smetl ze stolu, ale nemohu. Testovat mi lidi. Co si to dovoluji... to je v moji kompetenci, takhle brát... jsou to zmetci prvního stupně...“ se rozpálí do běla. Andrea přestane ťukat do klávesnice a pochmurně přemýšlí, že tahle nálada se jejího šéfa drží už nějak moc dlouho. Šéf vytáhne ze zásuvky whisky a skleničky. Shane je udivený. Nalije a jednu mu podá.

  „Určitě to zvládnete. Natřete jim to, ano. Co vím tak tam budou příslušnicí armády, dokonce speciální jednotky, my a další...“ dopije skleniřku a prudce ji odloží na stůl. „Běžte se připravit a pak budou přesuny.“ Shane odloží skleničku, z které jen upil a vyrazí pro věci do bytu. Za hodinu stojí u auta, které ho má dovézt na místo.

  Nikdy v tomhle lese nebyl. Rozhlédne se po ostatních, kteří vytvořili hloučky podle toho k jaké organizaci patří. Baví se jen mezi sebou a s nikým jiným nemluví. Všichni se po něm ohlédnou a pak se otočí zpět k sobě. Shane si všimne toho muže z loňska a dalších dvou. V jednom z nich pozná zamračeného Kobru, který vytřeští oči, že ho tady vidí. Odpoutá se od ostatních a chce jít k němu, když je zadržen. Poslušně se vrátí, ale Shane vidí, že by nejraději běžel za nim. Chce mu něco říct? Ale co?

  „Pánove, takže v tomhle lese se schovává muž-liška. Má dlouhovlnou vysílačku, kterou hmm.. občas použije. Vy dostanete krátkovlnou a ta občas signál zachytí. Úspěšný Lov“ zdůrazní sovo lov. Všichni postupně přistoupí ke stolu a dostanou vysílačku. Taková pitomost pomyslí si Shane. Dostane vysílačku a zapne ji. Nemá moc rád techniku. Šéf zamračeně se na něho dívá, proč ještě tady stojí. Ostatní už dávno zmizeli v lese.

  Nesnáší testy. Nechápe proč musí...píp, krátké. Znechuceně se na ni podívá. Co tím testem sledují? Podle signálu a tak krátkého zaměří akorát ... fajn je to les a v něm se skrývá muž. Přemýšlí jako liška nebo jako muž? Ne přemýšlí jako člověk. Asi se schová dobře. Stromy jako liška použít asi nepoužije... to je děsný nápad zasténá.

  „Zajímavé, tak Draven je nejposlednější.“

  „Proč by taky měl pospíchat?“ zabručí Kobra. V duchu si říká. Jen se nikam nežeň a hlavně test neudělej.

  „To je pravda. Uvidíme jak je dobrý. Už i tak má vroubek. Jdeme dál je pozorovat.“ Všichni se skloní k monitorovacím obrazovkám na kterých jsou vidět zelené tečky - lovci a červený bod lišky.

  Shane vyrazí rychlejším krokem za ostatními. Začíná vnímat les a poslouchat...píp... má chuť ten krám vypnout. Kéž by mohl použít sledování. Stejně nic nezjistí. Kolem něho proběhne jeden z dalších, kteří dělají testy. Vůbec les se jimi doslova  hemží. Někteří nejsou skoro vidět, ale další jsou vidět i cítit. Asi by si mohl s nimi trochu zahrát a kdy...píp... vysílačka se opět ozve a další dvě ozvěny. Liška tak dokonale o nich ví. Každý ví o každém. Možná tohle je smysl cvičení.

   Kolik jich bylo a jak je asi velký les? Zastaví se u velkého stromu a snaží se s ním splynout. Zajímalo by ho jestli je liška v pohybu nebo jen někde sedí. On být na jejím místě, tak bude v pohybu. Zaleží na schopnosti lišky  a lovců. Nelíbí se mu to. Začíná mu to být celé nepříjemné, ale přece jen šéfovi nechce udělat ostudu. Podívá se po lese. Je skoro podzim.

  Píp... docela zřetelně. Počkat. Pokud je v pohybu uvidí ji ucíti, pokud jen někde nehybně leží, signál bude stejný. Čeká a splývá se stínem stromu. Vnímá les takový jaký je. Napne instinkty a zkoumá ho. Tiše, jako by tam nebyl. PIP... silně. Liška je v pohybu. Stačí ji už jen zachytit. Kudy proběhne? Podívá se na strom. Velký košatý dub. Vyšplhá se a pohodlně se usadí.

  Napne smysly a poslouchá les. Je skoro tichý. Občas vydá nějaký zvuk, ale je vidět, že je tady přilíš hodně lidi. Pohyb. Je to on?

  „Proč stojí na místě? Prohraje“zašeptá tiše muž u monitoru. Naopak vyhraje pomyslí si mrzutě Kobra. Kruci Shane ty pitomče, ale stejně moc na vyběr nemá. Ať vyhraješ nebo prohraješ je to tvůj konec a možná s tou výhrou bude mít větší šanci. Dívají se jak poprvé od lovu je Liška blízko lovce.

  Pohyb. Je to liška? Dokonale splývá s pozadím lesa. Není slyšet. Seskočí tiše ze stromu. Jen aby nepípla vysílačka. V klidu a kradmým krokem se plíží k lišce. Stojí u stromu. Otočí se k němu a dívá se do jeho oči... Shane polkne. Ten muž vycítil ho...Kde tu lišku vzali? Je... nemá slov. Liška něco vezme do ruky, položí na zem a zmizí. Shane se narovná. Kruci co to bylo? Kdo to byl? Opatrně přistoupí k místu kde byla. Ocas lišky. Zvedne to. Rozpačitě ho schová. Je už po lovu? Asi ano.

  „Vraťte se na místo startu-Liška je ulovena!“ ozve se ve všech vysílačkách. Všichni se zastaví a přemyšlí kdo ji ulovil. Shane a ostatní běží k startu.

  „Tak vyhrál. Jak mohl... je opravdu dobrý.“

  „Ještě dva testy. Uvidíme. Jestli to má podstoupit tak musíme si být jisti. Víte jak testy dopadají.“ Kobra sevře rty. Dopadají? Spíš je to katastrofa, ale tihle tak touží mít takovou lišku, že udělají cokoliv... nemá ani pro ně slova, ale musí poslouchat.

  „Pánové lov úspěšně skončil a první kdo lišku dostal je tady pan Draven. Teď se přesuneme do města. Oblečení a vše dostanete na místě.“ Všichni pozorují Shana s ocasem v ruce. Ten přistoupí k šéfovi.

  „Výborně, Shane! Aspoň vidí, že MI5 do starého železa nepatří. Jsem zvědavý na další úkol.“

  „Pánové prosím, bohužel došlo k menšímu problému a další test bude až zítra.“ Všichni zahučí nelibosti, ale nastoupí do autobusu. Mlčky sedí a dívají se z okna nebo před sebe. Shane sedí sám a pozoruje měnicí krajinu. Kam asi je vezou? Do kterého města? Zajímalo by ho kdo byl ten muž. To jak se pohyboval hladce a nenásilně v přírodě a jak dokonale s ni splýval. Nic takového ještě neviděl. Dokonce ani u lovců, kteří celé roky žili v přírodě.

  Nakonec vystoupí před nějakou ubytovnou. Rozdělí se jako obvykle. Do skupin podle příslušností k jaké ozbrojené složce patří. Usne a z ničeho nic cítí, že vše není v pořádku. Cíti ten pohled, který nemá rád, z kterého je mu divně, ale neotevírá oči. Jak se sem dostal? Nad nim stojí ta podivná postava z lesa. Tichá a mlčenlivá. Dívá se na něho. Ví, že ten muž, který ho dostal v lese je vzhůru. Po chvilce odejde tak jak přišla. Nepozorovaná. Shane vydechne. Děsí ho a neví čím. Jako by nebyl člověk. Uchechtne se, ale je to spíš nucené pousmání.

  „Takže tady ve městě se pohybuje cíl. Je to muž ze včerejšího dne. Tady je fotografie. Víc nedostanete. Jen se na ni podíváte a vrátíte.“ Porota se dívá jak jednotlivé pokusné objekty přistupují k stolu a prohlížejí ji. Shane vezme a zachvěje se. Muž z noci a z lesa. Jeden muž z poroty  hlídá jeho chování. Shane ji odloží  a vyrazí do města.

  „Tak co myslíte? Zvládne to?“ Všichni se podívají na muže v dokonalém obleku a brýlemi na nose. Je mocný a nikdo s nim nechce nic mít. Pokud by to ovšem šlo.

  „To nevíme. Uvidíme. Ale je opravdu schopný. V tom lese se pohyboval slušně. Ne tak jako Liška, ale podobně.“

  „Právě proto je tady. Abychom měli někoho takového.“

  „Přece víte, ale jak těžko se kontrolují a taky jak dopadly pokusy“ namítne Kobra.

  „Ta kontrola je jediný problém, ale to se vyřeší. Máme přece pojistku“ usměje se křivě a pošoupne si na nose brýle. Ostatní přejde chuť na cokoliv se ptát a raději se zaměří na monitory.

  Vůbec nezáleží kde je. V kterém městě. Liška se pochybuje tady stejně dobře jako v lese. Nenápadně a tiše. Bude se opět pochybovat nebo ne? Město je velké a můžou ho hledat týdny ne-li měsíce než ho najdou. Jak vůbec si to představují. Mohou použít dopravu nebo ne? Ale Liška nebude používat. Bude se spoléhat na sebe. Jen na sebe. Ano bude. Ani neví proč tak uvažuje. Mohla se ukrýt kamkoliv. Může sedět v knihovně nebo se skrýt v parku. Kamkoliv. Ale on se bude pochybovat. Bude se jim všem vysmívat. Bude vidět, ale nebude viděn.

  Kdo jsi? Neřekli mu to i když na tom trval. Byl by dobrý služebník Pána. Ale něco mu na něm vadí. Je stejný jako on, ale ne úplně. Už od začátku ho pozoruje co vkročil do města. Ještě ho nezpozoroval, ale zpozoruje.  Jen co se zorientuje. Jen chce vědět kdy to bude. Musí si dát pozor na ostatní, ale těch se nebojí. Včera v noci ho vycítil.

    Až to skončí odjede tam kam patří, ale má tušení, že ho uvidí. Sundá si na chvilku brýle, které ho donutili vzít. Nemohli snést pohled jeho očí. Jak chtějí potom snést toho druhého muže, který ho loví? V přítmí stínu se zalesknou oči jak chladné křišťály. Šramot a on se  otočí. Kočka s naježenou srstí. Zmizí a kočka se váhavě rozhlédne po nebezpečí, které tu bylo. Po chvilce se opět pustí do do prohledávání popelnice.

  Shane se otočí, ale je to jen kočka a přece má pocit, že někdo ho pozoruje. Ze začátku to nevnímal, ale jakmile se zastavil, uvědomil si, že se na něho někdo dívá. Někdo ho sleduje. Ne to jen jsou ti co to celé monitoruji. Nic víc. Musí ho najít. Kde by se pochyboval? Co by dělal takový člověk? Co dělal v lese? Musí vycházet z toho. Fotografie mu moc neřekne. Pokud mu nezakázali se namaskovat tak kolem něho projde, otře se a nebude to tušit.

  Zastaví se. Teď neví. Kdo koho vlastně loví? Oni ji nebo ona je? Zatřepe hlavou. Tak pitomé myšlenky... jde ulici a snaží se spíš vnímat než prohlížet jednotlivé tváře. Kde může být? Ne kde... to je chybně. Spíš co dělá? Když zjistí co dělá dozví se kde je.

  „Jak dlouho to může trvat než ho chytnou?“ Zeptá se muž v dokonalém obleku a upřeně ho pozoruje.

  „Den, týden, měsíc, dokud se nedá chytit“ ironicky řekne Kobra. Další muž snědé pokožky mlčky přikývne.

  „Ale v lese to šlo raz dva.“ Kobra se podívá na snědého muže.

  „Zaujal ho“ řekne anglicky se silným cizím přízvukem. „A je velmi dobrý. Chtěli bychom ho.“ Kobra se zamračí a muž se zvedne.

  „Jak to myslíš?“

  „Nevím jen říkal, že je stejný, ale přitom jiný. Nevím co tím myslel. Oni jsou ONI.“ Pokrčí rameny a vyjde z vozu ven. Chce už být pryč z Anglie. Bavíš se? Pomyslí si.

  Už zase ten pocit. Shane začíná být z toho nervózní. Nemá rád, když ho někdo pozoruje. Cíti jeho pohled, ne jeho, ne oči, ale jeho sílu Lovce v zádech a má strach, ale jde. Nesmí se zastavit. Z ničeho nic ho napadne Chev. Zastaví se a rozhlédne se. Proč ne vlastně. Přestane utíkat. Sedne si do parku. Sedí a pozoruje labutě v jezírku. Vzpomíná si jak jednou je se Chevem krmili. Bylo to tak dávno. Nebo se mu to jen zdá? Od včerejška jak je zaujatý těmi testy si na něho ani nevzpomněl, kromě noci. Chev. V klidu sedí, přemýšlí o něm a zároveň cíti v  zátylku ten pocit. To je on. Z nějakého důvodu za nim jde. Vzpomene si na Foxe... na jeho hon za nim. Na vzájemný hon. Za chvilku vstane otočí a půjde za nim. No může se o to pokusit.

  Stojí u stromu a dívá se jak sedí. Výraz jeho postavy se změnil, celý se změnil. Už není lovec. Vyzařuje to z celé jeho postavy. V tu maličkou chvíli ho nezajímá. Proč? Je tady. Copak to neví? Splývá s prostředím města jako by byl jím. Začíná váhat. Ten muž je tak zajímavý. Jednou se setkají. Ví to tak jistě. Zachvěje se. Lov je skoro u konce. Pozoruje jak se zvedne a otočí se přesně tím směrem kde stojí. Vycítil mne. Nemůže mne vidět, protože nejsem vidět. Cítil asi jeho pohled. Neměl dát najevo svojí přítomnost, ale neodolal. Uvidíme. Pohne se a zmizí jak stín, který tam nikdy nebyl.

  Shane jen zahlédne stín a ví, že tam není, ale pořád ho cítí. Jde za ním. Přestáva vnímat ruch města. Poslouchá jen jak tepe život města. Jde za ním. Pospíchá. Kdo to je k čertu? Nikdy nic podobného neviděl. Začíná se bát a začíná mu říkat TO. Nemůže to být člověk nebo ano? Po hodině stíhaní, kdy ho dvakrát ztratil pochopil, že pokud se nedá chytit, tak ho nikdo nikdy nepolapí. Ne oni. Rozhodně ne oni. Zachvěje se. Tady už to hraničí s mystikou.

  Zastaví se a podívá se do slepé uličky. Stojí tam. Nehybný jak skála v moři. Dívá se na něho stejně jako v lese. Něco vytáhne a položí na zem. Shane vyrazí... pozdě. Rozhlíží se po slepé uličce. Nejsou dveře neni nic. Trochu vyšší zeď. Kde je?

  Zvedne sluneční brýle. Podivné.

  „Nepatří k nám. Je jiný... ne trochu jiný. Vrátíme se?“ Snědý muž zavrtí hlavou. Druhý zavře svoje bezbarvé chladné oči. Přikývne.

  „Ještě jeden lov. Lov v horách.“ Muž zmizí, jako by tady nebyl.

  „Co říkal?“ Ostatní ho viděli, ale nepodívali se na něho. Mají strach jen se podívat do jeho nehybnosti a chladu. Ten muž co chce něco takového stvořit musí být šílenec.

  „Nic. Jen se ptal na další test.“

  „Tak Andreo. Přece víte všechno. Kde je Shane se šéfem? Neozval se mi už tři dny.“

  „Nevím. Jen vím, že jsou na testech. Opravdu, Cheve nenaléhej, ale vím, že šéf měl hroznou naládu.“ Chev se posadí na okraj andreiniho stolu. Má strach. Vždy věděl kde je Shane a najednou to neví. Cíti úzkost a strach. Taky mu chybí. Šéf dostane od něho místo pirani žraloka.

  „Shane jste jednička. Jak jste ho vypátral?“ pta se šéf.

  „Chtěl se dát vypátrat. Jinak jsme ho mohli honit v městě měsíce. Kdo je to, šéfe?“

  „Nevím vůbec nevím a ostatní mlčí jak ryby i Kobra. Chce něco říct, ale neřekne. Začínám mít divný z toho pocit, ale co jsem zaslechl přesouváme se do hor. To by snad neměl být problém ne?“ Shane se zasměje.

  „Může být. Mám pocit, že celou dobu lovím vodu. Nevíte něco o Chevovi? Stýská se mi“ tiše řekne. Ani jeden si nevšimne, že k nim přistoupil ten snědý muž a poslouchá.

 „Jen, že okupuje Andreinu kancelář a snaží se ji zlomit?“

  „A je to možné?“

  „Ji a zlomit? Ani náhodou. Pokoušeli se o to jinší a neuspěli. A je narozdíl ode mne nepodplatitelná. No a kdyby náhodou jo, tak stejně nic neví. Vyhrožoval mému akvárku žralokem. Hlídej si ho nebo si vzpomenu, že je Foxem“ dodá tichounce, že ho Shane skoro neslyší. „Jelikož jsi to ukončil rychle, tak se jde na večeři a nikdo ani ta vyžehlená kravata mne nezastaví.“ Drapne Shana pod paží a zatáhne ho o pár ulic dál do restaurace. Muž se snědou pokožkou si zopakuje co zaslechl. Ale to  není jeho věc. To bude zajímat někoho jiného. Už se mu taky stýská  po rodném lese.

  „Takže pánové poslední zkouška, poslední test. Dvě předchozí ukončil pan Draven. Tady v horách máte chytit opět stejně jako minule muže- lišku. Můžete čekat vše. Stopujte. Tak do toho.“ Všichni se podívají na toho hubeného chlapa, který je předčil. Odkud se vynořil? Přesto všichni vyrazí. Shane si povzdechne. Začíná lenivět, protože ho ty testy přestávají bavit a nejraději by byl s Chevem. Rozhlédne se po horách. Vysoké a strmé.. jako Kazachstén nebo Himaláje jen v menším.

  Podle vybavení co mají, a že nemají toho moc, tak doupata může vynechat. Vyrazí dost liknavě. Nechápe proč ty testy. Ta liška prostě nejde chytit. Kdyby nechtěla tak ještě teď ji chytají ve městě. To v lese byla spíš náhoda. Nedával takový pozor jaký měl. Pak to bylo jinné. V městě už věděl a oni mohli tam lítat jako hadr na holi a on by byl tým hadrem. To není test to je ... kopne do kamínku. Nejraději by to vzdal. V tom městě se dal chytit...to není žádná výhra. V lese a ve městě mu koloval žilami vzrušení z lovu, adrenalin a touha chytit... dnes je to nechuť. Ostatní ne - ti jdou za svým cílem jako buldoci. Copak nevidí, že oni nejsou lovci, ale lovení? Zakleje. Musí jít dál... možná by to byla dobrá procházka a opět ten pohled.

  „Ignoruj ho Shane!“ řekne si. Těžko se to dělá, když ti někdo usilovně tlačí na mozek a máš o něm povědomí. Jde dál a dívá se po nádherné krajině. Podívá se na cestu. Stopy stáda. Tady by nevyčetl nic ani indián. Stejně se shýbne a prohlédne si je. Kdepak... jde dál a pak uvidí cestičku. Nikdo po ni nešel. Vydá se po ni. Shliží na zem. Ohnutá tráva. Taková chyba. Jenže on nedělá chyby. Sedne si k tomu na bobek a zkoumá. Bosá noha. V horách bosá noha. Zvláštní, neobvykle. Byl tady už dlouho. Chce se nechat chytit. Jinak to není možné.

  Možná je nepovažuje za dost dobrou zvěř... usměje se. Při jeho schopnostech je to pravda. Je tady někde blízko a ... chce vědět co on na to. Pokrčí rameny. Z něho nikdy nebude úplný lovec. Selhal u Cheva. Dřív si myslel, že ne, že bude nejlepší,ale pak se jim nechal ovlivnit. Je to jen dobře, ale ty stopy.. chtěl by vědět kdo to je nebo co to je.

  Jde dál a sleduje skoro neznatelné stopy. Jsou zanechány naschval. Jaké by to bylo honit někoho kdo nezanecha nic?

  „Tak pan Draven se nám odpojil“ když pozorují na monitoru světelká. Shanovo žluté září úplně někde jinde než ostatní.

 „Je nejlepší z nich. Dá na instiknt. Vybral ho vám.“

  „Vypadá to tak. Ostatní propustíme a pan Draven zůstane. Stejně mám pochybnosti, ale měl být už měsíc mrtvý, tak to vyjde na stejno.“ Šéf ztuhle sedí a poslouchá jejich rozhovor. Shane mrtvý... co se tady do pekla děje?

  „Tak prr je to můj člověk a ja ho nepustím. Jak to myslíte mrtvý? Takhle to nenechám být.“

 „Od té doby co se připojil k testům už není váš je můj, rozumíte. Myslím, že vaše další přítomnost zde není žádoucí.“ Otočí se zpět k monitorům. Šéf chce něco říct, ale Kobra ho jemným zavrtěním hlavy zadrží. Šéf pochopí. Právě ztratil Shana. Neví co řekne Chevovi.

  Shane jde dál a zničeho nic cesta skončí. Podívá se vzhůru. Snad by to mohl zvládnout bez zajištění, bez ničeho. Boty dobře... chytne se výstupku a přitáhne se. Pečlivě rozvažuje další kroky. Jeden krok za druhým. Zezdola ze stínu ho pozoruje Liška. Otočí se. Tady skončil. Víc už nemůže udělat. Ten muž ... zmizí.

  Ještě kousek, zašátra  a nahmatá něco měkkého. Vytáhne...“Doprdele“ vezme ocas a schová ho. Teď musí dolů. Opatrně stejnou cestou jako dolů sleze. Posadí se a žmoulá v ruce ocas. Nechce ho... má tak divný pocit z těch testů. Oni vědí, že má další ocas. Dá ho za pas a jde. Ve vysílačce se ozve „Konec lovu.“ Měl pravdu. Celou dobu byl pozorovaný. Vrací se na start.

  „Kde je šéf?“ optá se u stolu.

  „Odjel.“ Shane se zastaví a neví co dělat. Šéf by nikdy nic takového neudělal. Vždy se o své agenty staral nebo se aspoň snažil. Co se tady do pekla děje?

  „Pane Dravene na slovíčko!“ Shane se otočí za tím hlasem. Muž, kterého viděl před cestou do Kolumbie. Přistoupí k němu.

  „Ano pane?“ V duchu se otřese.

  „Tak jste testy prošel nejlépe ze všech. Máme pro vás nabídku. Pojďte.“ Shane si všimne, že za nimi jde Kobra. Vejdou do stanu.

  „O co se jedná pane?“

  „Dobře řeknu to jednoduše. Udělal jste na nás dojem a tak budete podroben jednomu experimentu, který vám dodá a vylepší vaše schopnosti. Budete stejně dobrý jako ten muž-liška.“

  „Ne pane. Je mi líto, ale musím odmítnout.“

  „Ale vy nemůžete odmítnout pane Dravene. Už měsíc žijete na dluh, rozumíte? Buď to přijmete nebo ten muž vás uloví. Musíte si vybrat.“ Shane se podívá do bledé tváře Kobry. Proč ho nevaroval? Chev. Co bude s ním? Jak tak háda je jejich pojistka. Nemá na vybranou. Neměl už dávno kdy do agentury přišel. Jen netušil, že to skončí takhle. Nemusí říkat kdo je ten muž. Byl by mrtvý do dvou hodin a to by měl štěstí.

  „Přijímám.“