Shounen - ai povídky

                                             Proměna

  „Kobro tohle jsi mi mohl říct“ vyjede na něho Shane. Ten se k němu nakloní.

  „Tiše. Kdybys ses tehdy nepřipletl do toho experimentu a neviděl závěr toho pokusu nic by nebylo. A možná s tímhle co získáš přežiješ. Já nevím, ale máš docela slušnou šanci. Když jsi přežil moje léky. Měl jsi být mrtvý. To si snad uvědomuješ i ty ne?“ Shane sklopí hlavu. Kobra má pravdu a tehdy týden čekal jestli se neztratí a Chev...

  „Co chtějí udělat?“ Kobra se posadí vedle něho. Svěsí ramena v beznaději a přemýšlí jak to říct.

  „Chtěji poslušného naprosto oddaného .. Lovce. Lovce lidi.“

  „Tomu nechápu.“

  „Ten muž, kterého jsi dostal v lese je jedním z nich. Jsou neviditelní. Když nevíš nesetkáš se s nimi. Horší je, že přišli na to jak ho udělat. Doslova. A ty jsi do toho spadnul. Ja se toho bojím. Vyzkoušeli to na několika... ehm dobrovolnicích a experimenty dopadly víc nez katastrofálně. Proto ty testy, proto ten muž. Měl z těch všech lidi vybrat jednoho kdo to podstoupí. Byl bych rád, kdyby se to nepovedlo, ale na druhou stranu... mám tě rád a chci, abys to přežil. Jen nevím jestli to stojí za to víš. Cena je děsivá.“

   „Co tím chceš říct?“

  „Naprosta absence lidských citů. Zabiješ a ani si nevšimneš, že jsi někoho zabil. Jdeš po člověku jako po lišce. Absolutně tě nic nemůže odradit. Tvoje schopnosti, vrozené i získané se posíli. Viděl jsi toho muže. Budeš takový jako on.“

  „Kobro...

  „Tak a můžeme začít. Pane Dravene se připravte.“ Kobra pokrčí rameny. Je to na tobě říkají jeho oči. Shane chvilku přemýšlí a pak si vzpomene na Cheva. Nechce ho ztratit chce žít. Pokud by se něco stalo... vždy je východisko.

  Lehne si na připravený stůl.

  „Jsou to jen podpůrné léky nic víc“ uklidňuje ho ten druhý muž. „Budete žít jak jste byl zvyklý. Jen budete tady co dva dny chodit pro další látky a na kontroly. Nemyslíte, že pan hrabě la Varenne bude rád až vás uvidí?“ řekne s jemným úsměvem, ale chladem v očích. Shane zavře oči.

   Pojistka. Jak si to myslel. Parchanti. Nemá kam utéct.

 Injekce, nějaké odporné pití, které by nejraději vyzvracel a k tomu ten odporný chlap. Ta kombinace je vražedná si pomyslí Shane na stole. Nejraději by se zvednul a utekl, ale pomyšlení na chevovo tělo někde v příkopě mu nedá a zůstane. Snad to nebude tak hrozné. Leží a usíná, když začne počiťovat první účinky těch dryáku, které musel do sebe narvat. Chce se pohnout, ale ani si nevšiml, že ho ten mizera  připoutal. Otočí hlavu a pozoruje jak Kobra s dalšími lidmi ho pozoruje a něco si píšou. Tak takhle se cíti pokusný králík. Moucha a je pěkně tlustá, pomyslí si a dívá se do rohu místnosti. Měl vždy ostrý zrak... začíná už to působit? Nejraději by někoho zabil. Vzteky zacloumá pouty. Drží pevně. Zařve „Pusťte mne!“ ale nic. Pořád je připoutaný. Má počit, že vidí a slyší ostřeji. I ty barvy jsou tak. Raději zavře oči.

  „Pane Dravene otevřete oči.“ Shane stiskne rty, ale otevře je. Bolí to a slzy mu vyhrknou do očí. Jak ještě dlouho? Má je otevřené a upřeně pozoruje strop.

  „Výborně. Za dva dny tady budete opět, že pane Dravene.“ Měkký slizký hlas, který začíná nenávidět. Zabiji ho. Zděsí se. Přece nikdy nemyslel, že... o tom mluvil Kobra? Vstane a zatočí se mu hlava. Opře se o postel a má pocit, že by ji klidně zvedl a prohodil dveřmi. Narovná se. Musí domu za Chevem. Chce ho vidět, přesvědčit se, že všechno zůstalo tak jak je. Vyjde na chodbu  a narazí na Kobru. Zmetek. Odsune ho a nevšimne si jak se Kobra zapotácí a narazí na zeď. Jde dál. Kobra ho smutně pozoruje.

  „Cheve, jsem doma!“ zakřiči, ale má pocit, že mu vše plave před očimá. Chev přijde a políbí ho na rty.

  „Shane vypadáš hrozně.“

  „Taky bys byl, kdybys tři dny pobíhal po všech čertech“ utrhne se na něho. Jde do kuchyně a nalije si šťávu. Má chuť na něco ostřejšího. Přejde do knihovy a vytáhne sklenici. Chev se dívá jak si nalije skleničku a jedním lokem vypije. Přece už dávno přestal pít a k tomu ve dne?

  „Neměl bys tolik pít, Shane!“

  „Hleď si svého! Snad toho tolik nechci.“ Chev se zarazí. Co je s ním? Přijde k němu a obejme ho. Shane sebou trhne jak mu ten dotyk vadí. Ale nakonec se uklidni. Vnímá jen Cheva. Na chvílku aspoň na chvvlku zapomenout... raději mu to řekne teď hned dokud může.

  „Posaď se.“ Chev se posadí do svého oblíbeného křesla.

  „Shane co je ti, vypadáš tak...“

  „Já vím. Nevím jak to vše skončí. Před měsícem jsem byl u Kobry a viděl jsem .. pojď raději někam ven.“ Vytáhne ho z křesla  a vleče ho pryč. Jdou ven do Londýna.

  „Proč jsi chtěl ven? Odposlouchávání? Přece nás mají jištěné ne?“

  „Ano. Před měsícem jsem byl u Kobry a viděl jsem jeden experiment s lidmi. Už měsíc žijí na dluh.“ Chev se zarazí.

  „Proč jsi mi to neřekl?“

  „Já... nechtěl jsem... co když jsou to jen liché obavy, ale odvolali mne z dovolené. Bylo tam s tebou tak kouzelně. Já... dopovím ti to raději. Řekli, že chtějí testovat. Testy v přírodě a ve městě. Lovili jsme Lišku-může. Myslel jsem - pár testů to zvládnu. Přece i dřív jsem je dělal. Ale nakonec bál jsem se. Poprvé v životě jsem se skutečně bál. Ani nevím kdo koho lovil. Byl jsem nejúspěšnější. Pak jsem zjistil, že to celé byla bouda. Pokud bych neuspěl asi jsem mrtvý. Jinak jsem musel souhlasit s testy na nějaké léky.“

  „Proč jsi to neodmítl?“

  „Mají pojistku.“ Otočí se k němu. Stojí v parku a dívají se jak se pomalu šeří.

  „Pojistku‘“ Chev má otazníky v očích.

  „Tebe. Jestli nebudu spolupracovat, tak ty... Není úniku. Musím tam být za dva dny znovu. Nevím jestli to přežiji. Pokud ano, tak nevím co za to budu muset dát. Kobra pov...“

  „Proč nic neudělal? Mizera...“

  „On za nic nemůže. Za to může ta moje návštěvá. Neměl jsem tam být. Cheve kdyby něco... Cítím už teď, že se měním. Nevím co ze mně chtějí udělat, ale nejspíš TO co jsem ty tři dny honil.“ Zastaví se a mlčí. „Nevím jak dlouho budu s tebou. Půjdeme raději domů. Chci zůstat s tebou dokud, dokud... půjdeme ano.“ Nic víc neřekne. Chev ho zadrží.

  „A co náš šéf?“

  „Vyhodili ho z testu jako nic.“ Chev se zarazí.

  „Musí to nějak jít. Nedovolím jim to udělat.“

  „Tentokrát tady nic nezmůžeš a dobře to víš. Pojď chci strávít s tebou to co mi...“  nedořekne, ale Chev pochopí. Čas, který mu zbývá. Stísněně jdou domu a hluše mlčí.

  Ráno se Chev probudí a slyší kroky ve vedlejším pokoji. To asi Shane, ale včera to co mu říkal. Pochopil, že je pojistkou, ale za takovou cenu, ale na druhou stranu, kdyby zemřel. Už párkrát byli spolu na pokraji smrti, ale tohle je tak neznámé. Neví co proti tomu dělat. Nezná situaci a lidi, kteří to ovládají. Tentokrát je naprosto bezmocný. Vstane a jde do pokoje. Vidí Shana horečnatě přecházet po pokoji.

  „Vzbudil jsem tě. Nechtěl jsem. Nemohl jsem spát. Citím se tak plný energie... promiň asi půjdu běhat sám, ano.“ Přistoupí k němu, dá mu na tvář polibek, ale Chev cíti, že to je tak slabě, jako když dáš někomu pusu z povinnosti nic víc. Vidí jak mu hoří oči horečkou.

  „Nejší nemocný?“

  „Ne naopak cítím se skvěle. Měj se a uvidíme se večer ano.“

  Kde jen může být? Chev se dívá smutně na večeři, kterou připravil. Sáhne po telefonu a zavolá. První co slyší je hluk  a smích. Vůbec nic neslyší, ale je to Shane.

  Jediné co zaslechne je  Černá karta. Zamračeně zavěsí. Klub. Co Shane dělá v klubu? Vždyť je nenávidí. Co mu dá vždy práce ho někam vytáhnout a najednou... obleče se a vyrazí.

  Přijede ke klubu a slyší hluk. Vyhazovači strčí bankovku a v klidu vejde dovnitř. Otevře dveře a uvidí uprostřed sálu se rvat Shana. Vytřeští oči. A ještě k tomu používá.... rychle se prodrá k parketu.

  „Jo jeho holka. Ten druhý ji urazil a ten blonďák to tak nenechal.  Nechápu to. Je to obyčejná děvka. Jo, ale jak se líbali...“ Chev pochopí a nejraději by Shana tam nechal jenže v tomto stavu by mohl někoho zabit.

  „Shane!“ Vykřikne.

  „Cheve? Co ty tady? Sleduješ mně?“ Chev bezmocně se dívá jak se shanova pěst zaboří do břicha toho druhého. Přistoupí k němu a vezme ho za ruku připravený na všechno možné. Shane mu ji vztekle odhodí.

  „Už na mně nikdy nesahej!“ Je zamračený a odejde pryč. Chev za nim, když je zadržený vyhazovači.

  „Účet.“ Jeden nezřetelně zamručí. Chev jde s nimi a zaplatí za poškozené věci. Vyjde ven a chvilku stojí. Shane se mění. Tohle by v životě Shane neudělal. Nikdy by se neporval a nelíbal cizí holku. Přejde k autu a odjede do bytu, kde si lehne.

  „Nech mne být“ zavrčí v noci, když ucití jak ho Shane líbá. „Běž si za tou holkou a jsi cítit. Vypadni“ dodá vztekle Chev.

  „Taky, že jo. Najdu si příjemnější společnost.“ Chev se přetočí a vidí jak nad nim nehnutě stojí. Vypadá děsivě jak tam stojí a jeho oči jemně září ve světle lampy. Má strach. Má strach že Shana. Zavrtí se, ale najednou tam nikdo není.

  „Kobro co je se Shanem? Neviděl jsem ho čtyři dny.“ Zatahá na chodbě Kobru Chev za rukáv pláště. Kobra se dívá na jeho kruhy pod očima z nevyspaní a na to jak je málatný. Chev si unaveně protře oči. Nespal ani neví kdy.

  „Dnes jsou předposlední jak to říct pokusy. Je to jinný Shane než byl. Víš Cheve, měl bys na něho zapomenout.“ Chev ho chytí pod krkem a přirazí ke zdi. Cedí mezi zuby.

  „Dalo mi ho moc práce získat. Mám ho rád a teď bych ho měl nechat jít? Šilíš? To není možné. Jestli mohu nějak pomoci...“

  „Není pomoci. Nejde to. Už tři dny sedím a přemýšlím, zkoumám  jak to zvrátit. Nejde to. Jednoduše se smiř, že Shane zmizí. Žije, ale není tím čím dřív. Je to někdo jiný“ Chev ho pustí.

  „Nikdy se nesmiřím. Nikdy. Dostane se z toho. Dostanu ho. Udělám cokoliv. Rozumíš cokoliv.“ Odejde a zanechá ho na chodbě. Kobra si upraví plášť a zavrtí hlavou. Tady nemůžeš dělat ani ty. Nic. Za chvilku projde Shane uměle vytvořenou  klinickou smrti. Už to byl úspěch, že ho tím nenechají projít několikrát. Podívá se na hodinky. Za okamžik to začne.

  „Proč jste nepočkali na mne!“ Vyjede na toho muže, kterého mu strčili do laboratoře s prozaickým jménem Smith.

  „Nebyl jste tady a myslím, že vašich služeb nebudeme potřebovat. Zjišťujeme, že s vámi to jde pomaleji a jste subjektu nakloněný. Takže jste z experimentu odvolán. Moc děkujeme za váš čas.“ Kobra zalapá po dechu.

  „Tak to ne. Nenechám to. Kdo to příkázal?“ Je jedním z nejlepších a tenhle mrňavý skrček mu nebude nic přikazovat.

  „Snad vám nemusím říkat kdo. Jste vedle něho takhle málilinkatý“ natáhne prsty a dá si je k sobě. Kobra se bezmocně dívá jak u dveří se objeví nenápadně usmívající se muž.

  Vletí zuřivě do laborotaře. Popadne do náruče Krasavici až ta vzteky, že ji vyrušil zasyčí. Kobra začne ji bezmyšlenkovítě hladit. Kousne se do rtů. Něco se dá přece udělat. Něco se dá vždy. Odloží ji do akvária s pískem. V rohu se krčí malý králík. Kobra vystrčí z tlamy jazyk. Je už tam moc dlouho. Neměla hlad, ale teď... přisune se ke králíkoví a vyprskne mu do obličeje jedovaté kapky. Po chvílce se ho dotkne ho jazykem. Mrtvý.

  „Někde to muselo být, ale kde?“ Mimoděk se podívá co dělá Krasavice. Dělalo mu starosti, že ten králík je tam tak dlouho. Vida. Přece jen není nemocná , když vidí kobru a vedle ní králíka jak se ho jemně dotýká jazýčkem.

  „Resuscitace. Do toho.“ Doktor nabije defiblirátor  „Ještě!“ Chladně řekne pan Smith. Doktor opět nabije. Přístroj mlčí. Doktor odloží desky a najednou začne přístroj ožívat. Oddechne si. Na povel klinická smrt. U toho by podruhé už nemusel být.

  Něco s ním dělají, ale co a proč tady není Kobra? Proč na něho on nedohlíží? Usíná. Chce se mu tak spát. Najednou má pocit, že tady není. Je někde u stropu. Dívá se na své tělo. Je mu dobře. Konečně se s ničím nemusí trápit, konečně je volný. Naprosto volný. Může cokoliv. Zvědavě se podívá jak vypadá. Nic moc, kriticky si řekne. Moc dlouho tady být nemůže. Cítí, že tady nepatří, že musí jít dál. Tady už pro něho místo není. Je tam někde jinde. Zatím neví kde, ale nebojí se toho. Bude tam moc pěkně. Setká se spoustou jiných lidi... jen ne se Chevem ne a on chce tolik být s ním. Slíbil to, že ho bude chránit. Ale takhle nebude moci. On už nepatří sem v tomto stavu sice ho bude mohl vidět, ale chránit ne. Zastavuje se, ale proč se zastavuje. Má přece jít. Ne tam nechce jít. Najednou se mu nechce zbavit svobody, být opět tam s bolestí a s tím v co se mění. NEEE vykřikne a cítí jak se nadechne. Chci zpět.

  „Napijte se!“ Odporný hnusný slizký hlas. Zabít. Pohne se. Zjišťuje, že jsou pouta trochu uvolněna. Pije, protože má žízeň. Cítí, že jeho síla, vztek se znásobuje. Upadne do spánku. Pořád ty samé věci. Les, tiché zvířata. Všechny procházejí vedle něho a  nedotýkají. Lidé zvířat, zvířata lidi. Oči. Krásné jiskříci oči. Ticho. Nechybnost. Les mlčí. Chce se jim podívat od oči... odvrací se. Přece jsme stejní, ne! Nikdo se na něho nedívá. Odvracejí zrak. Jako by tam nebyli... Jsem tu! Tady!  křiči, mává na ně. Projde kolem Aiko s Maxem. Směji. Dotkne se jich a ruka... mu projde. Chev, ano...  Projde s Kobrou. Něco mu domlouvá. Jde za nimi. Mrtvý.. ale on přece není mrtvý. Vrátil se... vrátil proč? Nic nemá vše ztratil. Ví to.

  Čtyři dny. Stačily čtyři dny, aby ztratil to co se snažil chránit. Ztratil Cheva. To nejdůležitější v jeho životě. Jistě Suzie a Arnie, ale Chev ... v zrcadle to vidí. Večer co večer se dívá do zrcadla v levném hotelu. Nejde do domu, nejde k Chevoví. Vidí strach v obličeji majitele motelu. Cítí kočky a psy jak se od něho odvracejí. Cítí jejich hrůzu a vidí tu hrůzu ve svém obličeji. Dnes si nasadil brýle. Nechce vidět prázdné strnulé oči s chladnymi jiskřičkami. Šedá barva, kterou měl Chev tak rád, je pryč a místo něho... a no bojí se sám sebe. Nechce, aby Chev viděl ty jeho oči. Nechce vidět strach a nechuť v jeho očích. Ostatní lidi ho nezájímají. Je to lovná zvěř. Nejsou nic. Jsou tu jen pro jeho zábavu, ale Cheva bude cháanit, tak jak slíbil.

  Konečně. Kolik je hodin? Bezvýrazně se dívá před sebe. Někdo se k němu nakloní. Shane zvedne ruku a se zájmem se na ni podívá. Nemá rad ten hlas, ktery ho nutil pít, ty špatné věci. Vstane a sedne ší. Upře na něho oči.

  Smith si zašeptá „Povedlo se to.“ Dívá se jak se Shane posadí. Je to tady tak divné. Hypnoticky se dívá do jeho vyleštěných očí v kterých tuší, ne to je špatně, mrazivý chlad. Jsou tak podmanivé a děsivé. Ne oči ne, ale on je děsivy. Cítí jak mu tuhne krev. Byla to chyba uvědomí si v posledním okamžiku smrti. Shane zvedne ruce a pak se jen dívá  na  divně zkroucené tělo vedle svých nohou. Odsune je. Překáží mu v cestě. Konečně ten hlas neuslyší.

  Alarm. Zamračí se. Proč tady dělají takový hluk. Otevře dveře a jde ven. Někdo ho chce zastavit. Podívá se na něho. Nehýbe se. Dobře. Nemusí se zdržovat zabíjením. Jsou tak nedůležití. Projde kolem něho. Nevidí jak muž klesne na kolena a nevidoucím zrakem děkuje všem svatým.

  Co má dělat? Ten muž je mrtvý. Co neměl rád? Liška, ano. Nemá rád lišku. Fox. Oči mu zahoří vzrušením. Nikdo není lepší nez on. Protože on je nejlepší. Nikdo, nikdo ho nepřekoná. Ani muž se jmenem liška. Liška je Fox a Fox je Chevalier la Varenne. V paměti si vyvolá obraz Foxe. Ano. To je přesně on. Nemá rád Lišky. Jde místnostmi, chodbami laboratoří  jako stín. Nikdo ho nezastaví. Nikdo ho nemůže zastavit. Copak ho jde zastavit? Vyjde ven a podívá se na oblohu. Je noc, ale on vidí jak ve dne. V tmě jsou vidět jen jeho oči. Splývá se stínem domu. Kolem něho projde žena. Není to kořist, nečeká na  ni. Není důležita. On chce Foxe. Ta žena jde dál, zastaví se a podívá se mu do očí.

  Nechybná postava. Málem by ji minula tak splývá se zdi budovy. Kdo to je? TY oči nehybně zírající mimo ni. Důkladně jak ji učili se podívá do obličeje muže a do jeho oči. Nikdy neviděla... ale cítí ho. Musí to dokázat. Musí dokázat projít kolem te bytosti. Otočí nemotorně hlavu před sebe. Jen krok a další. Krok za krokem.Cítí jak jeho přítomnost se ji rozlévá v těle. Ještě pár kroku. Ještě kousek. Cítí jak jeho studené objetí povoluje a ona začne utíkat. Krev ji hrůzou tepe v žilách a ona chce být jen dál a dál od těch bezedných mrtvých oči.

  Vidí, cítí její strach. Vidí odraz seb v jejích očích. Ano to je on. To je jeho podstata. Splyne se stínem domu. Zavře oči a svými smysly vdechuje život města. Někde tam je a on ví kde je. Nepřemýšlí odkud ví kde je Fox. Jde nočními ulicemi. To město mu patří. Patří mu vše vůkol něho.

  „Pane zabil Smithe. Je pryč.“

  „Plná proměna?“ Muž zbledne. Viděl lidi, kteří ho potkali. Mleli něco o přízraku a dovolené.

  „Ano pane.“

  „Výborně. On se vrátí. Nemá kam jít než sem nazpět.“ Muž zapochybuje. Podle něho ví kam přesně jde a co bude dělat. Vyjde ze dveří. Toho slizouna Smithe neměl rád.

  Výtah. Napne svoje smysly a vnímá ruch domu. Tam v posledním patře je Fox. Tak snadne. Čekal, že liška se bude víc bránit, že bude víc utíkat a zatím.. tak snadné. Otevře neslyšně dveře. Vklouzne do místnosti. Vníma život. Tichý dech spící osoby. Fox. Je tady. Tichounce jde do ložnice. Projde kolem zrcadla. Otevře dveře do ložnice. Má ji lišku. Přistoupí k lišce. Dívá se jak klidně spí. Někoho mu připominá. Něco mu má ten obličej říct. Skloní se k jeho tváří. Klidně dýchá. Natáhne ruce a uvidí jak Fox se pohne, ale on ho už drží pod krkem.

  „Shane!“ zachroptí Chev a snaží se odtrhnout jeho ruce od svého krku. Aly ty mrtvé oči  blýskající se ve světle z okna ho dokonale paralyzují. Tohle z něho udělali?

  „Shane!“ dostane ze sebe ještě jednou neslyšně. Cití jak je bezmocný a jak z něho pomalu utíká život. Natáhne ruku a dotkne se jeho tváře. Malá jiskra, ale Shane sebou trhne. Fox – Chev. Co tady dělá? Podívá se na své ruce kolem chevova krku. Má ho přece chránit. Slíbil to. Pustí ho a dívá jak klesne na polštář. Dotkne se jeho tepny. Žije. Zavře oči. Málem ho zabil. Tak to nejde. On nemůže se zabít a nikdo jiný ho zabít nebude moci. Musí za Kobrou. Musí. Možná bude něco mít. Dokud v něm něco zbylo z Shana.

  „Shane?“ Zahrčí Chev, ale v místnosti je sám. Sáhne sí na krk. Cítí jak ho bolí. Byl tady, ale byl to ještě Shane? Tak tohle myslel Kobra?

  „Kobro!“ vtrhne do laboratoře klidný Shane. Podívá se na Krasavici. Je tak krásná. Fascinovaně jde k ni a kobra se rozvine do celé svoji krásy.

  „Shane?!“ Vykřikne Kobra a podívá se na svého miláčka. Takhle se před nim nikdy nepředvedla.

  „Potřebují pomoci dokud ještě myslím normálně. Dej mi cokoliv, cokoliv co to zastaví, i kdybych...“ Zoufale se na něho podívá. Kobra se zachvěje, když vidí chladný oheň v očích. Má co dělat, aby se od něho neodtáhl a nezačal couvat.