Shounen - ai povídky

                                                      Rozsudek smrti       

  „Cokoliv?“ podívá se na Krasavici. Shane odvrátí hlavu.

  „Jo a doporučuji rychle.“ Cití jak v něm se vzmáhá chuť Kobru zaskrtit. Přivře oči. „Nemáš ze mne strach?“

  „Mám. Každou chvíli mohu být mrtvý. Musíš tam odkud pochází Krasavice. Víc ti toho neřeknu. Jen, že všechny léky nebo spíš věci co v tobě vyvolaly proměnu jsou z Austrálie. Nevím jak se k tomu dostali, ale jednou za mnou přišli a dali mi podivné rostliny. Extrahoval jsem je a pak přišly ty testy. Jen jsem extrahoval a nic skoro víc nevěděl, až do té doby asi tak dva měsíce. To co jsi tehdy viděl byl jden z pokusných objektu. Neměl jsi to vidět. Jenže jsi viděl. Myslel jsem, že budeš mrtvý...“

  „Co tak to urychlit.“ Mimoděk pohladí Krasavici. Kobra se na ty dva dívá. Dřív Shane kolem Krasavici procházel obloukem  a ona ho považovala za něco míň než obtížnou mouchu.

  „Tak zas není co urychlit. Tvoje proměna měla být dokončena, ale ještě asi není.“ Shane nad tím překvapeně zamrká.

  „Počkej nechápu jak není? Viděl jsi jak snadno jsem ho zabil. Nebo to ještě k tobě nedorazilo? A to jak se pochybuji vnímám, citím... to jako není dokončena proměna? To ze mne chtějí mít jako co?“

  „Dobře vysvětlím ti vše a nepřerušuj mne. Takže extrahoval jsem ty rostliny a pak jsem se přidal k pokusům. Víš taky moc nemám na vybranou. Jo bude jim trvat zjistit, že jsi u mne trochu déle. Ale vše končilo neúspěchem. A pak si pozvali toho muže lišku.“ Shane se napne jak si vzpomene na les. Byl takovy amatér.“ Měl vybrat z vhodných kandidátu jednoho. Bohužel to, že jsi viděl něco co jsi neměl, tvoje výdrž vůči mým pokusným lékům a nakonec, to... ten muž si tě vybral. Takže teď tady sedíš a bavíš se mnou.“ Odmlčí se.

  „Co se týče proměny. Ja nevím jestli to mám říct. Řekněme, dozvěděl jsem se to tak, že jsem tam neměl být.“

  „Co jsi se dozvěděl?“

  „Chev není pojistka.“ Shane zamrká očima.

  „Jak není pojistka? Řekli mi, to.“ Kobra couvne. Je tady opravdu zima.

  „Tedy měla, ale ještě něco víc. Jo byla pojistka, ale byl to zároveň poslední test. Měl jsi ho zabit. To byla poslední zkouška. Poslední test. Pokud jsi ho nežabil tak no víš pošlou na tebe vše co mají.“ Shane mlčky stojí vedle akvária. Chápe je. Celou svoji bytosti je chápe a to ho děsí. Děsí ho to, že by teď udělal totéž.

  „Takže musím do Austrálie. Kolik mám času než se proměna dokončí?“

  „Ja nevím, Shane. Opravdu nevím a nevím jestli s tím něco půjde. Jdi do... já nevím asi buše na okraji pouště. Opravdu nevím. Nic nevím. Ani nevíš jaké to je být bezmocný!“ Vyjede na něho vztekle.

  „Vím to Kobro. Moc dobře vím. Nebo spíš si to pamatuji. Je to tak matné. Zavolej Chevovi, ať mi půjčí letadlo. Snad se ze země dostanu. A řekni mu, ať se opatruje. Nechci, aby ho zabili.“ Přejde ke dveřím.

  „Díky.“

  „Počkej! Najdi toho muže – lišku. Pomůže ti a ještě něco. Na“ hodí mu něco a Shane to zachytí aniž se otočí. Brýle. Sluneční brýle. Nasadí si je. Kobra se za nim dívá. Vytáhne mobil a podívá se na Krasavici, která opět leží svinuta do klubíčka.

  „Chevalier la Varenne?“

  „Ano.“ Chraptivý hlas.

  „Byl tady Shane chce letadlo a rád bych tě viděl zítra někde mimo budovu. Je pár věci, které byste měl vědět. Kdybych náhodou nepřišel. Podívejte se pod Krasavici. Ona vám řekne co a jak.“ Zavěsí a jde vedle do laboratoře. Sedne si na stoličku k svému pokusu, ale pak odsune virus na kterém pracoval. Snad to dobře dopadne.

  Chev se podívá na mobil. Takže Shane... udělá co chce. Vytočí číslo a vydá rozkazy. Bude ho čekat. Lehne si a přemýšlí kam Shane letí.

  Shane chytne taxíkt a svými zostřenými smysly vnímá život taxikáře. Usměje se. Má pocit, že je upír. Jen škoda, že se neživí krví. Podívá se na své ruce. Pořád ještě cití jak jimi tiskl Cheva a jeho život unikal. Musí to nějak dopadnout. Buď na konci bude mrtvý nebo bude zpět Shane. Jiná cesta pro něho není.

  Kolik mu asi ještě zbývá času, než se provede jeho plná změna? Kolik ma času než bude z něho to co honil v ulicích města a lesa.

  „Tak jsme tady. Třicet liber.“ Shane  se podívá do kapes.

  „Mám jen  dvacet stačí to?“

  „Tak hele. To tedy ne.“ Shane si sundá brýle a upře na něho oči. Usměje se, ale taxíkář zbledne a hrůzou začne šmatrát po klíčkách nakonec vyskočí z auta a prchne. Shane nandá zpět brýle. Aspoň k něčemu byly dobré, ale to jak utíkal, mohutný náraz, svistot pneumatik a křik. Nepodívá se tam a jde dál k budově. Odbaví se a jde k letadlu.

  „Austrálie. Zvládnete to?“ řekne pilotovi. Ten se zachmuří. Je to dlouhý let.

  „Ano. Musím párkrát přistat. Byl bych rád měl v Indii odpočinek.“ Shane přemýšlí aniž něco dá najevo.

  „Dobře. Šest hodin bude stačit?“

  „Jistě. Za deset minut startujeme. Dobře, že je to tak ráno.“ Shane jde si sednout do křesla. Vzpomene si kolikrát v něm letěl se Chevem. Musí dokázat zvrátit proměnu. Přece nic není nemožné. Za chvilku cití jak letadlo se odlepilo od zeme. Rozepne si pas a sedí. Nehybně se dívá před sebe.

  Druhý den ráno Chev jde do agentury k šéfovi. Mine Andreu a vtrhne do kanceláře.

  „Odpoledne tady nebudu!“

   „Jak nebudete? Tady to není holubník nebo králíkárna, že si sem vtrhnete jak chcete. Ven!“

  „Jsem nemocný.“

  „Nemocný?“ Chev se nakloní nad stůl. Ani jeden z nich si nevšimne muže v dokonalém obleku, jak se omráčeně dívá na Chevaliera la Varenne.

  „Ano právě jsem dostal mor s chřipkou. Takže jsem nedostupný.“ Šéf zalapá po dechu a Andrea vytáhne ze šuplíku dovolenku.

  Kašel.

  Šéf s Chevalierem se otočí. Oba mají co dělat, aby jim nebylo ve tvářích vidět naprosto znechucené výrazy. Šéf se vzpamatuje jako první.

 „Chevaliere ven!“ Chev se vztyčí. Ani náhodou nepůjde.

  „Nemáte tady náhodou holubník? Potřebují přísnější ruku.“

  „Chevaliere zůstaňte. Co chcete a hlavně kde je Shane Draven? Potřebují ho. Mám jeden úkol a nemám kvůli vám ani jednoho agenta. Takže kde je?“

  „V Austrálii. Takže teď víte kde je. Jinak vám vůbec nemusím odpovídat.“ Otočí se ke dveřím a podívá se na Cheva. Už ví co potřebuje.

  „Jentak mimochodem. Sežeňte si jiného agenta.“ Zavře za sebou dveře.

  „Všivák!“

  „Perverzák!“ zasyčí šéf. Chev se na něho se zájmem podívá.

  „Hezké“ se vyjadří lakonicky.

  „Za to ty bys mohl svůj slovník vylepšit. Takže víme kde je. Chevaliere máte neomezenou dovolenou. Přiveďte mi ho zpět. Rozumíte. Jinak skončíte u mravenců v Nigérii na neomezenou dobu.“

   „Šéfe bojím se, že Shane je už mimo nás. Díky za dovolenku na dnešní odpoledne. Co dělá ryba?“

  „Ryba je v pořádku, ale chci vidět Shana. Celého a živého a je jedno jak? Je to jasné?“ Chev přikývne. Šéf se opře a zírá na dveře. Takže zase, aby hledal agenta, který se snese se Chevalierem. Chev si vyzvedne dovolenku, mine Aiko a ani nepozdraví. Spěchá do kavárny blízko paláce.

  „Kobra?“

  „Ano. Pojedeme někam mimo, ano.“ Chevalier přikývne, ale je  mu úzko z toho co asi uslyší od Kobry.

  Oběžník 04/06/2008:

    Z důvodu neúspěchu laboratorního pokusu číslo 3/2008/Lovec se nařizuje naprostá likvidace pokusného objektu jmenem Shane Draven. Pokusný objekt je velmi nebezpečný a naprosto neovladatelný. Pokud na pokusný objekt narazíte zhodnoťte situaci a popřípadě povolejte posily. Ještě jednou upozorňuji  objekt je vysoce NEBEZPEČNÝ.

  Muž v obleku ho dopíše a dá své sekretářce. Ta se jen podívá, komu to ma příjít na stůl a zavře za sebou dveře. Tak další pokus nevyšel, ale jednou to vyjít musí. Budou další testy. Vytáhne papír s dalšími jmény. Začne přemýšlet kdo další podstoupí pokus.

  „Kalkata“ řekne pilot a zívne si. Tak dlouho už neletěl co se pamatuje, ale pan hrabě ho velmi dobře platí a jeho žena s dětmi jsou tak náročné. Usídli se na sedadlech a usne. Shane zatím vystoupí do horkého dne Indie. Na těch šest hodin by mohl jít ven. Jen na chvilku a přesvědčit se, že stále žije. Vyjde ven z omezeného prostoru. Podá pas celníkovi a vyjde ven. Horko na něho dotírá, ale on se nepotí jako obvykle. Má pocit, že je stejná příjemná teplota. Prochází ulicemi plné lidi, křiku a pokřiku. Vnímá ruch města.  Najme si rikšu a necháva se provézt ulicemi města. Aspoň ještě něco vnímám. Vnímá tep města jeho život a jeho smysly zachycují muže v rikše. Chci jít lovit. Chci po někom pátrat. Slídit.

  Cheve, málem jsem tě zabil. Pořád se mu vrací vzpomínka na jeho ruce kolem jeho krku. Nemůže tak dál. „Letiště“ vyjede vztekle na muže v rikše. Muž se k němu otoči a klidně zamíří zpět.

 „Zkusím usnout v letadle“ si zamumlá. Vejde do budovy, když uvidí polici.

 „Pane pas.“ Shane mu ho podá. „Promiňte, ale jsou tady ohledně přistání  nedorozumění a musíte se tady zdržet.“ Shane cití jaky má strach. Jedna na něčí příkaz. Se smutkem si sejme brýle. Všichni ucouvnou. Chce se jen zeptat proč, ale všichni policajti začnou couvat a nakonec bezhlavě utíkat.

  „Kálí!“ Vykřiknou a zmizí. Muž s pasem je ztuhlý. Nikdy nevěřil, že někdo takový může existovat.  Legendy tedy nelhaly a Kálí existuje. Shane nasadi brýle  a jemně mu pas vezme z ruky. Vejde do letadla, kde pilot si dělá kávu.

  „Chcete taky?“ Zná ho dobře. Hodně často jezdí s panem hrabětem a to mu stačí.

  „Děkuji rád.“ Pilot se usměje a udělá jednu navíc.

  „Asi chvilku budeme čekat“ omlouvá se. Jakmile se spojí s věží je puštšný do leteckého koridoru. Je udivený, ale je rád, že nemusí tady čekat. Za několik hodin přistává v Sydney.

   Shane vyjde do horkého australského dne. Otočí se a přemýšíi, jestli tady najde letadlo a jestli vůbec on tady bude. Chev uz určite ví kde je.

  Najme si džíp a v nejbližším obchodě nakoupí oblečení do buše. Nic nepotřebuje. Vzpomene si kolik toho vždy tahal a usměje se. Musí je najít. Nadechne se. Má pocit jako když se vrací domu. Jede několik dní bez spánku, až na sever. Na poslední stanici civilizace nechá auto na parkovišti a vyrazí. Potřeboval by spát, ale cití, jak mu něco divného koluje v žilách. Vrací se. Jde buši, jako by šel po asfaltu. Vzpomene si na Kolumbii, jak se mačetou oháněl a sekal, prodíral se. Kdyby tehdy uměl co teď... ne. Nejspíš by mu bylo jedno co se stane s těmi lidmi.

  Už dlouho cití, že ho někdo sleduje. Nežastavuje ani v noci a jde. Vidí tak jasně ve svitu hvězd. Ten druhý je stejný jako on. Cití jeho sílu a jeho upřený pohled, kterého se nemohl zbavit tehdy u testu. Jeho schopnosti jak řikal Kobra se mění. Vylepšují se. Čím dál víc jsou lepší.

  Konečně se setkají, ale ten muž je jiný než oni. Vypadá stejně jako oni, ale jeho nitro je jiné. Jde a cití to co oni. Cití, že patří sem a přece chce se od nich dostat pryč.

  Shane se zastaví. Je před nim. Znamená to, že je blízko? Moc by chtěl to vše skončit jednou pro vždy. Zavře oči. Nechce vidět svoje oči v té druhé tváři tak děsivě podobné jemu. Otevře je. Nic necití. Jen nehybná postava s očima jak vyleštěne olovo. Cití to stejné co v sobě. Stejné mrtvé oči, které nejraději by nikdy nespatřil. Jeho jsou tak podobné. Duše se dívá skrz oči a on má tedy duši chladnou jako oči. Cítí jak ho zkoumá, jak jemně naráží do jeho myslí a on staví mimoděk obranu. Neví jak to dělá a má pocit, že to umí odjakživa.

   Zůstane tady i když má strach.

   Proč má strach? Oni přece nemají strach, pomyslí si muž, který nehybně stojí a zkoumá Shana. Ten pocit už dávno ztratili. Pokyne mu rukou. Nedívá se jestli jde za nim nebo ne. Vyrazí rychle jak je zvyklý. Sleduje ho. Cití shanův pohled v zádech. Teď je stejný jako on. A přece nepodstoupil to co on. Zajimalo by ho co chce u jejich šamana. Něco na něm je jiného.

  Shane vstoupí do vesnice. Oheň a muži venku. Ženy jsou  asi ukryté. Shane se rozhledne. Primitivní vesnice. Něco málo vidí co pochází z civilizace. Kus látky. Nic víc.

  „Jsem váš překladatel. Viděl jsem Vás na těch testech. Pojďte představím vám toho za kým jste přišel. Říkal, že jste na cestě. Chce vás poznat. Máte mu říkat jednoduše Šaman. Nemá jméno. Říká, že je nepotřebuje, jako my ostatní, že je jen tady, aby sloužil.“ Shane zrozpačití. Toho muže viděl na testech. Umí dokonale anglicky. Vlastně ani neví jak by se domluvil.

  „Takže to jste Vy. Ten, který se měl stát jedním z nás. Něco provedli co neměli. A ano. Uvedli k vám odvrácenou stranu života. Chlupáci. Mysleli, že vás posílili.“

  „Nerozumím, šamane.“

  „Posaď se.“ Shane si sedne a podívá se kolem sebe. Některé oči jsou tak jasné v plamenech ohně.  Podívá se do jeho. „Ne nejsem jedním z nich. Můj život patří jim. Hlídám je, pečuji o ně a vedu je. To je můj úkol. Nikdy bych nesvolil k něčemu takovému co se ve vaší zemi stalo. Na to nejste připraveni. Lidé by měli k tomu dojít svoji cestou ne být jim to vnuceno.“ Shane pochopí, že Šaman je rozzlobený.

  „Přivedli vás do náruče smrti.“

  „Ano.“

  „Posílilo tě to. Jsi vnímavější, ale zároveň to zpomalilo tvoji cestu stát se jedním z nás. Tak a co po mně chceš?“

  „Zvrátit to. Změnit to. Nechci... málem jsem zabil osobu, která je mi velmi drahá. Jakkoliv. Pokud to nepůjde, oni jistě dokážou...“

  „Nemohu to zvrátit. Schopnosti, vnímavost, to co jste dostal, už nemohu vzít zpět. To co se ve vás probudilo už nemůže usnout. Proměna tak tomu říkate už nejde zvrátit.“ Shane mlčky sedí. Tak už se nevrátí. Už nikdy neuvidí Cheva.

  „Doprdele!“ zakleje. Smích. Udiveně se podívá na Šamana. Směje se a Shane neví proč. Rozpačitě se podívá na usmívajicího se překladatele.

  „Nejde to zvrátit, ale proces mohu zastavit. Ještě Proměna nedošla konce. Nevím jestli to přežijete. Pokud se nevrátíte z cesty, tak...“

  „Jestli se vrátím?“

  „Schopnosti ti zůstanou. Oči nevím do jaké míry, ale nejspíš se to zmirní. Úplně se jich nezbavíš. Ale zůstaneš člověkem natolik, že můžeš mít lidi rád. Lov. Tam nebudeš nikdy tak dobrý jako oni, ale lepší než kdokoliv jiný. Budeš náchylný podlehnout obyčejným lidským pocitům. Rozumíš tomu.“ Shane ma chuť brečet. Jemu to stačí.

  „Vrátím se. Musím. Musím někoho chránit. Slíbil jsem to.“ Šaman přikývne. Možná se opravdu z té cesty vrátí zpět. Oba vstanou. Vykročí k chýši a vezme vak. Oba vyrazí ven. Za dva dny jsou z buše venku. Oba celou dobu mlčí. Šaman zastaví a podívá se na ranní slunce a pak na zemi.

  „Lehni si.“  Naznačí. Shane s lehne. Otočí hlavu. Zmije. Šaman mu podá nějaký nápoj. Shane vypije a zašklebí se. Mohli by..., ale to už nic nevnímá. Necití jak se k němu přiblížila zmije a kousla ho. Šaman se dívá jak jed zmije se mísi s nápojem v žilách jak krev rozvádí ji do celého těla. Doslova cití tep krve. Začne broukat. Zmije vyleze na tělo Shana a uvelebí se. Šaman ji jemně pohladí. Už to je vzácnost. Dál brouka a prozpěvuje si podivnou rytmickou melodii.

  Kde to jsem?

  Doma nebo v buši? Buš. Ano kolem něho procházejí muži podobní šamanovi a těm z vesnice. Lov. Přežít nebo lov. Zvířata nebezpečná a rychlá jako šíp. Nedají se chytit. Další lidi. Jini z pouště. Rostliny. Vidí proměnu v Lovce schopného ulovit zvíře rychle jako šíp. Schopného sledovat zvěř tydny a donést ji. Lov lidi. Chladné zářicí oči ve víru lovu. Nic už je nemůže rozehřát. Zabíjení. Tolik chladného zabijení. Tolik... A rostliny. Rostliny to podporující. Ne tady není doma. Doma je někde jinde. Ano je to tam.

   Za chvilku bude doma, pustí si televizi a bude to v pohodě. Dnes mu šéf říkal, že nemá nic dělat. Jenže on to jako vždy ignoruje. Otáčí se kolem sebe. Muž v holinkách, muž černé pleti a pak ti rusové. Jeden vedle druhého, kupí se kolem, hrozí ho zadusit. Proč Chev nepočká. Přece... odsune mrtvé těla.

  Opraší si kalhoty z písku. Smích. Podívá se jak Arny na něho něco volá  a on se k němu bliží. Něco kuchtí u ohně. Jde blíž. Cití jak mu úsměv tuhne na obličeji. Ne to není Anry ten je vedle na sedadle  se Suzie v náručí. Drží ji a oba se jemne usmívají. Shane řidí.

  Šaman otevře oči. Je poledne a slunce praží. Zmije mu pořád leží na hrudi. Dýchá, ale cestuje s osobami, které pro něho něco znamenaly, pomysli si. Zvedne mu hlavu a dá znovu pít. Možná to dokáže. Zaleží jak moc chce žít a jak moc chce chránit tu osobu.

  Sevře ruce kolem volantu a uvidí dvě osoby hrát šachy. Vyjde ven a s nim Anry a Suzie. Bojí se vzít ji do náruče. Jde blíž. On a Chev hrají a nic jiného si nevšímají. Všichni se k němu otočí

  „Neochráil jsi nás? Jak chces chránit jeho? Co chceš udělat? Jsi zabiják Bojí se tě“ říká mu Anry se Suzie.

  „Ne ochránil. Mám ho rád. Co chcete? Přece jsem vás pomstil, vyřešil jsem to. Suzie?“ Ten chlad a strach. Vidí to v jejích tvářích. Šachovnice letí pryč a on se dívá jak Cheva  zabijí. Ruce kolem krku.

 „Tak ho chráníš?“

 „Tak jsi mne chránil?“ Suzie na chodníku s figurkou střelce v ruce.

 „A tak mne, Shane?“ V džípu za horkého slunce. Krvavý západ slunce.

 „Já jsem chtěl. Nebyla to moje vina. Byla...moje vina. Jen moje.“

 „Jak ho chceš pak ochránit? Možná teď...“ vidí jak po Chevovi nějaký muž střilí. Jak ho zakopáva. Trhne sebou. Ne přece slibil... nemůže“

  „Nemohu ho ochránit. Mám pravdu?“ Všichni tři se na něho podívají.

  „Ano. Nejde to. Ale můžes nás mít rád. Jsem ráda na tvém stole a ne v temném šuplíku. Sbohem Shane“ řekne s úsměvem  Suzie. Shane se dívá jak Anry spustí prázdné ruce.

  „Jsem rád, že na mne vzpomínáš. Nezapomeň na mne.“ Odejde a zůstane jen se Chevem.Ten se usmívá.

  „Doufám, že se ke mne brzy vrátíš.“ Shane sebou trhne. Snaží se ho chytit. Něco ho táhne zpět od Cheva. Ne chci k němu! Máva kolem sebe a rve ze sebe ty podivné věci s hořícíma očima. Ty podivné věci za sebou, kolem sebe. Bojí se podívat kolem sebe. Má pocit, že se pak nemůže vrátit.

  Šaman se dívá jak jeho tělo sebou trhá. Má vysokou horečku. Dívá se na krvavý západ. V jeho životě byly tři důležité osoby, ale jen jedna ho táhne zpět. Dokáže odhodit, dokáže ho zachytit a nepustit?

  Sedí a jen se tiše dívá, jak jeho tělo i duch bojuje o poslední lidské pocity.

  „Pozdě“ zašeptá. Vstane a dívá se jak z něho sleze zmije. Je mrtvý? Ne ještě ne. Usměje se. Vyhrál. Ten druhý, který tady není vyhrál. Nikdy se to nedozví, ale asi vyhrál nejdůležitější boj v životě a nebyl u toho. Sedí u něho a dívá se na jiskřici hvězdy  na obloze.

  „Jsem tu?“ zeptá se, ale Šaman neodpoví. Zvedne se a Shane taky. Zaúpí. Má pocit, že přešel tři kontinety. Šaman mu podá trochu vody. Shane se vděčně napije a pak mu ukáže rukou směr.

   Shane pochopí. Povedlo se. Zavře svoje ještě stále bezbarvé studené oči. Za hodinu vyrazí. Vzpomene si na jeho slova. Svoje schopnosti neztratíš. Nic co jsi získal neztratíš, ale plnohodnotným lovcem nikdy nebudeš. Už nikdy. Nevadí mu to. Jen chce být se Chevem. On jediný, je pro něho důležitý. Snad mu nebudou oči vadit a když ano, no bude muset zvyknout. Nemůže to vzít zpět. Jen mít ho rád. Stejně nic jiného nikdy po něm nechtěl, tak co. Vyrazí na cestu. Vracím se Cheve. Budeš čekat?