Shounen - ai povídky

                                       Rozsudek smrti vykonán

  „Tak přece jen lide v Austrálii jsou slušní“ řekne si Shane s úsměvem, když najde auto stát tam, kde ho odložil. Vytáhne z pod stěrače jednu pokutu. Pošle ji Chevovi. Nasedne do auta a pohlédne na ukazatel stavu benzínu. Musí natankovat a pak hurá pryč. Tedy pokud na něho čekal ty týdny co byl pryč. Neví jak se rozhodl. Možná přijede do Sydney a letadlo tam nebude. Přece jen posledně ho chtěl zabít. Zastaví před pumpou. Kolem projde starý pán se psem. Ten se po něm otočí, trochu naježí srst. Tak to je v pořádku. Posledně před nim i ta pouliční kočka zdrhla. Domácí kočku by nejspíš přivedl k infarktu. Ještě dobře, že Chev nechová ani ty akvárijni rybičky. Natankuje a vyjede. Ještě pár dní a bude v Sydney. Jestlipak Chev dal šéfovi ty piraňi jak vyhrožoval?

  Připada mu to jako celá věčnost kdy odjel z takzvané civilizace. Musí se spojit se Chevem a Kobrou a taky se šéfem. Panbůví co se všechno stalo. Ale stejně je rád, že je v pořádku. Docela se mu ulevilo, že to šlo aspoň zastavit a možná časem zmizí i ty síly nebo aspoň chlad v očích. Nemá rád jak vypadají. Přesto cití, že jeho schopnosti mu zůstaly. Vlastně je to tak nejlepší co se mohlo stát. Jen je otázka co s nim chtějí udělat? Uprchle agenty nemá MI5 zrovna v lásce.

  Po dvou dnech  zastaví v jednom motelu. Musí se vyspat. Nechce skončit někde v příkopě.

  „Cheve pořád nic?“ zeptá se ho starostlivě Kobra. Ten zavrtí hlavou.

  „Má tam připravené letadlo, ale jsou to už tři týdny. Bojím se o něho.“

  „S těmi novými schopnostmi to zvládne levou zadní.Víš, že vím co dokážou. Jen doufám, že tam našel toho muže co dělal lišku. Snad mu pomůže... pokud ne. Cheve měl by ses smiřit...“

  „Už to přede mnou nikdy nevyslovuj, rozumíš!“vyjede na něho vztekle. „Takové řeči nemám rád. Shane to dokáže. Ale máme jiný problém. Pokud se tady objeví víš co ho čeká.“ Oba se zachmuří. Chev má pravdu. Pokud se ukáže v Anglii je z něho mrtvý muž, anebo vyhnanec a ONIi udělají cokoliv, aby ho dostali.

  „Možná mám něco co nam pomůže, ale nevím do jaké míry ho budu mohl ovlivnit.“

  „Ovlivnit?“

  „Dobře. Budu přímější. Do jaké míry ho budu mohl vydírat a jak je moc tomu chcipákovi oddán. Nejraději bych ho viděl pod mým mikroskopem.“

  „Počkej si ve frontě. Zrovna včera mi to samé řekl šéf. I když ja mám na něho největší právo.“ Kobra se na chvilku zasní. Ano, už ví jak ty dva předběhnout a přitom zůstát na svém útulném místečku. Naštval ho jak se mu drze vecpal do laboratoře a začal mu diktovat co ma dělat. Tohle zatím neprošlo nikomu. A neprojde ani tomu panu dokonalému obleku. Jemně se usměje. Chev se zachvěje. Ten jeho úšklebek a tichý pohled do dálky nevěstí nic dobrého. Rozhodně nepřítele v něm by nechtěl mít.

  „Cheve to tedy máš. Budeš informovat Shana?“

  „Jistě. Určitě mi hned zavolá. Myslíš, že jeho drápky dosáhnou až do Austrálie?“ Oba se zamyslí.

  „Ano!“ dvojhlasně si odpoví. „Jenže já tam nedosáhnu.“ Zabručí nerad Kobra.

  „Ale já ano. Znám tam někoho kdo mi rád vyhoví. Moc rád. Víš takové rybaření není špatné. Rozhodně člověk si udělá známé a tohle je důležité. Nechají ho na pokoji. Snad ho stihnu zkontaktovat. Tak se měj a pokus udělat něco s tím svým a já s mým.“ Rozloučí se a vyrazí z budovy ven. Odjede do parku a blízko děti si sedne. Vytáhne mobil a vytočí číslo, které zná zpaměti.

  Ti žraloci ho tehdy málem dostali a nebýt jeho...

  „Chevaliere?! Copak potřebuješ?“ Ozve se sytý hlas na druhe polokouli země.

  „Proč myslíš, že něco potřebuji?“

  „Jak? Jak? Jinak bys mně nevolal, ale víš že němohu ty žraloky ničím vynahradit. Takže co je to tentokrát? Úplatek, nebo nějaka dohoda, nebo potřebuješ něco prosadit u vlády? Nějaký menší podnik?“

   „Ani ne, ale chci, aby nechali na pokoji jednoho člověka. Policie víš. Mám tady takový menší...“

  „Víc nemusíš říkat. Hned zavolám ministra. Stačí ti to? Kdopak to je jestli mohu vědět?“

  „Jen někdo pro mne důležitý. Hodně důležitý a prosím tě je hodně nebezpečný. Buďte opatrní. Jméno je Shane Draven a bude u mého letadla. Čeká na něho. Jsi tam?“

   „Včera jsem měl stejnou žádost jenže opačnou. Mám ho zlikvidovat. O co se jedná? Tohle se mi nelibí. Přislibíl jsem tomu člověku pomoc.“ 

  „Tak to poruš. Musí se od vás dostat. Byl tam za někým, prostě musí odtamtud odletět, ano. Slibíš mi to?“ Ticho. Chev se dívá na smějicí děti. No tak Olivere zachránil jsem ti tehdy krk, zaříkavá ho.

  „Fajn. Udělám to. Jsi pro mne důležitější než nějaký ...no rozhodně tě čekám na lov. Je to podmínka.“

  „Dobře. Hned jak to tady vyřeším.“ Na druhém konci je ticho.

  „Jen buď opatrný. Ta žádost přišla přes dost silné kanály jestli mi rozumíš.“

  „Neboj se a diky moc.“ Vypne hovor. Oliver se podívá na muže, který sedí proti němu. Chce naopak dhanovu smrt.

  „Tak co? Slibíte mi jeho vydání.“

  „Jistě proč ne. Jakmile ho dostanšme, tak ho k vám odvezeme. Takže zpět k dohodě.“

  „Jestli to nedodrží, tak ho zničím. Naprosto.“ Zašeptá si Chev pochmurně. Nemůže spolehát na něho. Zná politiky.

  „Tak a je to hotovo Danny.“ Řekne s úsměvem Kobra. Danny se zvedne z postele. Je mu dost zavázan.

  „Nevím jak se ti budu mohl odvděčit.“

  „Ale to nic není. Víš jak tě mám rád, ale možná...“

  „Ano. Mohu toho udělat hodně.“

  „Budeš stíhat Shana Dravena?“ Danny přimhouří svoje chladnější černé oči.

  „Proč se ptáš?“

  „Chci po tobě jedno. Nebudu chodit kolem horké kaše. Chci, abys ho nechal být a potvrdil jeho smrt.“ Vysype. Napjatě čeká. Danny si shrne rukáv.

 „Chces hodně. Je na něho vysoká odměna. A  je tady něco  jako rivalita, to přece víš. Tehdy na testech nás zesměšnil. Všechny. Nějaký obyčejný agent MI5... k ničemu.“

  „No tak Danny, uvaž. Přece bys nechtěl se změnit...“

  „Co když ano?“ Kobra se zasekne. To ho nenapadlo. Přistoupí ke Krasavici. Vyndá ji.

  „Dobře jen to uvaž ano, víc nechci. A nemusím ti říkat, že máš o tom mlčet, že ne.“ Přistoupí k němu s kobrou přes rameno. Danny se odsune.

  „Tak se tady mějte.“ Kobra pohladi Krasavici.

  „Ty budeš mít důležitější úkol.“ Položí  ji nazpět do akvária.

  Tak jsem tady. Vrátí auto a zaplatí. Poslední dobou jen čerpe prostředky. Snad Chev... přejde do letištní haly. Tak ho letadlo čeká. Skoro my vyhrknou slzy. Pořád je tady a Chev... kruci.

  „Shane Draven?“ ozve se za nim hlas. Klidný a tichý. Nebezpečný hlas. „Někdo vás chce vidět. Pojďte se mnou.“ Shane se otočí. Tady nic nepomůže, když se dívá na mlčenlivé muže v oblecích. Ti neutečou jako policajti v Kalkatě. „Půjdeme do soukromého salónku. Někdo vás chce vidět.“ Pokyne mu rukou. Shane je obstoupený ze všech stran. Je  veden někam kde je prázdný prostor. Muž otveře dveře a opět mu pokyne rukou. Zůstane stát za dveřmi. Shane vstoupí. Přepych. Koberec, dřevo, skleněné stolky s obcerstvením.

  „Shane Draven. Agent MI5“ odříkavá sytý hlas. Shane se podívá. Muž se skleničkou v ruce.

  „To by mne zajímalo co je na vás tak zvlaštního, že se o vás zajímají tak vlivni lidi. Možná byste mi to mohl říct. Co vy na to? Mám chvilku času.“ Shane se zarazí. Ten muž mu něčím připomíná Cheva. Sebejistotou, aroganci, přepychem, mocný muž.

  „Není co. Jen jsem zachránil hraběte. Párkrát.“ To, že jemu zachránil krk už se nezminí. „Jsme přátele a on přátele neopouští.“

  „Ano to je pravda. Znáte ho opravdu dobře. Zachránil mi život, ale ten druhý muž nabídl toho hodně za váš život. Takže co mám teď dělat pane Dravene? Můžete mne to říct?“ Klidným az znuděným hlasem se ho zeptá. Jako by se bavil, pomyslí si Shane. Zaťukaní.

  „Pane někdo chce vás vidět.“

  „Přece jsem říkal...“

  „Dobrý den.“ Shane se otočí a usměje se na může z buše. Ten hlas dobře zná. Jeho překladatel. Ten mu pokyne. Pak se podívá po teď už  bledém muži, který odložil skleničku a prkenně sedí u stolu.

  „Přejete si?“

  „Ten muž odsud v klidu odejde a odletí kam bude chtít. Ano.“

  „Ano. Pane Dravene omlouvám se. Jste volný a já děkuji za vás čas.“ Zoufale se podívá  po malém snědém muži. Ten se zvedne. Nic neřekne a vyjde za Shanem. Jdou vedle sebe.

  „Děkuji. Dostal jste sem rychle.“

  „Nebyl jsem sám.“ Shane ucíti toho druhého. Podívá se do směru, kde cítí, že ten muž stojí. Není vidět, ale jeho přítomnost je tak znatelná. „Nemusíte. Šaman nás poslal a máme stejně tady jednu práci.“ Shane se na něho podívá a pak na toho druhého. Muž zmizel, ale přesto ví, že je někde tady. Práci. Koho? Toho muže v salónku?

  „Pane Dravene! Jsem rád, že vás vidím. Právě jsem dostal zprávu, že chcete odletět. Přes Kalkatu, jako obvykle?“ Shane kývne hlavou. Otočí se k překladateli. Oba mizí v davu. Kdo... ne některé věci raději nechce vědět. Nasedne spokojeně do letada. Už myslel, že ho nikdy neuvidiía Cheva taky ne. Chce už být s nim, ale ta událost ho zneklidňuje. Někdo chce jeho život.

  „Pane, čaj? Máme ještě chvilku. A pan hrabě povídal, že jakmile se nalodíte máte ihned zavolat. Skoro jsem na to zapomněl.“

  „Děkuji moc. Zavolám mu až budu ve vzduchu.“ Pilot přikývne. Byly to hezké tři týdny. Veze dárečky rodině jako odškodné, že nebyl snimi. Nejstaršímu velkého plyšového žraloka a menší klokana.

  „Tady. Za deset minut vzlétáme.“ Vezme si kávu do kokpitu. Shane se posadí a dívá se na rozpálenou plochu letiště. Když uciti, že jsou v letové hladině zvedne telefon. Zpaměti vytočí číslo.

  „Shane?!“

  „Jo.“

  „Je ti něco? Tvůj hlas zní divně. Jak .. chci se zeptat...“

  „Ne úplně, ale je to zastaveno. Ani nevíš jak rád tě slyším“ Chev se posadi ve své kanceláři. Možná je odposlouchávána, ale jemu v tu chvíli je to jedno. Je tak šťastný, že ho slyší. Oba mlčky vychutnávají přítomnost toho druhého. Ani jeden a ne zvlášť Shane myslel, že ho někdy uvidí natož uslyší.

  „Uděláte si menší prestavku. Budu tam ano. Něco musíš vědět, ano“řekne Chev.

  „Jistě Cheve. Počkám tam. Já“ odkašle si „jsem rád, že te slyším“ Chev zavěsí. Nepřítomnýma očima se dívá  ven z okna. Skoro nedoufal. Zvedne telefon.

  „Kobro je tady.“ Kobra se zarazí, když uslyší chevův hlas. Opatrně odloží virus na kterém pracuje už tak dlouho a pořád ho něco odvádí od jeho práce. Zvedne sluchátko.

  „A?“

  „Říkal že není to úplně, ale zastaveno je. Nedoufal jsem v to. Jdu za ním. Co tvůj člověk?“

  „Těžko říct. Nevím.“ Oba mlčí. Kdyby to nevyšlo musí vymyslet jiný plán. Jenže teď je tady i Shane a kdo ví jak to bude. „Jdu pracovat. Pozdravuj ho, ano.“

  Chev se usměje. Určitě. Položí sluchátko a odejde do kanceláře šéfa. Nebude rád, že chce dovolenou.

  „Chevaliere copak je to tentokrát? Povídejte?“ Šéf je naštvaný. Poslední dobou se to sype od deseti ku pěti. Zbyl mu jen Chevalier a ten no nahradit Shana nedokáže a získat zkušeného a oddanného člověka.. Zabil by toho všiváka.

  „Potřebuji dovolenou do zítřka. Jedu za někým pryč. Mám krasný párek piraň.“

  „Ježiši Cheve co tak trochu ten uplátek rozvést. Nejste nemocný? Už mně chybí jen tohle a mohu jít skoro do kytek. Chybí mi agenti a ten perverzák se mi tady motá jako doma. A i kdyby tady byl Shane, stejně je nad nim vydán rozsudek smrti. Co jsem komu udělal? No tak řekněte? Vždy byly problemy, ale ...“

  „Vezmete si dovolenou.“

  „Co dovolenou? Já? Blazníte? Vždyť by se to tady zhroutilo! Ne kdepak potřebuji něco jineho. Cheve máte nějakou zprávu?“ Šéf se opře. Vi, že byl naposledy spatřen v Austrálii.

  „Potřebuji dovolenou. Nutně. Jedu do Paříže.“

  „Paříž. Hezké město.“ Chev přikyvne. Studuje strop.

  „Přece víte, že bych vás nežádal o dovolenou jen tak a pokud by to byl obchod, řekl bych vám to a do Paříže bych nejel.“ Šéf se zvědavě k němu nakloní. To je fakt. Na obchod nepotřeboval nikdy dovolenou. Dovolenou z něho mámil jedině, když se měl vidět...

  „Sakra! Andreo!“ Zařve. Ta vykouke z kanceláře. „Dovolenku pro Chevalliera. A fofrem.“ Ta přikývne. Zmizí. Jak to dělá, že vždy z něho dostane co chce? „Pozdravujte tu krásku, ano. Víte hned je mi lépe. Ještě potřebuji maličkost a vše, skoro vše bude jako kdysi. Dokonale. Jenže já se tak lehko nevzdám.“ Chev přikývne.

  „Cheve a nezapomeňte ty ryby!“

  „Ale šéfe, vždyť...“ Už aby zase těžce vyhodil peníze. Agentura ho stojí víc než by si myslel, že je možné.

  „No nějak si to musím kompezovat a dve piraňi se mi budou  hodit. Mám na ně objednané  speciálni akvárium.“

  „Jedna.“

  „Dvě a dost nebo nebude žádna Paříž a žádný kocou... chci říct kočka.“ Chevalier zakleje. Kruci je větší vydřiduch než někteří obchodníci včetně něho samého. Zavře dveře, ale je spokojený, že může v klidu odjet a nemusí po anglicku mizet. Vezme dovolenku a vypadne.

  „Aiko zavolejte Maxovi a řekněte mu o těch dvou piraňách.“

  „Jasně Cheve.“ Za chvilku sedí v obyčejném letadle a musí trpět přítomnost jednoho páru zřejmě na líbánkách. Už přemýšlí jak říct letušce, že chce přesednout, když  přistavájí. Ihned jde k informacím a ptá se na svoje letadlo. Dozvídá se, že vyletělo z Kalkaty. Ještě tak dlouho čekat. Vezme s taxík a odjede do hotelu. Cestou zavolá Shanovi a informuje kde je. Chtěl by ho poslouchat věčnost, ale nejde to. Je mu fuk kolik to stojí, ale mohli by vědět, že Shane je na cestě. Ten muž je mocný a možná už to ví. Objedná si pokoj a v recepci řekne, že pokud by se po něm shánel pan Shane Draven, tak mu mají dát druhý klíč. Ti přikývnou. Když to klient tak chce.

  „Dobre ráno“ uslyší šepot a pak objetí s polibkem.

  „Jsi oblečený.“ Smích. Otevře oči a s úsměvem se na něho podívá. „Jedu rovnou z letiště. Stýskalo se mi víš. Ani nevím proč.“

  „A mně se vůbec nestýskalo, Shane. A sundej ty brýle. Jsou hrozné. Kde jsi je vyhrabal? V popelnici?“ Opět smích. Tak rád ho poslouchá. Naposled ho slyšel ve vile ve Španělsku.

  „To řekni Kobre. Jsou to jeho brýle. Ja bych raději...“ ale to už mu je Chev sundá. Dívá se do jeho oči.

  „Pamatuji si je tak jasně. Bál jsem se tehdy. Ale jsi to ty. Budu si muset zvyknout. Trochu mne děsíš, ale víš co, stejně budu mit navrch. Co kdybychom si dali společnou koupel a já ti ukážu, že...“ Shane ho polibkem přeruší. Je rád, že se zas tak moc nebojí.

  „Ne nejdřív musíme... uff to není od tebe fér“ když vidí jak odhrne pokrývku a jeho vzrušené tělo.

  „No tak těšil jsem se celý den. Počkej spočítám to. Jeden,dva...“ líba a pomalu počítá, zatímco ho svléká. Shane těžko udržuje myšlenky pohromadě. Maniak. Sexuální maniak. Odtrhne se od něho.

  „Musíme vyřešit pár věci. Cheve už zase máš ten nepřítomný pohled.“ Přejde k němu a mávne mu rukou před očima. Chev se vzpamatuje. Proč ho vždy vyruší z tak příjemného snu? Zvedne se a vezme na sebe košili.

  „Máš pravdu. Ten jak mu to říká Kobra, kravaťák vyhlásil rozsudek smrti. Jsi mrtvý Shane. Půjdou po tobě všichni.“

  „Oficiálně?“

  „Bohužel ano. Takže musíme přemýšlet jak z toho ven.“ Dívá se jak Shane je v klidu a je pozorný. Shane zatím přejde k oknu a chvilku pozoruje venku chodník. Dva ne tři agenti. Citil jejich vztah k sobě.

  „Jsou tady. Moc se ti to nepodařilo utajit, že jsem tady.“

  „Jsou moc rychlí. Doufal jsem na odpoledne. Takže co máš za lubem?“

  „Zemřu. Jednoduše zemřu.“

  „Na to už jsem mysleli. S Kobrou. Pokoušíme se přemluvit jednoho člověka, aby tě neoficiálně zabil.“

   „Jak hezké od vás dvou. Opravdu moc pěkné. Hastings. Bird Lady ať tam na mne čeká, ano. Tam co jsi zmizel. Neboj dostanu se odtamtud. A pak navštív tohle místo. Skoro jsem na něj zapomněl, ale bude se ti tam libít. Je na pobřeží na poolostrově Portland blízko Savanage. Budu muset jít.“ Usměje se. „Vynahradím ti to později.“ Chev se trpitelsky zaškaredí. Zase čekat.

  „Dobře. Vezmi si letadlo a já pojedu pravidelnou linkou.“

  „Tak to je od tebe oběť.“

  „To ano. Nechat mne tady v tomhle stavu. Jsi hrozný. Měl bych si stěžovat nebo co zažalovat rovnou?.“

  „Nevím u koho. Můžeš zkusit u Krasavice.“ Chev se zašklebí. Tak se těšil, ale Shane má pravdu. Tohle je přednější. No nic studená sprcha je tady taky k dispozici. Může se s ní opět začít seznamovat jako před rokem. Jenže tehdy to bylo horší.

  Tak jsem tu stejně jako před rokem, když jsem se vzpamatovával z chevovy smrticího pádu. Dostal se z hotelu snadno a pak na letiště taky. Pilot zřejmě měl instrukce a dovezl ho na  jiné letiště než obvykle. Teď je opět tady. Tady tehdy Chev spadl. Napne svoje smysly. Vede je sem. Všichni agenti sem míří. Podívá se na moře. V dálce se pohupuje malá loďka. Ano tohle je správné místo. Podívá se na dolu na skály a na to jak se o ne třiští vlny. Nemyslel, že tehdy ještě Cheva někdy uvidí, když v těhle vlnách zmizel. Hledali ho tak dlouho. Čtyři dlouhé dny. Málem se tehdy z toho zbláznil. Musí to přežít. Musí za každou cenu.

  „Shane Draven. Je nad vámi vynesen rozsudek smrti.“ Hlas mladý plný sebejisty. Je sám a nemusí se ani otáčet, aby to věděl. Nikdo nikde.

  „Jen nechápu proč.“ Otočí se k němu. Za nim agent s brýlemi na očích. Jsou varováni a vědí kým je a stejně cití jak se zachvěje. Měli mu říct, že brýle mu nepomohou. Není to v očích je to v... výstřel. Tak to má být, když letí dolu na skály.

  Agent se podívá jak dolů. Pak se odvráti. Je mrtvý.

    „Šéfe tohle dělat nemusíte. Dovezu jim to já!“ Řekne tiše Chev. Znají mně. Ten k němu zvedne oči. V ruce ma oficiální dopis o hrdinské smrti Shana Dravena. Má ho poslat rodině, ale on vždy za nimi jede, ale tentokrát se mu nechce. Měl ho moc rád.

  „Dobře. Já...měl jsem ho moc rád. Vypadáte klidne.“ Chev sklopiíhlavu a pak ji zvedne. „Co myslíte mohl bych dostat dovolenou? Jen na týden víc ne.“ Šéf zbrunátní a pak pochopí. Vzteky zrudně ještě víc. Doufám, že nebudu muset volat zachránku, pomyslí si Chev, když vidí tik v oku.

  „Ani náhodou. V pondělí po návštěvě rodiny sem naklušete a bude drill. Jinak se mi zblázníte. Rozumíte! Žádne takové vystřednosti. Dovolená! Teď, když mám málo lidi. Co si to člověče myslíte? Není to vaše rodina a zmizte nebo vás opravdu vynesou.“ To už řve úlevou ako tur. Ten parchant Shane žije. „MI5 není holubník agente Chevaliere a padejte!“

  Chev raději vypadne. Tentokrát by nepomohlo ani nové akvárium. V ruce drží list. Ten dopis jeho rodina rozhodně neobdrží. Jen malou informaci, že pracuje pro policii v utajení. Trochu budou nadávat a zlobit, ale lepší než tohle. Tehdy, když byl u nich docela si ho oblibíli. Jen dodnes kromě sestry a matky neví nikdo, že chodí s jejich synem. A co se týče toho muže co to všechno spískal, Kobra prý to...

  „Kobro!“ Muž si uhladí kravatu. Kde je ten prťavý skrček a co mu chce? Něco zaslechne a podívá se pod stůl. Kapičky jedu se mu rozprsknou po celém obličeji. Zařve bolesti a začne shazovat věci kolem sebe. Nakonec se zhroutí  v zkroucené poloze na zemi bledý jak vápno s obličejme potřeísněným vysoce jedovatou tekutinou. Kobra se k němu připlazí a dotkne se ho jazykem. Mrtvý a ona má hlad.

  „Měl si, vůl jeden, všimnout tabulky: POZOR NEŠLAPNĚTE NA KOBRU.“ Kobra poslouchá zvuky ze své laboratoře. To, že ji pár dni nechal vyhladovělou nikdo nezjisti. Vzkaz, že chce ho vidět  už je dávno zničený a nikdo nepřijde na to, že si ho tam pozval. Správní lidé dostanou v určitou dobu krvavý kus hadru s atypickou Shanovou krvi. Výrok bude znít k spokojenosti všech stran.

  Rozsudek vykonan.

  „Kde tak dlouho vězíš? Máš hodinové zpoždění a pokud se zpozdíš ještě o pět minut tak to mohu vyhodit. Mám tady připravenou tu pravou italskou večeři.“ Chev polkne. Miluje italské jídlo stejně jako Shana. Jiste Shana ma rád víc.

  „Víš silnice zkolabovaly.“

  „Copak všemocný Chevalier la Varenne neumí ovlivnit dopravu? Vystydne ti to a já počkej řeknu ti vše co jsem uvařil. Salát z Rucoly se sýrem parmezaá, kousky rajčat s cčsnekem, politý olivovým olejem. Jako hlavní hod Bittelo. Hovězí zabalené v alobalu a upečené v troubě, pokrájené tenoučce na plátky s omáčkou z alcaparas. A nakonec Piada. Tenoučka pizza složená a upečena na plotně. Koupil jsem k tomu růžové víno. Je k tomu lepší než bílé nebo červené, ale pokud chceš mohu vyndat...

  „Už teď se na to těším a jako dezert bude co?“ přeruší ho.

  „Myslíš jako půlnoční desert. Hádej co? “

  „Proč az půlnoční desert? Nemůže to být před předkrm.“ Smích. Tak to má být. Shane zavěsí telefon. Vyjde ven z kuchyně. Tolik se snažil. Jejich první večeře od toho pádu ze skály. Dívá se do malé zátoky, kde se houpe Bird lady, která ho tehdy zachránila. Nikdo z agentu ji nepovažoval za důležitou. Malá bezvýznamná šalupa. Otočí se a zadívá se na malý domek. Ten dům mu vždy přinesl štěstí. Auto. Dívá se jak se k němu po cestičce vysypané bílým štěrkem bliží Chev. Ano ten dům nosí štěstí. Možná je to tou  divokou levanduli, která roste kolem celého domu a provoňuje vzduch.

    Tehdy, když ležel na té poušti a bojoval nic víc si nepřál. Splnilo se mu to.

Konec