Shounen - ai povídky

Kruh se uzavírá

„Kde tak dlouho vězíš? Máš hodinové zpoždění a pokud se zpozdíš ještě o pět minut tak to mohu vyhodit. Mám tady připravenou tu pravou italskou večeři.“ Chev polkne. Miluje italské jídlo stejně jako Shana. Jistě Shana má rád víc.

„Víš silnice zkolabovaly.“

„Copak všemocný Chevalier la Varenne neumí ovlivnit dopravu? Vystydne ti to a já počkej řeknu ti vše co jsem uvařil. Salát z Rucoly se sýrem parmezán, kousky rajčat s česnekem, politý olivovým olejem. Jako hlavní hod Bittelo. Hovězí zabalené v alobalu a upečené v troubě, pokrájené tenoučce na plátky s omáčkou z alcaparas. A nakonec Piada. Tenoučká pizza složená a upečena na plotně. Koupil jsem k tomu růžové víno. Je k tomu lepší než bílé nebo červené, ale pokud chceš mohu vyndat...

„Už teď se na to těším a jako dezert bude co?“ přeruší ho.

„Myslíš jako půlnoční desert. Hádej co? “

„Proč až půlnoční desert? Nemůže to být před předkrm?“ Smích. Tak to má být. Shane zavěsí telefon. Vyjde ven z kuchyně. Tolik se snažil. Jejich první večeře od toho pádu ze skály. Dívá se do malé zátoky, kde se houpe Bird lady, která ho tehdy zachránila. Nikdo z agentu ji nepovažoval za důležitou. Malá bezvýznamná šalupa. Otočí se a zadívá se na malý domek. Ten dům mu vždy přinesl štěstí. Auto. Dívá se jak se k němu po cestičce vysypané bílým štěrkem blíží Chev. Ano ten dům nosí štěstí. Možná je to tou  divokou levanduli, která roste kolem celého domu a provoňuje vzduch.

Tehdy, když ležel na té poušti a bojoval nic víc si nepřál. Splnilo se mu to.

Ležel tam a bojoval s tím co bylo uvnitř něho. Dívá se jak k němu jde ten, který tam bojoval s ním. Mocný hrabě Chevalier la Varenne. Chev jeho láska. Udělá krok k Chevovi.

„Díval jsem se na Lady Bird,“ zašeptá a bojí se ho dotknout. Co když není skutečný? Co když je to přelud stejný jako ty na poušti? Dívá se do jeho olivových oči a vidí jen radost. Natáhne ruku a dotkne se jeho tváře špičkami prstů. Cítí teplo jeho pokožky. Položí na ni celou ruku.

„A já myslel, že na mně. Odstraním ji. Máš se výhradně dívat na mě.“ Shane se rozesměje. Není to žádný přelud. Je to ten drzý Chev, který jde přes mrtvoly když něco chce. „Nechápu co tě rozesmálo. Vezmu sekeru a rozštípu ti ji na podpal. Ty Shane vidím tě rád, ale ta vůně z domku už není vůní.“

„Sakra!“ zakleje a s utěrkou v ruce běží do kuchyně. Chev s jemným úsměvem se za ním dívá a pak se rozhlédne po malém domku. Je menší než jeho vila ve Španělsku, ale jemu to nevadí. Nejdůležitější je to, že je tady Shane. Udělá těch pár kroků a vstoupí do domečku. Nadechne se vůně. Nejspíš se něco spálilo a už vidí jak Shane nadává v třech jazycích a vyhazuje něco do koše. Začíná se pochechtávat.

„Nemám něco objednat?“ vytáhne mobil a schválně začne vyťukávat číslo.

„Jestli Cheve zavoláš, neuvařím ti do smrti!“

„Žádná škoda“ řekne laškovně Chev. Shane se zamračí.

„Tím jako chceš říct co?“ Shane podepře si ruce v bok a v očích se zableskne. Chev polkne. Pořád jsou tak chladné. Ne ten teplý odstín jaký tam byl před tou proměnou. Sklapne telefon a vloží do kapsičky. Shane posmutní a otočí se. Bojí se ho. Cítí to. Nepotřebuje ani to vidět v jeho tváři. Stačí... ucítí Chevovy paže kolem svého těla.

„Můžeš mi vařit to chceš. Klidně sním i tu spálenou..  co to vlastně bylo?“ Shane cítí jak se v něm něco uvolňuje. Aspoň se ho dotýká.

„Piada. Tenoučká pizza,“ zašeptá a nejraději by se rozbrečel. Neví nad čím, jestli nad tím, že se ho bojí nebo nad spálenou pizzou.

„Hmm tak mám ji sníst nebo máš tam něco jiného. V telefonu to tak znělo lákavě. Netušil jsem, že umíš vařit.“

„No trochu ano. Něco takového zvládnu. Prostě nebyl čas, abys zjistil všechny mé přednosti!“ otočí se k němu s trochu nuceným úsměvem. „Buď jsem byl v nemocnici, nebo v tvém náručí. To se pak špatně vaří a jestli sáhneš na Lady bird tak já sáhnu na tvoji rodinnou jachtu.“

„Mořskou hvězdu?“ Chev se zadumá a zvedne obočí. „No možná... je velká a pojistka mohl .. bych .. mít novou... těch pár miliónu...“ Shane se dívá jak začíná kalkulovat co by mohl s tím udělat. Nakloní k němu hlavu a políbí. To ho spolehlivě odvede od pojišťovacího podvodu.

„To je lepší,“ zamumlá mu do rtů Chev a začne ho líbat. Dostrká ho k lince a přimáčkne. Rukama mu přejíždí záda až k hýždím. Vytáhne mu svetr a dotkne se jeho pokožky.

„Lepší?“ udýchaně se zeptá Shane.

„Jistě. Už jsem se bál, že se z tebe stane studenokrevný plaz. Víš jaké je to milovat s něčím studeným?“

„Ne snad mně poučíš a pusť. Máme hlad.“

„Jistě mám hlad a jídlo počká.“

„Cheve?!“ výhružně řekne Shane. Chev se podívá do jeho oči. Jsou pořád stejně děsivé, ale Shane by mu neublížil. I když bude to jako spát s nukleární bombou. Člověk nikdy neví kdy vybuchne. Nejistě se usměje.

„Hai, hai,“ zvedne v obraně ruce.

„Tys byl v Japonsku?“ ozve se nedůvěřivě Shane.

„V Japonsku? Proč se ptáš?“

„No to Hai. Nikdy neříkáš Ano.“

Když spíš s vodíkovou bombou rychle si na to vzpomeneš, pomyslí si Chev. „Právě jsem zjistil, že něco takového existuje.“ No až zjistí, že bomba je opět jeho malé vrnící koťátko tak to Ano zapomene. Shane se zamračí ještě víc, když ucítí jeho ruku na čele.

„Nemrač se. Budeš mít tam vrásky.“ Shane se usměje.

„Trochu se bojím ty víš a pojď jíst“ když uslyší zakručení v žaludku.

„Možná se najíme v posteli?“

„Jsi pořád stejně dekadentní.“ Zamumlá Shane celý šťastný, že je tady. „Běž se posadit za stůl“ zdůrazní a rukama ho vystrkuje z maličké kuchyně. Otočí se zpět k jídlu, když uslyší.

„Co to tady předělat na větš...“

„Vypadni a nesáhej mi na moje malé věci.“ Doslova cítí jak sklouzne očima po jeho postavě dolů. „Zas tak malé nejsou“ zabručí Chev a rychle zavře dveře, když Shane se zpožděním hodí hrnek. Musí být opatrný, když slyší jak hrnek se rozbije na střepy. Nechce mu ublížit se svými novými schopnostmi. Vidí doslova těch šest střepů, které dopadnou na zem. Usmívá se a oknem se dívá na malou zahradu.

„Budeš mi muset koupit hrnek.“

„Já. Ne. Tys ho rozbil.“

„Vyprovokoval jsi mně k tomu.“

„Jsi nějak nervní. Nechceš k doktorovi? Zrovna Kobra povídal, že by rád tě vyšetřil...“

„Ani náhodou.“

„.. na mozek...“

„Malá jedovatá zmije...“

„...nějaké poškození a krev...“

„...to je.“ klidně dořekne Shane.

„...pro ty papaláše.“ Dořekne Chev.

„Říkal jsi něco?“

„Říkal jsi něco?“ pronesou oba najednou. Začnou se smát. Má stejný smích jako před proměnou. Stejný kouzelný chraptivý tón a nezměnil se.

„Jen, že by tě Kobra rád vyšetřil a dostal tvou krev. Víš fingování smrti.“ Nabere si jídlo „Shane máš svatou povinnost dál vařit. Sním cokoliv!“ Shane přimhouří oči.

„I šváby? Krev dám.“

„Neeee šváby ne. Tedy pokud nebudu vědět, že to jsou švábi.. hele Shane ty si děláš z chudáka Cheva legraci. Abych nepoužil práva staršího a nedonesl tě...“

„Kam? Červenáš se.“

„Jo za to ty ne. Má to být obráceně.“

„Já ze to Chevíčku nemohu“ líbezně pronese Shane. „Jdeme se najíst a pak tu ukážu domeček.

„Má ten domeček ložnici?“

„Zajímá tě někdy něco jiného?“

„Óóó áno“ přikývne Chev sebejistě. Shane otevře ústa údivem. Chev spokojeně nabere rajčátko a spokojeně žvýká. Božské! Shane s vidličkou v ruce čeká co z toho vyleze. Co ho tak může zajímat kromě ložnice. Chev vychovaně spolkne rajčátko a zářivě se usměje. Je tak nedočkavý a netrpělivý. Je to Shane ať si výzkumy a vzorky ukazují co chtějí. Odkašle si.

„Přece ty Shane.“ Nabere další kousek salátu. Shane se posadí na židli. Nezmění se. Vůbec ne a popravdě ani to nechce. Spokojeně se dívá jak si nabírá jídlo a začne taky jíst.

„Tak to je kuchyň.“ Ukazuje mu po jídle domek.

„Ložnice.“ Upjatě zamumlá Chev.

„Zahrada venku. Je tam krásně s tou levanduli.“

„Shane ložnice.“

„Počkej hned. Obývací pokoj. Malý, ale funkční.“

„LOŽNICE!“ stojí a ani se nepodívá po stole dvou křeslech a koberci v tlumených barvách.

„Koupelna.“

„Zajímavé. Ložnice!“ Zasekl se pomyslí si Shane.

„L...“

„Ložnice.“ Chev najednou ožije. Popadne Shana do náruče. „Jsi moc hubený.“ Šikovným nacvičeným pohybem zavře dveře a nese ho na velkou postel. Hodí ho doprostřed postele. „Už jsem se bál, že bude malá.“ Shane se protáhne. Když tak přemýšlí, tak musí být rád, že některé věci neztratil tou proměnou. Oči mu zazáří, když se dívá jak Chev chvatně ze sebe strhává oblečení. Usměje se a udělá mu prostor, když na něho něco dopadne. Zvedne to a podívá se na to.

„Dnes budeš mým zajatcem!“ Pronese Chev a vezme mu dlouhý pruh z ruky. Shane přikývne. Stejně už zakoušeli divnější věci.

Ráno se Shane probudí jako první a zamžourá do sluníčka. Zvedne se a postaví se k oknu. Dívá se ven do zahrady, která obklopuje domek. Stojí a dívá se ven, když ucítí kolem ramen svalnaté paže Cheva.

„Proč neležíš?“ Shane vezme jednu ruku a políbí ji na hřbet.

„Chci pracovat. Nemohu...“

„Nemusíš. Odpočívej.“

„Cheve. Musím mít nějaké peníze a být vydržovaným...“ nedopoví. Chev přikývne. Dal by mu co chtěl, ale některé věci nejsou možné.

„Co chceš dělat?“

„To co, umím dělat nejlépe. Taky nic jiného neumím. Počkám ještě měsíc a za tu dobu si zřídím identitu.“

„Takže se role změnily. Ty budeš liškou?“

„Ano.“

„Co kdybych tě musel ulovit?“ V hlase se mu ozve pobavení. I Shane se usmívá.

„Takže bych já tě sváděl?“

„Hmm možná“ zamručí s ústy na krku Chev. „Pojď zpět. Pak si můžeme pohovořit. Jen se podívej jaký máš na mně účinek. Rozkošný účinek“ a líbá ho.

„Cítím to.“ Nemusí se dívat, aby zaregistroval Chevovo vzrušení jak se k němu tiskne. Otočí se a obejme ho. Popadne do náruče. „Jsem o hodně silnější“ zašeptá bez souvislosti a hodí ho na postel. V ruce se mu houpe šátek ze včerejška. Chev se začne smát a směje se ještě, když ho svazuje.

„Co říkáš jméno Black?“ povídá Shane o hodnou chvílí a sleduje šátek jak ho lechtá na těle.

„Ne. Je to tak ...“

„Dobře. Tak jak?“ Chev se zamračí a pak se usměje. „Dovolím ti přivlastnit svoji báječnou identitu. Budeš Fox.“

„Cože?!!“

„No ano. Jméno je to známé a zavedené. Budeš mít méně starosti.“

„Ale nezemřel jsi?“

„No a co. Jsem prostě nesmrtelný. Řeknu ti vše co a jak. Jak jsem to dělal. Abys věděl po mně byla slušná poptávka a dobře jsem byl i placený. Řeknu ti teď, když to dělám legálně už to není taková zábava. Jenže to nutkání...“

„To tedy ano“ zavrčí Shane. Dotkne se ho. Vyprávěl mu co se tehdy stalo. „Já vím. Bylo to...“ ucítí Chevovu ruku na svých rtech. „Přijmeš to?“ nahne se k němu s podivným naléhavým tónem.

Shane něco přidušeně řekne a Chev stáhne ruku. „Ano. Budu FOX.“ Chev se smutně usměje. Nostalgicky si vzpomene jak si dal to jméno. Na to jak vzniklo jeho druhé já.

„Děkuji“ zašeptá a přitiskne se ke němu. Položí hlavu na jeho rameno. Cítí se tak nějak zranitelně, ale je rád, že jméno Fox nezanikne, že bude žít dál. Má pocit, že vše co udělal tak nějak.. ale to je jiná minulost. Teď tady vzniká další. Skloní se a políbí ho.

„Budu muset jet. Šéf mi nedal dovolenou.“ Shane se rozesměje nad ublíženým tónem i výrazem Cheva.

„To je tím, že jsi mu nedal žraloka.“ Snad mu ho fakt nedá, když vidí jeho přemýšlivý výraz ve tváří. „Cheve víš ten žralok je moc velký. Nevím kde by se do agentury dal.“ Osobně chtěl by to vidět. Chev se pomalu usměje.

„To není naše starost no ne. Ještě hodinku a budu muset jít. Šéf je kruťas. Máš nějaký nápad co s tou hodinou?“

„No mohli bychom si vyjít na procházku, vyjet na lodi..“ na co čeká? myslí si Shane „..posadit na zahradu...“ Mohutný povzdech Cheva ho zarazí.

„Tvoje fantazie Shane je nulová. Mám lepší nápad!“ Moje fantazie na rozdíl od té jeho nekončí v ložnici, pomyslí si Shane, když  Chev pomalu odhrne pokrývku a skloní k němu hlavu. Ale je pravda, že ta nulová fantazie u Cheva mu vůbec nevadí.

Za hodinu stojí na zápraží a dívá se za odjíždějícím Chevem. Sotva zmizí z dohledu upře pohled na moře zničehonic olověné jako jeho oči. Otočí se a tiše jako kočka přejde k notebooku. Zapne ho a vytáhne adresu. Proč ji vlastně Chev nezlikvidoval, když přešel do agentury? Najede na stránky a začne se probírat vzkazy. Zřejmě smrt Foxe nepřesvědčila moc lidi, když vidí nabídky. Žádný prostředník, nic. Vše elektronicky a jištěné. Jedná nabídka ho zaujme. Dálný východ. Vypátrat jednoho muže. Chvilku přemýšlí a pak odťuká vzkaz. Zavře ho a vyjde na zahradu. Je zvědavý jestli dotyčný-á odepíše. Cítí jak v něm koluje touha po lovu. Někoho najít, někoho ulovit a přesto sedí trpělivě a jen mhouří oči před sluníčkem.

Je to žena, sklouznou mu zpět myšlenky k tomu vzkazu. Zvláštní. Většinou si vraždy lidí neobjednávají ženy. Ty mají v povaze buď samy jednat nebo v záchvatu někoho zabít. Ale z toho vzkazu číší zoufalství, nevyhnutelné. Uvidí. Teď nezbývá než čekat. Sedí na lavičce a vnímá přírodu. Vůní levanduli teď výraznější, slyší něco létat. Zavře oči a dřímá. Přemýšlí jaký bude jeho život. Ochlazuje se aniž otevře oči. Vnímá i změnu teploty. Smutně se usměje. Vše je jen o pocitech o schopnostech. Jak rád by vrátil čas.

Jak rád, by nikdy nevešel ke Kobrovi tehdy do laboratoře a nenarazil tam na toho pološíleného muže. Rychle odešel, ale škoda byla napáchaná. Velmi rychle pochopil, že narazil na něco co neměl nikdy spatřit. A pak se stal stejným jako tamten muž. Jenže něco v něm mu nedovolilo zešílet a proměnit se v chaos. Povzdechne a otevře oči. Je čas se podívat na odpověď.

Zabití. Suma. Jméno.

Dívá se na monitor a na tichou odpověď. Zavře pomalu notebook. Narovná se. Vzrušení projede jeho tělem. Znovu bude lovit. Ráno vyrazí zanechavší vzkaz pro Cheva. Bude mu rozumět jen on.

Letadlo a Dálný východ. Sergej Anton Vorinin. Jméno, které už dávno neexistuje, ale on nepotřebuje jméno. Vystoupí v Hongkongu s batohem přes rameno. Nadhodí si ho na rameně a ponoří se do milionového města. Chladně kalkuluje. Učí se používat ne rozum, ale intuici. Dva dny než plně pochopí co má dělat a čemu důvěřovat. Celou dobu má nějak tendenci se vyptávat, informovat. Chvilku mu trvalo než zjistil, že to nepotřebuje, že vnímá to co loví. Někde ví a musí se podle toho řídit. Prochází městem a zužuje oblast pátrání. Nechápe jak to dělá, ale jeho instinkty neví jak to lépe naznačit se k němu přibližuje.

Mohl by si s ním hrát týdny. S údivem zjišťuje, že ten muž ho nevnímá, ale on ho cítí a nemusí ho ani vidět. Je to až přízračně děsivé. Dívá se na toho muže. Je těsně vedle něho. Stačil by jediný dotek. Odpoutá se jde pryč.

Vysoký plavovlasý muž teď s černýma vlasy. Hrubé kruté rysy a tvrdou linkou rtů. Jeho ruce... cítí z něho krev. Dnes v noci ho zabije.

Stačil dotek a lehké trhnutí a muž zemřel tiše. Ne jako jeho oběti. Dlouze a krvavě. Neví proč je si tak jistý. Cítí tepot města a on vyrazí pryč. Lov skončil a on to oznámí. Ten večer odletì domu. Uvažuje nad tim jak málo se ho to zabití dotklo. Nemá pocit viny nebo něčeho takového. Stal by se přízrakem bez citů? Stal se jim? Ne v duchu zakroutí hlavou. Miluje Cheva, má rád ty co zůstali za nim. Nic to neznamená. Ta vražda nic neznamená.

Zabil jsem ho.

Jedna věta. Jeden vzkaz. Bude mu věřit? Ano. Částka je na kontě. Další den sedí na sluníčku a cítí v dálce Cheva. Má pocit jako by s nim neustále byl.

„Shane“ tichý sametový hlas hodící se do půlnočních zákoutí zahrad.

„Cheve. Děkuji.“

„Za co?“ Shane cítí jak usedá vedle něho.

„Za Foxe.“ Chev mlčí. Oba sedí vedle sebe a Shane vezme Chevovu ruku do své. „Bojíš se mně?“

„Možná malilinkato. Jaké to je?“

„Jaké?“ Shane ztichne. „Je to jako bys to věděl. Instinkt.“ Chev se nadechne. Už si myslel, že mu neodpoví. „Víš kdo to je. Ne podle tváře, ne podle vůně nebo postavy. Je to jako otisk mysli. Jeho osbonosti. Nevím jak to říct. Je to něco jako otisk prstů. Každý má svůj a tys znal ten otisk. Nemůžeš se splést.“ Chev poslouchá. Zní to jako scifi, jako fantasie z nějaké knihy těch pisálků. Jenže není. „Potkal jsi někoho jako jsi ty?“

„Ano.“ Shane ztichne. „Je nás dost, ale ne zas tolik. Potkal jsem ho tam. Bylo to jako jasné slunce v mlžných chuchvalcích mysli ostatních lidi. Stáhl se sotva jsme se dotkli. Šel po někom jiném. Ztratil se.“ Chev poslouchá jeho váhavý hlas. „Jako by postavil si obrannou kuklu, zeď proti mně.“ Shane stiskne Chevovu ruku. I jeho to překvapilo, když ucítil dotek jeho mysli, sklouznutí jeho myšlenek po sobě. Zpanikařil, ale pak nabyl rovnováhu, když se ta podivná mysl ztratila. Byl tam déle než on, ale už se nepotkali. Jen na pokraji vědomí si sebe uvědomovali. Povzdechne si. Je to až moc. Bude se ještě muset hodně učit.

Sedí a vyhřívají se v paprscích podzimního sluníčka. Chev se k němu přitiskne.

„Nevadí mi to. Jsi můj. Věděl jsem to od začátku." Shane si povzdechne.

„Řekni to ještě jednou!“

„Copak mám říct?“

„Ty víš.“ Shane má pocit, že to co řekl a teď jeho slova... je to jako z jiného světa. Už se o tom nebudou nikdy bavit a Chev je Chev a on může být rád, že ho přijal takového jakým je. Vůbec může být rád, že ještě něco cítí.

„Jsi můj“ zašeptá mu do rtů. „Hmm víš, Shane ten tvůj domek...“

„Ani náhodou.“ Chev se zamračí. „A ne, že se jednou vrátím a najdu tady díru se základy.“

„No dovol, Shane. Jak si o mně můžeš myslet něco tak hrozného!“ Chev vykřikne a otočí se naštvaně od něho.

„Postel, povlečení po babičce, oblečení...“ vypočítává Shane s rošťáckými jiskřičkami. Chev se nadechne a pak mu zavře ústa polibkem.

Interní oběžník:

Nájemný střelec přezdívaný Fox se objevil. Všechny informace do sekce 6.

„Andreo!“ zařve šéf.

„Johne?“ Andrea sklouzne na papír. „Myslíte si? Chev byl v Mosambiku.“ Neurčitě řekne.

„Já vím. Zjistit kdo to je!“ Andrea přikývne. Někomu to hodí na krk. Přece jako sekretářka samotného šéfa oddělení nebude vyšetřovat takovou věc. A ono se to nějak protáhne. Sedne si za stůl a přemýšlí co má udělat. Jednoduše počká. Vytáhne klávesnici a zamžourá do obrazovky. Musí něco sesmolit. Natáhne prsty a už píše.

Je to půl roku co přijal identitu Fox a za tu dobu vykonal spoustu práce. Shane se usměje na letušku v Economic classe v letadle společnosti Delta směr New York – Londýn. Zavzpomíná jak seděl v první třídě a spal a pak vedle něho se objevil Chev.

Vyřídil jednu menší práci pro jednoho muže a je spokojený. Posune si na nose sluneční brýle. Je to lepší v kontaktu s obyčejnými smrtelníky.  Jedině Chev je snese. Jenže poslední dobou mu dělá starosti a to jeho Hai je tak neobvyklé. Možná by ho měl objednat u Kobry. Zadumá se. To bude nejlepší.

Stejně půlka agentury to ví. Jestli to ví Kobra, ví to šéf a jestli ví to šéf ví to Andrea a pak to ví taky Aiko a od ni Max... kde se ztratilo vůbec tajemství? A jeho rodina taky neřádila. Prostě Chev to zas trochu přepískl, ale musí uznat stýská se mu po MI5. Pracovat na vlastní pěst je vzrušující a má taky více peněz, ale chybí mu to. Chybí mu Aiko, Thomas i ti technici a další a dokonce i Andrea s šéfem. Jestlipak ji už představil své matce?

Poslední dobou začíná přemýšlet, že by se rád vrátil. Jenže je mrtvý. Samozřejmě oficiálně je pod drnem. Možná  by, ale Chev mohl něco udělat. Zeptá se ho. Ne bude lepší, když o něm nikdo nebude vědět. Je takhle v bezpečí nejen on, ale i Chev. Kdo ví co by ti nahoře mu mohli provést.

Za dvě hodiny spánku přistává na Heathrow. Oči okna do duše, když se dívá do příjemných modrých očí letušky. On své zakrývá. Je mu tak nějak smutno. Zaplatil hodně za schopnosti. I když ho pořád zajímá jaké by to bylo, kdyby měl je rozvinuté tak jako tamti.

Říká jim tamti. Lovci lidi jim neříká. Lov lidi, ale přitom je tak výstižné. Vystoupí do lezavého počasí a přemýšlí jak v New Yorku bylo krásně. No je to jeho země. Mohl by odejít kamkoliv, ale...

„Vítej Shane!“ Uslyší Chevův hlas. „Pojď mám tady auto.“ Chvilku jdou a pak Chev si povzdechne.

„Co je?“

„Ale už tě nemohu ani překvapit. Věděl jsi o mně.“ Shane se zardí. Věděl, ale...

„Nevěděl.“

„Hezky lžeš.“Otevře dvířka auta a oba nastoupí.

„Hele Cheve jak to, že můžeš tady parkovat? Nešlo by to pro mně taky udělat?“

„Nejdřív bys musel mít před svým jménem nějaký přídomek a pak hodně peněz.“

„Aha.“ Chev se začne usmívat nad jeho zklamaným výrazem.

„Jedeme do domečku. Jestli chceš můžeš spát.“ Řekne tiše Chev. Shane ztuhne. Jak dlouho nespal. Čtyři dny? Když loví nepotřebuje moc spánku. Rty se mu trochu zkřiví a přikývne. Položí si mu hlavu na rameno a za chvilku spí. Chev ho obejme a pohladí.

Dalo by se říct, že je superman a zatím... když není s nim. Shane ho potřebuje a on je rád. Moc rád. Tiše se usmívá a pozoruje krajinu z okénka auta. Dívá se na reklamy, na ostatní auta a má pocit, že se nic nezměnilo. Nic. Jenže poslední dobou se mu Shane zdá nějaký rozrušený a smutný a on z něho nemůže vydolovat co mu je. Možná když si vyjedou na Lady bird mu to uprostřed moře řekne. Na pobřeží by mělo být pěkné počasí. Jednou rukou ho automaticky hladí a ani o tom neví.

Dnes si vzal volno a stráví ho se Shanem. Bezostyšně lhal šéfovi a má pocit, že to šéf odhalil. Jenže agentura bez Shana může jít k šípků. Už se mu pokoušeli strčit jako partnera tři chlápky a jednu ženskou. Jednoduše se zasekl a ani s nimi nevyšel z kanceláře na chodbu. Dobrou hodinu pak poslouchal přednášku téma Chev a Shane a Chev potřebuje partnera a na konci poslouchal dodatek ala Chev a Dobro agentury.

„No jo. Šéfe, ale já prostě ten byl malý. Nehodí se ke mně a ženy nikdy nemám je rád to víte a tamten byl plešatý a ten třetí...“

„Byl v pořádku!“ vpadnul mu tehdy šéf do řeči.

„Eeee měl velké nohy.“ Vzpomněl si. Šéf otevřel pusu a zas zavřel.

„Cheve tohle hraničí už se vzpourou. Já snad si vzpomenu kým jste býval!“

„Klidně.“

„Protáhnu vás pod kýlem!“

„Hmm.“

„Vytáhnu devítiocasou kočku po dědečkovi!“ zařval na něho.

„Váš dědeček byl admirálem?“ Zvědavě se tehdy optal.

„Vypadněte!“

No jo udělal jsem to. Vzpomene si na poslední kázaní. To bylo s tou ženskou. Shane se zavrtí a uloží se do lepší polohy. Už tam skoro Shane budeme. Pořád má tendenci se o něho starat. Zřejmě to bude dělat vždy. Hladí ho a poslouchá jeho tichý dech. V zrcátku zachytí nic neříkající pohled svého šoféra. Platí ho dost a zná ho od dětství. Nikdy nic neřekl.

„Shane jsme tu.“

„Já vím a nekřič tady“ povzdechne si Shane.

„Spal jsi vůbec?“ optá se zatímco šofér drží otevřené dvířka a dívá se na moře.

„Trochu ano“ přizná. „A pak bylo mi tak dobře.“ Zvedne se a zašátrá po brýlích.

„Tady.“ Chev je vytáhne z kapsy a podá mu je. Shane chvilku zírá na ne a pak si je nasadí.

„Jsi dokonalá chůva.“

„A že ano?“ potěšeně se rozzáří Chev. Konečně si toho všiml. Vystoupí. „Přijeď zítra ráno.“ Šofér přikývne, zaklapne dvířka a za chvilku vyjíždí pryč.

„Shane nechceš si vyjet na moře?“ Shane se překvapeně zastaví. Chev i když má pocit, že ho zná, tak ho neustále něčím překvapuje. Měl za to, že ho hned zatáhne do ložnice a on navrhne projížďku.

„No ano. Rád.“ Zadívá se na nádherné počasí pro plachtění. Jako by si ho Chev objednal. „Cheve už jsi zjistil jak podplatit počasí?“

„Ne to ne, ale meteorology ano.“ Zasměje se. Za půlhodiny už oba jsou na Bird lady a s větrem ve vlasech plachtí. Rozumí si dokonale a tak není potřeba slov. Chev se otočí na Shana a vidí jeho spokojenost. Nakonec zpomalí až skoro zastaví a nechají ji pohupovat se na moři. Vytáhne termosku s černým čajem, který tolik miluje Shane. Podá mu kelímek a odhrne si spadle vlasy z čela. Neví jak začít.

„Shane“ načne váhavě.

„Stalo se něco?“ když zaslechne jeho váhání. Chev se napije a pak obejme rukama plechový hrnek. Shane se podívá na jeho námořnický svetr a teplé kalhoty vše v černém. I on je oblečený podobně jen do šedého.

„Víš poslední dobou nejsi to ty.“

„Přece víš, že ta...“ začne.

„Nemyslím tu proměnu. Něco ti chybí. Nejsi šťastný. Prosím...“ Shane se zarazí a odvrátí se od něho. „No tak Shane neodvracej se ode mně a řekni to. Můžeme to spolu vyřešit.“ Skoro křičí. „Buď mi to řekneš nebo odejdu.“ Polkne a vytřeští oči. Shane se otočí. Myslí to vážně?

„Neodejdeš.“

„Nebuď si tak jistý. Zvládnu to“ zamumlá. Neví jestli odchod nebo pak život bez Shana. Co by asi bez něho dělal? To co před ním? V duchu se otřese.

Shane si povzdechne. Byl by toho schopen. „Chybí mi agentura. Devět let u ni je devět let a i přes některé podrazy... ty úkoly. Víš ´Fox´, promiň není to úplně ono.“ Chev si oddechne. Tak to ho trápilo. Začne se usmívat.

„Jen tohle? To se dá zařídit!“ Vyhrkne šťastný a začne přemýšlet jak na to. Vstane a nevšímá si loďky a prudce ho obejme. „Zařídím ti to, i kdybych musel svrhnout vládu“ šeptá mu. Shane zatím se snaží udržet rovnováhu a nespadnout i s tím maniakem do studeného Atlantiku. Co zas to udělal? Jednou to Chev přepískne a skončí opravdu v Atlantiku. Jenže bez něho a s kulkou v těle. Vnímá jeho objetí a teplo. Očima olověnýma jako moře při špatném počasí se dívá někam za něho do dáli.

Druhý den Chev odjíždí v dobré náladě jako už dlouho ne. V autě za řidičem přemýšlí co má všechno udělat a hlavně jak to zařídit. Trochu dřímá jak je unavený. Ty noční hrátky s Shanem ho dovedou vyčerpat, ale co by neudělal kvůli němu. Nenápadně si zívne. Přece jen to nemusí dávat najevo svému okolí co dělal v noci. Takže první co musí udělat je zavolat jistému manželskemu páru v laboratořích. Mozek mu žhne kalkulací a netrpělivosti. Jen doufá, že šéf nebude mít nějaký geniální nápad jak odvést jeho pozornost jiným směrem.

"Cheve, odpoledne představím vám nového partnera a doufám, že ho uvítáte ne když už s otevřenou náručí, tak aspoň polootevřenou. Rozumíte mi."

"Hai." Šéf se zamračí. Je nemocný?

"Vy  jste byl v Japonsku?" starostlivě a nechápavě se ozve šéf.

"Ne. Proč?" Pro změnu se podiví Chev.

"To Hai je u vás tak neobvyklé. A tomu že nic nenamítáte proti novému partnerovi."

"No jo" zabručí Chev nepřítomně. V duchu si přehrává malý problém v jedné nejmenované laboratoři. Rozhlédne se po velké pracovně svého šéfa. Nebude jeho starost co s tím udělá až to doručí. "Mohu odejít?"

"No ano" zabručí šéf. Něco se stalo a on chce vědět co. "Pošlete sem Andreu."

"Pane." Tiše zavře dveře.

"Sledujete ho."

"Jistě pane." Zavře za sebou dveře. Šéf se dívá na dveře a přemýšlí co se asi stalo.  Snad nic ne se Shanem. I tak je to podivné, že o sobě nedává znát. Mohl přijít aspoň na návštěvu. Ale i tak poslední dobou jsou to samé starosti a ještě k tomu ten Fox. Kdo to jen může být. Nikdo nic neví a to ho zneklidňuje. A teď Chev  s tím souhlasem.

Nějaký partner. Ne on má už partnera a bude jeho jediný. Když tak ho dá odstranit. Staly se už divnější věcí, myslí si zatímco vytahuje z kapsy telefon.

"Paní Sarah Lachlen?"

"Ano. Pan hrabě? Jak jste..." taktně se odmlčí. Potřebuji pro své miláčky peníze a ten muž je má. Dychtivě čeká odpověď.

"Odpověď zní ano, ale něco za to chci." Vysvětluje svoji podmínku. Cítí z paní Sarah neochotu.

"Tak dobře, ale oni nejsou tak ve skutečnosti naši. Musíte..."

"Nebojte miluji konspiraci. Oba dostaneme to co chceme. Děkuji." Zavře telefon a pozdraví Aiko. Ta ho plouživě mine. Chev se po ni udiveně podívá. Že by hádka s Maxem? No není to jeho starost. Jeho starost je jak se zbavit odpoledne nezvaného partnera. Stiskne rty a jde do své kanceláře. Nevšimne si za sebou pár lidi co ho sleduji.

Odpoledne nervózně postává před dveřmi kanceláře šéfa. Upraví si oblek a vejde do kanceláře Andrey. Podá ji gerberu.

"Dnes žádná růže?" laškovně pronese Andrea.

"Jaký je?"

"Fešák" zašeptá uctivě.

Chev se zachmuří. "Jdu do jámy lvové!" Pokusí se o žert. Jde dovnitř a jedním mrknutím na postavu před sebou si uvědomí, že šéf nejspíš udělal nábor v modelingové agentuře. Usměv mu ztuhne. Tady sotva se na něco vzmůže. Je opravdu kus a nebýt Shana možná...zatvrdí se. Šéf se usmívá nad jeho výrazem. Konečně bude mít Chev partnera na kterého si nemůže stěžovat.

"Těší mně Bryan Lastovic." Cizinec? Chev je překvapený. No Shane je taky napůl Ir a on měl francouzské předky. Ale i tak nechce ho. Nadechne a pod pohledem šéfa sklapne.

"Všechno ho Cheve naučíš. Ukážeš mu agenturu. Stejně jako kdysi tobě Shane. " Chevovi se zvlní rty malým úsměvem. Jako když ho učil Shane? Proč ne?

"Těší mně. Chevalier la Varenne. Pojďte. Měl jsem vynikajícího učitele." Vezme ho za ruku. Budu muset to všechno uspíšit.

Koncem týdne. Nevydržím to!

"Shane miláčku musím si něco zařídit. Mám nového partnera...Co?...Ne přece víš...Shane! Budu se červenat!... Dělám to kvůli naší budoucnosti, Shane..." Chev se mračí na telefon a na všechny lidi, které potká na chodbách agentury. Dneska se konečně pana dokonalého zbavil. Asi dá opravdu přednost panu nedokonalému. Poslouchá co mu vypráví Shane. Usmívá se. Tenhle víkend to provedou. On a manželé Lachlenovi. Všechno zařídil a čeká se už jen na něho. Doručí zásilku hned v pondělí. Nebude to hračka, ale co by pro Shana neudělal. Zavře telefon, když slyší, že domluvil a jde ven.

"Cheve!" Chevovi ztuhne usměv. Nikdo se mu neodvážil takto říkat. Ne pokud mu to nedovolil. Otočí se chladným pohledem na svého nového partnera. V pondělí se ho zbaví. Klidně by obětoval na to celý svůj majetek. "Co kdybychom někam vyrazili? Máme víkend před sebou a mám pocit, že mně nemáte rád." No ne on to uhodl, pomysli si Chev nad jeho řeči. "Slyšel jsem, že vaším partnerem byl Shane Draven. Ale taky je to zrádce."

"Kdopak to povídal?" Zabiji oba dva, zatmí se mu nad slovem zrádce. Nejraději by mu setřel úsměv ze rtů. Počkej na pondělí! "Bohužel já nemám čas. Rodinné záležitosti." Odvětí se vší noblesou aristokrata. Bryan zrudne. Cítí jeho převahu. Dívá se jak odchází. Slyšel pověsti, že je na chlapy.

"Teplouš!"zamumlá. Otočí se a jde pryč. Nemá rád chlapy, kteří spí s muži. Nemá ho rád. Je tak divný ano nenormální. A ten týden to bylo jedno velké mučení a ostatní v sekci se na něho dívají tak podivně. Klidně mohou. Usměje se na jednu ze sekretářek a cítí jak si ho obdivně prohlédne. Dává si na sobě záležet.

"Pomalu! Je to živé!"zamumlá nervózně malý muž s prošedivělými vlasy, na nose brýle v zlatých obroučkách. Vedle něho stojí rusovlasá žena s pěknou figurou. Chev se na ně podívá. Nikdy neviděl tak dva rozdílné lidi, ale podle toho jak se na něho dívá ho opravdu má ráda.

Jeden z mužů něco zabručí a je slyšet šplouchnutí. Všichni ztuhnou a bojí se jen dýchat. Chvilku poslouchají, ale z velkého vaku se už nic neozývá.

"Hotovo a já vám moc děkuji."

"Bude se mít dobře?" zašeptá znepokojeně muž. Sarah se ho dotkne.

"Bude neboj se, drahý." Ten si povzdechne." Jsou pro něho všechno stejně i pro mně,“ pronese tlumenně paní Sarah, ale Chev vidí, že i její muž pro ní znamená hodně.

Stejně jako pro mně Shane, přemýšlí v autě a jede za náklaďákem. Doufám, že bude mít šéf radost. Je neděle večer a on si zívne. V tuto dobu by se pokoušel svést Shana všemi možnými způsoby jaké zná. Takhle jede za tým malým překvapením pro šéfa.

Tiše jedou a zastavují jen na výjimečných zastávkách.

Dostat se na tu základnu nebylo nic lehkého a teprve manželé Lachlenovi ho tam dostali. Odvézt tu vzpouzející nebezpečnou věc bylo ještě horší. Dala jim všem zabrat stejně jako profesor přes biologii a genetiku. Pořád naříkal, ale když Chev viděl jak tu věc má rád docela ho chápe. Věc - dá se to taky tak nazvat. Nebo je to další vývojový stupeň živočichů?

Ráno všichni se zastaví na kávě. Jsou na předměstí Londýna a oni se musí dostat k paláci do sedmé. A i tak neuniknou pozornosti ranních ptáčat z agentury.

"Ještě počkejte!" přikáže řidiči nákladního auta a třem dalším mužům. Tiše přikývnou. Jsou zvykli poslouchat. Vojáci! ušklíbne se Chev a dívá se jak k němu jede policejní auto.

"Rusty" řekne tiše. "Můžeš použít ten svůj majáček a dostat nás k Temži za..." podívá se na hodinky "...padesát minut?"

"Nemožné!" Povzdechne si. "Zkusím to."

"Díky. Máš to u mně."

"To taky doufám!" řekne Rusty v autě kolegovi a zapne maják. Celá kolona vyrazí k paláci agentury.

"Díky," ještě jednou řekne Chev a rozloučí se s nim. Potkali se za dost podivných okolnosti v uličkách temného Londýna a Rusty je mu zavázán. Má rád lidi, kteří mu něco dluží.

"Tak chlapi do toho! Povedu vás!" Dívá se jak vykládají jeho poslední pokus se zbavit svého momentálního partnera a nastolit původního. To co tady má těžko někdo přetrumfne. Jdou ke vchodu do agentury. Podívá se po ztemnělých oknech a jen ti nejzarytější lidi ještě nebo začali už pracovat.

"Stát! Ale dobrý den, hrabě. Co to máme? Víte, že nepovolené návštěvy nevpouštíme dovnitř."

"No tak chlapi. Jen něco nesu malého. Podívejte se na to sami." Jak to uzří pustí ho.

"Viděl jsi to?"

"Jo naposled ve filmu!" vydechne druhý strážný.

"Taky a  zůstalo po tom hodně krve."

"Přesně!" Oba se dívají za Chevem a jeho svitou. Tady už zažili ledacos, ale tohle...

Chev zatím pyšně vede ostatní k šéfovi. Nevnímá tiché supění za sebou a má rozjařený obličej. Konečně všechno zas půjde tak jak je zvyklý. Nemá rád, když něco nejde podle něho a on tady už dost trpěl. Tahle malá věcička snad všechno vyřeší a kdyby ne... vždy může začít stávkovat.

"Dobré ráno Andreo! Není venku krásně?"

"Cheve, šéf má někdy pravdu, že byste si měl pořídit brýle."

"Ale no tak brýle nepotřebuji a něco nesu malého tomu vašemu miláčkovi." S lehkým úsměškem pozoruje jak Andreiny líce se zbarví do červená.

"Běžte vy hulváte a co vlastně mu nesete?" Chev pokyne rukou ostatním a dívá se jak Andrea bledne. "Vy jste se zbláznil. Vím to určitě." Uhne se kam až může a dívá se jak Chev klepe na dveře šéfa agentury. Dívá se na loužičku, která ... plesk a Andrea se chytne za srdce. Ono je to tam fakt. To čím vyhrožoval. Bezmocně se dívá jak vejdou k jejímu šéfovi a posadí se na svou židli. Přece jen je zvyklá ne teroristy, na zabijáky, na všechny potíže, ale tohle mít za sebou. Rozechvělými prsty vezme pilníček a pak ho odloží. Nakonec vyhraje zvědavost a nenápadně si pustí interkom. Dveře od kanceláře zavře. Bude mít první řadu a přece bezpečnou. Nakonec se začne usmívat.

"Dobré ráno, pane! Nesu vám úplatek!"

"Ticho nebo všichni budou vědět, že se dám upl... co to je Cheve?!" Podezřívavě řekne a zvedne se ze židle. Chev nejdřív vezme síťku a vytáhne pirani z jejich akvária.

"Jsou doufám nakrmené!"

"No ano," hlesne šéf znepokojeně  a dívá se jak Chevův úplatek se stěhuje k normálním rybkám.

"Tak do toho akvárka!" Chlapi pokrčí rameny a šoupnou ho do akvária.

"Pane bože!!!" vykřikne šéf úžasem  a napůl se zvedne od stolu.

"Tak toto je Bob. Nefalšovaný genetický zmutovaný žralok z jedněch..." odkašle si "...nejmenovaných raději laboratoří. Je menší, dravější a zároveň snáší jak sladkovodní tak i mořskou vodu. Může žít v obou." Dokončí proslov a zadívá se na šokovaného šéfa, včetně Andrey, která spustila nohy ze stolu a otevřela dveře.

"Bum!" Všichni se zadívají jak žralok narazil tupým nosem do akvárka až vyšplouchla voda. Šéf se posadil a bezmocně se dívá na spokojeného Cheva a na malého žraloka jménem Bob.

"Můžete mi jako říct co s ním mám dělat?"

"To já nevím to je na vás." Chev se otočí bezelstně k šéfovi. "Já jen potřebuji menší věc." Šéf zavře oči. Tak jak si to myslel. Zvedne sluchátko a chce vytočit psychiatrickou pomoc. Hezky řečeno pro blázinec. Chev se prostě zbláznil.

"Má hlad. Proto tak vyvádí. Můžeme mu dát nějaké rybičky z toho druhého akvárka?" Uctivě se optá jeden z mužů, který přinesl Boba do pracovny. Chev mu podá síťku. Ten ji vezme a jde vylovit ryby pro Boba.

"Tak dost!" vykřikne šéf a zvedne se. Všichni se zarazí. Andrea si povzdechne. Už se rozhodl a ona bude muset doma krmit žraloka.

Šéf zatím přistoupí k akvárku. Zírá upřeně na toho malého zmutovaného žraloka bílého. Co na to říct ... je prostě nádherný po všech stránkách. Nikdy se mu nesnilo... má doma jedno nepoužívané akvárko. Bude jistě potřebovat větší, ale ...

"Vypůjčím si ty muže, Cheve." Ten přikývne. Žralok Bob vyhrál. Šéf si povzdechne. Něco takového by neodmítl ani papež a on není svatý. Copak za to bude chtít? V tu chvílí se ke sklu přitiskne malá žraločí hlava. Šéf s Bobem se na sebe dívají.

"Ťu ťu ťu!" zaklepe na sklo potěšeně. Chev se houpe na podpatcích sám se sebou spokojený jak dobře to zařídil. Bob vycení zuby. "Jste ďábel Cheve nebo anděl. Nevím to určitě, ale jednou na to přijdu!" povzdechne si šéf.

"Můžete ho vyndat z akvária? Postěhuje se jinam. Tohle je pro něho malé."

"No víte, jedině, když bude nakrmený." Jeden z mužu přešlápne z nohy na nohu.

"Andreo objednejte... ji normální ryby?" Jeden z mužů přikývne. "Tři kila ryb. Je jedno jakých. " Sundá prst z tlačítka interkomu. Andrea si povzdechne a natáhne se pro sluchátko k telefonu.

"Prosím vás můžete dělat společnost mé sekretářce? Myslím, že je trochu v šoku z toho překvapení." Ti přikývnou a odejdou k Andree. Šéf pokyne rukou ke křeslu.

"Tak co se děje Cheve? Co po mé maličkosti chce pan hrabě?" Chev trochu zrudne. Má tak nějak divný pocit. Poprvé od té doby..

"Chci, aby se Shane vrátil do agentury a jako malou připomínku ehm sehnal jsem vám tuto malou rybičku." Dořekne a v tu chvílí Bob narazí čumákem do akvária.

"Pokud vím je mrtvý. Nechápu jak mohu zaměstnat mrtvého. Poradíte mi snad?" Bože ten Chev je schopný všeho jen, aby byl s Shanem. Chev chvilku studuje psací pero na stole.

"S nikým nejsem schopen pracovat to za prvé a za druhé Shane teď má schopnosti o kterých se nám zdá. A za druhé četl jsem oběžník."

"Oběžník? Co ten s tím má... neříkejte, že Shane je Fox!" Je a nemusí ani se dívat do Chevova obličeje. "Zbláznili jste se nebo co? Rozhodně blázny nechci mít ve svých řadách zaměstnanců." Ježíš ti ho přivedou do hrobu. Určitě.

"Ryby, pane!" Šéf se zvedne a vezme tašku z ruky Andrey. Zavře dveře a přejde k akvárku. Vytáhne rybu a hodí ji do akvárka.

 "Jej!" jen ze sebe dostane, když vidí jak do sebe Bob dostane rybu. Hodí znovu. Chev se dívá jak krmí Boba.

"Takže pane" naznačí jemně, ale šéf neslyší. Krmí žraloka a přemýšlí co by se mohlo stát pokud nepovolí Chevovi Shana. Ať si říká co chce je to mocný muž se známostmi. A on chce být v čele sekce se svými rybičkami ještě hodně dlouho. Jenže zas nasadit si Shana k sobě nazpět do agentury je dost ošidná věc. Změnil se a hodně. Když chtěl zabít Cheva a on mu může říkat co chce stejně výsledek bude stejný. Lovec. Zas na druhou stranu vyřešilo by to mnohé kdyby Shana přijal. Chev by měl partnera a on konečně agenta. Jeho sekce by přestala být pro smích. Zaloví pro poslední rybu a drží ji těsně nad akváriem. "Chñap!" a ryba líně skončí v žaludku Boba.

"Zítra ať sem přijde. Dohodneme se." Zkusí to. Spolehne se na agenturu. Pokud přijde bude to dobrý pokud ne má strach.

"Ale..."

"Ne chci ho mít tady. Co si pak bude dělat je mi jedno."

"Shane je mrtvý. Nebylo by lepší..."

"Vím to. Některé věci jsou...a vypadněte. Podmínku znáš a ještě něco... ten agent budeš se mu věnovat. Slyšel jsem stížnosti."

"Jaké? Jen mu dávám stejný výcvik jako Shane mně." Šéf se zamračí. Nesnáší lidi, kteří si stěžuji a o tom, že tohle udělal Shane Chevovi nic nevěděl. Takže milý Bryan je u něho napůl odepsaný.

"Dobře. Zítra budete oba tady nebo taky ne. Je to na vás a pošlete mi ty chlápky sem. Nejsou vojáci?" Dívá se jak Chev se zardí. Bože on ukradl žraloka z vojenské výzkumné laboratoře. Zná pravdu: Je to cvok. Chev se raději odklidí.

"Nebojte nebudou ho postrádat. Určití lidé ho odepsali jako ztrátovou položku!" Pousměje se, ale raději zmizí, když zaregistruje jak se šéf nadechuje k odpovědi. V andreině kanceláři narazí na Andreu obklopenou vojáky. Pohybem je pošle dovnitř.

"Díky moc." Ti jen přikývnou a vejdou dovnitř, aby vystěhovali žraloka Boba pryč. "Andreo kdo se tu dobývá?" Kývne ke dveřím  Ta pokrčí rameny a jde je otevřít. Do dveří vpadne jeho nový partner. Chev vycení zuby v žraločím úsměvu. Andrea vytáhne pilníček a přemýšlí čím Shane Cheva trápil druhý týden výcviku. Jo zbraně si po chvilce vzpomene. Má se na co těšit. Ani Shane nedosáhl takových výsledku jak Chev. Co ví je nejlepší střelec na vzdálenost v agentuře za posledních patnáct let.

Večer po náročném výcviku Bryana jede k Shanovi. Bude to pro něho překvapení, ale má dobrou zprávu. Jen jestli bude chtít na tu podivnou podmínku přistoupit. Jede rychle, ale bezpečně a těší se. Zaparkuje a chvilku jen sedí. Shane už o něm určitě ví. Vystoupí a jde k vchodu domku. Budou zas šťastní. Usmívá se a v ruce nese kufřík.

"Cheve děje se něco?" optá se ve dveřích Shane. Ne usmívá se. Chev ho obejme a přitiskne ho k sobě.

"Můžeš se vrátit."

"Kam vrátit?"

"Do agentury."

Shane si sedne na židličku na chodbě. Neví jestli má být rád nebo ne.

"Nejsi rád?" úzkostlivě se optá Chev a klekne si k němu. Pohladí ho po tváří. "Já jsem a moc rád."

"Cheve .. nevím co říct. Nečekal jsem to. Co jsi musel za to dát?" optá se v žertu. Ach ne už zase uplácel šéfa nějakou rybou nebo novým akváriem?

"Nic moc. Maličkost. Ale má jednu podmínku." Chev vstane a zavře za sebou vchodové dveře. I Shane vstane a oba přejdou do obývacího pokoje. Chev se svalí do svého oblíbeného křesla.

"Jaká podmínka Cheve?" Shane je znepokojený a přechází sem a tam.

"Zítra musíš se osobně dostavit do agentury."

"Ne. Je to příliš velké riziko. Šéf sice o tom ví, ale ostatní... roznese se to."

"Já vím. Proto jsme přinesl toto." Vstane a přejde na chodbu. Vezme kufřík, který tam položil a přenese ho do pokoje. Otevře ho. "Stavil jsem se cestou k tobě u maskéru. Byli rádi, že mi ho mohli poskytnout."

"Rádi? Oni?" skeptický pronese Shane.

"Ano. Pokud se zbaví mého současného partnera budou nesmírně spokojení. Pravda je, že mi ho půjčili pod podmínkou, že se ho zbavím. Shane prosím on je hrozný!" Klekne si a sepne ruce. Shane si povzdechne a obhlíží líčidla a paruku. Nemá rád tuto složku své práce a je rád, že to nemusí ne nemusel příliš často dělat.

Přemýšlí jestli to má udělat nebo ne. Přece jen je to riziko. Sice se svými novými schopnostmi by měli co dělat, aby ho dostali, ale je tu Chev. Co když dostanou jeho? Zavře kufřík a Chev poklesne na duchu. Nepůjde.

"Dobře zkusím to." Chev vyskočí a bouřlivě ho obejme. Posévá jeho obličej, vlasy a odhalený krk polibky.

"Jsi poklad, jsi..." nadšeně ho líbá. "A můžeme jít do ložnice." Vezme ho do náruče. Je spokojený. Konečně jde všechno tak jak to má jít.

Ráno po tom co se Shanem důkladně pomiloval ho začíná líčit. Vzpomene si jak ho tomu umění učil. Brrr to byla hrůza. "Tak si vzpomínám jak jsi mně tam poprvé zavedl a pak pokoušel nacpat do žlutých šatů nějaké tanečnice." Shane zamrká.

"To si ještě pamatuješ?"

"Zářivě žlutá mi vůbec nesluší."

"Takže kdyby to byly zelené jako tvoje oči..."

"Jo nejspíš bych si je oblékl." Oba se začnou smát. "Nesměj se nebo ti rozmažu tu barvu." Shane zmlkne, ale pořád se usmívá. Chev skončí a dá před něj zrcadlo.

"Vypadám jako maškara po půlnočním dýchánku na hřbitově."

"No právě! Shane nechodí na dýchánky o půlnoci. Dokonalé. Nikdo tě nepozná." Chev má pravdu. Je bělejší než mrtvola ve vápně. Vezme hnědé čočky a nandá si je. Změna je dokonalá.

"Bože stvořil jsem neatraktivního cizince. Brrr. Hnus!" Chev raději odloží zrcadlo a podá mu oblečení z charity. Shane se ušklíbne. Vypadá fakt děsně. Jestli ho někdo pozná...

Oba nasednou do auta a rychlou jízdou se blíží k Londýnu. Dvě hodiny mlčenlivé jízdy. Jak Chev tak Shane přemýšlí o tom co se stane pokud šéf nakonec nepřijme Shana zpět. Teprve Chev se zeptá na to těsně před Londýnem.

"Co když tě nepřijme?"

"Tak budu dál Fox" pokrčí rameny Shane. Chev stiskne rty.

"To asi nepůjde."

"Jak to?" Chev váhá.

"Nic jen jsi udělal stejnou chybu jako já."

"Cože? Děláš si legraci, že."

"Ani ne Shane. Bohužel zabil jsi někoho koho jsi neměl."

"A jdeš po mně ty, že." Shane se rozesměje.

"Dávej pozor na masku a ne já po tobě nejdu. Dostal to někdo jiný na starost." Shane se přestane smát.

"Kdo?"

"Hádám, že včera to šéf zjišťoval. Je to docela čerstvé. Jsme tady." Oba se zadívají na budovu, která se jim oběma stala osudem. Sedí a přemýšlí.

"Jdeme ať to mám za sebou." Chev přikývne a vstoupí dovnitř.

"Dobrý den hrabě. Poslední dobou chodíte do práce brzy. A kdo je s vámi? Není nemocný? No tvůj  šéf  říkal o té návštěvě, tak běžte." Oba jdou a Shane trochu nervozně.

"Ahoj Shane nejsi nemocný?" řekne Thomas s kruhama pod očima, bagetou v puse a šálkem kávy v ruce. "Konečně jsi zpět. Musím makat. Sleduji jednoho chlápka v Soho." Shane s otevřenou pusou a Chev se za ním němě dívají. Chev se podívá blíž na Shana. Jak ho poznal? Dal by ruku do ohně, že by ho nepoznala vlastní matka.

"Ty jsi zpět. Oba moji miláčci jsou zpět!"Vykřikne postava v přiléhávé sukni a svetru. Obejme bouřlivě Shana a dá mu pusu. "Něco hezkého zas pro vás dva napíšu uvidíte. Musím běžet papapa" pošle jim vzdušný polibek.

"Nebyla to..."

"Jo byla" suše pronese Shane. “Tvoje maskování je k ničemu. Jdu zpět."

"No tak Shane když jsme dorazili až sem, tak nepůjdeme přece nazpět."

"Tak mně vysvětlí jak to, že všichni..."

"Ahoj."

"Aiko?! Ty taky?"

"Co jako? Ahoj Shane. Představte si, že mně Max požádal o ruku."

"Tak to přijmi" řekne Chev.

"No jo, ale ty nespíš s bouchačkou pod polštářem. Abych se bála, že v tom nevhodném okamžiku vystřelí."

"Tak si ji pověs na čelo postele." Odvětí Shane. Aiko se zamračí a pak se rozzáří. "To je fakt a nebude mu vadit?"

"Určitě ne" řeknou dvojhlasně. Aiko se na ně podívá. Je ráda, že konečně jsou spolu. Jen Shane vypadá nějak divně. Jenže Shane nemá její starosti. Dokonce Max ji chce představit svoji  rodině  z  čehož má upřímnou hrůzu. Stojí uprostřed chodby a dívá se jak spolu odcházejí. Opravdu nebýt Cheva tak by Shana rozhodně nepoznala. Chev se prostě vedle Shana mění. Stejně by ji zajímalo proč je Shane tak děsivě nalíčený. Zakroutí hlavou a přemýšlí kdo by ji pomohl se na dnešní večer učesat. Možná by mohla zajít dolu k maskérům? Povzdechne si a jde pryč. Uchichtne se. Zbraň na pelesti.

"Cheve můžeš mi vysvětlit proč nefunguje to tvoje hrozné maskování?"

"To bych rád taky věděl. Dal jsem si takovou práci!" Zaťukají na dveře od Andreiny kanceláře.

"Dále!" Chev upraví Shanovi sako neurčité barvy. "Jdeme!"

"No jo." Chev otevře dveře a oba vejdou do kanceláře.

"Ahoj Cheve a S..." Shane Andree uvízne v krku. Vypadá jako její modistka po týdenním flámu. Zas na druhou stranu... nuceně se usměje. Pokyne rukou ke kanceláři šéfa. Dívá se jak vejdou a dveře se zavřou. Vypukne v smích. Ti dva jsou úžasní. Prostě neodolatelní. Její šéf nejspíš z nich jednou dostane infarkt.

Chev vejde a hned zaregistruje pirani v akvárku a ani jedna nechybí.

"Posaďte se Cheve a S..." otočí se k nim a slovo Shane mu zmrzne na rtech. "Shane nejste nemocný?" otáže se nejistě.

"Nejsem" odvětí Shane nejistě.

"Tak v tom případě proč tady sedí jak maškara?" Shane se podívá na Cheva, který studuje vzorek na stole. Oba ho pozorují. Chev si nakonec odkašle, když mu dojde, že se z toho nevyvleče.

"Jak bych to řekl" odmlčí se. "Shane nechtěl sem přijít kvůli tomu, že je mrtvý tak jsem si půjčil od maskérů líčidla."

"Čím jste je uplatil?"

"Za co mně pořád máte. Neuplácím zas až tak často" řekne ukřivděně Chev. Shane se šéfem po sobě podívají. Známe Cheva. "Fajn slíbil jsem jim, že je zbavím Bryana" dostane ze sebe neochotně. Shane pokrčí rameny a šéf zakroutí hlavou. Neuvěřitelné. Cheve studuje svoje ruce. "Nevím proč mně pořád musíte  takhle obžalovat. Jen, že někoho pořád uplácím. nejsem takový..."

"Cheve!"

"Cheve!" řekne Shane i šéf najednou. Chev umlkne a uraženě se otočí od nich.

"Takže Shane... běžte se umýt ano." Takhle s ním nemůže jednat. Je to děs co  s ním Chev provedl.

"Myslím, že nejdřív to vyřídíme. Nejsem už váš zaměstnanec. Co byste řekl externím pracím. Přece jen zaměstnat mrtvého." Odmlčí se.

Smích.

"Nepotřebuji externího agenta." Zaváhá a pak vytáhne složky. "To je nejnutnější. To jsem odložil" další hromada "a tohle nehoří. Upřímně řečeno rád bych měl zas vás v týmu. Už jen proto, že ten ryboúplatkář  prostě odmítá všechny partnery, které mu dám.

"Tak se ho zbavte," řekne s úsměškem Shane. Chev se na něho šokovaně podívá. jeho zbavit. Nadechuje se...

"Sakra udělal bych to hned. Jenže nemohu. Nejde to do pekla horoucího. A pak agentura co má, to už podruhé nepustí ze svých rukou!" zavyje znechuceně šéf s jemným náznakem výhružky.  Shane s Chevem se na něho podívají. Spíš pařátu, pomyslí si oba najednou

"Neříkejte, že je tak těžké sehnat nějakého vola, který přijde na naše místo."

"Jo ten vůl by se sehnal, agent vůl těžko," zahrčí šéf. "Jste nejlepší dvojka." Shane s Chevem se na sebe podívají. Musí být v koncích, když říká, že jsou nejlepší. Maže nám med kolem pusy, dohodnou se očima. Nebyl by v čele agentury, kdyby nelhal jak když tiskne.

"To snad ne. Přece Bryan a je jich tolik, kteří rádi by dělali práci agenta MI5." Prokoukli mně. No jo jsme spolu nějak dlouho.

"Fajn Shane. Chci tě a je mi fuk jak. Ale trojmo hlášení zůstane."

"Ne!"

"Ano!"

"Shane přece víš jak to chodí!"

"Vím proto žádné trojmo hlášení." Chev se dusí smíchem a šéf se Shanem se upřeně na sebe dívají. Tenhle obličej na bílo dlouho nevydržím, řekne si šéf.

"Fajn dvojmo!" zafuní.

"Platí!" Oba se narovnají.

"Příplatky a nějaká dovolená navíc."

"Nechápu proč mrtvola navíc chce dovolenou a k tomu nejste můj pravidelný zaměstnanec."

"Ne pro sebe. Pro něho," znechuceně ukáže Shane prstem na Cheva.

"Ne!"

"Ano!" nadšeně vykřikne Chev. Konečně Shane něco rozumného udělal.

"Ani náhodou!" odsekne šéf. Přece se nezbavím přísunu milovaných rybiček.

"Dostanete nejlepšího agenta jakého agentura může mít." řekne s lehkým úsměvem Shane. Nemohu zavyje v duchu šéf. Ne moje rybičky! Rybičky-agentura-rybičky-agentura... nemohu se rozhodnout. Nenávistně se dívá na Shana. Bastard jeden. Vytáhne ze zásuvky whisky a nalije skleničku. Kopne ji do sebe. Shane ho nehnutě pozoruje. Cítí jeho váhání jeho nerozhodnost.

"Týden navíc!"

"Měsíc!" nakloní se k němu Chev. Víc ani nemůže chtít. I tak no konečně má Shana po boku.

"Pane!" do kanceláře vrazí Bryan. Rozhlédne se a uvidí přízračnou mrtvolu s Chevem po boku.

"Vypadněte!" zařve šéf vztekle.

"Ale agent Cheval..."

"Už má jiného partnera přijďte odpoledne a teď zmizte!" zařve šéf a opře se rukama o stůl.

Tedy na mně tak nikdy neřval, spokojeně si řekne Shane a otočí se aby se podíval na ten zázrak, který Chev odmítl.

Jej, šef se fakt umí rozčilit, pomyslí si Chev.

Bryan se podívá po Chevovi a pak na toho šaška. Ušklíbne se a zavře dveře a pak se podívá na Andreu. Pro toho starého dědka je ji škoda. Upraví si sako a s důvěrným úsměvem se nad ni nakloní.

Andrea s údivem se dívá na něho jak se nad ni naklaní. Zamrká, když ji dojde o co se pokouší. Uchechtne se, vstane a předvede všechno co má. Chytne ho za malíček a s líbezným úsměvem ho vyvede ven. Třískne dveřmi a napochoduje zpět za svůj stůl. Drzoun jeden neomalený. Co si to dnešní agenti vůbec myslí?

"Ne měsíc ne. Tři týdny!"

"Beru!" řekne Chev. Stejně ho uplatí o pár týdnu navíc. Sice mu dochází nápady na rybičky, ale jsou tady rostlinky a nějaké kusy skal a popřípadě no vykrade nějakou další vědeckou laboratoř. Pro Shana prostě všechno."

"Tak to máme všechno a no... můžete se jít konečně umýt?" zavrčí znechuceně šéf.

"Pomohu ti Shane," nabídne se Chev. Vstane a čeká až se Shane zvedne.

"Pane!" Některých zvyků se nezbaví, pomyslí si Shane a podívá se na Cheva.

"Jen běžte agenti." V duchu si zamne rukama a dívá se jak oba odcházejí. Sáhne na složky, které hoří. Střední východ, Kolumbie nebo snad Čína? Budou mít co dělat do Vánoc. "Andreo!"

"Ano?"

"Za hodinu ať jsou tady ano."Andrea přikývne. Nejspíš je najde v tom shanově kumbále. Vytáhne pilníček. Konečně je všechno při starém a ona se může konečně věnovat jiným věcem než uklidňováním nervů šéfa.

"Podívej se" Chev zavede Shana dolu do podzemí a otevře dveře. Shane se rozhlédne po fotografii Suzie, Anryho psacího pera, počítači a haldě zaprášených věcí. Mohli tu aspoň občas uklidit. Povzdechne si. Zas kumbál. Stalo se to vůbec, nebo byl jen nemocný? Je zas nazpátek v kumbálu, Chev mu sedí na stehnech a líbá ho.

Píp.

"Šéf po vás touží holoubci."

"Mise!" zaskučí oba souhlasně a zvednou se. Zavřou kumbál v kterém byli sotva pět minut a jdou po chodbách do kanceláře svého šéfa.

"Pořád mohu misi odmítnou," zabručí Shane. Chev se na něho podívá.

"Stejně to neuděláš," zabručí. "Když tak uvažuji, šéf má ve zvyku jen najímat mrtvé agenty. Byl jsem Fox a jako Fox jsem mrtvý a ty taky." Shane se zastaví.

"Myslíš, že to měl v plánu od začátku?" Chev se zarazí.

"Neeee!" protáhne. "I když je vychytralý" zadumá se. "Ale takhle dlouhodobý plán nesvede vymyslet ani náš šéf." Oba se na sebe podívají skepticky a vejdou přes Andreinu kancelář k šéfovi.

"Trvalo Vám  to. Mám tady jednu misi na Středním východě. Takže... posaďte se přece," řekne spokojený šéf. Konečně má agenturu takovou jako vždy chtěl mít. Shoda okolnosti mu krásně nahrála. Kdo by řekl, že tím, že dá Shanovi za úkol zabít Foxe povede k tomuhle.

"Mise spočívá v..." místnosti se rozlehají tři hlasy. Shane zvedne oči a zadívá se oknem ven na počasí. Vše jak bylo. Ponoří se do plánů mise. Je nazpět a konečně se vše uzavřelo.

Chev spokojeně vnímá vedle sebe Shana. Vše co chtěl se nakonec vyřešilo a on má to co chtěl. Shane je zas jeho a vedle něho. Spokojeně se usmívá.

Konec