Shounen - ai povídky

1.

PS: Hledá se páníček!

„JO!!“ zazní výkřik na schodech velké budovy se sloupovím a dvěma ženskými postavami s váhami v rukou.

„ANO!“  zazní hned po něm další výkřik, které následuje bouřlivé objímáni dvou mužských postav. Za nimi se usmívá další mužská postava s černou aktovkou pod paži a v dokonalém obleku s kravatou s barvami  Harvardu. „Já věděl, že Harvard je lepší než Yale!“ další nadšený výkřik.

„No tak pánové...!“

„Jdeme ke mně do kanceláře!“ řekne nadšeně Brett a objímá Keina kolem pasu. „Vyhráli jsme,“ šeptá Kein nábožně. „Bože, pane náš, my vyhráli nad její výsosti Caroline I.“

„Jasně Keine. Přece jsme nemohli nevyhrát, když našeho advokáta našla sama Kathy. Víš jak nerada prohrává?“

„Nevím, ale jsem hrozně rád, že se mně o té mambě přestane zdát. Same tohle musíme zapít. Půjdeš s náma ne?“

„Jistě. Sklenička neuškodí, po tak snadné bitvě. Snadnější už ani nemohla být. Bylo to tak snadné jako když dítěti vezmu lízatko,“ řekne jedovatě a kolem nich propluje Caroline, která na ně nenávistě pohlédne. Kein má chuť za ni vypláznout jazyk, ale raději se ovládne. Všichni nastoupí do Brettova kabrioletu.

„Rodiny se neděs. Budou tam asi všichni, ale hned po zprávě se rozprhnou. Když neteče krev, přestává je to zajímat,“ varuje Sama Brett.

„V pořádku. Vaše město je hezké.“

      „Děkujeme, Bože!“ nadšeně znovu zvolají úlevou přímo úměrně strachu při představě Caroliny v zádech agentury. Brett řídí a snaží se dodržet všechny předpisy. Snad policajti hlídkuji někde jinde.... nehlídkuji. Sakra, ale usmívá se, když je zastavuji.

„Pane řidiči...nepil jste něco?“

„Pane důstojníku, právě že ne. Chystáme se na to. Tady kamarád nás zachránil z oprátky zvané Carolina. Kdybyste tušil jak byla těsná...“ mohutně si povzdechne a Kein s ním. Hodně těsná. Skoro ten pruh na krku vidí.

„Ježíš nedělal jste nám svatbu mé sestry? Ta si vychvaluje jací jste úžasni. Všem vás doporučuje a ta rvačka... víte nemohl jsem tam být, ale bylo to prý divoké a drsné. Prý se takhle nepobavila asi dva roky. Tedy přesně od té doby co se seznámila s tím mrňousem Davidem.“ Brett si vybaví ten den, kdy po něm skočil ten pudl, který tam byl bohužel s buldogem, mistrem v kluturistice. Co si pamatuje ženicha, neměl rozhodně metr šedesát. „No moje Shan... už se po mně tak divně dívá, rozhodně budu mít u vás svatbu. Taky chci na tom pohřbu mít něco veselého.“

„Jasně cokoliv budete chtít dodáme.“

„Tak jeďte a dávejte bacha. Do půlnoci hlídkujeme na téhle pulce města.“

„Díky důstojníku Thomasi. To víte člověk si ty strany špatně pamatuje.“ Thomas se narovná a mávne rukou.

„Kdo to byl Thomasi a proč jsi je pustil? Jeli dvacet mil nad povolenou rychlost.“

„Ale vzpomněl jsem si, že je to ten gay co má přezdívku Casanova Louisiany a porval se na svatbě mé sestry a co jsem slyšel tak posledně na svatbě mu skočil do náruče ženich.“

„Božíčku to je divné město!“

„Je naše. Hlavně je naše a jdeme hlídat na téhle půlce. Zítra na druhé. Víš tamta druhá je zábavnější?“

„A proč?“

„Proč? Protože tam občane města se hlídají méně než tady a užívají si víc.“ Jeho kamarád pohlédne na blok pokut za dnešní den. To jako zítra si má vzít tři blogy?

„Byl jsi dokonalý Same. To jak jsi ličíl, že neměla právo podat na nás žalobu a to jak nás obvinila z toho, že si ulomila nehty a zničila šaty, když skočila do toho příkopu za námi.“

„Neměla to dělat. Soudce nesnáší nehty, ale byla rozzuřena. Víte rozzuřená ženská je nebezpečná, ale ne v soudní síní. Stačilo se zminit o šatech a nechtech a zničené oslavě a měli jsme to v kapse jako bonbon. Ani jsme nemuseli volat svědky.“

„Je fakt, že Carolinu s pěnou u pusy jsem ještě neviděl a svěrací kazajku by měla nosit denně. Když tak vezmu byla v ní méně nebezpečná než v tom modrém kostýmku a jsme tu. Co tomu říkáš?“

„Nádhera.“

„Že jo. Lucinda říká, že je jen škoda, že není naše.“ Kein se s pýchou zahledí na Bretta a ten na něho. Chytnou se za ruce a společně vstoupí dovnitř budovy. Vyjedou nahoru výtahem. Sam se dívá raději na tlačítka, která se rozsvěcují. 1,2,3...13 cink. Neví kam by dal oči, když za ním se ti dva...Uch Bože!

„Bože!“ vykřikne Sam, couvne a vrazí do nich dvou. Před sebou vidí dvě postavy v modrých volánkových šatech pošitých filtry s modrostříbrnými chcocholy na hlavách a výrazným ličením.

Písníčka která zazněl v tu samu chvíli mu dokonale rvala sluch.

„Niku!“

„Clarenci!“

„Kluci!“ a ty dvě postavy na podpatcích obejmou Bretta s Keinem.  Sam vytřeštěně se dívá jak ty dvě podivné v šatech  se po Brettovi a Keinovi sápou a jejich sestry v klidu s manželami přihlížejí. Nik obejme nohama Bretta kolem pasu a tiskne se k němu.

„Co kdybychom si odskočili a Nik ...“

„Niku?!“

„Auuu Keine to bolí. No jo já zapomněl. S váma ženači není žádná zábava, že jo Clarenci.“

„Jasně. Vyhráli?!“

„Vyhráli.“

„Výborně. Aspoň nás nebude strašit po nocích. Možná by bylo lepší kdyby skončila dvacet stop pod zemí. Možná místo advokáta jsme měli najmout nějakého mafiána?“ Kathy se zamračí až se ji udělá vráska na dokonale pleti.

„No tak pusinko, nestačí ti vítězství!?“ řekne mazlivě Thomas Kathy. Ta zněžní.

„Ale Tome ona sáhla na firmu! To se nedělá! V takovém případě vyhlašujeme odměnu živý nebo mrtvý a nemusí být na konci nutně živý, že ano sestry?“

„Jistě. Tak jdeme a necháme je tu. Bože napila bych se něčeho.“

„No tak Chris. Ty tvoje džusy škodí dítěti. Máš pít...“

„Kašlu na džusy. Chci se napít červeného a nejsem alkoholik. To je pomluva. Mám jen ráda víno.“

„Tak jdeme. Ahoj a bavte se tu. Máte něco na stole.“

„Ahoj.“ Ozve se z různých úst, různou intonací a Sam slušně odpoví. „Nashledanou.“

„Jediný Sam je džentlamn.“

„Myslíš?“ skepticky řekne Kathy. „Co já vím z jeho složek tak je to pěkný bastard, který je všechno možné, jen ne svatým a džentlmanem. K čemu bych ... jo viděli jste ten Ďáblův advokát  jak otec-satan znásilní ženu svého syna a pak mu nutí do postele vlastní sestru?“

„Jo. Dost dobrý film. Hlavně ten konec.“

„Tak si ho zdvojnásobte. Ten by vám do postele kvůli vítězství v soudní síní vnutil babičku s vnučkou.“

„Kathy myslíš, že můžeme ho nechat s ním samotného? Co když se z Bretta stane lidojed? Nebylo by dobré, kdyby na svatbách začal honit lidi a za vlasy je táhnout ke stolu a vykřikovat, že si je spořádá jako hlavní přílohu. Přece jenom je to bratr.“

„Klidek. Sam dostal zvlášť zaplaceno, aby se choval slušně,“ uklidni je Kathy s úsměvem. Prostě je božská, no ne pomyslí si Thomas a vtiskne ji pusu.

„Tak jdeme to oslavit. Sluší vám to.“

„Jééé děkujeme!“ Clarence se uculí jako školní roztleskavčka, která zrovna soudružce roztleskavačce,  přebrala kapitána školního družstva v ragby. „Máme tam toho hodně. Nevadí, že vám budeme dělat společnost? Pořád hledáme.“

Kein ho účastně pohladí po paži. Oni už jsou spolu, ale tihle chudáci už dva měsíce hledají a pořád nic. „Neboj najdete.“ Prý dokonce si podali inzerát PS: Hledá se páníček pro dva mazlíčky.

„Možná ano a já možná vím!“ řekne Nik šibalsky a přistoupí k Samovi.

„Same a co vy odkud jste a co rodina?“ Ten chlápek vypadá přitažlivě.

„No jsem z New Yorku a rodina? Mamka s ta...“

„Och vy nikoho nemáte? Žádnou slečnu s dlouhýma nohama a rudými nehty?“

„Kdepak nesnáším takové mužskojedky. Jen z chlapa vysají mozek a nakonec prachy. V koncích mu zůstane jen spodní prádlo a dluhy. Ne kdepak můj ideál je poslušný přítulný mazlíček co udělá všechno co mu řeknu. Tyhle dravé barrakudy obchodního světa mně nelákají. Muž je pánem tvorstva a ženy jeho omylem.“ To by mně zajímalo jestli o téhle teorii něco moje sestry vědí. Ale zřejmě ji neslyšeli. Nik pohlédne na Clarence. Zamrká umělými řasy, které snad už nosila Marilyn. Clarence lehce přikývne. Sam si toho nevšímá a na talířek si pokládá sushi, čínské masové koule a roládky. Do skleničky nalije víno a usedne do pohodlného křesla.

„No rozhodně Caroline byla stejná jako její matka. Herodos vedle ni byl něžný vládce.“

„A tchýně taky nesnáším. Jsou horší než dcery. Jsou totiž starší a dravější. Taky více zkušenější. Víte konec konců... ale co veselme se. Vyhráli jsme a takové řeči škodí.“ Musím se chovat slušně, jinak tu odměnu pádesáti tisíc dolarů nedostanu a peníze potřebuji. Sam spokojeně jí a pozoruje ty dva v těch laciných šatech. Jsou to prostě klasičtí mazličci. Zajímalo by ho jaký vztah mají s těma dvěma. Ti ho fascinují. Jsou tak úžasně dokonali. Mít je na provázku ... raději polkne, když ucítí závan parfému. Nik k němu přistoupí.

„Same nemůžete mi pomoci zapnout počítač? Mně to moc nejde.“ Ano vhodná doba jak získat páníčka, který vás bude ovládat a být k vám slušný. Sam je advokát a určitě není jako Caroline. No Caroline měla kozy a chyběla ji ráznost a jemnost mužské ruky. Ženská ručka je o hodně drsnější.

„Och jistě.“ Brett pokrčí rameny a koukne na Clarence. Ten nedýchá a začíná pod makeupem rudnout. Za chvilku vyrazí za nimi. Pokud se to povede budou konečeně mít někoho kdo jim řekne co mají dělat.

„Určitě mu chce poskytnout stejné rady jako mně.“

„Myslíš, že si to Sam nechá líbit? Přece jen je to drsňák a Nik s Clarence jsou jemnější.“ Brett opět pokrčí rameny a přesune se ke Keinovi. Z talířku mu vezme rolku a podá mu ji ke rtům. Od rána byli nervózní a jak se báli, aby Caroline nevyhrála a nakonec neschytali její teď už umělé nehty do obličeje, tak se nenajedli.

„Dobrůtka Brette, víš co kdybychom zavřeli dveře a ...“ naznačí a políbí ho. Brettovi vypadne talíř a svalí se na pohovku.

„Hned teď!“

„Malá rychlovka? Jsem připravený...“ a stahuje mu kravatu a odhazuje do kouta.

„Brette!“ vykřikne Nik a vletí do místnosti, pocuchaný s perem ve vlasech nakřivo.

„Keine zlatíčko on je šílený! On Nika uhodil a vytáhl bičík.“ Kein rychle se svalí z Bretta a chytne modrou koulí do náruče. Brettovi do náruče zas svalí Nik a utírá si makeup do bílé košile.

„Same?! Co se stalo?“

„Nic. Jsou rozmazelní. Chce je to postavit do latě a rozhodně z nich nedělat maškary. Když si pořidíte mazlíčka musíte je držet na uzdě a být přísný. Jinak z nich se stanou takové.. takové kokoty. Brrr. Špatná výchova v Luisianě. Taky by měli nosit obojek. Omluvte mně, ale jen jsem se snažil Nika, ano něčemu naučit.“

„On po mně chtěl abych zapnul počítač,“ pípne Nik v slzách.