Shounen - ai povídky

2.

PS: Hledá se páníček!

„Clarenci bylo to tak strašné jak tam stál. Jako nějaký bůh pomsty a nutil mně zapnout tu skříňku. Úplně jsem se klepal. Citil jsem se hrozně.“

„Omráčilo mně to.  Takovou strašnou věc po tobě chtěl. Chudinko. Nemohl jsem to snést a on za takovou maličkost hned bičík a ty slova, že jsme rozmazelní psi a... hrůza. Nemohu to ani vyslovit. Úplně mně odrovnal.“ Oba se k sobě tisknou u zdi a zoufale se objímají.

„Copak chceme tolik? Chci jen slušného páníčka. Který občas zařve a hodí botou a vyvede mně do klubu...“ Clarence přikyvuje.

„A poručí a pohladí a nakrmí...“ zrudne.

„Ty taky?“

„Jo zbožňuji, když mně krmí. Připadám si tak božsky a pak mám rád nosit pánovi bačkory do postele a zahřívat ho a může si mně vzít kde chce a udělám cokoliv. Jenže ten byl studenokrevnější než hroznýš co ho máš u sebe v akvárku. Víš bylo v něm něco krutého. Byl horší než ta Caroline I.“

„A hezkého. Musí být hezký. Chci se mezi ostatnimi pochlubit, že moje vodítko patří tomu krasavci.“

„A hodný.“

„Příjemný.“

„Rázný.“

„Musí umět křičet, když je potřeba a být vlídný, když je mi zle. Já chci páníčka!“ Zalká a oběma svítí oči jak lampičky když  vyjmenovávají vlastnosti perfektního dle nich páníčka.

„Takový byl Kein. Zlatíško,“ vzlykne.

„Takový jako Brett. Víš jak mi bylo s ním dobře a dovoloval se mi dívat na hanbaté obrázky. Vůbec nic proti tomu neměl a občas se podíval se mnou.“

„Závidím ti. Minulý páníček, nemyslím tím Keina, mi je zakazoval. Zákazal mi všechno. Představ si, že jsem ani nemohl nosit co jsem chtěl!“

„Jak ohavné! Chudáku. Mně jeden honil s koněm po poli.“

„Strašné. Dnes se kvalitní páníček zkrátka nenajde a ty metody biče a ostatní železa... žádného nenapadne jak jsou slušivé růžové pouta.“

„A nejsou tak studené a drsné. A vůbec neinvestují do kůže. Myslí si čím méně tím lépe. A pak na nás ječí, když jsme nemocní. Jako bychom za to mohli.“

„Viděl jsem krásný obleček z kůže a  kožíškem, no nádhera. Jenže copak mohu a jít si ho koupit sám bez pána? Nemohu. Co kdyby se mu nelibil a co když by mi ho zakázal nosit. Ten obleček je tak příjemný.“ Clarence začne popotahovat.

„A nechtějí nic vědět o kostýmkách. Viděl jsem jeden přímo na moji postavu. Hosteska víš. Tak krátkou nařasenou sukýnku jsem ještě neviděl. A ty punčocháčky k tomu. Vzrušil jsem se z toho a musel jsem odejít a pak jsem měl divoké sny. A mohu koupit? Nemohu. Niku musíme s tím něco udělat nebo skončíme jako bezprizorní mazličcí. Jak potupné pro nás. Vždyť vypadáme skvěle.“

„Snažíme se už dva měsíce.“ Nik objímá Clarence kolem ramen. Nadechne se.

„Vím kdo naším požadavkům odpovídá.“

„Niku kdo? Pověz  mi to prosím,“ začne ho škrabát na paži  a prosit.

„Nelekni se. Kein a Brett.“

„Ale...“

„Tady je plán.“ Skloní se k němu a začne mu povídat do ucha co a jak.

„Hlavně nesmí nic tušit a nic tomu druhému říct.“ Oba vstanou a pohlednou na sebe. Nik natáhne prsty do vulkánského podzravu a Clarence do romulanského.

„I Napoleon občas vyhrál,“ prohlásí Nik a zamiří ke dveřím.

„Ahoj Brette! Jsi doma?“

„Ne jsem v kanceláři. Copak chceš?“ Odsune papír a povzdechne si. Nesnáší to papírování. Zahledí se na  rozesmátou tvář Nika. Je oblečený normálně oddechne si, ne že by mu vadily ty jeho výstřednosti. Tak nějak k němu to pasuje. Jako meč do pochvy. No jo je přepracovaný, ale je léto a svatby jedou jak na běžícím pasu. Člověk by řekl, že s jarem naopak přijde spíš sex než romantické bláznění. Jenže zřejmě sex na jaře došel a začalo být romantické léto. Asi neviděli Romanci na podzim s Gerem. I podzim umí být krásný. Jenže na podzim jim dojde co provedli v létě a v zimě, když by měli být k sobě přitulení pod jednou pokrývkou a zahřívat se, se masově rozváději. Hlavně po Vánocích je to horror z Elm street jen u toho většinou chybí Fred. Ale zas si v agentuře odpočinou. I když jsou výjimky. To pak vztah vydrží déle než jednu sezonu..

„Víš mám malý problém.“

„Vždy máš malý problém.  Jen ne... Niku nech to být. Víš, že mám přítele.“ Zarazí ho v letu, když k němu přistoupí. Ten jeho výraz moc dobře zná. Už zase chce mu pomoci od neexistujícího problému, který je spojený s fyzikou, biologii a kalhotami.

„Jen jsem si říkal, že ta tvoje nová sekretářka co vypadá na vychovatelka ústavu dívek lepších rodin v přísně střeženém zařízení ti nedělá tak dobrou kávu jako já.“ To je fakt, pomyslí si, ale zas mi neleze do kalhot. „A pak potřebuješ uvolnění. Víš jak  je  nutné dodržovat pitný režim. Přece nechceš abychom se měli špatně. Takže ...“ Niková ruka už se pne po jeho těle.

„NIKU!“ zařve. Perfektní: Řvát umí tak nádherně. Být tu lustr jistě se zachvěje. Tak se aspoň zachvěla ta kytka u dveří, pomyslí si spokojeně Nik a stáhne se.

„Pane Brette potřebujete něco?“ Brett se zadívá na svou sekretářku, kterou vlastní teprve dva týdny. Ty předešly raději odešly. Nechápe proč vždy s pláčem. V tom kostýmku vypadá docela hezky a švy na punčocháčích má rovně. Co se na ni Nikovi nelíbí? Možná ten strohý účes do drdolu? Nebo brýle se slonovinovýma obroučkama? A umí zapnout počítač. Pravda s programy je to krapet horší, ale napsat dopis s více než jednou chybou umí a nic víc nepotřebuje.

„Kdepak Sylvie. To jen tady Nik... co vlastně chceš Niku?“

„Práci!“

„Co?“

„Vyhodili mně z klubu a moji roli dostal hezčí a hlavně mladší. NO hezčí? Toť otázka pro porotu Miss Universum. Má bradavici a svalnaté tělo, ale mezi nohama to má kuličku. Víš prostě jsem nasuchu a víš jak jsem v tom co dělám výborný.“

„Niku neumíš zapnout počítač.“

„Dobře, ale no tak ze staré známosti. Ta baba co tady máš přece tě nemůže uspokojit jako já.“ Přijde k ni a otočí s ni dokola. „Je fádní. Žádný šik a ten předpotopní účes. Prostě jednoduše sekretářka z druhé kategorie školy B a podívej se na mně. Perfektní ideální přírůstek. Mladý hezký a poslušný a rád nosím kafíčko a k tomu rozumím si s počítačem až na ehm... a pak mohu ti denně poskytovat služby, které ona děla v temnotě ložnice a pod peřinou se zavřenýma očima co kdyby nahodou se lekla.“

„Co si to dovoluješ!“ vyštěkne sekretářka a opře si ruce v bok. „Pane Calaghane, jestli necháte toho otrapu Nika se takhle chovat, podám na vás stížnost a odejdu. Takže... čekám.“

„Brette, podívej se na ni a na mně. Přece nemůžeš říct, že ta stará prachovka je lepší než mladý prachovák a já tě nadšeně občas opráším.“

„NIKU padej!“ Brett vezme hrnek a hodí jim po Nikovi. Ten se obratně uhne.

„Zažaluji vás a dávám okamžitou výpověď. S takovým zaházením nejsem zvyklá a rozhodně od tak proslulé firmy jsem to nečekala. Moji zaměstnavatelé byli vždy korektní a džentlmani.“

„Dyť Brett je poslední džentlman v sluneční soustavě, paní...“

„Dowerty a odcházím. Tohle si líbit nenechám.“  Nik se usmívá. Jo Brett házet umí perfektně.

„Co se tu děje, Brette?“ Do dveří nakoukne Lucinda už po porodu. Mají krásnou holčičku s jménem Lara.

„Paní Dowerty podala výpověď.“

„Brette to je třetí za tenhle měsíc. Jediný kdo s tebou vydržel déle než ona byl ten Nik. Je Niku co ty tady?“

„Uházím se o místo mazl... ehm sekretářky tady Bretta.“

„Dobře bereme tě a Brette pamatuj na to malé co se má brzy narodit Christině a vy paní Dowerty pojďte se mnou. Uděláme něco s tím politým kostýmkem a něco vymyslíme. Brett prostě nemá rád moc ženy. Víte je to jeho komplex z ještě ranného mládí: Ženy jsou divé bestie s rohama a ocasem co pije mužským po nocích krev. Pořád si myslí, že žije ve středověku.“ Vezme ji účastně kolem ramen a odchází.

„Brette tak ukaž a hned na to vletím!“ vrhne se k němu, když Brett se dohřeje a chytne ho za ruku.

„Něco jsem ti snad řekl a necháš mně teď pracovat. Jdi do kanceláře a najdeš tam zapnutý počítač a jestli se budeš dívat na DVD, tak máš padáka,“ odeskává jednotlivé slova a Niková duše se tetelí. Bože je to přesný co chce. Pokorně sklopí hlavu.

„Jak si přeješ Niku a víš bude brzy víkend.“

„Aaaaa Niku?“

„Potřebuji maličkost  a teď, když jsem tvoje sekretářka jistě nechceš, aby klienti dostali dopisy s chybami, které by jim mohl závidět i žák odborného gymnázia pro latinské jazyky.“

„Niku nejsi moje sestra tak si tolik nedovoluj, ano?“

„Ale Brette,“ usadí se mu na klíně  a obejme. Brett si povzdechne. Už dávno pochopil že tu chobotnici prostě ze sebe setřást neumí. Chtěl by moc, aby ty ruce nebyly tak dotěrné a lepící jak kvalitní lepidlo od poláků, ale některé věci není v silách nikoho. Ani jejich sester. „Jsi jediný kdo to může provést. Přece ti to tak minule šlo?“

„Co šlo, Niku?“ zareaguje neochotně.

„No vidíš jak ti to jde. Dobře, víš jak rád si vyrazím.“

„Ne.“

„Ale je to jen klub.“

„Ne.“

„Prosím. Já vím, že jsem ti měl říct jaký jsem typ a ten klub, že je trochu jiný než obvyklé, ale uznej sám, že bys pak tam nešel.“

„Ne.. tedy ano. Jasně, že bych do něčeho takového nešel. Je hluboko pod mojí úroveň.“

„No vidíš. Co ti to udělá, když si to zopakuješ. A víš co můžeš si vzít tričko místo tílka.“

„Jak velkoryse. Ne.“

„Brette to tvoje Ne je otravné. Popřemýšlíš viď a teď ti tvoje nová sekretářka musí udělat dobře.“ Sklouzne z klína a rozepne knoflík u džín. Brett povzdechne. Bože ať nikdo nevejde.

„Niku, příště zavřeš dveře.“

„Jistě Brette.“ Olízne se jako kočka s vousky od smetany a vyjde ven. Je dokonalý. Takový páníček to je ono. Žádný hulvát jako ten advokát, ale uznalý páníček, který si cení jeho služeb a bude ho mít rád. Ještě nějak vyřešit ten sex a Keina. No Keina dostal na starost Clarence. Copak asi dělá miláček s Keinem. Jen aby ho moc nepolekal. Přece jen není tak otrlý jako Brett i když chová ty odporné hady z amazonských pralesů. Bože co na nich vidí? Nerozumí. Sedne si do křesla a z tajné schovky vytáhne disk. Sfoukne z něho prach a zamžourá na nadpis.

Nik, úžasný mazlíček.

Ano bude dokonalý páníček stejně jako on mazlíček a spolu budou žít  šťastně až do smrti. Přece jen v lásce a válce je dovoleno všechno a když jde o to najít páníčka platí toto dvojnásob. Prostě některé věci jako Pán, je zboží stále nedostatkové. Spokojeně vsune DVD do mechaniky.